iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
16. 7. 2008
19:30 na ČT2

1 2 3 4 5

59 hlasů
5552
zhlédnutí

Výtvarnické konfese

Zdeněk Beran

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Výtvarnické konfese - Zdeněk Beran

  • 00:00:04 Já si myslím, že důležitý je,
    aby lidi se nedívali
  • 00:00:09 na výtvarný díla jako na cosi
    zcela zbytečného.
  • 00:00:17 To je oblast, která patří
    k nejstarším v lidské snaze.
  • 00:00:22 Jde o to přesáhnout sama sebe.
  • 00:00:30 Na ten přesah se nesmí zapomínat.
    Tam hraje umění velkou roli.
  • 00:00:35 Já bych k tomu samozřejmě rád
    přispěl, i když třeba se to bude
  • 00:00:40 zdát absurdní a bude se to lidem
    zdát, že nejsem zrovna ten pravý,
  • 00:00:46 který na to chce upozorňovat,
    na takovýhle věci.
  • 00:00:51 Se svou existenciální tvorbou,
    která jako by ukazovala
  • 00:00:56 na pravej opak.
    Ale není tomu asi tak.
  • 00:01:27 Je pravda, že ten existenciální
    prvek se objevuje znovu a znovu,
  • 00:01:32 protože já asi tím typem jsem.
  • 00:01:36 A bohužel jsem tím neustále
    přitahován.
  • 00:01:45 Tento prvek se samozřejmě objevuje
    v celý mý činnosti, ať je to objekt
  • 00:01:52 nebo malba, to je vlastně jedno.
  • 00:01:55 Protože výpověď, kterou člověk
    dělá, nezáleží na tom,
  • 00:01:58 v jaké je technice.
  • 00:02:04 Je to hroznej pocit, když člověk
    vidí, jak se propadá do nicoty.
  • 00:02:09 A to umění je způsob přesahu.
  • 00:02:14 Je to vlastně způsob
    určité modlitby.
  • 00:02:21 Takže člověk žije v nějakých
    protikladech.
  • 00:02:25 Já dělám to, co dělat musím.
  • 00:02:30 Já jsem přišel do Prahy ve velice
    neblahých 50. letech,
  • 00:02:34 a zjišťovali jsme samozřejmě to,
    co se tady pěstovalo,
  • 00:02:38 ty přehlídky socialistického umění,
    kde bylo navrstveno vždycky
  • 00:02:44 strašlivé množství obrazů.
  • 00:02:47 A ty obrazy se nám čím dál méně
    líbily, protože byly nucené lhát.
  • 00:02:53 Tam jsme poprvé poznali,
    že to je všechno podvod a lež,
  • 00:02:58 že to vůbec nemá nic společného
    s realitou.
  • 00:03:12 Začali jsme vnímat nepoměr
    mezi ideologií, která byla
  • 00:03:16 neustále všude zdůrazňovaná,
    že byla i vizuálně pěstovaná,
  • 00:03:22 existovalo množství plakátů
    a hesel, které vlastně
  • 00:03:27 o té situaci lhaly.
  • 00:03:38 A my jsme i na té nízké úrovni
    poznávali záhy,
  • 00:03:44 že ten režim neustále lže.
  • 00:03:49 Čili to byla deziluze,
    kterou jsme zažívali.
  • 00:03:53 Nebo řada mladých lidí ji zažívala,
    mých kamarádů na výtvarné škole.
  • 00:04:03 Když se vidělo, že ztroskotává
    socialistický realismus
  • 00:04:06 jako takový, ta původní myšlenka -
    já si pamatuji, že dokonce
  • 00:04:11 v Rudém Právu byli vyzývani umělci,
    aby malovali socialistické obrazy
  • 00:04:17 lehkou svěží technikou.
  • 00:04:21 A to byla další věc, která nás
    velmi popuzovala, takže my jsme
  • 00:04:24 dělali schválně pravý opak.
  • 00:04:27 Dělali jsme obrazy, které nebyly
    dělané svěží lehkou technikou,
  • 00:04:31 ale naopak byly to struktury,
    jak je známe pak z toho,
  • 00:04:36 čemu se říká český informel.
  • 00:04:46 Vlastně oni tehdy takzvaně
    směle barvičkovali.
  • 00:04:51 Už to nebyl ten socialistický
    realismus, který byl původně
  • 00:04:56 požadován, už to byla jakoby
    uvolněná fáze.
  • 00:05:01 Ale ani tu jsme neměli tehdy
    jako studenti rádi, spíše naopak.
  • 00:05:08 To barvičkování nám prostě
    lezlo krkem.
  • 00:05:13 Na akademii to byla téměř povinná
    disciplína.
  • 00:05:17 My jsme tomu říkali vibrování -
    že musí povinně vibrovat.
  • 00:05:26 Tak jsme začali jakoby schválně
    dělat pravý opak.
  • 00:05:36 Malbu, která byla zahuštěná, hutná,
    neprodyšná, struktury...
  • 00:05:46 Bylo to vnoření se do jakéhosi
    vnitřku obrazů a do toho,
  • 00:05:50 aby to začalo žít svým zvláštním
    životem.
  • 00:05:57 Je to panika.
  • 00:05:59 Jsou to opravné reflexy,
    právě proto, aby člověk zachoval
  • 00:06:03 to gesto, které chce zachovat,
    aby to gesto bylo výrazné.
  • 00:06:08 V takové expresivní malbě je panika
    přímou součástí té práce.
  • 00:06:19 Toho, čemu já říkám, že to je
    pohřbení iluzivního obrazu.
  • 00:06:29 V době těch výstav socialistického
    realismu tu byly mraky obrazů,
  • 00:06:34 a to obrazů převážně velmi
    špatných.
  • 00:06:38 Což jsme my, začínající a mladí,
    drze začali takto vnímat.
  • 00:06:45 Tak to reflektovat, že to je
    vlastně velmi špatná malba,
  • 00:06:49 která není přesvědčivá.
  • 00:06:51 Chce to být jenom jakási
    režimní planá oslava atd.
  • 00:06:58 Takže my jsme se začali potom -
    já zase mluvím za další,
  • 00:07:02 protože v téhle fázi za ně mluvit
    musím, protože to bylo skupinové
  • 00:07:06 hnutí - začali jsme tuto celou
    záležitost nenávidět.
  • 00:07:12 Začali jsme se vůči ní vymezovat,
    začali jsme takovou groteskou
  • 00:07:15 skutečnosti, což se projevilo
    v té expresivní malbě,
  • 00:07:19 která karikovala jakoby
    tu stávající skutečnost.
  • 00:07:23 A později to přerostlo jenom
    v ten výraz té struktury
  • 00:07:27 a začíná se mluvit o strukturální
    abstrakci.
  • 00:07:32 To se projevilo koncem 50. let
    a naplno to náhle jakoby vybuchlo
  • 00:07:39 v těch letech šedesátých.
  • 00:07:52 Byli jsme dost ostří hoši,
    musím říct, ostřejší asi než jiní.
  • 00:07:57 Neměli jsme rádi jiné,
    měli jsme s nimi spory.
  • 00:08:02 S jistými lidmi jsme nemohli
    sedávat v hospodě,
  • 00:08:05 vylučovali jsme je.
    Byli jsme prostě prevíti. Ta parta.
  • 00:08:11 A asi řadě lidem protivní.
  • 00:08:25 Asi jsme byli mladí a o něco
    radikálnější než třeba ti ostatní.
  • 00:08:43 1. výstava, čistě abstraktní,
    strukturální abstrakce,
  • 00:08:48 se odehrála tady v tomto prostoru.
  • 00:08:51 Ale ta výstava se musela odehrát
    samozřejmě v tajnosti,
  • 00:08:55 protože my jsme byli tehdy
    většinou ještě studenti akademie.
  • 00:09:00 I když po pravdě řečeno, to,
    co jsme dělali,
  • 00:09:03 jsme zase nijak moc neskrývali.
  • 00:09:06 Já jsem měl profesora Sychru,
    tak ten o tom věděl
  • 00:09:09 a trošku si z toho dělal
    legraci, ale nějaké zásadní věci
  • 00:09:13 z toho absolutně nevyvozoval.
  • 00:09:24 A potom byla veřejná konfrontace,
    takže jsme se pomalu dostávali
  • 00:09:29 do jakéhosi styku s veřejností,
    ale bylo to tak minimální
  • 00:09:33 a tak utajované, že to nikdy
    nedospělo k nějaké větší fázi.
  • 00:09:42 Vlastně my jsme byli neustále
    nějakým způsobem utajovaní,
  • 00:09:46 v té pozdější době.
  • 00:09:49 Vlastně jsme se ke styku
    s veřejností dostali až teprve
  • 00:09:54 po mnoha a mnoha letech.
    Odehrálo se to v nedávné době.
  • 00:10:29 Celá ta fáze strukturální abstrakce
    byla v českém umění jedinečná.
  • 00:10:34 A v českém umění se dostává
    do velmi těsné souvislosti
  • 00:10:38 s tím světovým děním.
  • 00:10:41 Což je neuvěřitelné,
    ale to se skutečně stalo.
  • 00:10:48 Je to zvláštní, velmi příznivý jev.
  • 00:10:59 V těch letech 1965-66 jsme museli
    hledat, každý z nás,
  • 00:11:03 jak sám pokračovat, jak se z toho
    jistého zmaru vlastně dostat.
  • 00:11:11 Každý jsme uvízl někde jinde.
  • 00:11:15 A já jsem hledal taky
    nějakou cestu.
  • 00:11:17 Hledal jsem pozvolna cestu
    k jakémusi jakoby návratu
  • 00:11:21 k figuraci. Ta abstraktní poloha
    je sice velmi razantní a nejlépe
  • 00:11:29 vyjadřovala tu naši dobu,
    aspoň se mi to tak zdálo,
  • 00:11:37 že byla velmi autentická, nicméně
    málo pojmenovávala skutečnost.
  • 00:11:45 Takže jsem cítil, jako by měl
    nastat návrat k nové figuraci.
  • 00:11:55 A já jsem se v té době, v r. 1969,
    kdy to ještě kupodivu šlo,
  • 00:11:59 zúčastnil velké výstavy v Paříži,
    Bienále. Tam jsem viděl poprvé
  • 00:12:04 v životě obrovité množství malby.
  • 00:12:11 Na mě daleko víc zapůsobily
    objekty, které na výstavě byly.
  • 00:12:15 Třeba objekt jednoho Japonce -
    černý sud, plný nějaké vody,
  • 00:12:20 a do toho házeli lidi vajgly
    a plivali do toho.
  • 00:12:24 To se mně zdálo, protože jsme byli
    v situaci, ve které jsme byli my,
  • 00:12:28 naše země, jakoby adekvátnější.
  • 00:12:31 Takže když jsem se vrátil,
    přestal jsem malovat
  • 00:12:35 a začal jsem dělat objekty.
  • 00:12:50 Přechod od strukturální malby
    k objektu byl strašně snadný,
  • 00:12:56 protože strukturální abstrakce
    vlastně se stává objektem.
  • 00:13:03 Přestává být zobrazením,
    iluzivním zobrazením,
  • 00:13:06 a stává se svébytným objektem.
  • 00:13:10 Takže posun k čistému prostorovému
    objektu je velmi snadný
  • 00:13:15 a velmi přirozený.
  • 00:13:42 A z toho postupně vznikla
    instalace, kterou jsem později
  • 00:13:46 nazval "Rehabilitačním údělem
    doktora Drvoty", začala to být
  • 00:13:50 figurativní scéna. Měl to být
    jakýsi druh černého humoru.
  • 00:13:55 Tato instalace se nedala vůbec
    vystavit, zvláště v té době,
  • 00:13:59 protože to popuzovalo kdekoho.
  • 00:14:06 Takže tam chodili lidi
    jen na návštěvu.
  • 00:14:10 Já jsem to ukazoval 10 let
    jako betlém.
  • 00:14:23 To měl rád Jindřich Chalupecký,
    protože ten mě varoval,
  • 00:14:28 abych to nikam nikdy nedával.
  • 00:14:33 Ten byl rád, že to hyne v ateliéru
    a že je to velmi málo přístupné,
  • 00:14:39 protože to konvenovalo
    jeho pohledu.
  • 00:14:43 On, který měl rád Duchampa,
    tak se vzhlížel v jeho projektech
  • 00:14:48 dívání se na objekty klíčovou
    dírkou. A tady mu to vyhovovalo.
  • 00:14:53 Takže mě mnohokrát přesvědčoval,
    abych to neukazoval.
  • 00:14:57 Podobnou myšlenku měl
    i Piere Restany,
  • 00:15:00 slavný francouzský kritik,
    který ten ateliér navštívil
  • 00:15:04 a napsal o tom několik článků.
  • 00:15:08 Ta devastace pozvolna pokračovala
    a byla nezadržitelná.
  • 00:15:12 Opravdu hrozilo zřícení
    toho ateliéru.
  • 00:15:15 Samozřejmě jsem neměl finance
    na to, abych s tím něco dělal.
  • 00:15:19 On ten proces vůbec byl
    nezastavitelný, takže jsem začal
  • 00:15:22 uvažovat, co s tím udělat,
    jak to dostat výš.
  • 00:15:29 Nakonec jsem přišel na řadu nápadů,
    že bych to mohl vystavit
  • 00:15:32 jako jakousi skládku, jakousi
    hromadu už - a několik těch hromad
  • 00:15:38 jako model jsem udělal.
  • 00:15:46 Teprve až v roce změny, to znamená
    v roce 1989, byla plánována výstava
  • 00:15:54 v Mánesu, takže to se odehrálo
    na této výstavě.
  • 00:16:01 A potom nezbývalo nic jiného,
    než celou tu záležitost zahrabat.
  • 00:16:07 A v té zemi přežila 5 let.
  • 00:16:25 A potom došlo k jakési exhumaci,
    kde nějaké studentky pozvolna
  • 00:16:30 vyhrabávaly a ukládaly ty nalezené
    zbytky, které byly oprašovány,
  • 00:16:36 jako kdyby to byly historické
    nálezy.
  • 00:16:43 Takže to přežívá neustále
    znovu a znovu.
  • 00:16:46 A ty úplné pozůstatky jsou znovu
    a znovu vystavovány,
  • 00:16:50 takže se z toho stává jakési
    martýrium, na mně už nezávislé.
  • 00:16:56 Já jenom čekám, kdy to samo o sobě
    jaksi zmizí, což se zatím nestalo.
  • 00:17:08 Abych něco mohl realizovat
    a pokračovat v této etapě
  • 00:17:13 instalací, a zvláště objektů,
    tak jsem vymyslel
  • 00:17:17 jakýsi projekt kufrů.
  • 00:17:27 Říkal jsem si, do kufru nainstaluji
    jakési umění a šoupnu ho pod postel
  • 00:17:32 a to místo mi bude do jisté míry
    vyhovovat, nebude tak náročné
  • 00:17:37 pro velkou instalaci.
  • 00:17:41 Opak byl pravdou - s kufry začaly
    být problémy, protože to tak
  • 00:17:45 jednoduché nebylo.
  • 00:17:47 Naštěstí si to odvezla jedna
    německá galeristka, která odvážela
  • 00:17:52 moje kufry přes hranice, kde se to
    otevíralo samozřejmě.
  • 00:18:01 K překvapení těch, co hlídali
    hranice, co ty kufry otevřeli,
  • 00:18:07 to byl samozřejmě šok.
    Takže s tím byly jisté potíže.
  • 00:18:22 Nicméně se ty kufry dostaly
    do Münsteru a tam byly řadu let
  • 00:18:26 vystaveny. Dneska se dostávají
    shodou okolností zpět sem do Čech.
  • 00:18:52 Po té fázi objektů a nějakého
    enviromentálního prostředí
  • 00:18:58 jsem se znovu snažil vrátit jakoby
    k malbě. Jenom už tam neexistoval
  • 00:19:04 motiv toho vzdoru, který byl
    původním motivem celé té
  • 00:19:08 strukturální malby 60. let.
  • 00:19:14 Teď najednou jakoby ta příčina
    zmizela a zbyla jen ta fasáda
  • 00:19:19 té volné malby, ale vzápětí jsem si
    uvědomil, že by bylo zajímavé
  • 00:19:25 zkusit z tohoto popele zmaru udělat
    obraz opět iluzivní.
  • 00:19:39 Obraz, který zpodobuje.
  • 00:19:41 Který není jenom malbou,
    ale je obrazem.
  • 00:19:46 A jestli tento obraz, takto
    namalovaný, obstojí vedle toho,
  • 00:19:51 co jsem dělal?
  • 00:19:53 Jestli může s tím nějakým způsobem
    souviset, jestli vůbec má šanci?
  • 00:19:58 Mě tento princip strašně zajímá.
  • 00:20:02 Protože je to princip celé
    problematiky současné malby.
  • 00:20:10 Proto nedělám jenom to, protože já
    mám taky rád ten 2. princip
  • 00:20:16 té výstavby zdlouhavé.
    Zatraceně zdlouhavé.
  • 00:20:29 Ta postupná malba dává člověku
    taky úžasný klid.
  • 00:20:33 Je to opak toho.
  • 00:20:44 Ale člověk potřebuje, když to dělám
    delší dobu, tak mě to nutí
  • 00:20:47 k tomuhle opačnému gestu.
  • 00:20:56 Já si myslím, že pod tím nehynu,
    že jsem trošku přece jen nad tím,
  • 00:21:02 umím udržet tu míru.
  • 00:21:08 Proto možná ta větší polohovost
    té mé práce, protože dovedu
  • 00:21:13 asi reflektovat úspěch i neúspěch
    té činnosti, jeho slabiny,
  • 00:21:19 a pokouším se posunout to jinam.
  • 00:21:23 Nehodlám jako idiot uváznout
    pod něčím a být tím zcela
  • 00:21:28 deklasován, to asi ne.
  • 00:21:58 Snaha umělců udělat umělecké dílo
    je zakódovaná vůbec v principu
  • 00:22:06 umělecké práce. Je to snaha
    o přesah člověka.
  • 00:22:13 O přesah, o zanechání jakési stopy,
    protože umění se objevovalo
  • 00:22:18 už v době, kdy člověk vůbec
    začíná svoji existenci.
  • 00:22:24 Důležitá je ta akce samotná,
    akce toho umělce, ta krátkodobost
  • 00:22:29 a okamžitost toho,
    kdy to prezentuje.
  • 00:22:34 A náznak toho, co by to mělo
    znamenat, ten jeho čin.
  • 00:22:45 Takže já si myslím, že otázka
    přežití uměleckého díla
  • 00:22:49 je otázka druhotná, kterou by se
    umělec neměl zabývat.
  • 00:22:56 Převést nějaký čin do trvanlivého
    materiálu je velmi pofidérní věc.
  • 00:23:05 To se projevuje zvláště v období
    moderního umění.
  • 00:23:08 Právě to umění, které je jakoby
    nejméně bytelné, nejméně
  • 00:23:13 zafixované, je vlastně nejživější.
  • 00:23:20 Je vlastně to, co člověka
    nejvíc vzrušuje.
  • 00:23:23 I ta určitá přechodnost.
  • 00:23:29 To všichni známe, to, co není
    takzvaně vysekané do kamene
  • 00:23:34 a odlité do bronzu, i to, co je
    udělané z papíru a jiných věcí,
  • 00:23:40 je to záležitost prchavá.
  • 00:23:49 Bohužel člověk tohle nepřekoná,
    tuto záležitost,
  • 00:23:53 kdy všecko vlastně spěje
    ke svému zmaru.
  • 00:24:00 Ale je potřeba upozornit na to,
    že je v lidských možnostech
  • 00:24:05 sám sebe nějakým způsobem
    přesáhnout.
  • 00:24:11 Tu stopu přece jen se snažit
    zanechat, označit ji.
  • 00:24:16 Ale jak dlouho to potrvá, to už si
    nikdo... To je marná snaha.
  • 00:24:24 Nicméně je to snaha krásná.
  • 00:24:27 Věc přesahu, snaha po přesahu
    člověka, aby přesáhl
  • 00:24:31 svoji smrtelnost, kterou si
    jako jedna z mála bytostí uvědomuje
  • 00:24:36 od začátku.
    Takže to je ta snaha přesáhnout se.
  • 00:25:24 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2008

Související