iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 11. 2008
19:55 na ČT1

1 2 3 4 5

13 hlasů
33503
zhlédnutí

Příběhy slavných

Oltáře útěchy

Vladimír Komárek

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Oltáře útěchy

  • 00:00:35 První chorobu, co jsem dostal,
    to bylo divný a závažný,
  • 00:00:40 to jsem prostě přestával
    na jedno oko vidět.
  • 00:00:44 Velice hezky do toho prohovořil
    pan primář Černý.
  • 00:00:48 Když jsem říkal: Pane primáři,
    já nějak přestávám vidět,
  • 00:00:52 tak on povídá: Z toho si nic
    nedělejte, ono na tom světě
  • 00:00:56 je stejně hovno co k vidění.
  • 00:00:58 On byl pohlazení. Vždycky říkal:
    Já maluju ticho a bezbranný lidi.
  • 00:01:02 A to on opravdu dělal.
  • 00:01:04 S jeho dílem se dobře žije, protože
    z něj vyzařuje magický klid.
  • 00:01:10 Nedělal umění kvůli penězům,
    ale pro tu věc samotnou,
  • 00:01:16 a z toho vy jeho plynoucí
    pochybnosti.
  • 00:01:21 Jednou řekl: Kdybych byl šťastný,
  • 00:01:24 nikdy bych nemaloval,
    co jsem maloval.
  • 00:01:27 Ale já si myslím, že on byl
    políbený Štěstěnou.
  • 00:01:33 Jako malíř toužil
    zbavit se všeho hmotného.
  • 00:01:38 Na jeho obrazech a grafikách
    nenajdete hmotu, jenom ducha.
  • 00:01:44 Zdokonalil se tak, že se osobně
    zbavil té hmoty v sobě,
  • 00:01:50 ale duchovně zůstal tady pořád.
  • 00:01:54 Mně neumřel.
  • 00:02:00 Proč maluju? To bych rád věděl.
  • 00:02:02 Ale myslím si, že to je
    určitá posedlost.
  • 00:02:04 Rád říkám, že jsem na nic jinýho
    nebyl, tak jsem malovat musel.
  • 00:02:11 Dědeček ve 20 letech musel narukovat
    do I. světové války,
  • 00:02:16 takže už na Silvestra roku 1914
    se nacházel na ruské frontě.
  • 00:02:22 Navrátil se jako jeden z posledních.
  • 00:02:26 A protože se mu uniforma zalíbila,
    požádal o přeložení do četnictva.
  • 00:02:33 Vyhověli mu, musel absolvovat
    četnickou školu.
  • 00:02:38 Po absolvování ho poslali
    na Slovensko.
  • 00:02:45 Tatínek Vladimíra byl četník
    a maminka byla na poštovním úřadě.
  • 00:02:53 Dědeček usoudil, že by přece jen měl
    být jeho budoucí potomek
  • 00:03:00 domovem v Čechách, tak krátce před
    porodem vzal babičku do Čech.
  • 00:03:15 Narodil se 10.srpna 1928
    v Hořensku.
  • 00:03:23 Tam byl asi 6 neděl a pak ho odvezli
    na Slovensko,
  • 00:03:31 kde žil do svých 12 let.
  • 00:03:38 30.března 1939 slovenská vláda
    rozhodla, že Češi se musí
  • 00:03:46 přestěhovat do Protektorátu
    Čechy a Morava.
  • 00:03:51 To postihlo i dědečka, který se musel
    do 4 dnů odstěhovat,
  • 00:03:57 přičemž tam zanechal svou manželku,
    která byla Slovenka a tudíž se
  • 00:04:02 toto nařízení na ni nevztahovalo,
    i mého tátu Vladimíra.
  • 00:04:08 Babička pak musela žádat
    slovenské úřady o možnost
  • 00:04:12 vystěhování za manželem.
  • 00:04:18 Když přišlo odtržení Slovenska,
    tak je doslova vyhnali.
  • 00:04:25 Napsali mu na dům:
    ČEHÚNI VON!
  • 00:04:30 a museli se honem narychlo vystěhovat
    do Semil,
  • 00:04:34 protože odtamtud tatínek pocházel.
    Tam se uchytili.
  • 00:04:40 Děda velmi prozřetelně na počátku
    30tých let vybudoval barák v Nedvězí
  • 00:04:48 nedaleko Semil, takže se měl
    kam nastěhovat.
  • 00:04:55 Tenhle dům postavil bratr
    pana Komárka.
  • 00:05:03 Takže se přestěhovali
    do svého baráku.
  • 00:05:08 Tenhle dům se jmenoval Vila Věra.
  • 00:05:14 Vzpomínky na 2. světovou válku?
    Nedostatek všeho.
  • 00:05:19 Pro něj bylo světlým bodem, když mu
    děda obstaral olejové barvy.
  • 00:05:27 To si dneska asi nedovedeme
    představit.
  • 00:05:37 Maloval si tajně za komínem. Rodiče
    byli nešťastní, protože jak maloval
  • 00:05:42 na půdě, tak štětec otíral
    o žebřík.
  • 00:05:51 Když tam babička šla otvírat vikýř,
    tak se tam přilepila.
  • 00:05:58 Je to posedlost a nedá se
    bez toho být. Když se mi stane,
  • 00:06:02 že některý den nemůžu malovat,
    tak mě to vždycky dost mrzí.
  • 00:06:06 Byla to taková posedlost, že jsem se
    nebyl schopen nic jiného naučit
  • 00:06:11 a něčemu jinému se věnovat. Myslel
    jsem na malování v jednom kuse.
  • 00:06:19 Chtěl být hajným.
  • 00:06:23 To se mu strašně líbilo, jenže on
    si to představoval úplně jinak.
  • 00:06:27 Říkala jsem mu: Buď rád, že nejsi
    hajný. Seděl bys v kanceláři,
  • 00:06:31 počítal bys a někdo by ti nadával...
  • 00:06:35 Dědeček byl zdatný řemeslník,
    velmi manuálně zručný.
  • 00:06:43 Představoval si, že i jeho syn
    Vladimír by měl být řemeslníkem,
  • 00:06:50 aby se mohl obstojně uživit.
  • 00:06:56 Původně chtěli, že bude
    strojní zámečník.
  • 00:07:00 Přivedli ho do dílny, a tam svítilo
    sluníčko zaprášenými okny,
  • 00:07:05 dělaly se takový šajny, a Komárek
    říká: Tohle je prima, to si namaluju.
  • 00:07:11 A mistr povídá: Ven, vy nejste
    k zámečnictví, vy se sem nehodíte.
  • 00:07:19 A tím ho zachránil
    od praktického života.
  • 00:07:24 Dědeček nemile nesl, když se
    Vladimír rozhodl pro umění.
  • 00:07:32 Nejdříve studoval sklářskou školu
    v Železném Brodě u ředitele Metárka,
  • 00:07:38 ten ho pak nějak zradil, nechtěl mu
    dát povolení k dalšímu studiu.
  • 00:07:45 Již po roce požádal o přijetí
    na Akademii výtvarných umění,
  • 00:07:50 což se mu překvapivě podařilo,
    takže v roce 1947 nastoupil táta
  • 00:07:55 do atelieru profesora Mináře.
  • 00:08:01 Hlavně jsem se snažil,
    abych se nic nenaučil.
  • 00:08:05 Moji hlavní profesoři byli
    nemalíři a neumělci.
  • 00:08:13 Studoval toho moc. U profesora
    Mináře, to byl známý malíř koní,
  • 00:08:22 a ten ho vyhodil, protože byl
    zastánce naprosto přesné malby.
  • 00:08:34 Táta z Akademie na rok odešel
    do skláren Lednické Rovné,
  • 00:08:38 a po roce praxe si dal přihlášku
    na umělecko-průmyslovou školu
  • 00:08:44 do atelieru profesora Karla Štipla,
  • 00:08:48 kde studoval 6 let
    umělecké sklářství.
  • 00:08:54 Komárek byl bouřlivák
    a byl naprosto svobodný člověk.
  • 00:09:01 Ale ta svoboda někdy byla
    tomu okolí i nepříjemná.
  • 00:09:07 Když studoval, bydlel v jedné
    místnosti s Jírou.
  • 00:09:13 Komárek měl postel, že se do ní
    propadal, prkýnka byla krátká.
  • 00:09:20 A spal pak jako v hrobce.
    Jíra většinou chodil namazaný
  • 00:09:26 a přecházel mu přes peřiny
    špinavými botami. Komárek říkal,
  • 00:09:32 že to špatně doma vysvětloval,
    proč má pošlapané peřiny.
  • 00:09:39 Již za doby studií na škole potajmu
    maloval své obrázky, které nikomu
  • 00:09:46 neukazoval, protože si myslel,
    že se stejně nebudou líbit.
  • 00:09:51 Měl představu, že až mu bude 60 let,
    tak ty obrázky dá do plechové bedny,
  • 00:09:58 zakope je a možná, když tam někdo
    bude někdy stavět, že tu bedýnku
  • 00:10:05 vykopají, najdou jeho obrazy
    a třeba se jim budou líbit.
  • 00:10:11 Vystudoval sochařinu,
    takže byl malíř amatér.
  • 00:10:15 Občas se s tím chlubil, říkal:
  • 00:10:17 Já jsem nejvystudovanější
    amatérský malíř na světě.
  • 00:10:25 V 16 letech jsem si vymyslel, že
    lidský život se skládá
  • 00:10:29 z menších a větších nepříjemností
    hustě na sebe navazujících.
  • 00:10:33 A ti druzí lidé mají
    daleko větší nepříjemnosti.
  • 00:10:38 Taková ta nafoukanost je dost
    nelidská a trapná
  • 00:10:43 i ve výtvarném umění. A ve velkém
    kumštu takovou tu prostotu
  • 00:10:47 jsem já cítil vždycky.
  • 00:10:50 Po škole se rozhodl nezůstat v Praze
    a vrátil se do Podkrkonoší,
  • 00:10:57 dál od kulturního rušného centra,
    což bylo tehdy pokládáno
  • 00:11:03 za téměř uměleckou smrt. Kdo chtěl
    něco dokázat, zůstával v Praze.
  • 00:11:09 Když přišel z Akademie,
    maloval strašně pestře.
  • 00:11:15 A teprve s profesorkou Papouškovou,
    která byla ovlivněná Zrzavým,
  • 00:11:21 tak Komárka trochu zvrtla
    do směru Zrzavého,
  • 00:11:25 i když jeho malby se Zrzavým
    toho moc společného nemají.
  • 00:11:31 Pak už se z toho školního bohéma
    stal svobodný umělec.
  • 00:11:37 Jeho život dostával hranice a čím víc
    se realizoval v malbě
  • 00:11:43 a výtvarném umění,
    tak se jakoby srovnával.
  • 00:11:49 Pak dostal zakázku udělat Stalina
    v nadživotní velikosti.
  • 00:11:54 Plácal Stalina a ono to pořád
    narůstalo a narůstalo,
  • 00:11:58 pak ho udělal moc velikýho a nemohli
    ho po schodech dostat do místnosti,
  • 00:12:03 kde měl stát. Tak ho pověsili
    za provaz a táhli ho zvenčí.
  • 00:12:09 Přiletěl architekt celý bez sebe, že
    jestli to praskne, tak nás zavřou.
  • 00:12:15 Zase ho spustili a museli ho tahat až
    v noci, aby to nebylo vidět.
  • 00:12:23 Vladimír Komárek
    by se uměním neuživil.
  • 00:12:27 Byl zaměstnán nejdříve v domě Osvěty,
    tam dělal všechno možné,
  • 00:12:33 i šoféroval, jezdil po vesnicích
    s různými nástěnkami.
  • 00:12:38 Maloval i nástěnky. Nedělal to rád,
    ale dělal to. Musel to dělat.
  • 00:12:46 Říkal, že měl šéfa, a ten dbal
    na to, aby nikdo nedělal to,
  • 00:12:52 čemu rozumí. To by byl koníček
    a za to by neměl být placený.
  • 00:12:58 Komárek, protože rozuměl malování,
    tak se staral o divadlo.
  • 00:13:06 V Semilech byl soubor písní
    a tanců jménem Krakonoš,
  • 00:13:10 tam jsem tancovala. On nás vyfasoval
    jako umělecký vedoucí.
  • 00:13:16 Vladimír, a náš umělecký vedoucí.
    Tak jsme se předvedli.
  • 00:13:22 Mně se Komárek strašně líbil.
  • 00:13:25 Ale říkala jsem si: Je ti 18,
    přijel z Prahy, vzdělanec...
  • 00:13:35 Pak byl konec, vyšla jsem z domu,
    a Vladimír mi řekl: A která ty seš?
  • 00:13:47 My jsme se nepředstavovali.
    Já nevím, proč, říkám:
  • 00:13:52 Já se jmenuju Růžena Holubová,
    máma pracuje v domácnosti
  • 00:13:57 a táta je řezník a pije.
  • 00:14:00 I v té tmě bylo vidět,
    jak se velice pobavil.
  • 00:14:05 A Vladimír pak říkal,
    že v ten moment si řekl:
  • 00:14:12 Tak s touhle holkou se ožením.
  • 00:14:15 Protože takový tele už nemůžu
    v životě potkat.
  • 00:14:22 On byl na vojně, ona se jmenovala
    původně Holubová a její tatínek
  • 00:14:26 říkal: Já se potřebuju
    toho zvířecího jména zbavit.
  • 00:14:30 No tak si vzala Komárka.
    Komárek tenkrát zjistil,
  • 00:14:33 že je na to dovolená, tak si ji vzal
    a oženil se na vojně.
  • 00:14:40 Vladimír se rozhodl, že mě půjde
    požádat o ruku, jenže mu to kamarádi
  • 00:14:45 rozmlouvali a říkali: Hele,
    až se starej Holub doví,
  • 00:14:49 že mu couráš za dcerou, tak tě bude
    honit okolo Riegera, a to bude
  • 00:14:54 takový fofr, až si Rieger
    zapne kabát.
  • 00:14:59 Nedal si říct. Přišli jsme,
    požádal: Ale pantáto, to nebude
  • 00:15:05 tak jednoduchý, vona je hubená.
  • 00:15:10 Potřebujeme to dorazit
    do normální ženský.
  • 00:15:16 Já si chci vzít normální ženskou.
    Tak že to dorazíme párkama.
  • 00:15:21 Vzali mě, postavili na decimálku
    spoře oblečenou, měla jsem asi 53 kg.
  • 00:15:28 Tak se spolu dohodli, že normální
    ženská může mít 63kg,
  • 00:15:33 a jako že 10kg párků. Tam jsem
    dostala největší kompliment
  • 00:15:39 od svého muže, když říkal:
  • 00:15:42 Hele, Růženo, ty si tak škodíš,
    že chodíš oblečená.
  • 00:15:54 Táta posléze přijal místo
    na gymnáziu, kde působil
  • 00:15:59 jako profesor výtvarné výchovy
    a dějin výtvarného umění.
  • 00:16:05 Byl velmi oblíben jak u žactva,
    tak u profesorů.
  • 00:16:11 Založil ve městě Semily
    i lidovou školu umění,
  • 00:16:15 kde pak vyučoval výtvarnou výchovu.
  • 00:16:18 Otázka je, proč nás nikdy
    nepřesvědčil, abychom také
  • 00:16:22 chodili do jeho
    lidové školy umění.
  • 00:16:27 Svým klukům jsem to mohl rozmluvit.
  • 00:16:30 Myslím si, že jeden blbec v rodině
    úplně stačí.
  • 00:16:35 My jsme děti chtěli, a hlavně,
    Vladimír chtěl syny.
  • 00:16:39 Říkal: Holku ne,
    holka bude ošklivá po mně.
  • 00:16:44 Doktoři si na něj stěžovali.
  • 00:16:47 Když telefonoval, tak mu řekli:
    Máte syna.
  • 00:16:51 Jo? Děkuju.
    A tím to končilo.
  • 00:16:57 Otec měl na mě poměrně málo času.
  • 00:17:01 Když já přišel ze školy,
    on už učil na Lidové škole umění,
  • 00:17:08 kde vyučoval od druhé
    do šesté hodiny.
  • 00:17:12 Když se navrátil, šel do atelieru,
    kde buďto tvořil,
  • 00:17:17 nebo přijímal návštěvy.
  • 00:17:20 Vladimír byl strašně pracovitý.
  • 00:17:24 Když přišel domů, tak se najedl
    a šel do atelieru a maloval.
  • 00:17:29 Když byl jako zaměstnanec
    osvětového domu a chodil promítat
  • 00:17:34 po vesnicích, tak v deset byl doma.
    Co udělal? Šel malovat.
  • 00:17:40 Kdybych měla napsat, co jsme
    si spolu povídali, tak by to
  • 00:17:44 bylo jenom několik listů.
  • 00:17:47 Nerad řešil problémy, takže když jsme
    s bratrem měli problém,
  • 00:17:52 tak jsme se automaticky obraceli
    na mou mámu. To znamenalo, že jsem
  • 00:17:57 k narozeninám dostal stovku s tím:
  • 00:18:00 Hele, tady máš stovku
    a jdi si něco koupit.
  • 00:18:03 Táta ani neměl čas jít do obchodu,
    aby něco zakoupil.
  • 00:18:11 Komárek byl v domácnosti
    nepoužitelný,
  • 00:18:14 při výchově dětí
    byl nepoužitelný.
  • 00:18:17 Takže jsem si řekla, že jediná možná
    cesta je, když si bude myslet
  • 00:18:24 jenom na své. A že se mně to dařilo,
    to byl zásluha prvního syna Pavla,
  • 00:18:33 který vznesl dotaz: A tati,
    kde tys dříve bydlel?
  • 00:18:38 Tys tady s náma bydlel pořád?
  • 00:18:43 Pro mámu to bylo velmi těžké,
    nicméně byla ženou umělce,
  • 00:18:49 a víte, co dělá umělce umělcem.
    To, že máte touhu tvořit.
  • 00:18:53 A když máte touhu tvořit,
    odsouváte všechno ostatní stranou.
  • 00:18:58 A rodina byla obětí na tom oltáři
    velkého umělce.
  • 00:19:06 Bylo to tady dost dramatické.
    Byl tu suchý záchod,
  • 00:19:10 každou sobotu jsme nosili
    plechovou vanu
  • 00:19:13 a koupali se v kuchyni.
    Byl to středověk, ale byla Věra.
  • 00:19:24 Vánoce? To znám z vyprávění, když
    jsme byli úplně malí, tak táta
  • 00:19:30 trávil Vánoce mimo domov.
  • 00:19:35 Je pravda, že táta moc velký
    příznivec Vánoc nebyl.
  • 00:19:46 Zřejmě to bylo dáno úmrtím jeho
    rodičů, protože byl velmi senzibilní
  • 00:19:52 a rodiče mu velmi chyběli. Proto
    o Vánocích vždycky ta nostalgie,
  • 00:19:58 kdy Vánoce i Silvestr končil
    z jeho strany pláčem.
  • 00:20:05 Když máte kolem sebe pověšeného
    Komárka, tak se vám nechce něco
  • 00:20:13 řešit, a z těch tichých obrázků
    máte pocit, že se nadechnete
  • 00:20:19 a chcete taky něco,
    jako kdyby...
  • 00:20:29 Myslím si, že to bylo
    dokonalé spojení dvou bytostí,
  • 00:20:34 které se skvěle doplňovaly a jeden
    druhému byli tou hvězdou.
  • 00:20:39 A navzájem sami sobě
    svítili na cestu.
  • 00:20:45 Okna maluju velice rád,
    je to součást domova.
  • 00:20:48 Zrovna jako stůl, ten maluju strašně
    rád, to je střed té rodiny.
  • 00:20:53 Tam se vždycky odbývalo všechno,
    to byl ten rodinný kruh.
  • 00:20:57 Teď mále rodinný polokruh,
    kdy se sedí kolem televize.
  • 00:21:02 Ale původně byl stůl domov,
    zrovna jako židle.
  • 00:21:06 Židle je ohromná věc, to členění,
    to je krásné samo sebou.
  • 00:21:11 Ale zase je to symbol domova.
  • 00:21:18 Vladimír Komárek nikdy nebyl
    žádný naivista, to je jen přílepek.
  • 00:21:25 Ale ten by byl velmi nepříjemný
    a nepravdivý.
  • 00:21:28 Jeho vidění světa je metaforické
    a zkratkovité, zjednodušené.
  • 00:21:37 Pořád hledal hranici, na které obraz
    ještě nese to poselství,
  • 00:21:45 a všechno, co nepotřeboval,
    toho se postupně zbavoval.
  • 00:21:52 Skoro se zbavil barvy jako hmoty.
    Zůstaly spíš vzpomínky na barvu.
  • 00:22:05 Díval se na skutečnost svýma očima,
    a to bylo to přednostní.
  • 00:22:10 Zjednodušoval ji, ale mělo to
    i sociální aspekt.
  • 00:22:16 Vždycky ty věci byly v nějakém
    pořadí, v nějaké věcnosti,
  • 00:22:21 a vždycky ještě měly
    nějaký jiný obsah.
  • 00:22:24 Jako kdybych vzal něco do ruky,
    ale on to není hrneček,
  • 00:22:28 ono je to za chvilku
    něco úplně jiného.
  • 00:22:31 Co si představím. Může to být duše,
    ale také židle.
  • 00:22:35 A já se pokusím na tu židli si
    sednout jako na ten hrneček.
  • 00:22:39 Najednou ta souvislost byla jiná.
  • 00:22:42 Je to hrneček, ale já se k němu
    chovám jako k židli.
  • 00:22:47 Takhle nějak Komárek maloval,
    takhle viděl skutečnost.
  • 00:22:51 Ale hlavně tam bylo to smutné,
    k čemu musí člověk dospět.
  • 00:22:59 Taky ta smrt, ta tam vždycky
    hrála hrozně velkou roli.
  • 00:23:07 Věci, které on maluje, to je jen
    startovní věc, která nám umožňuje
  • 00:23:13 ponořit se do sebe.
  • 00:23:17 Hrozně se mi líbí jeho krásný obraz
    obrácený přístup anděla strážného,
  • 00:23:23 který si už vůbec neví rady,
    jak tomu člověku pomoci,
  • 00:23:27 a ten jeho člověk drží anděla
    a řekne: Neboj, to nějak dopadne.
  • 00:23:32 To je tak krásné.
    Ten mám nahoře v ložnici.
  • 00:23:36 To jsou obrazy, které mám ráda.
  • 00:23:39 Pamatuji si, že jsme byli
    na jeho vernisáži,
  • 00:23:43 a byl tam obraz pootevřených dveří.
    Byl neskutečně nádherný.
  • 00:23:50 Na jedné straně ve vás budil naději,
    že někdo přijde,
  • 00:23:55 a na druhé straně jste cítila bolest,
    že někdo odešel.
  • 00:24:00 Dveře, to je vůbec můj nejzávažnější
    motiv, že někdo odchází.
  • 00:24:04 Ne, že přichází. Já se nerad loučím,
    to odcházení, to je takové...
  • 00:24:08 Proto ty dveře.
    Jsou to ty dveře mého dětství.
  • 00:24:13 Člověk se k tomu stále vrací.
    Dveře jsou symbol domova.
  • 00:24:19 Na jedné straně byl velikánským
    sluncem, které ozařovalo krajinu,
  • 00:24:26 a čím víc je ozařovalo, tím víc jste
    viděla, že ta krajina je plná mlhy,
  • 00:24:32 výmolů a zvláštního smutku.
  • 00:24:38 Vždycky jakoby shazoval světabol.
  • 00:24:42 Mluvil v širokých vokálech
    a dělal si z toho legraci,
  • 00:24:48 a vždycky mi říkal: Není tam vidět,
    viď, že se tý smrti bojím_
  • 00:24:54 Ono to teď asi špatně zní, ale on
    to říkal třeba ve čtyřiceti.
  • 00:24:59 On říkal: Maloval jsem oltáře útěchy,
    harmonii, touhu po harmonii.
  • 00:25:10 Hrozně důležité bylo pro Vladimíra
    to, že má doma svého prvního
  • 00:25:18 a nejdůležitějšího diváka.
    A to byla Růžena.
  • 00:25:24 Dokonce si myslím, že byl schopen
    i přemalovat obraz, kdyby měl pocit,
  • 00:25:29 že Růženě se to nelíbí.
  • 00:25:33 Vladimír každou chvíli říkal:
  • 00:25:35 Růženo, vyser se na vaření
    a přijď sem.
  • 00:25:40 Přišla jsem a od dveří jsem řekla:
    Ježišmarjá, nemáš tam toho moc?
  • 00:25:49 A on říkal: No, tak to jsem chtěl
    slyšet. Už zase můžeš jít.
  • 00:25:54 Nebo se stalo, že mě volal,
    já jsem otevřela dveře
  • 00:25:59 a jako přišpendlená jsem zůstala
    mezi futrama a říkala jsem:
  • 00:26:05 Teda, Vladimíre, to je nádhera.
    To je verk, to je zase verk.
  • 00:26:10 A on: Že jo?
  • 00:26:14 Poslední večeři, tu jsem začal
    možná 15x. Původně jsem měl
  • 00:26:20 12 apoštolů zády a pouze hlavu Krista
    aby koukala dopředu.
  • 00:26:27 Pak jsem vyhodil všechny apoštoly
    a nechal stůl se židlemi.
  • 00:26:32 A to bylo divný, jako
    k ránu v hospodě.
  • 00:26:36 Pak tam bylo 12 talířů, to bylo jako
    když se odejde ze stravování.
  • 00:26:44 Pak stůl se svícny. Ten poslední jsem
    zahodil a někdy k tomu přijdu.
  • 00:26:51 Jsou motivy, ke kterým se vracím
    třeba 30 let.
  • 00:26:59 Dovolené jsme většinou trávili
    v hasprunských lesích,
  • 00:27:04 v borovicových hájích nebo
    na břehu řeky Rudavy,
  • 00:27:09 kde táta prožil dětství
    a ten kraj miloval.
  • 00:27:16 Být tam s ním na dovolené,
    to bylo děsné.
  • 00:27:21 Vždycky se od nás odpoutal.
    Říkal: Až se vám bude chtít,
  • 00:27:26 tak řekněte a přijďte
    za mnou k autu.
  • 00:27:32 Chodil si sám, čuchal a miloval
    Rudavu, chodil se skicákem, sám.
  • 00:27:47 Když jsme věděli, že má přijít, tak
    se pekly koláče, ořechový dort,
  • 00:27:54 vařila se čirá polévka.
    Ta jídla mu moc chutnala.
  • 00:27:59 A večer musely být brambory
    a smaženice.
  • 00:28:07 To byla naše dovolená na dece
    na břehu Rudavy,
  • 00:28:11 kdy táta mlčky seděl a ležel,
    a zadumaně rozjímal.
  • 00:28:16 Nikdy ale bohužel neprozradil,
    na jaké téma.
  • 00:28:21 Ale rozhodně jsme spolu
    moc nekonverzovali.
  • 00:28:25 Když se navečeřel, vždycky šel
    do Dubníčka.
  • 00:28:30 Je to malý lesík, kde máme
    hřbitov a kostel.
  • 00:28:36 Často se vracel i o půlnoci.
    Ptali jsme se: Kde jsi byl?
  • 00:28:42 Byl jsem na Dubníčku.
    Je tam dobrý vzduch a ticho.
  • 00:28:51 Tady se Vladimír necítil nikdy doma.
    On utíkal na Slovensko.
  • 00:29:01 Kumšt je nedomalovat.
    Kumšt je nedoříct.
  • 00:29:04 Protože tam necháváte taky kus
    pro toho diváka.
  • 00:29:10 Ten tzv. konzument je pro umění
    strašně závažný.
  • 00:29:14 Není nic krásnějšího, než když svojí
    věcí někomu uděláte radost.
  • 00:29:21 Táta byl charizmatická osoba,
    která přitahovala davy lidí,
  • 00:29:27 a především pak ženy. Říkal mnohdy,
    že je ženský malíř.
  • 00:29:35 Holky ho zbožňovaly
    a on miloval holky.
  • 00:29:40 Přišel krásný telefon
    od jedné paní učitelky:
  • 00:29:45 Paní Komárková, vy musíte zasáhnout.
  • 00:29:49 Protože Mistr se líbá za autobusem
    se svou žákyní.
  • 00:29:56 Já jsem říkala: Zasáhnout asi těžko,
    ale můžu vám dát radu.
  • 00:30:01 Nedívejte se tam.
  • 00:30:06 Mé dětství znamenalo desítky, stovky
    návštěv od pondělka do neděle.
  • 00:30:12 Vzhledem k tomu množství si táta
    nepamatoval, kdo a kdy má přijít.
  • 00:30:19 Takže když někdo přišel,
    ani netušil, kdo to vlastně je.
  • 00:30:24 Jednou jsem mu říkala, že ta množství
    lidí si zaviňuje sám,
  • 00:30:32 že jim všem říká brácho. On říkal:
  • 00:30:35 Růženko, kdybych věděl, jak se ten
    vůl jmenuje, tak bych mu řekl jménem.
  • 00:30:42 Přišel chlapík z Ostravy a říkal:
    Já jsem tady na služební cestě
  • 00:30:46 a oni mi říkali, že se tady mám
    stavit, že je tady legrace.
  • 00:30:51 Tak ho tam hodinu oblažoval,
    než jel někam dál.
  • 00:30:58 Když byla Ypsilonka v Liberci,
    tak byl častým hostem
  • 00:31:02 a dokonce jsme měli Večery pod
    lampou, improvizace s hosty,
  • 00:31:07 a on tam byl mnohokrát a vyprávěl
    nejrůznější věci, kterých měl
  • 00:31:13 ze svého života spoustu. Dokonce
    z toho, co se právě událo,
  • 00:31:17 uměl tak metaforicky vyjádřit, že to
    znělo jako vtip nebo zvláštnost.
  • 00:31:26 Byl na jevištích nesmírně oblíbený.
  • 00:31:33 Měl krásnou sérii vypravování
    o záchodech. Když ho někam pozvali,
  • 00:31:38 tak tohle byla jeho specialita,
    že začal vykládat,
  • 00:31:41 jaké jsou v Sovětském svazu záchody.
  • 00:31:45 Nikdy z toho nebyl kupodivu malér,
    ale byla to vždycky legrace.
  • 00:31:52 Začal být velmi populární,
    když se seznámil se Slámou
  • 00:31:57 a byl zván do Tobogánu.
    Tomáš Sláma říkal:
  • 00:32:01 Jak začal Vladimír,
    tak už se nikdo nedostal ke slovu.
  • 00:32:08 Když zahajoval výstavu, tak to bylo
    úžasné divadlo jednoho herce.
  • 00:32:16 Jsem přesvědčen, že většina z lidí,
    kteří tam přišli,
  • 00:32:21 tu malbu ani nedokázali prožít,
    protože ten stín od Komárka baviče
  • 00:32:29 byl tak velký, že trošku i stínil
    tu jeho tvorbu.
  • 00:32:36 Jednou měl v Boleslavi výstavu,
    vylezla paní ředitelka, zahájila to,
  • 00:32:41 potom Komárek vyprávěl o záchodech
    v SSSR, a pak říkal Suchý:
  • 00:32:47 Víte, já jsem to měl zahájit,
    ale já vůbec nevím,
  • 00:32:50 co bych tady vypravoval ještě.
  • 00:32:53 Komárek byl neuvěřitelně
    silná osobnost.
  • 00:32:56 Byl to takový podmanivý zjev.
  • 00:32:59 Dokázal uchvátit posluchače
    způsobem, jakým hovořil,
  • 00:33:03 jakým zlehčoval sám sebe,
    svoji práci.
  • 00:33:06 Byl sebeironický, dokázal si
    udělat legraci ze všeho.
  • 00:33:12 I z té tloušťky, protože byl opravdu
    statný a pořádně udělaný chlap.
  • 00:33:21 Někdy k nám přijížděly
    i autobusy lidí.
  • 00:33:24 Zaparkoval autobus. Bohužel táta
    si nechal postavit atelier bez WC.
  • 00:33:30 Toaleta byla u nás vedle obýváku.
    Všechny ty zástupy lidí,
  • 00:33:36 které k nám dojížděly ze všech koutů
    Čech i Slovenska, první bylo,
  • 00:33:42 když dorazily, že potřebují na WC.
    Veškerá procesí procházela
  • 00:33:48 naším obývákem s žádostí,
    kdepak je ta toaleta.
  • 00:33:54 Byla jsem u něj na návštěvě
    a ptala se na toaletu,
  • 00:33:58 a Vladimír řekl: Milostivá,
    vy můžete kdekoliv.
  • 00:34:02 To je hrozně hezký.
  • 00:34:06 Jednou požádal synka: Prosím tě,
    kolik myslíš, že tady projde...
  • 00:34:11 Vládík si s tím dal práci a říkal:
    Tati, víš, že 160?
  • 00:34:21 Snažil se těm lidem vyhovět.
  • 00:34:24 Nenalézal odvahu toho člověka
    vyhodit.
  • 00:34:29 Proč sem zajíždělo tolik autobusů?
    Protože Vladimír nebyl lakomý
  • 00:34:37 a těm svým grafikám, které rozdával,
    říkal papírky.
  • 00:34:43 Takže se nemohlo stát, že by někdo
    od nás odcházel bez papírku.
  • 00:34:49 A myslím si, že to hodně dělalo to,
  • 00:34:54 že vždycky nějak jednoduše
    přišli ke Komárkovi.
  • 00:35:00 Kolikrát jsme tam přijeli a odcházel
    Broňa Poloczek nebo Jiřina Bohdalová
  • 00:35:05 nebo Pepa Vinklář, střídali jsme
    se tam navzájem.
  • 00:35:09 My jsme odjížděli
    a zase přijížděl někdo jiný.
  • 00:35:12 Bylo u něj pořád živo.
  • 00:35:16 Co se týče matky, ta to měla spjato
    i s přípravou stravy.
  • 00:35:21 Protože má máma si myslela, že
    všechny návštěvy musí dostat najíst,
  • 00:35:26 že se to prostě patří. Byla neustále
    v kuchyni a připravovala koláče,
  • 00:35:33 jednohubky, a ty pak nosila
    do ateliéru.
  • 00:35:37 Když se někdy otec rozezlil, protože
    si myslel, že návštěva je u konce,
  • 00:35:44 a v tom okamžiku, kdy se loučili,
    tak máma přinesla koláče,
  • 00:35:48 což znamenalo prodloužení návštěvy
    o další hodinu.
  • 00:35:55 Bylo tady spousta lidí, a já,
    žena Růžena, já mám pocit,
  • 00:36:00 že si mysleli,
    že jsem personál domu.
  • 00:36:06 Bylo tady moc lidí, fotografovali se,
    já tam nesla tu potravu,
  • 00:36:14 všechno to skončilo a jeden řekl:
    My počkáme, paní, až si to uděláte.
  • 00:36:23 Nelíbí se mi můj exteriér.
  • 00:36:26 A když někdo fotografuje
    na zahradě, to je taky blbý,
  • 00:36:30 takovej mamlas mezi kytkami,
    je to nehezký.
  • 00:36:33 Proto své autoportréty dělám
    velice nerad, jenom z donucení.
  • 00:36:39 Setkal jsem se u něj s lidmi,
    s kterými on hovořil
  • 00:36:44 a mluvil naprosto otevřeně
    proti komunizmu.
  • 00:36:47 A když odešli, zeptal jsem se:
  • 00:36:49 Vladimíre, ty ty lidi tak dobře znáš,
    že takhle hovoříš?
  • 00:36:53 On říkal: Ne, já je neznám.
  • 00:36:56 K němu chodilo spousta lidu
    a on si nebral servítky.
  • 00:37:00 Hovořil tak, jak mu zobák narostl
    a nebál se hovořit.
  • 00:37:05 Divím se až, že mu to prošlo.
  • 00:37:10 Komárek byl podezřelý, tak na něj
    nasadili speciálního estébáka.
  • 00:37:16 Ten hlídal nejen Komárka,
    ale celou naši skupinu.
  • 00:37:20 Musím říct, že na nás byl
    strašně hodný.
  • 00:37:23 Ten estébák se pak začal věnovat
    umění, kupoval literaturu,
  • 00:37:29 dokonce zahajoval výstavy
    a stal se z něj umělecký kritik.
  • 00:37:38 Mí rodiče měli i takovou
    psychologickou funkci.
  • 00:37:43 Lidé, kteří chodili, měli nějaké
    trable a nemoci, chodili za mým
  • 00:37:48 otcem, aby jim dal tu energii.
  • 00:37:54 Aby překonali problémy,
    které měli a řešili.
  • 00:37:59 Stávalo se, že k nám chodili
    i lidé smrtelně nemocní,
  • 00:38:04 kteří doufali, že skrze mého otce
    nebo jeho umění dojde k zázraku.
  • 00:38:13 Myslím, že Komárek nemohl
    být bez lidí.
  • 00:38:17 Ale vždycky přišlo to,
    že najednou musel být sám,
  • 00:38:20 že se mu ti lidé přejedli.
    Ale to byly hrozně krátké chvíle.
  • 00:38:24 Myslím, že to rytmizovalo
    jeho život.
  • 00:38:27 On tu společnost potřeboval, a potom
    hned potřeboval jakousi absenci.
  • 00:38:32 Jakoby opilec, který potřebuje
    najednou to pití ustát.
  • 00:38:36 Tam byl sám a tam maloval.
  • 00:38:39 A z tohoto splínu vycházelo
    to malování.
  • 00:38:46 Jednou tam natáčela televize
    a on při tom namaloval obraz.
  • 00:38:52 A když to domaloval, tak vzal
    bílou barvu a celé to zamazal.
  • 00:38:57 Lidi mu to tenkrát vyčítali,
    ale on se za to styděl,
  • 00:39:02 když něco namaloval před lidma.
  • 00:39:08 Člověk má mít odvahu zničit obraz.
  • 00:39:16 Byli jsme v Praze. Já jsem dostala
    volno, on si chtěl něco zařizovat.
  • 00:39:23 Jenže rozseděl dvě hodiny v autě.
    Zjistila se ischemická choroba srdce.
  • 00:39:31 Prognóza byla v jeho případě 10 let.
    Žil 18 let.
  • 00:39:39 Od roku 1981 začaly
    ty první problémy.
  • 00:39:44 Pomalu to gradovalo natolik, že to
    limitovalo dýchání, chůzi.
  • 00:39:51 Neměl jen nemocné srdce,
    ale i končetiny, žilní systém.
  • 00:39:56 Ale nikdy neztratil humor.
  • 00:39:59 Když ležel v motolské nemocnici,
    tak se zvažovala operace,
  • 00:40:05 ale pan doktor Kvapil říkal:
  • 00:40:08 On přežije operaci, ale těžko přežije
    pooperační stav.
  • 00:40:15 Takže se neoperoval, ale bylo to
    horší, horší a horší.
  • 00:40:20 Choroby se mi nevyhýbají.
    Já mám vůbec podezření, že tihle
  • 00:40:26 lidé, co jsou zdraví,
    že musí být moc nemocní,
  • 00:40:29 protože každý slušně vychovaný člověk
    musí být na něco nemocný.
  • 00:40:37 V listopadu 1989 přišel Komárek
    do Národního divadla a říkal:
  • 00:40:43 Tak jsem tady. Všude vidím:
    Komárek na hrad,
  • 00:40:46 přijdu sem, a von je to jinej!
  • 00:40:50 Když nějakou takovou legraci řekl,
    tak ti lidé se zasmáli,
  • 00:40:54 otřepali se a zase ho chvilku
    poslouchali.
  • 00:40:57 A v těch řečech on dovedl
    říct spoustu moudrých věcí.
  • 00:41:02 Vladimír Komárek kandidoval
  • 00:41:04 za Československou stranu
    socialistickou.
  • 00:41:09 Já jsem ho zaznamenal jako politika,
    na kterého lidi reagovali
  • 00:41:15 smíchem a slzami.
  • 00:41:18 Byl to předvolební mítink před
    prvními svobodnými volbami
  • 00:41:23 a Vladimír přijel se skupinou
    nějakých lidí, a v sokolovně bylo
  • 00:41:29 shromáždění, všichni byli nadšení,
    že se konečně dočkali.
  • 00:41:35 Nezvolili ho a tak místo jednoho
    politika zůstal úžasný malíř.
  • 00:41:47 Vždycky jsem říkal, že na té prázdné
    ploše člověk vidí maximum obrazu,
  • 00:41:54 co má dělat. První obraz jsem mnoho
    let, co jsem maloval, vždycky zkazil.
  • 00:42:00 Na starých plátnech, co mám,
    je vždycky 5-6 obrazů vespod.
  • 00:42:07 Postupem času začalo přibývat
    spíš té melancholie.
  • 00:42:12 A když potom začal filozofovat
    o smrti, o tom, co bude dál,
  • 00:42:18 tak jsme cítili,
    že něco není v pořádku,
  • 00:42:21 že on sám začíná trochu
    předjímat osud budoucí.
  • 00:42:27 Přijali jsme jednou Vladimíra,
    když sem přišel na kontrolu,
  • 00:42:32 tak před poradnou zkolaboval.
    Okamžitě jsme ho vezli na JIP,
  • 00:42:37 tam došlo k zástavě, podařilo
    se ho vrátit zpátky do života.
  • 00:42:42 První, co bylo, když jsem za ním
    přišel, strašně se smál a říkal:
  • 00:42:47 Člověče, to byla nádhera, já jsem
    viděl krásný bílý andělíčky.
  • 00:42:51 Žes mě nenechal umřít.
    To byla taková nádhera.
  • 00:42:55 Když se dostal na ARO, v té době mu
    napsala tři dopisy Lucka Bílá.
  • 00:43:01 Říkala jsem personálu: Jak se hne,
    tak do něj. Vemte dopis té Lucky
  • 00:43:10 a čtěte, protože on jí něco slíbil.
    Když se spolu seznámili, řekl:
  • 00:43:16 Zaseju jí celý barák svými obrázky,
    ať chce nebo nechce.
  • 00:43:23 A když jsem byla u té postele,
    tak jsem říkala: Koukej, Vladimíre,
  • 00:43:28 ty se musíš probrat, protože víš,
    co jsi slíbil Lucii?
  • 00:43:34 Má krásné věty, které se nedají
    zapomenout, jako třeba:
  • 00:43:37 Jsem ve špitliku,
    což je nemocnice,
  • 00:43:40 ale kdyby mě tě dali v práškách,
    hned by bylo líp.
  • 00:43:44 Vždycky každému vyčítal, proč ho
    vzkřísili, že už to měl za sebou
  • 00:43:49 a říkal: Já se těším, až umřu,
    protože si nedovedeš představit,
  • 00:43:53 jak je umírání krásný. A pana
    faráře Kordíka vždycky štval,
  • 00:43:57 protože říkal: Pane faráři, já
    jsem tam byl, ale není tam nic.
  • 00:44:04 Pan Komárek 40 let přemýšlel
    o tom, že namaluje křížovou cestu.
  • 00:44:10 Až po prožitku klinické smrti říkal,
    že se probudil proto,
  • 00:44:15 aby tu křížovou cestu namaloval.
    Byly mu nabídnuty tři kostely,
  • 00:44:19 z nich byl jeden náš, konecchlumský.
  • 00:44:22 A on Konecchlumí znal, je to kostel
    na kopečku, tak se přiklonil k němu,
  • 00:44:27 protože konecchlumský kostel dělá
    panoráma celé této krajiny.
  • 00:44:33 Na té křížové cestě pracoval
    už někdy od 60tých let.
  • 00:44:38 Mám od něj soubor grafických listů
    suchou jehlou, a už tam udělal
  • 00:44:44 celou tu křížovou cestu v náznaku,
    jak by to asi mohlo vypadat.
  • 00:44:50 Pak to udělal větší, ještě větší,
    a nakonec to byl právě Ščigol,
  • 00:44:55 který zařídil, že se to do kostela
    v Konecchlumí dalo.
  • 00:45:02 Celé Jičínsko to prožívalo.
    Byla to skoro mystická záležitost,
  • 00:45:09 že Vladimír sedí ve svém ateliéru,
    maluje obrazy, a lidé se na Jičínsku
  • 00:45:17 potkávají a ptají se jeden druhého:
    Jak mu to jde? Namaloval už druhé,
  • 00:45:21 už třetí, už desáté.
  • 00:45:26 Byl nemocný, nemohl moc chodit,
    protože měl výhřez plotýnek,
  • 00:45:30 tak jsem mu chodil dělat
    dvakrát týdně obstřiky.
  • 00:45:34 A on se postavil a začal malovat,
    ty desky byly dva metry vysoké.
  • 00:45:40 A je pravda, že to namaloval
    v rekordním čase.
  • 00:45:46 Pan Komárek vždycky říkal:
    Každý má svou křížovou cestu
  • 00:45:49 a každý si to musí prožít
    podle sebe.
  • 00:45:51 Třeba ta 11. Tam jsou tři žebříky,
    tři ptáci, kříž.
  • 00:45:55 Pan Komárek bral žebříky
    jako symbol cesty do nebe
  • 00:45:59 a ptáky jako spojení
    mezi nebem a zemí.
  • 00:46:02 Tři žebříky, tři ptáci,
    tři duše.
  • 00:46:09 Táta se rozhodně smrti bál,
    ale brzy ten strach překonal.
  • 00:46:13 Tou poslední tečkou, kterou
    chtěl dodělat, byla křížová cesta,
  • 00:46:20 kterou se mu podařilo vytvořit.
  • 00:46:23 To pokládal za tečku a od té chvíle
    se smrti nebál, hleděl jí vstříc.
  • 00:46:34 Špatně se mu dýchalo, museli jsme
    mít u postele kyslíkovou bombu.
  • 00:46:39 Ale přitom ho ty srandičky
    neopouštěly.
  • 00:46:45 Byl jsem na poloviční cestě k nim
    a Růženka volala: Spí, nejezdi.
  • 00:46:54 Takže jsem nedojela. A mrzí mě to,
    aspoň jsem ho mohla pohladit.
  • 00:46:59 Dva dny před tím, než odešel,
    si sezval hodně kamarádů,
  • 00:47:07 a celé ty dva večery se loučil
    se svým životem vesele, humorně.
  • 00:47:15 To byl pátek. Bylo tady strašně lidí,
    a Pepa Vinklář přivezl
  • 00:47:21 parmskou šunku, snad 10 kilo.
    A to bylo odpoledne.
  • 00:47:27 Zvažte, že v devět už byl konec.
    A Vladimír se z toho radoval
  • 00:47:34 a byl nepřirozeně veselý.
    Pak se rozešli a bylo půl osmé,
  • 00:47:41 když mě Vladimír požádal,
    že by chtěl tu šunku ochutnat.
  • 00:47:48 Najedl se té parmské šunky a bylo
    viditelné, že se mu špatně dýchá.
  • 00:47:57 Říkala jsem mu: Tak to nemůžeme
    nechat. Kterýho doktora si přeješ?
  • 00:48:02 A on říkal: Ale ne, to je normální,
  • 00:48:05 je mi úplně normálně,
    asi jsem se přežral.
  • 00:48:08 Bylo půl deváté,
  • 00:48:10 kdy jsem se rozhodla přece jen
    zavolat pohotovost.
  • 00:48:15 Seděli jsme oba na konci
    té válendy vedle sebe,
  • 00:48:19 a jak jsem překročila práh,
    tak najednou slyším: Růženo!
  • 00:48:28 A strašnou ránu.
  • 00:48:31 Vřítila jsem se do pokoje, on ležel
    na zemi v ohromném množství krve.
  • 00:48:49 Jeho malování je veliké v tom,
    že i když vypovídá o smutku,
  • 00:48:55 trápení a obrovské bolesti,
    křivdě, nespravedlnosti světa,
  • 00:49:01 on projde tím tyglíkem,
    kde promění to olovo ve zlato,
  • 00:49:07 a to je vlastně smysl umění,
    že špínu proměníte v poezii.
  • 00:49:13 Dovedete si představit
    na tomhle plátně třeba obraz,
  • 00:49:17 který se jmenoval Večer.
    Dvě okna přikrytá rouškou
  • 00:49:23 a tady u toho dívku, smutnou,
    která ví, že to končí.
  • 00:49:35 Nedávno se zjistilo, pár lidí si toho
    všimlo, já, protože sem chodím
  • 00:49:40 často, tak jsem to nezaregistrovala,
    lidé říkali: Nejsou světlejší?
  • 00:49:45 Až potom se zjistilo, že světlejší
    je ten okolek, kraj těch obrazů.
  • 00:49:50 Přijel sem i pan Ščigol a dohadovali
    jsme se, proč to světlá jen na kraji
  • 00:49:58 a to podstatné zůstává.
    Postavy jsou pořád stejné.
  • 00:50:04 Myslím si, jestli to pan Komárek
    neměl jako záměr, namaloval to tak,
  • 00:50:11 aby se to nepodstatné ztrácelo
    a to podstatné zůstávalo.
  • 00:50:18 Podle mě to působí tak, jakoby to
    chtěl dotáhnout a domalovat.
  • 00:50:23 A v tom okamžiku já ruce tak a řekl:
  • 00:50:28 Vladimíre, tak nám dej
    nějaké znamení.
  • 00:50:33 Je to pravda nebo není to pravda?
  • 00:50:37 V té chvíli mi v kapse zazvonil
    telefon a bylo to paní Růžena.
  • 00:50:44 Já nevím, jaké ještě znamení
    nám mohl poslat Vladimír.
  • 00:50:58 Skryté titulky: Leona Kminiaková
    Česká televize 2008

Související