iVysílání

Vyprávěj

Generálním tajemníkem ÚV KSČ se místo Gustáva Husáka stal Miloš Jakeš

Na generálního tajemníka ÚV Komunistické strany Sovětského svazu Michaila S. Gorbačova údajně udělal Gustáv Husák při jeho návštěvě v Československu ten nejlepší dojem. Jenže zároveň cítil, že je československý prezident a generální tajemník ÚV KSČ v jedné osobě již značně opotřebovaný, a rozhodl se vsadit na méně okoukané tváře, i když se nejednalo o nějaké politické nováčky. Situace uvnitř předsednictva ÚV KSČ však byla velmi komplikovaná, o podíl na moci spolu zápasilo několik znepřátelených vlivových skupin. Výsledkem jejich střetu pak byla volba umírněného příznivce tzv. Přestavby a nijak zvlášť nevynikajícího osvědčeného funkcionáře aparátu Miloše Jakeše (občansky Milouš Jakeš; nar. 1922) generálním tajemníkem ÚV KSČ. Gustáv Husák opouštěl důležitější ze svých postů s pocitem osobní zahořklosti, který před členy nejužšího vedení nijak neskrýval. I jemu bylo patrně jasné, že se jeho nástupcem stal člověk s podstatně menším rozhledem i politickými schopnostmi. Jakeš patřil mezi Baťovy mladé muže a svou politickou kariéru zahájil v roce 1950 jako předseda Jednotného národního výboru v Gottwaldově (Zlíně). V šedesátých letech po studiích v Moskvě byl mimo jiné prvním náměstkem předsedy Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství a do června 1968 také první náměstkem ministra vnitra pro civilně správní úsek. Politicky patřil spíše ke konzervativnímu dogmatickému křídlu, které v roce 1968 podporovalo okupaci Československa. V březnu 1968 byl zvolen do funkce předsedy Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ (ÚKRK) a z tohoto titulu se významně podílel na stranických čistkách na začátku sedmdesátých let. Post předsedy ÚKRK vykonával až do roku 1977. V roce 1981 se stal členem předsednictva ÚV KSČ, kde nejprve odpovídal za zemědělství a později za ekonomiku obecně. Proces tzv. Přestavby propagovaný Michailem Gorbačovem chtěl omezit především na oblast hospodářství a vyhnout se větším politickým změnám. U veřejnosti měl Miloš Jakeš jen minimální respekt, bouři výsměchu vzbudil zejména záznam jeho projevu na Červeném Hrádku v roce 1989. Stejně jako většina dalších občanů, ani Dvořákovi, a dokonce ani Francovi v nového generálního tajemníka neskládali žádné velké naděje. Starý Franc spíše zvažoval, zda nejde o přechodnou periodu, po níž se teprve objeví důstojný nástupce Gustáva Husáka. V listopadu 1989 byl donucen ze svého postu odstoupit, krátce nato byl dokonce zbaven i členství v KSČ a vzdal se i poslaneckého mandátu.Televizní noviny, TN-1987-12-17; ČST

další Seriály »

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
  • Premiéru měla komedie Vesničko má středisková, kterou natočil režisér Jiří Menzel

    do playlistu

    Premiéru měla komedie Vesničko má středisková, kterou natočil režisér Jiří Menzel

    Oslavou životního stylu soudobé české vesnice se stala komedie Vesničko má středisková oskarového režiséra Jiřího Menzela. Vedle plejády špičkových českých i slovenských herců (Libuše Šafránková, Marián Labuda, Jan Hartl, Rudolf Hrušínský) si srdce diváků získal i maďarský herec Lájos Bán, který ztvárnil roli venkovského prosťáčka Otíka. Film Vesničko má středisková se okamžitě stal hitem českých i slovenských biografů. Různé hlášky z filmu (jako třeba Má pravdu, předsedo!) se rychle zařadily do pokladnice české frazeologie. Přestože se děj filmu zdál být pochopitelný pouze českým a slovenským divákům, zaujal i ve Spojených státech, kde byl dokonce pod názvem My sweet little Village nominován na Oskara. Vítězem se však nakonec stal nizozemský film Útok (Der anslaag) věnovaný traumatu spojenému s druhou světovou válkou. Ale české vesničky střediskové stejně dál žily svůj spokojený život i se svými obecními blázny, nevěrou, žárlivci, chamtivými a vypočítavými chalupáři, nešťastnými zamilovanými chlapci i moudrými lékaři.Vesničko má středisková; FS Barrandov

  • V televizi premiérově běžel seriál Synové a dcery Jakuba skláře a seriál z učňovského prostředí Třetí patro

    do playlistu

    V televizi premiérově běžel seriál Synové a dcery Jakuba skláře a seriál z učňovského prostředí Třetí patro

    Synové a dcery Jakuba Skláře byly jedním z posledních děl nejvýznamnějšího autora českých televizních seriálů Jaroslava Dietla. Ve třinácti dílech se pokusil vylíčit životní osudy skláře Jakuba Cirkla a jeho rodiny v rozsáhlém časovém období mezi roky 1899 a 1957. Byl to jeden z mála Dietlových výletů do nejnovější historie, ale je nutno říct, že i v tomto případě si počínal velice opatrně a seriál nepůsobil ve své době jako nějaká bezduchá politická agitka, i když v něm samozřejmě nechyběl např. idealistický funkcionář komunistické strany, který zahynul za druhé světové války (šlo o jednoho ze synů Jakuba Cirkla, Toníka). Jak už bylo u většiny dobových televizních seriálů zvykem, diváky mohly těšit jednoznačně nadprůměrné herecké výkony. Exceloval zejména Luděk Munzar v hlavní roli Jakuba Cirkla, ale diváky si svou patrně životní rolí podnikavého hostinského a hoteliéra Pepy Cirkla získal i Jiří Krampol, který v seriálu vytvořil skvělý duet s Uršulou Klukovou. Pozoruhodně se s rolí slabošského kariéristy a bývalého listonoše vyrovnal také Petr Kostka.Jestliže se Synové a dcery Jakuba Skláře vracely do historie, šestidílný seriál Ivo Pelanta Třetí patro se věnoval aktuální problematice učňovského školství. Hlavním protagonistou byl nově nastupující mistr odborné výchovy Martin Brázda ztvárněný Lukášem Vaculíkem, který dostane na starost třeťáky. Cyklus režírovaný Karlem Smyczkem se nevyhnul ani aktuální problematice šikany a tepaly se v něm i různé společenské nedostatky, jako bylo třeba melouchaření. Seriál byl typickým dobovým projevem zájmu o učňovské prostředí, v němž docházelo k různým projevům násilí. Jako další příklad můžeme zmínit třeba ve stejné době premiérově uvedený film Mezek, odehrávající se na hornickém učňovském internátu.Televizní noviny, TN-1985-03-07; Třetí patro: Civil; ČST

  • Generálním tajemníkem ÚV KSČ se místo Gustáva Husáka stal Miloš Jakeš

    do playlistu

    Generálním tajemníkem ÚV KSČ se místo Gustáva Husáka stal Miloš Jakeš

    Na generálního tajemníka ÚV Komunistické strany Sovětského svazu Michaila S. Gorbačova údajně udělal Gustáv Husák při jeho návštěvě v Československu ten nejlepší dojem. Jenže zároveň cítil, že je československý prezident a generální tajemník ÚV KSČ v jedné osobě již značně opotřebovaný, a rozhodl se vsadit na méně okoukané tváře, i když se nejednalo o nějaké politické nováčky. Situace uvnitř předsednictva ÚV KSČ však byla velmi komplikovaná, o podíl na moci spolu zápasilo několik znepřátelených vlivových skupin. Výsledkem jejich střetu pak byla volba umírněného příznivce tzv. Přestavby a nijak zvlášť nevynikajícího osvědčeného funkcionáře aparátu Miloše Jakeše (občansky Milouš Jakeš; nar. 1922) generálním tajemníkem ÚV KSČ. Gustáv Husák opouštěl důležitější ze svých postů s pocitem osobní zahořklosti, který před členy nejužšího vedení nijak neskrýval. I jemu bylo patrně jasné, že se jeho nástupcem stal člověk s podstatně menším rozhledem i politickými schopnostmi. Jakeš patřil mezi Baťovy mladé muže a svou politickou kariéru zahájil v roce 1950 jako předseda Jednotného národního výboru v Gottwaldově (Zlíně). V šedesátých letech po studiích v Moskvě byl mimo jiné prvním náměstkem předsedy Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství a do června 1968 také první náměstkem ministra vnitra pro civilně správní úsek. Politicky patřil spíše ke konzervativnímu dogmatickému křídlu, které v roce 1968 podporovalo okupaci Československa. V březnu 1968 byl zvolen do funkce předsedy Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ (ÚKRK) a z tohoto titulu se významně podílel na stranických čistkách na začátku sedmdesátých let. Post předsedy ÚKRK vykonával až do roku 1977. V roce 1981 se stal členem předsednictva ÚV KSČ, kde nejprve odpovídal za zemědělství a později za ekonomiku obecně. Proces tzv. Přestavby propagovaný Michailem Gorbačovem chtěl omezit především na oblast hospodářství a vyhnout se větším politickým změnám. U veřejnosti měl Miloš Jakeš jen minimální respekt, bouři výsměchu vzbudil zejména záznam jeho projevu na Červeném Hrádku v roce 1989. Stejně jako většina dalších občanů, ani Dvořákovi, a dokonce ani Francovi v nového generálního tajemníka neskládali žádné velké naděje. Starý Franc spíše zvažoval, zda nejde o přechodnou periodu, po níž se teprve objeví důstojný nástupce Gustáva Husáka. V listopadu 1989 byl donucen ze svého postu odstoupit, krátce nato byl dokonce zbaven i členství v KSČ a vzdal se i poslaneckého mandátu.Televizní noviny, TN-1987-12-17; ČST

  • Po mohutné vzájemné rvačce byly z juniorského mistrovství světa v hokeji v Piešťanech vyloučena družstva Kanady a Sovětského svazu

    do playlistu

    Po mohutné vzájemné rvačce byly z juniorského mistrovství světa v hokeji v Piešťanech vyloučena družstva Kanady a Sovětského svazu

    Snad vůbec největší bitka v mezistátním hokejovém utkání proběhla v slovenských Piešťanech na juniorském mistrovství světa v hokeji na samém počátku ledna. Týmy Sovětského svazu a Kanady měly spolu dlouhodobě napjaté vztahy, které navíc jako v případě rivalství československého a sovětského mužstva nijak nemírnil tlak oficiální ideologie. Proto společná utkání byla často plná emocí a také faulů. I utkání v Piešťanech probíhalo v značně emotivní atmosféře, kterou pociťovaly hráči obou týmů. Utkání řídil norský rozhodčí Hans Rønning, který zápas nezvládl a bez odpískání nechal řadu zákeřných faulů na obou stranách. Kanada bojovala o medaile, zatímco sovětským hráčům se turnaj nevyvedl, takže už na zisk cenného kovu nemohli pomýšlet. Průběžně vedla Kanada 4 : 2, když se k šarvátce Sergeje Šesterikova a Everetta Sanipasse přidali prakticky kompletní týmy z obou stran (výjimkou byli pouze kanadští hráči Pierre Turgeon a Jimmy Wait, kteří zůstali sedět na střídačce). Zoufalí organizátoři se snažili konflikt zažehnat vypnutím světel v hale, rvačku však přerušit nedokázali. Ta nakonec přestala asi až po dvaceti minutách. Obě mužstva byla vyloučena z turnaje, což ovšem zhledem k výchozí pozici více poškodilo Kanadu. Její zástupci navíc upozorňovali, že eskalaci konfliktu zavinil sovětský hráč Jevgenij Davydov, který jako první vyjel ze střídačky a zapojil se do rvaní. Československá televize podle některých zpráv údajně upravila záběry tak, jako by za rozpoutání konfliktu nesli odpovědnost Kanaďané. V každém případě většina diváků v hale spíše sympatizovala s Kanaďany a podobně by to asi vnímali i členové rodiny Dvořáků. Hráči byli původně potrestáni zákazem startu na 18 měsíců, později však došlo k redukci trestu na 6 měsíců. Trenérům zakázala Mezinárodní federace ledního hokeje činnost na tři roky.Televizní noviny, TN-1987-01-05; ČST

  • Mladý Němec Matthias Rust dokázal se svým sportovním letadlem přistát přímo na Rudém náměstí v Moskvě

    do playlistu

    Mladý Němec Matthias Rust dokázal se svým sportovním letadlem přistát přímo na Rudém náměstí v Moskvě

    Patrně nejtrapnější chvilka pro sovětskou protivzdušnou obranou přišla zrovna na Den sovětských pohraničníků 28. 5. 1987. Události jsou však dodnes zahaleny určitým tajemstvím. V každém případě v tento den devatenáctiletý Němec (pochopitelně Západní) Matthias Rust dokázal s malým sportovním letadlem Cessna 172 při letu z Helsinek přes veškerou protivzdušnou obranu doputovat až do samého centra Moskvy a přistát přímo na Rudém náměstí. Tvrdil přitom, že veze mírové poselství, ale byl okamžitě zatčen příslušníky tajné služby a odvezen do věznice Lefortovo. Nakonec však vyvázl jen s velmi mírným trestem – byl odsouzen ke čtyřem letům vězení, ale k jeho předčasném propuštění a vyhoštění ze SSSR došlo již na počátku srpna roku 1988. Samozřejmě je stále otázkou, proč sovětské protivzdušné síly Rustovi v jeho manévru nezabránily. Podle jedné verze prostě příliš dlouho váhaly s rozkazem k sestřelení letadla, podle jiných autorů událost demonstrovala celkovou nízkou bojovou připravenost sovětské armády. V každém případě celý incident využil velmi obratně generální tajemník ÚV KSSS Michail Sergejevič Gorbačov k posílení své mocenské pozice – do důchodu poslal známé odpůrce Přestavby v armádě – ministra Sergeje Leonidoviče Sokolova a velitele protivzdušné obrany Alexandra Ivanoviče Koldunova.24 hodin ve světě, 24H-1987-09-02; Televizní noviny, TN-1987-09-04; ČST

Související