iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
6. 8. 2008
18:30 na ČT2

1 2 3 4 5

33 hlasů
7409
zhlédnutí

Výtvarnické konfese

René Roubíček

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Výtvarnické konfese - René Roubíček

  • 00:00:29 Sklo, to voda se zastavila,
    aby potěšila lidské oko.
  • 00:00:33 Ono to sklo je taková šlechta
    mezi materiály.
  • 00:00:43 Je vlastně takovým šperkem.
  • 00:00:46 Protože ona má takový ohromný
    schopnosti.
  • 00:00:58 Já měl to štěstí, že jsem se
    narodil v 1. republice.
  • 00:01:01 Já měl pořád představu před sebou
    tak, jak ta celá nová republika,
  • 00:01:05 že máme svět před sebou,
    že si ho budeme dělat takovej,
  • 00:01:08 jak se nám bude nejvíc líbit.
  • 00:01:12 Jenomže život, ten si s náma dělá
    to, co potřebuje sám.
  • 00:01:17 To sklo je u mě náhoda,
    protože ve skutečnosti
  • 00:01:20 já jsem odmalička maloval,
    byl jsem na akademii,
  • 00:01:24 jenomže do toho přišla válka
    a vysoký školy byly zavřený,
  • 00:01:29 protože inteligence se Hitlerovi
    nehodila.
  • 00:01:38 A jediná škola u nás, umělecká,
    kterou se ještě dalo studovat,
  • 00:01:44 byla Umělecko-průmyslová škola
    v Praze. Právě, že nebyla vysoká.
  • 00:01:50 A tak jsem se dostal ke sklu.
  • 00:02:00 Záleží na tom,
    s kterým děláš sklářem.
  • 00:02:04 Protože i to je důležitý,
    že to nedělám já sám.
  • 00:02:12 Ten sklář za mě vlastně realizuje
    moje představy.
  • 00:02:18 V tý huti to jde strašně rychle,
    takže už jsem závislej
  • 00:02:22 na jeho chápání tý mojí myšlenky.
    A je to souhra mezi námi dvěma.
  • 00:02:31 My jsme sehraní,
    on už ví ten postup.
  • 00:02:35 Každá věc má nějaký pracovní
    postup. A to už je vedlejší.
  • 00:02:43 To je, jako když známe přesně
    hudební skladbu, víme,
  • 00:02:49 co se kde má zahrát, co je teď
    a co je potom, a tady je to totéž.
  • 00:02:58 Víte, my začneme a teď ono se to
    začne tvářit takhle a takhle
  • 00:03:04 a my se začneme současně
    přizpůsobovat zase tomu materiálu.
  • 00:03:08 To je absolutní souhra,
    absolutní improvizace.
  • 00:03:12 Ono to je víc, než kdyby se udělalo
    přesně to, co já jsem napřed
  • 00:03:16 nakreslil a vymodeloval.
  • 00:03:20 A to je to, co dokáže to sklo
    dělat samo.
  • 00:03:28 Jsme v polovině práce, už nám to
    začíná narůstat a už si říkáme,
  • 00:03:33 tady by toho mohlo být víc,
    tady míň.
  • 00:03:36 Já musím ještě v tu chvíli říkat,
    jaká to má být barva.
  • 00:03:40 Je to dost velkej zážitek.
  • 00:03:49 Musím mít základní nějakej tvar,
  • 00:03:52 a teď teprve vzniká ta věc
    na místě.
  • 00:03:57 Není to přesně to,
    co já jsem si nakreslil napřed,
  • 00:04:01 vymodeloval, a vzniká vlastně
    tady improvizace na místě.
  • 00:04:13 Já nejsem ten autor, ale já jenom
    tomu sklu připravuju příležitost,
  • 00:04:19 aby se tvářilo co možná nejvíc
    po svým, aby dělalo samo to,
  • 00:04:24 co nejdokonaleji umí.
  • 00:04:30 Aby už samo to, jak se tváří,
    jak se formuje.
  • 00:04:34 Ono má takový vzácný vlastnosti,
    že dokáže mluvit za sebe.
  • 00:04:41 To je taky princip v podstatě
    mojí práce.
  • 00:04:50 No často je to dál, než jsem já.
  • 00:04:54 Víte, v tý představě.
  • 00:05:00 Pořád je tady ten moment,
    že na tu UMPRUM přišli lidi,
  • 00:05:05 kteří měli jiný ambice
    než jen to řemeslo.
  • 00:05:13 A tak se to projevilo právě v tom,
    že my jsme tam potom měli najednou
  • 00:05:17 takovou volnost nějak realizovat
    svoje představy.
  • 00:05:25 Čili už jsme najednou překročili
    rámec toho, že jde o vázu,
  • 00:05:30 ale najednou to sklo se stalo
    objektem volného umění.
  • 00:05:38 Najednou tady nebylo umělecký
    řemeslo,
  • 00:05:40 ale bylo tady umění ve skle.
  • 00:05:54 To byla taková ta zvláštní situace,
    která nevznikla jen v tom skle,
  • 00:05:59 ale vznikla ve všech těch oborech
    na tý škole.
  • 00:06:02 Protože tím, že tam šli lidi,
    kteří měli větší ambice,
  • 00:06:06 než dělat jenom umělecký řemeslo,
    tím se do toho uměleckýho řemesla
  • 00:06:11 dostal úplně jinej vzduch a život.
  • 00:06:16 Ve chvíli, kdy jsme se k tomu
    dostali, jsme měli za ty 4 roky,
  • 00:06:21 co jsme byli na tý škole,
    najednou celoživotní program.
  • 00:06:28 My jsme se tak dokonce dohodli,
    že až vyjdeme ze školy,
  • 00:06:33 tak si zařídíme ateliér, ve kterým
    bysme mohli ty svoje představy
  • 00:06:38 dokonale realizovat.
  • 00:06:44 Bylo potřeba dát dohromady
    hospodářství v pohraničí,
  • 00:06:48 a tak jsme to spojili dohromady
    s tím, že tam se objevila možnost
  • 00:06:53 ty naše představy realizovat.
  • 00:06:58 Jenže když došlo k tomu a přišli
    jsme tam, celá situace se absolutně
  • 00:07:03 změnila, protože tam byla jedna
    sklářská škola v Novém Boru
  • 00:07:08 a 6 km odtamtud 2. sklářská škola v
    Kamenickém Šenově.
  • 00:07:12 A bylo potřeba tyhle školy
    dát do pohybu.
  • 00:07:19 Takže místo ateliéru jsme nakonec
    učili na školách.
  • 00:07:22 To byla fantastická příležitost,
    protože namísto toho,
  • 00:07:26 abysme si museli sami zařizovat
    dílny, najednou já jsem měl
  • 00:07:31 k dispozici brusírnu, malírnu,
    rytebnu, včetně žáků,
  • 00:07:37 které jsem mohl ovlivňovat
    a kteří mohli za mě realizovat
  • 00:07:41 ty moje představy.
  • 00:07:45 Šlo o to, aby se tam to sklo
    neznásilňovalo, ale naopak,
  • 00:07:50 aby to sklo ze sebe dostalo
    co nejvíc, v čem je
  • 00:07:54 ve světě jedinečný.
  • 00:08:13 To, co dělám v huti, tak ono to je
    úplně jako jazzová improvizace.
  • 00:08:19 Tam stojíme dva, ten sklář a já,
    já jsem ten, co sedí u piána,
  • 00:08:26 kterej vlastně jednak dělá rytmus,
    za druhý dělá tu harmonizaci
  • 00:08:34 a ten sklář, ten mi tam dělá sólo.
  • 00:08:45 A teď se střídáme, já mu řeknu,
    ještě tam musí přijít to a to,
  • 00:08:50 tak to tam dáme.
  • 00:08:52 Ale teď on to jde ohřát,
    vyndá to z té pece,
  • 00:08:56 ono to je rozžhavený a teď je
    potřeba, aby to rychle tamhle
  • 00:09:01 střihnul, tuhle střihnul.
  • 00:09:05 Já mu nestačím ani říct, jak dál
    a on už to střihá sám od sebe.
  • 00:09:09 To je sólo, to je hudební projev.
  • 00:09:15 To sklo je jazz ve výtvarný
    kultuře.
  • 00:09:30 Já mu nestačím ani říct, jak dál
    a on už to střihá sám od sebe.
  • 00:09:35 v těch svých nejkrásnějších
    vlastnostech.
  • 00:09:48 Tím, že je průzračný, tím, že je
    svítivý, tím, že je třeba tekutý
  • 00:09:54 při vlastním zrodu, tak my jako
    výtvarníci ve skle jsme zbaveni
  • 00:10:01 vlastních zásahů
    do toho jeho projevu.
  • 00:10:13 Protože ona má takový vyjadřovací
    schopnosti.
  • 00:10:23 Vždycky je důležitý, abych já,
    když s tím sklem dělám,
  • 00:10:28 abych mu neublížil, ale abych mu
    naopak dal přednost,
  • 00:10:32 aby ono mluvilo za sebe
    tak dokonale, co je schopný
  • 00:10:37 ze sebe dostat.
  • 00:10:46 My jsme sami předem zvědaví,
    jak nám to vyjde, co z toho bude.
  • 00:10:51 Vlastně pořád jsme na začátku.
  • 00:10:55 Jakmile uděláte jednu věc,
    tak už víte, co by mělo být dál.
  • 00:11:06 Co se vám nezdá, co by možná šlo,
    anebo právě, když už je to
  • 00:11:10 dokonalý, tak co by se dalo
    udělat jinak.
  • 00:11:15 My jsme zvědaví potom vždycky
    na ten konec.
  • 00:11:18 A to ještě u toho skla je tak,
    že sotva to je hotový,
  • 00:11:23 tak ještě to je horký, strčí se to
    do pece a vidíte to za 2 dny.
  • 00:11:32 A to je teprve vidět, co to dělá.
  • 00:11:35 Teď to sklo pracuje opravdu
    v tom světle a tak.
  • 00:11:38 To najednou řekne člověku,
    co ještě by to chtělo
  • 00:11:41 a co je schopný dělat.
  • 00:11:46 Proto říkám, že z práce roste
    práce, to je úžasný.
  • 00:11:50 Protože teď jsme vstoupili
    zase do jiný komory.
  • 00:11:53 Teď jsme jako v jiném sále,
    už se nemůžeme dočkat,
  • 00:11:57 abysme mohli jít dál.
  • 00:12:08 Jednou, když jsem byl v 2. třídě,
    tak jsem byl nemocnej,
  • 00:12:12 a aby mě rodiče zabavili,
    tak mi dali papír s tužkou,
  • 00:12:17 ať si kreslím.
  • 00:12:19 Nakonec mi tam dali nějakej obrázek
    nějakýho faráře, ale já jsem
  • 00:12:25 toho faráře nakreslil.
  • 00:12:28 Tak zůstali koukat, kde se to
    vzalo, a od tý doby jsem už kreslil
  • 00:12:33 a potom jsem začal i malovat.
  • 00:12:39 Táta přinesl, tamhle to stojí,
    takovou reprodukci a tam je
  • 00:12:44 Slavnost u Rubense od Brožíka.
    A chtěl, abych to namaloval.
  • 00:12:50 A já jsem to namaloval.
  • 00:12:53 Ve dvanácti jsem to začal
    a ve čtrnácti jsem to skončil.
  • 00:12:59 Táta nakonec mi platil
    2 koruny za hodinu,
  • 00:13:02 abych ten obraz domaloval.
  • 00:13:11 A pak teda už jsem měl výstavu.
  • 00:13:13 Protože to už se řeklo,
    tohle by se mělo zveřejnit.
  • 00:13:17 Psalo se o tom v novinách.
  • 00:13:19 A ono se to dostalo ke Švabinskému,
    který byl tenkrát rektorem
  • 00:13:23 akademie, tak si mě pozval,
    maminka mě tam přivedla,
  • 00:13:27 a až mi bude patnáct,
    tak abych tam šel studovat.
  • 00:13:32 Víte, já mám rád život, a tohle
    povolání mi to nejvíc umožňuje.
  • 00:13:44 Já jsem vždycky pro všecko,
    co vede někam jinam
  • 00:13:47 a co dovede otevřít nějaký
    nový možnosti.
  • 00:13:51 Já hrozně rád vidím něco novýho.
  • 00:13:57 Dneska je to dost problematický
    pro samotný umělce,
  • 00:14:01 jak daleko to umění dneska je.
  • 00:14:05 A pomalu to vypadá, že nevědí už,
    co dělat, aby dokázali vyjádřit
  • 00:14:09 takovou tu mnohostrannost
    toho současnýho života.
  • 00:14:18 To bohatství u všeho, co se pořád
    sráží dohromady, a to sklo,
  • 00:14:25 to má samo v sobě tolik
    možností projevu!
  • 00:14:30 Proto taky říkám, že to sklo
    je umění dneška, protože splňuje
  • 00:14:36 tyhle naše představy
    o současným umění.
  • 00:14:40 Pořád jde o to, jestli to má být
    dokonale namalovaný,
  • 00:14:44 nebo naopak to má být i polepený
    papírem...
  • 00:14:48 A v tom skle tahle živočišnost
    těch našich současných názorů na to
  • 00:14:54 se najednou realizuje.
    Prostřednictvím toho skla.
  • 00:15:01 Moc mě mrzí, že jsem nemohl
    pokračovat v malování, víte.
  • 00:15:05 Já bych byl hrozně rád viděl,
    co bych dneska maloval?
  • 00:15:09 Na tom skle mi to je jasný.
  • 00:15:12 A představte si, že by tohle
    myšlení se objevilo v obraze.
  • 00:15:17 A na to já už nestačím v životě.
  • 00:16:10 Pořád ti malíři a sochaři,
    to je neuvěřitelný,
  • 00:16:13 pořád je taková představa,
    že to je opravdu umění,
  • 00:16:17 kdežto to sklo, to je pořád
    jenom nějaká dekorace.
  • 00:16:21 A ona to není pravda.
  • 00:16:24 Ono se to nerado taky slyší,
    že to sklo je vlastně umění dneška.
  • 00:16:31 To, že to sklo je jinej materiál
    než tamto, to jenom potvrzuje to,
  • 00:16:35 že prostředky dnešní jsou jiný.
  • 00:16:40 A v tom umění jsou prostředkem
    velmi dokonalýho výtvarnýho projevu
  • 00:16:44 současnýho umění, to je sklo.
  • 00:16:51 Abysme si nepřivlastňovali nějakou
    takovou nadpozemskou schopnost
  • 00:16:57 proti těm, kteří byli před námi.
  • 00:17:00 Musíme si uvědomit, že sklo bylo
    odjakživa vzácností ve společnosti
  • 00:17:06 a velkou ozdobou.
  • 00:17:11 Je to takový šperk, je to taková
    mimořádnost ve světě věcí.
  • 00:17:26 Já s mojí paní jsem se
    seznámil na UMPRUM.
  • 00:17:30 Musím říct, že nám druhejm teda
    dávala zabrat, protože jsme byli
  • 00:17:35 už v 3. ročníku, Libenský už byl
    vlastně ve 4., tak už jsme byli
  • 00:17:40 takoví jako hotoví umělci.
  • 00:17:45 Měli jsme svůj vlastní názor a byli
    jsme schopní každýmu ho vnucovat.
  • 00:17:53 Měli jsme představu, že jsme
    objevili svět a nad nás, že není.
  • 00:17:57 A pak tam najednou přijde takováhle
    slečinka...
  • 00:18:01 A ona najednou dělala věci,
    který by nás ani nenapadly.
  • 00:18:06 Najednou je to něco mimo naše
    hranice. Mimo moje hranice.
  • 00:18:13 Mimo toho Libenskýho hranice.
  • 00:18:15 My jsme někdy zbytečně filosofovali
    o tom skle, a tady najednou
  • 00:18:19 se objeví sklo, jaký by nás
    vůbec nenapadlo.
  • 00:18:24 Měla jiný cíl, měla jiný program
    nežli my.
  • 00:18:29 Tam je vlastně úplně jiné zázemí,
    jiný pohled na ty věci.
  • 00:18:36 Vždycky najednou udělala něco,
    s čím my jsme nepočítali
  • 00:18:40 a k čemu bysme nedošli, protože má
    jiný přístup, má jiný zázemí.
  • 00:18:58 Takže nám velmi často utřela nos.
  • 00:19:09 To je nepříjemná vlastnost
    toho skla, že stačí chvilka
  • 00:19:13 nepozornosti a je to úplně pryč.
  • 00:19:17 Nejde o tu cenu, ale o tu skutečnou
    hodnotu existence tý věci.
  • 00:19:26 Buď je, nebo není.
    A nic se v životě nevrací.
  • 00:19:32 A nic neuděláte dvakrát stejně.
    To je někdy neštěstí.
  • 00:19:39 Ta křehkost skla...
    On život je taky křehkej.
  • 00:19:55 Ale taky v tom je ta jeho vzácnost.
  • 00:20:35 Já myslím, že jsem měl v životě
    štěstí.
  • 00:20:40 Takže jsem měl, musím říct,
    šťastnej život.
  • 00:20:44 To se každýmu myslím nedostane.
  • 00:20:55 Ale tohleto, co děláme my jako
    umělci, tady to slovo použiju,
  • 00:21:00 to je tak jako pro zpestření
    života.
  • 00:21:10 Umění je požitek.
  • 00:21:13 Umění udělat ze všední věci radost.
  • 00:21:20 Proč nebýt optimista, když je tady
    taková možnost být na světě rád?
  • 00:21:27 A mít něco rád.
  • 00:21:45 To všecko, zatím, co se
    vystavovalo, vždycky to byly jenom
  • 00:21:48 vázičky nebo drobný věci.
  • 00:21:50 A najednou to dostalo všecko
    světovej rozměr.
  • 00:21:57 Pak dokonce se podařilo,
    že jsme mohli vystavovat
  • 00:22:02 na Trienále v Miláně.
  • 00:22:05 Vrcholem toho celýho byla
    příležitost, kdy jsme měli
  • 00:22:12 reprezentovat republiku
    na Světový výstavě v Bruselu.
  • 00:22:16 A tady jsme dostali šanci vytvořit
    monumentální objekt,
  • 00:22:20 založený na vlastnostech skla.
  • 00:22:49 Já jsem měl už připravenou věc
    z tavených skel.
  • 00:22:54 V hutích totiž, když vytéká
    z pánve do sklepa sklo,
  • 00:22:59 tak tam zůstane ležet,
    a je v tom i škvára a písek,
  • 00:23:03 a jsou to úplný drahokamy.
  • 00:23:05 A vymyslel jsem si, že z toho
    udělám takovej velikej objekt
  • 00:23:10 obrazovej, kterej bude viset
    na zdi.
  • 00:23:25 Ve skutečnosti jde o výtvarnej
    objekt, kterej využívá sklářský
  • 00:23:30 možnosti živýho zpracování skla.
  • 00:23:42 Takže jsem udělal velikánskou
    plastiku ze želez
  • 00:23:45 a právě z roztavených kusů skel
    do různých tvarů.
  • 00:23:50 To jsem si sám dělal na huti.
  • 00:23:53 A já jsem tam vlastně představil
    takovou absolutní ideu
  • 00:23:57 o nejčistší podobě současnýho
    umění ve skle.
  • 00:24:13 Sakra, jsem hrozně rád na světě.
  • 00:24:16 Když se probudím ráno a když mám
    před sebou nějaký den,
  • 00:24:19 ve kterým můžu dělat,
    ve kterým vím, že se něco stane,
  • 00:24:22 to je senzace.
  • 00:25:01 Život musí mít člověk rád.
  • 00:25:05 Když stojí za to.
  • 00:25:07 A v tom skle to stojí za to.
  • 00:25:14 Je to radost ze života.
  • 00:25:46 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2008

Související