iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
9. 10. 2019
23:40 na ČT art

1 2 3 4 5

2 hlasy
2673
zhlédnutí

Artmix

Apokalypsa v době prosperity

52 minut o výtvarném umění

51 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Artmix

  • 00:00:33 Ve Veletržním paláci zahájila
    Národní galerie
  • 00:00:35 letošní podzimní sezónu
    několika výstavními projekty.
  • 00:00:39 Jedním z nich je přehlídka
    nejnovějších prací Josefa Bolfa,
  • 00:00:43 jednoho z nejvýraznějších
    představitelů
  • 00:00:45 malířské generace 90. let.
  • 00:00:48 Jeho inspirační kořeny
    jsou bohaté
  • 00:00:50 stejně jako jeho imaginace.
  • 00:00:52 Publikum upoutal již záhy
    svými kresbami
  • 00:00:55 a především pak škrábanými obrazy,
    v nichž dominovala růžová barva,
  • 00:00:59 která umocňovala sugestivní
    atmosféru jeho děl
  • 00:01:02 a divákům se nesmazatelně vryla
    do podvědomí.
  • 00:01:07 Ve svých obrazech zobrazuje témata,
    která jsou ve společnosti
  • 00:01:09 většinou odsouvána do pozadí -
    osamělé děti, periférie,
  • 00:01:13 odlidštěné prostředí
    panelákových sídlišť,
  • 00:01:15 pocity nejistoty, ohrožení,
    úzkosti.
  • 00:01:18 Překračuje hranice skutečného
    a neskutečného
  • 00:01:21 a jeho apokalyptické vize
    atakují naše smysly,
  • 00:01:24 což v dnešní době
    není málo.
  • 00:01:29 -Výstava se jmenuje
    Tušení stínů.
  • 00:01:32 Je to název, který je inspirovaný
    kniho Ludvíka Součka.
  • 00:01:36 Byl to takový jakoby český
    Däniken.
  • 00:01:39 On z běžných faktů,
    který byly všude dostupný,
  • 00:01:41 byly známý, vytvářel vlastně
    nějakou jinou realitu,
  • 00:01:44 kde hrály velkou roli
    nějaký ztracený civilizace.
  • 00:01:49 Pravděpodobně i mimozemský zásahy.
    Všechno možný,
  • 00:01:52 což mě hrozně fascinovalo.
  • 00:01:54 Myslím, že ta přesmyčka k tomu
    je v tom,
  • 00:01:57 že vlastně tady, na této výstavě,
    nebo u tý nový série,
  • 00:02:01 z níž jeden obraz je tady
    za náma,
  • 00:02:03 je důležitý to,
    že "pracujeme" s věcma
  • 00:02:07 jakoby reálnýma, běžnýma věcma.
    Jako s figurama,
  • 00:02:11 s nějakou architekturou,
    s nějakou krajinou.
  • 00:02:14 Přetváří je to do jakoby
    nějakýho jinýho celku,
  • 00:02:18 kde neplatí přesně perspektiva.
  • 00:02:21 Kde se obrací obrazy
    proti sobě.
  • 00:02:23 Kde třeba ta maska,
    která je tady,
  • 00:02:25 může být důležitější
    než ten obličej.
  • 00:02:28 Kde nějaký dvojník k nám otočený
    zády
  • 00:02:31 je třeba důležitější než ta figura,
    která by měla být hlavní.
  • 00:02:40 "Je to tady zas, začínáme.
  • 00:02:43 Cesta domů, nebo jak se to vlastně
    má jmenovat.
  • 00:02:47 Pořád je to to samý.
    Už dlouho.
  • 00:02:50 Ty vzpomínky.
  • 00:02:52 Paměť, která se do všeho plete
    a nechce nechat vydechnout.
  • 00:02:57 Jakoby všechno, co prožívám teď,
    bylo stejně nudně
  • 00:03:00 pokroucený tím, čemu se bojím
    říkat "ty hrůzy".
  • 00:03:06 Chci z nich vypadnout
    a alespoň chvíli vnímat
  • 00:03:09 všechno ve svý jedinečnosti."
  • 00:03:15 -Josef patří vlastně do velice
    silné generace malířské.
  • 00:03:19 Vedle něho je to Daniel Pitín
    nebo Kuba Špaňhel.
  • 00:03:24 Josef je velice jako přirozenej
    a velice intuitivně subjektivní.
  • 00:03:30 Ale řada diváků vlastně
    ani moc nevnímá
  • 00:03:33 takovou tu rafinovanost uměleckou.
    Ty různý roviny
  • 00:03:36 a specificky užité barevnosti
    a technologie a tak dále.
  • 00:03:41 Ale ty obrazy přesto na ně hovoří
    nějakým způsobem,
  • 00:03:44 který je velmi silně emocionální.
  • 00:03:47 Když si k tomu přirovnáme
    ještě tu rovinu intelektuální,
  • 00:03:49 která je v tom stejně výrazná,
    stejně silná,
  • 00:03:52 tak to vytváří vlastně
    z Josefa jako z umělce,
  • 00:03:55 někoho, kdo je zcela výjimečný.
  • 00:04:10 -Tady je jeden z nejstarších
    obrazů.
  • 00:04:13 Ten je z roku 2006.
  • 00:04:17 Je dělanej těma voskovkama,
    je úplně jakoby jednoduchej,
  • 00:04:20 ale mám ho hodně rád.
  • 00:04:23 Myslím si, že je v tom zjednodušení
    výraznej.
  • 00:04:35 Je to normálně na suchou jehlu.
    Jako taková speciální, výměnná.
  • 00:04:41 Já to dám asi na ten stojan,
    co?
  • 00:04:44 Ono se to dá vlastně
    pořád opravovat.
  • 00:04:46 Nicméně ty věci tam pořád
    zůstávají, což mi připadá...
  • 00:04:49 vyškrabávanou techniku,
    ta vznikla, že mě vždycky
  • 00:04:51 zajímaly ty dětský nebo infantilní
    věci,
  • 00:04:54 jak už v těch tématech,
    tak jak to zpracovávat.
  • 00:04:57 A došlo mi, že to je taková věc,
    kterou jsme vlastně
  • 00:04:59 všichni dělali někdy na základce.
    A přišla mi dobrá v tom,
  • 00:05:03 že je vlastně zároveň negativní jako
    forografický negativ.
  • 00:05:08 Ty barvy jsou pod tím...
  • 00:05:10 Pod tím je
    namalovanej trochu obraz.
  • 00:05:13 Tohle je jakoby nějakej interiér,
    víš?
  • 00:05:17 Začalo to kolem toho roku 2006
    a myslím,
  • 00:05:21 že to nějak vycházelo z mýho zájmu
    o ty technologie.
  • 00:05:26 Já vlastně s těma technologiema
    rád pracuju.
  • 00:05:28 Mám rád malbu jako médium,
  • 00:05:30 mám rád i grafický techniky,
    rád kreslím.
  • 00:05:33 Mám vlastně rád tyhle ty jakoby
    nástroje,
  • 00:05:37 ty barvy, ty pigmenty,
    všechno možný.
  • 00:05:40 A tady byla možná i nějaká snaha
    jako být
  • 00:05:43 vůči malbě jakoby inverzivní.
    Že to je naopak.
  • 00:05:47 Že vlastně v malbě člověk dodává
    jednotlivý vrstvy na plátno.
  • 00:05:51 Mě spíš pak přitahovalo to,
    že ten obraz je jakoby odkrývanej.
  • 00:06:06 -Josef Bolf má pověst
    temného autora.
  • 00:06:10 Malíře, který na sebe
    už v 90. letech upozornil obrazy,
  • 00:06:14 které byly plné násilí, strachu,
    apokalyptických výjevů.
  • 00:06:20 Diváci tehdy, a já mezi nim,
    jsme přemýšleli o tom,
  • 00:06:25 kde se ta temnota bere.
  • 00:06:26 Kde se berou tahle ta
    těžká existenciální témata.
  • 00:06:31 A v té době jsme si myslel,
    že to má co dočinění s historií.
  • 00:06:36 S tím, že vyrůstal na Jižním Městě
    v 80. letech.
  • 00:06:41 A že se do jeho tvorby nějakým
    způsobem
  • 00:06:44 promítla atmosféra pozdního
    socialismu,
  • 00:06:48 kterou si s sebou přetáhl
    až do těch 90. let.
  • 00:06:52 A myslím si, že to je i důvod,
    proč Josefu Bolfovi
  • 00:06:55 rozumí tak široké publikum.
  • 00:06:58 Protože každý si prošel
    dětstvím,
  • 00:07:00 každý zažil tyto okamžiky
    nejistoty, hrůzy.
  • 00:07:05 A to nemá nic společného s tím,
    jestli naše společnost
  • 00:07:08 právě teď prožívá dobu prosperity,
    nebo naopak,
  • 00:07:13 dnes jsme v historickém okamžiku,
    kdy se obáváme budoucnosti.
  • 00:07:19 Ať co se týče ekonomického,
  • 00:07:22 politického nebo ekologického
    vývoje.
  • 00:07:31 -Samozřejmě, že prostě ta doba
    byla hodně specifická
  • 00:07:33 a prostě hodně věcí,
    který jsem si já nějak bral,
  • 00:07:37 jsou asi dneska úplně absurdní,
  • 00:07:40 ale hodně věcí reaguje
    na takovou tu hrozbu.
  • 00:07:44 Ty atomový války,
    ač to dneska zní absurdně,
  • 00:07:48 v tý době, samozřejmě,
    ti dospělí věděli,
  • 00:07:51 že se nic pravděpodobně
    nestane,
  • 00:07:53 Nicméně my, jako děti,
    jsme prostě chodily
  • 00:07:55 v nějakých pláštěnkách
    a s nějakou jako vatou.
  • 00:07:58 Pak si pamatuju, že jsme někde
    viděli film Den poté.
  • 00:08:03 A do toho byl ten Černobyl...
  • 00:08:05 Taková ta atmosféra prostě
    nějakýho ohrožení,
  • 00:08:07 která pořád pracovala
    s nějakou představou
  • 00:08:09 jako vlastně totálního konce.
  • 00:08:12 To je, myslím, hodně důležitý,
    tenhle ten moment.
  • 00:08:19 -Jsou nějaký lidi,
    kteří na to koukají:
  • 00:08:21 "Ježiš, to je hrůza.
    Co tam se děje?"
  • 00:08:23 Je to jako noční můra.
  • 00:08:26 Já to nevidím jako noční můru,
    já to vidím jako...
  • 00:08:29 Kdy ten člověk cítí ten dnešní
    svět.
  • 00:08:33 To je myslím,
    co chce Josef ukázat.
  • 00:08:36 On má takové děti, že vypadají,
    že jsou ztracený.
  • 00:08:40 Nebo jsou takový...
  • 00:08:42 Něco jde kolem,
    je tam úplný chaos,
  • 00:08:44 on tam stojí vedle
    a vůbec neví, co má dělat.
  • 00:09:00 -To prostředí, ve kterém člověk
    je jako dítě,
  • 00:09:02 určitě vytváří nějaký představy
  • 00:09:06 o složení prostoru minimálně,
    a tak.
  • 00:09:09 O nějaký barevnosti.
  • 00:09:12 -Měl jsi velkou představivost
    jako dítě?-Jo.
  • 00:09:18 -A máš stejnou i dnes?
    -Jo.
  • 00:09:31 -Od začátku bylo jasný,
    že chceme ukázat novou tvorbu,
  • 00:09:34 a že chceme ukázat určitý pohled
    a Josefa,
  • 00:09:38 který trošku naruší nebo nabourá
    takové klišé,
  • 00:09:42 který jsou s jeho jménem
    spojený.
  • 00:09:44 A to je takový to neustále se
    opakující spojení -
  • 00:09:49 depresivní atmosféra
    a tak dále a tak dále.
  • 00:09:51 Je to něco, co, si myslím,
    velice málo postihuje to,
  • 00:09:55 čím Josef je - jako autor,
    jako umělec, jako tvůrce
  • 00:09:59 nejen obrazů a grafik,
  • 00:10:02 ale i animovaných filmů
    a instalací.
  • 00:10:35 Jistěže smutek, určitá osamělost
    jsou důležitá témata těch věcí,
  • 00:10:39 ale, myslím si,
    že Josef už dlouho nechápe
  • 00:10:42 tyhle ty věci z hlediska
  • 00:10:44 nějaký jako depresivní tragičnosti,
    jo.
  • 00:10:46 On ten smutek i osamělost může
    přinášet určitý pocit uspokojení,
  • 00:10:51 nebo poznání, nebo klidu
    nebo čehokoliv podobnýho.
  • 00:10:56 Možná i z toho důvodu,
    že vlastně tu výstavu
  • 00:10:59 chceme postavit opravdu jinak,
    tak jsme se rozhodli
  • 00:11:02 ukázat obraz z přelomu let
    2016 - 2017,
  • 00:11:06 který se jmenuje Obloha.
  • 00:11:09 Tento obraz je velmi netypický,
    zvláštní.
  • 00:11:11 Je to jeden z mála obrazů,
    kde úplně chybí figura.
  • 00:11:15 Ale přitom je to obraz,
    který v určitý fázi
  • 00:11:18 znamenal pro ten další vývoj
    Josefova díla zásadní zlom.
  • 00:11:24 On ten obraz byl součástí daleko
    většího formátu,
  • 00:11:28 obrazu, který původně Josef
    plánoval,
  • 00:11:30 že bude součástí té výstavy
    ve Špálově galerii před 2 lety.
  • 00:11:36 S tím obrazem nebyl spokojený,
    ten obraz nakonec zničil
  • 00:11:39 a vyřízl z něj jenom jednu malou
    část,
  • 00:11:42 která vlastně dneska tu výstavu
    otvírá.
  • 00:11:45 A otvírá ji proto, že obraz,
    který vznikl už v poslední době,
  • 00:11:53 je to vlastně typický
    dílo posledních dvou let,
  • 00:11:56 nebo roku a půl.
  • 00:11:59 A ten motiv, který se objevuje
    na obraze Obloha,
  • 00:12:02 se vlastně v jiné stylizované
    podobě
  • 00:12:04 objevuje tady na tom obraze.
  • 00:12:06 Takže tady ta vlastně
    zdánlivě nesouvislost
  • 00:12:09 je velice těsně propojená.
  • 00:12:30 To je obraz Bouračka
    z roku 2006.
  • 00:12:33 Jeden z prvních těch škrábaných.
  • 00:12:36 A vlastně všichni, kdo tu Josefovu
    tvorbu zají nějak lépe,
  • 00:12:39 tak to okamžitě rozpoznají
  • 00:12:41 a mají pocit něčeho velice dobře
    známého.
  • 00:12:45 Děti, pubescenti, najednou nějaký
    zmatek, chaos,
  • 00:12:49 plačící měsíc, nebo slunce.
  • 00:12:52 Tady ten prostor pořád vidíme,
    řekněme, nějak kompaktní.
  • 00:12:57 Přední plán, pozadí.
  • 00:12:59 Prostě má to tu strukturu,
    kterou má.
  • 00:13:01 Když se pak podíváme na ty díla
    z posledních dvou let, řekněme,
  • 00:13:05 tak najednou těch prostupujících se
    prostorů je celá řada.
  • 00:13:13 Velice často to je v detailech.
  • 00:13:16 Ty obrazy jsou vlastně zajímavý
    i tou četbou.
  • 00:13:19 On vás na první pohled zaujme
    tou výraznou barevností
  • 00:13:23 a takovou malířskostí.
  • 00:13:26 Ale pak,
    když mu věnujete nějaký čas
  • 00:13:29 a opravdu si ho prohlédnete,
    tak vidíte celou řadu detailů.
  • 00:13:33 Najednou vám z toho vyrůstají
    tváře,
  • 00:13:36 někdy se objevují
    i reverzně napsané texty.
  • 00:13:39 Části těl mizející, prostupující.
    Je to něco zcela odlišnýho.
  • 00:13:45 Tady ty plány vlastně jsou
    přední významově úplně všechny.
  • 00:13:57 -Obraz vzniká z nějakýho
    primárního momentu.
  • 00:14:00 Tady je třeba ten kluk,
    kterej sedí a kterej
  • 00:14:04 odhrnuje nějakou záclonu
    nebo nějakou realitu
  • 00:14:06 někam jinam a z toho se pak odvine
    vlastně něco dalšího.
  • 00:14:10 Že vlastně ten vstup
    je přes nějakou
  • 00:14:12 expresivnější malbu,
    přes ty barvy
  • 00:14:15 a pak si člověk všimne nějaké
    figury,
  • 00:14:17 přes kterou může jakoby vstoupit
    do toho prostoru toho obrazu
  • 00:14:21 a pak v něm vlastně hledat sám
    jakoby nějaký motivy, věci,
  • 00:14:24 který spolu komunikujou
    nebo nekomunikujou,
  • 00:14:27 který jsou převráceně, správně
    a tak jako.
  • 00:14:30 -A máš v těch obrazech na té
    výstavě třeba nějaký příběhy?
  • 00:14:36 -Možná, že tam potencionálně
    jsou přítomny,
  • 00:14:39 ale já je nemám už tendenci
    jakoby rozvíjet.
  • 00:14:42 Že tam jsou potencionálně
    přítomný nějaký momenty,
  • 00:14:45 který bych mohl rozvíjet
    do nějakých jakoby
  • 00:14:48 větších narativů, ale nějak se
    do toho už nepouštím.
  • 00:14:51 Mně to stačí prostě v tý chvíli,
    že tam ta možnost je,
  • 00:14:54 ale už za tím prstě jakoby
    nejdu.
  • 00:14:57 V podstatě těch dějů
    tam může být tolik,
  • 00:15:00 že bych musel každou věc rozečítat,
    s každou věcí jít dál.
  • 00:15:04 Tady je postava,
    která je otočená.
  • 00:15:06 Což znamená, že vlastně nemá
    celý tělo, je scvrnknutá.
  • 00:15:08 Ten kůň.
    Tady jsou tyto dva.
  • 00:15:11 Jeden ten cvičenec,
    druhý ten kluk s těma rohama,
  • 00:15:14 který propadá do toho schodiště.
  • 00:15:17 Takže i já sám jsem jakoby rád
    překvapenej,
  • 00:15:20 když nevím, co se vlastně děje
    a proč to tak je.
  • 00:15:23 V okamžiku, když člověk má pocit,
    že zjistil,
  • 00:15:26 jak to je, tak je to blbě.
  • 00:15:28 V okamžiku, kdy najdeš odpověď,
    tak asi by člověk
  • 00:15:30 měl trochu se zastavit
    a říct si:
  • 00:15:33 "Aha, tak v tom to možná
    nemusí být úplně správně."
  • 00:15:37 Myslím si, že ty obrazy
    jako nejsou kriminálka.
  • 00:15:41 I když by to bylo přitažlivý,
    aby to tak bylo,
  • 00:15:43 aby člověk našel toho viníka,
    mohl to na něj hodit.
  • 00:15:46 To neexistuje.
  • 00:15:48 Nebo takhle, jsou to kriminálky,
    ale bez toho,
  • 00:15:50 že by existoval ten pachatel.
  • 00:16:16 -Já ho považuju vlastně
    za takovýho frontmena,
  • 00:16:19 nebo takovýho lídra
    nebo mluvčího vlastně
  • 00:16:22 svojí generace, protože jsme
    přibližně stejně starý.
  • 00:16:25 To znamená generace narozené
    v 70. letech
  • 00:16:29 v husákovském Československu.
  • 00:16:32 A myslím si, že ten jeho svět
    je pro mě vlastně
  • 00:16:35 takovou nejčistší výpovědí
    o té době.
  • 00:16:38 O době nějaké unifikace,
    o době jakýchsi
  • 00:16:40 sjednocovacích a centralizujících
    tendencí.
  • 00:16:43 To se mu, samozřejmě,
    dostává do tvorby různou formou.
  • 00:16:46 Jednak volbou těch exteriérů,
    což jsou ta panelová sídliště.
  • 00:16:50 Nebo základní školy,
    prostory základních škol.
  • 00:16:53 A metra.
  • 00:16:55 Ale pak jsou to vlastně
    i transformace
  • 00:16:57 jakoby toho dospívajícího dítěte,
    kdy vlastně volí
  • 00:17:00 nějaký jako hybridní zvláštní
    postavy,
  • 00:17:04 které se pohybují mezi nějakou
    jako brutalitou a něžností.
  • 00:17:08 Což si myslím, že je pro něj
    takový jako
  • 00:17:11 velmi specifický a velmi výrazově
    silný.
  • 00:17:19 -Pořád ta křehkost tam je
    důležitá.
  • 00:17:22 Tady ty motivy těch tváří,
    který se vlastně
  • 00:17:25 u Josefa objevujou kontinuálně,
    jsou něco,
  • 00:17:28 co vytváří prostě tu vazbu
    s tou tvorbou
  • 00:17:31 před 10, 15 lety, samozřejmě.
  • 00:17:35 To je to, co nám okamžitě
    řekne:
  • 00:17:38 "Ano, to je nový obraz
    od Josefa Bolfa."
  • 00:17:40 Ale podívejme se,
    jak je odlišný od těch,
  • 00:17:42 který vznikaly předtím.
  • 00:17:44 Ona je na jednu stranu velká
    křehkost,
  • 00:17:47 ale na druhou stranu je to velká
    odvaha
  • 00:17:49 opustit něco, co je zavedený,
    etablovaný.
  • 00:17:52 Kdyby dodnes dělal ty starý
    škrábaný obrazy,
  • 00:17:55 tak by to, pravděpodobně,
    pořád fungovalo.
  • 00:17:58 Ale tím, že on je opustil
    tak záhy a tím,
  • 00:18:02 že i vlastně našel odvahu
    se k nim vrátit,
  • 00:18:05 tímhle tím způsobem,
  • 00:18:07 tak je to pro mě jakoby i velký
    tvůrčí gesto.
  • 00:18:10 Takovej jakoby velmi sebevědomej
    uměleckej postoj, i lidskej postoj.
  • 00:18:15 Protože ty obrazy jsou nabytý
    otázkama -
  • 00:18:18 kdo jsme, co jsme,
    proč to děláme,
  • 00:18:21 jak se chováme k sobě,
    ke svému okolí a tak dále.
  • 00:18:25 Tady je celá řada přírodních
    motivů.
  • 00:18:28 Nakonec i ty levitující
    paneláky
  • 00:18:30 jsou vlastně nějakou součástí
    ekosystémů.
  • 00:18:34 Jsou tady s náma a mají
    až nějakou jako lidskou rovinu,
  • 00:18:38 rovinu nějaký bytosti.
  • 00:18:43 Ty obrazy ukazujou temnou stránku
    existence samozřejmě taky.
  • 00:18:49 Ukazuju tu smutnou odcházející
    mizející melancholickou rovinu,
  • 00:18:53 ale je tam i jako poměrně
    zásadně formulovaný východisko.
  • 00:18:59 To je něco, co tý vší melancholii
    prostě dává jako smysl.
  • 00:19:11 -Já jsem měl takovou jako krizi,
    docela intenzivní, dva roky.
  • 00:19:17 Už jako dál
    v tý hodně osobní lince
  • 00:19:20 už jsem nemohl jít,
    protože už jsem nevěděl jak.
  • 00:19:24 Narazil jsem ještě na jednu věc,
    s kterou jsem vlastně
  • 00:19:27 dlouho pracoval, a to bylo,
    že jsem používal fotografie.
  • 00:19:30 A zjistil jsem, ze mě to přestalo
    bavit, přestalo mě to zajímat.
  • 00:19:34 Uvědomil jsem si, že ten prostor,
    který ta fotografie nabízí,
  • 00:19:37 je nějak limitovaný.
  • 00:19:39 A je asi limitovanější víc,
    než to,
  • 00:19:41 co mi nabízí ta nějaká třeba
    expresivnější
  • 00:19:44 nebo upřímnější malba,
    jako jo.
  • 00:20:14 Já jsem s tím asi hodně zápasil,
    v jednu dobu,
  • 00:20:17 s tou přímou inspirací filmy
    a tím "reprodukovaným médiem".
  • 00:20:27 Pro to je charakteristický to,
    že výstava,
  • 00:20:29 která byla před třemi lety
    ve Špálově galerii,
  • 00:20:32 nepatrný dosah povědomí,
    z nichž tady je na konec
  • 00:20:35 jenom jeden obraz vystavený,
    tak byla důležitá v tom,
  • 00:20:39 že mi došlo, že já nechci jít tím
    směrem,
  • 00:20:42 pracovat s tou "předpřipravenou"
    nebo zpracovanou vizualitou.
  • 00:20:48 I když potenciálně v tom ty věci
    obsaženy jsou,
  • 00:20:51 ale nechtěl jsem vlastně jakoby
    promalovávat týden
  • 00:20:54 kus krajiny
    podle fotky navíc,
  • 00:20:56 když mi vlastně jenom stačí,
  • 00:20:59 když tam udělám takhle jako takový
    lesíček, když to řeknu blbě.
  • 00:21:02 Že pro mě ty věci mají třeba
    symbolický význam,
  • 00:21:04 kde se mi už ale taky ztrácí
    jeho přesná symbolika.
  • 00:21:09 Já mám možná nakonec pocit,
    že to je daleko víc
  • 00:21:13 bližší té realitě, než když použiju
    tu objektivizovanou realitu.
  • 00:21:17 Protože každý svým způsobem
    si tu realitu vytváříme sám.
  • 00:21:20 Žijeme ve světě, který je
    komplikovaný
  • 00:21:23 a ta objektivizovaná realita
    je prostě jenom výseč.
  • 00:21:27 A mně připadá determinující se
    na ni soustředit.
  • 00:21:31 Myslím si, že obrazy mají možnost
    zobrazovat to,
  • 00:21:36 co je nepředstavitelné,
    co nevidíme.
  • 00:21:40 Takže proč to nevyužít.
  • 00:21:43 Ale zároveň bych se asi bránil
    tomu,
  • 00:21:46 spoléhat se přímo na tu imaginaci,
    protože si myslím,
  • 00:21:48 že ty věci jsou propojený tím.
  • 00:22:06 -Pepa Bolf patří
    do širšího okruhu autorů,
  • 00:22:09 o kterých by se dalo mluvit,
  • 00:22:11 že pracují v nějaké jakoby
    inverzní romantice.
  • 00:22:14 Svým způsobem mají nějaký
    romantický potenciál v té tvorbě,
  • 00:22:18 nebo v tom myšlení,
    nebo v té citlivosti,
  • 00:22:21 ale ten romantický potenciál
    má určitý kritický aspekt.
  • 00:22:26 A to si myslím,
    že je taky téma tý inverzity,
  • 00:22:28 nebo inverzní romantiky.
  • 00:22:30 To znamená toho převracení
    těch hodnot.
  • 00:22:39 Do týhle knížky jsem zařadil více
    generací autorů,
  • 00:22:43 kteří v tý době byli aktivní.
    Je jich celkem 5.
  • 00:22:46 Volil jsem je tak, aby tam byla
    zastoupena i jiná média,
  • 00:22:49 než obraz a malba.
  • 00:22:52 Takže je tam Ivan Pinkava
    za fotku,
  • 00:22:54 Richard Štipl za sochařství,
    Jiří Petr Bok
  • 00:22:57 je tam teda za malbu
    a ještě je tam Martin Gelboc
  • 00:23:01 za takovou jako
    určitou politizaci umění.
  • 00:23:09 Pepa je tam jako jeden
    z nejmladších hlavně právě
  • 00:23:12 pro tu čistotu generační vize,
    protože si myslím,
  • 00:23:16 že třeba vedle pro mě
    Lukáše Rittsteina jako sochaře,
  • 00:23:22 nebo Milana Caise
    nebo Krištofa Kintery
  • 00:23:25 patří vlastně mezi ty autory,
    kterým se podařilo
  • 00:23:27 ten generační pocit přesně vyjádřit
    v těch volených formách.
  • 00:23:31 A jsou tam vlastně přiznaný
    nějaký touhy,
  • 00:23:33 které jsou vlastně ale zároveň
    ironizovaný
  • 00:23:36 a nějakým způsobem shazovaný.
  • 00:23:39 Jsou tam sublimovaný, já nevím,
    nějaký dětský pocity,
  • 00:23:42 třeba osamění.
    To dítě je samotný v pokoji,
  • 00:23:45 v paneláku někde v nějakým
    osmým patře.
  • 00:23:49 Může si pustit televizi,
    má tam teplo,
  • 00:23:51 všechno to, to ten husákovský režim
    vlastně
  • 00:23:54 zdůrazňoval jako přednosti,
    ale je tam samo.
  • 00:23:56 A když se podívá z okna,
    tak vlastně vidí
  • 00:24:00 tisíce dalších oken, který jsou
    buďto zhasnutý, nebo rozsvícený.
  • 00:24:05 A má pocit ještě většího osamění,
  • 00:24:07 protože je to vlastně urbanizmus
    vedle totální anonimity.
  • 00:24:11 A to si myslím,
    že on tam vlastně má.
  • 00:24:15 -"Bezčasí.
    Už spíš začátek podzimu.
  • 00:24:19 Začátek školy.
    A odpoledne po nějaký hloupý
  • 00:24:23 a nudný hodině, během který koukám
    z ušmudlanýho okna
  • 00:24:27 a čekám, kdy už to skončí
    a já budu moct vypadnout.
  • 00:24:33 Pak se otevře brána
    a všichni běžej pryč a jdou domů.
  • 00:24:38 A oni taky, ale ty já mažu.
  • 00:24:42 Oni tam teď nejsou,
    i když tam byli."
  • 00:24:47 Já jsem se nastěhoval
    asi před čtyřmi roky,
  • 00:24:50 tam byl normálně barák,
    kde jsme bydleli.
  • 00:24:53 Ale ta architektura
    a ta nehotovost,
  • 00:24:55 kterou jsem tady zažil,
  • 00:24:57 byla hrozně důležitá pro tu další
    práci.
  • 00:24:59 Že vlastně jsme se sem nastěhovali
    ve chvíli,
  • 00:25:01 kdy půlka toho sídliště
    byla ještě rozestavěná,
  • 00:25:04 že se tam muselo chodit po nějakých
    kamenec a kládách...
  • 00:25:07 Že to vlastně ještě nebylo
    hotový.
  • 00:25:09 Já myslím, že tahle ta nehotovost
    se hrozně promítla
  • 00:25:12 do těch mých obrazů,
    je tam nějaká apokalypsa
  • 00:25:15 nebo se tam něco jakoby ničí
    nebo tak.
  • 00:25:20 Takže to nedodělaný a to zničený
    je vlastně jakoby podobný.
  • 00:25:24 Ne stejný, podobný.
  • 00:25:27 Jednou jsem prostě
    nějak šel domů a zjistil jsem,
  • 00:25:30 že ten prostor je hrozně přitažlivý
    a zajímavý tím,
  • 00:25:33 jak je vlastně zvláštní,
    geometrický,
  • 00:25:36 jiný oproti jiný architektuře.
  • 00:25:41 A to bylo takový jako hodně,
    hodně důležitý.
  • 00:25:44 Že mi to tady došlo,
    že s tím můžu pracovat.
  • 00:25:46 Možná, že v tom bylo i to,
    že jsem se dřív třeba
  • 00:25:49 za to sídliště nějak styděl,
    že to třeba bylo takový
  • 00:25:51 sociální stigma, nebo jaký,
    ale může to být naopak.
  • 00:25:57 Pak tam taky myslím hrála taková
    nějaká moje představa,
  • 00:26:01 že ty obrazy jsou otiskem
    v nějakém jiném vesmíru.
  • 00:26:05 Že to vlastně nejsou úplně
    ty vzpomínky, co jsem měl,
  • 00:26:08 jsou jako nějak předělaný.
  • 00:26:10 Proto tam bylo i důležitý to,
    že ty obrazy byly škrabaný,
  • 00:26:13 že byly vlastně negativní,
    že to byly otisky těch vzpomínek.
  • 00:26:21 -Témata se do určitý míry
    proměnily přesto,
  • 00:26:25 že tam pořád zůstala
    určitá dětská křehkost
  • 00:26:29 nebo, a teď nechci, aby to vyznělo
    špatně,
  • 00:26:32 jako naivnost nebo otevřenost,
  • 00:26:35 která je vlastně typická
    i pro ty starší díla.
  • 00:26:41 Dneska samozřejmě celý to téma
    už není jenom izolovaný,
  • 00:26:46 ale stalo se součástí
    další životní zkušenosti,
  • 00:26:49 kterou ten autor prožil
    od té doby,
  • 00:26:52 kdy vlastně skončil školu
    a začal se dostávat
  • 00:26:57 na tu výtvarnou scénu po dnes
    proběhla poměrně dlouhá doba.
  • 00:27:03 Je přirozený, že vlastně zkušenosti
    z dětství
  • 00:27:06 byly obohaceny o celou řadu
    dalších, kterýma prošel.
  • 00:27:09 Ale tím, že on zpracovává další
    a další inspirace,
  • 00:27:13 další a další úvahy
    o těch vlastně základních,
  • 00:27:16 ale pořád fundamentálních
    otázkách bytí,
  • 00:27:20 no tak tím se to vlastně zmnožuje
    a tím se ta jednoduchost
  • 00:27:24 tý ranný etapy
    neustále zkomplikovává,
  • 00:27:27 zesložiťuje,
    stává se vrstevnatější,
  • 00:27:29 je nějak hierarchizovaná
    a tak dále.
  • 00:27:32 Je v tom promítnuta vlastně poměrně
    hluboká, silná lidská zkušenost.
  • 00:27:43 -Pak je tady vlastně hodně
    důležitej moment -
  • 00:27:46 tahle ta instalace.
  • 00:27:48 Tady je takovej moment jakoby
    toho chybění, nějaký tý díry.
  • 00:27:52 Začíná to tímhle tím -
    vesmírnou fotkou,
  • 00:27:58 která má v sobě ten jakoby prázdnej
    kruh,
  • 00:28:00 tady je díra, tady tenhle ten
    indický Hanuman,
  • 00:28:07 bůh, který má v sobě díru,
    že vlastně on není tím egem,
  • 00:28:11 on je vším jakoby za tím.
  • 00:28:14 Tady těch děr je X.
    Támhle ta holka má nulu...
  • 00:28:18 Je důležitý, aby ty věci v sobě
    měly velký potenciál
  • 00:28:21 pro nějakou interpretaci.
  • 00:28:24 Protože všichni tím tajemstvím jsme
    sami pro sebe,
  • 00:28:28 nevíme, co hluboce uvnitř jsme.
    Takže proto jsou ty díry.
  • 00:28:34 A proto jsou ty díry v tý hrudi
    třeba u těch postav často,
  • 00:28:38 nebo ty nuly, který to vlastně
    nějak symbolizují.
  • 00:29:07 -Pepa Bolf došel k tomu,
    že začal sebereflektovat
  • 00:29:11 svoji tvorbu a začal ji vlastně
    nějakým způsobem recyklovat.
  • 00:29:15 A to se projevilo tím,
    že zvolil médium koláže
  • 00:29:21 a vlastně začal kolážovat
    nejenom staré kresby
  • 00:29:24 jako opravdu fyzicky,
  • 00:29:26 ale začal kolážovat i ty stylizační
    postupy,
  • 00:29:29 které měl v těch starších věcech
    a z toho si vlastně
  • 00:29:32 vytváří takový předlohy a vytváří
    vlastně podle toho obrazy.
  • 00:29:36 Čili se to vlastně týká
    i určitýho jakoby
  • 00:29:39 převrstvování paměti
    nebo převrstvování určitých emocí,
  • 00:29:42 které už jsou vlastně znovu dávány
    určitým způsobem na světlo
  • 00:29:46 v nějakém novém posunu
    nebo v nějaké nové modifikaci.
  • 00:29:54 -Tady je vlastně jeden z posledních
    obrazů
  • 00:29:56 a tady je jeden z těch
    nejstarších.
  • 00:29:58 Na obou je vlastně figura,
    která jako samozřejmě v uvozovkách
  • 00:30:04 leží ve stejný pozici.
  • 00:30:08 A tenhle ten je zaměřenej
    na nějakou introverzní bolest,
  • 00:30:11 na nějaký jakoby slitování.
  • 00:30:13 To jsem byl ještě dítě, myslím,
    nebo mládě.
  • 00:30:16 Nebo nějakou tu hromádku něčeho
    jakoby křehkýho a tak.
  • 00:30:21 Tenhle ten - tady je vlastně
    ten samý moment použitej jinak.
  • 00:30:25 Tady vlastně ten obličej
    padá tý holky
  • 00:30:28 nebo tý postavy do něčeho,
    vlastně do nějakýho jakoby momentu,
  • 00:30:33 odkud to vlastně povstává zase
    zpátky.
  • 00:30:36 Je to vlastně přítomný i v tom
    filmu,
  • 00:30:38 kde ten kluk se ztrácí
    v tom vesmíru,
  • 00:30:41 ale z toho vesmíru pak začíná
    znova fungovat.
  • 00:30:44 Že to je prostě jako
    nádech a výdech.
  • 00:30:47 Že to prostě zmizí a začne to.
  • 00:30:50 Takže možná tenhle ten obraz
    je o tomhle tom.
  • 00:30:55 Ty věci na těch starších obrazech
    jsou jakoby předváděný,
  • 00:31:00 na kterých se máte jakoby aktivně
    zúčastnit.
  • 00:31:28 -Litomyšl vždycky stojí návštěvu.
  • 00:31:30 A pokud sem plánujete výlet,
    nezapomeňte navštívit
  • 00:31:33 Kostel Nalezení svatého kříže.
  • 00:31:36 Multimediální umělec Daniel Pešta
    vytvořil do jeho interiéru
  • 00:31:39 a podzemní krypty sugestivní
    specific site instalaci.
  • 00:31:48 Jeho ExCitace nás osvobozuje
    a povznáší
  • 00:31:51 do spirituální roviny bytí.
  • 00:31:54 V rámci Smetanovy výtvarné
    Litomyšle
  • 00:31:57 je to v pořadí již třetí významný
    výtvarný projekt,
  • 00:31:59 který tentokrát připravilo
  • 00:32:01 Zámecké návrší ve spolupráci
    s městem.
  • 00:32:11 -Ta rekonstrukce tady byla
    zamýšlena tak,
  • 00:32:13 aby přinesla nějaké další
    funkce,
  • 00:32:17 kromě té primární sakrální funkce,
    do toho kostela.
  • 00:32:20 A právě Danovo umění tím,
    že je schopno
  • 00:32:23 mluvit k velmi širokému spektru
    diváků
  • 00:32:26 a zároveň je velmi slině oslovit
    a doslova s nimi hnout,
  • 00:32:31 což je také v souvislosti s názvem
    této výstavy,
  • 00:32:35 tak to je ten důvod,
    proč jsme velmi rádi,
  • 00:32:38 že jsme mohli tady v tomto roce
    to uskutečnit, jeho výstavu tady.
  • 00:32:50 -V minulých ročnících
    pro mě připravili tento projekt
  • 00:32:53 velmi významní a vážení kolegové,
    Václav Cígler a Magdaléna Jetelová.
  • 00:33:02 A tento ročník teda jsem byl
    osloven já.
  • 00:33:05 Samozřejmě, tento prostor
    sám o sobě
  • 00:33:08 je pro mě nejenom výzvou,
    ale zároveň k němu
  • 00:33:12 mám obrovský respekt,
    protože je to vrcholná
  • 00:33:15 barokní architektura
    a není jednoduché
  • 00:33:18 pro současného umělce zde udělat
    nějakou intervenci.
  • 00:33:30 Do této hlavní chrámové lodi
    jsem umístil video art,
  • 00:33:35 který se jmenuje Kapka,
    který je tady za námi
  • 00:33:37 na tom obrovským sceenu.
  • 00:33:40 Je to jakési pomyslné
    Boží oko.
  • 00:33:43 Měla by to být taková záhada,
    že prostě kdesi v prostoru
  • 00:33:46 se objeví kapka, slza pomyslná,
    která dopadne na hladinu oka,
  • 00:33:52 které reaguje na tento
    stálý přísun těchto slz,
  • 00:33:58 možná že Panny Marie,
    možná že utrpení Ježíše Krista.
  • 00:34:15 V dialogu s touto prací
    je potom v samotné kryptě
  • 00:34:19 další část tohoto projektu,
  • 00:34:21 která se ovšem mezi sebou
    potkává i foneticky.
  • 00:34:24 A sice z krypty vychází dech
    a zároveň tento dech
  • 00:34:29 zve diváky dolů,
    kde se již objeví nová situace.
  • 00:34:44 -Pro mě osobně název výstavy
    Excitace
  • 00:34:47 symbolizuje nějaké rozvibrování,
    vzrušení,
  • 00:34:51 vytržení vyloženě duchovní
    povahy.
  • 00:34:55 Zejména dílo, které je umístěno
    v kryptě,
  • 00:34:59 působí takovýmhle způsobem
    a doplňuje vlastně
  • 00:35:02 ten barokní prostor,
    který je specifický tím,
  • 00:35:05 že ten Kostel
    Nalezení svatého kříže
  • 00:35:08 není typickým českým kostelem,
    ale je takovým čistým prostorem.
  • 00:35:12 A ta díla čistotou navazují
    na tu architekturu
  • 00:35:16 a vlastně rozechvívají
    ten samotný kostel.
  • 00:35:19 Excitují nejenom diváka,
    ale celý ten prostor.
  • 00:35:25 HLUBOKÉ DECHY
  • 00:35:37 -Je to současný uchopení piety.
  • 00:35:40 Ta padavá voda znázorňuje
    Pannu Marii
  • 00:35:43 a tělo Ježíše Krista
    v jenž jaksi spočívá
  • 00:35:47 v takovém věčném odpočinutí
  • 00:35:49 a ve věčném míru
    a ve věčné harmonii.
  • 00:36:13 -Nejnovější obrazy Adama Štecha,
    které jsou ještě do konce týdne
  • 00:36:16 k vidění na jeho výstavě
    v pražské DSC GALLERY,
  • 00:36:19 jsou tematicky mnohem osobnější,
    než tomu bylo dříve.
  • 00:36:24 Více či méně šifrovaně odkazují
    na situace
  • 00:36:26 z jeho vlastního života
    a prostředí, v němž se pohybuje
  • 00:36:30 a tvoří tak víceméně
    jednu souvislou sérii.
  • 00:36:35 Autor je bravurní malíř.
  • 00:36:37 Ctí avantgardní formy,
    které propojuje
  • 00:36:39 s vlastním specifickým
    jazykem.
  • 00:36:41 Často pracuje s principem duality
    a když maluje portrét,
  • 00:36:45 kterému se soustavně věnuje,
    myslí prý na Velasqueze.
  • 00:36:52 -Pracuju dlouhodobě s dualitou,
    dejme tomu,
  • 00:36:55 a s kloubením objektivní reality
    a subjektivních nějakých pocitů.
  • 00:37:01 A, samozřejmě,
    tam ty vlivy rodinnýho života
  • 00:37:04 a toho života veřejnýho
    se do sebe vždycky prolínaj.
  • 00:37:09 Teď jsme u toho osobního života.
  • 00:37:11 A ještě ke všemu takový osobní
    mytologie by se dalo říct.
  • 00:37:14 Tady je moje žena s dcerou Grétkou,
    syn Kilián
  • 00:37:21 a je takovej, dalo by se říct
    s nadsázkou, rodinnej portrét.
  • 00:37:28 To je možná jediná věc,
    která je tady úplně nová.
  • 00:37:31 Ty věci, hlavě ty rodinný,
    jsou takový optimističtější,
  • 00:37:34 některý až připomínají
    nějaký animovaný filmy pro děti.
  • 00:37:38 Je to daný těma dětma, samozřejmě,
    jednoznačně.
  • 00:37:47 V současný době se třeba
    s těma figurami a portréty
  • 00:37:49 mám potřebu dostávat
    mimo interiéry,
  • 00:37:54 mimo nějaký nekonkrétní prostory,
    takže jsou už v krajinách.
  • 00:37:58 Což můžeme vidět tady na portrétu
    mý ženy například.
  • 00:38:02 Ale pořád to považuju
    za nejsilnější
  • 00:38:04 a nejnáročnější malířskou výzvu
    vlastně.
  • 00:38:14 Já jsem kdysi četl rozhovory
    s Francisem Baconem
  • 00:38:17 a on tvrdil, že z jeho pohledu
    jednoznačně jakoby vždycky
  • 00:38:20 největší výzva,
    že určitě každýho malíře
  • 00:38:24 vždycky v první řadě musí zajímat
    jako člověk, figura,
  • 00:38:28 potom možná někde za tím je
    zvíře a krajina
  • 00:38:31 a potom jsou zátiší
    a tak dále.
  • 00:38:34 Cejtím to dost podobně,
    není to tak jako ultimátní,
  • 00:38:36 ale spíš mám pocit, že to zobrazí
    jako nejširší možný pole.
  • 00:38:48 Tady za mnou je obraz,
    kterej se jmenuje
  • 00:38:50 Žižek a Houellebecq,
    což jsou dvě takový persony.
  • 00:38:55 Jeden je filosof by se dalo říct,
    levicovej,
  • 00:38:59 druhej je levicovej spisovatel.
    Takoví provokatéři,
  • 00:39:02 který jsou pro mě svým způsobem
    důležitý.
  • 00:39:05 Když jsem hledal témata pro tuhle
    tu výstavu, Kapust mortum,
  • 00:39:07 tak jsme si vlastně říkal,
    že by to mohlo být
  • 00:39:10 nějaký nový pole,
    který bych zpracovával
  • 00:39:12 jako portréty konkrétních lidí
    z veřejnýho života.
  • 00:39:14 Sice jsou tady alegorický,
    by se dalo říct,
  • 00:39:16 prvky na tom obraze,
  • 00:39:17 ale zároveň mě na tom dost baví
    právě to,
  • 00:39:20 že toho člověka,
    který je tam zobrazenej,
  • 00:39:24 si můžete přečíst,
    dokonce se s ním potkat.
  • 00:39:27 A v podstatě tohle to je
    "jakási malba faktu",
  • 00:39:31 by se dalo říct.
  • 00:39:37 Na mozaikách pracuju zhruba asi
    třetím rokem, si myslím.
  • 00:39:42 Tohle považuju za věc,
    ve který jsme se dostal nejdál.
  • 00:39:47 Jmenuje se to Nevěsta
    a je to z takový pomyslný
  • 00:39:51 série foto-kubismu,
    kde dávám dohromady
  • 00:39:54 kubistický tvarosloví a fotografii.
  • 00:39:57 Tahle věc vznikla podle koláže
    fotošopový.
  • 00:40:01 A od začátku mě tam zase zajímal
    rozpor prostě
  • 00:40:04 nějaký krásy klasický a absurdity
    nebo antiestetičnosti.
  • 00:40:11 A mám z toho pocit,
    že se to povedlo dobře.
  • 00:40:16 Že to jako zaklaplo,
    že to je jakoby celek,
  • 00:40:19 ačkoli to má dvě úplně rozporný
    složky formální.
  • 00:40:25 Těch kostiček...
  • 00:40:27 Kdyby tam byly jenom ty
    centimetrový,
  • 00:40:29 což jsou třeba tady v ploše,
    tak je jich tam 17.000.
  • 00:40:33 Ale vzhledem k tomu, že tam jsou
    půlkový a někde i čtvrtkový,
  • 00:40:37 na výplně těch spár,
    tak předpokládám,
  • 00:40:40 že by tam mohlo být třeba
    20.000 kostiček.
  • 00:40:43 Ale to je takovej odhad,
  • 00:40:45 přesně se to asi úplně spočítat
    nedá.
  • 00:40:54 Pak je tady ještě taková
    romantizující fáze,
  • 00:40:57 možná by se dalo říct.
  • 00:40:59 A je tam určitý zklidnění
    a možná i nějaký prolomení toho,
  • 00:41:02 co jsem si myslel dřív,
    že u mě v obraze nemá co dělat.
  • 00:41:05 To jsou právě ty optimistický
    výjevy třeba.
  • 00:41:08 Nebo civilní motivy,
    ke kterým jsem se
  • 00:41:11 dřív nedostával, nebo jsme měl
    pocit, že mě nezajímají.
  • 00:41:14 Tak z toho mám radost,
    že to je možná přirozenější,
  • 00:41:17 že se to dostává blíž k tomu,
    co se mi opravdu děje,
  • 00:41:21 že to nejsou ty výkřiky a strachy,
    protože dlouho dobu
  • 00:41:25 jsem dělal hlavně fobický obrazy.
  • 00:41:28 Určitě už to není taková
    exprese.
  • 00:41:31 A vlastně to je ten největší rozdíl
    od těch minulejch let, no.
  • 00:41:48 -Za účasti mnoha výtvarníků,
    hudebníků a přátel
  • 00:41:51 byla v pražské galerii U Prstenu
    zahájena
  • 00:41:54 retrospektivní výstava
    sochaře Libora Krejcara
  • 00:41:57 nazvaná Strážci paměti.
  • 00:42:04 Dvě patra galerie zaplňují
    originální a autentické sochy,
  • 00:42:07 malby na papíře,
    kresby a ilustrace,
  • 00:42:10 které odkazují ke kořenům
    jeho tvorby
  • 00:42:12 a dokládají jeho nezaměnitelný
    umělecký výraz.
  • 00:42:16 V období totality vystavoval
    své práce neoficiálně,
  • 00:42:19 především v prostředí undergroundu.
  • 00:42:22 Od 90. let pak má za sebou
    řadu výstav doma i v zahraničí.
  • 00:42:31 -Setkáváme se tu tedy
    hned na začátku
  • 00:42:34 s oběma základními pojmy
    jeho tvorby.
  • 00:42:39 S pamětí, která byla orwelovsky
    budována
  • 00:42:42 a s jejím sochařským výrazem.
  • 00:42:45 Jenomže, i když ty sochy
    jsou krásné a jemné, jsou prázdné.
  • 00:42:51 Skelet omývá prázdnotu,
  • 00:42:54 smysl a tíha dějin a paměti
    jsou vyprázdněny.
  • 00:42:58 Tímto založením procházejí pak
    celou jeho tvorbu.
  • 00:43:02 Třeba souborem Lesní hřbitov,
    madonami,
  • 00:43:05 sochami svírajících ve svých
    tlapkách nejenom svoje děťátko,
  • 00:43:10 ale i zbytky těl,
    které šelmy pozřely.
  • 00:43:14 Šelmy jsou vždy predátoři,
    jakkoliv něžně vypadají.
  • 00:43:22 -"Měl jsem mluvit o madonách.
  • 00:43:25 I když snad spíš bych měl mluvit
    o kočkách.
  • 00:43:27 O madonách potkánky držících,
  • 00:43:30 o madonách držících skelety
    v náručí.
  • 00:43:33 I o těch, co drží v náručí
    kostřičky.
  • 00:43:36 O alabastru jenž sádře
    se podobá.
  • 00:43:40 O sádře jež v alabastr se změní
    mluvit jsem měl...,"
  • 00:43:43 napsal Ivan Martin Jirous v textu,
    kterým zahájil v roce 2007
  • 00:43:48 autorovu výstavu mezi v Telči.
  • 00:43:53 Kočky procházejí v mnoha podobách
    celou jeho tvorbou.
  • 00:43:56 Inspirací k nim byly
    lidové varianty Sfingy,
  • 00:43:59 kdysi zdobící vjezdy
  • 00:44:01 do hospodářských dvorů
    na vesnicích.
  • 00:44:04 Za vlády komunistů byly
    zničené,
  • 00:44:06 většinou z nich zbyla jen
    rozpadlá torza s trčící armaturou.
  • 00:44:11 Ve svých uměleckých počátcích
    byl Libor Krejcar
  • 00:44:14 ovlivněn Křížovnickou školou
    čistého humoru bez vtipu,
  • 00:44:17 umělci Janem Steklíkem
    či Karlem Neprašem.
  • 00:44:20 Na mnoha dílech je patrné,
    jak precizně dokáže Krejcar
  • 00:44:23 pracovat s dřevem.
  • 00:44:25 Ostatně původní profesí je
    řezbář.
  • 00:44:31 Piliny, odřezky dřev,
    uschlé větve i popel
  • 00:44:34 využívá v obrazech sypaných krajin
    a ty se tak stávají pamětí
  • 00:44:38 a zároveň památníkem krajiny
    a stromu.
  • 00:44:46 Nejhlubší vrstvu,
    vrstvu historické
  • 00:44:48 a duchovní paměti,
    pak představují sochy
  • 00:44:50 s biblickými odkazy.
  • 00:45:09 Už od počátku 90. let
    jsou prostory
  • 00:45:11 bývalého jezuitského kostela
    Zvěstování Panny Marie
  • 00:45:14 v Litoměřicích využívány
    k výstavním účelům.
  • 00:45:18 Současná expozice představuje
    tvorbu malíře Radana Wagnera
  • 00:45:21 a sochaře Jasana Zoubka.
  • 00:45:23 A její název Kontinuita napovídá,
    že oba autoři,
  • 00:45:27 kteří jsou si nejen osobně,
    ale i tvůrčím způsobem blízcí,
  • 00:45:30 spolupracují na výstavních
    projektech již mnoho let.
  • 00:45:36 Oba patří ke generaci umělců
    nastupující na výtvarnou scénu
  • 00:45:39 v 80. letech 20. století.
  • 00:45:42 Společně vystupovali
    na neoficiálních
  • 00:45:44 uměleckých přehlídkách té doby.
  • 00:45:47 Byli členy skupiny Tunel
    a oba rozvíjejí
  • 00:45:49 jednoduchými výrazovými prostředky
    téma člověka, přírody
  • 00:45:53 a našeho bytí.
  • 00:46:01 -To jádro tý výstavy dole tvoří
    taková kostra.
  • 00:46:05 Je to vlastně soubor 40 plastik,
  • 00:46:08 který se jmenujou
    Rod od Jasana Zoubka.
  • 00:46:10 Já mám ty věci v těch bočních
    kaplích a nahoře v ochozu.
  • 00:46:14 Nakonec jsme zjistili,
    že ten výběr se musí udělat
  • 00:46:19 mírně retrospektivní,
    protože to je rozsáhlej prostor.
  • 00:46:34 Já, když maluju, tak tomu pracovně
    říkám stavy a procesy.
  • 00:46:38 Takže tady mám stavy.
  • 00:46:40 To znamená takový to ulpívání,
    to plynutí,
  • 00:46:45 hvězdy, kosmos,
    takový základní věci.
  • 00:46:48 Kdežto nahoře jsou spíš
    vztahový věci.
  • 00:46:53 Někdy jsem přemejšlel o tom,
    proč dělám abstrakci.
  • 00:46:57 Já ani nevím proč.
  • 00:46:59 Prostě jsem začal vyjadřovat
    svoje pocity o sobě,
  • 00:47:03 o světu, o vztazích
    na základě nějakých
  • 00:47:06 znaků, symbolů,
    na základě elementárních tvarů.
  • 00:47:11 Pro mě to je dokonce konkrétnější
    než nějaká skrumáž figur
  • 00:47:17 nebo dalších zbytečných ozdob,
    který tam prostě nepatřej.
  • 00:47:21 Takže od roku 87,
    kdy jsem začal dělat
  • 00:47:26 větší formáty, tak to byla
    jednoznačně abstrakce.
  • 00:47:31 Někdy se taky vrátím k nějakým
    konkrétnějším znakům,
  • 00:47:34 kde je tam vidět trošku víc
    reflexe z reality,
  • 00:47:37 ale není to podstatný.
  • 00:47:52 To je jeden z těch obrazů,
    kdy jsem se snažil
  • 00:47:55 dělat jenom hladiny,
    nebo takový jednotlivý plynutí.
  • 00:48:00 Základní struktury, z kterých jsem
    se zase chtěl odrazit.
  • 00:48:03 Já se někdy vracím.
    Vždycky mám takový výlety
  • 00:48:07 a pak se zase vrátím k nějakýmu
    bodu nula.
  • 00:48:10 Takže třeba to plynutí
    a pár podobných obrazů,
  • 00:48:13 který tady jsou,
    tak jsou z tý doby,
  • 00:48:16 kdy jsem chtěl vyjádřit svý téma,
  • 00:48:19 ale tentokrát víc s minimálníma
    prostředkama.
  • 00:48:32 Já tomu pracovně říkám,
    těmhle svým obrazům,
  • 00:48:34 taková jako měkká geometrie.
    To znamená,
  • 00:48:37 jsou to sice geometrický věci,
    ale víceméně malovaný od ruky.
  • 00:48:41 A snažím se tam kombinovat
    základní vzorce nebo tvary.
  • 00:48:47 Což jsou pro mě takoví
    jako herci děje.
  • 00:48:50 S barvama, s těma emocema,
    znamená...
  • 00:48:54 Přikládal jsem určitým emocím
    určitou barevnost.
  • 00:48:58 Červená - taková jako vzrušení,
    zelená je racionalita,
  • 00:49:03 modrá byla taková vzdušnost.
  • 00:49:06 A ty zemitý šedý věci,
    to byla taková
  • 00:49:09 základní materie,
    na který se ten děj odehrává.
  • 00:49:18 Já v podstatě, když maluju obraz,
    tak vždycky to má nějaký příběh.
  • 00:49:22 Nikdy to nemaluju tím způsobem,
    že bych si řekl:
  • 00:49:25 "Tak a teď udělám kompozici
    nebo nápad."
  • 00:49:28 Vždycky jsou to určitý hráči.
    Něco se tam děje.
  • 00:49:31 Je to taková osobní mytologie,
    si myslím,
  • 00:49:34 kdy se vypořádávám s tím,
    co prožívám.
  • 00:49:40 Takže jsou to určitý partie
    životní,
  • 00:49:44 určitý setkávání barev, tvarů,
    což pro mě ovšem
  • 00:49:49 jsou možná i lidi,
    možná i příběhy,
  • 00:49:52 možná i nějaký tušený konstelace,
    který mají přijít.
  • 00:49:58 A v tom si myslím,
    že jsme podobný s tím Jasanem,
  • 00:50:01 že on taky pracuje s úsporným
    tvaroslovím.
  • 00:50:05 Jsou to základní tvary, prostupy,
    vrypy,
  • 00:50:10 žlábkování, řazení, násobení,
    průhledy.
  • 00:50:15 A vlastně podobnej princip,
    podobná ikonografie,
  • 00:50:19 která ostatně je blíž přírodě
  • 00:50:22 než zbytečně někdy vymyšlený
    lidský příběhy.
  • 00:50:26 Takže tam ta abstraktní rovina,
    to je spíš
  • 00:50:32 něco jiného než abstrakce,
    to je prostě nepředmětnost.
  • 00:50:35 Zbytečně nepojmenovávat tuto věc,
    která v sobě drží
  • 00:50:40 určitou možnost širší interpretace,
    když někdo chce.
  • 00:51:00 -Z Litoměřic se s vámi
    pro dnešek loučíme.
  • 00:51:02 Přejeme vám hezký večer
    a těšíme se na vás opět za měsíc.
  • 00:51:20 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2019

Související