iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
11. 9. 2010
22:10 na ČT2

1 2 3 4 5

60 hlasů
16134
zhlédnutí

Včely letěly krásně

Rekonstrukce fotografického ateliéru Seidel v Českém Krumlově a znovuobjevení unikátní sbírky historických fotografií

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Včely letěly krásně

  • 00:00:40 Je to hrozně milý vzpomínat
    a vidět ty přístroje tady,
  • 00:00:43 co zůstaly po panu Seidelovi.
  • 00:00:53 To je skutečně nejlepší zážitek
    mýho života.
  • 00:00:58 Tady byli tak ukáznění zaměstnanci,
    kteří bez pobízení pracovali.
  • 00:01:04 Opravdu jsem velmi šťastnej,
    že jsem se toho mohl dožít.
  • 00:02:22 Tak tady vcházíme do toho
    ateliéru.
  • 00:02:32 Tady v těch místech
    byly tu - deskový přístroj,
  • 00:02:38 a támhle se fotilo,
    tam byla různá pozadí.
  • 00:02:47 Abychom tam mohli takhle...
  • 00:02:57 Poslední...
    Tahle, aby se najíždělo.
  • 00:03:01 Takhle se najíždělo,
    vidíte?
  • 00:03:03 Používal se wichtig, myslím,
    že je tam Eliar.
  • 00:03:13 Je to wichtig,
    portrétní Eliar.
  • 00:03:18 Má vnitřek kreslicí a má ohniskovou
    vzdálenost 50 centimetrů.
  • 00:03:26 To je ještě za císaře pána,
    tohle.
  • 00:03:30 Dalo by se to dát krásně
    do pořádku, opravit všechno.
  • 00:03:36 Do původního stavu.
  • 00:03:49 Podívejte se,
    jaký nádherný skupinky.
  • 00:03:53 To jsou krásný negativy.
  • 00:03:58 To jsou občané z celé Šumavy
    tady fotografovaný.
  • 00:04:04 A je to zaručeně před první
    světovou válkou podle těch kostýmů.
  • 00:04:10 Takhle chodili oblíkaný ti lidé,
    kteří žili a pracovali na Šumavě.
  • 00:04:18 To jsou opravdu vzácný věci,
    tohle.
  • 00:04:27 To když řeknu paní Maškový,
    co jsem dostal do ruky,
  • 00:04:30 tak bude celá vykulená.
    Ředitelka okresního archivu.
  • 00:04:53 Ještě za tebou, prosím tě.
    Tady choděj lidi, víš?
  • 00:04:56 Ještě kousek.
  • 00:04:59 Josef Seidel pravděpodobně svoje
    plakáty nepoužíval.
  • 00:05:03 Docela určitě, zdá se,
    komunikoval s radníma
  • 00:05:05 nebo se starosty obcí
    a je dost možný,
  • 00:05:09 že je požádal o vylepení nějakého
    nápisu nebo něčeho napsaného,
  • 00:05:12 měl celou řadu známých
    mezi hostinskými,
  • 00:05:15 kteří vlastně prodávali
    třeba jeho pohlednice,
  • 00:05:18 tak možná, že komunikovali tímhle
    tím způsobem.
  • 00:05:22 Ale jistotu nemáme, a hlavně o tom
    není žádný dobový film.
  • 00:05:27 Holky, koukněte na mě!
    -Dobrý! Krásný!
  • 00:05:33 Už to je hotový
    a teď sledujte to kouzlo.
  • 00:05:38 Tak se nám poprvé povedla ostrá
    fotka.
  • 00:05:40 Tak to je úplně...
    -To je ohromný.
  • 00:05:47 Podívejte na to.
    -Já se podívám.
  • 00:05:49 No není to úžasný,
    že máte fotku hned?
  • 00:05:52 -To je pěkný.
    -Mě to samotnýho překvapuje!
  • 00:05:55 Podobná plátna jsou taky v muzeu
    v Českém Krumlově,
  • 00:05:58 před kterými se ti lidé
    fotografovali.
  • 00:06:01 A my teď po těch zhruba sto letech
    chodíme
  • 00:06:04 a fotografujeme na místech,
    která byla podobná,
  • 00:06:07 jako fotografovali
    oba fotografové Seidelovi.
  • 00:06:11 Seidelovi měli Kleť jako jednu
    z nejfotografovanějších hor,
  • 00:06:13 ale i míst vůbec.
  • 00:06:16 Bylo to místo, kde se nejvíc
    prodávaly pohlednice.
  • 00:06:19 Ukažte,
    jak se díváte do dálky na kopce.
  • 00:06:21 Jak používáte ten dalekohled?
  • 00:06:40 Tady jsou zápisy zákazníků.
  • 00:06:43 Číslo zákazníků,
    kteří se tady nechali fotografovat.
  • 00:06:47 Je tady zapsáno kolik pohlednic,
    i kdy nás navštívili,
  • 00:06:57 jejich adresa,
    jestli zaplatili.
  • 00:07:15 Je to krásně všechno uklizeno.
    To je pečlivá práce fotografa.
  • 00:07:21 Takhle to uložit všechno.
  • 00:07:23 To obdivuju, to jsou starosti,
    tadyhle,
  • 00:07:26 to je nádhera úplně
    všechny ty desky tady vidět.
  • 00:07:31 Bylo to tady šikovně schovaný,
    žádnej cizí o tom nevěděl vůbec.
  • 00:07:36 To jsme věděli akorát my.
  • 00:07:39 A že ti Pražáci tohle neviděli,
    to je úžasný. Víte?
  • 00:07:45 To se skutečně povedlo.
  • 00:07:48 Tady bude spousta desek z celý
    Šumavy,
  • 00:07:52 všichni ti lidé, kteří tady žili.
    Prostě má to velikou hodnotu.
  • 00:07:58 Já jsem teď přišel náhodou
    na desky -
  • 00:08:01 formát osmnáct na dvacet čtyři,
    představte si.
  • 00:08:10 Josef Seidel se narodil zřejmě
    v rodině malíře skla
  • 00:08:14 nebo malíře porcelánu,
    a jemu se poštěstilo
  • 00:08:19 se potkat s fotografií.
  • 00:08:21 A potom řadu roků života věnoval
    tomu,
  • 00:08:24 že cestoval po celém
    rakousko-uherském mocnářství
  • 00:08:26 a učil se fotografovat.
  • 00:08:31 -Tak tohle, když potom tahal,
    to sklo, tak to měl co nosit.
  • 00:08:35 -A osud mu přál,
    že zakotvil v Českém Krumlově
  • 00:08:38 a tady založil velice dobrou,
    slavnou firmu,
  • 00:08:43 slavný svůj fotografický
    závod.
  • 00:08:51 Tady je Josef Seidel kolem roku
    1905.
  • 00:08:55 Myslím,
    že se v téhle době ženil.
  • 00:08:59 On se ženil poměrně pozdě.
  • 00:09:03 A tady už jsem si docela jistý,
    že má syny,
  • 00:09:06 takže kolem roku 1910,
    možná 15.
  • 00:09:15 To je Helmut, maminka,
    Arnold a František.
  • 00:09:27 Oni si ve svých denících
    a vzpomínkách celkem stěžovali,
  • 00:09:31 že tatínek byl tolik pracovitý,
    že neměl čas na rodinu
  • 00:09:35 a že se od něj mnoho věcí
    nedozvěděli.
  • 00:09:40 Začátkem prosince 1918 obsadili
    Čechoslováci celé hranice Čech,
  • 00:09:45 protože se báli,
    že německá města na hranicích
  • 00:09:48 budou odtržena Horními Rakousy
    a Bavorskem.
  • 00:09:51 I Krumlov byl obsazen
    a musel si všechno dát líbit.
  • 00:09:55 Otec byl na každé schůzi
    a shromáždění.
  • 00:09:58 Musel jet až do Prahy jednat
    s Kramářem.
  • 00:10:00 Byl šest čtvrthodin u Kramáře.
    Vyjednávali s ním kvůli hranicím.
  • 00:10:05 Nic nevyřídili.
  • 00:10:28 Ale jo, tak to bylo.
    Tak to bylo.
  • 00:10:32 Tady máte teda ještě práce,
    to vám teda řeknu.
  • 00:10:38 Vy musíte každou dečku takhle
    zvlášť zabalit, jo?
  • 00:10:42 -Každou krabičku vezmeme,
    dáme jí inventární číslo,
  • 00:10:47 zabalíme ji
    a dáme takhle do krabice.
  • 00:11:01 A tady to je portrét z ateliéru.
    -Ano.
  • 00:11:06 Je tam ještě ta bílá lavice.
    -A je to ten rok 1918.
  • 00:11:13 -My jsme dávali každou desku
    do takových těch papírů.
  • 00:11:18 Nevím,
    jak to tady takhle je.
  • 00:11:22 -Byl to puntičkář,
    měl v tom pořádek.
  • 00:11:25 -Měl. To teda měl.
  • 00:11:28 A když potom jsme nemohli najít
    nějakou desku,
  • 00:11:31 když jsme ji omylem dali do jiný
    krabičky, to bylo zle.
  • 00:11:34 Když jsem ve dvanáct hodin přišel
    domů,
  • 00:11:37 slyším otce nadávat,
    byl celý bez sebe.
  • 00:11:40 Příčinou bylo:
    Carl vyvolal s panem Darerem
  • 00:11:43 dvacet snímků Loučovic,
    ale všechny moc průsvitné.
  • 00:11:47 Otec je někdy celý rozhořčený,
    že v obchodě všechno vázne.
  • 00:11:51 Všechno jen proto, že chybělo
    jakékoliv srozumění s Carlem.
  • 00:11:56 Tentokrát myslel otec,
    že to tak udělal úmyslně,
  • 00:11:59 a to přivedlo milého otce
    do prudkého hněvu.
  • 00:12:03 Došlo k hádce s Carlem:
  • 00:12:05 Carl:
    "Ten křik na mne si zakazuji.?
  • 00:12:08 Dále: "Pak musím jít.?
    Otec na to: "Nemám nic proti tomu!?
  • 00:12:14 Bylo to vždy na ostří nože.
    Jednou muselo dojít k explozi.
  • 00:12:23 Tohle to je...
    Tak takhle měl ideální negativ.
  • 00:12:29 Tohle byl ideální negativ.
    Skutečně - správně vyvolanej,
  • 00:12:33 správně naexponovanej.
  • 00:12:35 Nebyly hustý
    a dobře se retušovaly, víte?
  • 00:12:46 Tady jsou nějaké nezdařilé.
  • 00:12:49 Expozice musela být třeba zprava,
    ale přeorali to nějak.
  • 00:12:53 Tady je průvod,
    to je krásná reportáž.
  • 00:12:58 To je parádní.
    Jedou přes město...
  • 00:13:05 To je zajímavý, to vidím poprvé.
  • 00:13:12 (nádražní rozhlas, hlášení)
  • 00:13:22 Začínáme na nádraží,
    protože Seidel díky vlastně dráze
  • 00:13:25 všechny ty negativy poslal
    po dráze,
  • 00:13:28 oni mu je poslali nazpátek do další
    vesnice,
  • 00:13:30 a on se nemusel vracet do toho
    Krumlova.
  • 00:13:33 A mohl se spolehnout,
    že ty skleněný desky mu nerozmlátí.
  • 00:13:39 No, dobrý.
    Ještě vydržte chviličku.
  • 00:13:52 Podívejte se, ta je krásná!
    Tak máte barevnou fotografii.
  • 00:13:59 To je pro vás.
  • 00:14:01 -Ale ta je pěkná.
    -To je pro vás.
  • 00:14:04 To plátno většinou vozil na místa,
    kde to měl dohodnutý dopředu,
  • 00:14:07 kde fotil třeba sedláky s čeládkou
    nebo větší skupiny lidí.
  • 00:14:12 Nebo nějaký bohatší podnikatel,
    živnostník si ho objednal,
  • 00:14:15 tak vezl i plátno.
  • 00:14:18 Ne že lidi za ním jeli do Krumlova,
    ale on jel za lidmi s plátnem,
  • 00:14:22 s pojízdným ateliérem.
  • 00:14:35 Tak už máme pro vás obrázek,
    doufáme.
  • 00:14:40 Je pěkný.
    Jsou tam všichni.
  • 00:14:44 Ten je barevnej.
  • 00:14:47 -Tak máme pro vás obrázek.
    -Děkujem.
  • 00:14:52 V polovině července jel Helmut
    se mnou do Budějovic.
  • 00:14:56 Druhý den jsme s tetou Liesel
    a strýcem Friedlem
  • 00:15:00 jeli vlakem do Krumlova.
    Pak s otcem všichni do Želnavy.
  • 00:15:03 V šest hodin ráno jsme šli
    k jezeru
  • 00:15:06 a velmi dlouho se zdrželi
    fotografováním.
  • 00:15:09 Otec spojil výlet s obchodem.
    Jezero bylo znovu nasnímáno zezadu,
  • 00:15:14 protože se deska
    v továrně na pohlednice rozbila.
  • 00:15:18 Helmut měl s sebou malý aparát.
    V poledne jsme pak došli
  • 00:15:24 ke Stifterovu pomníku.
  • 00:15:27 Tam se zas fotografovalo.
  • 00:15:29 Tetu Liesel tlačily boty,
    a proto se šlo pomaleji.
  • 00:15:36 Po dlouhém bloudění jsme konečně
    našli Čertovu kazatelnu.
  • 00:15:41 Tady otec rozevřel kryt skříně
    příliš doširoka
  • 00:15:44 a snímek byl zkažený.
  • 00:15:47 Na Třístoličníku jsme jedli
    na Kamenném stole.
  • 00:15:50 Potom jsme šli na Hohenstein.
  • 00:16:11 V té pozůstalosti není v podstatě
    žádná jiná fotografie
  • 00:16:16 o včelách a včelaření než jedna
    fotografie Josefa Seidela,
  • 00:16:23 který ometá úly nebo je čistí,
    předpokládám,
  • 00:16:27 že to byl nějaký raný podzim,
    a vlastně asi i podzim jeho života,
  • 00:16:33 protože už je to ten bělovlasý
    Josef Seidel,
  • 00:16:38 známý potom z těch jeho posledních
    fotografií.
  • 00:17:21 František Seidel,
    ten už přišel víceméně k hotovému,
  • 00:17:23 okolnosti v rodině ho donutily
    k tomu,
  • 00:17:26 aby pokračoval v díle svého otce,
    on chtěl radši učit,
  • 00:17:29 chtěl jít spíš ve stopách
    své matky,
  • 00:17:32 ale přesto firmu vedl poměrně
    úspěšně,
  • 00:17:36 a kdyby ten tok dějin nebyl tak
    rychlý,
  • 00:17:41 tak mohl být určitě úspěšný.
  • 00:17:48 -Tady máme,
    jak mládež propadla šílenství.
  • 00:17:53 Dokonce vedoucí okresní strany
    NSDAP Jakeš se chlubil,
  • 00:17:58 že Krumlov byl prvním německým
    městem v Československu,
  • 00:18:01 kterým byl před zraky české policie
    nesen prapor s hákovým křížem.
  • 00:18:10 Tady je Hitler,
    jak byl v Krumlově.
  • 00:18:24 Toto období druhé světové války
    bylo období,
  • 00:18:28 kdy vzniklo nejvíce zakázek.
    Nejvíc se portrétovalo,
  • 00:18:32 bylo nejvíc fotografií,
  • 00:18:35 ať už možná pasových,
    nebo těch ostatních z ateliéru,
  • 00:18:40 to znamenalo,
    že bylo potřeba mít hodně lidí.
  • 00:18:43 Takže zaměstnanců v tom období
    druhé světové války bylo dost,
  • 00:18:46 i když to byly většinou mladé
    slečny
  • 00:18:49 a mužů tam pracovalo velmi
    málo.
  • 00:18:56 -Vy si přijdete na svý
    s tím prachem!
  • 00:18:58 Jo, to jsou ty malý.
    No jo, to jsou portréty.
  • 00:19:03 Ano. Vidíte?
  • 00:19:10 -V téhle skříni se zřejmě jedná
    o část rodinných památek
  • 00:19:16 na bratry Františka Seidela.
  • 00:19:21 A podle popisů jsou tu věci Helmuta
    a pravděpodobně věci i Arnolda.
  • 00:19:28 Takovým krásným případem
    určitě - a to je jasná věc,
  • 00:19:34 není pochyb o tom,
    čí to bylo a komu to patřilo.
  • 00:19:40 -To byl šprýmař,
    ten nejmladší syn.
  • 00:19:43 To vám byl člověk,
    takovej, víte...
  • 00:19:48 Rád se bavil. Vždycky,
    když přišel k nám do komory,
  • 00:19:51 to víte, když nás tam bylo tolik
    holek a on začal.
  • 00:19:54 To víte, maminka, stará paní
    Seidelová,
  • 00:19:58 ta vždycky měla vztek, že k nám
    přišel, ale my jsme ho rády vítaly.
  • 00:20:04 Veselej kluk to byl.
    Zahynul v tý válce.
  • 00:20:09 To bylo tenkrát taky zle.
    To víte.
  • 00:20:22 -Ta spodní
    byla viditelně nošená.
  • 00:20:31 Po osvobození firma pracuje
    v podstatě dál,
  • 00:20:37 pokud má materiál,
    pokud má zakázky,
  • 00:20:39 tak pracuje bez nějakého výrazného
    přerušení.
  • 00:20:43 A lidé potřebují fotografie
    stále.
  • 00:20:45 A to je i o tom,
    ať už jsou to osvoboditelé
  • 00:20:48 a nebo místní obyvatelé.
  • 00:20:51 Do Krumlova se vracejí ti,
    kteří tady bydleli,
  • 00:20:53 a museli díky Němcům třeba to místo
    opustit.
  • 00:20:56 Teď dochází k tomu, že František
    Seidel je německé národnosti.
  • 00:21:02 A to už není docela dobré.
  • 00:21:05 Němci jsou označeni,
    na Němce se dívá úplně nějak jinak.
  • 00:22:16 František Seidel je nucen získat
    pro sebe a pro svou maminku
  • 00:22:19 celou řadu dokumentů o tom,
    že byl aktivní antifašista.
  • 00:22:26 Nejsou důkazy,
    že by vyhazoval mosty
  • 00:22:29 a případně bojoval s partyzány,
    ale František Seidel
  • 00:22:33 nemusí na odsun a se svou maminkou
    zůstává v Krumlově,
  • 00:22:37 zatímco Helmut, jeho bratr,
    s celou rodinou,
  • 00:22:42 s rodinou své manželky
    je odsunut na jaře 46
  • 00:22:48 a nachází místo k bydlení
    na Dolním Bavorsku.
  • 00:23:24 My máme záznamy
    o zhruba až 140 tisíci negativech,
  • 00:23:28 ale postupně,
    když prohlížíme zákaznické knížky,
  • 00:23:32 tak to jsou fotografie, které jsou
    nadepsány, že jsou z cest.
  • 00:23:36 Z cest ve Volarech, Horní Plané,
    nějakých jiných obcí,
  • 00:23:40 kdy fotograf vlastně vyjížděl
    za těmi fotografovanými osobami
  • 00:23:44 a vlastně negativ,
    nebo číslo negativu,
  • 00:23:47 zaznamenal do té zákaznické knihy,
    ale nefotil to tady konkrétně.
  • 00:23:51 Přesná čísla říct nemůžeme,
    ale je dost možné,
  • 00:23:53 že tady stálo možná víc jak
    deset tisíc nebo dvacet tisíc osob,
  • 00:24:00 které tu byly vyfotografované.
  • 00:24:05 -Já jsem sem přišel ho navštívit,
    poněvadž jsem tam byl na vojně
  • 00:24:09 a měl jsem chviličku času,
    tak jsem ho šel sem navštívit,
  • 00:24:12 a já jsem si v prvním okamžiku
    myslel, že mu zemřela maminka.
  • 00:24:16 Ale nechtěl jsem se ptát,
    poněvadž si říkám,
  • 00:24:19 jestli mu zemřela,
    on mi to řekne.
  • 00:24:23 A to, že byl tak smutnej,
    tak jsem už viděl,
  • 00:24:26 že se něco stalo strašnýho,
    protože za chviličku mi povídá:
  • 00:24:30 "Pane Štindl, představte si,
    práce dvou generací
  • 00:24:34 je naprosto zničená.
    Odvezli mi ten archiv.?
  • 00:24:40 To víte,
    to byla hrozná rána.
  • 00:24:49 Vždyť to je nějakých kroků
    chodit po těch lesích,
  • 00:24:54 chodit po těch stráních
    a hledat místa.
  • 00:24:57 To nejde jenom tak chytit,
    aby to bylo hezký,
  • 00:25:00 aby to odpovídalo tomu, poněvadž
    když to bylo dobře vyfotografovaný,
  • 00:25:05 tak se to snadno prodávalo.
  • 00:25:13 To jsou krajinky
    pana Josefa Seidela.
  • 00:25:17 Dělal jsem to v té době,
    kdy jsem se dozvěděl,
  • 00:25:20 že panu Seidelovi zabavili
    referenti ministerstva kultury
  • 00:25:25 z Prahy částečně archiv,
    odvezli to do Prahy.
  • 00:25:29 A tak jsem od té doby
    začal sbírat fotografie,
  • 00:25:33 abych zachránil, co se ještě dá.
  • 00:25:42 -Tady před náma se nachází
    Taschkeův pomník.
  • 00:25:45 Za tím Taschkeovo pomníkem
    bylo schodiště,
  • 00:25:49 který se takhle rozestupovalo
    a zase se vracelo zpátky nahoru,
  • 00:25:53 k hlavnímu vchodu do jeviště.
    Pod náma tady bylo orchestřiště
  • 00:25:59 a dozadu se táhla,
  • 00:26:02 až k těm stromům,
    budova toho pašijovýho divadla.
  • 00:26:06 -My jsme sehnali velmi vzácné noty,
    byly otisklé
  • 00:26:09 v jedné německé knize
    o Hořicích na Šumavě.
  • 00:26:12 Je to část fanfáry,
    kterou celé pašijové hry začínaly.
  • 00:26:24 -Veškeré fotografie z interiéru
    divadla,
  • 00:26:27 jakožto pohledy na scénu,
    tak to jsou fotografie
  • 00:26:31 pouze od pánů Seidelů.
  • 00:26:34 -To byl tatínek pana Seidela,
    jeho syn Frantík,
  • 00:26:36 u kterého jsem byl zaměstnanej,
    a to jsem já v tý době.
  • 00:26:43 To byly český už pašijový hry
    tady to.
  • 00:26:47 Byly zas u toho pana vetešníka,
    pro kterýho jsme pracovali.
  • 00:26:52 A tady se zúčastnil fotografování
    pan Seidel, František.
  • 00:27:00 V těch českých pašijích potom hrál
    vlastně hlavní roli
  • 00:27:03 toho Krista hrál ten Němec.
    -A Vlčko ho mluvil za oponou.
  • 00:27:09 -Vetešník, ten Čech.
  • 00:27:11 -Hrál ho Němec, a byl zticha,
    protože neuměl česky.
  • 00:27:14 A vetešník stál za oponou s textem
    a četl ten český text.
  • 00:27:20 Avšak přišel únor 48,
    pašijové hry byly zakázány
  • 00:27:24 kvůli svému náboženskému obsahu,
    pašijové divadlo se zavřelo,
  • 00:27:29 v 50. letech začalo fungovat
    jako sklad lnu
  • 00:27:34 a později jako ovčín.
  • 00:27:38 Když někdo potřeboval v létě boty,
    tak si sem chodili pro kristusky,
  • 00:27:42 tady byla ohromná kopice kristusek,
    takže se chodilo v kristuskách
  • 00:27:46 z pašijovýho divadla.
  • 00:27:49 -A to je na památku mojí
    maminky.
  • 00:27:51 Ona to všechno viděla,
    nedožila se toho,
  • 00:27:55 že jsem já udělal tu dokumentaci
    o tom.
  • 00:28:40 Jak vybrat, aby zrovna ty střepy
    patřily k sobě.
  • 00:28:45 Asi se nabízí mnoho otázek,
    jestli ty skla,
  • 00:28:50 která jsou tady pod podlahou,
    zůstávají,
  • 00:28:55 nebo byly sem vhozeny naschvál.
  • 00:28:59 Že měly být navždy schované
    od ostatních nějakých pozorovatelů.
  • 00:29:05 Nebo, jestli je to náhoda,
    to nemůžeme říct, nevíme, netušíme.
  • 00:29:11 Možná, že teprve nějaké to pozdější
    hledání
  • 00:29:14 třeba na takovou otázku může
    odpovědět.
  • 00:29:18 Možná, že spousta lidí by navrhla
    trošičku rychlejší
  • 00:29:23 stěhovací metodu.
  • 00:29:27 Tady už krumpáč není třeba,
    už mi stačí jenom lopata a kolečko,
  • 00:29:32 který se tady hned vedle na stavbě
    používá, a odvážet pryč.
  • 00:29:39 Proč se tady s těmi střepy
    zabývat?
  • 00:29:44 To jsou většinou lidi,
    kteří se ptají,
  • 00:29:46 proč se vůbec zabývat těmi starými
    fotografiemi,
  • 00:29:51 tak se není co divit, že nepochopí,
    proč stěhovat střepy.
  • 00:30:02 Asi opravdu jedině co má mysl,
    je snad to,
  • 00:30:07 že tady vlastně šáhneš
    a vytáhneš ten negativ
  • 00:30:10 ještě docela dobrej.
  • 00:30:12 Takže ta spodní část toho výkopu -
    nebo toho zákopu -
  • 00:30:17 je zřejmě mnohem méně poškozená,
    a vypadá to taky,
  • 00:30:20 že citlivá vrstva je schopná další
    reprodukce.
  • 00:30:26 A že by toto bylo zrovna
    choulostivé téma, to malé miminko,
  • 00:30:31 to asi nebude.
  • 00:30:35 A zdá se,
    že právě kvůli takovýmto negativům
  • 00:30:38 je určitě Seidelovi
    tady pod podlahu neschovávali.
  • 00:31:11 To našli chlapi na stavbě
    při otloukání omítky.
  • 00:31:15 Překáželo jim při zakrytí
    komínových dvířek,
  • 00:31:18 tak je sundali
    a sami byli překvapeni,
  • 00:31:21 protože tam našli fotku.
  • 00:32:09 Můžu vás poprosit,
    mohl byste jít trošku blíž?
  • 00:32:12 Jo, dobrý.
  • 00:32:39 I když moje fotky vypadaly lepší.
    -Tak jo, já ti to ukážu,
  • 00:32:43 pojď se podívat!
  • 00:32:46 Tak tady se směješ,
    to je nejveselejší fotka
  • 00:32:48 z celýho dnešního focení.
    A takhle pozdě večer!
  • 00:32:52 Už jsme mysleli,
    že nikoho nevyfotíme,
  • 00:32:55 a nakonec máme hezkou fotku.
  • 00:33:01 Pondělí druhého června.
  • 00:33:04 Jak se ráno v sedm učím v ateliéru,
    vidím přicházet malíře Weisse.
  • 00:33:08 Jeho kluk nám měl vyřídit,
    že přijde v pondělí.
  • 00:33:11 My jsme ale neměli nic
    vyklizeno.
  • 00:33:14 Kuchyně byla vymalována figurkami
    vtipálků, ložnice květinami.
  • 00:33:26 Tady právě na tom je krásně vidět
    celej ten příběh Seidelů,
  • 00:33:30 už právě na tom,
    jak je vymalovaná ta první vrstva.
  • 00:33:34 Vyloženě, podle mě,
    pokroková záležitost.
  • 00:33:37 Druhá vrstva - pořád bohatá
    záležitost - pořád secese,
  • 00:33:41 ještě do války stihli udělat
    přinejmenším jednu, možná dvě
  • 00:33:46 další výmalby, a bylo vidět,
    že jim ta firma prosperovala.
  • 00:33:52 Potom přišly válečný léta,
    kdy pravděpodobně
  • 00:33:57 se toho tady moc neudělalo.
    Potom po válce vlastně mu to
  • 00:34:02 nesebrali, ten dům,
  • 00:34:05 ale nedovolili mu dál podnikat
    a musel jít pracovat do komunálu.
  • 00:34:09 A na té výmalbě je to vidět.
  • 00:34:12 Od té doby už jsou tady jenom...
    Je to bílé
  • 00:34:16 nebo maximálně hroznej váleček,
    takže je vidět,
  • 00:34:20 že on už pak chudák ani neměl
    peníze na to, aby to udržoval,
  • 00:34:24 natož aby tady dělal opravy
    nějakých původních
  • 00:34:27 bohatých dekorací.
  • 00:35:30 31. července 1982:
    "Milý pane doktore Othmare,
  • 00:35:34 nerozpakujte se k nám přijet,
    nás to vždy potěší.
  • 00:35:39 Zažíváme to pořád,
    jakou mají návštěvníci radost
  • 00:35:42 z rodné země,
    zase jednou být doma.
  • 00:35:46 Ale ne v hotelech, raději u nás,
    kde jsou věci tak,
  • 00:35:49 jak to chodilo dříve.
    Tak všichni přijeďte.
  • 00:35:53 Velmi srdečné pozdravy vám všem,
    Franz a Mitzi.?
  • 00:37:15 Čas u Seidela se rozběhl.
  • 00:37:27 (odbíjení hodin)
    Hodiny přestaly jít.
  • 00:38:43 Věřím,
    že teď jsme na tom dobře.
  • 00:38:46 Necháme to stoupat.
    Já jsem vlastně... Dobrý.
  • 00:38:50 Asi má správnou polohu.
  • 00:39:10 To jsem nevěděl,
    že se dá prát takhle.
  • 00:39:50 Vidíš to na těch rohlíkách.
  • 00:40:12 A je to!
    A je to tak ostrý,
  • 00:40:15 že se dokonce dá přečíst,
    kolik je hodin na věži kostela!
  • 00:40:43 Když jsem sem přicházel první
    týdny,
  • 00:40:46 byl jsem tady sám,
    byla tma, noc,
  • 00:40:49 začínala být zima, pomalu k nule,
    a tehdy jsem cítil,
  • 00:40:55 že ne věci se hýbají,
    ale měl jsem takový pocit,
  • 00:40:59 jako kdyby někdo ze Seidelů prostě
    otevřel dveře, přišel dál.
  • 00:41:04 A já jsem měl možná pocit,
    jako že proč vlastně jsem
  • 00:41:08 tady u nich doma?
  • 00:41:11 18. února 1985.
    Zažíváme druhé chladné období
  • 00:41:15 a jsme rádi,
    že nám v domě nic nezamrzlo.
  • 00:41:19 Když je mínus dvacet stupňů,
    tak topíme ve čtyřech kamnech.
  • 00:41:23 Je dobré,
    že máme ty piliny a uhlí,
  • 00:41:27 ale zima se topením olejem dost
    prodraží.
  • 00:41:30 Je tu málo sněhu, ale zimy.
  • 00:41:33 Hřebínky našich slepic neumrzly,
    měly ve stáji stowattovou lampu.
  • 00:42:08 Tak.
    No jo, ale ten zvuk!
  • 00:42:30 Já jsem to udělal špatně.
    Znova.
  • 00:42:34 Máme to šikmo, rozumíš.
  • 00:43:54 27. července 1981.
  • 00:43:59 Srdečný dík za dopis
    a za tři nádherné barevné fotky.
  • 00:44:05 To je opravdu dobrá dokumentace
    toho, jak vypadáme,
  • 00:44:08 zvláště vděčný jsem za ten obrázek,
    kde se Mitzi usmívá.
  • 00:44:12 Takto živý snímek ještě nemám.
    Je vzácný.
  • 00:44:16 Velké uznání za preciznost blesku
    a přístroje.
  • 00:44:20 Jsem překvapen,
    co Japonci vše dovedou.
  • 00:44:22 To je potom radost s tím
    pracovat.
  • 00:44:25 I provedení je vynikající.
  • 00:44:32 Seper kamera!
  • 00:44:38 Přijdu tady před dvířka
    a vidím tady starší paní,
  • 00:44:42 která tady plela pilně kytičky.
    Povídám jí: "Dobrý den, paní,
  • 00:44:47 já jdu za panem Seidelem.?
    O ona povídá: "Můj syn je nahoře.?
  • 00:44:52 A tak jsem poznal,
    že je to jeho maminka.
  • 00:44:56 Tak jsem šel nahoru, pan Seidel
    mne velmi pěkně přivítal.
  • 00:45:00 Já jsem si teprve později uvědomil,
    že jsem byl nevhodně oblečenej,
  • 00:45:04 že jsem si vzal s sebou ty
    kalhoty,
  • 00:45:08 který mi nechal plukovník
    Vaskejevič ušít,
  • 00:45:12 a vysoký ruský boty,
    a že musel být šokovanej,
  • 00:45:16 kdo mu to tam vlastně přišel.
    Pan Seidel včelařil,
  • 00:45:21 měl včeličky
  • 00:45:24 a poctivě se o ně staral.
  • 00:45:27 Jinak tady byly kočky.
  • 00:45:33 A tak mi povídá: "My jsme tady
    všichni v plným počtu,
  • 00:45:36 zatím vás nemůžu přijmout.?
    Tak jsem šel po schodech dolů
  • 00:45:40 a vidím v kuchyni tu paní,
    se kterou jsem se pozdravil
  • 00:45:45 tady v zahradě,
  • 00:45:47 a německy jsem mluvil:
    "Frau Seidel,
  • 00:45:50 já jsem u vašeho syna neuspěl.?
  • 00:45:53 A babička bude velmi zklamaná,
    poněvadž mě sem nasměrovala.
  • 00:45:57 Když jsem jí to všechno dovyprávěl,
    tak ona povídá:
  • 00:46:00 "Nehmen sie Platz, sedněte si,
    pane Jan Štindl,
  • 00:46:03 já zajdu za synem.?
    Přišla dolů a s úsměvem mi povídá:
  • 00:46:07 "Pane Štindl,
    v pondělí můžete nastoupit.?
  • 00:46:13 Takže tady byly jenom kopírky,
    tady v těch místech.
  • 00:46:16 Tyhle zvětšováky byly ve vedlejší
    místnosti,
  • 00:46:20 a tam jsem vlastně jenom zvětšoval
    já - ty velký zvětšeniny.
  • 00:46:44 Tak jo?
    Jednadvacet, dvaadvacet,
  • 00:46:46 třiadvacet, čtyřiadvacet,
    pětadvacet.
  • 00:47:02 Tady takhle byl stůl a já jsem
    sedával tady v těch místech.
  • 00:47:06 Tady jsem se díval na zahrádku.
    Tady, myslím, byla knihovnička,
  • 00:47:11 tady byl stůl
  • 00:47:14 a paní Seidelová sedávala proti mně
    a pan Seidel sedával tady.
  • 00:47:18 Když moje maminka onemocněla,
    tak se o ni
  • 00:47:20 velice krásně starala
    paní Seidelová,
  • 00:47:24 která u nás taky i nějakou dobu
    vařila - několik let -,
  • 00:47:27 takže ty vzpomínky, které mám,
    jsou jenom příjemné.
  • 00:47:32 Mně to ani nepřipadá,
    že to je muzeum,
  • 00:47:34 spíš mi to připadá,
    že to je domov Seidelů,
  • 00:47:39 které tu nějakým způsobem
    pořád vnímám. Cítím je tady.
  • 00:47:52 Takovou lahvičku jsem měl malou,
    jmenovalo se to Matoleň,
  • 00:47:56 a ten negativ když jsem vzal,
    tak jsem si ho pomazal,
  • 00:48:00 aby líp ta tuha na tom držela,
    a potom jsem jemně retušoval
  • 00:48:06 vždycky na tý patový straně.
    Tadyhle vzadu jsem to retušoval.
  • 00:48:12 Tohle je, myslím, paní Seidelová.
    Myslím.
  • 00:48:18 Jo, manželka pana Seidela,
    Mitzi.
  • 00:48:32 Pan Seidel si vymínil,
    abych fotografoval jeho svatbu.
  • 00:48:35 Já jsem v té době měl provozovnu
    a Seidelovy fotografie ze svatby
  • 00:48:38 jsem dal do výlohy,
    a každej, kdo šel kolem,
  • 00:48:41 viděl že asi něco umím, že se pan
    Seidel nechal ode mne fotografovat.
  • 00:48:48 A tak jsem měl zakázky,
    přestože jsem měl malej ateliér,
  • 00:48:52 chodili tam se svatbama a všechno,
    a dělalo mi to velkou reklamu.
  • 00:48:59 Tak teď bych poprosil zavřít
    dveře.
  • 00:49:52 Fotograf Seidel Josef měl první
    úly
  • 00:49:54 a první pěstoval a zřejmě po něm
    jeho syn František.
  • 00:49:58 Tím asi, že zdědil firmu,
    tak se musel starat i o včely.
  • 00:50:03 Byl určitě dlouho včelařem,
    protože v těch
  • 00:50:06 písemných materiálech jsou
    i poznámky,
  • 00:50:10 že kupoval cukr pro krmení
    včel.
  • 00:50:17 Tady zůstala taková malá mezera,
    kterou ty včely stačily
  • 00:50:21 hned vtipně zastavět.
  • 00:50:26 A je tady vlastně takový divoký
    dílo.
  • 00:50:32 -Josef Seidel vycházel ze své pevné
    základny v Českém Krumlově,
  • 00:50:35 ale fotografoval osoby široko
    daleko kolem Českého Krumlova.
  • 00:50:41 Nafotil zřejmě na desítky tisíc,
    my dneska můžeme mluvit
  • 00:50:46 o nejméně sto čtyřiceti tisících
    různých snímků,
  • 00:50:51 tak jak nám říká dokumentace.
  • 00:50:54 -To jsou taky lidé,
    kteří byli na Šumavě.
  • 00:50:57 Vidíte, že tady ta práce se na nich
    skutečně podepsala.
  • 00:51:02 Ty babičky, dědoušci,
    v takových chaloupkách tam žili.
  • 00:51:09 Samá dřina byla. A takový pilný
    lidi museli odsud odejít.
  • 00:53:31 Když jsme řešili,
    jak máme rekonstruovat dům,
  • 00:53:34 ale spíš vlastně rehabilitovat,
    znovu ho oživit,
  • 00:53:37 tak jsme ho chtěli oživit co nejvíc
    věrně tomu životu rodiny Seidelů.
  • 00:53:44 Mrkev jsme sem nedávali, na ni
    už bylo docela pozdě ji sázet,
  • 00:53:48 rostl tu bohatý kadeřávek, hrách,
    fazole.
  • 00:53:54 A teď určitě půjdu říct slečnám
    v pokladně a průvodkyním,
  • 00:53:57 ať si za dnešní den posbírají
    jahody, protože už uzrály,
  • 00:54:01 a bylo by škoda,
    aby je snědli šneci.
  • 00:54:05 Spíš ty včelstva nebyly oddělený,
    že to bylo najednou.
  • 00:54:16 Na zimu musíme ty stříšky zatížit,
    aby nám je vítr neodfouknul.
  • 00:54:24 -Nejlepší zážitek mýho života
    je tohle vidět v obnovený kráse.
  • 00:54:33 A pracoviště,
    kde jsem rád pracoval,
  • 00:54:36 a kde jsem byl rád
    a měl skvělýho zaměstnavatele
  • 00:54:39 a mám na něj pěkný vzpomínky.
  • 00:54:41 Opravdu jsem velmi šťastnej,
    že jsem se toho mohl dožít.
  • 00:54:48 5. března 1985.
    Zimu jsme přežili dobře.
  • 00:54:54 Vzájemnou pomocí nám nezamrzla
    voda.
  • 00:54:57 Brambory a ovoce zůstaly ušetřený,
    ale v mnoha rodinách ne.
  • 00:55:02 25. února
    se konal první výlet včel.
  • 00:55:07 Všech osm úlů letělo krásně,
    patrně měly dost cukru.
  • 00:55:12 Ale jak dlouho ještě budeme mít
    ze včel radost?
  • 00:55:24 To je vlastně kronika mýho
    života.
  • 00:55:51 Skryté titulky
    Alena Fenclová
  • 00:55:54 Česká televize
    2008

Související