iVysílání

Vyprávěj

Prahu navštívil na pozvání Gustáva Husáka Erich Honecker

Vůdcové zemí sovětského bloku se spolu setkávali často a rádi. Obvykle si spolu podle dobového tisku „vyměnili názory na aktuální problémy současného vývoje na světě a v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí“ a jejich jednání vždy proběhlo „v ovzduší přátelství a porozumění“. Taky si vzájemně vyměnili různé řády. Většině občanů to bylo lhostejné, snad s výjimkou školní mládeže, která případně musela dělat „přátelskému setkání“ stafáž. Přesně tohoto druhu byla i jednodenní návštěva východoněmeckého šéfa Ericha Honneckera v druhé polovině října roku 1983. Z jeho jednání s Gustávem Husákem sice vyšlo komuniké, v plném znění otištěné denníkem Rudé právo, obsahovalo ale jen vcelku běžné fráze. Vedle vyjádření k různým mezinárodněpolitickým otázkám se v něm psalo hodně o vzájemné hospodářské spolupráci obou států, které k sobě měly svou úrovní v rámci sovětského bloku velmi blízko. Mimo jiné byla v komuniké zmíněna potřeba rozvoje spolupráce při výrobě zábavní elektroniky (magnetofonů, videotechniky aj.). Za zmínku snad stálo pak už jen to předání řádu – jednalo se o řád Karla Marxe, který byl Gustávu Husákovi udělen k jeho sedmdesátým narozeninám.Televizní noviny, TN-1983-10-24; ČST

další Seriály »

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
  • Velkým úspěchem československých závodníků skončilo I. mistrovství světa v lehké atletice, které se konalo v Helsinkách

    do playlistu

    Velkým úspěchem československých závodníků skončilo I. mistrovství světa v lehké atletice, které se konalo v Helsinkách

    Na letních olympijských hrách v roce 1980 nedokázal získat zlatou medaili žádný ze zúčastněných českých ani slovenských lehkých atletů. O tři roky později na I. mistrovství světa v lehké atletice v Helsinkách už situace vypadala naprosto odlišně a vlajka Československa vystoupala na nejvyšší vrchol dokonce hned čtyřikrát. O dvě zlata se zasloužila fenomenální běžkyně Jarmila Kratochvílová, která vyhrála závody žen na 400 i 800 metrů. V běhu na 400 metrů, který Jarmila Kratochvílová zaběhla ve světovém rekordu, navíc na druhou příčku dosáhla další česká závodnice Taťána Kocembová. Další dvě první místa vybojovali diskař Imrich Bugár a koulařka Helena Fibingerová. V celkovém hodnocení patřilo Československu neuvěřitelně lichotivé čtvrté místo za vítěznou Německou demokratickou republikou, stříbrným Sovětským svazem a bronzem USA. V současné době však úspěchy v Helsinkách budí určité rozpaky. K obrovskému vzestupu výkonu českých a slovenských lehkých atletů došlo totiž v době, kterou třeba německá publicistika označuje jednoznačně jako Éru anabolik. Používání dopingu, především na bázi anabolik, bylo v té době naprosto běžné a nejvíce se jím „proslavili“ sportovci z Německé demokratické republiky, kteří také získali v Helsinkách nejvíc zlatých medailí. Samozřejmě lze předpokládat, že prakticky všechny tehdejší lehkoatletické hvězdy se dopingu (vědomě či nevědomě) nevyhnuly, a tak si mohou i dnes nárokovat svoje místa. Jen by třeba nevyhrávaly takovými výkony a v časech světových rekordů. Dvořákovi samozřejmě do zákulisí vrcholového sportu neviděli, a tak jen nadšeně fandili a těšili se ze získaných zlatých medailí. Konečně byla nějaká oblast, kde Československo prokazatelně vítězilo v celosvětové konkurenci!Kronika našeho života 1983; ČST

  • Vznikl komediální sci-fi seriál Bambinot

    do playlistu

    Vznikl komediální sci-fi seriál Bambinot

    Scénáře Miloše Macourka, který se proslavil třeba seriálem Arabela nebo komediemi Pane, vy jste doma a Čtyři vraždy stačí, drahoušku, vždy hýřily smělými nápady. Své fantazii scenárista snad nejvíce popustil uzdu v šestidílném seriálu Bambinot, který byl natočen v roce 1983 a promítán v roce následujícím. Děj se odehrává ve fiktivní monarchii Lauretánii, zemi, která žije z chovu dostihových koní. K úspěchům chovu jí přitom pomáhá přístroj, který dokáže předem odhadnout kvalitu potomků vzniklých ze spojení konkrétních hřebců a klisen. Po určitých úpravách se podaří přístroj přizpůsobit i na lidskou populaci, což však vyvolá značné problémy. Mimo jiné řada rodičů přestane po dětech toužit, když získají jasnou představu o tom, co z jejich potomků vyroste. V seriálu plném bláznivých gagů se objevila celá plejáda nejlepších českých herců, z nichž uveďme alespoň Ivu Janžurovou, Josefa Abrháma nebo Jiřího Adamíru. Reakce diváků však byly spíše rozpačité. Gejzír nápadů ocenili jen někteří, jiní cyklus označovali za „blbost“. To druhé hodnocení můžeme asi předpokládat u usedlého Josefa, ale třeba Honzík byl zrovna ve věku, kdy pestrobarevnou směsici ztřeštěných nápadů mohl ocenit.Bambinot: Vynález století, režie : J.Dudek; ČST

  • Prahu navštívil na pozvání Gustáva Husáka Erich Honecker

    do playlistu

    Prahu navštívil na pozvání Gustáva Husáka Erich Honecker

    Vůdcové zemí sovětského bloku se spolu setkávali často a rádi. Obvykle si spolu podle dobového tisku „vyměnili názory na aktuální problémy současného vývoje na světě a v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí“ a jejich jednání vždy proběhlo „v ovzduší přátelství a porozumění“. Taky si vzájemně vyměnili různé řády. Většině občanů to bylo lhostejné, snad s výjimkou školní mládeže, která případně musela dělat „přátelskému setkání“ stafáž. Přesně tohoto druhu byla i jednodenní návštěva východoněmeckého šéfa Ericha Honneckera v druhé polovině října roku 1983. Z jeho jednání s Gustávem Husákem sice vyšlo komuniké, v plném znění otištěné denníkem Rudé právo, obsahovalo ale jen vcelku běžné fráze. Vedle vyjádření k různým mezinárodněpolitickým otázkám se v něm psalo hodně o vzájemné hospodářské spolupráci obou států, které k sobě měly svou úrovní v rámci sovětského bloku velmi blízko. Mimo jiné byla v komuniké zmíněna potřeba rozvoje spolupráce při výrobě zábavní elektroniky (magnetofonů, videotechniky aj.). Za zmínku snad stálo pak už jen to předání řádu – jednalo se o řád Karla Marxe, který byl Gustávu Husákovi udělen k jeho sedmdesátým narozeninám.Televizní noviny, TN-1983-10-24; ČST

  • Vznikla Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj v čele s Jaromírem Obzinou

    do playlistu

    Vznikla Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj v čele s Jaromírem Obzinou

    Česká věda prožila v období normalizace mimořádně hlubokou krizi. Čistky na počátku sedmdesátých let ve spojení s vlnou emigrace zcela rozvrátily naprostou většinu výzkumných týmů. Zaostávání za světem nabylo ohromných rozměrů. Politické špičky přitom očekávaly, že věda úzce provázaná s praxí se stane záchranou pro trvale churavějící ekonomiku. Téměř v každém dokumentu se neustále zdůrazňoval požadavek většího uplatňování výsledků vědeckotechnického výzkumu v praxi, ale žádná spása nepřicházela. Je ostatně sporné, zda mělo nějaký smysl využívat vědce k zdokonalování a zlepšování technologií, které byly již od počátku zastaralé. K intenzifikaci propojení vědy s praxí byly zakládány nejrůznější instituce, vybavené často poměrně rozsáhlými pravomocemi. Patřila mezi ně i Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, v jejímž čele stanul 1. listopadu vlivný místopředseda vlády Jaromír Obzina, který až do června vykonával funkci federálního ministra vnitra. V šedesátých letech však působil v oddělení ÚV KSČ pro vědu a školství. Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, zřízená ústavním zákonem, nahradila federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj. Mimo jiné pod nově zřízenou komisi spadal i Úřad pro vynálezy a objevy, Úřad pro normalizaci a měření nebo Československá komise pro atomovou energii. Žádný zvrat však komise do vědeckotechnického rozvoje v Československu nepřinesla a zaostávání pokračovalo vesele dál.Televizní noviny, TN-1984-01-28; ČST

  • Manželům Vančurovým z Prahy se narodila čtyřčata

    do playlistu

    Manželům Vančurovým z Prahy se narodila čtyřčata

    Již po prvním vyšetření ultrazvukem v 15. týdnu těhotenství sdělili lékaři herečce Lorně Vančurové šokující zprávu – bude mít čtyřčata. Lorna už přitom doma měla sedmiletého chlapce. Pak následovalo komplikované období, během kterého se lékaři především snažili zabránit předčasnému porodu, který by život plodů mohl ohrozit. Jejich snaha nakonec byla víceméně úspěšná a děti – tři chlapci a jedno děvčátko přišli na svět v 36. týdnu těhotenství, tedy na počátku devátého měsíce. Ve své době se jednalo téměř o zázrak. Vzhledem k situaci provedli odborníci z I. gynekologicko-porodnické kliniky v Praze 2 v Apolinářské ulici porod císařským řezem. Všechny děti byly zdravé a vážily od 1690 do 2390 gramů. Ještě v nemocnici se paní Vančurová dozvěděla zprávu, že ji očekává tehdejší předsedkyně Československého svazu žen Marie Kabrhelová s mnoha dary a hlavně s klíčky od nového domku na Barrandově. Na ten se paní Vančurová těšila nejvíce, protože si dělala starosti, jak umístí čtyřčlenný přírůstek do rodiny do stávajícího bytu 1+1. O to však větší bylo její zklamání, když po příjezdu k Marii Kabrhelové zjistila, že tato funkcionářka neví o žádných darech a už vůbec ne o nějakém domku pro paní Vančurovou – jednalo se pouze o nepříliš vkusný vtip. Samozřejmě nějaké dary Vančurovi skutečně dostali, ale podle vzpomínek paní Vančurové měli lidé často velké oči a materiální pomoc přeceňovali. Navíc mnohé podniky pomohly pouze v prvním okamžiku. Jedním z nejvytrvalejších dárců prý byl Kaučuk Kralupy, který dětem do věku čtyř let dával ročně devět tisíc. Anička, Jakub, Lukáš a Vojta rostli jako z vody. Jejich následovníky se stali v roce 1994 Lucie, Lenka, David a Štěpán Ondráčkovi z Havlíčkova Brodu.Televizní noviny, TN-1983-01-25; ČST

Související