iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
31. 5. 2008
11:10 na ČT2

1 2 3 4 5

5 hlasů
5942
zhlédnutí

Čtenářský deník

Irena Dousková: Hrdý Budžes

12 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Čtenářský deník... Irena Dousková: Hrdý Budžes

  • 00:00:25 Já jsem začala přemýšlet nad tím,
    že bych zkusila napsat knížku
  • 00:00:34 z doby svého dětství,
    z těch 70.let.
  • 00:00:36 Neměla jsem to rozebrané,
  • 00:00:38 že bude autobiografická,
    jak moc, co přesně.
  • 00:00:44 To je náš pes Albert.
  • 00:00:48 Někdy na konci 80.let,
    předtím jsem psala hlavně básničky.
  • 00:00:52 A zkusila jsem to.
    Začala jsem to nějak psát.
  • 00:00:55 Vůbec mi to nešlo.
  • 00:00:57 Nakonec jsem to hodila
    všechno do koše.
  • 00:01:00 Vrátila jsem se k tomu někdy,
  • 00:01:02 já si to pamatuji přesně,
    kdy jsem to začala psát.
  • 00:01:06 Bylo to na Mikuláše.
    Dceři mojí byl rok v roce 1995.
  • 00:01:13 Nějak se to nevyvedlo
    všechno.
  • 00:01:15 Ona byla nemocná, muž byl nemocný.
    Možná jsme se hádali.
  • 00:01:19 Přesně si pamatuji,
    že všichni leželi v postelích.
  • 00:01:22 Já jsem si zalezla do pokoje.
    Začala jsem si tam psát něco.
  • 00:01:28 Vím, že to bylo 5.prosince 1995.
  • 00:01:33 Z toho se postupně původní
    představa chytla
  • 00:01:38 a zkonkrétňovala.
  • 00:01:41 První bylo, že jsem přemýšlela
    nad tím, že bych chtěla zkusit
  • 00:01:45 napsat příběh holčičky
    a jejích rodičů.
  • 00:01:49 Jak touhy a přání jdou proti sobě.
  • 00:01:55 Začala jsem uvažovat tak,
    jak ona pořád touží,
  • 00:02:00 bydlí na malém městě,
    pořád přemýšlí o Praze.
  • 00:02:03 Nějak se k ní vztahuje.
    Strašně si ji idealizuje.
  • 00:02:07 Do toho, že je to v 70.letech,
    rodiče mají politické problémy.
  • 00:02:13 Skončí tím, že vyrazí maminku,
    to jsem neřekla, že jsou herci,
  • 00:02:18 vyrazí maminku z divadla.
  • 00:02:21 Celé se to tam kolem nich
    nepříjemně svírá na okresním městě.
  • 00:02:25 Odcházejí do Prahy.
  • 00:02:28 Zatímco pro ně je to prohra,
    holčička je tím úplně nadšená.
  • 00:02:35 Naprosto s tím spokojená.
  • 00:02:37 Já mám do teď silnou potřebu
    při tom psaní
  • 00:02:42 do 70. a 80.let se vracet.
  • 00:02:47 Teď dopisuji nějaký text.
  • 00:02:50 Nemohu si pomoct,
    zase se odehrává v roce 1975.
  • 00:02:58 Tak jsme na ten autobus šli čekat
    do staré hospody u nádraží.
  • 00:03:05 Dali jsme si s Pepíčkem čaj
    a párek
  • 00:03:09 a Kačenka grog a párek.
  • 00:03:12 Dívali jsme se, jak leze po okně
    moucha,
  • 00:03:15 jak se venku stmívá.
  • 00:03:18 Všechno v hospodě bylo žluté.
    Zdi byly žluté a obrazy byly žluté.
  • 00:03:24 Pivo a čaj byly žluté.
    A taky světlo tam bylo žluté.
  • 00:03:29 Co nebylo žluté, bylo černé.
    Kamna v rohu byly černé.
  • 00:03:35 Uhlí rozsypané kolem kamen.
  • 00:03:38 Popel, co byl zašmudlaný
    do ubrusů.
  • 00:03:41 A zdi byly černé.
  • 00:03:44 Vlastně to bylo oboje najednou.
    I černé i žluté.
  • 00:03:49 Celý Králův Dvůr je takový.
    Všechny domy jsou tu do žluta.
  • 00:03:55 Přitom černě pošpiněné prachem
    a popelem z továrny.
  • 00:04:01 Hospoda byla plná špinavých
    dědků a chlapů.
  • 00:04:04 Všichni mluvili hrozně nahlas.
  • 00:04:07 Z kouta do toho mluvila televize.
    Taky hrozně nahlas.
  • 00:04:12 Ale občas, když se přestali bavit,
    když dovnitř vešel někdo nový,
  • 00:04:18 tak bylo najednou slyšet,
    jak venku teče voda a fouká vítr.
  • 00:04:24 Dva dědkové si sedli k našemu stolu
    a povídali si.
  • 00:04:29 Ten jeden pořád říkal,
    já jsem blbej.
  • 00:04:33 Ten druhý zase, ty nejsi blbej,
    ty jsi magor.
  • 00:04:38 Opakovali to pořád dokola,
    jako když se rozbije gramofon.
  • 00:04:44 To už bylo moc hodin, tak jsme
    zaplatili a šli na ten autobus.
  • 00:04:52 To je hrozně příjemné,
    jak to čteš.
  • 00:04:54 Já většinou, když slyším svoje
    texty, tak z toho mám trému.
  • 00:05:01 Moc příjemné mi to není.
    Ale ty se mi líbíš.
  • 00:05:03 Tebe bych si najala na předčítání
    na dobrou noc.
  • 00:05:06 Ale ne svých textů,
    ale z různých vybraných knížek.
  • 00:05:10 To bylo moc příjemné.
  • 00:05:12 Já to čtu rád, protože mně to
    evokuje tu podivnou dobu,
  • 00:05:17 protože já byl takhle starý.
    Kolik tobě bylo?
  • 00:05:21 Tady plus mínus 8 roků.
    V roce 1970 jsem šla do 1.třídy.
  • 00:05:29 V roce 1970 už mi bylo 10 let,
    ale tu dobu si takhle pamatuji.
  • 00:05:33 Pamatuji si ji jako dobu,
    která neměla barvy.
  • 00:05:38 Dodneška šedivá, žlutá.
  • 00:05:42 Já to mám rád na té knížce,
    že ta hrdinka to nehodnotí.
  • 00:05:52 Ono se neříká, ta doba byla
    ošklivá, ta nebyla barevná.
  • 00:05:56 To bylo takové a to bylo takové.
  • 00:05:59 Ty popisuješ,
    jak to ta holka viděla.
  • 00:06:02 Takhle jsme to viděli všichni.
  • 00:06:06 Dneska si říkáme,
    to bylo takové, to bylo makové.
  • 00:06:10 Dneska máme vztah
    k těm postavám.
  • 00:06:12 Říkáme si, tenhle byl dobrý,
    tenhle byl špatný.
  • 00:06:16 V té době to vlastně nebylo.
  • 00:06:18 Ta malá holka nebo já tehdy
    jako malý kluk jsem viděl,
  • 00:06:23 že máma a táta říkají
    úplně něco jiného doma,
  • 00:06:28 než se říká venku.
  • 00:06:30 Že všude se tak trochu lže.
    V televizi a rádiu se trochu lže.
  • 00:06:37 Ale brali jsme to tak,
    že je to normální.
  • 00:06:40 Stejně tak je tam téma,
    které mám hrozně rád.
  • 00:06:45 Jak ta holka je taková
    malá a tlustá.
  • 00:06:51 Všichni se jí tak trochu smějí.
  • 00:06:53 Tak je tam takové to téma toho
    oudsiderství.
  • 00:06:58 Jak člověk v tu dobu měl pocit
    takového outsidera.
  • 00:07:08 Já mám strach,
    aby se Kačence něco nestalo.
  • 00:07:10 On si jí totiž zavolal do ředitelny
    ředitel Vytlačil a řekl jí,
  • 00:07:14 aby z divadla odešla.
  • 00:07:17 On tedy původně chtěl,
  • 00:07:19 SMÍCH
  • 00:07:25 aby odešla tak sama od sebe.
  • 00:07:26 Na to Kačenka nepřistoupila,
    tak dostane výpověď.
  • 00:07:30 Od ledna už nebude mít
    vůbec žádné angažmá.
  • 00:07:34 Spolu s ní musí odejít
    Lída Ptáčková se psem Ťutimem.
  • 00:07:39 Pan Dusil, režisér Macháček,
    Jana Březinová.
  • 00:07:45 Prostě všichni ti, které tam
    Andrea Kroupová
  • 00:07:49 s tím panem soudruhem Pelcem
    nechtějí.
  • 00:07:53 To se to vykračuje.
  • 00:07:56 Irenko, prosím tě, co to znamená
    být dítětem herečky?
  • 00:08:01 Být dítětem herečky na oblasti
    v 70.letech.
  • 00:08:06 Vyrůstat v divadle.
    To je to, co já neznám.
  • 00:08:10 Já jsem do divadla přišel
    až jako dospělý.
  • 00:08:13 Svoje dětí se snažím před tím
    ubránit, aby tady nevyrůstaly.
  • 00:08:19 Co to vlastně znamená?
  • 00:08:22 Pro mě to bylo normální.
    Neznala jsem nic jiného.
  • 00:08:25 Moje maminka od začátku
    takhle fungovala.
  • 00:08:28 Herečka byla.
    Pro mě to bylo stejně běžné,
  • 00:08:32 jako když něčí maminka
    byla učitelka nebo dojička.
  • 00:08:36 Opravdu na té oblasti každý den
    se zkoušelo a hrálo.
  • 00:08:41 Ze začátku jsme byly samy spolu,
    tak jsem neměla kam jinam jít.
  • 00:08:47 Tak to bylo ze školy do divadla
    a tak dál.
  • 00:08:50 Ale bylo to skvělé, bylo to krásné.
    Hrozně se mi to líbilo.
  • 00:08:53 Myslím si, že to divadlo bylo
    bezvadná protiváha vší té šedi,
  • 00:08:59 jak jsme o tom mluvili.
  • 00:09:00 To byl jiný svět nebo spousta světů
    v jednom.
  • 00:09:06 Co mě bavilo, k čemu jsem se
    v duchu
  • 00:09:09 vracela, co jsem třeba si kreslila,
  • 00:09:12 pořád dokola četla, byly různé
    pověsti v čele s knihou
  • 00:09:19 Staré pověsti české.
  • 00:09:21 Asi jsem neměla možná daleko
    do toho, čím jsem obdařila
  • 00:09:25 tu Helenku v té knize,
    že milovala Dalibora.
  • 00:09:28 Nejenom Dalibor, ale všechny
    postavy ve mně vzbuzovaly
  • 00:09:37 spoustu představ.
    Přišlo mi to zábavné a zajímavé.
  • 00:09:40 Asi taky díky dědovi,
    který byl kantor vesnický,
  • 00:09:45 pan řídící bývalý,
    o těchto věcech, o české historii
  • 00:09:50 takovým obrozeneckým způsobem
    si se mnou povídal.
  • 00:09:55 Mně se to strašně líbilo
    a bavilo mně to.
  • 00:09:57 Ta vesnice, kde oni žili,
    byla ještě v takové lokalitě,
  • 00:10:03 kde to všechno člověk skoro
    viděl před očima,
  • 00:10:06 blízko Koněprus
    a Koněpruských jeskyní.
  • 00:10:10 Děda vyprávěl o tom,
    že i samotné jméno,
  • 00:10:15 to se jmenovalo Tmáň,
    kde děda s babičkou žili,
  • 00:10:18 že to jméno dostala po jednom
    ze dvou vrahů kněžny Ludmily.
  • 00:10:25 Tak to byl jeden z mých
    oblíbených...
  • 00:10:30 V pátek jsme měli
    tu recitační hodinu.
  • 00:10:33 Já jsem šla zároveň naposled
    do školy.
  • 00:10:35 Tak jsem z toho byla trošku
    na nervy.
  • 00:10:37 Nejdříve jsem se těšila,
  • 00:10:38 že paní učitelka Koláčková
    mi taky dá nanuka jako Hrůzovi.
  • 00:10:41 Ale té recitační hodiny
    jsem se bála jako čert kříže.
  • 00:10:45 Protože Kačenka na dívčinu
    nezapomněla.
  • 00:10:50 Já jsem se jinou básničku
    nenaučila,
  • 00:10:53 poněvadž jsem ji nechtěla oklamat.
  • 00:10:56 Když na mě přišla řada,
    tak jsem dlouho čekala.
  • 00:11:00 Když to nešlo vydržet,
    tak jsem řekla,
  • 00:11:04 Helena Součková, Prase.
  • 00:11:09 Za našimi za vraty, vysedává
    prase,.
  • 00:11:12 Hleďme ho, už zase!
  • 00:11:16 SMÍCH
  • 00:11:19 Jaký je rozdíl mezi tím,
    když to člověk píše pro literaturu
  • 00:11:23 a když to člověk píše pro divadlo?
  • 00:11:26 V tom prvním případě jsem to
    vymýšlela teprve.
  • 00:11:29 Tady to už je pak taková řezničina.
    Což mi ale nevadí.
  • 00:11:36 Moc o tom neumím teoretizovat.
    Necítím se jako dramatik.
  • 00:11:41 Za pochodu se to zkouším naučit.
  • 00:11:44 Řezničina v tom smyslu,
  • 00:11:46 škrtat a škrtat a škrtat.
  • 00:11:48 že zahazuješ jeden svůj nápad
    za druhým?
  • 00:11:51 To mi nevadí. Mně by vadilo,
    kdybych musela připisovat něco.
  • 00:11:55 Ireno, co nového píšeš teď?
    Bude to mít divadelní potenci?
  • 00:12:01 Nikdy dopředu jsem si to neříkala.
  • 00:12:04 S tím divadlem to byla všechno
    ryzí náhoda.
  • 00:12:09 Teď dodělávám text nějaké novely.
  • 00:12:16 Víc o tom říkat nechci.
    Uvidíme, ještě to není hotové.
  • 00:12:20 Co s tím bude, uvidím.
  • 00:12:23 Titulky zpracovala Yveta Bartlová
  • 00:12:26 .

Související