iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
18. 5. 2008
19:31 na ČT24

1 2 3 4 5

14 hlasů
5017
zhlédnutí

Planeta Věda

Po stopách zla v člověku

22 min | další Vzdělávání »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Planeta Věda

  • 00:00:25 Dobrý den, začíná PLANETA VĚDA.
  • 00:00:29 Na konci dubna šokoval svět příběh
    rakouské rodiny Fritzlových.
  • 00:00:33 42letá Elisabeth se téměř
    po čtvrt století osvobodila
  • 00:00:36 ze sklepního vězení, kde ji
    celou dobu držel vlastní otec.
  • 00:00:40 Spolu s ní žily v kobce tři děti,
    které počala se svým věznitelem.
  • 00:00:44 Štáb PLANETY VĚDA se proto zeptal
    českých psychologů:
  • 00:00:47 Co prožívají oběti takového činu?
  • 00:00:49 A dokáží se ještě někdy
    zařadit do společnosti?
  • 00:00:52 Naším průvodcem bude psycholog
    a soudní znalec Slavomil Hubálek.
  • 00:00:56 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:00:58 Pane Hubálku, je ten rakouský
    případ něčím výjimečný?
  • 00:01:02 Ten případ je výjimečný
    z řady aspektů, zejména proto,
  • 00:01:08 že oběti toho incestu
    byly uvězněny.
  • 00:01:11 My ze soudní praxe známe to,
    že se incest ve všech zemích světa
  • 00:01:15 stává, ale poprvé se setkáváme
    se situací, kdy takhle dlouho
  • 00:01:20 byly ty oběti drženy ve vězení.
  • 00:01:28 Nejde o několik dvouminutových
    šotů ve zprávách, nejde ani o film.
  • 00:01:32 Jde o psychologické drama
    dlouhé tisíce dní.
  • 00:01:35 Sklepení v Amstettenu se stalo
    synonymem neuvěřitelného utrpení.
  • 00:01:39 Je to zároveň neobyčejný případ
    pro psychology,
  • 00:01:43 nemá žádnou paralelu.
  • 00:01:44 Co způsobilo dlouhodobé věznění
    a trýznění v duších obětí?
  • 00:01:48 Jak popsat osobnost věznitele
    Josefa Fritzla?
  • 00:01:53 Ten rakouský případ je zajímavý
    například proto, že se jedná
  • 00:01:57 o středostavovského tatíka,
    relativně dobře společensky
  • 00:02:00 adaptovaného, movitého.
  • 00:02:03 A ten způsob vybudování vězení
    je velmi rafinovaný.
  • 00:02:09 Bezesporu vysoká inteligence,
    silná vůle a totální ztráta
  • 00:02:13 rodičovské lásky a citu.
  • 00:02:18 Velmi pravděpodobně půjde
    o jedince, který trpí
  • 00:02:21 silnou poruchou osobnosti,
    dřív jsme tomu říkali psychopatií.
  • 00:02:25 Je emocionálně plochý,
    není schopen soucitu.
  • 00:02:32 Není schopen vcítění do druhého,
    je bezohledný.
  • 00:02:35 V Josefu Fritzlovi se spojují
    dva základní modely chování
  • 00:02:39 sexuální agrese vůči dětem.
  • 00:02:42 Pedofilové naplňují často své touhy
    uvnitř rodiny, skrytě zneužívají
  • 00:02:47 své rodičovské moci nad dítětem.
  • 00:02:49 Druhou cestou pedofilů
    je cesta lovecká.
  • 00:02:51 Nejde jen o pokusy znásilnit
    školačku ve výtahu, známé jsou
  • 00:02:55 případy únosů, dlouhodobé
    věznění a ukrývání.
  • 00:03:00 To, co je na tom trošku zvláštního,
    je, že to je vlastně případ
  • 00:03:04 incestu, při němž oběť je nejenom
    pohlavně zneužívána,
  • 00:03:07 ale takto izolována.
  • 00:03:09 Takhle se obyčejně ti otcové, kteří
    zneužívají své děti, nechovají.
  • 00:03:15 Nejspíš ze strachu z vyzrazení,
    možná ze sexuálních důvodů
  • 00:03:19 se Josef Fritzl stal jedním
    z nejnestvůrnějších
  • 00:03:22 otců současnosti.
  • 00:03:23 Jak ho asi vnímala Elizabeth a její
    děti, když otvíral tajné dveře?
  • 00:03:28 Snažili se o útěk,
    nebo jen odevzdaně čekali,
  • 00:03:31 až se nabaží a zase odejde?
  • 00:03:34 Já si myslím, že si nemůžeme vůbec
    ani přesně představit,
  • 00:03:38 co se odehrává v psychice oběti,
    protože to je sociálně
  • 00:03:41 zcela výjimečná situace.
  • 00:03:43 Ta výjimečnost spočívá
    ve dvou momentech.
  • 00:03:46 Zaprvé že oběť je naprosto
    izolována od sociálního okolí.
  • 00:03:50 To znamená, že ona nemá žádnou
    možnost sociální podpory,
  • 00:03:54 je odkázána pouze na sebe. To je
    první charakteristika té situace.
  • 00:03:58 Ta druhá charakteristika té situace
    spočívá v tom, že jediná osoba,
  • 00:04:03 se kterou máte kontakt, je současně
    osoba, která vás ohrožuje,
  • 00:04:07 ze které plyne extrémní nebezpečí.
  • 00:04:09 Základním obranným mechanizmem
    v krizové situaci je útok nebo
  • 00:04:13 útěk, Elizabeth se pokusila utéct
    od sexuálně zvrhlého otce dvakrát,
  • 00:04:18 jenže prohrála.
    Otec ji omámil a na 24 let zavřel.
  • 00:04:21 Na útok se Elizabeth nejspíš
    necítila nebo měla strach
  • 00:04:25 z nejrůznějších hrozeb.
  • 00:04:27 Často se u obětí objevují obranné
    mechanizmy, které jsou bezděčné.
  • 00:04:32 Nejsou produktem nějakého volního
    rozhodnutí, ale jsou spontánní
  • 00:04:36 obranné a v tom smyslu, že vlastně
    produkují na povrch to těžko
  • 00:04:40 pochopitelné chování oběti.
  • 00:04:42 To jest, oběť zdánlivě spolupracuje
    s pachatelem, oběť má k němu i svým
  • 00:04:47 způsobem určité sympatie.
  • 00:04:49 Úplně konkrétní ilustrace je třeba
    právě Natasha Kampusch,
  • 00:04:52 která v posledních obdobích svého
    věznění dokonce byla
  • 00:04:56 s pachatelem na několika výletech,
    byla s ním lyžovat.
  • 00:05:00 A okolí se potom divilo jak to,
    že neutekla.
  • 00:05:03 Ta odpověď je velmi jednoduchá,
    protože se svého trýznitele
  • 00:05:07 nesmírně bojí a protože v tom
    okamžiku už vůbec nevěří na to,
  • 00:05:11 že má reálnou šanci na záchranu.
  • 00:05:13 Láska k trýzniteli, označovaná
    jako stockholmský syndrom,
  • 00:05:17 byla popsána po loupežném
    přepadení banky v 80. letech.
  • 00:05:21 Oběti se i před soudem začaly
    zastávat pachatelů, a to i přesto,
  • 00:05:25 že se k nim chovali velmi brutálně.
  • 00:05:27 My známe ten tzv. stockholmský
    syndrom, kterým je pojmenován
  • 00:05:33 vztah, dokonce až erotický vztah,
    který se vytváří mezi únoscem
  • 00:05:37 a unesenou osobou nebo rukojmím.
  • 00:05:40 Ale ten stockholmský syndrom platí
    pro lidi, kteří si byli
  • 00:05:43 předtím navzájem cizí.
  • 00:05:45 Ten se vyvíjí v poměrně krátké
    době, protože ty únosy zpravidla
  • 00:05:50 netrvají moc dlouho, a může být
    poměrně dost intenzivní.
  • 00:05:54 Tady ta situace je trošku jiná.
  • 00:05:56 Osvobození. Jenže co bude dál?
  • 00:05:59 Jakým způsobem se bude Elisabeth
    a její tři děti vracet
  • 00:06:02 do svobodného světa?
  • 00:06:04 Jak dohnat tisíce dní nekonečného
    domácího vězení?
  • 00:06:07 Pane Hubálku, jak si jako psycholog
    vysvětlujete jednání toho
  • 00:06:11 pachatele, je to otázka nějaké
    duševní choroby?
  • 00:06:15 S největší pravděpodobností ten
    pachatel nebude duševně nemocný
  • 00:06:21 v pravém slova smyslu, ale bude to
    osobnost extrémně narcistická,
  • 00:06:25 psychopatická, bezohledná.
  • 00:06:27 V podstatě se dá říct,
    bude to zlý člověk.
  • 00:06:30 Takže je zodpovědný za ty své činy?
  • 00:06:32 Já jsem přesvědčen,
    že bude zodpovědný.
  • 00:06:36 Samozřejmě že jeho obhájce se bude
    snažit z něj udělat
  • 00:06:39 duševně chorého, ale to už tak
    v těchto případech bývá.
  • 00:06:43 A pokud vím, tak v případech
    incestů jsou ti pachatelé prakticky
  • 00:06:47 vždycky způsobilí k právním úkonům
    a za své chování plně zodpovědní.
  • 00:06:52 V médiích se objevily takové
    informace, že on sám vysvětluje
  • 00:06:56 to své chování tím, že tu dceru
    chtěl ochránit před drogami.
  • 00:07:00 Tak on má asi vytvořenou nějakou
    takovou omluvnou konstrukci.
  • 00:07:04 Překročení incestního tabu
    je vždycky spojeno s tak masivním
  • 00:07:09 pocitem viny, že ti pachatelé
    ve všech případech,
  • 00:07:12 i ti velmi primitivní, potom
    hledají jakési vysvětlení,
  • 00:07:17 které je staví do trošku
    lepšího světla.
  • 00:07:21 On bude možná tvrdit, že ji chránil
    před zlobou světa nebo před drogami
  • 00:07:27 nebo před alkoholizmem.
  • 00:07:29 Bude si hledat jakési vysvětlení,
    kterému se odborně říká
  • 00:07:34 racionalizace nebo
    pseudoracionalizace.
  • 00:07:37 A to je vlastně takový mechanizmus,
    kterým sám on sebe před sebou
  • 00:07:42 se snaží trochu vyvinit.
  • 00:07:45 Je to takové zoufalé volání
    po nalezení vysvětlení něčeho,
  • 00:07:50 co je v podstatě nevysvětlitelné.
  • 00:07:55 Zajatci jsou na svobodě,
    jejich cesta do společnosti bude
  • 00:07:59 ještě dlouhá. Odborníci se shodují,
    že může trvat i několik let.
  • 00:08:03 Týdny, měsíce a roky
    v temném sklepení.
  • 00:08:07 Vzpomínka na okolní svět pomalu
    bledne, naděje na záchranu
  • 00:08:10 už dávno zmizela. Najednou se dveře
    přece jen otevřou.
  • 00:08:14 Překročit práh vězení a vrátit se
    do společnosti je ale těžší,
  • 00:08:17 než se může zdát.
  • 00:08:19 V okamžiku jejich záchrany
    se dostávají do světa,
  • 00:08:25 který je pro ně zcela nový,
    na který nejsou vůbec připraveni.
  • 00:08:29 A to nejde pouze o nějaké fyzikální
    parametry, že se najednou pohybují
  • 00:08:33 ve větším prostředí, že mají
    problémy s citlivostí na světlo.
  • 00:08:38 Jde samozřejmě i o sociální
    aspekty, najednou kontaktují
  • 00:08:41 s jinými lidmi. To jsou situace,
    na které vůbec nebyli připraveni.
  • 00:08:46 Krok za krokem teď budou
    psychologové pomáhat rodině
  • 00:08:49 přijmout svobodný život.
  • 00:08:51 Musí se naučit komunikovat s lidmi,
    chodit nakupovat
  • 00:08:54 nebo přecházet silnici.
  • 00:08:56 Elisabeth to naposledy dělala
    v 18 letech, její děti nikdy.
  • 00:09:00 Z pohledu vývojového by se dalo
    říci, že určitou optimálnější
  • 00:09:04 startovací dráhu má právě
    ten nejmenší, tj. pětiletý chlapec,
  • 00:09:08 protože jeho traumatizace
    nebyla tak dlouhá.
  • 00:09:14 To znamená, že je ve věkovém období,
    kdy existují ještě vývojové šance.
  • 00:09:20 Dějiny psychologie znají i případy,
    kdy se začlenění do společnosti
  • 00:09:24 nepodařilo vůbec.
  • 00:09:26 V roce 1970 šokoval Ameriku
    případ 13leté Jenny.
  • 00:09:30 Psychopatický otec ji držel
    od dětství o samotě,
  • 00:09:33 přivázanou k dětské židličce.
  • 00:09:35 Zanedbané dítě téměř neumělo
    chodit ani mluvit.
  • 00:09:39 I přes intenzivní práci psychologů
    se souvislé řeči nikdy nenaučila,
  • 00:09:43 dodnes žije v ústavu pro postižené.
  • 00:09:45 Podobně špatný konec měl i příběh
    Amaly a Kamaly, indických děvčátek,
  • 00:09:50 která vyrůstala ve vlčí smečce.
  • 00:09:52 Ani ony nezvládly přechod
    do lidské společnosti.
  • 00:09:57 Má se za to, že pokud člověk
    v raném věku, dejme tomu
  • 00:10:01 do 3 - 4 let nenajde něco jako
    sociální odezvu, tak pak už je
  • 00:10:06 ta jeho šance na zařazení
    do sociálního světa velmi nízká.
  • 00:10:11 Je to hlavně schopnost mluvit,
    kterou tzv. vlčí děti nikdy
  • 00:10:15 úplně nezvládnou.
  • 00:10:16 Podobné je to ale i s neverbální
    komunikací nebo schopností
  • 00:10:20 mít vztah k jiným lidem.
  • 00:10:22 Aniž si to uvědomujeme,
    učíme se těmto dovednostem
  • 00:10:26 od útlého dětství, psychologové
    hovoří o tzv. citlivých obdobích.
  • 00:10:30 Každá schopnost, vlastnost nebo
    dovednost se rozvíjí v určitém
  • 00:10:34 věku. Pokud se promarní ta správná
    chvíle, dítě už ztrátu nedohoní.
  • 00:10:38 Nám připadá samozřejmé, že dokážeme
    z tváře druhého odečíst souhlas,
  • 00:10:43 nesouhlas, radost, smutek.
  • 00:10:45 To je ale dovednost,
    která také se musí vytvářet,
  • 00:10:49 vytváří se v raném věku.
  • 00:10:52 Pochopitelně během života se dále
    tato dovednost ještě zdokonaluje
  • 00:10:56 a socializuje, ale tyhle
    dvě dovednosti jsou ty základní,
  • 00:11:00 které potom těm dětem budou chybět.
  • 00:11:02 Děti Elisabeth Fritzlové měly
    tak svým způsobem štěstí,
  • 00:11:06 matka o ně v jejich izolaci
    pečovala a naučila je těm
  • 00:11:09 nejzákladnějším dovednostem.
  • 00:11:11 Jejich další osud teď leží
    v rukou rakouských psychologů.
  • 00:11:16 Pane Hubálku, z minulosti jsou
    známé případy tzv. vlčích dětí,
  • 00:11:20 které vyrůstaly v úplné izolaci.
  • 00:11:23 Ty se nikdy nenaučily mluvit
    nebo nějak lidsky fungovat.
  • 00:11:26 Dá se předpokládat nějaká paralela
    s tímto případem?
  • 00:11:30 Myslím si, že ta paralela
    je velice vzdálená.
  • 00:11:35 Tady ty děti měly matku,
    naučily se mluvit,
  • 00:11:39 základní lidské reakce asi zvládly.
    K té matce zjevně měly dobrý vztah.
  • 00:11:44 Nevíme, jaký měly vztah
    k tomu otci-dědečkovi.
  • 00:11:47 Ona zjevně špatný, protože už ho
    nikdy nechce v životě vidět,
  • 00:11:51 z toho se dá leccos vysoudit.
  • 00:11:54 Je velice zajímavé, že ty děti měly
    k dispozici televizi, takže
  • 00:11:58 řadu informací z našeho světa mají
    zprostředkovanou přes televizi.
  • 00:12:03 Možná, že ta televize řadu
    těch nedostatků zkompenzovala
  • 00:12:08 nebo řadu z toho, co jim bylo
    odebráno, tak jim zprostředkovala.
  • 00:12:15 Na druhou stranu my vůbec nevíme,
    jak to na dětskou psychiku může
  • 00:12:20 působit, když má svět jenom
    takto zprostředkovaný.
  • 00:12:24 A určitě z toho bude nějaký
    velice zajímavý výzkum.
  • 00:12:29 Jak myslíte, že teď budou
    postupovat ti rakouští
  • 00:12:32 psychologové, kteří pečují
    o tu rodinu v současnosti?
  • 00:12:36 Myslím si, že udělají projekt,
    který bude postaven
  • 00:12:40 na skupinové psychoterapii.
  • 00:12:42 Myslím, že určitě to bude dvojice
    mladých terapeutů, muže a ženy,
  • 00:12:47 a že se pokusí zrekonstruovat
    vlastně psychický vývoj
  • 00:12:50 v normální rodině.
  • 00:12:52 Myslím si, že tady bude velice
    důležité, aby se to odehrálo
  • 00:12:57 v prostředí, které bude těm dětem
    vstřícné, příjemné a vytvoří v nich
  • 00:13:01 důvěru v to, že svět je dobrý
    a pro ně vlastně přátelský a hezký.
  • 00:13:12 Co práce s tou ženou?
  • 00:13:14 Ona vlastně byla obětí takového
    závažného činu, jako je incest,
  • 00:13:18 jak s ní budou postupovat?
  • 00:13:20 Postupy při terapii incestu jsou
    popsány v řadě odborných knih.
  • 00:13:31 Samozřejmě že každý případ se musí
    potom řešit individuálně.
  • 00:13:35 To si myslím, že bude nejtěžší
    část té terapie.
  • 00:13:38 I tady se dá ale předpokládat,
    že po několika letech by se mohla
  • 00:13:42 vrátit do plus mínus normálního
    světa, tedy že při dobře provedené
  • 00:13:47 psychoterapii se podaří
    minimalizovat škody,
  • 00:13:50 které na ní byly napáchány.
  • 00:13:54 Podobné případy vyvolávají
    ve společnosti hrůzu.
  • 00:13:57 Stejné to bylo i potom,
    co vyšly najevo zločiny
  • 00:14:00 hitlerovského Německa.
  • 00:14:02 Už tehdy se začali psychologové
    ptát: Kde se bere zlo v člověku?
  • 00:14:06 Byly tu první experimenty a jejich
    výsledky odborníky překvapily.
  • 00:14:10 Ukázalo se, že za určitých
    okolností se v monstrum dokáže
  • 00:14:14 proměnit téměř každý.
  • 00:14:18 Je člověk od přírody
    dobrý nebo zlý?
  • 00:14:21 Otázka, kterou si v minulosti
    kladly nejrůznější filozofie
  • 00:14:24 a náboženství. Psychologové začali
    hledat odpověď po 2. světové válce.
  • 00:14:29 Jak je možné, že se tisíce lidí
    ochotně účastnily
  • 00:14:32 pronásledování Židů? A kdo může
    za krutost komunistických režimů?
  • 00:14:38 Jeden názorový proud říká,
    že existuje určité zlo,
  • 00:14:41 které může být člověku vloženo
    jako jakýsi program.
  • 00:14:44 To jsou teorie založené na tzv.
    komplikovaných charakterech,
  • 00:14:48 čili to zlo dávají dovnitř
    do osobnosti a nespecifikují blíže,
  • 00:14:53 odkud se zlo v osobnosti vzalo.
  • 00:14:55 Na druhé straně existují teorie
    situacionistického typu,
  • 00:15:00 které říkají, že za určitých
    okolností se z každého člověka
  • 00:15:04 může stát bestie nebo monstrum.
  • 00:15:07 Na amerických univerzitách
    tak vznikla od 60. let řada
  • 00:15:11 experimentů, které představy
    o přirozeně dobrém nebo zlém
  • 00:15:15 člověku od základů nabouraly.
  • 00:15:17 Jejich průkopníkem byl sociální
    psycholog Stanley Milgram.
  • 00:15:20 Na yaleské univerzitě provedl
    v roce 1961 legendární experiment.
  • 00:15:25 Jeho cílem bylo zjistit, jak moc
    jsou obyčejní lidé ochotni
  • 00:15:29 ubližovat jiným,
    pokud jim to přikáže osoba,
  • 00:15:32 jejíž autoritu uznávají.
  • 00:15:37 Ty nejznámější pokusy byly udělány
    tak, že se těm experimentujícím
  • 00:15:41 osobám řeklo,
    že se studuje proces učení.
  • 00:15:48 A ten že se posiluje tím,
    že při chybě dostává ta zkoumaná
  • 00:15:52 osoba malou elektrickou ránu.
  • 00:15:55 Řeklo se, že je možno ty rány
    postupně zvyšovat a že smrtelná
  • 00:15:59 dávka je tolik a tolik voltů.
  • 00:16:04 Dva muži si rozdělí role učitele
    a žáka, od sebe jsou odděleni
  • 00:16:08 stěnou a komunikují pomocí
    dorozumívacího zařízení.
  • 00:16:12 Učitel pokládá otázky.
  • 00:16:14 Při každé špatné odpovědi
    dostává žák elektrickou ránu.
  • 00:16:20 PO ODPOVĚDI ZA ZDÍ NÁSLEDUJE
    ZABZUČENÍ A VÝKŘIK
  • 00:16:25 S každou další chybou povzbuzuje
    experimentátor učitele
  • 00:16:29 k větší ráně.
  • 00:16:30 Žák je ale ve skutečnosti
    spolupracovníkem experimentátora
  • 00:16:35 a žádné elektrické rány nedostává.
  • 00:16:37 Křik a řev, který se ozývá
    z reproduktorů, je jenom nahraný.
  • 00:16:41 Výsledky experimentu byly šokující,
    víc než 2/3 zúčastněných bylo
  • 00:16:45 při povzbuzování experimentátorem
    ochotno dojít k nejsilnější ráně.
  • 00:16:50 Ty pokusy se opakovaly
    v nejrůznějších podobách.
  • 00:16:53 Např. tak, že experimentálně
    zdravotním sestrám někdo
  • 00:16:57 zatelefonoval, představil se jako
    lékař a řekl, že určitému
  • 00:17:01 pacientovi se má zdvojnásobit
    množství léků, které on bere.
  • 00:17:06 Přestože to byla dávka, která mohla
    ohrozit toho pacienta na životě,
  • 00:17:11 tak většina těch sester tomu
    příkazu slepě podlehla
  • 00:17:14 na základě telefonátu.
  • 00:17:19 Byla to právě postava lékaře
    nebo experimentátora,
  • 00:17:22 která z testovaných osob
    sejmula pocit zodpovědnosti.
  • 00:17:25 Podobně možná i řadoví dozorci
    v koncentračních táborech
  • 00:17:29 pouze poslušně vykonávali
    příkazy svých nadřízených.
  • 00:17:34 Pane Hubálku, přispěly podobné
    experimenty k pochopení takových
  • 00:17:38 těch patologických jevů
    ve společnosti, třeba toho,
  • 00:17:41 o čem jsme mluvili dnes?
  • 00:17:43 Ano, samozřejmě, ty experimenty
    byly primárně zaměřeny na studium
  • 00:17:50 konformity, na studium toho,
    k čemu nás může vést slepá
  • 00:17:53 poslušnost k jakýmsi autoritám.
  • 00:17:58 Ale současně ty experimenty nám
    říkají, že pokud nějaký jedinec
  • 00:18:04 je bez jakékoliv sociální kontroly,
    tak se může stát ve svém
  • 00:18:09 chování nebezpečný svému okolí.
  • 00:18:12 A tady v tom případě, o kterém dnes
    mluvíme, je to také selhání
  • 00:18:17 širší rodiny, kamarádů,
    známých, sousedů.
  • 00:18:22 V poslední reportáži se podíváme
    na nejznámější psychologický
  • 00:18:27 experiment všech dob.
  • 00:18:29 Uskutečnil se v r. 1971 na půdě
    americké stanfordské univerzity.
  • 00:18:35 Na začátku všeho byl inzerát
    v novinách: Hledáme dobrovolníky
  • 00:18:38 pro psychologický experiment.
  • 00:18:40 Profesor stanfordské univerzity
    P. Zimbardo zájemce podrobil
  • 00:18:44 psychologickým testům, prošlo jimi
    24 amerických a kanadských
  • 00:18:48 převážně univerzitních studentů.
  • 00:18:50 Všichni byli zdraví, inteligentní,
    morálně bezúhonní a většinou
  • 00:18:53 pocházeli ze střední vrstvy.
  • 00:18:58 Zimbadovy experimenty naznačily,
    že za určitých okolností,
  • 00:19:02 zvláště v situacích izolace
    od vnějšího světa, může prakticky
  • 00:19:06 každý člověk sáhnout k násilí,
    k poškozování druhých.
  • 00:19:10 Experiment probíhal ve velmi
    reálných kulisách.
  • 00:19:13 Pro budoucí vězně přijeli
    policisté, 9 mladíků spoutali,
  • 00:19:16 prohledali a sdělili jim obvinění
    ze spáchání ozbrojené loupeže.
  • 00:19:20 Na policejní stanici jim odebrali
    otisky prstů a se zavázanýma očima
  • 00:19:25 je odvedli do cely
    předběžného zadržení.
  • 00:19:30 Během několika dní se ukázalo,
    že skutečně ti lidé přijali tu roli
  • 00:19:35 tak, že ti věznitelé ponižovali,
    ubližovali, uráželi a ti vězni
  • 00:19:40 se velmi submisivně podrobili
    celé té úplně nesmyslné proceduře.
  • 00:19:47 Aby dozorci vězně co nejvíc
    ponížili, svlékli je donaha,
  • 00:19:51 vydezinfikovali sprejem proti vším,
    dali jim zženštělé uniformy
  • 00:19:55 a oslovovali je pouze čísly.
    Navíc jim uvázali řetěz kolem nohy.
  • 00:19:59 Dozorci nosili uniformy,
    píšťalku, policejní obušek
  • 00:20:02 a zrcadlové sluneční brýle.
  • 00:20:04 Jejich úkolem bylo získat
    si autoritu, aniž by použili
  • 00:20:08 fyzické násilí.
  • 00:20:10 Ti lidé neměli žádnou zpětnou vazbu
    s okolím, neměli možnost
  • 00:20:14 komunikovat s jinými lidmi než sami
    mezi sebou a s těmi "vězniŞ.
  • 00:20:20 Vžili se natolik do té situace,
    že se chovali v téhle
  • 00:20:24 izolaci zcela nevybíravě.
  • 00:20:26 Vězni naprosto podlehli svým rolím.
  • 00:20:28 Každý se ale s pocitem ponížení
    a bezmocnosti vyrovnával jinak.
  • 00:20:32 Někteří se snažili dozorcům
    vzpírat, 4 vězni se psychicky
  • 00:20:36 zhroutili, někteří měli
    i zdravotní problémy,
  • 00:20:39 ostatní se chovali vzorně.
  • 00:20:40 Nikdo nepředpokládal, jak rychle
    jsme schopni spadnout do té role
  • 00:20:45 vězeň - věznitel, tyran - oběť.
  • 00:20:48 Všechny tyto výzkumy nám hodně
    napovídají na tu otázku:
  • 00:20:52 Jak je to možné?
  • 00:20:56 No, je to možné a jsme bohužel
    asi mnohem víc manipulovatelní,
  • 00:21:00 než si myslíme.
  • 00:21:03 Už 5. den experimentu se u všech
    vězňů projevil rozklad osobnosti
  • 00:21:07 a zmizela i soudržnost mezi nimi.
  • 00:21:09 Namísto počáteční kolegiality
    tu byla skupina izolovaných
  • 00:21:13 individualit, podobná
    válečným zajatcům.
  • 00:21:16 Někteří strážní propadli své moci
    tak, že začali vězně ponižovat
  • 00:21:20 a psychicky týrat.
    Průběh pokusu Zimbarda šokoval.
  • 00:21:23 Chování zúčastněných bylo tak
    kruté, že se rozhodl experiment
  • 00:21:27 ukončit po šesti dnech, místo
    aby trval plánované dva týdny.
  • 00:21:31 A to je pro dnešek všechno, naším
    průvodcem byl psycholog S. Hubálek.
  • 00:21:36 Ještě si řekneme odpověď
    na minulou soutěžní otázku.
  • 00:21:39 Ptali jsme se, jak se jmenoval
    hurikán, který před 10 lety
  • 00:21:43 zpustošil Střední Ameriku.
    Byl to hurikán Mitch. Jméno vítěze:
  • 00:21:48 Otázka pro tento týden zní:
  • 00:21:50 Ve kterém roce se uskutečnil
    stanfordský vězeňský experiment?
  • 00:21:54 Na shledanou.
  • 00:21:56 Skryté titulky: Alena Kardová,
    Česká televize 2008

Související