iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
31. 12. 2006
19:15 na ČT1

1 2 3 4 5

10 hlasů
25659
zhlédnutí

Miroslav Donutil opět v Lucerně

Senzační historky skvělého vypravěče a herce.

52 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Miroslav Donutil opět v Lucerně

  • 00:00:24 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Dobrý večer vám tady v Lucerně,
  • 00:00:30 dobrý večer
    vám doma u televizních obrazovek.
  • 00:00:33 Máme tady konec roku 2006.
  • 00:00:41 Nevím, jestli z toho máte
    takovou radost, ale je to tak.
  • 00:00:46 Ano, je to deset let,
    co jsem tady, na tomto jevišti
  • 00:00:51 ve slavné pražské Lucerně
    stál poprvé.
  • 00:00:54 Třásla se mi
    tenkrát strašně kolena.
  • 00:00:56 A dneska se mi třesou
    desetkrát víc,
  • 00:01:00 protože jsem o deset let starší.
    Vyprávěl jsem vám tenkrát
  • 00:01:04 o začátcích ve škole, o začátcích
    v divadle, o Frantovi Kocourkovi.
  • 00:01:07 I o něm dneska bude řeč, ale
    nejenom o něm, o mnohých dalších.
  • 00:01:11 A taky budeme zpívat,
    budeme cestovat časem,
  • 00:01:14 prostorem, mými dny volna
    a mými dny služebními.
  • 00:01:18 Zazpíváme si sem tam nějakou
    písničku a tu první vám zazpívá
  • 00:01:22 můj dnešní první host,
    nebo chcete-li hosté.
  • 00:01:24 Dámy a pánové, skupina Chinaski!
  • 00:01:54 Ta stará a dobrá hra je okoukaná.
  • 00:02:02 Nediv se, brácho, kdekdo ji zná.
  • 00:02:10 Tak přestaň se ptát,
    bylo nebylo líp.
  • 00:02:17 Včera je včera, bohužel, bohudík.
  • 00:02:24 Nic není jako dřív,
  • 00:02:28 nic není, jak bejvávalo.
  • 00:02:32 Nic není jako dřív,
  • 00:02:36 to se nám to mívávalo.
  • 00:02:40 Nic není jako dřív,
  • 00:02:44 ačkoli máš všechno,
    co jsi vždycky chtěla.
  • 00:02:47 Nic není jako dřív,
  • 00:02:51 ačkoli drobná paralela by tu byla.
  • 00:02:55 Snad nevěříš na tajný znamení?
  • 00:03:02 Všechno to harampádí
    bylo jen mámení.
  • 00:03:10 Vážení tančící,
    jak všeobecně ví se,
  • 00:03:17 včera i dneska stále ta samá píseň.
  • 00:03:24 Ačkoli nic není jako dřív,
  • 00:03:29 nic není, jak bejvávalo.
  • 00:03:33 Nic není jako dřív,
  • 00:03:37 to se nám to mívávalo.
  • 00:03:41 Nic není jako dřív,
  • 00:03:44 ačkoli máš všechno,
    co jsi vždycky chtěla.
  • 00:03:48 Nic není jako dřív,
  • 00:03:52 ačkoli drobná paralela by tu byla.
  • 00:04:19 Promlouvám k vám ústy múzy,
  • 00:04:22 vzývám tón a lehkou chůzi.
  • 00:04:26 Vzývám zítřek nenadálý,
  • 00:04:30 odplouvám a mizím.
  • 00:04:36 Nic není jako dřív,
  • 00:04:39 nic není, jak bejvávalo.
  • 00:04:43 Nic není jako dřív,
  • 00:04:48 to se nám to dlouze kouřívalo.
  • 00:04:51 Bohužel, bohudík je s námi
  • 00:04:55 ta nenahmatatelná intimita těla.
  • 00:04:59 Nic není jako dřív, jen fámy!
  • 00:05:04 Bla, bla, bla, bla excetera!
  • 00:05:07 Nic není jako,
  • 00:05:10 nic není, jak bejvávalo.
  • 00:05:14 Bohužel, bohudík.
  • 00:05:18 Co myslíš, ségra,
    je to hodně nebo málo?
  • 00:05:38 Děkujeme mockrát.
  • 00:05:45 Chinaski!
  • 00:05:48 Nic není jako dřív,
    nic není, jak bejvávalo.
  • 00:05:51 Ano, jak jsem říkal, uplynulo deset
    let a za těch deset let
  • 00:05:54 přibylo zážitků, zkušeností
    a já pevně doufám,
  • 00:05:57 že při těch zážitcích
    se se mnou budete bavit tak,
  • 00:06:01 jak já jsem se bavil při těch
    zážitcích. Pojďme začít cestovat.
  • 00:06:04 Nejvíc jsem cestoval s divadlem,
    ve kterém jsem působil dvacet let,
  • 00:06:09 s brněnským divadlem
    Husa na provázku.
  • 00:06:12 Cestovali jsme na Východ, na Západ.
    Byly to cesty velmi zajímavé.
  • 00:06:15 A už jedna z prvních cest
    na Východ nejvýchodnější
  • 00:06:19 ze všech východů do tehdejšího
    Sovětského svazu byla poutavá.
  • 00:06:23 My jsme tam letěli dvě hodiny
    letadlem a potom z letiště
  • 00:06:26 do hotelu, který se jmenoval
    Centrální komplex Ukrajina,
  • 00:06:30 jsme jeli
    šest a půl hodiny autobusem.
  • 00:06:33 To bylo samozřejmě velmi dlouhé
    a my jsme hledali toaletu.
  • 00:06:37 Nemohli jsme ji najít na pokojích,
    tak jsme se ptali té báby děžurné,
  • 00:06:40 co seděla na chodbě.
    Ona řekla: Máte to na pokoji.
  • 00:06:44 A my jsme říkali: Ne, tam je jenom
    skříň, židle a postel.
  • 00:06:47 A ona řekla:
    Podívejte se do skříně.
  • 00:06:50 Do dneška mám doma fotografii
    našeho dramaturga,
  • 00:06:54 který sedí ve skříni a ještě se
    sprchuje, poněvadž tam bylo obojí.
  • 00:06:57 Oni to měli nádherně vymyšlený
    a krásně se o nás starali.
  • 00:07:01 Hned druhý den nás vedli
    na Rudé náměstí k mauzoleu.
  • 00:07:05 Řekli nám, že až půjdeme
    kolem toho katafalku,
  • 00:07:08 tak že musíme mlčet.
    To všichni dodrželi
  • 00:07:11 s výjimkou pouze jedné
    naší významné umělkyně,
  • 00:07:14 která když procházela kolem toho
    katafalku, tak se nezdržela
  • 00:07:17 a řekla: Ježíš, to se nepovedlo.
  • 00:07:22 Tak tu zachránilo jenom to,
    že byla významná.
  • 00:07:24 Ale tenkrát, když jsme tam byli,
    byly Dny československé kultury.
  • 00:07:28 Tam byla
    celá řada významných umělců.
  • 00:07:30 Tam s námi byla národní umělkyně
    operní pěvkyně Marie Podvalová.
  • 00:07:33 Ta v tom hotelu, kde jsem bydleli,
    ve výtahu zmáčkla P v domnění,
  • 00:07:37 že jede do přízemí,
    ale sjela do sklepa.
  • 00:07:40 Tam chlap házel uhlí a řekl jí:
    Zděs nevazmožno, zděs podval.
  • 00:07:44 A ona se mu taky představila.
    Řekla: A já Podvalova.
  • 00:07:49 No, bylo to tam krásný.
    Ale my jsme se tenkrát v dobách
  • 00:07:52 našeho nevybouřeného mládí daleko
    nejvíc těšili na Západ
  • 00:07:56 nejzápadnější ze všech západů.
    Když jsme poprvé přijeli
  • 00:08:00 do Spojených států amerických,
    nás uvítala velmi stará dáma,
  • 00:08:03 která nám řekla: Dobrý den,
    chlapci a děvčata, já vás vítám
  • 00:08:07 ve Spojených státech.
    Žiji zde plných sto dva roků,
  • 00:08:10 z čehož první dva roky
    svého života si nepamatuji.
  • 00:08:13 A řekla to nádhernou češtinou.
    A my jsme velice brzy zjistili,
  • 00:08:17 že je tam spousta našich krajanů,
    kteří jsou tam takhle dlouho
  • 00:08:21 a perfektně hovoří česky
    na rozdíl od jiných našich krajanů,
  • 00:08:25 kteří jsou tam tři týdny a už
    mají perfektní americký akcent.
  • 00:08:29 Já jsem měl velký štěstí. Já jsem
    tam tenkrát potkal kamaráda,
  • 00:08:32 teda dneska je to kamarád,
    tenkrát jsme se neznali.
  • 00:08:35 Jmenuje se Milan. Je to jeden
    z nejbohatších lidí, jaké znám.
  • 00:08:38 Dotáhl to velmi daleko. Odešel
    v pětašedesátém roce z republiky
  • 00:08:42 a netušil, že se sem
    bude ještě někdy vracet.
  • 00:08:45 A teď se vrací a obléká se do toho,
    co tady v pětašedesátým nechal.
  • 00:08:48 Do těch tesilových kalhot,
    silonových bundiček,
  • 00:08:51 dederonových košil
    a rádiovek s anténou.
  • 00:08:54 A takhle oblečení my jdeme
    do nejdražší pražské restaurace.
  • 00:08:58 Přijdeme tam a první Milanova věta
    na číšníka je:
  • 00:09:01 Dobrý den, pane vrchní.
    Berete stravenky?
  • 00:09:06 Prosím vás, to jste si asi spletli.
    To je velmi drahý restaurant.
  • 00:09:10 Mně by stačilo
    něco tak do pětatřiceti korun.
  • 00:09:13 -Nemáme nic takového. Jděte pryč.
    -Podívejte, ta baba to nedojedla,
  • 00:09:16 kdybyste mi to šoupli na talíř...
    -Prosím vás, jděte pryč!
  • 00:09:20 A teď mě uviděl a říká:
    A jo. On patří k vám, jo?
  • 00:09:22 Já říkám: Ne. Já ho neznám.
  • 00:09:25 A už ho vyváděli a já říkám:
    Prosím vás, o co vám jde?
  • 00:09:29 Ten chlap má hlad a žízeň.
    Tak mu to dejte a já to zaplatím.
  • 00:09:33 Číšník přinesl jídelní lístek.
    Milan se v tom začal probírat
  • 00:09:37 a říká, jé tady, dívej se
    "chateobrian" pro dvě osoby.
  • 00:09:41 Toho bude asi hodně. Já mám velkej
    hlad. To bych si dal.
  • 00:09:45 A něco k tomu na pití.
    Tady vidím víno chablis burgund 65.
  • 00:09:50 To jsem zdrhnul. To nemůže být
    špatný. Přineste mi to.
  • 00:09:54 Vrchní se ke mně naklonil a říká:
    Pane Donutil, víte, o co jde?
  • 00:09:57 Já říkám: Nevím.
    A on: Francouzské archivní víno,
  • 00:10:01 ročník 1965,
    lahvinka sedm a půl tisíce.
  • 00:10:04 Já říkám: Prosím vás, má žízeň,
    tak to přineste a neotravujte.
  • 00:10:08 My jsme jedli, pili, hodovali.
    Útrata 21 500 korun.
  • 00:10:12 Já jsem málem omdlel,
    když to ten chlap řekl.
  • 00:10:15 Milan v montérkách,
    na hlavě rádiovku s anténou
  • 00:10:18 mu dal 25 tisíc a řekl:
    To je dobrý, chlapče.
  • 00:10:32 Ten vrchní se na něj podíval
    úplně vyděšeně a říká:
  • 00:10:35 Kde jste to vzal, člověče? A Milan:
    Včera nám přidali ve fabrice.
  • 00:10:44 My jsme s Milanem
    jednou takhle táhli noční Prahou.
  • 00:10:47 A skončili jsme v baru, ještě tam
    ze setrvačnosti hrála muzika.
  • 00:10:52 Ale my jsme chtěli ticho.
    A Milan zavolal číšníka a říká:
  • 00:10:56 Pane vrchní, prosím vás, kolik by
    to stálo, aby ta kapela už nehrála?
  • 00:11:00 To já nevím.
    To bych se musel zeptat kapelníka.
  • 00:11:04 Odešel, vrátil se a řekl:
    Kapelník říká tři a půl tisíce.
  • 00:11:07 Dejte jim pět,
    ať vypadnou do patnácti vteřin.
  • 00:11:11 To byla nejrychlejší kapela,
    jakou jsem viděl.
  • 00:11:14 Ti zahazovali normálně nástroje
    a prchali z toho lokálu.
  • 00:11:17 U záchodu vyinkasovali peníze.
    Prostě s ním zažijete takový věci.
  • 00:11:21 Ještě když jsem bydlel v Praze
    na sídlišti, on ke mně přijel
  • 00:11:24 na návštěvu v krásném americkém
    autě a zaparkoval u popelnic.
  • 00:11:28 Já jsem říkal: Nenechávej to tady.
    Dají ti botičku.
  • 00:11:30 A on: Prosím tě, na tu chvilku.
    No, chvilka to byla,
  • 00:11:34 ale oni jsou na tohle rychlí.
    Však to znáte.
  • 00:11:37 My jsme vyšli ven a tam už bota.
    Tak jsem je zavolal a oni přijeli.
  • 00:11:40 Ještě říkali: Tak vás to taky
    potkalo, pane Donutil?
  • 00:11:43 Já říkám: To není moje,
    to je tady kamaráda.
  • 00:11:45 Milan tam stál v teplákách,
    měl to vytažený sem,
  • 00:11:50 tady to měl zavázaný na uzel,
  • 00:11:53 na hlavě tu rádiovku s anténou
    a díval se na ně.
  • 00:11:56 Ten policajt mu říká: To je vaše?
  • 00:11:58 Milan říká:
    No, ale včera ještě nebylo.
  • 00:12:02 On jim nelhal. On si to koupil.
    Měl to nový.
  • 00:12:06 Ale to, co jim říkal,
    jim znělo podezřele.
  • 00:12:08 Říkali: Nechte si ty kecy,
    nebo vás odvezeme.
  • 00:12:11 A Milan: Prosím vás,
    mohli byste mi to oddělat?
  • 00:12:14 Já jsem ještě dneska neobědval.
    Já vybírám ty popelnice, víte?
  • 00:12:18 Ještě větu a uvidíte, co nastane.
  • 00:12:21 Mně to dalo takovou práci je
    přemluvit! Oni mu to sundali.
  • 00:12:26 Ale jen to sundali, on nedal pokoj.
    Zlobil dál. Říká:
  • 00:12:29 A kolik by to tak jako stálo?
  • 00:12:32 Policajt: Klidně jsme vám
    mohli dát dva tisíce.
  • 00:12:35 Ale mě nezajímá ta pokuta.
    Mě by zajímalo, kolik by tak stálo,
  • 00:12:38 kdybych si od vás
    chtěl koupit tu botičku.
  • 00:12:42 Oni úplně ztuhli. Jeden se podíval
    na toho druhýho a říká:
  • 00:12:45 Ty, Tondo, já nevím,
    ale všechno je na prodej, co?
  • 00:12:58 A navrhl. Říká: Čtyři tisíce?
  • 00:13:01 Milan řekl: Tady máš pět
    a dej mně to do kufru!
  • 00:13:04 Oni mu to složili do kufru
    a Milan druhý den parkoval
  • 00:13:07 uprostřed Staroměstského náměstí.
    Kolem jela policie.
  • 00:13:11 Podívali se, řekli: Á, botička,
    všechno v pořádku. A odjeli.
  • 00:13:23 Já když jsem za ním
    přijel poprvé do Ameriky,
  • 00:13:27 on má krásnej barák a bylo vedro.
    On říká: Půjdeme se vykoupat.
  • 00:13:30 Je tady nádherná pláž.
    Jmenuje se Hitler beach.
  • 00:13:33 Já říkám: Proč tak blbě?
    A on: Američani jsou blbí.
  • 00:13:37 Já říkám: Já ti nevěřím.
    Samozřejmě že jsem mu nevěřil.
  • 00:13:40 Tak jsme se tam jeli podívat.
    Tam byla veliká cedule
  • 00:13:43 čtyři krát čtyři metry
    nápis Hitler beach.
  • 00:13:46 Já jsem si to vyfotil, abych
    měl důkaz. Pak když mi to vyvolali,
  • 00:13:49 tak jsem zjistil,
    že se to jmenuje Hiler beach.
  • 00:13:52 To T mi vsugeroval.
    Ale jakým způsobem!
  • 00:13:55 Tam šel starej dědek a Milan říkal:
    Toho znám, to je pamětník.
  • 00:13:58 Bojovník z wehrmachtu od
    Stalingradu. Pozdravil ho heil.
  • 00:14:01 Dědek odpověděl hi
    a mně to nedošlo.
  • 00:14:05 Pak jsme se vrátili zpátky
    k té jeho rezidenci,
  • 00:14:08 která je hlídaná ze všech stran
    a musíte tam říct heslo,
  • 00:14:11 abyste se dostali dovnitř.
    Milan řekl: Řekni za mě heslo.
  • 00:14:15 Já říkám: Já neznám tvoje heslo.
    On: Řekni hovno, budou mít radost.
  • 00:14:19 Já: Prosím tě! On: Ne, řekni to.
    Já jsem se tak stydlivě naklonil
  • 00:14:23 do toho mikrofonku a říkám: Hovno
    Ozvalo se: O.K. Thank you.
  • 00:14:29 On je má takhle vyškolený.
    On tomu říká
  • 00:14:32 "vítězství
    malého národa nad velkým".
  • 00:14:35 On sám začínal od nuly,
    čili on si pamatuje,
  • 00:14:39 jaký to bylo těžký. A zaměstnává
    i lidi, kteří mají problémy.
  • 00:14:42 On tam třeba zaměstnává chlapa,
    který už zapomněl česky
  • 00:14:45 a ještě se nenaučil anglicky.
  • 00:14:48 To je velmi složité
    přechodové období.
  • 00:14:51 Ten chlap aspoň umí řídit auto
    a vozil mě po New Yorku.
  • 00:14:54 Položil mi záludnou otázku:
    To je stejně zajímavý,
  • 00:14:58 že tady hodně ulic
    se jmenuje one way.
  • 00:15:02 Já říkám:
    Ty vole, to je jednosměrka.
  • 00:15:04 A on: A jo. A proto
    oni mě asi zatýkají pořád.
  • 00:15:09 Ty policajti
    po něm šli jako po uzeným,
  • 00:15:11 a on to mydlil jednosměrkama
    a bylo mu to jedno.
  • 00:15:14 Vždycky když ho zatkli,
    tak zkřížil ruce a řekl větu,
  • 00:15:17 kterou ho naučil Milan:
    "Please, klepeta no."
  • 00:15:21 A oni ho vždycky pustili.
    Nevím, asi jim to znělo hezky.
  • 00:15:24 Znáte to z vlastní zkušenosti.
    Víte dobře, že když někam
  • 00:15:27 přijedete, je dobrý mít tam někoho,
    kdo to tam zná a s kým je sranda.
  • 00:15:30 To byl Milan. Ale já jsem vždycky
    při příležitosti cestování
  • 00:15:34 s Provázkem měl po ruce
    Frantu Kocourka,
  • 00:15:37 o kterém jsem se toho hodně
    navyprávěl, ale pevně věřím,
  • 00:15:40 že o Frantovi zdaleka
    nebylo ještě řečeno všechno.
  • 00:15:43 My jsme vždycky spávali spolu na
    nejsexuálnějším pokoji číslo 325.
  • 00:15:47 Jednou ve Španělsku jsme spali
    v hotelu, to byl bývalý klášter,
  • 00:15:50 tam měly postele dřevěný nohy.
    Franta večer běhal po pokojích
  • 00:15:53 kamarádů a chystal nástrahy.
    A já, protože jsem uvažoval stejně,
  • 00:15:57 jsem si půjčil pilku a nařezal jsem
    mu ty nohy u postele.
  • 00:16:01 On přišel rozzářenej,
    všecko se mu povedlo, říká:
  • 00:16:04 Miro, to bude rachot!
  • 00:16:07 Já jsem ho ani nevaroval,
    on skočil po hlavě do postele
  • 00:16:10 a to byl teda rachot.
    Ale on ani nemrkl okem a řekl:
  • 00:16:13 A čti mně jako každý večer, Miro.
    A spal v těch troskách až do rána.
  • 00:16:17 On nikdy nezkazil žádnou srandu,
    ale totéž čekal od vás.
  • 00:16:21 My jsme tenkrát byli
    tři týdny čerstvě ženatí.
  • 00:16:24 A já těsně předtím, než jsme
    usnuli, jsem si povzdychl:
  • 00:16:28 Copak asi dělají
    ty naše holky v Brně?
  • 00:16:31 A Franta bez rozmyšlení řekl:
    Co by dělaly, Miro?
  • 00:16:33 Jsou v posteli s cizíma chlapama.
    Já: Já tě zabiju. Co to meleš?
  • 00:16:37 A Franta: Počkej, Miro. Já ti to
    vysvětlím. Ženská, když chce,
  • 00:16:41 může ti být nevěrná mezi 2. a 3.
    poschodím, když jde vynést smetí
  • 00:16:44 a potká domovníka. Ty sedíš nahoře
    v obýváku, čučíš v televizu
  • 00:16:47 na fotbal. Ona se vrátí spokojená
    a Argentina vede 3:1.
  • 00:17:00 Já už jsem to od té doby neřešil.
    Prostě Franta měl takovej
  • 00:17:04 optimistickej přístup k životu.
    My jsme přijeli do Itálie.
  • 00:17:06 Představte si, že nám Italové
    vykradli celý autobus.
  • 00:17:09 Nám nic nezbylo. A to nebyly
    platební karty. Ne, nic.
  • 00:17:12 Prostě nic nám nezůstalo.
    Všichni zdrceni, Franta se smál.
  • 00:17:16 Já jsem říkal: Co je, Franto?
    A Franta: Miro, Taloši okradli nás,
  • 00:17:20 my okrademe Taloše.
    Já říkám: Jak to chceš udělat?
  • 00:17:24 On: Budeme krást, Miro.
    Já říkám: Já neumím krást.
  • 00:17:26 On: Já taky ne, ale kvůli
    Talošům se to rád naučím.
  • 00:17:30 Podívej se, já teď bouchám
    v Uhelných skladech. Rozvážím uhlí.
  • 00:17:33 Mám tam ředitela, manželku, dvě
    dcery. Všici chcou džíny,
  • 00:17:36 u nás nésó, tady je jich plno.
  • 00:17:39 Love nám ukradli,
    tak jim ukradneme džíny.
  • 00:17:42 Já: Já se bojím, Franto.
    Franta: Se mnou nemusíš. Su silné.
  • 00:17:46 Tak jsme šli na tržiště. Já jsem
    vůbec nevěděl, že on umí italsky.
  • 00:17:49 My jsme tam přišli, tam byl
    trhovec, kterej měl plno džín.
  • 00:17:51 Franta pozdravil čau a dál už se to
    odvíjelo pro mě neskutečně.
  • 00:17:55 On na něho:
    E robe di force li manere...
  • 00:18:03 Miro, máš to ukradený?
    Já říkám: Nemám, ty vole.
  • 00:18:06 Tak dělej! Jsi blbej nebo co?
  • 00:18:17 Jak myslíš, že se s ním budu dlouho
    vybavovat? Ty si myslíš, že mám
  • 00:18:20 takovou slovní zásobu nebo co?
    Dělej. E robe di force li manere...
  • 00:18:30 Máš to? Nemám. To je idiot, co? On
    neumí ukrást ani blbý čtvery džíny,
  • 00:18:35 co u vás umí každý pikolo bambino.
    Nezlob se, já si čtvery vezmu.
  • 00:18:38 Pozdravuj rodinu!
    A ten vůl nám mával normálně.
  • 00:18:52 Ten to určitě do dneška neví,
    že jsme ho okradli.
  • 00:18:55 Ale to ten Franta uměl vždycky.
    My jsme přijeli do Paříže,
  • 00:18:58 byla neděle.
    V Louvru bylo otevřeno zdarma.
  • 00:19:01 To byla pro nás velká příležitost,
    tak jsme šli.
  • 00:19:03 S námi japonské turistky.
    Všechno fotografovaly.
  • 00:19:06 Oni nedělají nic jiného. Japonský
    turistky ze zájezdu nic nemají,
  • 00:19:10 až doma se podívají. A my jsme
    přišli do takové místnosti,
  • 00:19:14 kde na zemi ležely rozházené
    figuríny. Takový to bylo bizarní.
  • 00:19:19 Japonky fotily, až se z nich
    čoudilo. Najednou se jedna figurína
  • 00:19:23 vymrští a říká: Jak se vám
    fotografuje, baby japonský?
  • 00:19:27 On tam Franta ležel na zemi
    mezi těma figurínama půl hodiny.
  • 00:19:31 Čekal tam na ně.
    No babám se vyrovnaly oči.
  • 00:19:34 Ty z toho byly hotový.
  • 00:19:36 Já nevím,
    kde on na tyhle nápady chodil.
  • 00:19:47 Jo, jo, Franta Kocourek
    všechno dotahoval do konce.
  • 00:19:51 Ale chtěl bych vám teď připravit
    další překvapení.
  • 00:19:54 To, že přišli tři pánové,
    ještě celkem nic neznamená,
  • 00:19:57 ale já bych chtěl,
    aby k těm pánům přišel ještě někdo.
  • 00:20:01 Aby přišla mladá, krásná zpěvačka
    a zazpívala Frantovi krásnou píseň.
  • 00:20:05 Dámy a pánové, Iva Frühlingová.
  • 00:20:17 ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
  • 00:22:32 My jsme přijeli do Bulharska.
    Primátor hlavního města Sofie
  • 00:22:37 nás pozval na oběd.
    To byla obrovská událost.
  • 00:22:40 Ne že soudruh primátor,
    ale že pozval.
  • 00:22:43 To bylo podstatné,
    protože my jsme prachy neměli.
  • 00:22:45 Ty měl Pragokoncert. My jsme jenom
    jezdili. A když nás někdo pozval,
  • 00:22:49 vytrhl nám trn z paty.
    A teď jsme tam seděli
  • 00:22:53 a neznali jsme ani slovo bulharsky.
    S Bulharama bylo jen takový...
  • 00:23:02 Da, da. A všichni hlad.
    Všem kručelo v břiše.
  • 00:23:06 Vždycky vrzly dveře, tak už jsme
    se dívali, jestli už to nenesou.
  • 00:23:09 Zas nějaká sekretářka prošla.
    A do toho ticha ten Franta spustil:
  • 00:23:14 Šumi, Marica, zakrvavena,
    plače devica, du to ranena.
  • 00:23:20 To ztuhlo úplně.
    K nám přistoupil tlumočník a říká:
  • 00:23:24 Prosím vás, ať to okamžitě přestane
    zpívat. My jsme říkali: Proč?
  • 00:23:27 To je carská hymna.
  • 00:23:30 Ježišmarjá, Franto,
    ty zpíváš carskou hymnu!
  • 00:23:33 A Franta: Já vím.
    Šumi, Marica, zakrvavena...
  • 00:23:37 Zpívali všichni,
    včetně soudruha primátora.
  • 00:23:39 Všichni si vzpomněli na minulost,
    měli dlouhou chvíli a hlad.
  • 00:23:42 Jenom Franta věděl,
    kdy tu písničku může použít.
  • 00:23:45 Ale ty zkušenosti s jídlem,
    jsme na sebe nabalovali obezřetně,
  • 00:23:50 My jsme přijeli poprvé do Itálie
    v roce 1971.
  • 00:23:54 Měli jsme takový hlad!
    Oni to na nás viděli
  • 00:23:57 a vzali nás do pizzerie. To jsme
    nevěděli, že něco takového je.
  • 00:23:59 My jsme tam přišli,
    oni nám přinesli mísu špaget
  • 00:24:02 s omáčkou pomodoro.
    Během dvou minut byla v nás.
  • 00:24:05 Přinesli druhou, sežrali jsme i tu.
  • 00:24:07 Přinesli třetí. To už kuchaři
    se chodili na nás dívat,
  • 00:24:10 poněvadž neviděli takovou squadru.
    Pak přinesli čtvrtou.
  • 00:24:14 I tu jsme zlikvidovali.
    Pak přinesli pátou.
  • 00:24:17 To už jsme nemohli, ale říkali jsme
    si: Kdoví kdy tohle zase přijde.
  • 00:24:22 Tak jsme to tam ještě napěchovali.
    A oni začali nosit hlavní jídlo.
  • 00:24:37 Dneska se tomu smějeme.
    Tenkrát, to víte, byla jiná doba
  • 00:24:40 a my jsme byli naprosto nezkušení
  • 00:24:43 a nevěděli jsme,
    co všechno dobrého lze a co nelze.
  • 00:24:47 Franta byl takovej.
    S ním byla taková úžasná zábava.
  • 00:24:51 Ale on uměl taky
    báječným způsobem vychovávat lidi.
  • 00:24:55 My jsme v partě měli kluka,
    kterýmu jsme přezdívali Opruz.
  • 00:24:59 Ten kluk opruzoval,
    nekoupil si nikdy nic za svoje,
  • 00:25:02 furt žaloval a sem tam udal.
    A dotáhl to daleko.
  • 00:25:05 Dnes je to jedna z našich
    politických špiček.
  • 00:25:08 Franta už ho tenkrát neměl rád,
    ale zato měl rád šňupací tabák.
  • 00:25:12 A Opruz přišel a řekl:
    Franto, dej mně taky šňupnout.
  • 00:25:15 A Franta řekl: Kup si svůj!
    To nás zarazilo.
  • 00:25:18 Tak jsme se přimluvili a on řekl:
  • 00:25:21 Nastav pracku. Já ti dám.
    Kámoši sa přimlóvajó.
  • 00:25:23 Nasypal mu tam a řekl:
    Bacha, je silné!
  • 00:25:25 Opruz řekl: Když to zvládneš ty,
    tak to zvládnu i já.
  • 00:25:28 Nasál... A už jsme ho nikdy
    neviděli.
  • 00:25:32 Říkám: Franto, co jsi mu tam dal?
    A Franta: Chilli koření.
  • 00:25:35 On to vymyslel ve vteřině,
    tyhle věci.
  • 00:25:39 A je fakt, že toho chlapa
    jsem viděl až potom v politice.
  • 00:25:42 On takhle zamotal hlavu i
    pyrotechnikovi. To je taky krásný.
  • 00:25:45 Možná tady máme dnes pyrotechnika.
    Je sváteční den, konec roku,
  • 00:25:50 pyrotechnici jsou potřeba, jestli
    tady je, já ho srdečně zdravím,
  • 00:25:52 ale to jsou magoři.
    No tak vemte si...
  • 00:25:57 SMÍCH, POTLESK
  • 00:26:04 Jdete po ulici, ozve se výbuch.
    Normální člověk se lekne.
  • 00:26:08 Pyrotechnik ne. Ten udělá ááá!
  • 00:26:11 Ten se nadchne. My jsme taky měli
    v Brně v televizi pyrotechnika.
  • 00:26:15 Karel se jmenoval. My jsme tenkrát
    v Brně točili takový pohádky.
  • 00:26:19 Možná si vzpomenete.
    Arabský, čínský, vietnamský.
  • 00:26:23 Takový typický pro Brno.
    Měli jsme na sobě drahý kostýmy,
  • 00:26:27 drahý byly i dekorace. A ten
    pyrotechnik už tenkrát v 70.letech
  • 00:26:31 uměl bouchací kuličky. Cpal nám to
    do kostýmů, nám to trhalo hadry
  • 00:26:34 a já už jsem ho chtěl inzultovat.
    A Franta řekl
  • 00:26:37 svoji nenapodobitelnou větu:
    Miro, nech ho. Donde na něho.
  • 00:26:42 A to už jsme se těšili, poněvadž
    jsme věděli, že bude sranda.
  • 00:26:45 A byla. Franta po obědě za tím
    Karlem přišel - a on když chtěl,
  • 00:26:48 dovedl být velmi důvěryhodnej -
    a říká: Karlíčku, prosím tě,
  • 00:26:52 posílá mě za tebou pan režisér.
    Budete teď dělat po pauze
  • 00:26:54 obrovský ohňový efekty. Pan režisér
    tě prosí, kdybys byl tak laskavej,
  • 00:26:58 venku je kupa cihel, kdyby sis
    sem navozili tak 5 - 6 koleček
  • 00:27:02 a postavil tady ochrannej taras,
    aby to někomu něco neudělalo.
  • 00:27:05 Ten vůl to tam navozil.
  • 00:27:08 Postavil do té japonské hedvábné
    dekorace ochranný taras.
  • 00:27:11 Přišel režisér, uviděl to a říká:
    Kterej idiot to sem dal?
  • 00:27:14 A Franta v naprostém klidu:
    Karel. Já jsem říkal, že je blbej.
  • 00:27:27 Zlikvidoval ho jednou provždy.
    Chlapa jsme tam už nepotkali.
  • 00:27:31 Ale on zničil i pyrotechnika,
    když jsme točili Tankovej prapor.
  • 00:27:35 Tam je scéna, kdy já jedu na tanku.
  • 00:27:38 SMÍCH
  • 00:27:41 Ano, je to památná scéna. Já vím.
  • 00:27:43 Já jsem neměl na tom tanku jet.
    Tam měl jet kaskadér.
  • 00:27:46 Kaskadér přijel, stoupnul si
    na tank, tank s sebou cuknul,
  • 00:27:49 kaskadér spadnul, zlomil si ruku
    a jel Donutil.
  • 00:27:52 Ale tam bylo podstatný, že tam
    byl pyrotechnik - ohnivý mužíček.
  • 00:27:56 Nikdo mu neřekne jinak na
    Barrandově. A ten dostal úkol
  • 00:27:59 střílet po tanku, od tanku se to
    mělo dorážet a dělat to jiskřičky.
  • 00:28:03 On to dělal hezky.
    Já jsem mu šel poblahopřát
  • 00:28:06 a on říkal: Že to bylo hezký. Já
    jsem si místo slepejch vzal ostrý
  • 00:28:11 a zásadně jsem mířil na tebe.
    Protože kdybych mířil na tank,
  • 00:28:14 tak bych tě určitě trefil.
    To je magor!
  • 00:28:25 Frantovi Kocourkovi neodolal nikdo.
    Ale nejdéle mu vzdorovala Truda.
  • 00:28:30 Truda se nejmenuje Truda,
    ale jmenuje se Eva
  • 00:28:32 a dělala konkurz na postavu Trudy
    do inscenace u nás v divadle.
  • 00:28:36 Potřebovali jsme korpulentní dámy.
    Přišlo třcet uchazeček.
  • 00:28:40 Ona jedna z posledních a všem těm
    svým kolegyním uchazečkám řekla:
  • 00:28:44 Dobrý den. Já se jmenuju Eva.
  • 00:28:49 Vážím 137 kilo.
  • 00:28:53 Má tady některá víc?
  • 00:28:59 Baby zdrhly a ona vyhrála konkurz.
  • 00:29:07 Zůstala nám tam jako herečka,
    nápovědka, inspicientka,
  • 00:29:11 ředitelka, šatnářka, co chtěla.
    Ona měla takovou sílu,
  • 00:29:14 že nikdo neprotestoval. Truda,
    protože ta přezdívka jí zůstala,
  • 00:29:19 má jednu neskutečnou vlastnost.
    Ona chrápe jak pluk vojáků.
  • 00:29:23 To se nedá vydržet. My jsme jezdili
    na soustředění do jižních Čech
  • 00:29:27 ke Strmilovu k rybníku Holub
    a tam se spalo pod stany.
  • 00:29:30 Když říkám, že spalo pod stany,
    myslím tím, Truda spala. My ne.
  • 00:29:34 Odsud odešla veškerá vysoká zvěř.
  • 00:29:38 Ta se tam vrací až teď,
    kdy už tam 37 let nejezdíme.
  • 00:29:42 A ještě velmi obezřetně, jestli ona
    náhodou není někde za stromem.
  • 00:29:46 Tenkrát jsme nevěděli, co s tím
    dělat. Padaly různé řešení.
  • 00:29:49 Například slovenský režisér
    řekl radikální řešení: Zabijeme ju!
  • 00:29:55 To nám přišlo velmi radikální, tak
    jsme vzali zavděk českým řešením
  • 00:29:58 Franty Kocourka, který řekl:
    Šlohnem jí stan.
  • 00:30:02 To nepomohlo. Franta navrhl:
    Šlohnem jí ještě spacák.
  • 00:30:07 Kromě toho, že Kocourek spal
    v teple, se nestalo nic zásadního.
  • 00:30:10 Ráno jsme se probudili
    a Franta řekl: Hoši, donde na ňu.
  • 00:30:14 A už jsme věděli, že jo.
    A za týden jsme byli tady
  • 00:30:17 v Praze na zájezdu.
    Spali jsme v hotelu na Žižkově.
  • 00:30:20 A nad ránem, kdy se vám
    tak jako sny mění ve skutečnost,
  • 00:30:25 a opak taky bývá někdy pravdou,
    mně se tady objevila hlava indiána.
  • 00:30:30 Já jsem nevěděl, jestli to je sen,
    nebo skutečnost, tak jsem řekl:
  • 00:30:33 Dobrý den. Co chcete? A on mně
    říká: Nič. My sme Tublatanka.
  • 00:30:40 My sme slovenský big beat
    a my máme problém, vieš?
  • 00:30:44 My sme mali baby, rozumieš,
    a s tými babami nás nechceli pustit
  • 00:30:50 nikde do hotelu.
    Teraz už sme našli tento hotel,
  • 00:30:53 kde by nás aj s babami pustili,
    ale nemáme ty baby, lebo utiekly.
  • 00:30:56 Nevieš o pekných babách? Tvoj
    kamarát nám povedal, že bys vedel.
  • 00:31:00 Já jsem se podíval, viděl jsem,
    že Franta tam není, to nám stačilo.
  • 00:31:03 Říkám: Hoši, jasně. Dveře 147.
  • 00:31:06 Tam spala Truda a s ní
    naše kamarádka kostymérka Růža.
  • 00:31:13 Čili úžasná dvojice. Hoši tam vešli
    a byli hrozně nadržení.
  • 00:31:16 Tam byla taková duchna obrovská.
    Oni mysleli, že je jich tam šest.
  • 00:31:21 Vlítli do toho a to bylo, jako když
    probudíte grizlyho
  • 00:31:24 ze zimního spánku.
    Ta je domlátila do modra.
  • 00:31:28 Kluci vybíhali a řvali: Počúvaj,
    toto som v životě nevidel!
  • 00:31:31 To bol Moby Dick lebo čo. Pozdravuj
    toho tvojho vypečeného kamaráta.
  • 00:31:37 Franta se smál v rohu a říkal:
    Vidíš to? I na Trudičku došlo.
  • 00:31:51 Protože on když chtěl,
    tak došlo na každýho
  • 00:31:54 a vždycky u toho byla sranda.
  • 00:31:56 Já jsem se celý léta snažil
    být mu co nejblíž,
  • 00:32:00 abych si tu srandu užil. Dokonce
    jednu chvilku jsem si myslel,
  • 00:32:04 že jsem jedním z jeho nejlepších
    kamarádů. Ale to jsem nevěděl,
  • 00:32:07 že existuje jistý Franta Kocman.
    Dámy a pánové, je mi ctí
  • 00:32:11 Frantu zde přivítat. Sedí tady.
    Frantíku, ahoj!
  • 00:32:14 Ať víte, o kom mluvím.
  • 00:32:19 Máš větší potlesk než já, kamaráde.
  • 00:32:22 Franta Kocman byl osobním
    asistentem Franty Kocourka.
  • 00:32:25 Sjezdili spolu tisíce kilometrů.
  • 00:32:27 Znali se, jak jeden druhého
    lépe znát ani nemohl.
  • 00:32:31 My se poprvé potkali
    ve Valašském Meziříčí.
  • 00:32:34 Tam jsem poprvé Kocmana uviděl.
    Oni měli auto tenkrát
  • 00:32:37 a po vystoupení jeli do Brna
    stejně jako my s Provázkem.
  • 00:32:40 My jsme tam taky měli vystoupení,
    ale měli jsme autobus.
  • 00:32:43 A já jsem šel za kamarádem
    Kocourkem a řekl jsem mu:
  • 00:32:46 Franto, vzal bys mě do Brna?
    Franta jako vždy přesvědčivě říká:
  • 00:32:50 Miro, o tem já nerozhoduju.
    To musíš za Kocmanem.
  • 00:32:53 To je velitel zájezdu. Když on
    řekne ano, tak klidně můžeš jet.
  • 00:32:56 Seš můj kámoš nejlepší,
    tak co ti budu říkat, ne?
  • 00:33:00 Tak já šel za Frantou Kocmanem,
    kterýho jsem neznál, a říkám mu:
  • 00:33:03 Prosím tě, vzal bys mě do Brna?
    A ozvalo se: Co za mnou lezeš,
  • 00:33:06 ty blbečku potróblé.
    Já jsem tě v životě neviděl.
  • 00:33:09 A ty se mě ptáš, jestli tě vemu
    do Brna. Tam si jdi za Kocourem,
  • 00:33:12 s tím si to dohodni, ty vole,
    a až ti Kocour řekne, že jo,
  • 00:33:15 tak s tím teprve budu souhlasit.
    Já říkám Kocourkovi: To je magor.
  • 00:33:21 A Franta Kocourek:
    Ne, on je skromnej, Miro, víš?
  • 00:33:25 Běž tam za ním, klekni si,
    popros ho a on tě veme.
  • 00:33:28 Já jsem před Frantou klečel
    a prosil jsem ho.
  • 00:33:32 No jak ten mě vyřval!
    Ještě brutálněji.
  • 00:33:35 Šel jsem zpátky za Kocourem
    a říkám: Je to magor.
  • 00:33:39 A Franta říká: Není. Ty mu jenom
    nerozumíš. Nejenom že je skromnej,
  • 00:33:43 on je i něžnej, víš?
    Pohlaď ho a jedeš.
  • 00:33:48 Od té doby vím, že Franta
    nesnáší těsný fyzický kontakt
  • 00:33:53 a už vůbec ne od chlapa.
  • 00:33:56 To jsme si všechno řekli až poté,
    co nás Franta Kocourek opustil.
  • 00:34:08 Franta Kocman mně prozradil:
    To víš, on byl psycholog.
  • 00:34:10 On viděl, jak jdeš, a říkal:
    Jde Mira. On bude chtít do Brna.
  • 00:34:14 Já ho pošlu za tebou, ty za mnou
    a uděláme z něho blba.
  • 00:34:18 To se povedlo. Já nevím, jestli on
    měl všechno dopředu promyšlený,
  • 00:34:22 ale udělal z nás kamarády.
    Jezdíme spolu na ryby.
  • 00:34:25 Franta je rybář, já taky
    a jezdíme do míst, kde nikdo není.
  • 00:34:28 To je velmi důležitý.
    A byli jsme v Tatrách,
  • 00:34:31 tam nás pozval slovenský kamarád,
    kolem tekla řeka plná pstruhů.
  • 00:34:35 Bylo to hezký, akorát
    do tý chaty neměl zavedenou vodu,
  • 00:34:38 tak jsme smrděli za dva dny.
  • 00:34:40 Zavolal jsem dalšímu slovenskému
    kamarádovi - Jožínkovi -
  • 00:34:43 o kterém jsem věděl, že nedaleko
    v luxusním hotelu se rekreuje,
  • 00:34:47 jestli by nás nenechal okoupat.
    On řekl "hej", tak jsme jeli.
  • 00:34:52 Já jsem byl první vysprchovanej,
    šel jsem nahoru a hned jsem tomu
  • 00:34:55 Jožínkovi řekl: Jožko, prosím tě,
    já jsem ti to nechtěl říkat,
  • 00:34:59 Kocman je můj nejlepší kamarád,
    ale on je strašně nemocnej.
  • 00:35:02 On má tu kleptománii.
    A on: A či ako?
  • 00:35:06 Já: Viděl jsem, že tvoje manželka
    má dole briliantový šperky.
  • 00:35:09 On to všechno ukradne, ale to se
    nedá nic dělat. To je jeho choroba.
  • 00:35:13 On to nacpe do kapes,
    s tím nic nenaděláš.
  • 00:35:16 A až to tam má - to uvidíš,
    až půjde do schodů -
  • 00:35:20 tak stačí, když se k němu přisuneš,
    sáhneš si do kapsy a vyndáš to ven.
  • 00:35:25 On to chudák vůbec nevnímá,
    tyhle věci.
  • 00:35:28 Franta vysprchovanej
    šel po schodech nahoru,
  • 00:35:30 celá slovenská rodina udělala...
  • 00:35:34 Franta říká: Co čučijó?
    Já říkám: To víš, Slováci.
  • 00:35:39 On si sedl, dal si pivo
    a Jožko na mě začal dělat:
  • 00:35:44 Jako že to vidí v tý kapse.
    Já taky přizvukoval, že to vidím.
  • 00:35:47 Jožka je takový postavy.
    A začal se sunout ke Kocmanovi,
  • 00:35:53 kterej nesnáší
    těsnej fyzickej kontakt.
  • 00:35:57 Až byl těsně nalepenej na něm,
    tak mu vjel rukou do kapsy
  • 00:36:00 a začal tam hledat ty briliantový
    šperky. Franta odskočil a řval:
  • 00:36:04 Jseš potroblé, ty blbečku?
    Miro, co to máš za kámoša?
  • 00:36:07 Blbečku, chceš po čuni?
    Mi šátráš v kapse rukou!
  • 00:36:11 Já ti jednu fláknu! Já říkám:
    Franto, nech ho, on je homosexuál.
  • 00:36:25 Oni si to kluci o sobě do dneška
    myslí, že jeden je kleptoman
  • 00:36:29 a druhej homosexuál.
    Já jim to nebudu vymlouvat.
  • 00:36:31 Franta si měl všimnout té početné
    rodiny, která tam seděla.
  • 00:36:34 Ale my se takhle cvičíme
    od rána do večera. To je nádherný.
  • 00:36:38 To nás Franta Kocourek naučil,
    to nám tady zanechal
  • 00:36:41 cvičit se takovým způsobem.
    My spolu dokonce jezdíme do lázní.
  • 00:36:45 Do Třeboně.
    Tam léčíme svoje stará kolena
  • 00:36:47 ve společnosti našich starých
    spolupacientek, protože
  • 00:36:51 tam nepotkáte nikoho jinýho.
    A zas je čas na ryby.
  • 00:36:54 Jednou jsem tam byl o tři dny dřív.
    Franta se někde v Brně zpozdil.
  • 00:36:58 Přijel a on musí mít stejný pokoj.
    Když ho měl jednou, tak i podruhý.
  • 00:37:02 Já jsem to věděl,
    tak jsem se domluvil s recepčním.
  • 00:37:05 Franta se ubytovává, recepční říká:
    Pane Kocmane, bohužel váš pokoj
  • 00:37:09 je obsazen. Bydlí tam pan Holoubek.
  • 00:37:11 Franta: Počkej, co to meleš?
    Jakej Holóbek?
  • 00:37:13 Kdybys mi tam dal kuřátko, neřeknu
    nic, ale Holóbka mi tam necpi.
  • 00:37:17 Vy mně nerozumíte, to je starší
    pacient pan Holoubek, 87 let.
  • 00:37:21 Jo, přestárlej holub. Okroužkuj ho,
    ať si letí svou cestou.
  • 00:37:26 Vy mě nerozumíte. Už nemáme místo.
  • 00:37:29 Vtom už já jdu ze schodů
    a říkám: Franto, to je, co?
  • 00:37:32 A Franta: Mně tam šoupli holuba
    na cimru, on mi tam bude vrkat,
  • 00:37:36 na to nejsu zvědavej, já jedu dom.
    Já říkám: Neblbni, berou candáti.
  • 00:37:39 Jo? Tak to zůstanu do zejtřka.
  • 00:37:42 Tak jsme šli k tomu pokoji
    a Franta chtěl odemknout.
  • 00:37:46 Říkám: Radši zaťukej. Holoubek je
    starej. Mohlo by to s ním seknout.
  • 00:37:52 Ticho. Ten recepční
    byl naprosto dokonalej.
  • 00:37:55 Říká: Možná už pan Holoubek...
  • 00:38:00 Franta zcepeněl a říká: Ježišmarjá,
    já tam nebudu spát po mrtvým.
  • 00:38:04 Já říkám: Franto, já ti nerozumím.
    Chceš tam být sám,nebo s Holoubkem?
  • 00:38:08 On: Ale po mrtvým? Já říkám:
    Tak odemkni, ať víme, na čem jsme.
  • 00:38:11 Franta odemkl a to bylo domluvený.
  • 00:38:13 Tam byly dvě postele,
    na každý spala jedna důchodkyně.
  • 00:38:16 Já říkám: Františku,
    spíš uprostřed. Dobrou! A šel jsem.
  • 00:38:27 Jenomže to musíte čekat
    okamžitou odvetu.
  • 00:38:30 Ráno v pět hodin u mě na pokoji.
  • 00:38:34 Já říkám: Jasně, Franto.
    Já se omlouvám. Běž si lehnout.
  • 00:38:39 Franto, já se ti omlouvám
    za ten včerejšek. Běž spát.
  • 00:38:44 Běž si lehnout. Vstáváme až v osm.
    Je pět hodin ráno.
  • 00:38:49 Ach, jo! Otevřu a tam dáma:
    Dobrý den, Mistře!
  • 00:38:54 Už její první věta byla velmi zlá.
  • 00:38:57 Říká: Nebudím?
  • 00:39:01 Říkám: Milostivá paní, není to
    nejlepší hodina. Co si račte přát?
  • 00:39:05 Mně k vám z mého balkónu nad vámi
    na váš balkón upadl kartáč.
  • 00:39:12 Já říkám: Pojďte si ho vzít,
    Baba tam vlítla a projela mi pokoj,
  • 00:39:16 jestli tam není někdo, kdo tam nemá
    být. Našla kartáč na balkóně,
  • 00:39:20 Nevím, kde se tam vzal.
    Když odcházela, ve dveřích řekla:
  • 00:39:25 A Kocmanova švédská trojka
    vám přeje dobré jitro.
  • 00:39:40 Jo, jo! Je to náročné.
    Franta Kocourek vždycky říkal:
  • 00:39:43 Srandu si můžeš dělat z koho chceš,
    ale musíš počítat, že si ji z tebe
  • 00:39:46 bude dělat taky. Když to neustojíš,
    tak se do toho nepouštěj.
  • 00:39:50 Tohle bylo jeho číslo. Když jsme
    točili film Balada pro banditu,
  • 00:39:54 byla tam a námi skupina Greenhorns.
    Její zpěvák Mirek Hofman
  • 00:39:58 je vyhlášený spáč. V deset hodin
    zalehl ke spánku.Všichni to věděli,
  • 00:40:03 Kocourek taky, ale v jedenáct
    už mu bušil na dveře.
  • 00:40:08 Franta: Miro spíš?
    Mirek:Samozřejmě že spím. Co chceš?
  • 00:40:11 Miro, mě posílajó z recepce. Prej
    tam máš náhradní povlečení a duchnu
  • 00:40:16 Dej mně to, mně je hrozná zima.
    Mirek: Tady není žádná duchna.
  • 00:40:20 Tady je skříň, židle, postel
    a moje deka. To je všecko.
  • 00:40:24 Franta: Promiň, Miro. Dobró!
  • 00:40:27 Dvanáct hodin v noci.
    Franta: Miro, spíš?
  • 00:40:31 Mirek: Samozřejmě. Co zas chceš?
    Franta: Mě zas posílajó z recepce.
  • 00:40:34 Prej tam tu duchnu máš. Dej mi to.
    Mně je kaltna a nemůžu usnout.
  • 00:40:39 Já tady mám sekyrku, a tu ti
    zatnu do hlavy, ty parchante,
  • 00:40:44 jestli sem ještě jednou vlezeš.
    -Sorry, Miro. Dobró!
  • 00:40:49 Jedna hodina v noci.
    Franta: Miro, spíš?
  • 00:40:52 Tak klidně spi. Už se to našlo!
  • 00:40:57 Moment!
  • 00:40:59 Moment! To není pointa.
  • 00:41:02 To byste Frantu Kocourka podcenili.
    Kdepak.
  • 00:41:05 Dvě hodiny v noci. Šílený Hofman
    se sekyrkou letí ke dveřím.
  • 00:41:10 Ty hajzle! Otevře dveře,
    tam je slečna z recepce a říká:
  • 00:41:14 Pan Kocourek vám posílá náhradní
    povlečení. To je pointa!
  • 00:41:29 ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
  • 00:43:24 Tak to byla Iva Frühlingová.
    Já se vrátím ještě jednou
  • 00:43:28 do těch lázní, protože tam je
    krásně a my tam s Frantou Kocmanem
  • 00:43:32 jezdíme rádi a známe to tam už.
    Tam jsou zavedené rituály.
  • 00:43:36 Třeba od dvanácti do jedné
    se čistí bazén, a to my víme.
  • 00:43:40 To je pro nás příležitost,
    protože my nemáme plavky.
  • 00:43:42 Máme povoleno si tam jen tak plavat
    Zároveň pomáháme čistit bazén.
  • 00:43:47 A já jsem tam jeden den plaval sám.
    Franta usnul po nočním rybolovu.
  • 00:43:51 Přišla sestřička a říká:
    Dneska musíte skončit dřív,
  • 00:43:55 protože rakouské penzistky
    sem jdou cvičit.
  • 00:43:59 Já říkám: To nevadí. Samozřejmě.
    To se nedá nic dělat.
  • 00:44:02 Ale Kocmanovi
    to nemusíme říkat, že jo?
  • 00:44:07 A ona, jak už je s námi na jedné
    lodi, tak říká: A víte, že ani ne.
  • 00:44:13 A já už telefon nahoru a říkám:
    Frantíku, kde jsi? Já jsem tu sám.
  • 00:44:17 Franta: Já už tam valím,
    já su hned důle, hned su za tebó.
  • 00:44:21 Franta přišel a sestřička říká: Kde
    jste? Pan Donutil tam plave sám.
  • 00:44:26 Vysvlečte se donaha, tady
    si zavěšte trenýrky na hřebíček,
  • 00:44:30 já vám otevřu dveře do bazénu,
    skočte tam za ním lomeňáka.
  • 00:44:34 Franta se rozběhl, skočil lomeňáka
    a baby měly weihnacht.
  • 00:44:48 Tam se ozývalo jenom:
    Fanatastisch! Unglaublisch!
  • 00:44:54 Lidem se má dělat radost.
  • 00:44:56 Já jsem říkal, že jezdíme
    na ryby do míst, kde nikdo není.
  • 00:45:00 To je důležité. Já jsem celý rok
    mezi vámi. Je mi velmi dobře.
  • 00:45:04 Ale čas od času musíte udělat
    odbočku někam, kde je ticho,
  • 00:45:08 teče řeka, berou ryby, mlčí Kocman,
    a přesto se tam dějou věci.
  • 00:45:13 Například přijede chlap z Břeclavi.
    To poznáte hned podle SPZ.
  • 00:45:17 Vyjde z auta, v ruce drží flašku
    slivovice a už z dálky volá:
  • 00:45:21 Tož chlapi, dáme si slivovicu?
    Já říkám: Franto, já jedu domů.
  • 00:45:25 Franta říká: Co blbneš?
    Co bys jezdil dom? Ať jede dom on.
  • 00:45:29 Dělej hluchoněmýho a je, ne?
    A už to máme domluvený.
  • 00:45:33 A chlap zase: Dáme si slivovicu?
  • 00:45:37 A Franta: Neřvi, prosím tě.
    Vždyť on je hluchoněmej.
  • 00:45:40 Tož to jsem nevěděl.
    Tož aby aj on z teho něco měl.
  • 00:45:45 Dáme slivovicu?
  • 00:45:49 Já jsem vstal a začal jsem dělat:
    Brm, brm! Brm, brm! Brm, brm!
  • 00:45:53 On se na mě koukal a říkal
    Frantovi: Synku, co to dělá?
  • 00:45:58 Franta: Co by dělal? Je
    hluchoněmej. Navíc je notorik.
  • 00:46:02 A má sílu v paži. On ti čapne tu
    slivovicu a už ji nikdy neuvidíš.
  • 00:46:05 Chlap: To byla byla škoda.
    Já ju dám do auta a vrátím sa.
  • 00:46:09 Přišel a furt mě očumoval.
    A říká: Synku, poslouchaj,
  • 00:46:13 to není Donutil? Franta říká:
    Ne, to je jeho blbé brácha.
  • 00:46:18 Chlap: A on neslyší?
    Franta: Ne, vůbec.
  • 00:46:21 Tož to já ti též něco řeknu
    o tem jeho bratrovi, víš?
  • 00:46:25 O tem hercovi. To ti je sviňa!
  • 00:46:30 Ten chlašče jak duha.
    On kolikrát tady leží s hajným,
  • 00:46:33 za kterým jezdí, zchlastaný ležá
    přes cestu, traktor nemože projet.
  • 00:46:38 Ve mně to vřelo. Já jsem měl
    sedmnáct let zákaz alkoholu,
  • 00:46:42 a teď takový pomluvy.
    Ale nechtěl jsem to pokazit.
  • 00:46:45 Tak jsem vstal a pokračoval jsem:
    Brm, brm. Brm, brm. Brm, brm.
  • 00:46:48 On se na mě podívá a říká: Já ti
    dám brm, brm! Řekni si bratrovi.
  • 00:46:52 Hercovi, rozumíš? Ten má peníze,
    ať ti kúpi brm, brm.
  • 00:46:56 Vy celá rodina chlaščete.
    Tata chlastajú, mama chlastajú.
  • 00:47:00 Všici chlaščete a já to mám
    z Břeclavi sponzorovat?
  • 00:47:05 Já jsem to nevydržel,
    já jsem vyletěl a říkám:
  • 00:47:08 Ty hajzle břeclavskej! A on:
  • 00:47:23 Tohle my máme na rybách,
    kde má bejt klid a ticho.
  • 00:47:26 My sedíme večer,
    chytáme s Frantou candáty...
  • 00:47:29 Teda čekáme na candáty,
    abych byl přesnej.
  • 00:47:32 Franta má úžasný rybářský vybavení.
    On má nejdražší pruty,
  • 00:47:36 nejdražší navijáky a silony.
    On má hlásiče.
  • 00:47:40 Jemu to hlásí,
    odkud jede jaká ryba, jak vypadá.
  • 00:47:44 To nemusím rybářům vysvětlovat.
    To je spíš tip pro manželky.
  • 00:47:48 Když je záběr, tak to udělá vrrr!
    To je moment,
  • 00:47:51 kdy z každýho rybáře, Kocmana
    nevyjímaje, se stane magor.
  • 00:47:54 Ty vole, to je ryba!
    Mám ju seknout? Miro, teď?
  • 00:47:59 Já říkám: Počkej. Vydrž.
    Jenom popojede, pak ho sekneš.
  • 00:48:02 Já to nevydržím, Ty vole,
    ten jede, ten valí!
  • 00:48:05 Miro, kam vede šňůra?
    Já říkám: Franto, k lesu!
  • 00:48:09 Franta: K lesu? Já jsem to nahodil
    tady do tůňky, jak oni bejvávajó.
  • 00:48:11 Já říkám: Já nevím, kam jsi to
    nahodil, ale vede to k lesu.
  • 00:48:14 A tam je jelen čtrnácterák...
    Franta je jedinej rybář na světě,
  • 00:48:18 kterej chytil jelena na udici.
    To se nepovedlo nikomu.
  • 00:48:21 Ten jelen se šel napít. On nevěděl,
    že tam Kocman má nahozeno.
  • 00:48:26 Omotal to ťapkou a vlekl ho k lesu.
    Franta má drahej silon,
  • 00:48:30 čili on mu de facto odmotal auto.
  • 00:48:43 Já jsem tahal jednoho candáta za
    druhým, protože oni najeli pěkně
  • 00:48:47 a Kocman navíjel.
    Za čtrnáct dní jsme tam přijeli
  • 00:48:51 a já už jsem byl připravenej.
    Bodnul jsem tam cedulku s nápisem:
  • 00:48:54 Jelene, pozor! Tady chytá Kocman!
  • 00:48:57 Pak za týden byl magor ze mě,
    protože já jsem měl záběr.
  • 00:49:00 Teď jsem s tím zápolil
    a Franta nikde. Já říkám:
  • 00:49:03 Franto! Pojď sem! Kde jsi?
    Franta přiběhl: Co je?
  • 00:49:07 Já říkám: Dívej se! Něco tam je.
    On říká: Ten valí! Ten jede!
  • 00:49:10 Ty vole! To bude síla.
    To bude asi úhoř.
  • 00:49:13 Ale kdepak úhoř. Víte, co mi tam
    přivázal? To, co občas dostáváme.
  • 00:49:17 Takový to zlatý zrcadýlko Týtý.
    Já říkám: Vždyť mi to zrezaví.
  • 00:49:21 Franta: Získej si další, Miro.
  • 00:49:29 Tohle všechno nám tady Franta
    Kocourek zanechal jako dědictví.
  • 00:49:35 Myslím si, že bych měl pozvednout
    něco lepšího než je tohle,
  • 00:49:40 co tady stojí.
    A měl bych pronést přípitek.
  • 00:49:44 Ale já si myslím, že si těch
    přípitků ještě dneska užijete plno.
  • 00:49:47 Že to není nezbytně nutné.
    Navíc tohle mi připomíná,
  • 00:49:51 jak jsem jednou vypil vázičku.
    Ano. To bylo v Hodoníně.
  • 00:49:55 Pořadatel vždycky něco nachystá,
    aby nevysychalo.
  • 00:49:59 Ale tam to nebyl pořadatel, ale
    mladá umělkyně, který vystupovala
  • 00:50:02 přede mnou. Vzala si hamižně kvítí
    a nechala mi tam vázu.
  • 00:50:06 Já jsem to nevěděl a napil jsem se.
    To byl hnus!
  • 00:50:10 Ale vnitřní hlas mi říkal:
    Pij dál, ať neurazíš!
  • 00:50:15 Třeba je to jejich místní léčivá
    smradlavka. Mají ji tady rádi.
  • 00:50:19 Já jsem to sjel celý, ale ke konci
    první půle to už bylo náročný!
  • 00:50:26 A ti Hodoňáci si říkali:
    Kurňa, ten má choreografiu!
  • 00:50:39 Tak já bych vám přál, abyste
    si pro zbytek dnešního večera,
  • 00:50:43 dnešní noci vytvořili tu nejlepší,
    vlastní, osobitou,
  • 00:50:47 charakteristickou choreografii
  • 00:50:50 a abyste se protančili,
    pokud je to možné,
  • 00:50:53 do toho příštího krásného roku.
    Dámy a pánové, rok 2006 končí.
  • 00:50:58 Užijte si krásně, ve zdraví
    a ve spokojenosti ten příští rok,
  • 00:51:03 rok 2007!
  • 00:51:55 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize, 2006

Související