iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
28. 4. 2018
21:05 na ČT24

1 2 3 4 5

3 hlasy
13883
zhlédnutí

Historie.cs

Zorbové v Čechách a na Moravě

Konstantinos Tsivos — Thomas Kulidakis — George Agathonikiadis — Kateřina Králová — Froso Tarasidu

Mezi námi žijí lidé s řeckými jmény a příjmeními. Kde se tady vzali?

51 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Historie.cs

  • 00:00:01 HISTORIE.CS
  • 00:00:15 -Pane, kolik je hodin?
    -Já nevím.
  • 00:00:18 -Nevím... Dyť máte hodinky!
  • 00:00:20 -Nevidím.
  • 00:00:25 -Nevidím nic... Já byl ten...
    U partyzánů. Nemáte sirku?
  • 00:00:32 -Tady.
    -Děkuju.
  • 00:00:35 -Kde jste to tam žil,
    v tom Řecku?
  • 00:00:38 -Ale na takovým malým městečku.
    To bylo...
  • 00:00:40 Nemáte ještě cigaretu?
  • 00:00:44 Pod takovou vysokou horou to bylo.
    Jmenovala se Olympos.
  • 00:00:51 -Cože? Vy jste žil pod Olympem?
    -Vy znáte Olympos?
  • 00:00:55 -Abych neznal Olympos,
    sídlo Diovo!
  • 00:00:59 -Koho?
    -Diovo! Zeus!
  • 00:01:01 -Zeus? Toho neznám. Co dělal?
  • 00:01:04 -To byl řecký bůh.
  • 00:01:06 Všichni řecký bohové
    měli sídlo na Olympu.
  • 00:01:08 -To je velký smrad.
    Nemáte popelník?
  • 00:01:13 Víte,
    já na tom Olympu jsem pásl kozy.
  • 00:01:16 Já byl ten... Pasták.
  • 00:01:18 Jednou jsem pásl
    a šli partyzáni...
  • 00:01:21 A že musím s nimi,
    jinak že oni mě pif paf...
  • 00:01:25 Tak jsem šel s nimi
  • 00:01:27 a pak jsem už Olympos
    nikdy neviděl.
  • 00:01:35 -Tohle byla povídka
    Já, truchlivý Bůh,
  • 00:01:38 zfilmovaná před 50 lety.
  • 00:01:40 Autor Milan Kundera.
  • 00:01:45 V hlavní roli Apostolka,
    půvabného Řeka,
  • 00:01:48 byl geniální Pavel Landovský.
  • 00:01:50 Není náhoda, že to byl Řek,
  • 00:01:52 protože když se tady podívám
    do svých zápisků, tak vidím,
  • 00:01:55 že například v roce 2013
  • 00:01:57 byla nejstarší obyvatelka
    České republiky
  • 00:01:59 paní Evangelia Čarasová,
  • 00:02:02 že za národní tým, stolní tenis,
  • 00:02:04 a pak novinářem
    byl Ivan Andreadis.
  • 00:02:08 Známe Marthu a Tenu Elefteriadu.
  • 00:02:11 Známe Papadopulose
    a Jankulovského, fotbalisty.
  • 00:02:15 Mimo jiné Kostase Samarase,
    majitele Kofoly.
  • 00:02:19 Nedávno byl v televizi
    film Můj strýček Archimedes,
  • 00:02:24 kde hrál opět půvabnou roli Řeka
    Ondřej Vetchý.
  • 00:02:28 Já neumím vyslovit
    jméno toho režiséra.
  • 00:02:31 Jak se jmenoval?
  • 00:02:34 -Pan režisér se jmenuje
    Agathonikiadis příjmením.
  • 00:02:38 Není to zvyklé jméno
    v našich končinách.
  • 00:02:41 -Čili řeckých jmen se pohybuje
    v Čechách a na Moravě,
  • 00:02:46 ostatně i na Slovensku dříve,
    když jsme byli Československo,
  • 00:02:49 poměrně dost.
  • 00:02:52 Čím to je, se chci zeptat
    paní Kateřiny Králové.
  • 00:02:54 Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:02:56 -A Konstantinose Tsivose,
    dobrý den.
  • 00:02:58 -Dobrý den.
    -Takže čím to?
  • 00:03:01 -Už vlastně za první republiky,
  • 00:03:03 zvláště v té meziválečné době
    Československa,
  • 00:03:07 ke klasickému vzdělávání
    patřilo klasické Řecko
  • 00:03:11 a takový ten obdiv
    klasickým Řeckem tu byl.
  • 00:03:14 Na druhou stranu,
  • 00:03:17 většina obyvatel
    a občanů Československa
  • 00:03:19 tehdy Řeka v podstatě nepotkala.
  • 00:03:26 To se výrazně změnilo
    po druhé světové válce,
  • 00:03:28 v době,
  • 00:03:30 kdy vlastně docházelo k takové
    té transformaci Československa,
  • 00:03:34 kdy v Řecku tomu svým způsobem
  • 00:03:37 možná chvíli bylo
    trošku podobně.
  • 00:03:39 Historikové zcela
    jasně dokládají,
  • 00:03:42 archivy tomu napovídají,
  • 00:03:45 nebo nám pomohly
    to identifikovat,
  • 00:03:47 že pokud by v Řecku
    probíhaly svobodné volby,
  • 00:03:51 tak že by zřejmě
    Komunistická strana Řecka
  • 00:03:54 v té době jednoznačně zvítězila.
  • 00:03:57 Nicméně, ten konflikt,
    který se rozpoutal,
  • 00:04:00 ten občanský konflikt,
    občanská válka nedopadla pro ty,
  • 00:04:04 kteří byli stoupenci
    komunistické strany,
  • 00:04:06 nebo ty, kteří žili tam,
  • 00:04:09 kde operovaly jednotky
    té rebelské armády,
  • 00:04:13 komunistické armády,
    demokratické armády Řecka,
  • 00:04:17 tak byli perzekuováni za to,
  • 00:04:20 že tedy nějakým způsobem
    spolupracovali,
  • 00:04:23 nebo, dejme tomu,
    se klonili k tomu,
  • 00:04:26 co jim komunistické kádry
  • 00:04:28 často na světem
    zapomenutém venkově říkaly.
  • 00:04:33 Samozřejmě, jim přišlo
    svým způsobem sympatické,
  • 00:04:37 jakou jistou osvětu tam přinášeli.
  • 00:04:40 Velký řecký analfabetismus
    třeba v té době,
  • 00:04:44 kdy v těch vesnicích děti
    neměly možnost chodit do školy,
  • 00:04:47 plus samozřejmě válkou ani
    žádné školství neexistovalo.
  • 00:04:51 Najednou se tam objevily elity,
    kádry, komunistické strany,
  • 00:04:56 které přinášely školství,
    zdravotnictví, úřady,
  • 00:05:01 vzdělávaly
    tyto venkovské obyvatele
  • 00:05:05 a vlastně donesly jim
    něco nového,
  • 00:05:08 donesly jim svým způsobem
    naději.
  • 00:05:10 -Můj praděd,
    tak ten byl velmi bohatý.
  • 00:05:13 Ten měl velké statky,
    měl polnosti, měl lesy a podobně.
  • 00:05:19 Měl mnoho zvířat.
    Ale žil na severu Řecka.
  • 00:05:21 To znamená, sever Řecka
    nejdříve zasáhla válka,
  • 00:05:24 která byla původně s Itálií,
  • 00:05:26 v rámci druhé světové války
  • 00:05:28 následně byla německá invaze
    a podobně.
  • 00:05:30 Vše vyvrcholilo občanskou válkou.
  • 00:05:32 To znamená,
    že on tam celou dobu žil v době,
  • 00:05:34 kdy docházelo
    k velkým válečným bojům.
  • 00:05:37 Jedna z mých příbuzných,
  • 00:05:39 ta tenkrát odešla do hor bojovat
    právě jako partyzánka
  • 00:05:42 proti Němcům
    nebo proti okupantům.
  • 00:05:44 Následně,
    když začala občanská válka,
  • 00:05:47 tak lidé,
    kteří v té době tam žili,
  • 00:05:49 tak to měli velmi těžké,
  • 00:05:51 protože obě strany
    vlastně chtěly,
  • 00:05:53 aby se k nim přidali,
    aby je podporovali a podobně.
  • 00:05:56 Museli si nějakým způsobem vybrat.
  • 00:05:58 Když tedy docházelo
    ke konci té války,
  • 00:06:02 v posledních dvou letech
    v podstatě,
  • 00:06:04 tak došlo k tomu,
  • 00:06:06 že z těch území,
    ve kterých probíhaly boje,
  • 00:06:08 které byly
    ať už pod kontrolou partyzánů
  • 00:06:11 nebo se dostávaly
    pod kontrolu partyzánů,
  • 00:06:13 tak odešly také děti.
  • 00:06:15 Na toto dějinné období
    se dá nazírat dvěma způsoby.
  • 00:06:18 Samozřejmě.
  • 00:06:20 Ti partyzáni
    nebo ta partyzánská strana,
  • 00:06:23 tak ta tvrdí,
    že ty děti byly zachráněny,
  • 00:06:25 kdežto druhá strana,
    ta tenkrát vládní, bojující,
  • 00:06:28 tak ta tvrdí,
    že naopak byly unesené.
  • 00:06:30 Každopádně, faktem je,
    že moje babička a můj děda,
  • 00:06:34 tak ti byli
    právě mezi těmito dětmi,
  • 00:06:37 které tedy opustily Řecko.
  • 00:06:40 Následně se dostali
    do různých zemí východního bloku,
  • 00:06:44 s tím,
  • 00:06:45 že například moje babička
  • 00:06:47 následně nemohla vidět
    sestru 40 let,
  • 00:06:49 protože sestra zůstala.
  • 00:06:52 Mezitím samozřejmě
    část toho majetku,
  • 00:06:54 o ten jsme přišli a podobně.
  • 00:06:56 To znamená, že to byla
    opravdu dějinná historie.
  • 00:06:59 Naše rodina byla semleta
    tímto způsobem kolem dějin.
  • 00:07:03 Ale do aktivního komunistického
    hnutí jsme nepatřili,
  • 00:07:07 protože já pocházím
    z republikánské liberální rodiny.
  • 00:07:12 -Můžeme mluvit hlavně
    o dvou skupinách emigrantů,
  • 00:07:16 kteří sem přišli z Řecka.
  • 00:07:18 Jednak je to dětská emigrace,
    která přichází v době,
  • 00:07:21 kdy pokračuje občanská válka,
    v roce 48.
  • 00:07:29 Jedná se o děti ve věku
  • 00:07:31 od několika dnů nebo měsíců
    do 14 let.
  • 00:07:35 A pak je to dospělá emigrace,
  • 00:07:37 která sem přichází po skončení
    občanské války v Řecku.
  • 00:07:45 Nejedná se
    o nějakou jednolitou masu,
  • 00:07:49 o lidi emigrantů.
  • 00:07:51 Ty cesty, které využili,
    aby se sem dostali,
  • 00:07:55 tak ty byly velmi různorodé.
  • 00:07:58 Většina těch dětí
    se sem dostala po souši,
  • 00:08:01 přes Albánii, Jugoslávii,
    Maďarsko.
  • 00:08:05 Vlakovými transporty.
  • 00:08:07 Jedná se asi o čtyři tisíce dětí.
  • 00:08:10 Plus další tisíc dětí přišel
    po skončení občanské války.
  • 00:08:15 Celkem z Řecka...
  • 00:08:18 -To tam zůstali jejich rodiče
    a ty děti přišly sem?
  • 00:08:21 -Přesně tak.
  • 00:08:23 Byly to většinou děti,
    které pocházely z vesnic,
  • 00:08:26 kde se odehrávaly ty boje.
  • 00:08:31 Pro všechny z nich,
    kteří se sem dostali,
  • 00:08:34 tak ten útěk,
  • 00:08:36 který byl organizován
    Komunistickou stranou Řecka,
  • 00:08:40 představoval spásu.
  • 00:08:42 Oni to takhle
    dneska taky většinou vnímají.
  • 00:08:46 Dostalo se jim skvělého přijetí
  • 00:08:49 ze strany československých občanů
    i československých institucí,
  • 00:08:55 protože to byly děti bojovníků,
  • 00:08:58 kteří bojovali
    proti americkým imperialistům.
  • 00:09:07 A pak od konce občanské války,
    od konce srpna roku 1949,
  • 00:09:12 sem a do dalších šesti
    lidově demokratických zemí,
  • 00:09:17 včetně Sovětského svazu,
  • 00:09:20 přichází z Řecka celkem zhruba
    asi 80 až 100 tisíc emigrantů.
  • 00:09:26 Největší skupina
    z nich přichází do Taškentu.
  • 00:09:31 Druhá největší skupina
    právě do Československa.
  • 00:09:39 -Já jsem se dostal do Čech
    v roce 1949.
  • 00:09:44 Bylo mi osmnáct měsíců.
  • 00:09:47 Přijel jsem v podstatě
    ve vagónech.
  • 00:09:52 Tehdy přijelo
    do tehdejšího Československa
  • 00:09:55 asi 3 500 řeckých dětí.
  • 00:09:57 Akorát si pamatuji, a to nevím,
    jestli jsem si to vymyslel,
  • 00:10:05 že mě držela
    nějaká paní v náručí.
  • 00:10:08 Snažila se mě, řekl bych, uspat.
  • 00:10:14 Strašně mi bylo dobře,
    protože krásně voněla.
  • 00:10:17 Voněla v podstatě tak,
    jak voní všechny mámy.
  • 00:10:22 To byla jediná taková vzpomínka.
  • 00:10:24 Já jsem měl to štěstí, že...
  • 00:10:27 Já jsem byl v dětském domově...
  • 00:10:30 V tom... Ve Veselíčku na Moravě.
  • 00:10:35 Celý život,
  • 00:10:37 až do mého odjezdu v 83. roce
    do Řecka,
  • 00:10:40 celý život jsem
    se tam chtěl jít podívat.
  • 00:10:44 Podařilo se mi to
    asi měsíc předtím.
  • 00:10:47 Takže jsem tam šel
  • 00:10:50 a sedl jsem si v podstatě
    do toho pokoje,
  • 00:10:52 kde bylo tehdy
    asi dvanáct postelí.
  • 00:10:54 Ta paní, ta uklízečka,
  • 00:10:57 měla zase takový pocit,
    jako cit matky.
  • 00:11:00 Řekla:
    Já vás tady nechám samotného.
  • 00:11:02 Odešla.
  • 00:11:04 Já jsem tam seděl asi půl hodiny,
    tekly mi slzy.
  • 00:11:07 A pak jsem odešel,
    ona přišla, zamkla.
  • 00:11:09 To byl takový, řekl bych,
    poslední dotyk toho dětství.
  • 00:11:15 -Ve Všebořicích v Ústí nad Labem
    je tábor řeckých dětí,
  • 00:11:18 které jsme pozvali
    do Československa.
  • 00:11:20 Jsou to děti,
  • 00:11:22 jejichž rodiče byli zavražděni
    nebo deportováni,
  • 00:11:24 děti, v jejichž očích se stále
    ještě odrážejí válečné hrůzy,
  • 00:11:28 jimiž prošly.
  • 00:11:30 -Jak oni vlastně
    tady byli umisťováni?
  • 00:11:33 Kde najdeme ty lokality,
    kde bylo nejvíc Řeků?
  • 00:11:36 -Tak samozřejmě
    poválečná situace nahrávala tomu,
  • 00:11:40 kam tyto děti, rodiny umístit.
  • 00:11:43 Jednak tedy šlo o zestátňování
    nejrůznějších budov, majetků,
  • 00:11:49 uprázdněných budov,
  • 00:11:51 od rekreačních sídel,
    malých zámečků a podobně,
  • 00:11:56 po vesnice,
  • 00:11:58 které se takříkajíc
    uvolnily kvůli odsunu.
  • 00:12:02 Byla tam zajímavá teze
  • 00:12:05 vůdce Komunistické strany Řecka
    Nikose Zachariadise,
  • 00:12:09 který si představoval
    jaksi Československo po svém.
  • 00:12:14 Měl představu,
    že by řečtí obyvatelé,
  • 00:12:18 řečtí občané měli být umístěni
    v místech,
  • 00:12:22 která budou podobná
    jejich domácí krajině.
  • 00:12:26 Představoval si,
  • 00:12:29 že právě hornatá území
  • 00:12:31 by jim mohla nejvíce
    navodit pocit domova.
  • 00:12:35 Samozřejmě,
    podíváme-li se na české klima,
  • 00:12:39 srovnáme-li to
    s očekáváním toho,
  • 00:12:42 co si od horských vesnic
    představuje Řek
  • 00:12:46 odněkud z Olympu nebo i výše,
    tak je ta situace úplně odlišná.
  • 00:12:51 Očekávali, že budou moci
    pěstovat olivovníky.
  • 00:12:55 Očekávali úplně jiné klima.
  • 00:12:58 -Mléko a strdí.
  • 00:13:00 -Mléko a strdí.
  • 00:13:02 Svíčková jim nechutnala.
  • 00:13:04 Nechápali,
    proč vaříme ty chleby,
  • 00:13:07 ty bagetky,
    kterým říkáme knedlíky,
  • 00:13:09 zaléváme je mléčnou omáčkou.
  • 00:13:12 Bylo to opravdu...
  • 00:13:14 Byl to svým způsobem
    kulturní šok,
  • 00:13:16 který ty děti prožívaly.
  • 00:13:19 Ale samozřejmě,
    v porovnání s hladem,
  • 00:13:21 který sužoval Řecko
    za druhé světové války,
  • 00:13:24 kdy v Řecku zemřelo
  • 00:13:26 pravděpodobně
    několik set tisíc obyvatel,
  • 00:13:30 tak situace v Československu
    byla rájem na zemi.
  • 00:13:37 -Já jsem se sem nedostala.
    Já jsem se tady narodila.
  • 00:13:40 Moje maminka sem z Řecka
    přišla jako sirotek.
  • 00:13:47 Po té občanské válce,
    která začala roku 1946.
  • 00:13:51 Až do toho 49. roku...
  • 00:13:53 Ona přišla o oba dva rodiče.
  • 00:13:55 Samozřejmě, fašisti zabili dědu.
  • 00:13:58 Postříleli je u zdi.
  • 00:14:00 Má tam dodnes pomník,
    u nich na vesnici.
  • 00:14:03 Je tam napsaný.
  • 00:14:05 Maminka jí umřela.
  • 00:14:07 Čili ona s příbuznými
    se dostala sem,
  • 00:14:11 přes Jugoslávii,
    Maďarsko, až do Čech.
  • 00:14:14 Vzpomíná na to moc dobře,
    protože oni vlastně měli...
  • 00:14:17 To si asi neumíme představit.
  • 00:14:19 Ten život musel být hrozně tvrdý
    a zlý.
  • 00:14:25 Ona vlastně vzpomíná velmi dobře
  • 00:14:27 na to přijetí
    v tom Československu,
  • 00:14:30 jak je přijali,
    jak je odvšivili, nakrmili.
  • 00:14:33 To je prostě...
    Samozřejmě vzdělali a tak dále.
  • 00:14:36 Takže maminka na to období
    vzpomíná velmi pěkně.
  • 00:14:40 -Vesměs se jednalo o lidi,
  • 00:14:42 kteří pocházeli
    ze severozápadního Řecka,
  • 00:14:45 které v tehdejších podmínkách
    představovalo
  • 00:14:49 tu oblast nejzaostalejší.
  • 00:14:51 Jednalo se o lidi,
    kteří pocházeli z vesnic,
  • 00:14:55 pastevce a rolníky.
  • 00:14:58 Jejich cesty sem
    taky byly různorodé.
  • 00:15:01 Polovina z nich přešla přes...
  • 00:15:04 Odvezly je polské lodě,
  • 00:15:07 které je převzaly
    v albánském přístavu Drač.
  • 00:15:11 Předpokládám,
  • 00:15:14 že většina z nich
    poprvé v životě viděla moře.
  • 00:15:18 Pak ta cesta...
  • 00:15:21 15 dní v moři...
  • 00:15:24 Prošli celým Středomořím,
  • 00:15:27 přes Gibraltar se dostali
    do polského přístavu Gdyně,
  • 00:15:32 odkud pak vlakovými soupravami
    byli dopraveni do Československa,
  • 00:15:38 do Maďarska, do Rumunska.
  • 00:15:41 Takhle cestovala
    polovina z nich, co sem přišla.
  • 00:15:45 Druhá polovina sem přišla
    z jiného utečeneckého tábora,
  • 00:15:50 který fungoval
    v tehdejší Jugoslávii,
  • 00:15:54 ve městečku Bulkes.
  • 00:15:57 Oni neměli ponětí,
    kam vůbec pojedou,
  • 00:16:00 kde to Československo leží.
  • 00:16:03 -Oni přišli
    úplně do jiného světa.
  • 00:16:05 -Přesně tak.
  • 00:16:08 Hlavně u nich fungoval
    ten pocit dočasnosti,
  • 00:16:10 který byl zachován
    i v dalších letech.
  • 00:16:14 Přišli s tím,
    že tady zůstanou dva tři roky,
  • 00:16:18 pak že ta revoluce v Řecku
    bude vítězná a...
  • 00:16:22 -Oni se budou moci vrátit.
  • 00:16:24 -Přesně tak.
    -K čemuž tedy nedošlo.
  • 00:16:27 -Když mí prarodiče přišli sem,
  • 00:16:30 já tedy mohu čerpat nyní spíše
    jenom z informací mojí babičky,
  • 00:16:35 tak velký civilizační šok
    to nebyl.
  • 00:16:37 Ona vlastně dodnes vzpomíná
    na to,
  • 00:16:40 jak se k nim kdo zachoval,
    ona říkala,
  • 00:16:42 že krásně se k nim
    zachovali Albánci,
  • 00:16:44 kteří se o ně
    velmi dobře postarali.
  • 00:16:46 Následně říkala,
    že i Srbové se snažili,
  • 00:16:49 byť tedy měli méně prostředků,
    a že když přišli sem,
  • 00:16:52 tak dodnes vlastně
    mi vštěpuje to,
  • 00:16:54 že musíme být vděční
    až do dalších generací,
  • 00:16:56 nevím kolika, ale samozřejmě,
    já s tím souhlasím,
  • 00:16:59 musíme být prostě vděční Čechům
    a tehdejšímu Československu,
  • 00:17:03 nynější České republice,
    samozřejmě,
  • 00:17:05 že o tyto děti bylo postarané.
  • 00:17:07 To znamená, vzpomíná
    v tomto smyslu na to dobře.
  • 00:17:10 Ovšem, následně došlo
    k takové částečné indoktrinaci,
  • 00:17:14 protože ty děti byly
    přemístěné do dětských domovů.
  • 00:17:17 V těch dětských domovech
  • 00:17:20 byly tedy vychovávané
    v rámci té ideologie,
  • 00:17:23 která byla poplatná době.
  • 00:17:25 Docházelo k branným cvičením.
  • 00:17:27 A dokonce docházelo
    k jejich částečné přípravě,
  • 00:17:30 aby se mohli případně
    vrátit na tu frontu.
  • 00:17:32 Dějiny nám ukazují,
  • 00:17:34 že následně
    první takový kontingent dětí,
  • 00:17:37 který se vrátil,
    tak byly děti z Rumunska.
  • 00:17:39 V prvním boji v podstatě
    všechny tyto děti umřely,
  • 00:17:42 takže těch dětí,
    které byly v Československu,
  • 00:17:44 už se to netýkalo.
  • 00:17:47 Ale byly tady vychovávané
    tedy ty děti v domovech,
  • 00:17:49 v českých domovech,
    v československých domovech,
  • 00:17:52 učily se jazyk postupně
    a podobně.
  • 00:17:54 -Tak co, Jarmilo,
    jací jsou ti noví?
  • 00:17:58 Nejsou to náhodou cikáni?
  • 00:18:01 -Prosím tě, nech toho!
    Přišli z Řecka.
  • 00:18:05 -A co tu chcou?
  • 00:18:08 -V novinách psali,
    že utekli před válkou.
  • 00:18:13 -Dyť válka skončila
    před čtyřma rokama.
  • 00:18:15 A to šli pěšky?
  • 00:18:18 To musí být daleko, to Řecko!
  • 00:18:22 -Jak reagovali ti Češi opravdu?
  • 00:18:24 Vy jste říkal,
    že je přijali hezky.
  • 00:18:26 Já to chápu.
  • 00:18:28 Když přijdou zbídačelé děti
    i dospělí lidé,
  • 00:18:31 tak člověk se k nim chová hezky.
  • 00:18:33 Ale jak dlouho?
    Kdy jim začnou vadit?
  • 00:18:35 Byl tady někdy...
  • 00:18:37 Došlo k tomu momentu
    takového toho kulturního vzepření
  • 00:18:40 toho českého elementu?
  • 00:18:43 -Samozřejmě,
  • 00:18:45 že v archivních dokumentech
    můžeme pozorovat
  • 00:18:47 i jisté resentimenty,
    které hovoří o tom,
  • 00:18:49 že to očekávání nebo
    ten obraz toho Řeka byl spíše,
  • 00:18:53 jak vidíme na okolních obrázcích,
    antický.
  • 00:18:55 Ta realita byla jiná.
  • 00:18:57 Nepřišli k nám Platóni
    a Aristotelové.
  • 00:19:01 Přišli k nám negramotné děti
    a negramotní dospělí.
  • 00:19:05 Na druhou stranu...
  • 00:19:07 -S jiným způsobem chování.
  • 00:19:09 -S jiným způsobem chování,
  • 00:19:11 které samozřejmě
    si nemohli osvojit,
  • 00:19:13 protože ta realita
    řeckého venkova byla jiná.
  • 00:19:15 Bavíme-li se o elektrifikaci
    řeckého venkova,
  • 00:19:18 pohneme se někam
    do 50., 60. let.
  • 00:19:20 To znamená,
  • 00:19:22 že většina těch dětí
    nezažila něco jako elektriku,
  • 00:19:25 nezažila sociální zařízení.
  • 00:19:27 Velice často neznala příbor,
    porcelán a podobné věci,
  • 00:19:30 se kterými se setkávala
    teprve tady.
  • 00:19:32 Ale myslím si,
  • 00:19:35 že ten přístup tehdy byl
    velice vhodně pozvolně zvolen.
  • 00:19:39 Možná to bylo...
  • 00:19:41 Nebo jistě to bylo dáno
    i dobou a podmínkami,
  • 00:19:45 ve kterých
    k této migraci docházelo.
  • 00:19:47 Na druhou stranu,
  • 00:19:50 ta první fáze
    těch sběrných center,
  • 00:19:53 do kterých se tedy
    ti příchozí uprchlíci dostali,
  • 00:19:57 tak tam se potkali s velice
    omezeným množstvím Čechů,
  • 00:20:01 kteří tam byli stacionováni
    za tím účelem,
  • 00:20:04 aby se o tu skupinu postarali.
  • 00:20:06 Ať už zdravotně nebo sociálně.
  • 00:20:09 Z těchto míst byli
    vlastně převezeni do míst,
  • 00:20:13 která byla vylidněna,
    tudíž zase žili pospolu.
  • 00:20:17 A pouze ty děti postupem času
    začaly být posílány do škol.
  • 00:20:23 Tedy k první interakci
    dochází z velké části
  • 00:20:27 u toho dětského osazenstva
    ve školách,
  • 00:20:31 kdy se netvořily masové třídy,
  • 00:20:33 ale v každé třídě
    mohlo být několik Řeků,
  • 00:20:37 tedy tou většinou pořád
    zůstávaly české, místní dětí.
  • 00:20:41 U těch dospělých
    to potom bylo tak,
  • 00:20:43 že se dělaly pokusy
    se zakládáním
  • 00:20:46 například jednotných
    zemědělských družstev,
  • 00:20:49 která by byla ryze řecká.
  • 00:20:51 Ne úplně to začalo...
    Ne úplně to fungovalo.
  • 00:20:54 Potom tyto osoby byly
    umístěny často do průmyslu,
  • 00:20:57 což retrospektivně
    samotní Řekové výrazně oceňují,
  • 00:21:02 protože najednou nabyli
    schopností a dovedností,
  • 00:21:05 které v tom Řecku
    by nebyli schopni získat.
  • 00:21:08 I když se vraceli do Řecka,
  • 00:21:10 tak na trhu práce
    byli zajímavou pracovní silou,
  • 00:21:13 která byla natolik dovedná...
  • 00:21:15 -Kvalifikovaná.
  • 00:21:17 -...kvalifikovaná, že to Řecko
    v podstatě neexistovalo,
  • 00:21:20 a tím předčili
    často místní obyvatelstvo.
  • 00:21:23 Takže tím,
    že ten proces byl celý pozvolný,
  • 00:21:27 tak mám pocit,
  • 00:21:29 že v českém prostředí
    zůstává zachován obraz,
  • 00:21:33 relativně velmi pozitivní,
    bodrého Řeka,
  • 00:21:36 přesně toho Zorbase,
  • 00:21:38 který nakonec
    po konci studené války
  • 00:21:41 si otevírá tavernu
    a dává nám takový ten pocit
  • 00:21:46 toho slunného Řecka.
  • 00:21:48 -Takové té svobodomyslnosti.
  • 00:21:50 -Je bujarý a zajímavý.
  • 00:21:52 Ale vlastně
    se to české obyvatelstvo,
  • 00:21:55 nebo československé obyvatelstvo,
  • 00:21:57 přestože tedy na Slovensko,
    což je také důležité říci,
  • 00:22:00 Řekové umisťováni
    hromadně nebyli,
  • 00:22:03 týkalo se to spíše jižní
    a nejvíce severní Moravy...
  • 00:22:10 V podstatě nám vytváří pocit,
    že je všechno v pořádku,
  • 00:22:14 že to nejsou uprchlíci,
  • 00:22:16 kteří se k nám jako barbaři
    odjinud pokoušejí dostat,
  • 00:22:19 ale že je to člověk v nouzi,
    kterému je třeba pomoci.
  • 00:22:24 -Já si pamatuji,
    my jsme bydleli v pavlačáku.
  • 00:22:29 Říkali mi Jirko.
  • 00:22:32 Můj dědeček,
  • 00:22:34 můj dědeček se nenaučil nikdy,
    ani moje babička, česky.
  • 00:22:39 Nic, ani slovo.
  • 00:22:41 Vedle nás byla jedna rodina,
    Novákových, měli pět dětí.
  • 00:22:47 Ten Franta měl kolem čtyřiceti,
    můj dědeček pětasedmdesát.
  • 00:22:52 Můj dědeček ho měl tak rád,
    jako kdyby to byl jeho syn.
  • 00:22:56 A když se zpozdil,
    protože šel do nějaké hospody,
  • 00:23:00 tak děda vyšel ven na ulici
    a koukal, kde je.
  • 00:23:04 Byl nešťastný,
    když se zpozdil o něco.
  • 00:23:06 A pak se většinou pan Novák
    najedl,
  • 00:23:10 tam byla taková lavička,
  • 00:23:12 oni si tam sedli
    a kecali spolu až do rána.
  • 00:23:15 On česky a ten řecky.
  • 00:23:17 Smáli se. Objímali se.
  • 00:23:20 Pili slivovici.
  • 00:23:22 -Jaké vzpomínky
    si vybavíte negativní?
  • 00:23:27 -Je pravda, že ta první fáze,
    kterou popsala Kateřina,
  • 00:23:31 byla fáze izolace, že oni žili...
  • 00:23:33 -Hlavně pro ty děti,
  • 00:23:35 když byly tři čtyři děti
    z Řecka...
  • 00:23:37 Děti jsou zlé,
    co si budeme povídat, na sebe.
  • 00:23:40 -Děti žily výlučně
    v řeckých dětských domovech.
  • 00:23:43 -Jenom?
  • 00:23:45 Takže neměly problémy
    s českými dětmi?
  • 00:23:47 -Jenom.
  • 00:23:49 I když některé české rodiny
    vyjádřily zájem,
  • 00:23:51 aby adoptovaly řecké děti,
  • 00:23:54 tak byla striktně zachována
  • 00:23:56 linie řecké komunistické strany,
    že ty děti...
  • 00:23:59 -Jsou řecké.
  • 00:24:01 -...jsou řecké,
  • 00:24:03 jednou se vrátí
    do lidově demokratického Řecka
  • 00:24:07 a měly by tam představovat
    elitu tohoto nového státu.
  • 00:24:12 Takže děti zůstaly
    až do poloviny 50. let
  • 00:24:16 v ryze řeckých dětských domovech.
  • 00:24:20 Ale v izolaci byla
    i ta dospělá emigrace.
  • 00:24:24 Pro ně bylo vybráno
    asi dvacet vesnic
  • 00:24:28 v okresech Žamberk,
    Krnov a Jeseníky.
  • 00:24:33 Ale pak,
    když vedení strany pochopilo,
  • 00:24:37 že ten jejich pobyt
    tady nebude dočasný,
  • 00:24:41 začíná ten masový úprk
    do velkých konglomerací,
  • 00:24:46 především do Ostravy.
  • 00:24:49 Řekové se zúčastnili rekonstrukce,
  • 00:24:52 začali nacházet práci
    v továrnách,
  • 00:24:56 kde i ty mzdy byly poněkud vyšší,
    než byly v oblastech zemědělství.
  • 00:25:02 Máme tu přeměnu zemědělců
    a pastevců na proletáře.
  • 00:25:07 Na lidi, kteří...
  • 00:25:09 Třeba poprvé v jejich životě
    se objevuje budík.
  • 00:25:12 Do té doby se řídili jenom tím,
    že vycházelo a zapadalo sluníčko.
  • 00:25:18 Ale i v té době izolace
  • 00:25:21 i v té době přechodu
    do těch velkých měst
  • 00:25:25 máme z dobových zpráv
    několik informací o tom,
  • 00:25:29 že docházelo
    ne ke kulturním střetům,
  • 00:25:33 ale spíš
    ke kulturnímu nedorozumění.
  • 00:25:36 Ať už se jednalo o to,
  • 00:25:39 že v Krnově třeba oni,
    jakmile se objevily luštěniny,
  • 00:25:42 tak všichni se pokusili
    je zabrat,
  • 00:25:44 protože to odpovídalo jejich...
  • 00:25:46 -Jejich kuchyni.
  • 00:25:49 -...jejich kuchyni,
    nebo že zpočátku,
  • 00:25:51 když začali pracovat,
    tak máme zprávy o tom,
  • 00:25:53 že Řekové žijí tady po cikánsku,
    když se jim tady nelíbí,
  • 00:25:56 tak se přesunou někam jinam.
  • 00:26:14 -Viděl jsi,
    co jim dal ten blbej Bureš?
  • 00:26:17 -Co bys od něho čekala?
  • 00:26:19 -Co s tím budou dělat?
    -Pověsí ho.
  • 00:26:22 -Nech toho,
    nebo tě ještě někdo uslyší.
  • 00:26:26 Tak snad už mají všechno,
    co by...
  • 00:26:29 Peřiny, nedáme jim peřiny?
  • 00:26:31 -Jo, odnes jim tam všechno,
    co doma máme. Mně je to jedno.
  • 00:26:47 -Mého strýčka Archimeda
    jsem napsal, když jsem...
  • 00:26:50 Já mám takový dům u moře.
  • 00:26:52 Jednou jsem šel na procházku,
    sedl jsem si
  • 00:26:54 a začal jsem přemýšlet
    právě o této ideologii.
  • 00:26:58 To znamená,
    že spousta lidí uvěří v něco,
  • 00:27:01 ať je to komunismus
    nebo fašismus,
  • 00:27:04 a v podstatě zasvětí svůj život,
    rodinu, svoji zemi této ideji.
  • 00:27:09 A nakonec pochopí, že to je lež,
    že jde o lež.
  • 00:27:13 V podstatě ten Archimedes
    uvěřil,
  • 00:27:16 že ti komunisté,
    že přijedou do země zaslíbené.
  • 00:27:21 Když vidí Stalina,
    tak před ním klekne.
  • 00:27:24 Myslí si, že to je země,
    která se stará o tyto lidi,
  • 00:27:28 o ty chudáky
    a o ty obyčejné lidi.
  • 00:27:30 Ale nakonec zjistí,
  • 00:27:33 což hraje ten Karel,
    toho Nováka,
  • 00:27:35 hraje Mirek Donutil,
    zjistí,
  • 00:27:39 že naráz v těch 50. letech
    se tady děly strašné věci.
  • 00:27:43 A chce jít domů, chce se vrátit.
  • 00:27:47 Samozřejmě,
    protože to je tragikomedie,
  • 00:27:51 tak způsob těch dvou blbců,
    kteří spolu se snaží utéct,
  • 00:27:56 vždycky to dopadne špatně.
  • 00:27:59 Takže je to taková záležitost...
  • 00:28:01 Je to o tom, že...
  • 00:28:03 Jaké zklamání,
    jak může trpět člověk,
  • 00:28:07 než uvěří
    nějaké takovéto ideologii.
  • 00:28:12 -Jak domů? Do Řecka?
    -Ano.
  • 00:28:16 -Ale dyť tady máš komunisty.
    To sis přece vždycky přál.
  • 00:28:19 -Ne, ty. U vás komunisti zlí. Moc!
  • 00:28:22 -Jinde jsou jako hodní, jo?
    Kde třeba?
  • 00:28:27 Víš, Archimedku,
  • 00:28:29 ty seš slušnej člověk,
    ty to myslíš dobře.
  • 00:28:32 Ale tihle hajzlové,
  • 00:28:34 ti nemají s dělníkama
    ani rolníkama nic společnýho.
  • 00:28:37 Ti myslí jenom na sebe.
  • 00:28:39 A navíc, dělají jenom to,
    co jim řeknou Rusáci.
  • 00:28:42 -Byla řecká představa komunismu
    a komunistických myšlenek a cílů
  • 00:28:47 stejná jako ta česká v té době,
    v těch 50. letech?
  • 00:28:52 -Nikos Zachariadis byl ještě
    před válkou vzdělán v Moskvě.
  • 00:28:57 A v podstatě měl stejná
    východiska jako většina...
  • 00:29:00 -Čili to byl chlapec kominterny.
  • 00:29:02 -...ústředních postav
    komunistického hnutí té doby
  • 00:29:05 a poválečné doby.
  • 00:29:07 -A jeho manželka byla Češka.
    -Jeho manželka byla Češka?
  • 00:29:11 -Ano.
    -Jedna z manželek.
  • 00:29:12 -Seznámili se právě v Moskvě
    ve 30. letech.
  • 00:29:15 -Komunistická strana Řecka,
  • 00:29:18 která stále nese název
    Komunistická strana Řecka,
  • 00:29:21 je jednou z mála nikdy
    nereformovaných stran.
  • 00:29:25 V nedávné době byl dokonce
    rehabilitován Zachariadis,
  • 00:29:29 představíme-li si Zachariadise,
    je to něco,
  • 00:29:32 jako kdybychom mluvili
    o Gottwaldovi,
  • 00:29:34 rehabilitován
    jako v podstatě ústřední figura,
  • 00:29:37 hrdina tedy toho hnutí,
    ale myslím, si...
  • 00:29:40 -Tak toho se snad v Čechách
    nedožiji ale.
  • 00:29:46 -Ale myslím si,
    že právě je důležité říci,
  • 00:29:49 že i v rámci samotného
    komunistického hnutí,
  • 00:29:53 ne toliko s ohledem
    na řeckou občanskou válku,
  • 00:29:57 ale na komunistické ideje,
    se to hnutí pomalu reformuje.
  • 00:30:02 Dochází tam samozřejmě
    k několika zlomům.
  • 00:30:05 Prvním takovým výrazným bodem
  • 00:30:07 je samozřejmě roztržka
    Tita a Stalina,
  • 00:30:10 kdy najednou
    z té sousední Jugoslávie,
  • 00:30:14 která je viděna jako ta země,
  • 00:30:16 která výrazně pomáhá
    komunistům v Řecku,
  • 00:30:19 se stává nepřítel,
    což působí rozčarování.
  • 00:30:23 Je velice těžké ze dne na den
  • 00:30:25 i pro velkou část bojovníků
    přepnout a zjistit,
  • 00:30:29 že tedy Tito
    je najednou nepřítelem.
  • 00:30:32 Později se to stává
    samozřejmě po smrti Stalina,
  • 00:30:35 kdy tedy zůstává
    stalinistické křídlo.
  • 00:30:38 Ale pomalu se ta strana reformuje
    a vyjadřuje se kriticky,
  • 00:30:43 podobně jako ostatní země
    východního bloku, ke Stalinovi.
  • 00:30:47 Je potřeba se s tímto fenoménem
    v té straně vypořádat.
  • 00:30:52 A pak to přichází znova
    zhruba v době pražského jara,
  • 00:30:55 i když pražské jaro,
    jak o tom Kostas rozsáhle psal,
  • 00:31:00 není asi úplně
    tím spouštěčem těch událostí,
  • 00:31:04 ale prostě
    ta turbulentní 60. léta...
  • 00:31:07 -To bylo to období.
  • 00:31:09 Vzdor proti establishmentu.
  • 00:31:12 To bylo všude tehdy.
  • 00:31:14 -V té době dochází k jasnému
    odtržení eurokomunistů,
  • 00:31:17 kteří se v podstatě
    odrážejí v tom,
  • 00:31:20 co v dnešním Řecku vidíme,
  • 00:31:23 jako premiéra Tsiprase
    a jeho stranu Syriza,
  • 00:31:26 a to tedy vzešlo vlastně
    z toho komunistického hnutí,
  • 00:31:31 o němž se tu bavíme
    v souvislosti s občanskou válkou.
  • 00:31:34 Takže ten přechod
  • 00:31:37 a ty názorové střety v rámci
    ideologie jsou tam výrazné,
  • 00:31:41 mají několik výrazných bodů.
  • 00:31:43 Na druhou stranu, ten tábor,
    ať už rozdělený jakkoli,
  • 00:31:47 zůstává jednotný v otázce
    právě evakuace dětí
  • 00:31:52 jako humanitárního činu.
  • 00:31:57 -Jako děti jsme měli
    taky povinně řečtinu.
  • 00:32:00 To bylo nádherné na tom státu,
  • 00:32:03 že vlastně podporoval
    tu menšinu v tom,
  • 00:32:06 že jsme měli řecké vyučování.
  • 00:32:08 My jsme měli dvakrát týdně
    řeckou školičku,
  • 00:32:12 měli jsme řeckého učitele,
  • 00:32:15 který nás toho
    docela hodně naučil.
  • 00:32:17 To je úžasné.
  • 00:32:20 Ten nás učil samozřejmě řečtinu,
    gramatiku, dějepis,
  • 00:32:25 samozřejmě nám vyprávěl
    báje tenkrát.
  • 00:32:27 Nádherně hrál na housle.
  • 00:32:30 Učil nás zpívat písničky
    všelijaké různé.
  • 00:32:34 Například
    od Mikise Theodorakise.
  • 00:32:37 Já vám zazpívám jenom kousek
    toho refrénu.
  • 00:32:43 Dipsasame to mesimeri,
  • 00:32:50 ma to nero glifo.
  • 00:32:57 -Ti emigranti představovali
    velmi různorodou skupinu.
  • 00:33:03 Etnicky, původem.
  • 00:33:06 A taky jazykově.
  • 00:33:11 Pocházeli většinou z oblasti,
  • 00:33:13 která etnicky
    byla velmi různorodá,
  • 00:33:16 z oblasti
    severozápadní Makedonie,
  • 00:33:19 kde mělo nejvýraznější zastoupení
    slovanské obyvatelstvo.
  • 00:33:27 Takže asi třetina z nich
    byla slovanského původu.
  • 00:33:31 Mluvili slavo-makedonsky.
  • 00:33:34 Další dělicí čára
    mezi nimi byla,
  • 00:33:37 že zhruba třetina z nich
    pocházela z malé Asie.
  • 00:33:42 Ti první zažili,
    buď oni sami, nebo jejich rodiče,
  • 00:33:47 tu otázku útěku,
    otázku uprchlictví.
  • 00:33:56 Přišli do Řecka
    v roce 1922, 1923,
  • 00:33:59 kdy se konala ta obrovská výměna
    obyvatelstva
  • 00:34:03 mezi Řeckem a Tureckem.
  • 00:34:06 Jejich dialekt, těch,
    co pocházeli od Černého moře,
  • 00:34:10 byl tak výrazný, že bychom řekli,
    že mluvili jiným jazykem,
  • 00:34:14 než mluvili ostatní emigranti.
  • 00:34:21 Takže tam najdeme
    opravdu zastoupení
  • 00:34:24 ze všech etnických skupin,
    které obývaly tehdejší Řecko.
  • 00:34:30 Byli mezi nimi lidé,
    kteří byli muslimové třeba,
  • 00:34:34 kteří byli Židé,
    bylo jich málo...
  • 00:34:37 -Ale byli.
  • 00:34:39 -Ale své zastoupení
    tam taky měli.
  • 00:34:42 Ale ten sdílený, stejný osud,
    to, že jsou daleko od Řecka,
  • 00:34:48 nikdo z nich neví,
    kdy se do toho Řecka vrátí,
  • 00:34:52 tak je stmelí
  • 00:34:55 a vytvoří víceméně
    ne jednolitou, ale skupinu,
  • 00:35:00 kde se snaží mezi sebou vycházet.
  • 00:35:07 Vytvářejí se, ačkoliv
    pochází z různých oblastí,
  • 00:35:12 stejné taneční
    i hudební soubory.
  • 00:35:16 Navenek se prezentují
    jako Řekové.
  • 00:35:21 -Rodiče,
  • 00:35:24 protože v těch posledních dnech
    války ještě, řekl bych, bojovali,
  • 00:35:28 tak se ztratili jakoby,
    nikdo o nich nevěděl.
  • 00:35:31 A protože ti, co o nich věděli,
    mohli žít třeba v Rumunsku,
  • 00:35:34 v Albánii nebo někde,
    takže jsme nikoho...
  • 00:35:37 Dokud jsem byl malý,
  • 00:35:40 tak jsem o tom nevěděl,
    co se děje.
  • 00:35:43 Dědeček a babička
    byli negramotní,
  • 00:35:45 to znamená, neměli způsob,
    nevěděli, jak je najít.
  • 00:35:49 A když potom umřeli
  • 00:35:51 a byli tady ještě
    nějací moji příbuzní,
  • 00:35:53 u kterých jsem bydlel, žil,
  • 00:35:55 tak začali hledat
    přes červený kříž.
  • 00:35:59 Našli se rodiče v Rusku.
  • 00:36:02 Byli v Taškentu, v Uzbekistánu.
  • 00:36:07 Dlouho jsem čekal na to,
    jestli oni přijedou,
  • 00:36:10 nebo já bych tam...
  • 00:36:12 Ono taky nebylo lehké
    dostat vízum od Rusů.
  • 00:36:14 Přijeli v 65. roce,
  • 00:36:16 což mi bylo, já nevím,
    osmnáct nebo devatenáct.
  • 00:36:19 Takže jsem maminku a tatínka
    viděl po tolika letech.
  • 00:36:23 Když ten vlak přijel,
    já jsem je v životě neviděl,
  • 00:36:27 ty lidi,
    najednou se stáhlo okénko,
  • 00:36:30 teď se tam objevila
    nějaká hlava ženy,
  • 00:36:32 která začala křičet,
    tak mně se podlomily nohy.
  • 00:36:35 A od té doby,
    vždycky když jdu na nádraží,
  • 00:36:38 tak se mi začnou klepat nohy.
  • 00:36:40 -Velmi důležitou roli
  • 00:36:43 pak sehrála ta generace
    těch dětských domovů.
  • 00:36:46 Ty děti, když už dosáhly
    plnoletosti, začaly odcházet...
  • 00:36:51 Ty děti právě,
  • 00:36:54 ta mladá generace představovala
    i tu skupinu,
  • 00:36:58 která natolik pomohla
    i těm starším uprchlíkům,
  • 00:37:03 aby se velmi úspěšně
    adaptovali do české společnosti.
  • 00:37:08 Ten zlomový krok,
    jak říkala Kateřina, byl ten,
  • 00:37:12 že postupně byly zrušeny
    ty dětské domovy.
  • 00:37:16 Ty řecké děti začaly
    přecházet do českých škol,
  • 00:37:21 kde se setkaly
    se svými českými vrstevníky.
  • 00:37:26 Ale pak nastal další problém.
  • 00:37:28 Nerozuměly tolik doma,
  • 00:37:32 kde zase převládaly
    jiné stereotypy.
  • 00:37:34 -Oni přišli vlastně...
  • 00:37:36 Jako z nich se stávali Češi
    a žili v řeckých rodinách.
  • 00:37:40 -Neřekl bych,
    že se stávali Čechy...
  • 00:37:43 -Nebo přejímali české vzory.
    -Ale přejímali české vzory.
  • 00:37:46 -Kulturní vzory.
  • 00:37:49 -Ano, a ty výrazně kontrastovaly
    se vzory,
  • 00:37:51 s těmi archaickými,
    patriarchálními vzory,
  • 00:37:54 které představovala ta průměrná
    řecká emigrantská rodina.
  • 00:37:58 -V Řecku se samozřejmě v té době
    dějí nejrůznější věci.
  • 00:38:02 Po občanské válce následuje
    pronásledování komunistů.
  • 00:38:06 Všichni vědí, že pokud
    by se rozhodli jít zpátky,
  • 00:38:09 tak že jim hrozí perzekuce
    za to,
  • 00:38:12 že byli v komunistické zemi,
    hrozí jim ztráta majetku,
  • 00:38:16 mohou se vrátit někam,
  • 00:38:18 kde budou spory třeba
    mezi rodinnými příslušníky,
  • 00:38:21 jak to bývá.
  • 00:38:23 Když někdo odejde do emigrace
    nebo uprchne,
  • 00:38:26 tak ho může v jeho majetku
    nahradit jiný rodinný příslušník,
  • 00:38:30 soused a tak dále.
  • 00:38:32 -Nerado se to vrací.
  • 00:38:35 -Narušení sousedských vztahů,
    a teď si uvědomme,
  • 00:38:37 že to byly často
    velké části vesnic,
  • 00:38:39 které tedy byly nahrazeny
    jiným obyvatelstvem nebo těmi,
  • 00:38:43 co zůstali,
    a často se jednalo o příbuzné.
  • 00:38:46 Toto všechno muselo
    v té rodině nějak probíhat,
  • 00:38:50 být diskutováno
    nebo být zamlčováno.
  • 00:38:53 Ty návraty potom bývají
    často kulturním šokem,
  • 00:38:58 opět, velkým kulturním šokem.
  • 00:39:00 Bývají i traumatizující,
  • 00:39:02 protože ta akce
    s tím řeckým obyvatelstvem...
  • 00:39:06 -Říkáte, bývají. A byly?
  • 00:39:08 -Bývají a byly.
  • 00:39:10 Týká se to tedy
    jak návratu majetku,
  • 00:39:14 tak přijetí řeckou společností
    jako takovou.
  • 00:39:17 V řeckém případě
    se potom setkáváme
  • 00:39:19 se stigmatizací této skupiny
    jako Čechů,
  • 00:39:23 vidíme, že ti navrátilci,
    kteří zase,
  • 00:39:26 i když je jim to po pádu
    řecké junty,
  • 00:39:28 vlastně vojenského režimu,
    velmi autoritativního,
  • 00:39:32 který opět nebyl nakloněn
    tedy těm,
  • 00:39:35 kteří by byli jakkoli spojováni
    s komunistickou stranou...
  • 00:39:38 A nutno říci,
  • 00:39:40 že pokud opakovaně říkám,
    spojováni s komunistickou stranou,
  • 00:39:43 neznamená to,
  • 00:39:45 že by Řekové ve své většině
    ani poměrné většině
  • 00:39:48 byli členy komunistické strany.
  • 00:39:50 Těch bylo v Československu
    naprosté minimum.
  • 00:39:54 Na druhou stranu,
  • 00:39:56 to spojení s tím
    komunistickým režimem, systémem,
  • 00:40:00 je jednoznačně stigmatizovalo.
  • 00:40:02 Ten strach řeckého obyvatelstva,
    který se objevoval,
  • 00:40:06 že se vrací komunističtí,
    často označovaní, špióni,
  • 00:40:09 indoktrinovaní komunismem
    a tak dále,
  • 00:40:13 byl zase tím opačným pólem
    občanské války.
  • 00:40:16 Tedy strach z těch komunistů,
    kteří se vracejí do Řecka,
  • 00:40:20 co nám tam budou dělat,
  • 00:40:23 byl také velký
    a těžko se překonával.
  • 00:40:25 Byl svým způsobem opět
    dalším kulturním šokem pro ty,
  • 00:40:29 kteří se
    pro repatriaci rozhodli.
  • 00:40:31 -Kolik jich bylo, mimochodem?
    Bylo jich tady původně...
  • 00:40:34 Vy jste říkal dvanáct,
    já jsem četl třináct...
  • 00:40:37 -Ano,
    v těch 60. letech při sčítání,
  • 00:40:39 které tady zorganizoval
    Československý červený kříž,
  • 00:40:43 tak dohromady přes 13 000 lidí.
  • 00:40:45 -13 500 nebo kolik.
  • 00:40:47 -Ano, a právě po pádu diktatury
    v roce 74
  • 00:40:52 začíná taková obrovská,
    spontánní repatriace.
  • 00:41:01 Do Řecka se zase vrátilo
    10 000 emigrantů,
  • 00:41:05 což je převážná většina z nich.
  • 00:41:08 Tady zůstali ti,
  • 00:41:10 co většinou měli
    už smíšené rodiny,
  • 00:41:13 smíšená manželství.
  • 00:41:16 To je taky další otázka,
  • 00:41:18 která pomohla
    k té adaptaci Řeků,
  • 00:41:21 že od poloviny 60. let
    začínají...
  • 00:41:26 -Chodit Řekové s Češkami
    a Češi s Řekyněmi.
  • 00:41:29 -Ano.
  • 00:41:31 -To, že jsem se tady narodil,
    tak to ještě nemění nic na tom,
  • 00:41:35 že jsem řecké národnosti.
  • 00:41:37 Já jsem do Řecka
    jezdil poměrně často.
  • 00:41:39 Dokonce jsem tam byl
    i studovat v rámci studia tady,
  • 00:41:42 na Fakultě sociálních věd,
  • 00:41:44 politologie
    a mezinárodních vztahů,
  • 00:41:46 jsem byl vyslán studovat
    i do Řecka.
  • 00:41:48 Tam jsem se také naštěstí
    seznámil i s lidmi
  • 00:41:50 z mnoha jiných zemí.
  • 00:41:52 Studovali jsme tam zahraniční
    studenti všichni společně.
  • 00:41:55 Následně jsem se zabýval
    Řeckem také pracovně.
  • 00:41:58 To znamená, nejenom Řeckem,
    ale také Tureckem,
  • 00:42:00 jihovýchodním Středomořím,
    Balkánem.
  • 00:42:02 To znamená,
  • 00:42:04 já určitě k té zemi
    cítím velkou vášeň.
  • 00:42:07 Ale už tam prostě nejsem doma,
    samozřejmě, mluvím řecky,
  • 00:42:10 chápu určitým způsobem
    tu mentalitu a podobně.
  • 00:42:12 Ale nic naplat,
  • 00:42:14 přece jenom jsem se narodil
    v České republice,
  • 00:42:17 takže jsem
    v České republice doma,
  • 00:42:19 byť samozřejmě
    když jsem v Řecku,
  • 00:42:21 tak se cítím velmi dobře,
    protože to je krásná země.
  • 00:42:24 Mnoho lidí se tam také chová
    i podobným způsobem
  • 00:42:26 nebo má takové podobné pohnutky,
    jako mám třeba já,
  • 00:42:29 protože přece jenom
    to krevní pouto se zastřít nedá.
  • 00:42:32 Ale doma jsem v České republice.
  • 00:42:34 -Zanechala ta občanská válka,
  • 00:42:37 která pravděpodobně
    byla poměrně krutá,
  • 00:42:40 nějaké ty šrámy dodnes?
  • 00:42:42 Existuje tam
    pořád ta hranice někde?
  • 00:42:47 -Určitě zanechala šrámy.
    Zanechala...
  • 00:42:50 -Podobné jako třeba
    španělská občanská válka?
  • 00:42:53 -...takové negativní dopady
    v některých ohledech.
  • 00:42:55 Ano, můžeme to porovnat
  • 00:42:58 i s dopady
    té španělské občanské války.
  • 00:43:00 K tomu národnímu usmíření
    aspoň v symbolické rovině
  • 00:43:05 došlo v roce 1989.
  • 00:43:11 Do té doby řecká společnost
    zůstala hluboce rozdělena
  • 00:43:16 na tu vítěznou stranu
    a na tu poraženou stranu.
  • 00:43:20 Ti poražení byli velmi často
    terčem různých diskriminací.
  • 00:43:25 Věc, kterou tady můžeme pozorovat
    taky z archivních materiálů, je,
  • 00:43:30 když emigranti docházeli
    na řecké velvyslanectví
  • 00:43:33 se žádostí,
  • 00:43:35 aby aspoň na několik měsíců
    se vrátili do Řecka,
  • 00:43:39 zdejší úředníci požadovali
    od nich kajícná prohlášení,
  • 00:43:44 že se zřeknou svých myšlenek,
    své minulosti.
  • 00:43:47 Dokonce i svých rodičů
    a příbuzných.
  • 00:43:51 -To já bych nazval
    jako takové komunistické manýry.
  • 00:43:55 Ale ono to bylo zrovna
    proti komunistům.
  • 00:43:57 My jsme to zažili...
  • 00:44:00 -Ty manýry byly podobné
    na obou stranách.
  • 00:44:03 -Ti hlavní aktéři
    odešli ze života.
  • 00:44:06 Ale dodnes jsou některá témata,
    která zůstávají velmi citlivá,
  • 00:44:11 která nadále rozdělují
    tu společnost.
  • 00:44:15 Jedna z těch věcí je
    právě ten odchod těch dětí,
  • 00:44:20 který je vnímán
    tou ultrapravicovou stranou
  • 00:44:25 jako únos dětí, s cílem...
  • 00:44:28 -Z nich udělat komunisty.
  • 00:44:30 -...aby se z nich stali janičáři.
  • 00:44:33 Na druhou stranu,
    zase komunistická strana,
  • 00:44:36 ale i většina tehdejších dětí,
    to vnímala jako spásu.
  • 00:44:44 -Já se cítím
    být moravským předkem.
  • 00:44:46 To znamená, já vždycky říkám,
    že jsem rozpolcen.
  • 00:44:49 Já mám dvě vlasti.
  • 00:44:50 A je to štěstí.
  • 00:44:52 Veškeří mí přátelé jsou tady.
  • 00:44:55 Jak říká Werich. Dětství je...
  • 00:44:59 Nemůžeš zapomenout
    na své dětství,
  • 00:45:01 protože sis hrál
    s určitými lidmi.
  • 00:45:03 Když jsem přijel do Řecka,
    už mi bylo 36 let.
  • 00:45:06 Už jsem si nemohl hrát s nikým.
  • 00:45:08 To znamená, všichni ti lidé,
    které jsem poznal,
  • 00:45:11 velké osobnosti v Řecku,
  • 00:45:12 protože jsem tam byl šéfem
    literárně dramatické redakce
  • 00:45:16 veřejnoprávní televize.
  • 00:45:18 32 nebo 33 let
    jsem pracoval jako režisér.
  • 00:45:20 Poznal jsem mnoho osobností.
  • 00:45:24 Ale to už není přátelství.
  • 00:45:26 Přátelství je to, že je ti jedno,
  • 00:45:29 jestli ten Honza nebo ten Jirka
    je z rozvedeného manželství,
  • 00:45:32 nebo jestli táta je zavřený,
    nebo něco takového.
  • 00:45:36 Tam to přátelství
    vzniká na základě citu.
  • 00:45:40 Ten dětský cit je neskutečný.
    Neskutečný!
  • 00:45:46 -Existuje rozdíl mezi Čechami,
    Moravou, Slezskem.
  • 00:45:49 Projevilo se to nějak
    na těch Řecích,
  • 00:45:51 co byli
    v těch jednotlivých regionech?
  • 00:45:55 -Já bych řekla, že zcela ne.
  • 00:45:57 Samozřejmě, to, co se projevilo,
  • 00:46:00 to,
    co považuji za velice významné,
  • 00:46:03 je vlastně
    tlak Komunistické strany Řecka,
  • 00:46:06 řekněme si, já myslím,
  • 00:46:08 že relativně důležitá informace
    je,
  • 00:46:11 že řecká komunistická strana,
    nebo Komunistická strana Řecka,
  • 00:46:15 se rozhodla zachovat
    tu svou buňku v Československu
  • 00:46:19 jako Komunistickou stranu Řecka.
  • 00:46:22 Nikoli tedy včlenit se nebo
    motivovat svoje členy a Řeky,
  • 00:46:27 žijící v Československu,
  • 00:46:30 aby se nějakým způsobem prolnuli
  • 00:46:33 s Komunistickou stranou
    Československa.
  • 00:46:36 Tam zůstávala
    jasná rozdělovací linie.
  • 00:46:39 A to samé bylo s občanstvím.
  • 00:46:41 To, co Komunistická strana Řecka
    dělala,
  • 00:46:45 v čem soudruzi českoslovenští
    jí vyjádřili podporu,
  • 00:46:50 bylo co největší možné
    vzdělávání Řeků
  • 00:46:53 žijících v Československu.
  • 00:46:56 Vidíme neuvěřitelné procento,
    a jak už Kostas říkal,
  • 00:47:00 podíváme-li se
    na tu generaci předešlou,
  • 00:47:03 negramotnou, pastevce, vidíme
    velké procento vysokoškoláků.
  • 00:47:07 Tito vysokoškoláci potom často
    odcházejí nejenom do aglomerací,
  • 00:47:12 ale metropolí.
  • 00:47:14 Chápou se povolání,
  • 00:47:16 která by v jejich prostředí
    byla naprosto netypická.
  • 00:47:19 Takže podíváme-li se na to,
  • 00:47:21 že jednou z velkých komunit
    se stává Brno a Praha,
  • 00:47:24 má to hodně co dočinění nejen
    s tím industriálním Slezskem,
  • 00:47:28 Ostravou a podobně,
  • 00:47:30 ale právě s tou možností
    vzdělání a vzdělávání,
  • 00:47:34 kde tedy už zůstávají žít
    právě v těchto dvou metropolích,
  • 00:47:38 jako výrazná,
    ale svébytná skupina.
  • 00:47:46 -Když zpívám Moravanům,
    Čechům, Slezanům,
  • 00:47:51 tak mě berou výborně,
    a to mě moc těší.
  • 00:47:54 Moravská muzika má cimbál.
  • 00:47:58 V řecké muzice se cimbál
    neboli santuri objevuje často.
  • 00:48:03 Housle.
  • 00:48:05 Spousta nástrojů.
  • 00:48:07 Co si budeme povídat,
  • 00:48:09 i ta melodika
    těch moravských písní,
  • 00:48:12 to jsou pentatonické stupnice.
  • 00:48:14 To taky přišlo
    odněkud z východu.
  • 00:48:16 Takže si myslím,
    že jsou si podobné.
  • 00:48:18 Ti muzikanti.
  • 00:48:21 To, co děláte,
    to tam samozřejmě je,
  • 00:48:23 vliv toho východu,
    je to tam slyšet.
  • 00:48:25 Nejen to. Tam je i to srdíčko.
  • 00:48:27 Muzikanti, co děláte?
  • 00:48:30 Muzikanti, co děláte?
  • 00:48:32 Aj máte husle a nehráte.
  • 00:48:35 Aj máte husle a nehráte.
  • 00:48:40 -Jak vidíte budoucnost
    těch Řeků, co tu zůstali?
  • 00:48:44 Myslíte si,
    že dál si budou udržovat,
  • 00:48:46 jak jste o tom mluvili,
    tu vzpomínku na Řecko,
  • 00:48:50 byť tam třeba nikdy ani nežili,
  • 00:48:53 nebo se postupně
    jaksi počeští zcela?
  • 00:49:00 -Tady
    před druhou světovou válkou
  • 00:49:03 neexistovala
    žádná řecká komunita.
  • 00:49:05 Myslím si,
  • 00:49:07 že příchod tak velké skupiny
    emigrantů z Řecka,
  • 00:49:11 kteří v 60. a 70. letech
    představovali
  • 00:49:14 největší skupinu cizinců,
    chcete-li, spřátelených cizinců,
  • 00:49:19 zanechal tady velké dědictví,
    ať už se jedná o gastronomii
  • 00:49:25 nebo o nějaké osobní kontakty
    přímo s nějakými místy v Řecku,
  • 00:49:30 kde podnikají lidi,
    kteří tady žili.
  • 00:49:34 Vytvořila se skupina lidí,
    kteří mohou rozumět češtině,
  • 00:49:40 zprostředkovat takto kontakty
    mezi dvěma národy,
  • 00:49:44 které jsou víceméně
    početně na stejné úrovni.
  • 00:49:52 -Já si popravdě myslím,
  • 00:49:55 že řecká identita
    v Československu
  • 00:49:58 nebo v České republice,
    jako svébytná identita,
  • 00:50:02 zůstane uchovaná, nicméně,
    nemyslím si,
  • 00:50:06 že ji bude tak výrazně
    definovat
  • 00:50:09 skupina druhé, třetí, čtvrté
    generace řeckých uprchlíků
  • 00:50:14 z doby občanské války,
  • 00:50:17 ale že také díky globalizaci trhu
    a podobně se do těchto komunit,
  • 00:50:22 které tu máme,
    které jsou existující,
  • 00:50:25 mají nějaké základy,
  • 00:50:27 budou postupně přidružovat
    ti Řekové a Řekyně,
  • 00:50:30 kteří sem přicházejí,
  • 00:50:32 ať už je to za prací
    nebo na studia,
  • 00:50:34 a opět tady zakládají
    rodiny, vztahy.
  • 00:50:36 -Je tady dost mladých Řeků.
  • 00:50:38 -A vlastně dál to pěstují,
    to si myslím,
  • 00:50:41 že je začátek jakési nové formy
    řeckých komunit,
  • 00:50:45 které budou do budoucna
    tady působit
  • 00:50:48 a budou nás neŘeky dále
    obšťastňovat svými tavernami,
  • 00:50:52 zpěvy a tanci.
  • 00:50:55 -A Platónem.
    -A Platónem.
  • 00:50:57 -Jsem rád,
    že tady je řecká komunita u nás,
  • 00:51:00 že se tady bude dál rozvíjet,
  • 00:51:02 protože kdybychom tady
    měli být jenom samí Češi,
  • 00:51:06 tak to bychom umřeli
    na skrčeninu,
  • 00:51:07 jak říkávala moje maminka.
  • 00:51:09 Děkuji vám moc. Na shledanou.
  • 00:51:11 A vám, divákům,
    také na shledanou.
  • 00:51:13 Příště u Historie.cs.
  • 00:51:17 Skryté titulky: Petra Kinclová
    Česká televize, 2018

Související