iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 10. 2001
20:50 na ČT1

1 2 3 4 5

4 hlasy
16714
zhlédnutí

Příběhy slavných

Milý společník aneb Blues pro Luďka Hulana

Luděk Hulan

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Předčasná úmrtí - Milý společník aneb Blues pro Luďka Hulana

  • 00:00:25 Přišel ke mě do divadla, kde jsme
    zrovna zkoušeli, a říkal mi:
  • 00:00:28 "Jiříčku, já jsem ti přinesl
    desku. Nazpíval jsem jednu tvou
  • 00:00:35 starou písničku."
  • 00:00:37 To byla poslední deska v jeho
    životě, která se jmenovala
  • 00:00:41 "Blues na cestu poslední".
  • 00:00:43 Byla to skutečně moje skladba
    z dávných dob.
  • 00:00:46 Nazpíval ji překrásně.
  • 00:00:51 První verš tohoto blues zněl:
  • 00:00:56 "Černý nebožtíku, máš to ale kliku,
    za chvíli budeš do temné hlíny
  • 00:01:01 zakopán..."
  • 00:01:04 Přišlo mi to, jako by si smrt
    tímto singlem urychlil.
  • 00:01:34 Byl to jaazzman, který vším dával
    najevo jazzový pocit.
  • 00:01:53 Byl především muzikant,
    vše kolem něj jen plynulo,
  • 00:02:01 ničemu jinému nevěnoval pozornost.
  • 00:02:06 Český jazz hrál jako tvůrce,
    interpret, organizátor, objevitel
  • 00:02:11 nových talentů a popularizátor jazzu
    misionářského typu.
  • 00:02:22 Pro Luďka byl jazz způsob života,
    byl stále "nažhaven",
  • 00:02:31 oplýval nekonečným entusiasmem.
  • 00:02:36 Byl to "kvasar" - moc nesvítil,
    ale vydával spousty energie.
  • 00:02:45 Předával na publikum kousek toho,
    čemu on sám opravdu věřil.
  • 00:02:52 To byla pro něj největší naléhavost,
    když hrál.
  • 00:02:55 I když posluchači jazzu moc
    nerozuměli, říkali si,
  • 00:02:58 že na tom asi něco bude, když to
    s tím člověkem dělá takové věci.
  • 00:03:29 Luďkova babička psala deníček,
    kde píše, že v jeho 2,5 letech
  • 00:03:35 jevil zájem o hudbu.
  • 00:03:40 Potom, když jezívali do Poděbrad
    nebo do Lázně Mšené,
  • 00:03:47 zkoušel dirigovat na promenádních
    koncertech.
  • 00:04:07 Rodiče ze mne chtěli mít
    virtuoza na housle nebo na piano.
  • 00:04:09 Já jsem ale chtěl hrát na basu,
    která mě velmi fascinovala.
  • 00:04:13 V dětství mě bavila rytmická muzika -
    pochody, jazz ještě nebyl.
  • 00:04:20 Věnoval jsem se tomu stále víc,
    věnoval jsem tomu i volný čas.
  • 00:04:27 Tak jsem se stal jazzovým fanouškem
    a sběratelem desek.
  • 00:04:31 Měl úžasnou diskotéku tehdejších
    topsvětových muzikantů.
  • 00:04:42 Hulan uměl s těmi všemi kapelami
    bezchybně hrát.
  • 00:04:48 V roce 1949 jsem přestal studovat
    na gymnáziu, protože jsem to
  • 00:04:54 považoval za zbytečné,
    věnoval jsem se už jenom hudbě.
  • 00:04:57 Od té doby jsem prošel velkou řadu
    našich předních jazzových orchestrů.
  • 00:05:02 Hrozně jsem k němu vzhlížel.
  • 00:05:04 Vídal jsem ho chodit s basou po
    Spořilově - měl ušlechtilou hlavu
  • 00:05:09 jako Angličan.
  • 00:05:12 Fancinoval mě svou pověstí - říkalo
    se, že ve vilce na Spořilově
  • 00:05:19 pořádají večery - tzv. "bobtuny".
  • 00:05:25 To se dělalo jednou za 14 dní,
    a ti lidé se tam už nevešli.
  • 00:05:29 Dům byl tak plný, že jsme museli
    hledat nové místnosti -
  • 00:05:33 hráli jsme v např. Urbangrillu.
  • 00:05:40 Někdo to ale vždy udal, zakázalo
    se to, a ten kdo nám hraní povolil,
  • 00:05:46 měl z toho nepříjemnosti.
  • 00:05:49 Ale my jsme se vždy objevili jinde.
  • 00:05:53 Luděk se začal věnovat i vážné
    hudbě, aby získal prstoklad,
  • 00:06:04 smyčcovou techniku...
  • 00:06:09 Bohužel ale dostal nepřekonatelnou
    chorobu, která způsobila křeče
  • 00:06:20 v ruce, takže se musel přestat
    věnovat hraní vážné hudby.
  • 00:06:37 Život se s ním nemazlil.
  • 00:06:41 Prožil i takové životní příběhy,
    které ho ničily.
  • 00:06:47 Jedna z těch věcí, které mu
    ničily zdraví, byli rodiče.
  • 00:06:56 Oni byli hodní, ale vážně nemocní.
  • 00:07:00 Tatínek měl Parkinsonovu nemoc,
    mohl se sice pohybovat,
  • 00:07:05 ale nemluvil, nemohl přemýšlet.
  • 00:07:14 Maminka byla na vozíku,
    nebyla schopna pracovat.
  • 00:07:19 Signál, který mu předurčoval
    pesimismus, byl v tom,
  • 00:07:30 že mu začala ochrnovat ruka.
  • 00:07:36 Jeho maminka byla na pojízdné
    židli.
  • 00:07:45 To byl možná i důvod jeho obav,
    aby se toto nepřihodilo i jemu.
  • 00:08:11 Břímě údělu rodičů, břímě alkoholu
    mu zapříčiňovalo velké deprese.
  • 00:08:16 Když viděl, že to nemůže zvládnout,
    propadal depresím, kterými trpěl
  • 00:08:24 už v době, kdy hrál s Arnoštem
    Kafkou - v roce 1949-1950.
  • 00:08:33 Počítalo se s tím, že Luděk má
    svá období - šťastné a nešťastné,
  • 00:08:38 která vycházela z něj.
  • 00:08:45 Impuls k těmto depresím vycházel
    z něj, nosil ho v sobě.
  • 00:09:01 Opilý se vrhnul k oknu,
    odkud jsem ho násilím odtrhla.
  • 00:09:12 Stalo se to asi v pátém patře.
  • 00:09:16 Možná že mě chtěl jen postrašit.
  • 00:09:22 Člověk nikdy neví, do jaké míry
    je tato scénka pravá,
  • 00:09:30 a do jaké míry nahraná.
  • 00:09:33 Dokonce mi říkal, že zjistil,
    že ho opustila žena.
  • 00:09:40 Šel jsem ho tedy doprovodit domů.
  • 00:09:45 Když jsem se vracel, potkal jsem
    jeho ženu na schodech...
  • 00:09:55 Mluvili jsme spolu, a ona mi řekla,
    že ho neopustila,
  • 00:10:04 že ráno jen kamsi odešla a řekla mu,
    kdy se vrátí.
  • 00:10:11 Luďek byl bolestivý - rád trpěl.
  • 00:10:19 Někdy to bylo ale náročné
    i pro něj samotného.
  • 00:10:25 Stále bojoval s démonem alkoholu,
    ale ten boj byl často prohraný.
  • 00:10:32 Občas se mu podařilo nepít,
    občas to maskoval,
  • 00:10:37 ale většinou pil.
  • 00:10:59 Ve škole byl neposeda,
    a to mu zůstalo až do dospělosti.
  • 00:11:08 Luděk byl vynalézavý.
  • 00:11:11 Všemu chtěl přijít na kloub,
    vše chtěl rozebrat do podrobností.
  • 00:11:21 K nám byl vstřícný, kamarádský.
  • 00:11:25 Mirek Dušín u basy.
  • 00:11:29 Nikdy nevypustil z úst sprosté
    slovo, a to je rarita.
  • 00:11:46 Byl rozevlátý, nebyl cílevědomý,
    neměl cíl udělat kariéru
  • 00:11:56 jako jazzový muzikant.
  • 00:11:58 Vše pocházelo z jeho sveřeposti.
  • 00:12:02 Tvrdil o sobě, že brzy umře.
  • 00:12:05 Ani se mu nedalo odporovat,
    toto pocházelo z jeho přesvědčení.
  • 00:12:12 Neustále mi vyprávěl, že jeho sen
    je zemřít na břehu moře,
  • 00:12:18 na kamenité pláži, v divoké
    přírodě při západu slunce.
  • 00:12:27 Nakonec byla jeho smrt zcela
    prozaická...
  • 00:13:06 Jeho duševní stavy se projevovaly
    ve způsobu jeho hraní, zpěvu...
  • 00:13:13 Když zpíval blues, tak to bylo
    blues.
  • 00:13:22 Byl plný úsilí, smyslu, měl
    neskutečný dar energie -
  • 00:13:29 hrál pudem, neznal moc noty,
    takže na basu hrál amatérsky.
  • 00:13:39 Měl dar od Boha, takže jazzu
    dal vždy náboj.
  • 00:14:01 "Černoši mají ve své čtvrti krevní
    tlak poněkud zvýšený,
  • 00:14:05 v černošské čtvrti, kde se černé
    stíny pohybují jako stíny vyřezané
  • 00:14:09 ze stínů vyřezaných z temnoty.
  • 00:14:12 V černošské čtvrti, která náhle
    vzplane plameny z ohýnku
  • 00:14:15 na hlavičce zápalky dechem
    saxofonisty Orneta Colmena.
  • 00:14:20 V neonových hrobech melodie
    z hracích aparátů spočívají,
  • 00:14:23 a televizory s dovozem zdarma
    na schůdkách u náhrobků hrají.
  • 00:14:29 Po obouch stranách velkolepé
    záchodky - pánské a dámské
  • 00:14:32 se ven otvírají, a jejich dveře
    vedou do černošské čtvrti,
  • 00:14:37 kde je krevní tlak poněkud zvýšený
    vlivem doutnajících stínů,
  • 00:14:42 které se někdy změní v plameny.
  • 00:14:45 Pomoz mi, ptáčku za mřížemi,
    pomoz mi."
  • 00:14:55 On měl obrovskou sílu vůle,
    takovou klidnou, neefektní.
  • 00:15:00 On mě ale přiměl k tomu,
    abych si sedl a napsal to.
  • 00:15:06 Pak jsem mu to přehrál a on
    mi k tomu začal zpívat...
  • 00:15:31 Mladíci a dorostenci jsou tady
    a nám starším někdy nepříjemně
  • 00:15:36 šlapou na paty.
  • 00:15:39 Ale to je zcela přirozené
    a zákonité.
  • 00:15:42 Domnívám se, že i v ostatních
    oborech veškeré lidské činnosti
  • 00:15:46 se nezřídka stává, že žák přeroste
    svým uměním svého učitele.
  • 00:15:53 Nuže tedy...
  • 00:16:09 Za Hulanem chodili nejrůznější
    mladí hudebníci,
  • 00:16:13 protože oni věděli, že se o ně
    nějakým způsobem bude starat,
  • 00:16:19 On dovedl ocenit talent.
  • 00:16:25 Pamatuji se na Janu Koubkovou
    v Jazzklubu na Starém Městě.
  • 00:16:34 Bylo vidět jakou má radost,
    že objevil novou zpěvačku,
  • 00:16:38 která s ním bude vystupovat.
  • 00:16:44 Díky Luďkovi, je nás spousta,
    kteří milují jazz tak jako on.
  • 00:17:09 Jana je takový Luďkův otisk.
  • 00:17:14 Byl jako magnet.
  • 00:17:17 Když začal hrát na basu,
    bylo to, jako by pištec začal hrát
  • 00:17:22 a všechny krysy se vydaly za ním.
  • 00:17:29 V hotelu si pozval na pokoj
    Jaroslava Válka a vysvětlil mu,
  • 00:17:33 jak si to představuje...
  • 00:17:37 Černou buřinku, oblek jako farář
    a měl by začít mluvit nehoráznosti...
  • 00:17:47 Jarda Válek se stal slavný.
  • 00:17:53 "Za dalších 10 let jsem začal
    rozum bráti,
  • 00:17:59 mám ho až dosud - proti očekávání.
  • 00:18:06 V té době jsem se ožeňoval.
  • 00:18:13 Kdy jsem si ji bral, tu bych
    svou ženu samou láskou snědl.
  • 00:18:22 Teď lituju, že jsem to tenkrát
    neučinil."
  • 00:18:32 Vždy jsem si říkal, že Luděk
    se nikdy nemůže oženit,
  • 00:18:36 protože místo manželky má basu.
  • 00:18:42 Jeho manželky, kromě té poslední,
    se na něm dost podepisovaly.
  • 00:18:49 On si o to ale svým způsobem
    říkal.
  • 00:18:54 Vybíral si takové partnerky,
    které mu vyhovovaly,
  • 00:18:59 a které okolí nepovažovalo
    za nejlepší.
  • 00:19:05 Láska je mocná čarodějka,
    někdy i čarodějnice.
  • 00:19:14 On byl velmi emotivní člověk.
  • 00:19:19 Takoví muzikanti se zamilují snáze.
  • 00:19:27 Stále potřeboval nové podněty,
    někteří mužští takoví jsou.
  • 00:19:33 Když jsme ještě měli dobrý vztah,
    už zde byla dívka - slečna Pešicová.
  • 00:19:40 Upřel veškeré snahy na ni, obdiv,
    protože v ní viděl potencionální
  • 00:19:46 zpěvačku se správným hlasem.
    Na ni se upnul.
  • 00:19:55 Ona mu, jako muži, velice lichotila.
  • 00:19:59 Mně jednou vnucoval zpěvačku,
    která nebyla dobrá.
  • 00:20:04 Tak jsem mu to řekl. On to v tu
    chvíli akceptoval, ale pak se
  • 00:20:14 najednou vrátil k tomu prvotnímu
    a začal ji vychvalovat.
  • 00:20:21 My jsme se tomu usmívali,
    ale on byl zamilovaný.
  • 00:20:24 Byl potřetí ženatý, šťastně.
  • 00:20:29 Jeho žena byla sympatická bytost
    a měla ho strašně ráda.
  • 00:20:33 On také o ní tvrdil,
    že je bezvadná.
  • 00:20:36 Když začal mít úspěchy,
    často se znovu zamilovával.
  • 00:20:55 Neměl rád rodinné typy.
  • 00:21:00 Dívka pro něj musela být něčím
    zvláštním přitažlivá.
  • 00:21:08 To byla například Marta Kubišová.
  • 00:21:11 Trvalo to asi tři měsíce.
  • 00:21:16 Některá nepříjemná duše to ale
    Martě rozmluvila.
  • 00:21:22 V Rokoku tehdy říkali, že to nejde,
    abych jako zpěvačka tahala Luďka
  • 00:21:32 zpod auta nebo podobně.
  • 00:21:36 Lidé mi začali do tohoto vztahu
    hodně mluvit.
  • 00:22:07 On mě ale nadále měl rád.
  • 00:22:11 Když se potřeboval někde schovat,
    tak se uchyloval ke mně.
  • 00:22:23 Jak ten čas letí.
  • 00:22:25 Vedle Káji Velebného, bubeníka
    Ivana Domináka,
  • 00:22:27 kytaristy Vládi Tonka,
    si to šinu já s basou.
  • 00:22:31 Všichni dohromady si chceme oživit
    věčně zlaté staré časy,
  • 00:22:35 dnes už s přepychovým reklamním
    štítem - Jazzklub Reduta,
  • 00:22:40 o kterém se nám tenkrát ani
    nesnilo.
  • 00:23:13 Studio 5 bylo naším rozhodujícím
    historickým orchestrem
  • 00:23:21 v oblasti moderního jazzu,
    protože dovedlo navazovat
  • 00:23:28 na přemýšlivější jazzové póry -
    jazzový kvartet, blues...
  • 00:23:41 Zde bylo pódium, odkud Luděk
    v r. 1961 oznámil tragickou zprávu
  • 00:23:51 o tom, že se rozpadá Studio 5.
  • 00:23:56 My jsme toto, jako mladí příznivci
    kapely, vnímali jako konec světa.
  • 00:24:04 V první půli 60. let žil Luděk
    v "ráji".
  • 00:24:15 Měl zaměstnanecký poměr s kapelou,
    která hrála muziku jeho srdce,
  • 00:24:20 v kapele měl jednu z privilegovaných
    pozic, protože psal hudbu a jeho
  • 00:24:27 věci byly žádány a staly se z nich
    i hity.
  • 00:24:34 On jezdil do světa s kolegy
    z kapely -
  • 00:24:41 např. Valčík Ch. Chaplina zazněl
    s velkým ohlasem v pařížské Olympii.
  • 00:25:13 Největší deprese měl v r. 1968,
    kdy nás okupovali Rusáci.
  • 00:25:20 On přemýšlel za nás ostatní...
  • 00:25:24 Vyběhl z domu a běžel proti tanku
    s rozpřaženýma rukama.
  • 00:25:30 Já jsem se svým bývalým mužem
    zrovna vyšla z domu ven
  • 00:25:35 a Luďka jsme zachránili.
  • 00:25:37 On běžel s rozpřaženýma rukama
    ve spodním prádle jako šílený.
  • 00:25:43 Byl sám na ulici a šel bojovat
    s těmi tanky.
  • 00:25:46 Vojáci už odjišťovali zbraně...
  • 00:25:52 My jsme ho odtáhli do restaurace
    Modrá Štika, kde jsme ho schovali.
  • 00:26:01 On se i s manželkou po r. 1968
    pokusil o emigraci do Švýcarska.
  • 00:26:08 Tam ale zjistil, že není lehké se
    v muzikantské branži uplatnit...
  • 00:26:16 Celá jeho kariéra byla příliš
    svázána s českou jazzovou scénou.
  • 00:26:23 Ve Švýcarsku neměl šanci.
  • 00:26:26 Ve Švýcarsku pobyl jen krátce,
    protože mi vyprávěl, že tam dřel
  • 00:26:30 neskutečným způsobem - umýval
    vagóny, záchody...
  • 00:26:34 Toto nevydržel a vrátil se zpět
    bez manželky a bez dcery.
  • 00:26:38 Už takovýto zážitek může člověka
    naladit k depresím.
  • 00:26:44 Problém byl v tom, že když se
    vrátil, tak se nemohl zachytit
  • 00:26:47 ani doma.
  • 00:26:50 Scéna se najednou změnila.
  • 00:26:53 Jeho domovský orchestr -
    Orchestr československého rozhlasu,
  • 00:26:57 ještě sice existoval, ale už
    bez Karla Krautgartnera.
  • 00:27:02 Luděk se do té kapely zpět nedostal,
  • 00:27:07 takže u něj nastala existenční
    nejistota.
  • 00:27:13 On byl nucen se přizpůsobovat
    novým podmínkám,
  • 00:27:17 za nepříliš šťastných okolností,
    a to způsobovalo další deprese.
  • 00:27:25 Po návratu z emigrace trpěl
    "stihomamem", kdy byl přesvědčen,
  • 00:27:37 že ho stíhá tajná policie...
  • 00:27:47 Mluvil i o nějakých výsleších,
    u kterých ve skutečnosti nebyl.
  • 00:27:54 Ale to jeho fantazírování pracovalo
    tak nesmírně silně, že byl o tom
  • 00:28:00 i přesvědčen.
  • 00:28:02 Ale to mělo mnohdy souvislost
    s alkoholem.
  • 00:28:07 Luďkovu povahu ilustruje jedna
    příhoda, kdy Luděk prodal vilu
  • 00:28:19 na Spořilově.
  • 00:28:22 Za utržené peníze si chtěl
    pořídit auto - Wartburga combi.
  • 00:28:28 Auto ještě ani neměl pojištěné
    a přišla si ho vypůjčit
  • 00:28:32 Eva Olmerová.
  • 00:28:36 Luděk byl z těch, který neuměl
    odříci...
  • 00:28:56 Eva auto během 3 hodin rozbila,
    že z něj zůstaly jen plechy.
  • 00:29:03 Když to Eva vyprávěla, byli jsme
    přesvědčeni, že Luděk strašně řval.
  • 00:29:13 Ona řekla, že ani ne, že si vzal
    kufřík, do něj si dal pyžamo,
  • 00:29:18 kartáček na zuby a odjel do Bohnic.
  • 00:29:22 Na jedné straně byl Luděk
    ctižádostivý,
  • 00:29:26 na druhé straně spadl do deprese.
  • 00:29:32 To bylo ale nepředvídatelné,
    nemusel se ani s někým pohádat.
  • 00:29:44 Nikdy jsem nevěděla, kdy to začne.
  • 00:29:48 Když na Luděk přišel onen stav,
    kdy musel strašně pít,
  • 00:29:56 byl schopen vypít všechno,
    včetně kolínské vody.
  • 00:30:06 Vzal doma např. drahý magnetofon a
    prodal ho za skleničku alkoholu.
  • 00:30:20 Všechno dělal "svalnatým způsobem" -
    pil hodně, ale nikdy nebyl opilý.
  • 00:30:29 To mají lidé v sobě, jinak by nebyli
    tak geniální, kdyby v sobě neměli
  • 00:30:37 stimul vína či sklenky alkoholu.
  • 00:30:45 Záleží na tom, jak dlouho toto
    praktikují.
  • 00:30:55 Tím nechci říci, že by Luděk
    nebyl schopen zahrát bez toho,
  • 00:30:58 že by se předtím napil.
  • 00:31:01 Ráno nebo ve studiu byl jistě
    střízlivý.
  • 00:31:04 Během dne se to ale naskládalo,
    že večer byl schopen jen
  • 00:31:11 rozehrát své nástroje bez velkých
    chyb.
  • 00:31:32 Reportérů, kteří se v Praze
    objevovali, bylo dost.
  • 00:31:42 Hulanův pokus byl ovšem prvním
    pokusem, který vycházel od nás.
  • 00:31:48 Chtěl tuto scénu představit
    pohledem zevnitř.
  • 00:32:09 "Dobrý večer, milí přátelé,
    vítám vás srdečně na zahájení cyklu,
  • 00:32:14 který jsme věnovali československé
    jazzové hudbě.
  • 00:32:18 Bude to cyklus, který se bude
    zabývat výhradně jazzovou hudbou.
  • 00:32:24 Neuslyšíte v něm žádné populární
    písničky, žádné populární zpěváky,
  • 00:32:28 i když zpívat se tam bude."
  • 00:32:44 Dovedl navodit hravou atmosféru tak,
    že lidé "šli" s ním.
  • 00:32:53 Neuváděl "profesorsky", člověk
    na něm cítil jeho zainteresovanost.
  • 00:33:04 Zde se odehrávaly Luďkovy
    organizační aktivity,
  • 00:33:10 včetně prvních soutěží o zlatého
    jazz-kvíz chlapíka, kde soutěžily
  • 00:33:14 celé týmy.
  • 00:33:17 Ty vyhrávaly šampaňské
    a byly navíc dlouhodobě bodovány.
  • 00:33:21 V tom byl prvek spojený s Luďkovou
    osobností.
  • 00:33:25 Když byl s orchestrem Karla
    Krautgartnera v Moskvě,
  • 00:33:30 tak byl ubytován v hotelu
    se spoustou švábů.
  • 00:33:34 Luděk Hulan si okamžitě vymyslel
    soutěž, kterou nazval
  • 00:33:37 "Švábí olympiáda".
  • 00:33:40 Vzal čtvrtku, kterou vylepil
    v pokoji, a napsal na ni jména
  • 00:33:44 všech členů kapely.
  • 00:33:46 Každý muzikant, který chytil švába,
    ho měl špendlíkem přichytit
  • 00:33:51 ke svému jménu.
  • 00:33:52 To se také pečlivě dělo.
  • 00:33:55 Luděk byl svou hrou tak posedlý,
    že si v noci dával budíka
  • 00:33:58 na každou hodinu, odcházel
    s baterkou do koupelny,
  • 00:34:01 a tam si chytal své šváby.
  • 00:34:03 Pochopitelně, že vyhrál.
  • 00:34:06 Kolegové mu říkali, že to není
    fair play, že je to dopování.
  • 00:34:20 Pamatuji si na únor v Sopotech,
    kde se vsadil, že uplave v moři
  • 00:34:28 po bójku a zpátky.
  • 00:34:32 On měl velkou sílu vůle.
  • 00:34:37 Všichni by byli v polovině závodu
    vyčerpaní, ale on doplaval k bójce,
  • 00:34:41 doplaval zpět, přišel ke mně
    na pokoj a jen říkal:
  • 00:34:44 "Jardíku! Jardíku!"
  • 00:34:46 Já jsem nevěděl, co se děje.
  • 00:34:48 Myslel jsem, že má otravu
    alkoholem, tak jsem ho vedl
  • 00:34:52 k umyvadlu, strčil jsem mu
    prst do krku, aby se vyzvracel.
  • 00:34:56 On poslušně dávil, přesto že měl
    vypitou pouze běžnou dávku.
  • 00:35:02 Potom jsem ho položil do postele,
    přikryl jsem ho vším, co se dalo,
  • 00:35:06 a až pak jsem se dozvěděl,
    že je podchlazený z mořské vody.
  • 00:35:11 Luděk vypsal soutěž: každý s každým
    bude hrát tenis, volejbal, nohejbal,
  • 00:35:14 ping-pong. Udělal tabulky a všechny
    v té soutěži honil...
  • 00:35:25 Zde umístil obrovskou autodráhu
    na celou tuto plochu.
  • 00:35:38 Když jsme přišli na zkoušku,
    tak zde nebylo piano,
  • 00:35:42 a my jsme místo jazzu hráli
    s Luďkem autíčka.
  • 00:35:45 On pochopitelně věděl, která jezdí
    rychle a navíc to uměl,
  • 00:35:48 takže jsme to prohráli.
  • 00:35:51 Vymýšlel si všechny možné soutěže
    jen proto, aby on mohl vyhrát.
  • 00:35:56 On chtěl pořád vítězit,
    nerad prohrával.
  • 00:36:16 Byl plný humoru, ale pod tím
    se skrýval stesk nebo něco,
  • 00:36:25 co si sám léčil hudbou.
  • 00:36:29 Proto také ten název -
    Jazzové sanatorium.
  • 00:36:33 Nebylo to jen hudební sanatorium
    pro publikum, ale i on sám
  • 00:36:37 se hudbou léčil z nějakého
    stesku.
  • 00:37:01 Název Jazz sanatorium se hodí
    k jeho osobnosti, potřebě pohody,
  • 00:37:10 kterou potřeboval on sám,
    ale nabízel ji i ostatním.
  • 00:37:16 Byly doby, kdy řekl, že nepije.
  • 00:37:20 Když jsme se koncem 50. let potkali
    na plese v Parku kultury,
  • 00:37:26 tak jsem ho zval na panáka.
  • 00:37:31 On mi tehdy říkal, že nepije,
    že si místo toho dá 2 rakvičky.
  • 00:37:37 On věděl, že to už sám nezvládne,
    tak se dal léčit.
  • 00:37:46 Byl u doc. Skály, na psychiatrii.
  • 00:37:54 Už se zdálo, že je to v pořádku,
    ale recidiva stále přicházela.
  • 00:38:01 Jednou na velké vizitě se nám
    svěřoval s jeho sny, představami -
  • 00:38:14 v noci, když nespal, tak pozoroval
    skupinu černošských hudebníků,
  • 00:38:19 která pochodovala ve zmenšené
    podobě po okraji kovového svítidla,
  • 00:38:24 prý to bylo jako v New Orleans.
  • 00:38:34 Pamatovat si dobrý zážitek ale
    znamená nepříjemnost.
  • 00:38:50 Pro člověka je výhodné,
    když se jedná o zážitek nepříjemný.
  • 00:38:54 U něj to byl bohužel zážitek
    příjemný.
  • 00:39:19 Přijde mi, že je pořád stejný.
  • 00:39:24 On vždy říkal, že ho tam zavřeli,
    že tam nepatří, že tam být nemá,
  • 00:39:30 tak dělal vše proto, aby tam
    nebyl.
  • 00:39:36 Taxíkem přijel v pyžamu,
    a já jsem nevěděla, co se děje.
  • 00:39:42 On se mi svěřil, že utíká
    z nějakého ústavu.
  • 00:39:53 Já jsem ale tehdy neměla zavedený
    telefon, tak jsem se alespoň
  • 00:40:03 snažila ho mluvením přesvědčit,
    aby jel zpátky.
  • 00:40:20 On se tam ale nevrátil.
  • 00:40:56 Luděk se cítil přirozeněji,
    jestliže hrál živému publiku,
  • 00:41:02 než v nahrávacím studiu.
  • 00:41:12 Zde se necelé 2 roky před
    jeho smrtí sešla milá společnost.
  • 00:41:26 Díky novému albu sem přišla Luďka
    povzbudit celá jazzová Praha -
  • 00:41:32 včetně pacientů z protialkoholické
    léčebny doktora Skály.
  • 00:41:39 Dnes bohužel nemáme hodnověrnou
    nahrávku Hulana.
  • 00:41:45 Milá společnost - to je Hulanova
    výjimečná deska.
  • 00:41:50 On dostal šanci vydat desku
    až po dlouhé době.
  • 00:41:55 Na festivalu se objevila
    Sára Wohnová, se kterou se Luděk
  • 00:42:02 rychle a velmi dobře seznámil.
  • 00:42:11 V jejich konverzaci se objevila
    možnost, že by ho Sára mohla pozvat
  • 00:42:17 do Ameriky.
  • 00:42:20 Hulan se na tu myšlenku upnul
    a začal spřádat velké plány.
  • 00:42:31 To byla jeho atmosféra krátce
    před tím, než odešel z tohoto světa.
  • 00:42:37 Příčiny k tomu, aby se potácel
    mezi velkými sny a ideály,
  • 00:42:44 a současně mezi velkými depresemi,
    zde pochopitelně byly.
  • 00:43:11 Podle toho, co jsem slyšel,
    to skončilo tak,
  • 00:43:16 že Luděk zůstal někde dlouho
    do noci sedět, což bylo obvyklé,
  • 00:43:22 že zkonzumoval nějaký alkohol,
    a že při cestě domů upadl
  • 00:43:27 na schodech, přičemž si zlomil
    žebro, a to se mu zapíchlo do plic.
  • 00:43:34 Poté si prý vzal nějaké léky
    na tlumení bolesti,
  • 00:43:40 takže se u něj varovný signál
    bolesti v podstatě nedostavil.
  • 00:43:46 Ten den, kdy zemřel, to nebyl den,
    který lze označit za osudný.
  • 00:43:59 Ten den, kdy spadl ze schodů,
    byl 14 před tím.
  • 00:44:04 Luděk si stěžoval,
    ale k lékaři nešel.
  • 00:44:10 První pád nebyl v domě,
    ale na schodech Parnasu,
  • 00:44:18 když odcházel z Jazzklubu.
  • 00:44:21 Ono je těžké říci, zda se mu
    to stalo při prvním či druhém pádu.
  • 00:44:29 On nešel příliš jistým krokem -
    byl opilý, ale přesto dojel taxíkem.
  • 00:44:39 Lehl si na stůl a spal na stole.
  • 00:44:42 Manželka s ním nemluvila,
    tak ho nechala spát.
  • 00:44:47 Pak jí to bylo podezřelé,
    tak se lekla, změřila mu puls
  • 00:45:01 a zavolala sanitku.
  • 00:45:06 On měl ale těžké vnitřní krvácení,
    takže mu nepomohla ani rychlá pomoc.
  • 00:45:13 Byl to souběh náhod.
  • 00:45:16 V té době by mohl být léčitelný,
    ale k tomu rozhodnutí se musí
  • 00:45:21 člověk sám protrpět.
  • 00:45:24 Zaskočila ho náhoda, protože někde
    upadl, a následkem vnitřního
  • 00:45:31 krvácení zemřel.
  • 00:45:36 To mu přetrhlo logiku toho vývoje,
    jako by jeho strážní andělé
  • 00:45:42 zrovna někam poodešli.
  • 00:45:48 Každý si myslí, že Luděk byl
    opilý a spadl ze schodů.
  • 00:45:53 Je nás ale dost, kteří o tom
    pochybují.
  • 00:46:01 Uvažujeme i o verzi,
    že do něj někdo strčil.
  • 00:46:06 Kolem Luďka se tehdy pohybovalo
    hodně lidí, protože byl na vrcholu,
  • 00:46:13 měl úspěch a peníze.
  • 00:46:18 Peníze nosil stále sebou
    a rád je rozhazoval.
  • 00:46:26 Byl k lidem milý,
    zval je na skleničku...
  • 00:46:30 Pro mě je to nevyjasněné úmrtí.
  • 00:46:35 Jestli se smířil s tím,
    že umírá, nebo jestli to netušil,
  • 00:46:38 to nikdo nevíme.
  • 00:46:41 Ale nevylučovala bych ani to,
    že zemřít chtěl,
  • 00:46:44 protože věděl, že přišla jeho
    chvíle.
  • 00:46:48 V posledních chvílích pronesl
    větu:
  • 00:46:57 "Tak já už musím jít,
    mě volá Luis."
  • 00:47:04 Myslel tím samozřejmě
    Luise Amstronga.
  • 00:47:37 Tak ahoj, přátelé,
    a někdy na shledanou.
  • 00:47:40 On tady mohl být, mohl s námi
    hrát, i kdyby nehrál na basu
  • 00:47:44 a dělal třeba speakera,
    nebo soutěže pro mladé začínající
  • 00:47:49 hudebníky, nebo organizoval hudební
    festivaly, a jen občas si zahrál
  • 00:47:56 jako stará legenda basové školy.
  • 00:48:04 Českých basistů je strašná spousta
    a všichni jsou ve světové třídě.
  • 00:48:11 Kdyby tito kluci před sebou neviděli
    "otce" jazzového kontrabasu -
  • 00:48:16 Hulana, s jeho dřevním přístupem,
    tak by neměli na čem stavět.
  • 00:49:52 Až po smrti Luďka jsem si pustil
    druhou stranu jeho desky,
  • 00:49:58 kde byla píseň Kabaret u třešně.
  • 00:50:02 Luděk tam v závěru zpívá slova:
  • 00:50:11 "Haleluja, černá matrona
    už jde spát,
  • 00:50:14 haleluja, že jsi živ,
    to buď hrozně rád."
  • 00:50:52 Skryté titulky připravili
    Marie Hrůzová a Josef Batěk

Související