iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 4. 2011
17:40 na ČT2

1 2 3 4 5

16 hlasů
3243
zhlédnutí

Vzkaz

Vzkaz Jiřího Anderleho

Český malíř a grafik. Styl grafiky se vyhraňoval za jeho působení v Černém divadle, s kterým procestoval skoro celý svět. Je zastoupen v newyorském Metropolitním muzeu i v pařížském Pompidouově centru.

14 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Vzkaz Jiřího Anderleho

  • 00:00:22 JIŘÍ ANDERLE
    je český malíř a grafik.
  • 00:00:24 Je to umělec nadaný darem
    proniknout do historického,
  • 00:00:28 myšlenkového a výrazového
    bohatství lidstva.
  • 00:00:31 Mimo Národní galerii v Praze
    je zastoupen
  • 00:00:34 v newyorském Metropolitním muzeu,
    v pařížském Pompidouově centru,
  • 00:00:38 jeho díla jsou i v galerii
    Uffizi ve Florencii.
  • 00:00:42 Já si nemám opravdu nač stěžovat.
    Já jsem v penzi.
  • 00:00:48 Já vždycky mám na ty rohlíky,
    protože mám strašně přísnou dietu,
  • 00:00:53 ale hlavně jsem
    nesmírně svobodný člověk.
  • 00:00:58 Já si můžu dělat, co chci.
  • 00:01:02 Odnepaměti se snažím
    všechny zápory
  • 00:01:05 převádět v kladnou hybnou sílu.
  • 00:01:12 Takže jestliže za doby totality
    my jsme si malovali obrazy
  • 00:01:16 takzvaně do šuplíku
    a čelili jsme totalitnímu režimu
  • 00:01:20 naší tvorbou,
    tak teď to můžeme dělat zas,
  • 00:01:23 protože je čemu čelit.
  • 00:01:26 Protože to není jenom náš problém,
    takový ten rozpad
  • 00:01:29 té dohody o hodnotách,
    to je globální.
  • 00:01:36 Jak tomu může umělec čelit?
  • 00:01:38 Že jde do svého nitra,
    tam hledá tu svoji podstatu,
  • 00:01:42 aby mohl to, co prožívá,
    co cítí,
  • 00:01:45 přenést na plátno
    a tam to namalovat.
  • 00:01:50 Zanechat po sobě otisk:
  • 00:01:52 Toto je moje vize toho,
    čím jsem tenkrát žil.
  • 00:01:58 Vážení hosté, dovolte,
    abych vás přivítala
  • 00:02:01 jménem vedení
    Obecně prospěšné společnosti
  • 00:02:04 Pelléova vila,
    která spravuje Galerii Anderle,
  • 00:02:07 při příležitosti konání
    prvého cyklu z výstav
  • 00:02:11 pořádaných k životnímu jubileu
  • 00:02:13 akademického malíře
    pana Jiřího Anderle.
  • 00:02:18 Teď, když se blíží
    ta pětasedmdesátka,
  • 00:02:21 proto jsou tady ty výstavy,
    tak člověk bilancuje.
  • 00:02:25 Tak jsem si řekl,
    dětství prožité na vesnici.
  • 00:02:29 Potom jsem přešel do Prahy
    studovat výtvarné umění.
  • 00:02:32 Na akademii a na grafické škole
    10 let!
  • 00:02:41 Během studia jsem
    o víkendech hrál
  • 00:02:44 u vesnické kapely na buben.
  • 00:02:46 A teď najednou
    akademie končí,
  • 00:02:49 ale přichází můj kamarád
    Jirka Srnec a říká:
  • 00:02:52 "Pojď jako divadelní technik
    k nám do divadla."
  • 00:02:58 Tak jako člověk když dostane
    ten diplom srolovaný,
  • 00:03:02 tak co má dělat.
  • 00:03:04 Já jsem řekl: "Vždyť je to báječný!
    Budu moct cestovat."
  • 00:03:08 Tenkrát kdo mohl cestovat,
    v roce 1961? Nikdo.
  • 00:03:15 Mezitím jsme se dostali
    s Černým divadlem do Austrálie,
  • 00:03:19 tam jsem viděl ty malby
    australských Aboriginců
  • 00:03:23 a hned jsem utíkal
    do obchodního domu,
  • 00:03:25 tam jsem si koupil
    malířské potřeby, křídy, kvaše.
  • 00:03:29 Tak už jsem tam začal vytvářet
    kresby, suché jehly
  • 00:03:32 na zcela konkrétní témata -
    to co jsem prožíval,
  • 00:03:35 vlastně kontakt se západním světem,
    celá ta fascinující Paříž 60. let.
  • 00:03:45 Já viděl Jacquesa Brela
    v Olympii.
  • 00:03:49 A kdyby mně někdo řekl:
  • 00:03:51 O čtyři roky později,
    tady na těch prknech budeš stát
  • 00:03:55 jako ten Jacques Brel
    a budeš tam hrát...
  • 00:03:58 No chápete to,
    co se s člověkem děje?
  • 00:04:00 Proto ten život mám
    tak šíleně rád,
  • 00:04:03 což se opět ukázalo nedávno,
    když mě vezli na operační sál
  • 00:04:08 na neurochirurgii
    a měl jsem namále, že jo.
  • 00:04:11 Měl jsem namále.
  • 00:04:13 Tam u profesora Beneše
    už ta zubatá mě takhle držela
  • 00:04:17 a oni mě stáhli dolů.
  • 00:04:18 Ještě říkali:
    Ještě ti ho nedáme!
  • 00:04:34 Naše kořeny jsou vlastně skryty
    v tom umění přírodních národů.
  • 00:04:41 A já jsem tenkrát z Austrálie -
    jsme si se ženou,
  • 00:04:45 která taky se mnou byla
    u Černého divadla,
  • 00:04:48 koupili první sošku
    a najednou známí mě navštěvovali
  • 00:04:51 a říkali,
    ty sbíráš černošské umění,
  • 00:04:54 já toho mám a nevím, co s tím,
    a začali mně to nosit.
  • 00:04:57 Tím vznikla tato sbírka.
  • 00:05:00 Jedna z nejúžasnějších soch
    afrického primárního umění
  • 00:05:05 je socha tohoto bojovníka Erii.
  • 00:05:11 Kmen z delty řeky Niger.
  • 00:05:16 Této sochy se dotýkali všichni,
    než odpluli do otroctví do Ameriky.
  • 00:05:23 Tu sochu prosili,
    aby jim ta socha vymodlila
  • 00:05:26 nebo zařídila příznivý osud.
  • 00:05:38 To bylo takové motto našeho mládí:
    stálý strach.
  • 00:05:42 Najednou vyšel v roce 1959
    Franz Kafka PROCES.
  • 00:05:45 A zase začátek PROCESU:
  • 00:05:47 "Patrně někdo učinil na Josefa K.
    křivé udání,
  • 00:05:50 protože aniž se dopustil
    něčeho zlého,
  • 00:05:53 byl jednou ráno zatčen."
  • 00:05:57 No to bylo přesně o životě,
    který jsme tenkrát žili.
  • 00:06:05 To jsou ofsetové tisky z cyklu
    Apokalyptická genetika.
  • 00:06:11 Těch tisků je asi 220.
  • 00:06:13 Já jsem je potom nakolážoval
    na obrovská plátna.
  • 00:06:16 Je zajímavé,
    já to vidím naprosto přesně,
  • 00:06:20 jednou ke mně přišel
    Bohumil Hrabal,
  • 00:06:22 do kovárny v Loretánské ulici,
    to byla hlavní
  • 00:06:25 přístupová cesta k Hradu.
  • 00:06:27 My jsme si tam tak jako povídali,
    poslouchali jsme muziku.
  • 00:06:31 Tak tuhle fotku dělal
    Jaroslav Brabec před 30 lety.
  • 00:06:35 Kolik mně to tenkrát bylo?
  • 00:06:39 Pětačtyřicet!
  • 00:06:42 Takhle jsme vyšli
    z těch vrat,
  • 00:06:44 ale tajná policie, StB,
    říkala:
  • 00:06:48 "Jděte tam zpátky, jděte zpátky,
    nechoďte na tu ulici."
  • 00:06:52 Protože seshora od Lorety
    jely pancéřované limuzíny,
  • 00:06:56 černá skla, bylo jasné,
    že tam sedí Brežněv,
  • 00:07:00 modrá světla.
  • 00:07:04 Tady byli odstřelovači.
  • 00:07:07 A teď to přeletělo...
  • 00:07:13 A když jsme se vzpamatovali,
    tak Bohumil Hrabal řekl:
  • 00:07:17 "Právě jsme viděli
    moderní apokalypsu."
  • 00:07:22 Já jsem na to konto
    začal kreslit cyklus
  • 00:07:26 Apokalyptická antika,
    Apokalyptická genetika.
  • 00:07:31 Tady to je ten vyšetřovatel
    z čísla 102,
  • 00:07:34 který na mě řval:
    "Víte vy vůbec, kde jste?!"
  • 00:07:39 Já jsem říkal:
    "No, na vnitru."
  • 00:07:43 A on říkal:
  • 00:07:45 "Vy jste na kontrarozvědce!
    A tohle na vás máme!"
  • 00:07:48 Přinesl takhle velký fascikl
    a bouchnul s tím na stůl.
  • 00:07:52 Já jsem říkal:
    "No vidíte, aspoň něco."
  • 00:08:03 No tak najednou prostě
    ta Berlínská zeď spadla
  • 00:08:07 a začala nová epocha.
  • 00:08:11 Samozřejmě bylo to nezapomenutelné,
    vždyť to všichni pamatujeme,
  • 00:08:15 že jo, jak se zvonilo klíčema.
  • 00:08:17 Já jsem s Boganem Hrabalem,
    který chodil pořád k tomu Tygrovi,
  • 00:08:21 řekl, pojď se podívat,
    něco se děje na Václaváku.
  • 00:08:26 Tak jsme šli dolů na Můstek
    a teď tam chodily ty davy
  • 00:08:31 a zvonily klíčema.
  • 00:08:34 A ten Bohumil Hrabal
    mě vzal za ruku,
  • 00:08:37 pevně mě stiskl,
    nemohl mluvit, protože brečel,
  • 00:08:40 a říkal:
  • 00:08:42 "Ty vole, tady vidíš,
    jak kráčí dějiny!"
  • 00:08:47 Uteklo 20 let,
    a to je to šílený,
  • 00:08:50 že těch 20 let uteklo jako 14 dní.
  • 00:08:56 A lidi najednou...
  • 00:09:00 ...bezmocně přihlíží na to,
    co se tady v této zemi děje.
  • 00:09:17 Zlo jsou rozvrácené mravní hodnoty.
  • 00:09:19 Lidé místo do kostela
    chodí do obchoďáku.
  • 00:09:22 Lidé - mladá generace,
    až na výjimky -
  • 00:09:25 nemají úctu ke generaci starších.
  • 00:09:29 Nás maminky učily:
  • 00:09:31 'Co nechceš, aby ti druzí činili,
    nečiň ani ty jim.'
  • 00:09:35 'Když vidíš starého, podívej se,
    jak ten pan Bureš je starý,
  • 00:09:38 je mu 102 let,
    hezky ho pozdrav.'
  • 00:09:41 "Dobrý den, pane Bureš."
  • 00:09:42 On odpověděl a maminka říkala,
    vidíš, a jseš slušně vychovaný.
  • 00:09:49 A lidi...
    Kde se dneska...
  • 00:09:51 Vždyť je to všechno
    neslušný kolem nás.
  • 00:09:54 Vždyť se podívejte na ty politiky,
    jak se štěkají.
  • 00:09:57 Politik je šťastný,
    že kolegu poslance
  • 00:10:00 může zostudit tím,
    když mu řekne,
  • 00:10:02 vy máte barevný šátek u krku
    a vypadáte jako Ferda Mravenec.
  • 00:10:06 No to prostě je komedie.
    Úžasná komedie!
  • 00:10:12 Já nechápu, že někdo to nevidí
    a dělají třeba konceptuál
  • 00:10:16 a tak dále, když máme kolem sebe
    takový theatrum mundi.
  • 00:10:42 Víte, že to bude skoro 20 let,
    co jsem ty obrazy maloval?
  • 00:10:47 To je neuvěřitelný,
    jak ten čas letí.
  • 00:10:50 Za mnou přišel páter Machač
    a říkal:
  • 00:10:52 "Tož my tam máme
    dva volné výklenky,
  • 00:11:00 tam by se hodily
    takové moderní obrazy.
  • 00:11:03 Na jednom kdybyste
    mohl udělat vzkříšení,
  • 00:11:06 ale ne realistické,
    takové nerealistické,
  • 00:11:10 aby si tam mohl každý představit
    pod tím obrazem, co chce.
  • 00:11:14 A na druhém kdybyste udělal
    Marii s Ježíšem."
  • 00:11:24 No tak to bylo takové vyznamenání,
    že jo.
  • 00:11:29 A potom až mně došlo,
    že vlastně pod těmi obrazy
  • 00:11:32 se budou lidé modlit,
    že budou ty obrazy prosit o to,
  • 00:11:36 aby jim vyplnily jejich přání.
  • 00:11:38 Takže se staly ty obrazy součástí
    tohoto přenádherného
  • 00:11:42 barokního kostelíčka.
  • 00:11:49 Člověk je obdařen
    určitým talentem,
  • 00:11:51 ale musí ten talent
    celý život oplodňovat,
  • 00:11:54 aby to dílo,
    které je hlavním posláním,
  • 00:11:57 já si to aspoň tak myslím,
    mého bytí, mého života -
  • 00:12:02 - a díky tomu,
    že mám hodnou manželku,
  • 00:12:05 tak mně vlastně umožňuje to,
    že můžu kreslit od rána do večera -
  • 00:12:09 - aby to dílo bylo...
  • 00:12:13 Abych opravdu se dotýkal
    těch největších úkolů,
  • 00:12:17 které mě maximálně uspokojují.
  • 00:12:19 O tom, jestli to je špatně
    nebo dobře, rozhodne čas.
  • 00:12:28 Vždycky když stojím
    před tou Loretou,
  • 00:12:31 tak si uvědomím ten běh času,
    kdy tady třeba stával flašinetář,
  • 00:12:35 kdy tady korzovali oficíři
    v nádherných uniformách,
  • 00:12:39 s dámami se slunečníkem.
  • 00:12:46 A nikoho by nenapadlo,
    že ta změna bude tak razantní,
  • 00:12:51 že ten starý svět
    vezme tak brzo konec.
  • 00:12:58 To mě tak napadá vždycky,
    když tady čekám
  • 00:13:01 na to zvonění té Lorety,
    která je tak okouzlující,
  • 00:13:04 protože vypadá
    jako nádherně nazdobený dort.
  • 00:13:10 - ZVONKY -
  • 00:13:16 Ať je ta doba,
    kterou žijeme, jakákoliv,
  • 00:13:19 tak je zázračná v tom,
    že už se nebude nikdy opakovat.
  • 00:13:29 Každý jsme na světě jenom
    v jediném exempláři,
  • 00:13:33 každý jsme autentický.
  • 00:13:39 SNAŽME SE VŠE, CO JE ZÁPORNÉ,
    OBRÁTIT V KLADNOU HYBNOU SÍLU.
  • 00:13:52 Skryté titulky: Alena Kardová,
    Česká televize 2011