iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
13. 11. 2002
19:35 na ČT1

1 2 3 4 5

19 hlasů
39951
zhlédnutí

Příběhy slavných

Bylo to sluníčko

Karolína Slunéčková

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Předčasná úmrtí - Bylo to sluníčko

  • 00:00:51 Tady někde bude Brouk v hlavě.
  • 00:00:55 Tohle je Brouk v hlavě.
  • 00:01:02 To jsou Lištičky.
  • 00:01:15 Tady je zbytek Kočky.
  • 00:01:21 Toto je "Přišel na večeři".
    Hrála s panem Kopeckým v hlavní roli.
  • 00:01:30 Vždycky tady jen proběhla
    a spěchala na jeviště.
  • 00:01:34 Rozrazila dveře, vstoupila
    na jeviště a - bomba!
  • 00:01:40 No ne! Můj oranžový kvítku!
  • 00:02:24 Má sladká utrápená tvářičko,
    musím ti dát pusinku!
  • 00:02:30 Olinka, Olina, Oluška,
    Karolína, Karolka.
  • 00:02:34 To všechno bylo jméno.
  • 00:02:37 Ale své příjmení Olina
    zosobňovala - Slunéčková.
  • 00:02:45 Ona byla naše sluníčko, také jí
    mnozí říkali Karolína Sluníčková.
  • 00:02:50 Když se řítila do šatny,
    bylo ji slyšet už z chodby,
  • 00:02:54 měla nezaměnitelný hluboký
    prsní hlas a smála se.
  • 00:03:00 Sotva se vřítila do šatny,
    smáli jsme se všichni.
  • 00:03:04 Ona byla živel, ale ona byla
    i subjekt,
  • 00:03:08 který byl živlem i hnán
    do neštěstí.
  • 00:03:13 Já jsem ji považoval za ojedinělý
    zjev v hereckém světě.
  • 00:03:22 Jedna naše dramaturgyně napsala
    ve vzpomínce na ni,
  • 00:03:28 že stačila odejít, než jí čas
    vzal její krásu a esprit.
  • 00:03:36 Připadá mi to, jako bych držela
    v ruce krásný peříčkový zámek.
  • 00:03:41 Jsem strašně ráda, že ho mám.
  • 00:03:44 Najednou však trochu více
    stisknu ruku a je po všem.
  • 00:04:00 Oluška se narodila v Kladně,
    pak se odstěhovali do Ústí.
  • 00:04:07 Rodiče měli hospodu.
    Byla nezaměstnanost a bída.
  • 00:04:12 Jí byly 2 roky a chodila
    do školky s mojí dcerkou.
  • 00:04:19 Místo domů utíkala ke mně.
  • 00:04:22 Každý den chodila v 5 hodin
    jako 5letá do kostela.
  • 00:04:29 Ona vyrůstala v rodině
    u starších rodičů,
  • 00:04:34 v prostředí láskyplném
    a laskavém.
  • 00:04:39 Byla to rodina, která byla
    postižena katastrofou roku 1938.
  • 00:04:47 Jim se nepodařilo včas vystěhovat
    z tehdejších Sudet.
  • 00:04:51 Oni tedy zůstali české národnosti,
  • 00:04:54 ale Karolína musela chodit
    do německé školy,
  • 00:04:57 protože tam česká škola nebyla.
  • 00:05:01 Prožívala velice silné emotivní
    chvíle jako Češka mezi cizími.
  • 00:05:08 A v roce 1945 pak byla svědkem toho,
  • 00:05:13 jakým způsobem se oplácely křivdy
    z protektorátu.
  • 00:05:20 Ona byla zvláštní dítě.
    Byla milá.
  • 00:05:27 Bylo jí asi 12 let, kolem šla
    paní s taškou a ona jí pomohla:
  • 00:05:33 "Paní, pojďte, já vám pomůžu.
  • 00:05:36 Vemte to za jedno ucho,
    abyste to neměla těžké."
  • 00:05:41 Byla dobrosrdečná.
  • 00:05:44 Bylo nás 5 kamarádek,
    ústecké okolí bylo naše -
  • 00:05:50 na Mariánské skále, na Větruši,
    hrad Střekov.
  • 00:05:54 Olinka měla pokoj nad hospůdkou,
    kde byl starý gramofon s troubou.
  • 00:06:02 Tam jsme si pouštěly desky
    a hrozně "blbly".
  • 00:06:09 Tam už se Olinka herecky předváděla,
    režírovala nás a vedla.
  • 00:06:16 Hrály jsme si na herečky
    a promenádovaly se.
  • 00:06:21 Navlíkaly jsme na sebe šaty
    od paní Sluníčkové,
  • 00:06:25 nebo co jsme si přinesly.
  • 00:06:28 Ona byla třeba kněžna
    a my jsme byly její poddané.
  • 00:06:40 V Ústí bydlela paní Věra Petáková,
    herečka. Měla taneční školu.
  • 00:06:47 Ta dala Karolíně první průpravu
    pro její povolání.
  • 00:06:59 Když měla Karolínka odjet
    do Budějovic, tak se jí nechtělo,
  • 00:07:05 nechtělo se jí ani od nás,
    od kamarádek.
  • 00:07:08 Ale její touha po divadle a herectví
    byla silnější,
  • 00:07:14 takže nakonec odešla do Budějovic.
  • 00:07:22 Velmi dobře si pamatuji na okamžik,
    kdy se vlak rozjížděl
  • 00:07:26 a na nástupišti byla moje
    zlatá máma s tatínkem.
  • 00:07:30 Chtělo se mi tolik plakat.
  • 00:07:39 Mé zlaté jižní Čechy!
  • 00:07:42 Ty 2 roky,
    které jsem tam prožila,
  • 00:07:44 byly i se starůstkami krásné.
  • 00:07:51 Tam prvně jsem ucítila vůni
    zákulisí, klihu, kostýmů,
  • 00:07:56 příjemné útulné teplo
    hereckých šaten.
  • 00:08:01 Když se dostala na školu,
  • 00:08:03 sešla se se studenty z hereckých,
    často lépe situovaných rodin.
  • 00:08:14 Tím začaly u ní pochybnosti,
    jestli to dokáže.
  • 00:08:21 Nikde neměla protekci, všechno si
    vždy musela vybojovat sama.
  • 00:08:27 DAMU absolvovala v r. 1956.
  • 00:08:31 Rovnou ze školy šla na Vinohrady,
    což byla kariéra!
  • 00:08:38 Moudrost je hezká věc, Táňo,
    ale člověk musí mít i fantazii.
  • 00:08:45 Musí se umět dívat dopředu,
    do budoucnosti.
  • 00:08:49 -A co je v budoucnosti?
    -Všechno, co chceš vidět.
  • 00:08:56 Ano, třeba vymýšlet.
  • 00:09:01 Ne, Táňo. Třeba věřit.
  • 00:09:06 -Čemu? Čemu věřit?
    -Svému snu.
  • 00:09:13 Takový nástup, jaký měla Karolína,
    jsem u divadla nikdy nezažila.
  • 00:09:20 Ona se rovnou po nástupu do divadla
    stala jedním z předních členů,
  • 00:09:26 okamžitě šla do velkých rolí
    a okamžitě s vynikajícím efektem.
  • 00:09:32 V inscenaci Vojna a mír
    na Vinohradech
  • 00:09:36 hrála velice mladičká
    roli Nataši.
  • 00:09:40 Režisér ji dal na scénu
    až před první řadu.
  • 00:09:45 Olga říkala těžký monolog
    přímo u lidí,
  • 00:09:50 přitom musela hrát
    i pro balkóny.
  • 00:09:54 Je to těžká záležitost,
    herec se nemá čeho chytit.
  • 00:09:58 Ona měla kruh soustředění takový,
  • 00:10:03 že jsem si říkal,
    že se rodí velká herečka.
  • 00:10:07 Dodnes vidím Olinku v překrásném
    bílém kostýmu.
  • 00:10:13 Svítila v roli Nataši jako sluníčko.
  • 00:10:19 Já jsem hostoval na Vinohradech
    na angažmá ve hře Angela.
  • 00:10:30 Hráli jsme milovnický pár.
  • 00:10:34 Jí bylo 25 let, mně 35.
  • 00:10:37 Přišel jsem hrát s velkým ostychem
    a respektem.
  • 00:10:43 Olinka ale byla báječnou partnerkou,
    takže ostych ze mne rychle spadl.
  • 00:10:49 Nahráli jsme toho spolu
    strašně moc.
  • 00:10:53 -Víš, co bych teď chtěl?
    -Jít si domů lehnout.
  • 00:10:58 Naopak, zatancovat si s tebou.
  • 00:11:04 HRAJE POMALÁ HUDBA
  • 00:11:19 Já jsem s Karolínou hrála
    od prvního okamžiku dost často.
  • 00:11:23 Jedna z prvních rolí Karolíny
    na Vinohradech
  • 00:11:27 byla v Gorkého Barbarech,
    kde hrála velkou krásnou roli.
  • 00:11:33 Dále jsme spolu hrály
    v Honu na čarodějnice,
  • 00:11:37 v Deníku Anny Frankové,
    v Bílých nocích, v mnoha komediích.
  • 00:11:45 Karolína zrála jako víno.
  • 00:11:51 Teď mám přece všechno,
    po čem jsem od dětství toužila.
  • 00:11:55 Záleží jedině na mně,
    budu-li herečkou nebo ne.
  • 00:11:59 Ovšem je mnoho těch dokonalých.
    Docílím já jich někdy?
  • 00:12:20 Známe příběh Johanky, bojovnice.
  • 00:12:24 Karolínka měla bojovnost
    také v sobě.
  • 00:12:30 V prostředí, kde jsme žili,
    si dokázala vybojovat svůj sen.
  • 00:12:43 Stát se herečkou.
  • 00:12:50 Tatínka, kterého milovala,
    jsem nepoznala.
  • 00:12:55 Odešel krátce poté, co Karolína
    nastoupila do Vinohradského divadla.
  • 00:13:01 Pamatuji si ale reakci Karolíny
    na odchod tatínka,
  • 00:13:05 která byla velice silná,
    pro mě nezapomenutelná.
  • 00:13:11 Ty, já půjdu do školy.
    Já se chci vyzkoušet.
  • 00:13:15 -Dočkáš se. -A kdy?
    -Až se sloupneš.
  • 00:13:20 Já už se loupu, mami.
    Jako banán.
  • 00:13:23 Podívej, sáhni si.
    Spalničky už jsou pryč.
  • 00:13:30 Ještě ne, holka.
    Podívej.
  • 00:13:35 Jsi opička strakatá, ušatá.
    Už se dočkáš.
  • 00:13:43 Spi.
  • 00:13:46 Tak si myslím, že mám ráda.
  • 00:13:49 Bože, jak často jsem si myslela,
    že mám,
  • 00:13:52 a za chvíli jsem byla opět chladná
    jak podzimní slunce.
  • 00:13:57 Tytam byly moje představy,
    tatam byla moje láska.
  • 00:14:00 Čím to je, že jsem tak nestálá?
    Vždyť přece láska je tak krásná!
  • 00:14:15 Když nastoupila,
    on byl v Budějovicích.
  • 00:14:19 Ona - zamilovaná novomanželka,
    byla u něj v duchu už v pátek
  • 00:14:24 a doznívalo to ještě v pondělí.-
  • 00:14:27 Nemohli jsme mluvit s Karolínou,
    byla duchem ještě někde jinde.
  • 00:14:32 Já jsem vykládala karty.
  • 00:14:34 Karty se snadno vykládají,
    když ty lidi znáte.
  • 00:14:38 Využívali jsme to k tomu,
    že jsme si dělali legraci.
  • 00:14:45 Karolínka byla mezi námi ještě
    nová, tak kartám věřila.
  • 00:14:52 Strašně chtěla,
    abych jí vyložila karty,
  • 00:14:56 protože to s Rudou
    teprve chodila.
  • 00:14:58 Každý byl v jiném angažmá,
    v jiném městě,
  • 00:15:01 a Karolínka chtěla, abych jí
    vyložila, jestli se nerozejdou.
  • 00:15:06 Já jsem jí vyložila, že se rozejdou,
    že na ni čekat nebude.
  • 00:15:12 Já myslela, že mě zabije,
    honila mě po autobusu,
  • 00:15:17 když jsme zastavili,
    honila mě kolem autobusu.
  • 00:15:21 Neodpustila mi to.
  • 00:15:23 Když jsme zastavili s autobusem
    ve městě, kde jsme měli hrát,
  • 00:15:27 tak Ruda čekal před divadlem.
  • 00:15:31 Ona mu skočila kolem krku
    a říkala mi:
  • 00:15:33 "Vidíš to, a počká na mě!"
  • 00:15:36 Když po mateřské dovolené přišla
    do své další velké role,
  • 00:15:42 kde jsem hrála její kamarádku,
    tak říkala od první zkoušky:
  • 00:15:48 "Já už nebudu moci dělat divadlo."
  • 00:15:50 Žena se mateřstvím změní
    a ona si tak strašně nevěřila.
  • 00:15:56 Ale ona byla obklopena láskou
    a pozorností,
  • 00:16:01 takže tuto roli samozřejmě
    hrála výborně.
  • 00:16:05 Když nebyla babička,
    tak jsem byl v divadle -
  • 00:16:08 to herecké děti bývají,
    protože někam se odložit musí.
  • 00:16:12 Divadlo znám od malička,
    maminčino i tátovo.
  • 00:16:17 Byl jsem zvyklý i na divadlo
    z druhé strany.
  • 00:16:22 Raději jsem se díval na představení
    z portálu než z hlediště.
  • 00:16:27 Bylo tři čtvrtě na sedm.
  • 00:16:29 Přišel jsem k pultu a představil
    se do mikrofonu:
  • 00:16:34 "Dobrý večer, vážení přátelé,
    dovolte, abych se vám představil.
  • 00:16:39 Jmenuji se Antonín Samler.
  • 00:16:41 Jsem inspicient Divadla pracujících
    v Mostě
  • 00:16:44 a ucházím se o místo inspicienta
    v tomto divadle.
  • 00:16:48 Buďte tak hodní a buďte mi
    všichni nápomocni v tom,
  • 00:16:52 aby představení mělo hladký
    průběh. Děkuji vám."
  • 00:16:57 Po tomto hlášení přiběhla
    Karolínka Slunéčková,
  • 00:17:01 za ní Jiřinka Jirásková
    a Vlastík Brodský.
  • 00:17:05 Karolínka řekla, že jsem první
    a jediný, který se představil,
  • 00:17:10 že je jim to sympatické:
    "Tfuj, tfuj, tfuj, zlomte vaz."
  • 00:17:17 TAdy seděla Iva Janžurová zády k nám,
    v rohu u okna jsem seděla já.
  • 00:17:24 Podle starého zvyku si sem dám
    tašku a kafíčko.
  • 00:17:30 Vedle mne sedí dodnes
    Jiřina Jirásková,
  • 00:17:34 tam v rohu seděla
    Hanička Macuichová.
  • 00:17:38 Toto bylo místo,
    kde seděla Olinka Slunéčková.
  • 00:17:43 Byla tu velká legrace,
  • 00:17:46 dokázaly jsme se vzájemně
    "heftovat" a převážet.
  • 00:18:03 Jednou jsem přišla do šatny
    a Jiřina na Karolínu říká:
  • 00:18:13 "To jsi blbá nebo co?
  • 00:18:15 To chceš takhle
    vyjít na jeviště?"
  • 00:18:18 Já jsem zírala,
  • 00:18:21 protože na takové otevřené projevy
    mezi kolegy jsem nebyla zvyklá.
  • 00:18:27 Karolína odpověděla:
  • 00:18:29 "Podívej se na sebe, jak vypadáš,
    to je katastrofální."
  • 00:18:32 Ona na to: "Ale tohle bych v životě
    neudělala." A ukazovala cosi.
  • 00:18:36 Já tam stála a říkám:
    "Pardon, promiňte."
  • 00:18:39 Předtím jsem jemně zaklepala.
  • 00:18:41 Ty dvě báby se na sebe podívaly
    a začaly se strašně chechtat.
  • 00:18:47 Měly radost, že mě dostaly.
  • 00:19:17 To byly ty výbuchy.
  • 00:19:19 Ne sluníčko jemné usměvavé,
    ale výbuchy na slunci.
  • 00:19:24 Když jsme byli armádní divadlo,
    to byly dlouhé přejezdy přes hory.
  • 00:19:30 Karolína se tam nablbla!
    Stahovala pod vodu ostatní.
  • 00:19:37 Sotva vlezla do vody,
    začala vymýšlet blbosti.
  • 00:19:44 Skočila někomu na hlavu
    a stáhla vás pod vodu,
  • 00:19:47 stahovala vás za nohy pod vodu,
    že je vodník.
  • 00:19:52 Dělala takovéhle jednoduché
    naivní věci,
  • 00:19:55 ale u Karolíny to bylo
    strašně roztomilé.
  • 00:20:01 Byla člověkem,
    se kterým nikdy nestála řeč.
  • 00:20:08 Často odskakovala od tématu.
  • 00:20:14 Na hodinu někam zabloudila
    a zase se k myšlence vrátila.
  • 00:20:20 Nikdy to neopomenula propepřit
    sebeironickými poznámkami.
  • 00:20:26 Nejkomičtější situace
    vznikají v hrůze,
  • 00:20:30 že se jednotlivec, kterému se
    všichni kolem smějí, propotí.
  • 00:20:34 Já mám špatnou paměť,
    jak v civilu, tak na jevišti.
  • 00:20:39 Hráli jsem Letní hosty,
    sovětsko-ruskou hru od Gorkého,
  • 00:20:43 kde je samý Ivan Pavlovič,
    Pavel Ivanovič, Maximovič...
  • 00:20:47 Zvlášť jsem si na tom dala
    záležet a ta jména jsem se naučila.
  • 00:20:51 Hrála jsem tam rozvernou paničku,
    která svádí Honzu Schánilce.
  • 00:20:56 -Herce.
    -Ano, na jevišti.
  • 00:21:01 To my víme, že ne v civilu.
  • 00:21:05 Abych to zkrátila
    a moc se nerozpovídala.
  • 00:21:08 Jo, s tou hlavou, už vím..
    Hráli jsme asi 20. reprízu.
  • 00:21:14 V šatně jsme si povídali
    o jeho malém chlapečkovi.
  • 00:21:19 Poté jsme vyšli na jeviště,
    měla jsem secesní kostým, paraple,
  • 00:21:25 a měla jsem ho nazvat jménem
    Ivane Pavloviči.
  • 00:21:30 Ovšem přijdu a nic.
    Ježišmarjá, jak se jmenuje?
  • 00:21:35 Jdu tedy a směju se,
    tak to bylo původně narežírovaný.
  • 00:21:39 Honza vůbec nic netušil.
  • 00:21:42 Přišla jsem až dopředu,
    otočila jsem se,
  • 00:21:45 do hlediště jsem rozevřela
    paraple a ptala se Honzy,
  • 00:21:48 jak se jmenuje.
    On furt nic.
  • 00:21:51 Když jsem to opakovala potřetí,
    tak se na mě podíval:
  • 00:21:54 "Schánilec, ty blbá, ne!"
  • 00:21:57 Byla někdy roztěkaná,
  • 00:22:00 takže bylo potřeba se jí věnovat
    více než jiným kolegyním.
  • 00:22:07 V její dobrosrdečnosti se totiž
    dokázala s každým zastavit
  • 00:22:13 a popovídat, a když jsme ji
    někdy volali na jeviště,
  • 00:22:17 tak než došla, potkala
    4 kolegy a hrozilo,
  • 00:22:22 že přijde pozdě na jeviště.
  • 00:22:25 Dokonce i u moře.
  • 00:22:27 Seděli jsme u bazénu a chtěli
    jsme přejít do druhé místnosti.
  • 00:22:33 Všichni jsme šli a uplynula hodina,
    než Karolínka přešla za námi.
  • 00:22:40 Uplynul čas, protože si už povídala
    s jinými lidmi.
  • 00:22:44 Ona svou bytostí, svým sluncem
    naplňovala ostatní.
  • 00:22:49 Tamti čekali,
    ale taky to k nim prozařovalo.
  • 00:22:52 Byli jsme u moře, začal příliv,
    lidi se začínali topit,
  • 00:22:56 ale Karolínka stále stála v moři
    a povídala, povídala.
  • 00:23:00 Na poslední chvíli vyplavali.
  • 00:23:03 Karolína šla na silnici,
    zamávala, zastavilo jí auto,
  • 00:23:09 otevřela se dvířka a ona se zeptala
    řidiče, zda by ji nedovezl do Prahy.
  • 00:23:17 On jí řekl,
    že ji samozřejmě rád doveze.
  • 00:23:20 Ukázal jí na zadní sedadlo,
    kam se má posadit.
  • 00:23:24 Karolínka otevřela zadní dveře,
    kde seděl stařičký pán s holí.
  • 00:23:29 Když Karolína zjistila,
    že v autě jsou dva mužský,
  • 00:23:33 tak si najednou uvědomila riziko,
    že ji můžou někam zavést,
  • 00:23:40 a řekla: "Prosím vás, pánové,
    znásilňovat ano, ale nezabíjet."
  • 00:23:47 Ten starý pán, který měl hůl,
    se prý rozklepal tak,
  • 00:23:52 že se nezastavil ani v Praze.
  • 00:23:56 Vyprávěla nám,
    že se jí líbí černoši,
  • 00:23:59 protože mají hezké pusy,
    jak jsou krásní a rajcovní.
  • 00:24:05 Stejně tak živě vyprávěla
    i o své mamince a stěžovala si,
  • 00:24:11 jak ji maminka trápí,
    ale přitom ji milovala.
  • 00:24:18 Říkali: "Karolíně se to musí
    odpustit, ona je prostá duše."
  • 00:24:24 Karolína nebyla na velkou hru
    různých intrik a kolizí.
  • 00:24:36 Ona vždy řekla to, co si myslela.
    Někdy i ťápla do horkého.
  • 00:24:46 Měl jsem ji právě proto rád.
  • 00:24:49 Ona byla schopna se mi v šatně
    před premiérou vrhnout kolem krku,
  • 00:24:54 ale taky říci: "Pane řediteli,
    co jste včera říkal,
  • 00:24:59 mi šlo sakra na nervy."
  • 00:25:02 Dalo se s ní povídat.
  • 00:25:05 Věděl jsem, že ona mi řekne do očí
    to, co bude říkat i v klubu.
  • 00:25:14 Proč se už konečně nenaučím ovládat,
    přemýšlet,
  • 00:25:17 nedělat ze sebe stále šaška?
  • 00:25:20 Proč neumím ovládat svůj smích?
  • 00:25:25 Božíčku, divadlo!
  • 00:25:28 Tak velké věci nedovedu podřídit
    své hnusné zlozvyky,
  • 00:25:33 které ze mě dělají rozchechtanou,
    ukecanou holku.
  • 00:25:36 Pak dělej divadlo!
  • 00:25:39 Byla členitě extrovertní.
  • 00:25:46 Někdy se zdálo,
    že vše, co ona je, to říká.
  • 00:25:52 Ona na sebe všechno řekla,
    ale možné je i to,
  • 00:25:59 že ona na sebe ještě
    spoustu věcí neřekla.
  • 00:26:14 Moje první režie byla Williams,
    Kočka na rozpálené plechové střeše.
  • 00:26:21 Karolína hrála hlavní roli,
    tu nejkrásnější.
  • 00:26:24 Karolína měla tu postavu v sobě.
  • 00:26:27 Tu starost, kterou tam měla
    o svazek se svým manželem,
  • 00:26:33 dokázala ztvárnit
    s obrovskou silou.
  • 00:26:39 Celý večer bouřila,
    to jsou obrovské monology.
  • 00:26:45 Odehrála půlku role
    v černém kombiné.
  • 00:26:51 Ženy vědí, co to znamená
    za magnetismus na jevišti.
  • 00:26:56 Hrála potřeštěnou dámu
    z americké společnosti,
  • 00:27:05 která kašle na společenské ohledy
    a občas ulítne.
  • 00:27:12 Měla krásné nohy.
  • 00:27:15 Když se objevila na jevišti v černém
    kombiné, s krásnýma nohama,
  • 00:27:20 tak jsem si říkala,
    že toto každý nemůže. Ona mohla.
  • 00:27:27 Ale nejspíš se budu stěhovat.
    Tohle je ohavná čtvrť.
  • 00:27:33 Kolem samí lidi bez vychování.
    Prostě sem nezapadám.
  • 00:27:40 Jde ten budík dobře?
  • 00:27:44 Samí lepší lidi mi říkají:
  • 00:27:47 "Vy byste si poradila všude
    a se vším."
  • 00:27:50 Mám docela slušné vzdělání.
    Můj otec sloužil v armádě.
  • 00:28:02 Olina byla schopná velkých proměn.
  • 00:28:06 Dostala roli prostitutky,
  • 00:28:10 která toho neurotického mládence
    dorazí, a on začne být agresivní.
  • 00:28:19 Předvedla neuvěřitelnou krutost,
    vulgaritu - byl to velký výkon.
  • 00:28:31 Ujala se mě, když jsem přišla
    do Divadla na Vinohradech.
  • 00:28:35 Potácela jsem se
    v Shakespearově hře.
  • 00:28:39 Ona mě vzala za ruku a řekla:
  • 00:28:41 "Netrap se tím.
    Musíš si uvědomit základní věci.
  • 00:28:45 žena působí na muže nejen očima,
    výrazem, citem,
  • 00:28:51 ale taky tělesností."
  • 00:28:54 Začala mi ukazovat,
    jak funguje tělo,
  • 00:28:57 co to je, když se žena postaví,
    jak funguje ňadry...
  • 00:29:02 Ona byla opravdu krásná ženská,
  • 00:29:06 takže já jsem na ní zírala
    jako na obrázek.
  • 00:29:09 Jak s tím uměla pracovat...
  • 00:29:13 Ona mi to všechno tak nezištně
    dala v plen.
  • 00:29:16 Měla ohromný temperament.
  • 00:29:18 Nevyplatilo se jí to v Orlovi.
    Najednou nezkrotila temperament,
  • 00:29:24 ulítla jí slina ze rtu
    a začala prskat.
  • 00:29:32 To je hrozné,
    když se to stane.
  • 00:29:35 Byla to aristokratka ve šněrovačce,
    od které se očekávalo,
  • 00:29:39 že bude vznešená, a ona herce
    v jednu chvíli rozvášnila.
  • 00:29:48 Ve slavném představení
    Brouk v hlavě jsme hráli manžele,
  • 00:29:54 španělský pár.
  • 00:29:58 Není to moje tajemství.
  • 00:30:00 Jen mu to vysvětli,
    až se mu odkrví mozek.
  • 00:30:02 -Prosím, prosím!
    -Prosím? Jaký vy jste Othello?
  • 00:30:07 HOVOŘÍ RYCHLE ŠPANĚLSKY
  • 00:30:34 My jsme Brouka v hlavě dělali
    s pocitem obrovského štěstí,
  • 00:30:41 že se v té naší zemi konečně něco
    děje, že se to může změnit.
  • 00:30:45 Skončilo to ale hrůzně, protože
    nás obsadila spojenecká vojska
  • 00:30:51 a všechno bylo špatně.
  • 00:30:54 Jeviště nás ale osvobozovalo.
  • 00:30:59 Parta, která dělala Brouka v hlavě,
    byla výborná.
  • 00:31:03 Tak a teď rychle,
    než se Viktor Emanuel vrátí.
  • 00:31:06 -Čím ho nachytáme na vějičku?
    -Čekám na tvé nápady.
  • 00:31:09 To se načekáš.
  • 00:31:11 Byli jste v poslední době
    v divadle?
  • 00:31:16 Ano, ve středu večer v Palais Royal
    s Romainem Turnerem.
  • 00:31:20 -Ten se málem stal mým milencem.
    -To sem teď nepleť.
  • 00:31:25 -Píšu: "Pane..."
    -Co? -Pane.
  • 00:31:28 -To píšeš?
    -Ano, už jsem napsala.
  • 00:31:32 Pane, nedávno jsem vás viděla
    v Palais Royal
  • 00:31:37 a informovala jsem se na vaše jméno.
  • 00:31:40 -Tobě se to nelíbí? ?Ne.
    -Mně taky ne.
  • 00:31:43 Nezlob se, Luiso, ale myslím,
    že začátek by měl být brutální.
  • 00:31:47 "Pane, učaroval jste mi, celý večer
    jsem se dívala jen na vás."
  • 00:31:51 To je fantastické!
  • 00:31:54 Pane, učaroval jste mi, celý večer
    jsem se dívala jen na vás.
  • 00:31:58 Bylo to ve středu večer
    v Palais Royal.
  • 00:32:01 Známí mi řekli vaše jméno.
    Od té doby sním jen o vás.
  • 00:32:08 -To je přehnané, ne?
    -Pro nás ano. Pro muže ne.
  • 00:32:13 Jsem odhodlána k jakékoliv neřesti.
    Chcete ji spáchati se mnou?
  • 00:32:26 Budu vás čekati dnes o páté
    v hotelu U něžné kočičky.
  • 00:32:30 Ne! To je tentýž hotel,
    to ho odradí.
  • 00:32:32 Naopak, to ho povzbudí.
  • 00:32:34 V pokoji na jméno Chamboisy.
    Žena, která vás miluje.
  • 00:32:38 Luiso, ty jsi fantastická.
    Rafinovaná.
  • 00:32:41 To jsme to vymňoukly.
    Přepiš to.
  • 00:32:44 Počkej, to se dá spravit.
    Post scriptum.
  • 00:32:49 Checheche, co?
  • 00:32:52 -Píšíc tento dopis...
    -Píšíc?
  • 00:32:56 Ať vidí, že ovládá gramatiku.
  • 00:32:58 Nemohla jsem zadržet slzy.
  • 00:33:00 Přičiňte se, aby to byly slzy
    radosti, ne zoufalství.
  • 00:33:04 -Adresu.
    -Tady máš obálku.
  • 00:33:09 Pan Chamboisy.
    Máš někoho, kdo mu to doručí?
  • 00:33:12 Ano. To naštěstí mám. Tebe.
  • 00:33:18 Její absolutní hereckou spontaneitu
    jsem zažila ve hře Přišel na večeři,
  • 00:33:23 kde prokázala úžasný
    pohybový talent.
  • 00:33:26 Měla i jistou pohybovou průpravu
    z dětství.
  • 00:33:29 Uměla stepovat nejlépe z nás.
  • 00:33:31 My jsme se stepovat učili,
    až když jsme začali hru zkoušet.
  • 00:33:39 Někdo by možná řekl,
    že byla jen intuitivní herečka.
  • 00:33:42 To je ale dost pejorativní.
  • 00:33:45 Ona nebyla taková, ona byla
    citově silná a talentovaná.
  • 00:33:51 Já jsem jí velmi důvěřoval,
    ale věděl jsem,
  • 00:33:56 že netrpělivost nebo nevlídnost
    ji blokuje.
  • 00:34:02 Byla zkušená herečka.
  • 00:34:06 Když ale na ni někdo spěchal,
    věděla si samozřejmě rady,
  • 00:34:10 ale byl to první plán.
  • 00:34:13 Za trošku trpělivosti a laskavosti
    z ní vypadl unikátní výkon.
  • 00:34:21 Ona působila harmonicky, ale myslím,
    že měla mnoho 13. komnat.
  • 00:34:30 Ona se vyhýbala konfliktům,
    neměla je ráda,
  • 00:34:34 ale přesto k nim přicházela.
  • 00:34:38 Ředitel Míka jí nabídl,
  • 00:34:43 aby vstoupila do Svazu
    československo-sovětského přátelství,
  • 00:34:49 a ona strašně nechtěla.
  • 00:34:51 Zároveň se ale bála,
    že by z toho měla problémy.
  • 00:34:55 Problém, jak z toho vyjít,
    aby neměla potíže,
  • 00:35:03 a zároveň aby zůstala rovná,
    těžce zvládala.
  • 00:35:08 Naštěstí se to setřáslo
    a padlo to na někoho jiného.
  • 00:35:12 Už nevím, kdo to byl.
    Jí se tak ulevilo a tak si vydechla!
  • 00:35:20 Nejvíce jsem se s ní poznal
    na natáčení filmu Pomerančový kluk,
  • 00:35:25 kde mi hrála maminku.
  • 00:35:27 Hrála opuštěnou matku se synem,
    17letým pubescentem.
  • 00:35:33 Byla tam scéna,
    kdy mi měla dát pár facek,
  • 00:35:38 a Karolíně to dělalo hrozné
    problémy.
  • 00:35:41 Tuto scénu jsme jeli snad 19krát.
    Hodněkrát.
  • 00:35:45 Ona mě vždy zfackovala,
    a pak se mi omlouvala.
  • 00:35:49 Když režisér řekl stop,
    tak mě vždy objala a říkala:
  • 00:35:53 "Ťuldo, omlouvám se.
    Nebouchla jsem tě moc?"
  • 00:35:56 Říkali jsme si, že se postará o děti
    a pak se vezmeme.
  • 00:35:59 A ty si přijdeš a všecko zničíš!
  • 00:36:01 Tobě může chlap nakecat, co chce,
    a ty tomu věříš. Odjakživa.
  • 00:36:05 Proč ty nikdy nic nezačneš pořádně?
  • 00:36:08 Proč si tak libuješ, mít věčně
    zasrabenej život kvůli takovému...
  • 00:36:11 Mlč!
    Mlč, ty spratku jeden nevychovanej!
  • 00:36:20 Teď mi to můžeš vrátit.
  • 00:36:23 Jen jednou v životě jsem zažila,
    kdy se zastala sama sebe.
  • 00:36:30 Zkoušeli jsme s jedním
    panem režisérem,
  • 00:36:35 který o její vstřícné
    a bojácné povaze věděl.
  • 00:36:43 Na jevišti na ni začal křičet,
    že je to špatně.
  • 00:36:53 Karolína vyšla na forbínu a hlasem,
    který já slyším dodnes, řekla:
  • 00:37:01 "Já si vyprošuji tento tón!"
  • 00:37:05 Třásla se na celým těle,
    byla bílá jak stěna,
  • 00:37:10 ale ohradila se proti tomu ataku
    takovým způsobem,
  • 00:37:15 že ten režisér se k ní do konce
    zkoušek choval tak,
  • 00:37:19 jako kdyby všechno, co dělala,
    dělala geniálně.
  • 00:37:23 Vím dobře, že mám v sobě trucovitou
    zlomyslnost a vzteklost,
  • 00:37:28 jsem schopna v prvním návalu zlosti
    učinit vše.
  • 00:37:32 Co je mi platná snaha stát se
    dobrým člověkem,
  • 00:37:35 když na druhé straně se mi to
    takto boří?
  • 00:37:38 Když je herec moc agresivní,
    tak tomu říkám,
  • 00:37:45 že si ze strachu píská v lese.
  • 00:37:49 Když se trefíte na to citlivé
    místo, ozve se někdo zranitelný.
  • 00:37:55 To byla Olga určitě také.
  • 00:38:02 Když jsme se my 4 děvčata setkaly,
    šly jsme do Vaňova,
  • 00:38:09 daly jsme si ruce takto a:
    "Za civilizaci!"
  • 00:38:14 To bylo naše heslo, které značilo,
    že jdeme do přírody a že si užijeme.
  • 00:38:29 Byly to monology šílence,
  • 00:38:31 kdy chodila po louce
    a povídala si polohlasem.
  • 00:38:36 Já už jsem byl na to zvyklý,
    ale kdo to neznal,
  • 00:38:40 koukal na ni jak na tichého blázna.
    Ale to jsou všichni herci.
  • 00:38:55 Samotu měla ráda,
    já to mám po ní.
  • 00:38:59 Profese, kterou dělala celý život,
    znamenala jenom kontakt s lidmi.
  • 00:39:07 Právě proto samota
    byla pro ni únikem.
  • 00:39:16 Neznamená to, že se zde lidem
    vyhýbala, naopak,
  • 00:39:20 bylo tady velice veselo.
  • 00:39:24 Ano.
  • 00:39:26 Vidíte to, kafíčko je tady.
    Ale cukr tady není, pusinko.
  • 00:39:34 Zapomněli jsme zase cukříček.
  • 00:39:36 Ale nemáš se za co omlouvat,
    miláčku,
  • 00:39:39 víme, že máš v hlavě
    důležitější věci.
  • 00:39:43 -Ovšem lžičky jsi zapomněla taky.
    -Ne, ne. Jsou tady.
  • 00:39:49 -Jsou tu, ale paručku máš našišato.
    -Kamile, odpusťte, prosím.
  • 00:39:56 Má velký den.
  • 00:39:59 To, že přijímala rychlé úkoly,
    kde po ní někdo chtěl hotový výkon,
  • 00:40:11 jí pokazilo šance u těch,
    kteří chtěli to, co měla navíc.
  • 00:40:22 Měla ohromnou vnitřní sílu
    i ve vážných rolích.
  • 00:40:29 I když nemluvila, měla v sobě lidský
    obsah, což je nejdůležitější.
  • 00:40:37 Hodnotu člověka na divadle poznáte
    tím, že vás nenudí,
  • 00:40:49 že má v sobě jakési tajemství.
  • 00:40:51 Byl roztržitý. Vždycky, když se mnou
    mluví, myslí na něco jiného.
  • 00:40:57 A když se ho ptám, co mu je, tak mi
    odpoví, že muži mají mnoho starostí.
  • 00:41:02 Neptej se ho na nic.
    A až se vdáš, ptej se ještě míň.
  • 00:41:08 Mluv, když bude mluvit on.
  • 00:41:10 Dívej se na něj,
    když se on bude dívat.
  • 00:41:13 Tak nebudeš nikdy zklamána.
  • 00:41:15 Matko, mně se zdá,
    že přede mnou mnoho věcí skrývá.
  • 00:41:23 Nepokoušej se je odhalit.
    Nikdy se ho na nic neptej,
  • 00:41:29 hlavně dbej,
    aby tě nikdy neviděl plakat.
  • 00:41:34 Měla bych být šťastná,
    ale nejsem.
  • 00:41:40 Šťastna nebo nešťastna,
    žít musíš.
  • 00:41:43 Karolínka byla velmi zaměstnávaná -
    v televizi i v divadle,
  • 00:41:48 šla z role do role, a přitom se
    nestala obecně uznávanou hvězdou.
  • 00:41:56 Neměla v sobě ctižádost,
  • 00:41:59 která by šla přes mrtvoly
    a přes vlastní sebeúctu.
  • 00:42:05 Tomuto se v divadle říká "loktaři".
  • 00:42:08 Loktařka ona nikdy nebyla, naopak,
    ona se lidí, kteří měli lokty,
  • 00:42:14 velice bála a vyhýbala se jim.
  • 00:42:17 Povídá: "Já chci muže,
    ať je třeba kost a kůže,
  • 00:42:20 jen když to bude šlechtic."
    Taková je Delicatesy.
  • 00:42:24 A když si v neděli oblékne
    hedvábné šaty, můj ty Bože,
  • 00:42:29 všecko to na ní jenom šustí.
    Prostě jako kněžna.
  • 00:42:34 Ptal jsem se tě,
    protože jako dvorní rada - rozumíš...
  • 00:42:39 Co bych nerozuměla?
  • 00:42:42 Chodil k nám už jeden dvorní rada,
    ale my jsme ho odřekli.
  • 00:42:45 Nelíbil se nám. Měl divný zvyk:
    jak otevřel pusu, tak lhal.
  • 00:42:52 Nejednou ho pánbůh navštívil
    takovým křížem.
  • 00:42:55 Sám z toho žádnou radost nemá,
    ale lhát musí. To už je vůle boží.
  • 00:43:00 Ona sama říkala, že se těší,
    až jí přibydou léta
  • 00:43:04 a bude moci hrát staré báby.
  • 00:43:07 Čekala, že vrchol má před sebou,
    ale bohužel už se toho nedočkala.
  • 00:43:24 Bylo to zvláštní.
  • 00:43:26 Karolína nevěděla, že ji v té
    době čeká už jen krátká cesta.
  • 00:43:30 Průběh její nemoci nebyl snadný,
    to všecko ona nevěděla.
  • 00:43:36 Ale jako kdyby to byl zásah osudu,
  • 00:43:40 v té roli se soustředilo všechno,
    co ona do konce svých dnů zažila.
  • 00:43:47 Bez ohledu na to,
    že to v té době ještě neměla zažité.
  • 00:43:51 Všechno v té roli bylo.
  • 00:43:53 Bylo to tak jímavé,
    lidsky strhující,
  • 00:43:57 že si nedovedu představit,
  • 00:44:00 že bych to viděla ještě někdy
    s jinou herečkou.
  • 00:44:03 Přijeli za mnou moje drahá maminka
    a tatínek.
  • 00:44:06 Člověk si neuvědomuje,
    jak ta léta utíkají.
  • 00:44:10 Doprovodila jsem je na nádraží.
  • 00:44:13 Byli ve vlaku
    a mluvili se mnou z okýnka.
  • 00:44:16 Smáli jsme se, a najednou
    v půli slova se vlak rozjel.
  • 00:44:20 Nezadržitelně jel.
    Zůstala jsem na peróně sama.
  • 00:44:26 To jsem si poprvé jasně uvědomila,
    co je to smrt.
  • 00:44:32 Smrt nenechá také ani domluvit,
    vezme - neptá se.
  • 00:44:42 Tělo je jenom nostitel dvou
    obrovských entit - ducha a duše.
  • 00:44:50 To bylo vystaveno útokům
    na její duši.
  • 00:44:58 Její duch byl klidný.
  • 00:45:01 Ona věděla, že její duch
    nebude hřešit proti Desateru.
  • 00:45:06 Ale duše je něco jiného,
    to jsou instinkty.
  • 00:45:10 Na někoho se člověk zadívá
    a za chvíli má jeho srdce.
  • 00:45:14 Někdo si vzpomene na svou 1. lásku
    a znovu se do ní zamiluje.
  • 00:45:21 To jsou lidé rychlého
    citového vznětu.
  • 00:45:26 U Karolíny to hrálo
    důležitou roli.
  • 00:45:30 Myslím, že to působí
    i na imunologickou oblast.
  • 00:45:45 Určitě se bála o zdraví.
  • 00:45:48 V člověku se něco odblokuje
    právě velkým strachem,
  • 00:45:52 že tomu pak podlehne.
  • 00:45:55 Hrozně se bála nemocí, i těch,
    které ji nakonec skolily.
  • 00:46:03 Dávno předtím, než onemocněla,
    sháněla léčitele.
  • 00:46:11 Měla velký strach.
  • 00:46:14 1. listopadu jsme jeli na besídku.
    Měli jsme sraz v divadle.
  • 00:46:20 Olinka přišla do divadla,
    měla horečku,
  • 00:46:23 bolelo ji na plicích,
    kašlala.
  • 00:46:27 Řekla jsem, že nikam nepojedeme,
    že nemá smysl, aby se přetěžovala.
  • 00:46:32 Ona řekla, že pokud něco slíbila,
    tak že to musí splnit.
  • 00:46:35 Jeli jsme až na jih Čech.
  • 00:46:38 Když jsme se vraceli,
    byla velmi unavená
  • 00:46:41 a měla stres, říkala,
    že je to nepříjemné.
  • 00:46:45 Řekla jsem jí: "Neboj se, jsi přece
    "kořen", vzpomeň si na svou maminku,
  • 00:46:51 které v té době bylo asi 82 let.
    "Jaká to je bytost!"
  • 00:46:56 Ona řekla: "No jo, ale mně zemřel
    tatínek na rakovinu plic."
  • 00:47:03 Na ty její oči dodnes
    nemohu zapomenout.
  • 00:47:12 Vyprávěla mi, že jí lékař nařídil,
    že si musí okamžitě lehnout.
  • 00:47:18 Ona prý mu řekla: "Lehnout ne.
    Já vám sem budu chodit mýt okna,
  • 00:47:22 budu sem chodit na prohlídky,
    ale lehnout si do nemocnice? Ne."
  • 00:47:26 Naposledy hrála v Košicích
    ve hře Dalskabáty.
  • 00:47:30 Takže naposled ani nehrála
    na Vinohradech.
  • 00:47:34 Byla jí tam pořád zima.
  • 00:47:37 Zpět jsme odjížděli pozdním vlakem,
    ona se vracela letecky.
  • 00:47:43 To bylo naposledy,
    kdy stála na prknech divadla.
  • 00:47:47 Nemoci vzdorovala statečně
    a s jí velice blízkou nadějností,
  • 00:47:58 která někdy nemívá reálný základ.
  • 00:48:02 Zúčastnila se i léčení
    ne jen u diplomovaných lékařů.
  • 00:48:09 Zkoušela to všemi směry
    a velice věřila.
  • 00:48:13 Čekala jsem své druhé miminko,
    Adélku. To jsem tehdy nevěděla.
  • 00:48:18 Už jsem měla bříško.
  • 00:48:20 Olinka už byla nemocná
    a věděla, co má za nemoc.
  • 00:48:25 Řekla mi se svým úsměvem:
  • 00:48:28 "Vidíš, jeden člověk se narodí
    a druhý zemře."
  • 00:48:33 Když už byla moc nemocná
    a zdevastovaná,
  • 00:48:38 řekla jsem jí: "Tak takhle ne.
    Musíš s tím něco udělat."
  • 00:48:43 Ona přišla.
    Nemáte představu ? prostě zjevení.
  • 00:48:48 Jela jsem pro ni autem,
    ona na mě čekala před domem,
  • 00:48:52 a tam stála skutečně světová hvězda.
  • 00:48:56 Ani choroba nedokázala
    její krásné rysy zničit.
  • 00:49:06 Bylo dopoledne, pauza ve zkoušení.
  • 00:49:10 Přišla na jeviště.
    Přistihla jsem jí na forbíně,
  • 00:49:14 jak se dívá do hlediště
    od balkónů až dolů.
  • 00:49:18 Pochopila jsem,
    co tím pohledem všechno říká.
  • 00:49:24 Ona se v ten moment s jevištěm
    a hledištěm loučila.
  • 00:49:28 Tak, jak to bylo
    pro Karolínu typické.
  • 00:49:31 Nezveřejňovala to
    a nikdy tím nikoho neobtěžovala.
  • 00:49:37 V tu chvíli mi ještě říkala,
    že o mně četla v novinách rozhovor
  • 00:49:42 a měla z toho radost.
  • 00:49:45 Jiný člověk by se zahleděl
    do svých problémů a smutku,
  • 00:49:52 ale ona se snažila stále svět vnímat
    a dělat druhým radost.
  • 00:50:00 Týden před smrtí přišla s Rudou
    z nemocnice a byla plná elánu.
  • 00:50:09 Zrovna jsme zkoušeli.
  • 00:50:12 Byly jsme šťastné
    a padly jsme si do náruče.
  • 00:50:15 Řekla: "Už jdu zkoušet! Pár dnů si
    odpočinu a jsem absolutně v pořádku."
  • 00:50:21 Do týdne byla pryč.
  • 00:50:28 Určitě věděla, co se děje,
    co by se jí mělo stát.
  • 00:50:34 Měla ale takovou sílu,
    že i s batohem trápení šla dál,
  • 00:50:42 a šla stejným rytmem chůze.
  • 00:50:45 Baťoh měla čím dál těžší a šla.
    Věděla to.
  • 00:50:49 Osud jí naložil, přidal
    a ona šla a byla čím dál silnější.
  • 00:50:54 Její síla tryskala kolem nás všech.
  • 00:51:00 To byl dar jejího života.
  • 00:51:36 Skryté titulky: Marie Marek
    a Věra Šimarová, ČT 2014

Související