iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 1. 2016
21:30 na ČT art

1 2 3 4 5

15 hlasů
5342
zhlédnutí

Artmix

Umělci bez mainstreamu

52 minut o výtvarném umění

52 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Artmix

  • 00:00:31 Koncem minulého roku
    přišla pražská Galerie Havelka
  • 00:00:34 s mimořádným projektem.
  • 00:00:36 Ve spolupráci
    s Ateliérem grafiky II,
  • 00:00:38 který na Akademii výtvarných umění
    v Praze
  • 00:00:40 vede Vladimír Kokolia,
    tu společně představili
  • 00:00:43 osm jeho absolventů,
  • 00:00:44 jejichž dílo má mimořádný
    potenciál.
  • 00:00:47 Umělci pracovali přímo v galerii
    před zraky veřejnosti.
  • 00:00:50 Cílem bylo představit zajímavé
    osobnosti,
  • 00:00:52 které léta intenzivně pracují
    v soukromí ateliéru,
  • 00:00:55 ale na rozdíl od jiných
  • 00:00:57 nejsou kulturní veřejnosti
    tolik známé.
  • 00:01:00 A tak nás v této souvislosti
    napadlo
  • 00:01:02 zamyslet se nad tím,
    proč mají výtvarní umělci
  • 00:01:04 po skončení studií
    tak těžký start?
  • 00:01:07 Proč je tolik uměleckých hodnot
    stále neznámých?
  • 00:01:10 Proč se některá jména dokola
    omílají,
  • 00:01:12 zatímco stejně kvalitní
    zůstávají stranou?
  • 00:01:15 Je to dáno jejich skromností?
    Mohou za to kurátoři? Média?
  • 00:01:20 Je dnešní doba o hodnotách,
  • 00:01:22 nebo spíše o marketingu
    a sdělovacích prostředcích?
  • 00:01:25 A tak vám v dnešním Artmixu
    přinášíme
  • 00:01:27 malou ochutnávku
    napříč všemi generacemi těch,
  • 00:01:30 kteří z různých důvodů
    stáli dosud mimo mainstream.
  • 00:01:36 Zuzana Růžičková ukončila akademii
    už před čtyřmi lety.
  • 00:01:39 Kombinuje kresbu, malbu,
    pracuje s linem, voskem, gázou...
  • 00:01:43 Baví ji fantazírovat,
    dívat se skrz okna na nebe
  • 00:01:46 a měnit ohnisko pohledu
    na šmouhatá okna
  • 00:01:48 nebo oprýskané zdi.
    Tam vidí příběhy.
  • 00:01:52 -Tady mě vytopili,
    asi 3 roky zpátky.
  • 00:01:55 Takže tady ta stěna
    byla úplně zničená.
  • 00:02:00 Takže jsem ji začala malovat
    vápnem
  • 00:02:03 a pak jsem najednou zjistila,
    že se dá pomocí
  • 00:02:06 gázoviny a lepidla
    sejmout úplně tenounká vrstvička.
  • 00:02:12 Takže to začalo tak,
    že jsem do toho takhle ryla,
  • 00:02:17 normálně do toho vápna
    na té stěně.
  • 00:02:20 Vlastně ta stěna
    je tou mojí matricí.
  • 00:02:23 To je vlastně první strop,
    tady tohle to.
  • 00:02:27 Tohle to vzniká i tak,
    že je v tom krásně vidět ten vtip
  • 00:02:31 toho trámoví těch stopů
    do toho betonu.
  • 00:02:35 Vlastně to vypadá jako dřevo,
    ale je to vzatý tady ze stropu,
  • 00:02:39 z Kolbenky, z ateliéru.
  • 00:02:45 Tady tohle to,
    to jsem si tady hrála,
  • 00:02:47 že začnu odbouchávat stěnu.
  • 00:02:50 Nakonec jsem zjistila,
    že pod tím je
  • 00:02:52 další perfektní omítka
    nebo další vrstvy.
  • 00:02:56 Zase je to ta grafika,
    že tam právě odkrývám ty vrstvy
  • 00:02:59 a zase na to dávám
    tu gázovinu.
  • 00:03:02 Přitisknu ji,
    přilepím ji lepidlem
  • 00:03:04 a pak to vlastně strhnu,
    jak kdybych to depilovala.
  • 00:03:08 Prostě depiluju stěnu.
  • 00:03:09 To takhle kombinuji
    s tou mojí objevenou věcí.
  • 00:03:13 Já nevím, jestli to ještě někdo
    vůbec dělá nebo nedělá.
  • 00:03:19 Takže tohle to už je
    hotová věc.
  • 00:03:22 Už napnutá na plátně
    a na blind rámu.
  • 00:03:27 A tohle to je druhý otisk,
    který je vlastně takhle
  • 00:03:30 ještě ne zmuchlanej,
    ale ještě prostě není zarámovanej.
  • 00:03:37 Není s ním nic udělanýho.
  • 00:03:49 Tak tohle už je vlastně
    hotová věc pod sklem,
  • 00:03:53 ale vlastně tady je to vrstvené,
    ty jsou ty hrubý omítky
  • 00:03:57 plus dotvářené
    tou jemnou technikou,
  • 00:04:00 že jenom vlastně beru
    tu tenoučkou vrstvičku vápna.
  • 00:04:05 Až vznikají takovéhle koláže.
    Tohle se jmenuje Gingo.
  • 00:04:13 Třeba tu u tohohle,
    to jsem malovala na stropě.
  • 00:04:17 Lezu po žebříku, no.
  • 00:04:19 Kape mi to do obličeje.
  • 00:04:22 Nebo brýle, že jo.
  • 00:04:24 Právě proto tady mám třeba
    tu kapucu.
  • 00:04:26 Tak si dám kapucu na hlavu.
    Maluju.
  • 00:04:31 Pak mě bolí třeba za krkem.
  • 00:04:35 Nemůžu říct, že každý obraz
  • 00:04:37 je prostě jeden jediný
    nějaký otisk.
  • 00:04:42 Jsou to nějaké kombinace,
    moje variace.
  • 00:04:45 Prostě jak se mi chce.
    Můžu si dělat, co chci, že jo.
  • 00:04:53 Jednak si myslím,
    že je to generační.
  • 00:04:59 Že prostě vždycky v určité době
    nastoupí
  • 00:05:01 zase nová generace
    se svým novým názorem
  • 00:05:04 a je připravena ho prosazovat
    s plnou vehemencí.
  • 00:05:08 Zatímco ta generace,
    která patří třeba
  • 00:05:11 k určitým umělcům kteří nastoupili
    dřív, tak ta už není tak...
  • 00:05:15 Jednak už se pohybuje
    často v nějakých stereotypech
  • 00:05:19 a nedokáže překročit...
    Třeba, já nevím,
  • 00:05:24 generace umělců 40. let
    je jednoznačně zacyklená
  • 00:05:29 ve skupině 12/15.
  • 00:05:32 A ti, kdo teda nebyli
    v té skupině,
  • 00:05:34 tak ti se pro ně dostávali
    na okraj zájmu
  • 00:05:38 a pak už teda záleželo
    na nějaký šťastný náhodě,
  • 00:05:41 na nějakým setkání,
    na nějakém osobním porozumění,
  • 00:05:45 aby se vůbec někde prosadili,
    ale bylo to hodně těžký.
  • 00:05:50 A ty stereotypy,
    které se tehdy vytvořily,
  • 00:05:53 ty vlastně jako zůstaly až do dnes,
    že jo.
  • 00:05:57 Takže prostě, když někde v galerii
    dělají výstavu,
  • 00:06:02 třeba týhle tý generace,
    tak prostě ze všeho nejdřív
  • 00:06:06 se podívají na 12/15,
    protože to už je známý.
  • 00:06:10 To už je prověřený.
    Na to už to publikum je zvyklé.
  • 00:06:14 Takže takhle to chodí.
  • 00:06:17 Přitom ale si myslím,
    že zrovna v téhle té době,
  • 00:06:19 i ve světovém měřítku vlastně,
    se tohle to boří,
  • 00:06:22 tohle to škatulkování.
  • 00:06:25 Čehož je důkazem třeba
    Běla Kolářová,
  • 00:06:28 která byla úplně stranou.
    To byl taky takový solitér.
  • 00:06:32 A najednou prostě se vytvořila
    příležitost,
  • 00:06:37 jak to její dílo někde ukázat.
  • 00:06:40 A stala se z ní víceméně
    světová hvězda.
  • 00:06:44 Já si myslím,
    že ty důvody jsou různý.
  • 00:06:49 Že třeba ve stejné generaci
    se může utvořit nějaká skupina,
  • 00:06:51 kterou podpoří teoretik
    a ten sežene i prostředky,
  • 00:06:54 aby je vystavoval.
  • 00:06:56 Potom má třeba kontakty
    do zahraničí.
  • 00:06:58 Takže je vyveze ven.
    Tím se vytvoří zdání,
  • 00:07:02 že tady je hlavně tahle skupina,
    ne třeba někdo jiný.
  • 00:07:06 Takže tímhle způsobem
    se to asi většinou vytváří.
  • 00:07:10 A potom, myslím si,
    že je taky důležitá věc,
  • 00:07:12 jestli někdo je nebo není
    něčí spolužák.
  • 00:07:17 Protože existují třeba umělci,
    kteří nějakým způsobem
  • 00:07:22 zapadnou do určitýho proudu,
    ale nikdo je nepřizve,
  • 00:07:26 protože si na ně nevzpomenou
    právě z toho jednoduchýho důvodu,
  • 00:07:30 že se neznají ze školy
    a že přišel odněkud jinud.
  • 00:07:42 Já jsem teďka odevzdal
    na Grafiku roku nějakou grafiku.
  • 00:07:46 To dělám vždycky
    jenom jednu nebo dvě.
  • 00:07:50 A to jsem si udělal suchou jehlu
    na plexisklo.
  • 00:07:54 Je to téma Migrace,
    tohle to je teda vytištěný
  • 00:07:59 a k tomu já vždycky přidávám
    stopu ohně nebo něco takovýho.
  • 00:08:02 Mně tady ještě chybí
    tadyhle ta další přeslička.
  • 00:08:07 Takže já to jakoby
    takhle propaluju.
  • 00:08:11 Ono to totiž hoří,
    takže já to musím někdy
  • 00:08:14 rychle uhasit,
    aby mi to blbě neshořelo.
  • 00:08:20 -Do generace čtyřicátníků
    patří také Svatopluk Klimeš,
  • 00:08:23 kterého počítáme k několika málo
    předním českým výtvarníkům,
  • 00:08:26 jenž se zabývají médiem ohně.
  • 00:08:28 Autor studoval
    na přelomu 60. a 70. let
  • 00:08:31 na pražské Akademii výtvarných
    umění
  • 00:08:34 a vedle své volné tvorby
    působí jako pedagog
  • 00:08:36 na Fakultě umění a designu
  • 00:08:38 Univerzity Jana Evangelisty Purkyně
    v Ústí nad Labem.
  • 00:08:41 Oheň ho upoutal
    již v jeho raných uměleckých letech
  • 00:08:44 a stal se mu celoživotním
    výtvarným prostředkem.
  • 00:08:47 Jeho stopy používá v kresbě,
    malbě, fotografii i videoartu.
  • 00:08:53 -Jedna z dalších stop ohně
    je teda popel,
  • 00:08:56 který dost často
    na obrazech používám.
  • 00:09:00 A stopa ohně pak může být
    ještě tady dodělaná
  • 00:09:04 nějakou další raznicí.
  • 00:09:06 Jinak tady, jak je honě těch věcí,
    které jsou právě tím popelem,
  • 00:09:10 tak já připravuju v Roudnici
    na únor výstavu Nevidím to černě.
  • 00:09:16 Což teda samozřejmě není
    jenom ve vztahu k tomu popelu.
  • 00:09:19 To by bylo hodně prvoplánový.
  • 00:09:22 Takže tam občas se objevují pro mě
    nečerný významy.
  • 00:09:28 A jsou tady věci,
    jak od těch starších.
  • 00:09:32 Třeba tohle to je Bazilik,
    což je vzpomínka na Benátky.
  • 00:09:40 A on je typický, lidově řečeno,
    že má tu hlavu dolů.
  • 00:09:45 Jinak ono to je z druhý strany
    jako nějaká figura, někdo.
  • 00:09:53 Já se docela stále vracím k tomu,
    k severní krajině.
  • 00:09:59 Tohle to jsou 4 bratři
    a tohle to je nějakej sob nebo los.
  • 00:10:07 A já jsem se inspiroval
    laponskejma bubnama.
  • 00:10:12 Ale ty kresby jakoby používám
    v jejich rukopise, dejme tomu.
  • 00:10:22 Tohle je zase takový
    záznam nějaký severní krajiny.
  • 00:10:28 Jmenuje se to U Hutajávy,
    na Islandu.
  • 00:10:31 Takže vlastně i v tý krajině,
    i v tom cestování
  • 00:10:35 já dost preferuju, jak je teda
    vidět podle názvu místa,
  • 00:10:40 kde ten oheň byl docela
    intenzivní,
  • 00:10:44 kde tam jsou ještě nyní živé sopky,
    na tom Islandě.
  • 00:10:50 Když člověk chce naturalisticky,
    úplně super realisticky
  • 00:10:54 nakreslit třeba tu přírodu,
    že prostě ten záznam tím ohněm
  • 00:11:00 může být, jako kdyby to byl
    starý mistr.
  • 00:11:07 Jinak tady, to je důkaz toho,
  • 00:11:10 že ta stopa ohně se dá používat
    na mnoho věcí.
  • 00:11:13 Tak jsem pracoval a pracuju
    i na fotografiích.
  • 00:11:17 Vlastně mi tam vzniká
    druhý příběh.
  • 00:11:20 Buďto teda příběh té fotky
    doplňuju,
  • 00:11:23 a nebo ji naopak podtrhnu
    nebo odsunu někam úplně jinam.
  • 00:11:30 Většinou je to v těch krabicích,
    takže kromě té stopy toho ohně
  • 00:11:34 to ještě svítí.
    Je tam i záznam toho světla.
  • 00:11:44 Zaprvý je zajímavý,
    že mi to furt zůstalo,
  • 00:11:47 ale vlastně nějak se člověk
    chce vyjádřit
  • 00:11:51 o různých tématech,
    který prostě jsou.
  • 00:11:54 A ta forma nebo rukopis
    prostě pak je docela i výhodný,
  • 00:11:58 když zůstává, protože se to člověk
    nejvíc naučí.
  • 00:12:02 Vyzkouší si další věci
    a je neuvěřitelný,
  • 00:12:04 kolik dalších a dalších variant
    mně tam vzniklo.
  • 00:12:12 To je asi jeden ze základních úkolů
    kurátora,
  • 00:12:16 že by měl, díky svému vzdělání
  • 00:12:20 a díky svým znalostem
    a zkušenostem,
  • 00:12:26 mít větší cit než většina
    ostatních lidí pro to,
  • 00:12:30 aby objevil nové talenty
    a aby ukázal na ty,
  • 00:12:35 kteří jednou budou patřit
  • 00:12:39 k těm nejdůležitějším
    pro současný nebo budoucí vývoj.
  • 00:12:45 Bohužel se dokonce někdy
    i stane,
  • 00:12:47 že velice kvalitní věci
    upadnou v zapomenutí
  • 00:12:50 a neobjeví je nikdy nikdo.
  • 00:12:52 To mám teda obavy,
    že se to děje.
  • 00:12:55 Protože, když je někdo introvertní
    a nikam se nesnaží dostat,
  • 00:13:01 ani neusiluje o to,
    aby k němu někdo přišel
  • 00:13:03 do ateliéru,
    tak se to stát může.
  • 00:13:14 -Grafička a malířka
    Marie Blabolilová
  • 00:13:16 je vzácný úkaz
    na naší výtvarné scéně.
  • 00:13:19 Přestože je držitelkou
    řady ocenění, vystavuje desítky let
  • 00:13:22 a její dílo je zastoupeno
    v řadě významných
  • 00:13:24 státních i soukromých institucí,
    své umění nikomu nevnucuje,
  • 00:13:28 sama sebe nepropaguje.
  • 00:13:30 Je to svobodná bytost -
    v životě i umění.
  • 00:13:34 Po ukončení studia
    na pražské Akademii
  • 00:13:36 se začala věnovat grafice
  • 00:13:38 a svůj svébytný rukopis
    našla v čárovém leptu.
  • 00:13:41 Pomocí rastru zpodobuje svět
    a skutečnost,
  • 00:13:43 která ji obklopuje.
  • 00:13:45 Její jasné, srozumitelné,
    existencialisticky laděné dílo
  • 00:13:48 v sobě obsahuje poetiku
    a zobecnění zároveň.
  • 00:13:52 V její tvorbě hraje nezastupitelnou
    roli také malba,
  • 00:13:55 ke které se před lety
    vrátila.
  • 00:14:00 -Já jsem chtěla malovat,
    ale prostě jsem byla
  • 00:14:04 u pana profesora Jiroudka a pořád
    jsme dělali nějakou modelku.
  • 00:14:12 Byla to taková jako otrava.
  • 00:14:14 A pak přišel Jiroudek
    a vždycky to zkorigoval,
  • 00:14:16 že to přemaloval
    a tvářil se hrozně znechuceně.
  • 00:14:19 Nic neříkal, jenom chytl štětec,
  • 00:14:22 nějak vám to přemaloval
    a zase vypadl.
  • 00:14:25 A člověk žil jenom v hrůze,
    kdy ho z tý školy vyhodí,
  • 00:14:27 protože jsem věděla,
    že se mu to nějak nezdá.
  • 00:14:30 A vůbec, to byla taková ta, macha,
    taková ta, já říkám -
  • 00:14:34 český postimpresionismus
    desátého stupně.
  • 00:14:39 Odporné.
    Já to nenáviděla.
  • 00:14:41 A prostě se to tam tak mydlilo,
    ty obrazy,
  • 00:14:44 a mně se z toho dělalo špatně.
  • 00:14:46 No a vlastně pak malíři měli...
    Vždycky půldne
  • 00:14:50 se u čili grafický techniky
    a Jiří to tam učil.
  • 00:14:54 Takže vlastně já,
    když jsem tam něco dělala,
  • 00:14:57 tak mě korigoval John.
  • 00:14:59 Vlastně pak mě to docela začalo
    bavit.
  • 00:15:02 Tak určitě ten John mě ovlivnil.
    On vlastně taky dělal ty čáry.
  • 00:15:08 Mě to nějak uklidnilo.
    Můj oblíbenec je Hollar.
  • 00:15:11 V podstatě z toho jsem vyšla.
  • 00:15:24 Tak tady mám všechny...
    Od začátku. 1 až 279.
  • 00:15:29 Každá grafika napsaná, roky
    a tady si píšu ty čísla.
  • 00:15:34 Vidíte, tuhle jsem tiskla
    už dvakrát.
  • 00:15:39 A tohle to je všechno 1973.
    To jsem dělala diplomku.
  • 00:15:43 Bylo to ze zahrady
    a byla tam i zvířata,
  • 00:15:47 jako ovce nebo třeba slepice
    a takový.
  • 00:15:52 A já jsem pak nějak začala dělat
    spíš detaily z té krajiny.
  • 00:15:56 A byly i nějaký figury...
  • 00:15:59 A najednou to nějak tak samo
    zmizelo.
  • 00:16:04 Tady už jsou paneláky
    v plné kráse.
  • 00:16:07 A vlastně, to je úžasný,
    jak třeba večer ráda
  • 00:16:11 chodím okolo těch oken
    nebo po ulici a teď pozoruji,
  • 00:16:14 jak tam jsou ti různí lidé,
    každý si tam nějak svítí.
  • 00:16:18 To mě baví.
  • 00:16:20 Já jsem takovej pozorovatel.
    Mě to docela přitahuje.
  • 00:16:26 Je to takový zajímavý téma.
    Jako mraveniště.
  • 00:16:29 Prostě, když si člověk uvědomí,
    že v tom baráku bydlí tolik lidí
  • 00:16:33 a teď je to tam tak jako nacpaný
  • 00:16:36 a pak si říkám, každý na tom
    nadává, tak jako...
  • 00:16:40 Nějak jim musíme...
    Nějakou satisfakci.
  • 00:16:45 Tady jsou starý baráky.
  • 00:16:47 To byl na našem dvoře
    takovej děsnej barák,
  • 00:16:50 tak ten byl taky úžasnej.
    Tady jsou zase ty nádoby.
  • 00:16:55 Tady jsem začala dělat klece.
  • 00:16:59 To je takové trošku jakoby
    ekologické téma, v uvozovkách.
  • 00:17:04 To jsem si říkala,
  • 00:17:06 že za chvíli tady přežijí jenom ti
    ptáci v kleci.
  • 00:17:12 V tý grafice je to výhoda,
  • 00:17:14 že se to hodně zjednoduší,
    ten námět.
  • 00:17:17 Vlastně já jsem si nějak oblíbila
    jenom rovný čáry,
  • 00:17:23 takže prostě buď svislý
    nebo vodorovný.
  • 00:17:26 A z toho to nějak prostě
    udělat.
  • 00:17:28 Málokdy něco šikmého.
    To už mě štvalo.
  • 00:17:34 Ale já jsem taky měla docela
    problém nějak se barevně odvázat.
  • 00:17:40 Asi taky, že člověk už dělal
    tou černou
  • 00:17:43 a byl takový jednoduchý,
    vlastně to viděl v těch valérech.
  • 00:17:47 Ale to říká každý malíř,
    že je hrozný mít to bílý plátno
  • 00:17:51 a na to začít něco malovat.
  • 00:17:54 Takže tohle mě hrozně usnadnilo,
    když jsem měla
  • 00:17:57 už nějaký lino s nějakým vzorkem,
    a ty barvy tam byly,
  • 00:18:01 to už tomu přizpůsobíte.
  • 00:18:04 A vlastně tady ty balakryly,
    to jsou přesně ty barvy,
  • 00:18:08 co jsou na tom, odstíny.
    Takže to na to tak dobře sedne.
  • 00:18:17 Pak se mi strašně začaly líbit
    ty lina, jak jsou namalovaný.
  • 00:18:21 Mně to totiž přijde úžasně výtvarný,
    jak je to z těch bodíků.
  • 00:18:26 Jak je to vlastně trochu tisk.
  • 00:18:30 Tak jsem nejradši,
    když tam něco udělám
  • 00:18:34 a zůstane tam hodně toho lina
    vidět.
  • 00:18:39 To je cesta k lesu,
    jak vždycky jdu.
  • 00:18:44 Tady je les, a tady jsou u silnice
    takový přiblblý břízky.
  • 00:18:48 To jsou moji oblíbenci.
    Tady mám takový váleček,
  • 00:18:51 to jsou dva zkombinovaný,
    tohle je jeden a tohle je ten...
  • 00:18:56 -Jak jste vůbec došla
    k těm válečkům?
  • 00:18:59 -Taky náhodou.
    Jednou jsme malovali,
  • 00:19:01 to už je strašně dávno,
    a malíř nám přinesl kufr válečků,
  • 00:19:04 abychom si vybrali do druhýho dne.
    Tak jsem to zkoušela na tu zeď.
  • 00:19:08 Jak se to dělá tím mokrým.
    To vypadalo jako borovice.
  • 00:19:13 Teď, jak to na té zdi vysychalo,
    tak to bylo úplně živý.
  • 00:19:16 Zas to osychalo a zase přes to...
    To bylo nádherný.
  • 00:19:19 Takže dva válečky.
  • 00:19:22 Tady je takový křoví, louka, les.
    Šílený.
  • 00:19:28 Tady je mráček. Mrak s deštěm.
  • 00:19:33 Jak jsem přes léto venku,
    tak to člověk nemůže dělat
  • 00:19:36 nic jinýho než to,
    co ho tam obklopuje.
  • 00:19:40 To je slézová růže.
    To taky není ještě hotový.
  • 00:19:44 Teď dělám slepici.
    Ty už jsou z roku 2007.
  • 00:19:49 A ony byly jen na takovým zeleným
    a hrozně mě to štvalo,
  • 00:19:53 tak teďka jsem na tom začala dělat,
    jako že jsou pod stromem.
  • 00:19:57 -A vy jste třeba nikdy
    neinklinovala
  • 00:19:58 k nějakým skupinám
    nebo tendencím nebo něco?
  • 00:20:01 -Ne.
    Dokonce ještě na Arkádě
  • 00:20:04 jeden můj spolužák,
    nebudu ho jmenovat,
  • 00:20:07 chtěl zakládat nějakou skupinu
    ze spolužáků.
  • 00:20:11 A začalo to tím,
    že jsme se nějak sešli,
  • 00:20:14 někde v hospodě, a on už nám začal
    diktovat, co máme dělat.
  • 00:20:18 A už jako generál, už tam začal
    vést tu skupinu a začal ty plány.
  • 00:20:24 Co budeme, co musíme a takhle.
    A mně to přijde vždycky hrozný.
  • 00:20:28 Oni furt mají ty schůze
    a nějaký společný výstavy.
  • 00:20:33 V podstatě mě to nikdy
    nijak nelákalo.
  • 00:20:38 Měla jsem vždycky strach
  • 00:20:39 se dožít svého velkého úspěchu
    nebo vůbec úspěchu.
  • 00:20:43 Zajedno mě nikdy vůbec nenapadlo,
    že bych já mohla mít
  • 00:20:46 nějakou ohromnou výstavu.
  • 00:20:49 Já si říkám, že bych se styděla
    opravdu pak chodit po ulici.
  • 00:20:53 Když máte všude ty plakáty.
  • 00:20:55 Teď o tom mluví, si říkám:
    "Kristepane."
  • 00:20:59 Teď vám volají nějaký cizí
    pomatenci, vás začnou otravovat.
  • 00:21:03 To vás tak svazuje,
    že pak jako musíte...
  • 00:21:07 A furt máte strach, aby se to těm
    lidem ještě líbilo.
  • 00:21:10 To je bezvadný, být tady zalezlá
    a mazat si co chci.
  • 00:21:23 Já si myslím, že to může
    i rozptylovat, ten úspěch,
  • 00:21:26 a nebo dokonce i uškodit.
  • 00:21:29 Protože, když někdo soustředěně
    tvoří
  • 00:21:34 a "tlačí" na něj
    nějaký galerista nebo teoretik,
  • 00:21:39 aby třeba maloval určitým
    způsobem,
  • 00:21:42 protože to má úspěch, tak ho to
    může ovlivnit a zkazit.
  • 00:21:45 Takže možná, že je lepší
    ten úspěch nemít,
  • 00:21:48 aby se to dílo přirozeněji
    mohlo vyvíjet.
  • 00:22:04 -Pochvalu si rozhodně zaslouží
    trutnovská galerie UFFO,
  • 00:22:07 která připravila jedinečnou výstavu
    malíře Viléma Baleje,
  • 00:22:10 kterého provází na pražské akademii
    pověst geniálního bohéma
  • 00:22:13 ještě dnes, deset let po jejím
    absolutoriu.
  • 00:22:17 Vilém Balej už dávno patří
    mezi zralé umělce.
  • 00:22:20 Jeho aktivity a přízeň fanoušků
    lze sledovat
  • 00:22:23 více na Facebooku
    než v prestižních galeriích,
  • 00:22:26 jak by si jeho obrazy zasloužily.
  • 00:22:28 Jeho malba je klasická
    a zároveň zneklidňující.
  • 00:22:31 Promaloval se k tak výrazné redukci
    formy,
  • 00:22:33 která se u nás hned tak nevidí.
  • 00:22:36 Jeho spolužačka Katka Šedá
    mu jednou poradila,
  • 00:22:38 že by měl malovat,
    jako když si krkne.
  • 00:22:41 A skutečně, Vilém dodnes
    tak maluje.
  • 00:22:46 -Já nevím,
    tohle to je přeci strašný.
  • 00:22:49 Proč jako se mají lidi dívat
    na takovýhle...
  • 00:22:54 Není tam něco strašnýho?
    Mě to úplně bolí.
  • 00:22:56 Tam jsou vždycky nějaký zmršeniny,
    divný pozice.
  • 00:23:01 Teď je to všechno v nějakým
    takovým plošným stylu.
  • 00:23:04 Tobě to nevadí, že trápíš lidi
    takovým divným pojetím?
  • 00:23:10 -Já taky ty obrazy
    nechci nikomu moc ukazovat.
  • 00:23:16 Lidi trápím hrozně nerad,
    ale je to strašný.
  • 00:23:19 Je to úplně příšerný, no.
  • 00:23:21 -Možná že to je od tebe
    nějaká rafinovaná strategie,
  • 00:23:24 že uděláš něco takovýho,
    aby pak,
  • 00:23:27 když se do toho člověk vkoukne,
    tak najednou pocítí velkou vděčnost
  • 00:23:32 a vlastně i tam uvidí
    tu základní rozvahu.
  • 00:23:35 Nebo prostě takovej nějakej
    přehled, co ty máš nad tím obrazem.
  • 00:23:39 Kolikrát tam je jakoby
    šokující nějakej segment.
  • 00:23:44 Řekl bys, že toto přeci není ruka,
    toto nejsou ruce,
  • 00:23:47 ale ony to jsou krásně
    ve zkratce udělaný věci.
  • 00:23:52 -Jo. To jsou právě všechno věci,
    který nevím, jak dělám.
  • 00:23:56 Když to tahle ty pojmenuješ,
    tak jsem překvapený,
  • 00:23:59 co v tom všechno je možný vidět.
  • 00:24:04 -Nepřeháním, když tohle
    přirovnávám k Velázquezovi.
  • 00:24:07 Je mistr světa v tom,
    jak dát hloubkově věci do obrazu.
  • 00:24:29 Toto je úplně jako obkreslená
    ikonická fotka.
  • 00:24:32 -To je podle Helmuta Newtona.
  • 00:24:35 -To tady možná mělo být napsaný,
    že jsi to nevynalezl ty.
  • 00:24:39 Ale já se obávám,
    že kdyby tady ta fotka byla,
  • 00:24:41 takže bude vypadat prostě
    jako slabá.
  • 00:24:44 Ty jdeš hned po redukci.
    Dneska, když všichni malujou
  • 00:24:46 podle fotek, tak tím spíš mají
    potřebu to dělat fotograficky.
  • 00:24:50 Tohle je furt obrazový princip.
  • 00:24:53 Vůbec, toto není PR, co teď řeknu,
    ale fakt jsem v jednu chvíli...
  • 00:24:57 Já už tě nemůžu následovat.
  • 00:25:00 Od nějaký chvíle,
    v páťáku nebo kdy,
  • 00:25:03 tak jsem si říkal, tak já už
    Vilémovi nemám co říct.
  • 00:25:08 -Tenhle ten obraz jsem maloval
    v 5. ročníku, na škole,
  • 00:25:12 na Akademii výtvarných umění,
    a to byl takový ročník
  • 00:25:15 velký deprese z toho,
    že vlastně jsem nic pořádnýho
  • 00:25:19 ještě neudělal
    za celou dobu toho studia.
  • 00:25:21 Takovýho, co bych si fakt říkal:
    "Jo, to je prostě ono."
  • 00:25:27 A já jsem hrozně žral Balthuse,
    když jsem tohle to maloval.
  • 00:25:30 Začal jsem se soustředit
    na obyčejný předměty.
  • 00:25:33 A vznikl z to teda tady ten obraz,
    kde jdu po těch věcech.
  • 00:25:40 Tahle ta scéna je trošičku
    stylizovaná pod mým velením.
  • 00:25:45 Přátelé z naší obce
    velmi ochotně pózovali.
  • 00:25:49 Slečna s nožem,
    aby vražda vypadala důvěryhodně.
  • 00:25:54 A toto je výsledek.
  • 00:26:02 Tady jsem měl najednou
    3 fotografie,
  • 00:26:05 které jsem vyfotil
    na zastávce autobusu,
  • 00:26:08 kde bylo takovéhle uskupení
    lidí.
  • 00:26:11 Měl jsem z toho pocit,
    že v tý fotce je všechno,
  • 00:26:14 že už víc se toho o tom světě
    nemusí zachytit.
  • 00:26:19 Tak jsem se rozhodl,
    že podle těch fotek
  • 00:26:22 namaluju velký formáty,
    co největší formáty,
  • 00:26:24 jaký můžu udělat doma,
    a vznikl tenhle ten cyklus.
  • 00:26:29 Který se jmenuje Budějovičáci.
  • 00:26:32 Jinak tady ten člověk,
    což je taková centrální postava
  • 00:26:37 nebo hlavní herec toho plátna,
    tak to je shodou okolností
  • 00:26:41 kamarád mého kamaráda,
    kterýmu se přezdívá Duchna.
  • 00:26:46 A ten kamarád, když ho tam poznal,
    v tom obraze,
  • 00:26:50 tak se hrozně smál tomu,
  • 00:26:52 že Duchna jde zrovna nasranej
    z práce.
  • 00:26:56 Já jsem v tom člověku
    viděl takovýho poutníka
  • 00:26:59 nebo potulnýho rytíře, třeba,
    dá se říct,
  • 00:27:02 kterýho obklopujou
    všechny ty hlasy toho prostředí.
  • 00:27:06 Ty múzy, o kterých nikdo neví,
    čí to je hlas.
  • 00:27:10 Jestli to je ďábel
    nebo jestli to je anděl.
  • 00:27:13 V tom ten rytíř nemá jasno.
  • 00:27:19 -Vilém tady tímhle tím,
    co si rozvinul
  • 00:27:21 právě hned po škole,
    tak se teď dostává do stylu,
  • 00:27:25 který je možná tak 5 let
    na scéně.
  • 00:27:28 Taková stylizace
    trochu jakoby konstruktivistická,
  • 00:27:33 ale trošku i taková...
  • 00:27:36 On by vlastně mohl znovu být
    teď trendovej.
  • 00:27:42 -Zátiší maluju z toho důvodu,
  • 00:27:45 abych se dostal z toho malování
    podle fotek.
  • 00:27:49 Mně to změní malířský problém,
    přinutím se zabývat skutečností.
  • 00:27:56 Přiložit si tu barvu, kterou vidím,
    vymyslet si ji,
  • 00:28:02 namíchat si ji na paletě
    a dávat to na plátno.
  • 00:28:10 Poslední věc, skica.
    Dělám si skicu.
  • 00:28:13 60 na 60. Poslední večeře Páně
    podle Leonarda da Vinci.
  • 00:28:20 Já jsem někdy takovej blázen,
    že já se považuji za jejich žáka,
  • 00:28:25 těchto Rembrandtů a Rubensů
  • 00:28:28 a já nevím,
    koho ještě bych jmenoval.
  • 00:28:31 Ale to je moje ulítlost.
  • 00:28:35 Já jsem si to vždycky
    strašně rád prohlížel,
  • 00:28:37 už když jsem byl na gymnáziu.
  • 00:28:39 Strašně se zintenzívnil,
    tím pádem,
  • 00:28:41 můj zájem o to umění, o malbu.
  • 00:29:00 -V Galerii Středočeského kraje
    v Kutné Hoře
  • 00:29:03 je v současné době k vidění
    výstava dvou sochařek
  • 00:29:05 zcela odlišných generací.
  • 00:29:07 A sice Moniky Imrové
    a Daniely Vinopalové.
  • 00:29:09 Obě jsou výrazné solitérky,
    obě se v jednoduchých
  • 00:29:12 abstraktních formách
    vyjadřují ke vztahu
  • 00:29:15 hmoty, objemu, tvaru
    a jejich určení v prostoru.
  • 00:29:19 Dílo Daniely Vinopalové
    je pro mnohé překvapením.
  • 00:29:22 Studovala v 50. letech sochařství
    na pražské Akademii
  • 00:29:25 u Karla Pokorného,
    ale v 60. letech se pak její tvorba
  • 00:29:28 profilovala zcela jinak
  • 00:29:30 a směřovala spíše spirituální
    než racionální cestou.
  • 00:29:33 Autorka si postupně našla
    svoji zvláštní osobitou techniku,
  • 00:29:37 kdy hmotu postupně vrství
  • 00:29:39 od základu podle svého
    vnitřního modelu.
  • 00:29:43 -Daniela Vinopalová není moc
    ve veřejnosti známá,
  • 00:29:45 ale ani moc v té odborné veřejnosti
    není známá.
  • 00:29:48 Poprvé vystavovala
    na skupinové výstavě Socha 64
  • 00:29:52 v Liberci, kde vystavovala
    Kmentová, Zoubek, Kolíbal...
  • 00:29:59 A tam vlastně poprvé se vůbec
    s těmi umělci seznámila.
  • 00:30:01 Protože ona tvořila
    prostě v ústraní,
  • 00:30:04 ale v době, kdy ti umělce
    se formovali do těch skupin,
  • 00:30:06 aby mohli vystavovat,
    aby se dostali na veřejnost,
  • 00:30:09 tak ji to prostě
    nějak vůbec nezajímalo.
  • 00:30:12 Já si myslím,
    že to byl taky důvod,
  • 00:30:14 proč ona takhle zůstala stranou
    a tak trochu nepovšimnutá.
  • 00:30:18 Ale pak myslím, že je ještě jeden
    důvod. A to je ten,
  • 00:30:23 že ona nezapadá moc
    do žádné té tendence.
  • 00:30:27 Třeba v dějinách umění
    se objevila ve spojitosti
  • 00:30:30 s informelem, ke kterému určitě
    nějakým způsobem má blízko.
  • 00:30:35 I když ty sochy jsou abstraktní,
    jsou tam struktury různé,
  • 00:30:38 ty linie tam běží,
  • 00:30:40 tak to nemůžeme považovat
    za informel.
  • 00:30:43 Ona se vždycky tak jako něčeho
    dotkla,
  • 00:30:46 ale je opravdu jako svébytná,
    ta její tvorba.
  • 00:30:54 -Já jsem studovala na tý akademii,
    u profesora Pokornýho,
  • 00:30:57 a on byl dobrý sochař,
    ale v té době,
  • 00:30:59 kdy já jsem tam byla,
    to bylo od roku 50 do 55,
  • 00:31:03 to byly taký tuhý léta.
  • 00:31:06 A on tenkrát propagoval
    socialistickej realismus.
  • 00:31:08 Dokonce myslíval a říkal nám,
    že to by mohl být jednou sloh.
  • 00:31:14 No, mně už tenkrát se to
    nezdálo.
  • 00:31:16 Prostě jsme dělali neustále
    vojáky,
  • 00:31:19 nebo jsme dělali zemědělce
    a takový.
  • 00:31:22 Mně to strašně nesedělo,
    tohle,
  • 00:31:25 ale jinak jsem ho uznávala,
    toho Pkornýho, to ne, že by ne.
  • 00:31:29 Nicméně jsem se nemohla dočkat,
    až odejdu
  • 00:31:33 a neuměla jsem si představit,
    co budu dělat dál.
  • 00:31:38 Takže jsem po té škole
    pátrala po tom moderním umění.
  • 00:31:41 Naštěstí jsem měla pár přátel,
    který v tom byli takový věci znalí.
  • 00:31:45 A ti mně pomáhali
    se v tom zorientovat.
  • 00:31:48 Strašně se mi líbil Brancusi.
    Tou jednoduchou formou.
  • 00:31:52 Tou intenzitou té sochy,
    ty plastiky.
  • 00:31:56 To se mi moc líbilo,
    ale nevěděla jsem.
  • 00:31:59 Jsem si říkala:
    "Nebudu přeci dělat jako Brancusi.
  • 00:32:02 To bych asi nebyla já."
  • 00:32:07 Já jsem tenkrát byla
    v ulici Karolíny Světlý
  • 00:32:11 a tam jsem se z okna dívala
    na tu rotundu.
  • 00:32:15 A v té době jsem strašně pořád
    hledala svůj výraz.
  • 00:32:18 Jsem si říkala: "Přeci musím najít,
    co mně odpovídá."
  • 00:32:21 Tak jsem vzala hlínu do ruky
    a začala jsem stavět nějaký tvar,
  • 00:32:27 aniž jsem nevěděla,
    co budu dělat.
  • 00:32:30 A to byla základna tady toho.
  • 00:32:33 Prostě jsem tam nějakou tu
    souvislost s tou rotundou,
  • 00:32:37 možná spíš vnitřní než vnější,
    nacházela.
  • 00:32:41 Od té doby takhle vlastně
    začaly tyhle ty práce.
  • 00:32:52 Pan Kolář mi jednou řekl,
    že jsou to galerijní kusy.
  • 00:32:56 Takže já jsem měla oporu
    v těchto poznámkách
  • 00:32:59 někdy někoho, koho jsem si vážila.
    A to mi stačilo, abych dělala dál.
  • 00:33:08 Pak jsem jednou začala dělat
    něco většího, to bylo tohle to.
  • 00:33:13 A já jsem, v tý době,
    jak se pořád hledala
  • 00:33:17 ten svůj výraz, jsem si říkala:
  • 00:33:19 "No ale já asi bych měla
    najít napřed sama sebe.
  • 00:33:23 Co vlastně mi odpovídá.
  • 00:33:26 Co si myslím, že pro mě je
    hodnotou, co není.
  • 00:33:29 A to bych si vlastně měla
    vyřešit."
  • 00:33:32 A tak jsem to vlastně jakoby
    řešila současně s tím
  • 00:33:36 řešením toho, co dělám v tom
    výtvarným projevu.
  • 00:33:41 Pro mě najednou hrálo
    strašnou roli křesťanství.
  • 00:33:46 Měla jsem dojem,
    že vlastně to je pro mě nejvíc,
  • 00:33:49 co bych za tu hodnotu považovala
    v životě.
  • 00:33:53 A pak jsem si najednou říkala:
    "Tak co okolo toho přemýšlím
  • 00:33:59 a to, co dělám, to je vlastně
    takový můj křest," jsem si říkala.
  • 00:34:03 A tak jsem si říkala,
    že to teda nazvu Křtitelnicí.
  • 00:34:13 To jsem tenkrát měla pocit,
  • 00:34:15 jakoby v tom prostoru byla
    nějaká síť.
  • 00:34:18 Že když se mi podařilo
    se opravdu soustředit a zklidnit,
  • 00:34:21 tak jako kdybych se do té sítě
    byla zapojila.
  • 00:34:24 Takže jsem vzala dráty
  • 00:34:27 a začala jsem prostě vázat
    ty dráty, stavět z těch drátů.
  • 00:34:31 Ty jsem ohýbala a stejným způsobem,
    jako u té vázy,
  • 00:34:35 jsem začala vždycky od toho
    půdorysu. A ono se to propojovalo.
  • 00:34:42 V té hlíně jsem stavěla,
    a nebo v té sádře
  • 00:34:45 a v těch drátech jsem to
    letovala.
  • 00:34:48 A tyhle dvě polohy jsem měla
    a to prakticky dělám dodnes.
  • 00:34:57 Ty 60. léta byly pro mě
    takový nádherný.
  • 00:35:00 Opravdu to bylo...
  • 00:35:02 Já jsem měla pocit,
    že opravdu žiju na plný pecky.
  • 00:35:06 A pak byl převrat.
  • 00:35:08 Já jsem tušila, když jsem slyšela
    ty tanky rolovat, že bude zle.
  • 00:35:15 Za celou tu dobu, od roku 74,
    jsem to nemohla vůbec dělat.
  • 00:35:23 Asi 17 let to bylo.
  • 00:35:28 -V 70. letech vytvořila
    ještě několik plastik,
  • 00:35:30 ale doba normalizace
    pro ni byla tak těžká a decimující,
  • 00:35:34 že svoji volnou tvorbu
    na dlouhá léta opustila.
  • 00:35:37 Začala se věnovat autorskému
    šperku,
  • 00:35:39 což v jejím případě
    nebylo čistě umělecké řemeslo,
  • 00:35:42 ale drobné plastiky.
  • 00:35:44 Tím překonala nejhorší období
    70. a 80. let.
  • 00:35:48 Ke své volné sochařské tvorbě
    se vrátila až v 90. letech,
  • 00:35:51 kdy pracovala
    na své nejvýznamnější zakázce,
  • 00:35:54 oltářním stolu a kříži
    pro kostel sv. Jiljí v Praze.
  • 00:36:01 -Musíte nějakou odezvu
    slyšet nebo vidět,
  • 00:36:05 že přeci jenom někdo
    v tom něco vidí.
  • 00:36:07 A ono to u těch mých věcí
    trvalo hrozně dlouho
  • 00:36:10 než to lidi začali vidět.
  • 00:36:14 Takže mně třeba se stává
    teprve teď,
  • 00:36:17 že věci, které kdysi vůbec nebrali,
    prostě nevěděli si s tím rady,
  • 00:36:20 najednou mi někdo řekne,
    že je to krásný.
  • 00:36:24 Tak to mě úplně vždycky skolí.
  • 00:36:29 Třeba tohle to už jsem vystavovala
    na několika místech.
  • 00:36:33 A když si pro tohle to přijeli,
    tak u toho vždycky musím být.
  • 00:36:39 A když tohle to odjíždí,
    tak já vám mám vždycky pocit,
  • 00:36:42 jako když odjíždí kus mě.
    Opravdu.
  • 00:36:47 K prostoru jsem to nazvala.
  • 00:36:49 Že takhle se vyjadřuju k prostoru,
    jako k čemu, jo.
  • 00:36:56 Kdybych tohle to měla někoho učit,
    tak opravdu nevím,
  • 00:37:00 co by tomu říkali,
    co by poslouchali.
  • 00:37:04 Začne něco, neví, co bude dělat,
    nemá předchozí představu,
  • 00:37:08 staví to a přesto...
  • 00:37:10 To bylo jako kdybych já se stala
    tou sochou.
  • 00:37:27 -Je to o výstavách, o médiích,
    o nějakém zájmu, o komunikaci.
  • 00:37:34 Ti mladí všichni jsou naprosto
    informovaní.
  • 00:37:37 Cestujou, zjišťujou, co se děje.
    Jsou prostě up to date.
  • 00:37:42 To asi odpovídá tomu způsobu
    tvorby,
  • 00:37:46 kterýmu se oni chtějí věnovat,
    ale ti jiní umělci,
  • 00:37:49 jejichž tvorba je založená
    na nějaký jako niternější reflexi,
  • 00:37:53 jsou prostě někde jinde
    než tak jak je to dneska
  • 00:37:58 v tom mainstreamu, tak ti prostě
    nemají moc velkou šanci.
  • 00:38:03 Protože dneska se současné umění
    vůbec nekupuje v galeriích
  • 00:38:06 a výstavy, tam je ten program
  • 00:38:10 většinou skutečně
    jako zaškatulkovanej.
  • 00:38:13 Tak to nejsou moc dobrý vyhlídky,
    no.
  • 00:38:19 -Tady nejde jenom o to prodrat se
    do mediálního prostoru,
  • 00:38:21 ale možná bysme se ještě měli
    zbavit
  • 00:38:25 takovýho sportovního, žebříčkovýho
    přístupu k tomu umění.
  • 00:38:28 Že tady jsou ty špičky
  • 00:38:31 a pak je ta temná hmota
    těch ostatních,
  • 00:38:34 těch dělníků té malby
    nebo výtvarného umění,
  • 00:38:37 který to nějak šmidlikají.
  • 00:38:40 A vlastně podporují to, aby mohla
    nahoře se skvít ta smetánka.
  • 00:38:45 Má nastat něco, že se podíváš
    na obraz
  • 00:38:49 a sama se rozhodně,
    kdo je na tvým žebříčku.
  • 00:38:52 Ne, že prostě se podíváš,
    kdo dneska jakej má rating.
  • 00:39:07 -Ještě stále máte čas zajít
    do Musea Kampa
  • 00:39:09 na výstavu Libora Fáry,
    výrazného umělce,
  • 00:39:12 který zasáhl do mnoha médií
    a žánrů -
  • 00:39:14 od malby, kresby a koláže,
    až po scénografii,
  • 00:39:17 typografii a knižní tvorbu.
  • 00:39:21 Pro své práce Fára využíval
    nejrůznější materiály -
  • 00:39:24 dřevo, kov, papír i fotografii.
  • 00:39:28 Jeho dílo má napětí, střety,
    akcenty,
  • 00:39:30 má rytmus, který jej tak bytostně
    zajímal.
  • 00:39:32 Rytmus je klíčové slovo
    zejména pro jazz,
  • 00:39:35 a Libora Fáru bez jazzu
    si nelze vůbec představit.
  • 00:39:40 -Táta hrál na bicí ve 40. letech
  • 00:39:46 a ten orchestr se jmenoval
    Harlem Jazz.
  • 00:39:48 On vlastně i chvíli koketoval,
    že byl byl
  • 00:39:50 profesionálním jazzmanem,
    ale tu dráhu rychle opustil.
  • 00:39:53 A to byla doba,
    kdy žil v ateliéru na Spořilově.
  • 00:39:57 Tam vznikla surrealistická
    spořilovská společnost
  • 00:40:00 a táta v té době dělal
    surrealistický olejomalby
  • 00:40:03 a svoje první koláže.
  • 00:40:07 Koláže, to je důležitá věc
    pro tátovu tvorbu,
  • 00:40:11 protože ty koláže ho propojovaly
    celý život
  • 00:40:13 se všema materiálama,
    které používal.
  • 00:40:19 Táta byl velice zorganizovaný
    člověk,
  • 00:40:21 takže vsával velice brzo ráno.
    Ráno pracoval na užitý tvorbě,
  • 00:40:25 potom si šel pro materiály
    do tiskány.
  • 00:40:30 V poledne si dal siestu
  • 00:40:32 a odpoledne pracoval v divadle
    na nějaké scénografii,
  • 00:40:35 tak šel do kostymérny zkontrolovat
    kostýmy.
  • 00:40:38 A večer byl třeba koncert
  • 00:40:41 a potom se šlo zpátky do ateliéru
    a pracovat na volné tvorbě.
  • 00:40:46 -Každý předmět pojmenoval
    úplně jinak.
  • 00:40:48 Dřevěné asambláže nazýval
    hrací stoly,
  • 00:40:51 všemu dával svůj jazyk.
    Libor Fára - puntík, čára.
  • 00:41:11 Na tři desítky kaplí, kapliček
    a drobných staveb
  • 00:41:14 představuje až do 7. února
    pražská Galerie Jaroslava Fragnera.
  • 00:41:18 Výstava s názvem Sakrální prostor
    ale neukazuje
  • 00:41:21 historickou architekturu,
    nýbrž současné moderní stavby
  • 00:41:26 umístěné v zajímavých lokalitách.
  • 00:41:29 O tom, jak toto specifické téma
    autory láká,
  • 00:41:32 svědčí řada hvězdných jmen
    evropské architektury.
  • 00:41:35 Ale najdete zde také autory,
  • 00:41:38 jejichž jména mnozí návštěvníci
    uslyší možná poprvé.
  • 00:41:43 Všechny stavby mají jedno
    společné -
  • 00:41:45 jsou o dialogu umělce s krajinou
    a především o fenoménu světla,
  • 00:41:49 které umocňuje emoční prožitek
    navštíveného prostoru.
  • 00:41:55 -Tahle kaple, která se nachází
    ve finském Thurku,
  • 00:41:59 je velmi zajímavá.
    A tady právě vidíme ten autorský,
  • 00:42:03 architektonický princip využití
    světla, které tam vnáší duchovno.
  • 00:42:11 Tohle je jedna z velmi výjimečných
    kaplí.
  • 00:42:14 Je to kaple od Pavly Kačírkové
    z České republiky.
  • 00:42:18 Když se na ni podíváme,
    jsou to vlastně jenom dva pláty,
  • 00:42:20 co vytváří duchovní prostor.
  • 00:42:23 Takže ty přístupy ke vzniku
    sakrálního prostoru
  • 00:42:25 mohou být různé.
  • 00:42:29 Tady máme příklad kaple,
    která vlastně není budovou.
  • 00:42:33 Je to jenom stěna a je tam kříž.
  • 00:42:36 Je to lesní kaple od Pavla
    Cezermaniho a nachází se v Itálii.
  • 00:42:45 Tady máme další stavbu.
  • 00:42:46 Je to Granátová kaple
    a ta se nachází také
  • 00:42:49 nedaleko sjezdovky v Penkenu
    v rakouských Alpách
  • 00:42:53 a je to taky od významného
    architekta Mario Botti.
  • 00:42:58 Takže ten, kdo vyjede nahoru,
    tak může,
  • 00:43:01 než sjede dolů po černé,
    tak se může jít pomodlit.
  • 00:43:04 Může rozjímat a potom se může
    pustit dolů po sjezdovce.
  • 00:43:09 -Současná sakrální architektura
    není okázalá navenek,
  • 00:43:13 to podstatné se odehrává
    uvnitř.
  • 00:43:16 Jak je na výstavě vidět,
    pro ztišení, zklidnění a rozjímání
  • 00:43:19 často stačí jen minimalistické
    prostředky a světlo.
  • 00:43:46 Jako ve filmu je název
    výstavy Tomáše Svobody
  • 00:43:48 v pražské galerii Tranzitdisplay.
  • 00:43:51 Je ji možné chápat
    jako prolog ke stejnojmenému filmu,
  • 00:43:54 který bude mít premiéru
    na konci února.
  • 00:43:59 Tomáš Svoboda,
    vedoucí Ateliéru nových médií I
  • 00:44:02 na pražské Akademii,
    se v něm stejně jako
  • 00:44:05 ve většině svých prací,
  • 00:44:07 bude zabývat kinematografií
    jako sociálním fenoménem.
  • 00:44:12 Výstava v Tranzitdisplay
    v první části
  • 00:44:15 v malé retrospektivě mapuje
    Svobodovy
  • 00:44:17 nejrůznější přístupy k pohyblivému
    obrazu,
  • 00:44:19 druhou část pak tvoří fragment
    z chystaného filmu.
  • 00:44:28 -Psycho je první věc,
    pro mě do značné míry klíčová,
  • 00:44:32 která nebyla v Čechách
    vystavena.
  • 00:44:34 Vznikla pro výstavu berlínské
    galerie v roce 2008.
  • 00:44:38 Pracovala skutečně
    s Hitchcockovým filmem Psycho.
  • 00:44:43 A to Psycho
    je zbavené obrazové informace,
  • 00:44:47 je zbavené zvukové informace.
    A jediné, co vlastně
  • 00:44:50 z toho filmu zůstalo,
    je ten tempo rytmus.
  • 00:44:52 To znamená, že vlastně
    každý ten obraz nebo záběr
  • 00:44:56 je takovým lapidárním způsobem
    popsaný textem.
  • 00:45:01 A jediné, co zůstává,
    tak je skutečně délka těch záběrů.
  • 00:45:05 Na základě vlastně toho čtení
    každý divák
  • 00:45:08 si opět skládá nějakou svoji
    představu
  • 00:45:12 o tom originálním filmovým díle
    ve své hlavě.
  • 00:45:18 Mě zajímá medium filmu
    jako takový.
  • 00:45:20 Nejen film jako atrakce
    nebo film jako zábava,
  • 00:45:25 film jako vyprávění příběhu.
  • 00:45:28 Zajímá mě to,
    co je vlastně za tím filmem.
  • 00:45:31 A film je jako určující medium
  • 00:45:34 pro vnímání světa současného
    člověka.
  • 00:45:41 Hledání je původní věc.
    Natočená vlastně skutečně mnou.
  • 00:45:46 Je to panoramatický záběr
    do prostoru
  • 00:45:51 a odehrává se v tom textu,
    který je předsazený před obraz,
  • 00:45:55 tak jakýsi imaginární příběh
    hledání.
  • 00:46:00 Divák si může dosadit
    ten text skrz ty předměty,
  • 00:46:05 které vidí v obraze.
  • 00:46:16 Druhou částí výstavy je projekce
    nějaké jedné malé části filmu,
  • 00:46:23 který se jmenuje Jako z filmu.
  • 00:46:26 A je to skutečně celovečerní film,
    který nyní dokončujeme
  • 00:46:31 v postprodukci,
    a ten film se skládá
  • 00:46:34 z pěti různých sekvencí nebo
    motivů,
  • 00:46:37 který každý formálně odlišně
    a obsahově odlišně
  • 00:46:41 popisuje vlastně totéž.
  • 00:46:43 Nějaký pocit člověka z toho,
    že je komplikovaný,
  • 00:46:46 v současnosti rozlišit, zda žiju
    realitu či zda nežiju film.
  • 00:47:10 -Již po několikáté
    jsme se mohli v pražském muzeu
  • 00:47:13 Montanelli setkat s tématem
    art brut.
  • 00:47:16 V současné době se k němu
    opět vrací.
  • 00:47:19 A to mimořádnou výstavou
  • 00:47:21 tří současných mezinárodních
    tvůrců,
  • 00:47:23 kteří mají společné téma -
  • 00:47:26 Město jako platforma
    pro život.
  • 00:47:27 Výstava Crossroads představuje
    města budoucnosti Stefana Hafnera,
  • 00:47:31 vrstvy anonymních velkoměst
    Marcela Schmitze
  • 00:47:33 a konečně i nový objev evropského
    formátu, českého tvůrce Otu Prouzu.
  • 00:47:38 Autora, který kreslí
    na dlouhé metry papíru
  • 00:47:41 nekonečnou splet silnic,
    křižovatek, tratí,
  • 00:47:44 kolejišť, které jsou obklopeny
  • 00:47:46 mrakodrapy
    nahlížených z ptačí perspektivy.
  • 00:47:49 Už jen kvůli němu stojí za to
    se sem vypravit.
  • 00:47:53 -Ota Prouza žije v domově
    pro osoby s postižením,
  • 00:48:02 v Brtníkách, to je Šluknovský
    výběžek, to úplná jako výspa
  • 00:48:04 na konci České republiky,
    a sní o cestách.
  • 00:48:10 Je to kontinuální cesta jeho duší,
    jeho jakoby paralelní existencí.
  • 00:48:18 Zvláštní je, že ani na jednom
    z těch jeho křižovatek,
  • 00:48:21 z těch jeho měst, která navštěvuje,
  • 00:48:22 a dopravních prostředků,
    není člověk.
  • 00:48:27 Tohle je Otík a ve všech těch
    dopravních prostředcích
  • 00:48:29 sedí Ota Prouza a jede.
  • 00:48:31 Neumí moc psát, neumí moc číst,
    ale dokládá něco,
  • 00:48:36 co vlastně je hrozně blízko
    všech autorů art brut.
  • 00:48:40 A to je jakoby geneticky zakódovaná
    tvořivost.
  • 00:48:44 On si vlepuje do sešitů
    vystřihávaný kousky z časopisů,
  • 00:48:49 protože je fascinovanej
  • 00:48:51 spletí cest, spletí silnic,
    křižovatek.
  • 00:48:54 Ono to trošku je
    jako organismus těla.
  • 00:48:58 Je to prostě průběžný čas,
  • 00:49:00 je to průběžný okamžik,
    zastavení života.
  • 00:49:02 Je to jako když se udělá
    stop time v mysli
  • 00:49:04 a teď najednou po kouskách
    ten stop time
  • 00:49:08 on dává za sebou dohromady,
  • 00:49:10 až z toho vznikají 12 metrů
    dlouhé obrázky.
  • 00:49:13 To je strašně intenzivní
    udělat 12 metrů,
  • 00:49:15 poslepovat 12 metrů
    ve svém pokoji.
  • 00:49:27 Stefan Hafner tvoří
    v Goldstein atelieru
  • 00:49:30 ve Frankfurtu nad Mohanem,
    ale pro kvalitu
  • 00:49:33 týhle tý prazvláštní architektury
    jsou vlastně
  • 00:49:36 ty jeho díla umístěny trvale
    v Deutsches Architektur Muzeum,
  • 00:49:40 já to říkám jenom z toho důvodu,
    že i vlastně takhle
  • 00:49:44 brutálně poslepovanej modul
    je tak výpovědně silný,
  • 00:49:48 že si ho i tak strašně slavný
    muzeum architektury
  • 00:49:50 vzalo do svých sbírek.
  • 00:49:53 A Stefan Hafner postupuje
    evidentně odspoda
  • 00:49:56 a do každýho toho patra,
    do každýho toho malýho bloku
  • 00:49:59 vlastně umisťuje třeba topení,
    dává tam umyvadla.
  • 00:50:03 On vytváří takovou jako paralelní
    realitu pro život,
  • 00:50:07 pro sebe, pro někoho jinýho.
    To je kompletně vybavený
  • 00:50:10 životní objekt, ale bez lidí,
    zase bez lidí.
  • 00:50:17 Marcel Schmitz je asi
    nejabstraktnější z těch tří autorů,
  • 00:50:20 které tady v muzeu
    vystavujeme.
  • 00:50:23 On všechno rozřezává
    do průhledných vrstviček.
  • 00:50:27 Jako kdyby se mu ta perspektiva
    a svět okolo něj zprůhlednil
  • 00:50:31 a on to zaznamenával vlastně takhle
    transparentně za sebou naskládaný.
  • 00:50:35 Takže je vlastně takovým jakoby
    mentálním urbanistou
  • 00:50:39 nejvíc ze všech tří autorů,
    který tady máme,
  • 00:50:43 protože je nejvíc vlastně přiblížen
    k abstraktnímu modernímu umění.
  • 00:50:49 -Spontánně lidská tvořivost
    zaměstnává v posledních letech
  • 00:50:53 čím dál více institucí.
  • 00:50:56 Dokonce i Bienale umění
    v Benátkách.
  • 00:50:59 A dostává mnoha jmen.
  • 00:51:03 Naivní umění, surové umění,
    ale čím více se člověk
  • 00:51:07 zabývá tímto druhem umění,
    tak poznává,
  • 00:51:09 že každá práce a každý umělec
    je tak individuální,
  • 00:51:13 že je potřeba je pravidelně
    představovat.
  • 00:51:17 A my víme dnes,
  • 00:51:20 že je nedílnou součástí našeho
    celého uměleckého světa.
  • 00:51:27 -A to už je pro dnešek
    úplně všechno.
  • 00:51:29 Těšíme se na vás opět
    za měsíc.
  • 00:51:58 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2016

Související