iVysílání

Vyprávěj

Do kosmu se vypravil první Čech – Vladimír Remek

Jednalo se bezpochyby o událost roku v Československu – 2. března 1978 z kosmodromu Bajkonur odstartovala sovětská kosmická loď Sojuz 28, jejíž posádku vedle sovětského kosmonauta Alexeje Gubareva tvořil i důstojník Československé lidové armády Vladimír Remek a o osm dní později se v pořádku vrátila na Zemi. Československo se tak stalo třetí zemí světa, která svého občana vyslala do vesmíru. Výzkum vesmíru byl již od vypuštění první umělé družice Země poznamenán soupeřením mezi Sovětským svazem a USA a politický podtext byl reflektován i koncem sedmdesátých let. Celá událost byla samozřejmě mohutně využívána tehdejší propagandou, která let prezentovala jako vzorový příklad přátelství Sovětského svazu a Československa. Hovořilo se v této souvislosti dokonce o „nadpozemském bratrství“ a o obou kosmonautech jako o „socialistických Ikarech“ (samozřejmě bez připomínky tragického Ikarova osudu). Některým občanům Československa se však zdálo, že v onom demonstrovaném přátelství má Sovětský svaz nápadně dominantní pozici. Přesto byl let Vladimíra Remka pro mnohé tehdy ojedinělou příležitostí k pocitu národní hrdosti.Kronika našeho života, Kulturní přehled; r. 1978,1984; ČST

další Seriály »

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
  • Do kosmu se vypravil první Čech – Vladimír Remek

    do playlistu

    Do kosmu se vypravil první Čech – Vladimír Remek

    Jednalo se bezpochyby o událost roku v Československu – 2. března 1978 z kosmodromu Bajkonur odstartovala sovětská kosmická loď Sojuz 28, jejíž posádku vedle sovětského kosmonauta Alexeje Gubareva tvořil i důstojník Československé lidové armády Vladimír Remek a o osm dní později se v pořádku vrátila na Zemi. Československo se tak stalo třetí zemí světa, která svého občana vyslala do vesmíru. Výzkum vesmíru byl již od vypuštění první umělé družice Země poznamenán soupeřením mezi Sovětským svazem a USA a politický podtext byl reflektován i koncem sedmdesátých let. Celá událost byla samozřejmě mohutně využívána tehdejší propagandou, která let prezentovala jako vzorový příklad přátelství Sovětského svazu a Československa. Hovořilo se v této souvislosti dokonce o „nadpozemském bratrství“ a o obou kosmonautech jako o „socialistických Ikarech“ (samozřejmě bez připomínky tragického Ikarova osudu). Některým občanům Československa se však zdálo, že v onom demonstrovaném přátelství má Sovětský svaz nápadně dominantní pozici. Přesto byl let Vladimíra Remka pro mnohé tehdy ojedinělou příležitostí k pocitu národní hrdosti.Kronika našeho života, Kulturní přehled; r. 1978,1984; ČST

  • Na Pražském hradě byla zpřístupněna monumentální výstava Doba Karla IV. v dějinách národů Československa

    do playlistu

    Na Pražském hradě byla zpřístupněna monumentální výstava Doba Karla IV. v dějinách národů Československa

    Jestliže let prvního Čecha do vesmíru podněcoval pocity národní hrdosti, podobně na něj působila mohutná výstava Doba Karla IV. v dějinách národů Československa, která probíhala na vysoce symbolickém místě – na Pražském hradě. Konala se u příležitosti 600. výročí úmrtí patrně nejslavnějšího českého krále a i jeho odkaz si vládnoucí moc pro sebe chtěla přivlastnit. Nad výstavou převzal záštitu sám generální tajemník ÚV KSČ a prezident ČSSR v jedné osobě Gustáv Husák a zahajoval ji vedle husitského chorálu Ktož sú boží bojovníci i projev tehdejšího ministerského předsedy Lubomíra Štrougala. Leitmotivem prohlášení politiků bylo přihlášení se k „pokrokovým tradicím“ české historie. I když se výstava koncentrovala na dobu Karla IV., zároveň se snažila v obrysech zmapovat celý průběh českých dějin. Proto zde byly například veřejnosti představeny např. dosud nevystavené pohřební insignie Přemysla Otakara II. a jako připomenutí neustále československo-sovětské družby Uspenský sborník se staroslovanskými texty. V rámci výstavy bylo prezentováno dokonce i posledních třicet let dějin Československa, tedy období od února 1948. I zde byl přitom položen, snad u vědomí 10. výročí srpnové okupace, důraz na československo-sovětské přátelství, jak dokládaly třeba originály čs.-sovětských smluv z let 1943 a 1970. Tyto části expozice však většinu lidí naprosto nezaujaly. Naopak zdaleka největší atrakcí se však staly jen velmi zřídka ukazované korunovační klenoty, které lákaly doslova tisíce návštěvníků. Výstava měla celkově obrovský úspěch a lidé neváhali stát dlouhé fronty, aby spatřili nejvýznamnější památky české státnosti. Expozice se tak natrvalo vryla do paměti nemalé části občanů Československa.Kronika našeho života, Kulturní přehled roku 1978; r. 1978, 1984; ČST

  • V Havaně se konal XI. mezinárodní festival mládeže a studentstva

    do playlistu

    V Havaně se konal XI. mezinárodní festival mládeže a studentstva

    Kuba jako „ostrov svobody“ a místo, kde působil proslulý revolucionář Ernesto „Che“ Guevara měla u světové levice koncem sedmdesátých let stále ještě dobrý zvuk. Na Fidela Castra jako na věrného a oddaného spojence s velkými sympatiemi shlížel i Sovětský svaz. Proto byla také Kuba zvolena jako první mimoevropský stát zvolena za pořadatele Světového festivalu mládeže a studentstva. Stejně jako předchozí festival, který probíhal v roce 1973 v Berlíně, se konal pod heslem Za protiimperialistickou solidaritu, mír a přátelství. Do kubánské metropole se na přelomu července a srpna sjeli delegáti z úctyhodných 180 zemí celého světa a pochopitelně nemohla chybět ani rozsáhlá československá delegace. Na zahájení nechyběl ani člen předsednictva ÚV KSČ a první tajemník ÚV Komunistické strany Slovenska Jozef Lenárt a také předseda ÚV Socialistického svazu mládeže Miloslav Dočkal. Do Havany však na festival přicestoval i zpěváci Václav Neckář, Helena Vondráčková a Jana Kociánová nebo první český kosmonaut Vladimír Remek. Vystupovaly zde i různé soubory lidového umění z Československa. Gigantické zahájení uchvacovalo delegáty pravou jihoamerickou barevností a temperamentem. Festivalový oheň přitom zapaloval olympijský vítěz, kubánský běžec Alberto Juantorena. Následovalo několik dní pestrého programu, v němž se míchala různá kulturní vystoupení s politicky podbarvenými akcemi. Velká pozornost byla věnována hlavně „obětem amerického imperialismu“ jako byl Vietnam či Chile. Hodně se hovořilo i apartheidu v Jihoafrické republice. Kritiky se ovšem dočkal i čínský maoismus. Rudé právo pravidelně přinášelo zpravodajství z festivalu a činila se i další média, takže i k Dvořákovým se dostal odlesk jásavé exotiky včetně mohutného festivalového karnevalu, přestože ani jeden z nich nebyl natolik dobře zapsán u režimu, aby byl na Kubu vyslán. Ostatně na to naši hrdinové neměli ani ten správný věk. To však asi nebyla ta hlavní překážka.Československý filmový týdeník 1978/42, r. 1978; Krátký film

  • Na mistrovství světa v lední hokeji, které proběhlo v Praze, získal čs. tým stříbrné medaile

    do playlistu

    Na mistrovství světa v lední hokeji, které proběhlo v Praze, získal čs. tým stříbrné medaile

    Do pražského turnaje mistrovství světa v ledním hokeji vstupoval československý tým po zisku dvou zlatých medailí z předchozích ročníků. Tomu také plně odpovídala základní část celého mistrovství, v němž mužstvo ve všech utkáních zvítězilo a dokázalo porazit i svého velkého rivala – tým Sovětského svazu 6:3, když František Černík dosáhl hattricku. Ve finálové skupině však vše dopadlo poněkud odlišně. V první třetině nejprve Bubla pouze orazítkoval tyč Treťjakovy branky a o necelou minutu později vstřelil Helmut Balderis první sovětskou branku. V druhé třetině vstřelil jedinou branku Vladimir Petrov při československé přesilovce a třetí gól do československé sítě v závěrečné části přidal Vladimir Golikov. Naše mužstvo už dokázalo pouze zkorigovat výsledek díky trefě Ivana Hlinky. Na československé hokejisty tak zbyly pouze stříbrné medaile, titul mistrů světa vybojovali sovětští hráči. Bronz nakonec putoval do Švédska. Vítězstvím na pražském šampionátu začal sovětský hokej triumfální sérii na mistrovství světa, která byla přerušena až poté, co se mistrovství opět vrátilo do Prahy. Zde v roce 1985 se titul vrátil alespoň na rok do československých rukou.Sport 1978, r. 1978; ČST

  • Československá televize vysílala první díl seriálu Nemocnice na kraji města

    do playlistu

    Československá televize vysílala první díl seriálu Nemocnice na kraji města

    Druhá polovina sedmdesátých let byla bezpochyby zlatou dobou československého filmového seriálu. Činil se především nejvýznamnější domácí klasik tohoto žánru, scénárista Jaroslav Dietl. V roce 1978 běžel od počátku listopadu premiérově jeho snad nejslavnější cyklus nazvaný Nemocnice na kraji města. Atraktivní prostředí nemocnice a dobře vykreslené figurky diváky doslova nadchly. Prostořeký chirurg Štrosmajer v podání Miloše Kopeckého, noblesní primář Sova ztvárněný slovenským hercem Ladislavem Chudíkem (roli měl hrát Karel Höger, který však v průběhu natáčení zemřel) nebo neschopný a neuvěřitelně protivný doktor Cvach Josefa Vinkláře se stali opravdovými legendami. Přitom seriál nesl jen málo znatelnou stopu ideologického tlaku doby a zaměřil se spíše na rozehrání psychologicky zajímavých příběhů. Diváky doslova zdrtila smrt doktora Štrosmajera na infarkt, ale na rozdíl od Dallasu či příběhů Sherlocka Holmese ani jejich nesouhlas nevedl k oživení oblíbené postavy. Nicméně oblíbenost seriálu zůstala, což nepochybně přispělo i k tomu, že po roce 1989 bylo natočeno i jeho pokračování. Nelze pochybovat, že útrapy a váhání Alžběty Čeňkové (Eliška Balzerová) či eskapády pohledného záletníka Arnošta Blažeje (Josef Abrhám) s napětím sledovali i Dvořákovi. Jinak by byli v tehdejší společnosti doslova nemožní.Nemocnice na kraji města: Výročí, režie : J.Dietl, r. 1977; ČST

Související