iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
6. 1. 2018
21:05 na ČT24

1 2 3 4 5

12 hlasů
24107
zhlédnutí

Historie.cs

Dobrý den, Československo

Milan Řepa — Ivan Šedivý

Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm. Dva středoevropské národy, Češi a Slováci, v pobělohorském období nevymizely. Naopak, návrat národního vědomí a touha po obrození státu daly vzniknout samostatnému Československu.

52 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Historie.cs

  • 00:00:01 HISTORIE.CS
  • 00:00:15 -Na trůn nastoupil
    prasynovec Karel I.
  • 00:00:21 -Válku co nejdřív skončím.
  • 00:00:23 Mým národům dám autonomii
  • 00:00:25 a nechám se korunovat
    českým králem.
  • 00:00:27 -Karel to zřejmě myslel dobře,
    ale bylo už pozdě.
  • 00:00:35 -Takhle jsme jásali,
  • 00:00:38 když jsme rozbili
    Rakousko-Uhersko.
  • 00:00:41 Prapory vlály, lidé křičeli.
  • 00:00:43 Milan Řepa, dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:00:46 -A Ivan Šedivý, dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:00:48 -Pánové, když toho 28. října
    se tam rozevlály ty vlajky,
  • 00:00:54 padali orlíčci z domů
  • 00:00:57 a němčina se škrtala
    na štítech obchodů,
  • 00:01:00 bylo to vědomí,
    že vzniká československý stát,
  • 00:01:04 u všech občanů pozdějšího
    československého státu?
  • 00:01:08 -Pokud mohu mluvit za Moravu,
  • 00:01:10 myslím, že tady výrazný rozdíl
    oproti Čechám nebyl,
  • 00:01:16 že česká Morava,
    musíme zdůraznit,
  • 00:01:18 přijala se stejným nadšením
    vznik samostatného státu.
  • 00:01:22 Všude v těch větších městech
    měly ty oslavy podobný průběh.
  • 00:01:25 Ta zpráva dorazila
    o den později na Moravu.
  • 00:01:28 Konaly se
    různé slavnostní průvody,
  • 00:01:30 proslovy představitelů těch měst.
  • 00:01:32 Takže myslím, že ta česká Morava
    přivítala samostatnost,
  • 00:01:37 stejně jako v Čechách.
  • 00:01:39 Nicméně,
    u Němců to samozřejmě bylo jiné.
  • 00:01:41 Pro ně to bylo asi takové
    naplnění jejich nejhorších snů.
  • 00:01:45 Že se ocitnou
    v samostatném českém státě.
  • 00:01:48 -Ti lidé už to nějakým způsobem
    tušili dopředu
  • 00:01:50 v těch posledních měsících,
    že ten stát vznikne.
  • 00:01:55 Čili úplně překvapení to nebylo,
    bylo překvapení,
  • 00:01:58 že se to stalo zrovna,
    dejme tomu, toho 28.
  • 00:02:01 Ale třeba
    takové ty spontánní projevy,
  • 00:02:03 už i někde na malých městech,
  • 00:02:05 na těch i třeba
    sociálně laděných demonstracích,
  • 00:02:08 které v průběhu
    toho roku 18 byly,
  • 00:02:10 tak několikrát vlastně
    došlo k vyhlášení,
  • 00:02:12 někde na nějakém malém městě,
  • 00:02:14 že ten řečník prohlásil
    Československou republiku
  • 00:02:17 už třeba jako v průběhu
    toho října...
  • 00:02:19 -Československou?
  • 00:02:21 -Československou,
    já si myslím,
  • 00:02:23 že o tomto nebylo
    na té české straně pochyb,
  • 00:02:25 že to má být Československo
    v tu dobu už.
  • 00:02:28 Ale samozřejmě na tom Slovensku
    ta situace byla jiná.
  • 00:02:32 Tam to rozhodování
    bylo složitější.
  • 00:02:35 Ten vlastní 28. říjen
  • 00:02:37 je bez účasti slovenské
    politické reprezentace.
  • 00:02:41 Ta si to řeší až potom vlastně,
  • 00:02:43 nebo ta si to řeší
    o ty dva dny později,
  • 00:02:46 na tom shromáždění v Martině.
  • 00:02:48 Ale...
  • 00:02:50 Navíc,
    ta slovenská etnická realita,
  • 00:02:53 chcete-li, nebo identitní realita
    byla ještě mnohem komplikovanější
  • 00:02:57 než tady, v českých zemích,
  • 00:02:59 kde to opravdu běželo
    po té linii Češi - Němci.
  • 00:03:02 -Slováci českou státnost vnímali
    jako jakoukoliv jinou státnost,
  • 00:03:06 protože nikdy
    k českému státu nepatřili.
  • 00:03:09 To znamená, pro Slováky,
  • 00:03:11 byť si v 19. století
    především uvědomovali
  • 00:03:14 svou jazykovou blízkost s Čechy,
  • 00:03:16 ta, koneckonců,
    je objektivně daná,
  • 00:03:20 tu není možné si neuvědomovat,
  • 00:03:22 tak k české státnosti
    žádný vztah neměli.
  • 00:03:25 To byl samozřejmě
    problém po roce 1918,
  • 00:03:28 tedy při vytváření,
  • 00:03:30 nebo pokusu o vytvoření
    spíše jednotných národních dějin,
  • 00:03:34 že ti Slováci se tam nevešli.
  • 00:03:36 Když čteme například pokusy
    o syntézu z těchto dob,
  • 00:03:40 tak zjistíme,
  • 00:03:43 že ten slovenský příběh
    je tam jen tak přilepen.
  • 00:03:46 Většinou asi takovýmito slovy.
  • 00:03:49 A v této době na Slovensku
    se stalo to a to.
  • 00:03:52 Velice stručně.
  • 00:03:54 A uměle byla vyhrabávána
    různá místa styku.
  • 00:03:57 Často dosti kostrbatým
    a násilným způsobem.
  • 00:04:00 Například vliv husitů
    na Slovensku,
  • 00:04:03 který ve skutečnosti
    byl prakticky nulový.
  • 00:04:06 -Pořád v té slovenské společnosti,
    myslím si, byla velká část,
  • 00:04:10 která teprve postupně vlastně
    pod dojmem toho nového státu
  • 00:04:13 tu identitu hledala,
  • 00:04:15 hlavně mezi
    tím venkovským obyvatelstvem.
  • 00:04:17 To popisuje,
  • 00:04:19 má to Peroutka vlastně,
    tu příhodu,
  • 00:04:21 kterou zmiňuje už zase
    předtím Seton-Watson,
  • 00:04:24 když se dělalo
    sčítání obyvatelstva.
  • 00:04:26 Tak že vlastně část
    toho obyvatelstva...
  • 00:04:28 -Značná část.
  • 00:04:30 -To nevím, jestli značná,
    ale část toho obyvatelstva
  • 00:04:33 určitě jakoby tu identitu
    teprve hledala.
  • 00:04:35 -Myslíte si,
    že ta státnost byla vnímána
  • 00:04:38 v těch českých a moravských
    tedy prostorách
  • 00:04:41 jako česká
    nebo jako československá?
  • 00:04:44 Vnímali to ti Češi jako
    českou identitu, státní, nebo?
  • 00:04:48 -Možná zpočátku
    byl trošku problém
  • 00:04:51 tuto novou skutečnost vstřebat,
    ale myslím,
  • 00:04:54 že zakrátko nebo v krátkém časovém
    horizontu to českoslovenství,
  • 00:04:59 dříve českoslovanství,
    nakonec převážilo.
  • 00:05:03 A že ta identifikace s tím státem
  • 00:05:05 byla jako se státem
    československým.
  • 00:05:07 -Jestli můžu jenom...
  • 00:05:09 To je sice pravda,
    ale já si myslím,
  • 00:05:11 že přece jenom,
    ano, českoslovenství,
  • 00:05:13 ale každý do toho vkládal
    přece jenom trochu jiný obsah.
  • 00:05:17 Já si myslím,
  • 00:05:18 že ti Češi do toho prostě vkládali
    takovou tu svoji představu trošku,
  • 00:05:23 že to je koneckonců naplnění
    té české cesty
  • 00:05:25 vlastně k té samostatnosti,
    a tu svoji představu.
  • 00:05:28 Ti Slováci do toho čím dál
    tím víc taky vkládali
  • 00:05:31 nějakou svoji představu.
  • 00:05:33 Čili Peroutka má ten hezký bonmot,
    když říká:
  • 00:05:36 Všichni říkají, že nikdy
    neviděli žádného Čechoslováka.
  • 00:05:40 To však nikdy nepotkali
    doktora Vavro Šrobára.
  • 00:05:44 Ale zdá se mi, že jak Češi,
    tak Slováci
  • 00:05:47 pod ten pojem Čechoslovák přece
    jenom si vkládali něco jiného.
  • 00:05:52 -Pokud můžu paralelu,
    vzpomeňme si na rok 92, u nás 93,
  • 00:05:57 také jsme si velmi pomalu zvykali,
  • 00:05:59 že už nejsme Československo,
    že jsme Česká republika.
  • 00:06:03 Nebylo to samozřejmé.
    Ta nostalgie byla silná.
  • 00:06:07 Nevyrovnávali jsme se,
    tedy většina snad se nevyrovnávala
  • 00:06:11 s tou novou skutečností státní
    snadno.
  • 00:06:15 -V české historii je to tak,
  • 00:06:17 že napřed byl stát
    a potom byl národ.
  • 00:06:19 Tedy národ v tom smyslu,
    jak mu rozumíme my.
  • 00:06:22 Protože ten český středověký stát
    vlastně kontinuálně pokračoval,
  • 00:06:27 mám na mysli tedy de jure,
    až do roku 1918.
  • 00:06:31 Takto to také bylo vnímáno.
  • 00:06:33 Koneckonců, i Habsburkové vládli,
    vzato čistě teoreticky a právně,
  • 00:06:38 v českých zemích,
  • 00:06:40 jen z titulu českých králů
    a moravských markrabat.
  • 00:06:46 Proto v 19. století
  • 00:06:48 ta idea českého státního práva
    byla taková,
  • 00:06:52 že roku 1627
    obnoveným zřízením zemským
  • 00:06:56 byla vlastně svébytnost
    zemí Koruny české potvrzena.
  • 00:07:02 Jak víme, Ferdinand II.
    obnovené zřízení zemské vydává,
  • 00:07:06 z vlastní vůle, po Bílé hoře,
  • 00:07:08 která je vnímána
    jako ohavná rebelie,
  • 00:07:11 kterou veškerá práva českých stavů
    byla prohlášena za propadlá.
  • 00:07:15 Ale přesto, Ferdinand II.
    nezměnil na státoprávním postavení
  • 00:07:19 českých zemí vůči ostatním zemím
    habsburské monarchie vůbec nic.
  • 00:07:24 Co se tady mění
    v tom 19. století,
  • 00:07:27 je právě to pojetí
    českého národa,
  • 00:07:29 protože do té doby ten český národ
    spíše byl vnímán zemsky.
  • 00:07:33 Sice už od středověku
    můžeme najít i jazykové chápání,
  • 00:07:37 protože samozřejmě
    ten rozdíl mezi,
  • 00:07:40 jak bych to tedy nazval,
  • 00:07:42 česky hovořícími Čechy
    a německy hovořícími Čechy,
  • 00:07:46 my v češtině nemáme rozdíl
    mezi Tschechisch a Böhmisch,
  • 00:07:50 zde existoval vždycky.
  • 00:07:52 Ale spíše především
    u privilegovaných vrstev
  • 00:07:54 bylo to zemské vnímání,
    že Čechem je ten,
  • 00:07:57 kdo žije v Čechách
    a je poddaným českého krále.
  • 00:08:00 -To, co my vnímáme jako konec...
  • 00:08:03 Nebo v té pozdější
    romantické představě,
  • 00:08:06 co je vnímané
    jako konec samostatnosti,
  • 00:08:08 je to ostatně Denisova knížka,
    Konec samostatnosti české,
  • 00:08:13 tak že ale bylo do značné míry
    vedeno snahou Vídně
  • 00:08:18 vybudovat moderní státnost.
  • 00:08:20 Ten moderní stát prostě
    chce být centralizovaný.
  • 00:08:24 Ten moderní stát chce kontrolovat
  • 00:08:27 alespoň jako
    ty nejzákladnější věci.
  • 00:08:30 Ten středověký stát
    měl to silné centrum.
  • 00:08:33 Na ty periferie
    vlastně ani často nedohlédl.
  • 00:08:36 Čili ten moderní stát
    má řadu nových funkcí,
  • 00:08:39 které nám třeba
    se nemusely líbit,
  • 00:08:42 ale které zase byly součástí
  • 00:08:44 takového obecnějšího,
    modernizačního procesu, myslím si.
  • 00:08:48 -Taky existovalo vědomí,
    i v raně novověkém období, o tom,
  • 00:08:52 že Češi měli v minulosti
    svůj stát.
  • 00:08:56 A toto vědomí bylo potom,
  • 00:08:58 počínaje tím,
    čemu říkáme národní obrození,
  • 00:09:02 nebo nověji česká národní
    emancipace, znovu oživováno.
  • 00:09:05 V dílech těch prvních
    obrozeneckých historiků,
  • 00:09:08 jako byl František Martin Pelcl,
    potom také u Palackého.
  • 00:09:11 A také celá česká aristokracie
    na sklonku 18. století,
  • 00:09:15 když hledala nějakou protizbraň
  • 00:09:17 proti té sílící
    habsburské centralizaci,
  • 00:09:20 se stále intenzivněji začínala
    zajímat o českou minulost.
  • 00:09:25 Koneckonců, Ignaz Cornova
    vydal německý překlad Stránského,
  • 00:09:30 Respublica Bojema,
    pod názvem Staat von Böhmen.
  • 00:09:33 To se stalo jedním
    z klíčových prvků
  • 00:09:36 toho nově se rodícího
    nebo obnovovaného povědomí o tom,
  • 00:09:41 že České království,
    třeba u té aristokracie,
  • 00:09:45 nebo Češi měli v minulosti
    svůj stát středověký slavný.
  • 00:09:49 A to byla jedna
    z důležitých komponent
  • 00:09:51 právě toho procesu
    národní emancipace
  • 00:09:54 nebo toho vytváření
    moderního národního vědomí.
  • 00:09:59 -Čeští obrozenci
    jednoznačně navazují
  • 00:10:01 samozřejmě
    na českou státní tradici,
  • 00:10:04 především na středověk,
  • 00:10:06 na dobu Přemyslovců
    a na dobu Karla IV.,
  • 00:10:09 jako na dobu,
    k níž je třeba se vracet.
  • 00:10:11 To je vrchol českých dějin.
  • 00:10:14 Velmi často také ovšem
    pod vlivem Palackého
  • 00:10:16 ta česká státnost
    byla dávána do protikladu,
  • 00:10:20 abych tak řekl,
    se státností říšskou.
  • 00:10:23 Je samozřejmě problematické,
  • 00:10:26 zda Svatou říši římskou
    můžeme vnímat jako německý stát,
  • 00:10:30 jak to dělají Němci.
  • 00:10:33 Já ji tak nevnímám.
  • 00:10:35 To byla konfederace,
  • 00:10:37 nebo velice volný spolek
    v podstatě samostatných států.
  • 00:10:40 Český stát tam patřil.
  • 00:10:42 To je v 19. století účelově
    z politických důvodů popíráno.
  • 00:10:47 I v našich učebnicích
    často je to vnímáno,
  • 00:10:50 jako kdyby tady existovalo Německo,
    jako nějaký jiný stát.
  • 00:10:54 Ale ono to tak není.
  • 00:10:56 Německo jako stát
    neexistovalo vůbec.
  • 00:10:58 Ale existovalo
    jako geografický pojem,
  • 00:11:01 jako tedy říše
    ve středověkém smyslu.
  • 00:11:03 A tam český stát patřil.
  • 00:11:05 Nikdo proti tomu nic nenamítal,
  • 00:11:08 byť vždy od 13. století
  • 00:11:11 český stát tam
    měl zvláštní postavení,
  • 00:11:13 což bylo dáno už tím,
  • 00:11:15 že jako jediný
    tedy z říšských knížat
  • 00:11:18 český panovník získal
    titul krále, a to dědičně,
  • 00:11:22 a že český stát tedy
    nemohl být odevzdán jako léno
  • 00:11:26 v případě vymření dynastie
    někomu jinému.
  • 00:11:29 -Herder,
  • 00:11:31 který se dá trošku zjednodušeně
    nazvat zakladatelem nacionalismu,
  • 00:11:36 zakladatel nacionalismu,
  • 00:11:38 dával Slovany, Čechy
    jako příklad Němcům.
  • 00:11:42 To uvědomění té slavné národní
    minulosti a státní minulosti.
  • 00:11:47 Takže...
  • 00:11:49 Jenomže to je pořád
    to národní uvědomění.
  • 00:11:52 Toužili jsme po státě?
  • 00:11:55 Toužili jsme,
    když teď budu ahistorický...
  • 00:11:57 Palacký řekl jednou:
  • 00:11:59 Kdyby nebylo Rakouska,
    museli bychom si ho vybudovat.
  • 00:12:02 A podruhé:
  • 00:12:04 Byli jsme před Rakouskem,
    budeme i po něm.
  • 00:12:06 Já vím, že to bylo v jiných
    historických souvislostech,
  • 00:12:09 ale kdybych to použil jako motto,
  • 00:12:11 tak která byla ta česká myšlenka?
  • 00:12:14 Budeme součást Rakouska, nebo?
  • 00:12:16 -Za tím druhým citátem
    bychom měli dodat,
  • 00:12:18 že tam on říká dál,
  • 00:12:20 my s bolestí v srdci
    hledíme tomu vstříc.
  • 00:12:23 Ten druhý citát
    není tak úplně jednoznačný,
  • 00:12:25 jak to pak bývalo využívané
    právě v té národní propagandě.
  • 00:12:33 Já nejsem samozřejmě odborník
    na polovičku 19. století.
  • 00:12:36 Ale myslím, z toho, co o tom vím,
  • 00:12:39 že tam byla od polovičky
    toho 19. století ta představa,
  • 00:12:44 že my vlastně fakticky
    ten stát jako máme.
  • 00:12:48 Ale že jde jenom o to
    mu vrátit ta práva,
  • 00:12:51 která, prostě ta myšlenka
    toho státního práva,
  • 00:12:54 vrátit mu ta práva,
    která mu náleží.
  • 00:12:57 Takže myslím...
  • 00:12:59 A když se ptáte na myšlenku
    státní samostatnosti,
  • 00:13:04 tak to už je potom zase nějaký
    výklad opravdu té pozdější doby.
  • 00:13:08 -Počínaje
    tereziánskými reformami,
  • 00:13:11 konkrétně rokem 1749,
  • 00:13:13 kdy byla zrušena
    Česká dvorská kancelář,
  • 00:13:16 zanikla poslední instituce,
  • 00:13:18 která, byť formálně,
    spojovala Čechy, Moravu a Slezsko,
  • 00:13:22 nebo ten celek zemí Koruny české.
  • 00:13:24 A zhruba těch 100 let,
  • 00:13:26 mezi polovinou 18. století
    a polovinou 19. století,
  • 00:13:30 to bylo asi období,
  • 00:13:32 kdy byly
    ty dvě naše historické země,
  • 00:13:34 Čechy a Morava,
    navzájem nejvíce odcizeny.
  • 00:13:37 A potom zlom přichází
    v polovině 19. století,
  • 00:13:40 v tom revolučním roce,
    kdy se to začíná měnit.
  • 00:13:44 A znovu setnout
    ty dvě historické země,
  • 00:13:46 to byl důležitý předpoklad
    toho obnovování, ať už povědomí,
  • 00:13:51 nebo faktického obnovování
    české státnosti.
  • 00:13:54 -Jenom když jsme u těch symbolů,
  • 00:13:56 tak ono vlastně pak to má
    úplně ten dovětek na podzim 1915,
  • 00:14:00 kdy vlastně vychází
    ty císařské reskripty o tom,
  • 00:14:04 o nové podobě velkého
    rakouského státního znaku,
  • 00:14:07 kde právě korunní země,
    Morava, Čechy a Slezsko,
  • 00:14:11 jsou už rozstrkané
    jaksi náhodně mezi ostatní
  • 00:14:14 a vytvoří je vlastně
    na roveň provincií.
  • 00:14:17 Taky ten reskript říká,
  • 00:14:19 že nadále se nemá hovořit o zemích
    na říšské radě zastoupených,
  • 00:14:23 ale vlastně že se má hovořit
    o Rakousku
  • 00:14:25 nebo o rakouských zemích.
  • 00:14:27 Čili vlastně formálně
    poslední tečka je na podzim 1915,
  • 00:14:31 kdy vlastně jaksi
    i formálně Vídeň dala najevo,
  • 00:14:35 že dál už jako moc
    s tou českou státností nepočítá.
  • 00:14:42 -Vy jste řekl, že ta území,
    nebo, řekněme, země,
  • 00:14:46 protože Morava byla i země,
    že byly odcizeny.
  • 00:14:48 Jak to můžu chápat?
  • 00:14:51 -Ještě se vrátím k tomu 1749.
  • 00:14:53 Zatímco u české aristokracie
    vyvolalo toto...
  • 00:14:57 -Na to vám někdo ovšem namítne,
    z českých nacionalistů,
  • 00:15:02 že žádná česká aristokracie
    neexistovala, ta byla zničena.
  • 00:15:06 -Aristokracie z Čech,
    dejme tomu,
  • 00:15:09 nesla toto opatření
    velice nelibě,
  • 00:15:12 zatímco moravským aristokratům,
    aristokratům z Moravy,
  • 00:15:16 nebylo zcela proti mysli,
    protože moravské stavy,
  • 00:15:20 politická reprezentace,
    dejme tomu, Moravy
  • 00:15:24 velice žárlivě
    a úzkostlivě střežila
  • 00:15:27 jakousi svoji neodvislost
    od Čech.
  • 00:15:30 Třeba když byla v roce 1792
    korunovace Leopolda II.,
  • 00:15:34 tak Moravané velice těžce nesli,
  • 00:15:37 že musí panovníkovi
    holdovat v Praze.
  • 00:15:39 Říkali, že pokud mu
    nemůžeme holdovat v Brně,
  • 00:15:42 holdujme mu radši do Vídně,
    ve Vídni,
  • 00:15:45 abychom si nezadali s Čechy.
  • 00:15:47 Takže ty moravské stavy velice
    úzkostlivě střežily jakoukoli...
  • 00:15:51 Nechtěly být jaksi nějak...
  • 00:15:53 Měly pocit, že jsou podřízené
    té české aristokracii
  • 00:15:56 Tomu se velice bránily.
  • 00:15:58 -Cítily ten pražský paternalismus
    do jisté míry.
  • 00:16:01 -Můžeme to slovo snad použít.
  • 00:16:03 A právě tato tenze
    mezi těmi stavovskými obcemi,
  • 00:16:06 to byl ten hlavní faktor
    toho odcizování těch obou zemí,
  • 00:16:10 nebo že necítily,
    že náleží k sobě.
  • 00:16:13 A to se právě začalo měnit
  • 00:16:15 až v průběhu první poloviny
    19. století,
  • 00:16:19 v tom národním obrození,
  • 00:16:21 kdy se začaly ty české
    a moravské kulturní snahy
  • 00:16:25 českojazyčné sbližovat.
  • 00:16:28 Ta kulturní sounáležitost byla
    takovým základním předpokladem,
  • 00:16:32 aby se sblížily obě ty země.
  • 00:16:34 A právě tam byl přelomový
    potom ten rok 1848.
  • 00:16:39 -Ten obrozenecký motiv,
  • 00:16:41 který nacházíme také
    koneckonců u Palackého,
  • 00:16:43 když odmítá účast Čechů
  • 00:16:45 na frankfurtském
    ústavodárném sněmu, s tím,
  • 00:16:49 že, ano, česká knížata
    byla kdysi leníky císaře,
  • 00:16:53 ale to šlo o osobní vztah,
    který zanikl už dávno.
  • 00:16:58 My dnes jako s Německem
    nemáme nic společného
  • 00:17:01 a nechceme mít nic společného.
  • 00:17:03 Chceme, aby to byl
    samozřejmě náš soused.
  • 00:17:05 Ale to je všechno.
  • 00:17:07 Tak, tato myšlenka byla
    rozvíjena po celé 19. století.
  • 00:17:12 Vlastně přešla do koncepce
    českých dějin
  • 00:17:16 potom za první republiky.
  • 00:17:18 Existuje v ní dodnes.
  • 00:17:20 Já osobně se domnívám,
  • 00:17:22 že by bylo třeba korigovat
    trochu toto a připomenout,
  • 00:17:26 že český stát, na tom není nic,
    za co bychom se měli snad stydět,
  • 00:17:31 nebo co bychom měli popírat,
  • 00:17:33 byl součástí té Svaté říše římské
  • 00:17:36 jako určité formy integrace
    střední Evropy,
  • 00:17:39 kde zdaleka nebyli jen Němci.
  • 00:17:42 Je takový dobový bonmot,
  • 00:17:44 že Svatá říše římská
    nebyla ani říše,
  • 00:17:47 ani římská, ani německá,
  • 00:17:50 protože tam zasahovalo to
    až do severní Itálie,
  • 00:17:53 čili žily tam i románské národy.
  • 00:17:55 Čeští panovníci právě tím,
    že patřili k této říši,
  • 00:18:00 tak mohli také ovlivňovat,
    pokud byli dostatečně silní,
  • 00:18:04 dění v této říši,
  • 00:18:06 což například
    polští králové nemohli.
  • 00:18:08 -Ta německá část českých zemí,
    ta měla pořád tendence,
  • 00:18:13 nebo v té modernější době...
  • 00:18:16 Tendovala k německé říši.
  • 00:18:19 Když se...
  • 00:18:21 Oni měli nějaké zázemí,
  • 00:18:24 řekl bych,
    v tomto smyslu, státním.
  • 00:18:27 Ti Češi měli nějaké zázemí?
  • 00:18:29 Byl tady někdo,
    kdo se k někomu chtěl připojit?
  • 00:18:32 -V průběhu toho 19. století
  • 00:18:34 jako řada z těch
    českých politických elit
  • 00:18:38 pokukuje po tom Rusku.
  • 00:18:41 A vlastně má iluzi o tom,
  • 00:18:43 že nějakým způsobem by tedy Rusko
    mohlo být tím mocným strýčkem,
  • 00:18:47 který nás ochrání před zlými,
    vnějšími i vnitřními, vlivy.
  • 00:18:52 Ale...
  • 00:18:54 A vrcholí to
    v tom známém projektu
  • 00:18:57 Karla Kramáře potom z jara 1914,
  • 00:18:59 kdy tedy on vlastně
    nabízí ruské straně,
  • 00:19:03 že bychom se mohli stát
    součástí ruské veleříše.
  • 00:19:07 Dokonce hovoří,
    ono se to jmenovalo Carství české,
  • 00:19:11 vedle Carství polského a tak dále.
  • 00:19:14 Tady si myslím,
  • 00:19:17 že tento plán samozřejmě
    sám o sobě je fantaskní, ale...
  • 00:19:21 -Doufejme.
  • 00:19:23 -Takové to pokukování
    po tom Rusku,
  • 00:19:26 to samozřejmě v tom,
  • 00:19:28 ať už jsou to ty poutě
    do Moskvy a tak dále,
  • 00:19:31 tak to tady samozřejmě bylo.
  • 00:19:33 Ale vyvrcholilo to pak až vlastně
    tímto projektem ústavy říše.
  • 00:19:37 Když přední český politik
    něco takového navrhuje,
  • 00:19:40 tak to zase úplně
    plácnutí do vody není.
  • 00:19:44 -Já bych jenom trošku upřesnil,
    ti Němci z českých zemí,
  • 00:19:48 a ještě silnější
    to bylo na Moravě,
  • 00:19:50 tam nebyla rozhodující
    ta afinita k Německu nebo k říši,
  • 00:19:53 tam byla důležitá
    ta sounáležitost s Rakouskem.
  • 00:19:56 Já bych si dovolil říct,
  • 00:19:58 že třeba Němci z Moravy byli
    nejpřesvědčenějšími Rakušany.
  • 00:20:01 To byli
    opravdu rakouští patrioté.
  • 00:20:03 Do poslední chvíle,
    nebo hluboko do 19. století,
  • 00:20:07 byli přesvědčeni,
    že Rakousko je jejich stát
  • 00:20:10 nebo že je nejlepším možným
    státem ta rakouská monarchie,
  • 00:20:13 v němž mohou žít.
  • 00:20:15 Takže tam se snoubil
  • 00:20:17 jednak jakýsi německý
    kulturní patriotismus,
  • 00:20:20 který vstřebávali
    samozřejmě z Německa,
  • 00:20:22 s tím rakouským
    státním patriotismem.
  • 00:20:24 To bylo velice důležité.
  • 00:20:26 Byli zkrátka
    přesvědčenými Rakušany.
  • 00:20:28 -Spíš o co se ti Němci
    vlastně snažili
  • 00:20:31 v druhé polovině 19. století,
    a potom zejména třeba za války,
  • 00:20:34 tak je,
    že se snažili jaksi rozbourat
  • 00:20:37 ten zavedený ústavní systém
    uspořádání
  • 00:20:40 a vlastně rozdělit ty země
    nějakým způsobem
  • 00:20:44 na tom jazykovém principu.
  • 00:20:47 -Oni chtěli ty české okresy,
    německé okresy, smíšené okresy.
  • 00:20:51 -To ještě v tom lepším případě,
  • 00:20:53 v tom extrémním jenom
    smíšené a německé.
  • 00:20:56 Ale to byl, myslím si,
    ten kámen úrazu,
  • 00:20:59 který byl nepřijatelný pro...
  • 00:21:01 Oni to navrhovali
    jako spravedlivý stát,
  • 00:21:04 jako národnostní uspořádání,
    ty země.
  • 00:21:06 Ale pro českou stranu bylo
    tohle něco nepřijatelného.
  • 00:21:11 Proto taky vlastně nikdy
    ty takzvané smiřovačky
  • 00:21:14 mezi Čechy a Němci
  • 00:21:16 nedosáhly nějakých
    velkých, kvalitativních úspěchů.
  • 00:21:19 Ale bylo to vlastně, myslím si,
    něco,
  • 00:21:23 k čemu ale koneckonců
  • 00:21:25 jako ta politika směřovala
    zejména potom za války,
  • 00:21:28 kdy na vládní úrovni
    existovaly reálné projekty,
  • 00:21:31 že by vlastně nějaké
    takovéto dělení národností
  • 00:21:35 těch zemí mohlo být.
  • 00:21:37 -Oni zpočátku byli ti Němci
    v našich zemích
  • 00:21:41 přesvědčenými centralisty.
  • 00:21:43 A tak zhruba do 70. let
    19. století
  • 00:21:46 ta politická reprezentace,
    která byla buržoazně liberální,
  • 00:21:50 byla přesvědčena,
  • 00:21:52 že se jí podaří tady vytvořit
    nějakou liberální společnost,
  • 00:21:55 kde budou vládnout
    liberální zákony,
  • 00:21:57 že to bude svobodná společnost,
  • 00:21:59 kde samozřejmě ten německý element
  • 00:22:01 bude mít jakousi
    takovou kulturní převahu,
  • 00:22:04 ale že i ty ostatní, dejme tomu,
  • 00:22:06 třeba slovanské národy
    se identifikují s tím konceptem
  • 00:22:09 jakéhosi liberálního,
    sekularizovaného státu
  • 00:22:11 a že ta národnostní otázka
    přece potom nebude tak důležitá.
  • 00:22:15 Ale to bylo hrubé podcenění
    té síly nacionalismu.
  • 00:22:18 A potom už se jenom
    přizpůsobovali
  • 00:22:20 v těchto dílčích otázkách
    nebo hledali nějaké řešení,
  • 00:22:23 které bude pro ně nejvýhodnější.
  • 00:22:25 -Oni reagovali tedy
    na český nacionalismus spíš?
  • 00:22:28 -To je paradoxní.
  • 00:22:30 Platí taková poučka nebo teze,
    že...
  • 00:22:32 -Já totiž ve škole
    jsem se to učil obráceně.
  • 00:22:34 -Že každý nacionalismus
    roste z kontaktu
  • 00:22:36 s nějakým jiným nacionalismem.
  • 00:22:39 Pro nás byl třeba
    v té první polovině 19. století
  • 00:22:41 důležitý náraz
    na ten německý nacionalismus.
  • 00:22:44 Ale potom zpětně,
  • 00:22:46 jak ten český nacionalismus
    nebo to národní vědomí
  • 00:22:48 a národní hnutí sílilo
    v druhé polovině 19. století,
  • 00:22:51 tak najednou zase
    ti Němci v českých zemích,
  • 00:22:54 v Čechách a na Moravě,
    se cítili být ohroženi.
  • 00:22:56 A to zase na oplátku posilovalo
    ten jejich vlastní nacionalismus.
  • 00:23:01 -A Češi nebyli Rakušany
    v pravém slova smyslu?
  • 00:23:04 Když jste říkal,
    že Němci byli Rakušany.
  • 00:23:06 -To je otázka.
  • 00:23:09 To je otázka, na kterou je
    poměrně složité odpovědět.
  • 00:23:12 -Což s tím státním uvažováním
    koresponduje.
  • 00:23:14 -Já myslím,
  • 00:23:16 že určitá část společnosti
    viděla v tom rakouském soustátí
  • 00:23:20 jakousi záruku nějaké stability
    a bezpečnosti
  • 00:23:23 v té střední Evropě.
  • 00:23:26 Takže dlouho po to 19. století
  • 00:23:29 nebyli nějakými přesvědčenými
    rakouskými patrioty,
  • 00:23:32 ale s tím státem
    byli do určité míry smířeni.
  • 00:23:36 To se mění potom
    až v druhé polovině
  • 00:23:38 nebo v poslední třetině,
    čtvrtině 19. století.
  • 00:23:41 Ale dlouho třeba,
    pokud mohu mluvit zase za Moravu,
  • 00:23:44 Moravané byli vždycky takovými
    loajálními Rakušany v tom smyslu,
  • 00:23:49 že u nich existoval
    ten určitý státní patriotismus,
  • 00:23:53 že se zkrátka dokázali
    s tou říší nebo s tou monarchií,
  • 00:23:56 s tím státem identifikovat.
  • 00:23:58 -Jenom možná k tomu pojmu
    Rakušani,
  • 00:24:00 aby si diváci nepředstavovali,
  • 00:24:02 že to bylo právě na roveň
    jako Rakušan
  • 00:24:05 v tom etnickém slova smyslu,
    jako Češi nebo Němci.
  • 00:24:08 -Poddaní rakouského trůnu.
  • 00:24:10 -Němci z rakouských zemí
  • 00:24:12 vlastně si rakouskou identitu
    vytvoří až po druhé světové válce.
  • 00:24:16 Do té doby prostě
    se cítili jako Němci.
  • 00:24:18 Ale samozřejmě loajální
    k tomu státnímu celku.
  • 00:24:21 -Poddanými Vídně prostě.
  • 00:24:23 -Tady je třeba toto rozlišovat.
  • 00:24:25 -Ne poddanými Vídně,
    ale občany rakouského státu.
  • 00:24:28 -Tak, ano, to je liberálnější.
  • 00:24:30 -Po roce 1848.
  • 00:24:33 -Ten rok 1848, tedy Jaro národů,
  • 00:24:36 objevily se tam
    nějaké státotvorné myšlenky,
  • 00:24:39 třeba mezi těmi mladými
    revolucionáři nebo tak?
  • 00:24:42 My chceme samostatné Čechy.
    Praha by měla být hlavní město.
  • 00:24:45 Nebo něco takového.
  • 00:24:48 -Určitě ne, ale samozřejmě
    generace těch osmačtyřicátníků,
  • 00:24:51 tak tam se objevují jednotlivci,
  • 00:24:54 kteří potom vlastně
    třeba v 60. letech
  • 00:24:56 s tou myšlenkou
    toho samostatného státu,
  • 00:24:58 typicky třeba tedy Frič,
  • 00:25:01 tak s tou myšlenkou toho
    samostatného státu jako přijdou.
  • 00:25:04 Ale v tom roce 1848
    určitě na myšlenku
  • 00:25:06 nějakého samostatného státu
    tedy nedošlo.
  • 00:25:09 -Tam tou první vůdčí myšlenkou
    bylo jaksi odstranit
  • 00:25:12 ten předbřeznový režim,
    Metternichův,
  • 00:25:15 jak se mu také říkalo,
  • 00:25:17 takže ty první dny nebo měsíce
    toho Jara národů
  • 00:25:20 byly neseny hlavně hesly
    konstituce,
  • 00:25:23 svoboda shromažďování,
    svoboda tisku, svoboda projevu,
  • 00:25:26 a teprve postupně
    to začaly komplikovat
  • 00:25:29 ty nacionální požadavky.
  • 00:25:31 -Čili na prvním místě,
    že vám skáču do řeči, omlouvám se,
  • 00:25:34 byly spíš ty požadavky
    po liberalizaci státu?
  • 00:25:38 -Nosily se bílé stužky.
  • 00:25:40 Češi spolu s Němci prostě
    chtěli spravedlivější stát,
  • 00:25:45 chtěli konstituci,
    konstituční monarchii, parlament.
  • 00:25:49 Na tom se shodovali.
  • 00:25:52 Teprve postupně
    se ta situace komplikovala
  • 00:25:54 těmi nacionálními požadavky.
  • 00:25:57 Ty bílé stužky,
    které měly symbolizovat svobodu,
  • 00:26:00 byly nahrazovány stužkami
    v národních barvách.
  • 00:26:03 A právě ten rok 1848 ukázal,
  • 00:26:05 že to soužití těch liberálních
    požadavků s těmi nacionálními,
  • 00:26:11 že to bude
    velice bolestné soužití,
  • 00:26:14 že se bude velice bolestně
    hledat jakési správné řešení
  • 00:26:18 nebo vyvážení těchto požadavků.
  • 00:26:21 To předurčilo jaksi
    celý ten osud vývoje monarchie
  • 00:26:24 i našich zemí
    v té druhé polovině 19. století.
  • 00:26:27 -Ale naopak nějaké snahy
    o podtržení
  • 00:26:31 toho státoprávního charakteru
    v rámci monarchie
  • 00:26:33 se samozřejmě objevily,
    zejména v té uherské části.
  • 00:26:37 Koneckonců,
  • 00:26:39 i Itálie se dostává
    v tom státoprávním slova smyslu
  • 00:26:42 do pohybu.
  • 00:26:44 A tady vlastně Češi paradoxně
    působí jako ti, kteří...
  • 00:26:47 -Jako státotvorný prvek.
  • 00:26:49 -Stojí na straně,
  • 00:26:51 která se snaží tato hnutí
    nějakým způsobem utlumit.
  • 00:26:54 -Vy jste říkal 60. léta.
    Co jste tím myslel?
  • 00:26:57 -Určitě část politické imigrace
  • 00:27:00 a část, dneska bychom řekli,
    politických radikálů,
  • 00:27:03 nebo možná použijme
    i to slovo extremistů,
  • 00:27:06 na domácí scéně chtěla využít
    právě zejména
  • 00:27:09 toho prusko-rakouského konfliktu
    1866 k propagaci myšlenky.
  • 00:27:12 Oni formálně říkali,
  • 00:27:14 že by tedy byla možnost
    samostatný stát.
  • 00:27:17 Mám na mysli Friče.
  • 00:27:19 Nebo je to ta známá,
  • 00:27:21 tehdy anonymní brožurka
    Pláč Koruny české,
  • 00:27:23 kterou sepsal Antonín Kotík.
  • 00:27:26 Ale jeho autorství bylo známé
  • 00:27:28 až někdy počátkem
    samostatného Československa.
  • 00:27:32 Tak...
  • 00:27:34 A která byla, ta brožurka
    vytištěna,
  • 00:27:36 ale už to právě napovídá,
  • 00:27:38 byla vytištěna v Berlíně,
    propašovaná,
  • 00:27:41 tuším, v sedmitisícovém nákladu,
    nebo jakém, do Čech,
  • 00:27:45 kde ji postupně distribuovali.
  • 00:27:47 Ale začali ji distribuovat
    v okamžiku,
  • 00:27:49 až když byl podepsán mír
    mezi Pruskem a Rakouskem.
  • 00:27:52 V tu dobu vlastně jakákoli
    myšlenka na samostatný stát
  • 00:27:55 už byla mimo jakoukoliv realitu.
  • 00:27:58 Ale co je stejně třeba říct,
  • 00:28:00 že by to byla
    jaksi pseudosamostatnost,
  • 00:28:04 protože by byla přinesena
    prostě na těch pruských bodácích.
  • 00:28:09 Prusové sem určitě nepřišli
    pro to, aby zajišťovali...
  • 00:28:12 -Aby osvobodili...
  • 00:28:14 -Zajišťovali Čechy.
  • 00:28:16 -Když jste se ptal
    na ty dva Palackého výroky,
  • 00:28:19 tak já si myslím,
    že ten relevantnější je ten,
  • 00:28:22 že kdyby nebylo Rakouska,
    museli bychom ho vytvořit.
  • 00:28:25 Palacký byl přesvědčen,
  • 00:28:27 i v té Ideje státu rakouského
    to napsal,
  • 00:28:30 že to soustátí středoevropské
  • 00:28:32 je pro nás v podstatě
    nejlepší možností.
  • 00:28:35 A ten druhý výrok,
    že budeme i po Rakousku,
  • 00:28:38 že to je spíš takové furiantství.
  • 00:28:40 -On byl velmi emotivní.
  • 00:28:42 -Ano, podstatné podle mě bylo,
  • 00:28:45 že Palacký chtěl zachovat
    rakouskou monarchii,
  • 00:28:49 ale v jejím rámci
    co největší míru, dejme tomu,
  • 00:28:52 samosprávy nebo samostatnosti
    pro celek,
  • 00:28:54 historický celek
    zemí Koruny české,
  • 00:28:57 tedy Čech, Moravy
    a toho zbytku Slezska.
  • 00:29:00 -Tady vlastně zahajuje
    takovou tu éru,
  • 00:29:03 kdy tedy ti čeští politici,
    ať ve větší nebo menší míře,
  • 00:29:08 nějakým způsobem přemýšlejí
    o možnostech,
  • 00:29:11 jak to Rakousko opravit.
  • 00:29:13 Používám ten termín
    právě od Havlíčka.
  • 00:29:16 A pak samozřejmě až ty představy,
  • 00:29:19 možnosti nějaké radikálnější
    reformy u Masaryka potom,
  • 00:29:23 které se objevují před válkou.
  • 00:29:29 -Ta myšlenka samostatného státu
    tady klíčí postupně,
  • 00:29:33 protože vlastně
    po celé 19. století,
  • 00:29:36 a především od poloviny
    19. století, od roku 1848,
  • 00:29:41 pak po obnovení ústavnosti
    v 60. letech,
  • 00:29:44 česká společnost je formována
    tou myšlenkou obnovení
  • 00:29:49 historického českého státu
    v rámci habsburské monarchie.
  • 00:29:57 Ale přes veškeré úspěchy,
  • 00:29:59 kterých Češi dosáhli
    od roku 1867, od vyrovnání,
  • 00:30:03 do roku 1914,
  • 00:30:06 pokud jde o realizaci
    českého státního plánu,
  • 00:30:10 tak se neposunuli ani o milimetr,
    přičemž takovou metou bylo,
  • 00:30:15 aby země Koruny české měly
    stejné postavení jako tedy Uhry.
  • 00:30:21 Málokdo si tehdy
    asi položil otázku,
  • 00:30:23 zda je to reálné,
  • 00:30:25 co by pak bylo tedy
    s ostatními součástmi říše,
  • 00:30:29 kdyby ty chtěly totéž,
  • 00:30:31 a tím pádem samozřejmě ten celek
    by byl naprosto neřiditelný.
  • 00:30:34 Ale to je jiná otázka.
  • 00:30:36 Často, co vidíme s odstupem
    více než jednoho století,
  • 00:30:39 tak není zřejmé současníkům.
  • 00:30:42 U Masaryka a toho okruhu
    kolem něho
  • 00:30:45 někdy těsně
    před první světovou válkou,
  • 00:30:48 já si myslím,
  • 00:30:50 že hodně tady měly význam
    volby v roce 1911,
  • 00:30:55 kdy s ohledem na výsledky voleb
  • 00:30:57 ta říšská rada
    se v podstatě zablokovala,
  • 00:31:01 protože ti poslanci
    začali hlasovat
  • 00:31:03 podle národnostních kritérií.
  • 00:31:06 Velice těžké bylo najít
    nějaký konsensus,
  • 00:31:08 aby se vůbec na něčem dohodli,
    tak dospěli k názoru,
  • 00:31:12 že uvnitř habsburské monarchie
  • 00:31:14 ten program realizovatelný
    prostě není.
  • 00:31:17 Když vypukla první světová válka,
  • 00:31:20 tak se objevila možnost
    do té doby neexistující,
  • 00:31:24 že by třeba Rakousko-Uhersko
    mohlo také tu válku prohrát,
  • 00:31:27 a to totálně,
  • 00:31:29 a v tom případě je tady šance
    jeho rozčlenění
  • 00:31:32 a obnovení českého státu,
    rozšířeného o Slovensko,
  • 00:31:36 mimo rámec habsburské monarchie.
  • 00:31:38 Nepochybně, už při vyhlášení
    války Masaryk takto uvažuje.
  • 00:31:42 Kdy přesně na tu myšlenku přišel,
  • 00:31:44 samozřejmě,
    to nevíme a už vědět nebudeme,
  • 00:31:46 protože Masaryk
    sám nikde o tom nepíše.
  • 00:31:49 A zeptat se ho už také nemůžeme.
  • 00:31:51 -Co rakousko-uherské vyrovnání?
    Neurazilo nás to nějak?
  • 00:31:56 Protože do jisté míry
    Maďaři získali status státu.
  • 00:32:00 Bylo Rakousko-Uhersko.
  • 00:32:02 -O to je asi na rakouské
    a maďarské straně spor.
  • 00:32:07 Rakouští státovědci
    určitě jaksi měli ten výklad,
  • 00:32:11 že Rakousko-Uhersko
    je stále jeden stát.
  • 00:32:15 Uherští státovědci zase
    tvrdili to, co teď zaznělo.
  • 00:32:19 Ale my jsme to měli obráceně.
  • 00:32:22 My jsme to neměli tak,
    že to je zklamání,
  • 00:32:25 že jsme si nevybojovali
    stát po tom vyrovnání.
  • 00:32:28 Ale je to zklamání nad tím,
  • 00:32:31 že tedy se nám tím vyrovnáním
    vlastně takhle odvděčil
  • 00:32:34 ten rakouský stát...
  • 00:32:36 -Za tu loajalitu.
    -Za tu loajalitu v tom roce 66.
  • 00:32:38 -Bylo to pro Čechy
    strašně bolestné
  • 00:32:41 a viděli v tom nebezpečí,
  • 00:32:43 že v takto rozdělené říši
    budou obtížněji prosazovat
  • 00:32:48 to svoje vlastní vyrovnání.
  • 00:32:50 Ale paradoxní bylo,
  • 00:32:52 že také pro ty Rakušany
    nebo Němce,
  • 00:32:55 ať už z rakouských
    nebo z českých zemí,
  • 00:32:57 že oni se tomu dlouho bránili,
  • 00:33:00 aby byla ta monarchie
    takto rozdělená.
  • 00:33:03 Nicméně, byli velice...
    Velice rychle se adaptovali.
  • 00:33:07 Velice brzy zjistili,
    že to nakonec pro ně bude výhodné
  • 00:33:11 a že v té polovině předlitavské
    si budou moci lépe uchovat
  • 00:33:16 nějakou svoji hegemonii.
  • 00:33:23 A navíc, byli uklidněni tím,
    že v tom roce 1867,
  • 00:33:26 v té prosincové ústavě,
    se jim dostalo liberální ústavy,
  • 00:33:31 po které snili,
  • 00:33:33 o kterou ti němečtí liberálové,
    liberální politici, usilovali.
  • 00:33:37 Takže nakonec z toho
    vyšli spokojeni.
  • 00:33:39 Ti Češi tím byli
    jednoznačně zklamáni.
  • 00:33:41 To, jak jste tady říkal,
  • 00:33:43 že očekávali nějakou odměnu
    za tu svoji loajalitu,
  • 00:33:46 to tam byl velice silný prvek,
    že se toho nedočkali.
  • 00:33:49 -Ono to do budoucna
    ještě komplikovalo věci
  • 00:33:52 v jednom slova smyslu.
  • 00:33:54 To znamená, samozřejmě,
    dejme tomu,
  • 00:33:56 od 90. let česká kulturní,
    ekonomická
  • 00:34:00 a do nějaké míry
    i politická scéna
  • 00:34:03 začne vnímat slovenskou otázku,
    k tomu se možná ještě dostaneme,
  • 00:34:08 a skutečnost ale,
  • 00:34:11 že Slovensko prostě
    leželo v jiném státě, chcete-li,
  • 00:34:15 tak nesmírně komplikovala situaci,
    protože jakákoliv kritika,
  • 00:34:19 třeba té budapešťské politiky
    vůči Slovákům,
  • 00:34:23 nebo jakýkoliv náznak,
  • 00:34:26 že tedy česká politika přenáší
    třeba tu slovenskou otázku
  • 00:34:30 na říšskou radu,
  • 00:34:32 tak tvrdě vždycky narážela
    na ty maďarské kruhy,
  • 00:34:35 které říkaly:
  • 00:34:37 Ne, do toho se nám nepleťte.
    To je prostě naše věc.
  • 00:34:40 Do toho vy vůbec nemáte
    co mluvit.
  • 00:34:42 Čili ukazovalo se mockrát,
  • 00:34:44 když Češi třeba
    v případě nějakých masakrů,
  • 00:34:47 třeba počervnových,
  • 00:34:49 počátkem století
    vystoupili na obranu Slováků,
  • 00:34:52 tak na té uherské straně
    se neustále ozývalo:
  • 00:34:54 Do toho vám vůbec nic není.
    Do toho se nám nepleťte.
  • 00:34:58 Ale na druhou stranu,
  • 00:35:00 vytvořila se tím vznikem
    vlastně toho uherského státu
  • 00:35:04 taková situace, řekl bych,
  • 00:35:06 že část české politické
    reprezentace,
  • 00:35:09 ta radikálněji orientovaná
    a i třeba ta,
  • 00:35:12 co byla v nějaké opozici
    vůči třeba Masarykově představě,
  • 00:35:15 jak by se politika měla dělat,
  • 00:35:18 tak svým způsobem zase
    vlastně ty Maďary
  • 00:35:20 nějakým způsobem jako obdivovala.
  • 00:35:22 A vlastně koketovala
    s tou myšlenkou,
  • 00:35:25 že bychom to takhle nějak
    měli udělat,
  • 00:35:28 jak to udělali ti Maďaři.
  • 00:35:30 Tam třeba můžeme jmenovat
    i dokonce národní sociály,
  • 00:35:33 jako Klofáč.
  • 00:35:35 Měl vlastně takový trošičku
    jako pro tu maďarskou politiku,
  • 00:35:39 samozřejmě
    v té liberálnější verzi,
  • 00:35:42 svým způsobem obdiv.
  • 00:35:44 -To sapér Vodička ne.
    Já vám dám, vy kluci maďarští!
  • 00:35:48 Ten jim to nezapomněl asi.
  • 00:35:50 -Toto je velká pravda,
    to je dobře,
  • 00:35:52 že jste to tady vyzdvihl,
    že Češi velice žárlivě sledovali,
  • 00:35:56 že ti Maďaři v tom svém odporu
  • 00:35:58 nebo v tom svém vyjednávání
    s tou Vídní jsou úspěšnější.
  • 00:36:02 Věděli, že se nedostavili
    jakoby na říšskou radu,
  • 00:36:05 že zaujímali
    takovou pasivní rezistenci,
  • 00:36:07 a tak se je snažili napodobit.
  • 00:36:09 Bohužel, v našem případě
    to nemělo vůbec úspěch.
  • 00:36:12 Pouze jsme ztratili
    jaksi 20 let,
  • 00:36:14 kdy se Češi mohli podílet
    na parlamentní práci.
  • 00:36:18 Ono v podstatě tady
    platilo to cimrmanovské,
  • 00:36:21 ta česká politika dlouho
    v té druhé polovině 19. století
  • 00:36:24 byla vždycky politikou
    očekávání a zklamání.
  • 00:36:28 Byl to ten dualismus,
  • 00:36:30 potom neuskutečnění
    těch fundamentálních článků
  • 00:36:33 na přelomu 60. a 70. let.
  • 00:36:35 Takže ta česká politika
    zažívala...
  • 00:36:38 Když to řeknu zjednodušeně,
    byla neúspěšná.
  • 00:36:41 A velice to kontrastovalo s tím,
  • 00:36:43 jak prudce se rozvíjel
    český kulturní život
  • 00:36:47 i české hospodářství.
  • 00:36:49 Zatímco ta politika nemohla
    dosíci žádného úspěchu dlouho.
  • 00:36:56 -Ta historie,
    jak to říká Mark Twain,
  • 00:36:58 se sice neopakuje,
    ale velmi často se rýmuje.
  • 00:37:02 Ale proč ten František Josef
    se nenechal korunovat?
  • 00:37:05 Jako ví se to?
  • 00:37:08 Nebo je to pořád ukryto
    v jeho nitru někde?
  • 00:37:11 Protože pro Čechy
    by to znamenalo hodně,
  • 00:37:14 i z hlediska toho státotvorného.
  • 00:37:16 -Já to otočím.
  • 00:37:18 Když se podíváte
    na jeho plný titul,
  • 00:37:21 tak proč z jeho pohledu by měl
    jeden národ jako vyzdvihnout...
  • 00:37:26 -Když nám nedal to vyrovnání,
  • 00:37:28 tak si mohl aspoň v té Praze
    nechat dát na hlavu korunu.
  • 00:37:32 -Ale jako že vlastně by si sám
    strašlivě zkomplikoval situaci,
  • 00:37:37 prostě, sice by Čechy
    asi uspokojil,
  • 00:37:41 ale rozhodně by neuspokojil
    Němce,
  • 00:37:44 ať už ty rakouské
    nebo ty naše domácí.
  • 00:37:47 Ale vytvořil by precedens
    pro další národy,
  • 00:37:50 které toužily
    po nějaké míře emancipace.
  • 00:37:53 -Ta česká korunovační přísaha,
    pokud si ji přečtete,
  • 00:37:56 jako poslední tedy tu přísahu
    skládal Ferdinand Dobrotivý,
  • 00:38:01 tak zněla na celistvost
    Koruny české,
  • 00:38:04 že nebude nic umenšovati,
    jak se tam říká,
  • 00:38:07 ale naopak raději rozšiřovati.
  • 00:38:10 To znamená, tím by se zavázal,
  • 00:38:12 že nikdy nepřipustí
    rozdělení českých zemí.
  • 00:38:15 A to byl zásadní požadavek
    českých Němců,
  • 00:38:17 kteří, když si uvědomili,
    že není naděje,
  • 00:38:20 že by z Českého království
    učinili tedy německou zemi,
  • 00:38:24 tak celkem logicky řekli:
  • 00:38:26 Dobře, tak ji rozdělme na část
    německou a na část českou.
  • 00:38:30 Proto také Němci byli ti,
  • 00:38:32 kteří odmítali korunovaci
    Františka Josefa I.
  • 00:38:37 Ale je tady ještě jeden aspekt.
  • 00:38:39 Ono se zapomíná,
  • 00:38:41 že kromě uherské
    královské korunovace,
  • 00:38:43 které se František Josef I.
    po rakousko-uherském vyrovnání
  • 00:38:47 prostě vyhnout nemohl,
    pokud nechtěl Uhry ztratit,
  • 00:38:49 se František Josef
    nenechal vůbec korunovat.
  • 00:38:52 On nebyl
    ani korunovaným císařem,
  • 00:38:54 protože když nastoupil,
    ještě trvala revoluce.
  • 00:38:59 On si potom uvědomil,
    že pro něj bude výhodnější,
  • 00:39:03 když se korunovat nenechá,
  • 00:39:05 protože pokud by se korunovat
    nechal,
  • 00:39:08 musel by přísahat na ústavu,
    a to on nechtěl.
  • 00:39:11 On pouze po vydání ústavy
    dal takový slib,
  • 00:39:14 že tu ústavu nezruší,
  • 00:39:16 ale přísahu na ni
    nikdy složit nechtěl.
  • 00:39:20 U Čechů asi hodně zaváželo to,
    že dal slib,
  • 00:39:23 že se korunovat nechá,
    a pak ho nedodržel.
  • 00:39:26 Kdyby to neslíbil,
  • 00:39:28 tak zřejmě asi by to
    nebylo vnímáno tak ostře.
  • 00:39:31 Tím, že to slíbil a nesplnil,
  • 00:39:34 tak řada Čechů to vnímala jako
    určitou urážku českého národa.
  • 00:39:40 -Vinou naší lhostejnosti
    se z Prahy stává německé město!
  • 00:39:44 Vy si myslíte,
  • 00:39:46 že třeba v Budapešti
    mají ulice dva názvy?
  • 00:39:49 Maďarský a německý?
  • 00:39:51 Přátelé, nemají!
  • 00:39:53 Proč?
    Protože Maďaři nejsou lhostejní.
  • 00:39:56 A jestli si Praha zvykla němčit,
    pak z tohoto místa říkám:
  • 00:40:00 Město Žižkovo není Praha!
  • 00:40:03 Ano, my na Žižkově nepotřebujeme,
  • 00:40:05 aby naše ulice
    nesly německá jména!
  • 00:40:07 -Správně!
  • 00:40:11 -Kdo je to? -Co?
    -Kdo je to?
  • 00:40:13 -Rudolf Mrva. Vy ho neznáte?
    -Ne.
  • 00:40:15 -Pche.
  • 00:40:17 -To je radikál!
    Ten s Rakouskem zatočí!
  • 00:40:20 -Pepa! Pepa! Pepa!
  • 00:40:22 -Když se blížíme
    k tomu konci 19. století,
  • 00:40:25 objevil se v českém
    politickém životě
  • 00:40:27 třeba nějaký politický subjekt,
    strana, nebo tak,
  • 00:40:30 který začal uvažovat
    státotvorně,
  • 00:40:32 tedy z hlediska českého státu?
  • 00:40:34 -Určitě.
  • 00:40:36 Určitě, je to jakoby
    celá ta generace lidí,
  • 00:40:39 kteří vyšli z toho
    omladinářského hnutí 90. let.
  • 00:40:42 A potom vlastně
    na počátku století
  • 00:40:44 vytvořili tu stranu
    státoprávně pokrokovou,
  • 00:40:47 což byli lidé jako Viktor Dyk,
    bratři Hajnové, Antonín a Alois.
  • 00:40:52 Tato strana měla dokonce
    takového, řekli bychom,
  • 00:40:55 ideologa nebo šéfideologa,
    člověka,
  • 00:40:58 který se jmenoval Lev Borský,
    vlastním jménem Egon Bondy.
  • 00:41:05 A ten vlastně dokonce vytvořil
    už před válkou
  • 00:41:09 jakoby takovou koncepci,
    kterou se snažil zdůvodnit,
  • 00:41:13 že ten český stát má možnost
    na samostatnou existenci.
  • 00:41:18 Je to v řadě jeho esejistických
    nebo populárně naučných,
  • 00:41:23 napůl vědeckých,
    napůl esejistických prací.
  • 00:41:26 Pohádka o malém národu například,
    kde on říká,
  • 00:41:29 že český stát by byl stát
    střední velikosti
  • 00:41:32 nebo menší střední velikosti.
  • 00:41:34 A že když může existovat Belgie,
  • 00:41:36 může existovat Švýcarsko
    a tak dále,
  • 00:41:39 proč by nemohl existovat
    český stát.
  • 00:41:42 Je to v přímé polemice,
    taky vlastně v té době,
  • 00:41:46 s Masarykem, že říká:
  • 00:41:48 Té české samostatnosti se
    musíme domoct jenom energickou,
  • 00:41:51 sebevědomou politikou,
    nikoliv drobnou prací.
  • 00:41:55 Vrcholu potom tato politika
    dosáhne v květnu 1914,
  • 00:41:59 kdy tato strana,
  • 00:42:01 která jinak je
    naprosto marginální,
  • 00:42:04 má, tuším,
    dva poslance na říšské radě,
  • 00:42:07 tak vydává takzvaný manifest
    k Evropě,
  • 00:42:10 květen 1914, kde říká,
  • 00:42:12 že v případě nějaké světové krize
    nebude česká otázka řešena hůře,
  • 00:42:18 než byla řešena v době mírové,
  • 00:42:21 a že se takové konflagrace
    neobávají.
  • 00:42:24 A že pokud taková konflagrace
    nastane, jsou připraveni pomoci,
  • 00:42:29 a teď dokonce říkají,
    dohodě, k tomu,
  • 00:42:31 aby ta česká otázka
    byla řešena spravedlivě.
  • 00:42:34 Velmi radikální názor.
  • 00:42:36 A to ještě tedy v novinách
    vlastně vyšla mírná verze
  • 00:42:39 toho manifestu.
  • 00:42:41 On původně ten Borský to navrhl
    ještě mnohem radikálněji,
  • 00:42:45 ale ono by to nemohlo vyjít,
    tak to vydali v takovéto verzi.
  • 00:42:49 Čili jako ta myšlenka tady
    zazněla, ale vzhledem k tomu,
  • 00:42:52 že to byla politická strana
    na okraji toho hlavního proudu,
  • 00:42:55 tak si myslím,
  • 00:42:57 a vlastně za chvilku
    přicházejí ty válečné události,
  • 00:43:00 tak vlastně nezazněla,
    tak jak by asi se to zdálo.
  • 00:43:03 -Masarykovi realisté byli taky
    na okraji politického proudu.
  • 00:43:06 A ti byli naopak...
  • 00:43:08 Masaryk nebyl státotvorný
    z českého hlediska,
  • 00:43:11 nebo z československého.
  • 00:43:13 -To je problém tedy toho
    státotvorný,
  • 00:43:15 protože pořád
    si musíme uvědomovat,
  • 00:43:17 že jsme žili v jednom státě,
    důležité tady...
  • 00:43:19 -Já myslím
    jako státobudovatelský.
  • 00:43:22 -Byli státotvorní v tom smyslu,
  • 00:43:25 že v podstatě ti státotvorní
    pokrokáři byli jedinými,
  • 00:43:29 kteří si hráli
    s tím slůvkem samostatnost,
  • 00:43:31 opravdu v těch svých textech,
    programových článcích,
  • 00:43:35 kdežto všichni ostatní
    chtěli co největší míru autonomie
  • 00:43:39 nebo samosprávy
    pro ten celek zemí Koruny české,
  • 00:43:42 ale v rámci té rakouské říše.
  • 00:43:44 S jakýmisi sny,
  • 00:43:46 že by měla být federalizována
    nebo přeměněna ve spolkový stát.
  • 00:43:50 Byli státotvorní jak vzhledem
    k tomu celku českých zemí,
  • 00:43:55 ale také v podstatě státotvorní
    v rámci té rakousko-uherské říše.
  • 00:44:00 -Nezazněla někdy
    myšlenka republika?
  • 00:44:03 -Ne, to určitě ne.
    -Ne.
  • 00:44:05 -To ani dlouho za války...
    Ani dlouho za války ne.
  • 00:44:08 Já bych jenom možná
    k těm realistům...
  • 00:44:11 Je tam jedna důležitá
    přidaná hodnota.
  • 00:44:13 Byla to jedna ze dvou stran
    potom v té předválečné dekádě,
  • 00:44:18 která měla ve svém
    politickém programu
  • 00:44:20 právě nějakým způsobem
    zakomponovanou
  • 00:44:22 tu slovenskou otázku.
  • 00:44:25 Realisté a potom
    ještě sociální demokraté.
  • 00:44:27 A tím si myslím,
    že jsme v tom výčtu u konce...
  • 00:44:30 -Agrárníci.
  • 00:44:33 Trochu tam spolupracovali
    se slovenskými agrárníky, myslím.
  • 00:44:36 -Ale jako v programu
    politickém, myslím si...
  • 00:44:38 -Ano, takto.
  • 00:44:40 -Jenom tyto dvě strany měly,
  • 00:44:42 že je třeba taky nějakým
    způsobem spolupracovat právě...
  • 00:44:45 -Se Slováky.
  • 00:44:47 -S větví tedy...
  • 00:44:49 S větví, slovenskou větví
    českého národa.
  • 00:44:52 -Byla tam velká odezva,
    na Slovensku, v tomto směru?
  • 00:44:55 -Nedokážu posoudit,
    ale myslím, že ne.
  • 00:44:58 -Rozhodně se to neodehrávalo
  • 00:45:00 v té rovině
    politických reprezentací.
  • 00:45:03 Tam je krásná právě anketa Prúdů
  • 00:45:05 o československém vztahu
    z roku 1914,
  • 00:45:09 která ale už kvůli válce
    nemohla vyjít.
  • 00:45:12 Vyšla v tom revue Prúdy
    až po vzniku Československa.
  • 00:45:16 A tam čeští politici říkají,
  • 00:45:18 co si myslí o vztahu
    k té slovenské otázce.
  • 00:45:20 Tam řada těch politiků,
  • 00:45:22 třeba právě ten Antonín Hajn,
    ten státoprávník, říká:
  • 00:45:25 Nezlobte se, ale my jsme v pozici,
  • 00:45:28 kdy jednonohý a jednoruký má
    pomáhati beznohému a bezrukému.
  • 00:45:31 Co my budeme Slovákům
    tady jako platní?
  • 00:45:34 Pojďme se nejdřív jakoby
    starat o ten český stát
  • 00:45:37 a to Slovensko
    zatím nechme stranou.
  • 00:45:40 -Musíme si ještě uvědomit
    jednu věc,
  • 00:45:42 že takovou hlavní mantrou
    nebo tezí,
  • 00:45:45 východiskem
    té české moderní politiky
  • 00:45:47 v druhé polovině 19. století
    bylo české státní právo.
  • 00:45:51 A prostě do toho
    českého státního práva,
  • 00:45:53 jak ještě upozorňoval
    Pekař za první světové války,
  • 00:45:56 tam to Slovensko
    prostě nepatřilo.
  • 00:45:58 Prostě Pekař
    třeba i byl přesvědčen,
  • 00:46:00 že Slovensko patří
  • 00:46:02 nebo se vztahuje
    k tomu uherskému státnímu právu.
  • 00:46:05 Takže toto je důležité
    připomenout.
  • 00:46:07 -Pánové, z toho,
    co jste mi řekli,
  • 00:46:10 mně nějak vyplývá,
  • 00:46:12 nějak mě to
    trochu znervóznilo až,
  • 00:46:15 že vlastně ta samostatnost
    jako by přišla nějak,
  • 00:46:18 jak bych tak použil to slovo,
    co říkala moje maminka, kách,
  • 00:46:22 a současně že tak kách přišlo
    i to spojení se Slovenskem,
  • 00:46:26 že to nebylo příliš připravené,
  • 00:46:29 promyšlené, konstituované,
    stavěné, programové?
  • 00:46:34 -Ne. Já si myslím,
    že to jsou vlastně dvě otázky.
  • 00:46:38 Jestli jsme trošku vyvolali
    dojem, tak to bych byl rád,
  • 00:46:42 že samozřejmě Československo
  • 00:46:44 není logickým vyústěním
    300 let od Bílé hory a poroby
  • 00:46:49 a že 300 let jsme pracovali
    k tomu,
  • 00:46:52 až jsme se propracovali
    k samostatnému Československu.
  • 00:46:55 Tak to já si myslím,
  • 00:46:57 že jestli jsme pomáhali trošku
    dekonstruovat tuto představu,
  • 00:47:00 tak že jsme vykonali
    kus dobré práce.
  • 00:47:03 Ale na druhou stranu,
  • 00:47:05 během té války už se
    ta česká politická reprezentace,
  • 00:47:08 a nejenom ta exilová,
    Masaryk v exilu,
  • 00:47:10 jako vážně vlastně
    nějakým způsobem,
  • 00:47:13 zejména v těch
    posledních dvou letech,
  • 00:47:15 vážně na ten vznik státu
    připravovala.
  • 00:47:18 Národní výbor měl komise,
  • 00:47:20 které připravovaly
    finanční záležitosti,
  • 00:47:22 které připravovaly
    ústavní záležitosti.
  • 00:47:24 A vlastně experti
    toho Národního výboru
  • 00:47:26 v letech 17, 18
    už pracovali na tom...
  • 00:47:29 -To ano.
  • 00:47:31 Já teď mluvím do toho roku 14,
  • 00:47:32 protože za té války tu
    byla poněkud jiná konstelace,
  • 00:47:36 v Evropě a ve světě.
  • 00:47:38 Navíc byl i zahraniční zájem
    na tom.
  • 00:47:40 Takže tam se...
  • 00:47:42 A myslím, že do toho roku 14 se
    neuvažovalo o nějaké takové...
  • 00:47:47 A to, že jste to dekonstruovali,
    já jsem tomu také rád,
  • 00:47:52 protože někdy jsem měl pocit,
    třeba ve škole,
  • 00:47:56 že od roku 1638, 1648, 1670
    nebo 1710
  • 00:48:00 tady začal vznikat jakýsi odboj,
  • 00:48:03 který nakonec vyvrcholil slavným
    českým a slovenským osvobozením.
  • 00:48:08 -Ještě k té vaší otázce,
  • 00:48:10 jestli tedy směřovali
    k té samostatnosti...
  • 00:48:14 Odpověděl bych
    jako Humphrey Appleby: Ano, i ne.
  • 00:48:18 V tom smyslu, že jsme
    neusilovali o samostatnost,
  • 00:48:22 ale že ta česká společnost
    v těch letech, o kterých mluvíme,
  • 00:48:27 v těch desetiletích
    před tím rokem 1914,
  • 00:48:30 vyspěla natolik,
  • 00:48:33 že prostě na tu samostatnost
    když přišla, byla připravena.
  • 00:48:36 A to je asi to nejdůležitější.
  • 00:48:38 -Ty vyspělé národní společnosti
  • 00:48:40 prostě k tomu nutkání
    mít vlastní stát,
  • 00:48:44 ať už si my intelektuálové
    o tom myslíme, co chceme,
  • 00:48:48 tak prostě tendují,
    a těch výjimek,
  • 00:48:50 kdy opravdu máte
    vyspělou národní společnost
  • 00:48:53 a vydrží to bez toho státu
    a je spokojená,
  • 00:48:55 je strašně málo.
  • 00:48:57 -A to Slovensko?
  • 00:48:59 -Pardon, ještě bych zdůraznil
    možná jednu věc,
  • 00:49:02 že o té době, o které se bavíme,
    dejme tomu,
  • 00:49:04 od 70. let 19. století
    do roku 1910, 1914,
  • 00:49:08 prodělala ta česká společnost
    rozvoj, takový rozvoj,
  • 00:49:12 že s ním nelze...
  • 00:49:14 Že málokteré období v našich
    dějinách je s tím srovnatelné.
  • 00:49:17 A to je další důkaz toho,
  • 00:49:19 že to rakousko-uherské mocnářství
    nebylo tak zpuchřelé
  • 00:49:23 a nebylo tak nedemokratické.
  • 00:49:25 A prostě z této doby
    vzešli ti velcí duchové,
  • 00:49:27 Masaryk a další,
  • 00:49:29 kteří potom utvářeli
    tu naši samostatnost.
  • 00:49:31 -A to Slovensko?
  • 00:49:33 Bylo to také překvapení,
    že najednou jsme si ho připojili,
  • 00:49:37 nebo se k tomu opět
    tou vzájemností tendovalo,
  • 00:49:39 abych tak řekl?
  • 00:49:42 -Když jsme chodili do školy,
    tak právě to bylo tak,
  • 00:49:44 že vlastně od dob Velké Moravy
    Češi a Slováci...
  • 00:49:47 -Ano.
  • 00:49:49 -Nějakým způsobem
    se stále hledali,
  • 00:49:51 až se našli
    v tom československém státě.
  • 00:49:53 Ale já bych spíš tady viděl
    opravdu tu pragmatickou potřebu.
  • 00:49:57 -Účelovost.
  • 00:49:58 -Ta geopolitická situace
    té války,
  • 00:50:00 zejména po tom konci války,
    byla taková,
  • 00:50:03 že pro to Slovensko
    a pro tu slovenskou společnost
  • 00:50:06 vlastně jiné,
    rozumnější východisko nebylo.
  • 00:50:09 -Ale pro řadu současníků,
    myslím,
  • 00:50:11 že i pro toho Josefa Pekaře,
    už jsem ho tady citoval...
  • 00:50:15 Měl zvláštní uspořádání,
    ten nový stát.
  • 00:50:17 Všichni říkali,
  • 00:50:19 že to je nějaká nudle,
    jak se bude bránit.
  • 00:50:21 Bylo to zkrátka...
  • 00:50:23 Když se ptáte na to,
    jestli to bylo překvapení,
  • 00:50:26 nebylo to samozřejmé,
  • 00:50:28 že ty dvě země
    nebo ty dva státy se spojily.
  • 00:50:30 Ale nakonec se ukázalo,
  • 00:50:32 že to spojení bylo vcelku
    smysluplné, myslím si.
  • 00:50:35 -Máme tady ještě
    Podkarpatskou Rus.
  • 00:50:37 Na tu jsme zapomněli.
    Ta byla připojena.
  • 00:50:39 Tam se neptali
    v podstatě moc nikoho.
  • 00:50:42 Ale možná, že je třeba ještě říct,
    že po tom konci té války,
  • 00:50:47 mně se zdá, že taky je důležité,
    že vlastně zdaleka nejenom Češi,
  • 00:50:51 ale vlastně všechny ty národy
    té monarchie
  • 00:50:54 nějakým způsobem tu myšlenku
    vlastních států přijali za své.
  • 00:50:59 Byli to jak ti rakouští Němci,
    včetně českých Němců,
  • 00:51:02 vytvářejí Deutschösterreich,
    ale jsou to i ti Maďaři,
  • 00:51:06 kteří prostě
    si chtějí utvořit svůj stát.
  • 00:51:09 I když samozřejmě usilují o to,
  • 00:51:11 aby tam taky
    to Slovensko patřilo.
  • 00:51:13 Ale prostě řeknou:
  • 00:51:15 Ne, my už s tou Vídní
    dál nechceme.
  • 00:51:17 Čili zdaleka nebyli Češi jediní.
  • 00:51:19 -Takže, pánové,
    já vám moc děkuji.
  • 00:51:21 A vám, divákům, děkuji,
    že jste se dívali.
  • 00:51:23 A možná, že jste si poopravili
    svůj pohled na naše dějiny.
  • 00:51:27 Na shledanou.
  • 00:51:29 -Na shledanou.-Na shledanou.
  • 00:51:33 Skryté titulky: Petra Kinclová
    Česká televize, 2017

Související