iVysílání

Planeta Věda

• 00:00:25 Dobrý den, začíná PLANETA VĚDA.
• 00:00:29 Na konci dubna šokoval svět příběh
  rakouské rodiny Fritzlových.
• 00:00:33 42letá Elisabeth se téměř
  po čtvrt století osvobodila
• 00:00:36 ze sklepního vězení, kde ji
  celou dobu držel vlastní otec.
• 00:00:40 Spolu s ní žily v kobce tři děti,
  které počala se svým věznitelem.
• 00:00:44 Štáb PLANETY VĚDA se proto zeptal
  českých psychologů:
• 00:00:47 Co prožívají oběti takového činu?
• 00:00:49 A dokáží se ještě někdy
  zařadit do společnosti?
• 00:00:52 Naším průvodcem bude psycholog
  a soudní znalec Slavomil Hubálek.
• 00:00:56 -Dobrý den.
  -Dobrý den.
• 00:00:58 Pane Hubálku, je ten rakouský
  případ něčím výjimečný?
• 00:01:02 Ten případ je výjimečný
  z řady aspektů, zejména proto,
• 00:01:08 že oběti toho incestu
  byly uvězněny.
• 00:01:11 My ze soudní praxe známe to,
  že se incest ve všech zemích světa
• 00:01:15 stává, ale poprvé se setkáváme
  se situací, kdy takhle dlouho
• 00:01:20 byly ty oběti drženy ve vězení.
• 00:01:28 Nejde o několik dvouminutových
  šotů ve zprávách, nejde ani o film.
• 00:01:32 Jde o psychologické drama
  dlouhé tisíce dní.
• 00:01:35 Sklepení v Amstettenu se stalo
  synonymem neuvěřitelného utrpení.
• 00:01:39 Je to zároveň neobyčejný případ
  pro psychology,
• 00:01:43 nemá žádnou paralelu.
• 00:01:44 Co způsobilo dlouhodobé věznění
  a trýznění v duších obětí?
• 00:01:48 Jak popsat osobnost věznitele
  Josefa Fritzla?
• 00:01:53 Ten rakouský případ je zajímavý
  například proto, že se jedná
• 00:01:57 o středostavovského tatíka,
  relativně dobře společensky
• 00:02:00 adaptovaného, movitého.
• 00:02:03 A ten způsob vybudování vězení
  je velmi rafinovaný.
• 00:02:09 Bezesporu vysoká inteligence,
  silná vůle a totální ztráta
• 00:02:13 rodičovské lásky a citu.
• 00:02:18 Velmi pravděpodobně půjde
  o jedince, který trpí
• 00:02:21 silnou poruchou osobnosti,
  dřív jsme tomu říkali psychopatií.
• 00:02:25 Je emocionálně plochý,
  není schopen soucitu.
• 00:02:32 Není schopen vcítění do druhého,
  je bezohledný.
• 00:02:35 V Josefu Fritzlovi se spojují
  dva základní modely chování
• 00:02:39 sexuální agrese vůči dětem.
• 00:02:42 Pedofilové naplňují často své touhy
  uvnitř rodiny, skrytě zneužívají
• 00:02:47 své rodičovské moci nad dítětem.
• 00:02:49 Druhou cestou pedofilů
  je cesta lovecká.
• 00:02:51 Nejde jen o pokusy znásilnit
  školačku ve výtahu, známé jsou
• 00:02:55 případy únosů, dlouhodobé
  věznění a ukrývání.
• 00:03:00 To, co je na tom trošku zvláštního,
  je, že to je vlastně případ
• 00:03:04 incestu, při němž oběť je nejenom
  pohlavně zneužívána,
• 00:03:07 ale takto izolována.
• 00:03:09 Takhle se obyčejně ti otcové, kteří
  zneužívají své děti, nechovají.
• 00:03:15 Nejspíš ze strachu z vyzrazení,
  možná ze sexuálních důvodů
• 00:03:19 se Josef Fritzl stal jedním
  z nejnestvůrnějších
• 00:03:22 otců současnosti.
• 00:03:23 Jak ho asi vnímala Elizabeth a její
  děti, když otvíral tajné dveře?
• 00:03:28 Snažili se o útěk,
  nebo jen odevzdaně čekali,
• 00:03:31 až se nabaží a zase odejde?
• 00:03:34 Já si myslím, že si nemůžeme vůbec
  ani přesně představit,
• 00:03:38 co se odehrává v psychice oběti,
  protože to je sociálně
• 00:03:41 zcela výjimečná situace.
• 00:03:43 Ta výjimečnost spočívá
  ve dvou momentech.
• 00:03:46 Zaprvé že oběť je naprosto
  izolována od sociálního okolí.
• 00:03:50 To znamená, že ona nemá žádnou
  možnost sociální podpory,
• 00:03:54 je odkázána pouze na sebe. To je
  první charakteristika té situace.
• 00:03:58 Ta druhá charakteristika té situace
  spočívá v tom, že jediná osoba,
• 00:04:03 se kterou máte kontakt, je současně
  osoba, která vás ohrožuje,
• 00:04:07 ze které plyne extrémní nebezpečí.
• 00:04:09 Základním obranným mechanizmem
  v krizové situaci je útok nebo
• 00:04:13 útěk, Elizabeth se pokusila utéct
  od sexuálně zvrhlého otce dvakrát,
• 00:04:18 jenže prohrála.
  Otec ji omámil a na 24 let zavřel.
• 00:04:21 Na útok se Elizabeth nejspíš
  necítila nebo měla strach
• 00:04:25 z nejrůznějších hrozeb.
• 00:04:27 Často se u obětí objevují obranné
  mechanizmy, které jsou bezděčné.
• 00:04:32 Nejsou produktem nějakého volního
  rozhodnutí, ale jsou spontánní
• 00:04:36 obranné a v tom smyslu, že vlastně
  produkují na povrch to těžko
• 00:04:40 pochopitelné chování oběti.
• 00:04:42 To jest, oběť zdánlivě spolupracuje
  s pachatelem, oběť má k němu i svým
• 00:04:47 způsobem určité sympatie.
• 00:04:49 Úplně konkrétní ilustrace je třeba
  právě Natasha Kampusch,
• 00:04:52 která v posledních obdobích svého
  věznění dokonce byla
• 00:04:56 s pachatelem na několika výletech,
  byla s ním lyžovat.
• 00:05:00 A okolí se potom divilo jak to,
  že neutekla.
• 00:05:03 Ta odpověď je velmi jednoduchá,
  protože se svého trýznitele
• 00:05:07 nesmírně bojí a protože v tom
  okamžiku už vůbec nevěří na to,
• 00:05:11 že má reálnou šanci na záchranu.
• 00:05:13 Láska k trýzniteli, označovaná
  jako stockholmský syndrom,
• 00:05:17 byla popsána po loupežném
  přepadení banky v 80. letech.
• 00:05:21 Oběti se i před soudem začaly
  zastávat pachatelů, a to i přesto,
• 00:05:25 že se k nim chovali velmi brutálně.
• 00:05:27 My známe ten tzv. stockholmský
  syndrom, kterým je pojmenován
• 00:05:33 vztah, dokonce až erotický vztah,
  který se vytváří mezi únoscem
• 00:05:37 a unesenou osobou nebo rukojmím.
• 00:05:40 Ale ten stockholmský syndrom platí
  pro lidi, kteří si byli
• 00:05:43 předtím navzájem cizí.
• 00:05:45 Ten se vyvíjí v poměrně krátké
  době, protože ty únosy zpravidla
• 00:05:50 netrvají moc dlouho, a může být
  poměrně dost intenzivní.
• 00:05:54 Tady ta situace je trošku jiná.
• 00:05:56 Osvobození. Jenže co bude dál?
• 00:05:59 Jakým způsobem se bude Elisabeth
  a její tři děti vracet
• 00:06:02 do svobodného světa?
• 00:06:04 Jak dohnat tisíce dní nekonečného
  domácího vězení?
• 00:06:07 Pane Hubálku, jak si jako psycholog
  vysvětlujete jednání toho
• 00:06:11 pachatele, je to otázka nějaké
  duševní choroby?
• 00:06:15 S největší pravděpodobností ten
  pachatel nebude duševně nemocný
• 00:06:21 v pravém slova smyslu, ale bude to
  osobnost extrémně narcistická,
• 00:06:25 psychopatická, bezohledná.
• 00:06:27 V podstatě se dá říct,
  bude to zlý člověk.
• 00:06:30 Takže je zodpovědný za ty své činy?
• 00:06:32 Já jsem přesvědčen,
  že bude zodpovědný.
• 00:06:36 Samozřejmě že jeho obhájce se bude
  snažit z něj udělat
• 00:06:39 duševně chorého, ale to už tak
  v těchto případech bývá.
• 00:06:43 A pokud vím, tak v případech
  incestů jsou ti pachatelé prakticky
• 00:06:47 vždycky způsobilí k právním úkonům
  a za své chování plně zodpovědní.
• 00:06:52 V médiích se objevily takové
  informace, že on sám vysvětluje
• 00:06:56 to své chování tím, že tu dceru
  chtěl ochránit před drogami.
• 00:07:00 Tak on má asi vytvořenou nějakou
  takovou omluvnou konstrukci.
• 00:07:04 Překročení incestního tabu
  je vždycky spojeno s tak masivním
• 00:07:09 pocitem viny, že ti pachatelé
  ve všech případech,
• 00:07:12 i ti velmi primitivní, potom
  hledají jakési vysvětlení,
• 00:07:17 které je staví do trošku
  lepšího světla.
• 00:07:21 On bude možná tvrdit, že ji chránil
  před zlobou světa nebo před drogami
• 00:07:27 nebo před alkoholizmem.
• 00:07:29 Bude si hledat jakési vysvětlení,
  kterému se odborně říká
• 00:07:34 racionalizace nebo
  pseudoracionalizace.
• 00:07:37 A to je vlastně takový mechanizmus,
  kterým sám on sebe před sebou
• 00:07:42 se snaží trochu vyvinit.
• 00:07:45 Je to takové zoufalé volání
  po nalezení vysvětlení něčeho,
• 00:07:50 co je v podstatě nevysvětlitelné.
• 00:07:55 Zajatci jsou na svobodě,
  jejich cesta do společnosti bude
• 00:07:59 ještě dlouhá. Odborníci se shodují,
  že může trvat i několik let.
• 00:08:03 Týdny, měsíce a roky
  v temném sklepení.
• 00:08:07 Vzpomínka na okolní svět pomalu
  bledne, naděje na záchranu
• 00:08:10 už dávno zmizela. Najednou se dveře
  přece jen otevřou.
• 00:08:14 Překročit práh vězení a vrátit se
  do společnosti je ale těžší,
• 00:08:17 než se může zdát.
• 00:08:19 V okamžiku jejich záchrany
  se dostávají do světa,
• 00:08:25 který je pro ně zcela nový,
  na který nejsou vůbec připraveni.
• 00:08:29 A to nejde pouze o nějaké fyzikální
  parametry, že se najednou pohybují
• 00:08:33 ve větším prostředí, že mají
  problémy s citlivostí na světlo.
• 00:08:38 Jde samozřejmě i o sociální
  aspekty, najednou kontaktují
• 00:08:41 s jinými lidmi. To jsou situace,
  na které vůbec nebyli připraveni.
• 00:08:46 Krok za krokem teď budou
  psychologové pomáhat rodině
• 00:08:49 přijmout svobodný život.
• 00:08:51 Musí se naučit komunikovat s lidmi,
  chodit nakupovat
• 00:08:54 nebo přecházet silnici.
• 00:08:56 Elisabeth to naposledy dělala
  v 18 letech, její děti nikdy.
• 00:09:00 Z pohledu vývojového by se dalo
  říci, že určitou optimálnější
• 00:09:04 startovací dráhu má právě
  ten nejmenší, tj. pětiletý chlapec,
• 00:09:08 protože jeho traumatizace
  nebyla tak dlouhá.
• 00:09:14 To znamená, že je ve věkovém období,
  kdy existují ještě vývojové šance.
• 00:09:20 Dějiny psychologie znají i případy,
  kdy se začlenění do společnosti
• 00:09:24 nepodařilo vůbec.
• 00:09:26 V roce 1970 šokoval Ameriku
  případ 13leté Jenny.
• 00:09:30 Psychopatický otec ji držel
  od dětství o samotě,
• 00:09:33 přivázanou k dětské židličce.
• 00:09:35 Zanedbané dítě téměř neumělo
  chodit ani mluvit.
• 00:09:39 I přes intenzivní práci psychologů
  se souvislé řeči nikdy nenaučila,
• 00:09:43 dodnes žije v ústavu pro postižené.
• 00:09:45 Podobně špatný konec měl i příběh
  Amaly a Kamaly, indických děvčátek,
• 00:09:50 která vyrůstala ve vlčí smečce.
• 00:09:52 Ani ony nezvládly přechod
  do lidské společnosti.
• 00:09:57 Má se za to, že pokud člověk
  v raném věku, dejme tomu
• 00:10:01 do 3 - 4 let nenajde něco jako
  sociální odezvu, tak pak už je
• 00:10:06 ta jeho šance na zařazení
  do sociálního světa velmi nízká.
• 00:10:11 Je to hlavně schopnost mluvit,
  kterou tzv. vlčí děti nikdy
• 00:10:15 úplně nezvládnou.
• 00:10:16 Podobné je to ale i s neverbální
  komunikací nebo schopností
• 00:10:20 mít vztah k jiným lidem.
• 00:10:22 Aniž si to uvědomujeme,
  učíme se těmto dovednostem
• 00:10:26 od útlého dětství, psychologové
  hovoří o tzv. citlivých obdobích.
• 00:10:30 Každá schopnost, vlastnost nebo
  dovednost se rozvíjí v určitém
• 00:10:34 věku. Pokud se promarní ta správná
  chvíle, dítě už ztrátu nedohoní.
• 00:10:38 Nám připadá samozřejmé, že dokážeme
  z tváře druhého odečíst souhlas,
• 00:10:43 nesouhlas, radost, smutek.
• 00:10:45 To je ale dovednost,
  která také se musí vytvářet,
• 00:10:49 vytváří se v raném věku.
• 00:10:52 Pochopitelně během života se dále
  tato dovednost ještě zdokonaluje
• 00:10:56 a socializuje, ale tyhle
  dvě dovednosti jsou ty základní,
• 00:11:00 které potom těm dětem budou chybět.
• 00:11:02 Děti Elisabeth Fritzlové měly
  tak svým způsobem štěstí,
• 00:11:06 matka o ně v jejich izolaci
  pečovala a naučila je těm
• 00:11:09 nejzákladnějším dovednostem.
• 00:11:11 Jejich další osud teď leží
  v rukou rakouských psychologů.
• 00:11:16 Pane Hubálku, z minulosti jsou
  známé případy tzv. vlčích dětí,
• 00:11:20 které vyrůstaly v úplné izolaci.
• 00:11:23 Ty se nikdy nenaučily mluvit
  nebo nějak lidsky fungovat.
• 00:11:26 Dá se předpokládat nějaká paralela
  s tímto případem?
• 00:11:30 Myslím si, že ta paralela
  je velice vzdálená.
• 00:11:35 Tady ty děti měly matku,
  naučily se mluvit,
• 00:11:39 základní lidské reakce asi zvládly.
  K té matce zjevně měly dobrý vztah.
• 00:11:44 Nevíme, jaký měly vztah
  k tomu otci-dědečkovi.
• 00:11:47 Ona zjevně špatný, protože už ho
  nikdy nechce v životě vidět,
• 00:11:51 z toho se dá leccos vysoudit.
• 00:11:54 Je velice zajímavé, že ty děti měly
  k dispozici televizi, takže
• 00:11:58 řadu informací z našeho světa mají
  zprostředkovanou přes televizi.
• 00:12:03 Možná, že ta televize řadu
  těch nedostatků zkompenzovala
• 00:12:08 nebo řadu z toho, co jim bylo
  odebráno, tak jim zprostředkovala.
• 00:12:15 Na druhou stranu my vůbec nevíme,
  jak to na dětskou psychiku může
• 00:12:20 působit, když má svět jenom
  takto zprostředkovaný.
• 00:12:24 A určitě z toho bude nějaký
  velice zajímavý výzkum.
• 00:12:29 Jak myslíte, že teď budou
  postupovat ti rakouští
• 00:12:32 psychologové, kteří pečují
  o tu rodinu v současnosti?
• 00:12:36 Myslím si, že udělají projekt,
  který bude postaven
• 00:12:40 na skupinové psychoterapii.
• 00:12:42 Myslím, že určitě to bude dvojice
  mladých terapeutů, muže a ženy,
• 00:12:47 a že se pokusí zrekonstruovat
  vlastně psychický vývoj
• 00:12:50 v normální rodině.
• 00:12:52 Myslím si, že tady bude velice
  důležité, aby se to odehrálo
• 00:12:57 v prostředí, které bude těm dětem
  vstřícné, příjemné a vytvoří v nich
• 00:13:01 důvěru v to, že svět je dobrý
  a pro ně vlastně přátelský a hezký.
• 00:13:12 Co práce s tou ženou?
• 00:13:14 Ona vlastně byla obětí takového
  závažného činu, jako je incest,
• 00:13:18 jak s ní budou postupovat?
• 00:13:20 Postupy při terapii incestu jsou
  popsány v řadě odborných knih.
• 00:13:31 Samozřejmě že každý případ se musí
  potom řešit individuálně.
• 00:13:35 To si myslím, že bude nejtěžší
  část té terapie.
• 00:13:38 I tady se dá ale předpokládat,
  že po několika letech by se mohla
• 00:13:42 vrátit do plus mínus normálního
  světa, tedy že při dobře provedené
• 00:13:47 psychoterapii se podaří
  minimalizovat škody,
• 00:13:50 které na ní byly napáchány.
• 00:13:54 Podobné případy vyvolávají
  ve společnosti hrůzu.
• 00:13:57 Stejné to bylo i potom,
  co vyšly najevo zločiny
• 00:14:00 hitlerovského Německa.
• 00:14:02 Už tehdy se začali psychologové
  ptát: Kde se bere zlo v člověku?
• 00:14:06 Byly tu první experimenty a jejich
  výsledky odborníky překvapily.
• 00:14:10 Ukázalo se, že za určitých
  okolností se v monstrum dokáže
• 00:14:14 proměnit téměř každý.
• 00:14:18 Je člověk od přírody
  dobrý nebo zlý?
• 00:14:21 Otázka, kterou si v minulosti
  kladly nejrůznější filozofie
• 00:14:24 a náboženství. Psychologové začali
  hledat odpověď po 2. světové válce.
• 00:14:29 Jak je možné, že se tisíce lidí
  ochotně účastnily
• 00:14:32 pronásledování Židů? A kdo může
  za krutost komunistických režimů?
• 00:14:38 Jeden názorový proud říká,
  že existuje určité zlo,
• 00:14:41 které může být člověku vloženo
  jako jakýsi program.
• 00:14:44 To jsou teorie založené na tzv.
  komplikovaných charakterech,
• 00:14:48 čili to zlo dávají dovnitř
  do osobnosti a nespecifikují blíže,
• 00:14:53 odkud se zlo v osobnosti vzalo.
• 00:14:55 Na druhé straně existují teorie
  situacionistického typu,
• 00:15:00 které říkají, že za určitých
  okolností se z každého člověka
• 00:15:04 může stát bestie nebo monstrum.
• 00:15:07 Na amerických univerzitách
  tak vznikla od 60. let řada
• 00:15:11 experimentů, které představy
  o přirozeně dobrém nebo zlém
• 00:15:15 člověku od základů nabouraly.
• 00:15:17 Jejich průkopníkem byl sociální
  psycholog Stanley Milgram.
• 00:15:20 Na yaleské univerzitě provedl
  v roce 1961 legendární experiment.
• 00:15:25 Jeho cílem bylo zjistit, jak moc
  jsou obyčejní lidé ochotni
• 00:15:29 ubližovat jiným,
  pokud jim to přikáže osoba,
• 00:15:32 jejíž autoritu uznávají.
• 00:15:37 Ty nejznámější pokusy byly udělány
  tak, že se těm experimentujícím
• 00:15:41 osobám řeklo,
  že se studuje proces učení.
• 00:15:48 A ten že se posiluje tím,
  že při chybě dostává ta zkoumaná
• 00:15:52 osoba malou elektrickou ránu.
• 00:15:55 Řeklo se, že je možno ty rány
  postupně zvyšovat a že smrtelná
• 00:15:59 dávka je tolik a tolik voltů.
• 00:16:04 Dva muži si rozdělí role učitele
  a žáka, od sebe jsou odděleni
• 00:16:08 stěnou a komunikují pomocí
  dorozumívacího zařízení.
• 00:16:12 Učitel pokládá otázky.
• 00:16:14 Při každé špatné odpovědi
  dostává žák elektrickou ránu.
• 00:16:20 PO ODPOVĚDI ZA ZDÍ NÁSLEDUJE
  ZABZUČENÍ A VÝKŘIK
• 00:16:25 S každou další chybou povzbuzuje
  experimentátor učitele
• 00:16:29 k větší ráně.
• 00:16:30 Žák je ale ve skutečnosti
  spolupracovníkem experimentátora
• 00:16:35 a žádné elektrické rány nedostává.
• 00:16:37 Křik a řev, který se ozývá
  z reproduktorů, je jenom nahraný.
• 00:16:41 Výsledky experimentu byly šokující,
  víc než 2/3 zúčastněných bylo
• 00:16:45 při povzbuzování experimentátorem
  ochotno dojít k nejsilnější ráně.
• 00:16:50 Ty pokusy se opakovaly
  v nejrůznějších podobách.
• 00:16:53 Např. tak, že experimentálně
  zdravotním sestrám někdo
• 00:16:57 zatelefonoval, představil se jako
  lékař a řekl, že určitému
• 00:17:01 pacientovi se má zdvojnásobit
  množství léků, které on bere.
• 00:17:06 Přestože to byla dávka, která mohla
  ohrozit toho pacienta na životě,
• 00:17:11 tak většina těch sester tomu
  příkazu slepě podlehla
• 00:17:14 na základě telefonátu.
• 00:17:19 Byla to právě postava lékaře
  nebo experimentátora,
• 00:17:22 která z testovaných osob
  sejmula pocit zodpovědnosti.
• 00:17:25 Podobně možná i řadoví dozorci
  v koncentračních táborech
• 00:17:29 pouze poslušně vykonávali
  příkazy svých nadřízených.
• 00:17:34 Pane Hubálku, přispěly podobné
  experimenty k pochopení takových
• 00:17:38 těch patologických jevů
  ve společnosti, třeba toho,
• 00:17:41 o čem jsme mluvili dnes?
• 00:17:43 Ano, samozřejmě, ty experimenty
  byly primárně zaměřeny na studium
• 00:17:50 konformity, na studium toho,
  k čemu nás může vést slepá
• 00:17:53 poslušnost k jakýmsi autoritám.
• 00:17:58 Ale současně ty experimenty nám
  říkají, že pokud nějaký jedinec
• 00:18:04 je bez jakékoliv sociální kontroly,
  tak se může stát ve svém
• 00:18:09 chování nebezpečný svému okolí.
• 00:18:12 A tady v tom případě, o kterém dnes
  mluvíme, je to také selhání
• 00:18:17 širší rodiny, kamarádů,
  známých, sousedů.
• 00:18:22 V poslední reportáži se podíváme
  na nejznámější psychologický
• 00:18:27 experiment všech dob.
• 00:18:29 Uskutečnil se v r. 1971 na půdě
  americké stanfordské univerzity.
• 00:18:35 Na začátku všeho byl inzerát
  v novinách: Hledáme dobrovolníky
• 00:18:38 pro psychologický experiment.
• 00:18:40 Profesor stanfordské univerzity
  P. Zimbardo zájemce podrobil
• 00:18:44 psychologickým testům, prošlo jimi
  24 amerických a kanadských
• 00:18:48 převážně univerzitních studentů.
• 00:18:50 Všichni byli zdraví, inteligentní,
  morálně bezúhonní a většinou
• 00:18:53 pocházeli ze střední vrstvy.
• 00:18:58 Zimbadovy experimenty naznačily,
  že za určitých okolností,
• 00:19:02 zvláště v situacích izolace
  od vnějšího světa, může prakticky
• 00:19:06 každý člověk sáhnout k násilí,
  k poškozování druhých.
• 00:19:10 Experiment probíhal ve velmi
  reálných kulisách.
• 00:19:13 Pro budoucí vězně přijeli
  policisté, 9 mladíků spoutali,
• 00:19:16 prohledali a sdělili jim obvinění
  ze spáchání ozbrojené loupeže.
• 00:19:20 Na policejní stanici jim odebrali
  otisky prstů a se zavázanýma očima
• 00:19:25 je odvedli do cely
  předběžného zadržení.
• 00:19:30 Během několika dní se ukázalo,
  že skutečně ti lidé přijali tu roli
• 00:19:35 tak, že ti věznitelé ponižovali,
  ubližovali, uráželi a ti vězni
• 00:19:40 se velmi submisivně podrobili
  celé té úplně nesmyslné proceduře.
• 00:19:47 Aby dozorci vězně co nejvíc
  ponížili, svlékli je donaha,
• 00:19:51 vydezinfikovali sprejem proti vším,
  dali jim zženštělé uniformy
• 00:19:55 a oslovovali je pouze čísly.
  Navíc jim uvázali řetěz kolem nohy.
• 00:19:59 Dozorci nosili uniformy,
  píšťalku, policejní obušek
• 00:20:02 a zrcadlové sluneční brýle.
• 00:20:04 Jejich úkolem bylo získat
  si autoritu, aniž by použili
• 00:20:08 fyzické násilí.
• 00:20:10 Ti lidé neměli žádnou zpětnou vazbu
  s okolím, neměli možnost
• 00:20:14 komunikovat s jinými lidmi než sami
  mezi sebou a s těmi "vězniŞ.
• 00:20:20 Vžili se natolik do té situace,
  že se chovali v téhle
• 00:20:24 izolaci zcela nevybíravě.
• 00:20:26 Vězni naprosto podlehli svým rolím.
• 00:20:28 Každý se ale s pocitem ponížení
  a bezmocnosti vyrovnával jinak.
• 00:20:32 Někteří se snažili dozorcům
  vzpírat, 4 vězni se psychicky
• 00:20:36 zhroutili, někteří měli
  i zdravotní problémy,
• 00:20:39 ostatní se chovali vzorně.
• 00:20:40 Nikdo nepředpokládal, jak rychle
  jsme schopni spadnout do té role
• 00:20:45 vězeň - věznitel, tyran - oběť.
• 00:20:48 Všechny tyto výzkumy nám hodně
  napovídají na tu otázku:
• 00:20:52 Jak je to možné?
• 00:20:56 No, je to možné a jsme bohužel
  asi mnohem víc manipulovatelní,
• 00:21:00 než si myslíme.
• 00:21:03 Už 5. den experimentu se u všech
  vězňů projevil rozklad osobnosti
• 00:21:07 a zmizela i soudržnost mezi nimi.
• 00:21:09 Namísto počáteční kolegiality
  tu byla skupina izolovaných
• 00:21:13 individualit, podobná
  válečným zajatcům.
• 00:21:16 Někteří strážní propadli své moci
  tak, že začali vězně ponižovat
• 00:21:20 a psychicky týrat.
  Průběh pokusu Zimbarda šokoval.
• 00:21:23 Chování zúčastněných bylo tak
  kruté, že se rozhodl experiment
• 00:21:27 ukončit po šesti dnech, místo
  aby trval plánované dva týdny.
• 00:21:31 A to je pro dnešek všechno, naším
  průvodcem byl psycholog S. Hubálek.
• 00:21:36 Ještě si řekneme odpověď
  na minulou soutěžní otázku.
• 00:21:39 Ptali jsme se, jak se jmenoval
  hurikán, který před 10 lety
• 00:21:43 zpustošil Střední Ameriku.
  Byl to hurikán Mitch. Jméno vítěze:
• 00:21:48 Otázka pro tento týden zní:
• 00:21:50 Ve kterém roce se uskutečnil
  stanfordský vězeňský experiment?
• 00:21:54 Na shledanou.
• 00:21:56 Skryté titulky: Alena Kardová,
  Česká televize 2008