iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 2. 2016
21:00 na ČT1

1 2 3 4 5

87 hlasů
138283
zhlédnutí

Všechnopárty

Michal Pavlata — Lucie Radová — Mardoša

52 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Všechnopárty

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:28 Dobrý večer.
    Děkuji.
  • 00:00:32 Dobrý večer milí diváci v hledišti
    pražského divadla Semafor.
  • 00:00:37 Samozřejmě vítám i vás milí diváci
    televizní.
  • 00:00:41 Jsou cestovatelé,
    kteří možná cestují i proto,
  • 00:00:47 aby se o ty svoje cestovatelský
    zážitky podělili s námi ostatními
  • 00:00:51 ve svých reportážích, já nevím,
    v knížkách
  • 00:00:56 nebo v dokumentárních filmech.
    Musím říct, že jsem toho taky už
  • 00:01:01 hodně procestoval,
    ale o své zážitky z cest
  • 00:01:04 jsem se s nikým moc nepodělil.
    Není to, řekl bych, můj obor.
  • 00:01:08 Ale cestovat jsem nepřestal a řeknu
    vám, jak já rád teď cestuju.
  • 00:01:13 Já poslední dobou nejradši cestuju
    tramvají.
  • 00:01:17 To jsou úplně jiný zážitky.
    Já kolikrát, a zvlášť
  • 00:01:20 poslední dobou, když mám to MHD
    zadarmo, tak strašně rád vlezu
  • 00:01:26 do té tramvaje
    a třeba nemám ani moc...
  • 00:01:28 Ale já mám rád tu atmosféru.
  • 00:01:30 Tam zažiju kolikrát věci,
    které bych třeba
  • 00:01:33 na Novém Zélandu nezažil.
  • 00:01:34 Pro mě to je radost poslouchat,
    co se tam kolikrát semele.
  • 00:01:37 Mám nový cestovatelský zážitek.
    To vám když tak řeknu.
  • 00:01:41 Taková poměrně plnější tramvaj
    byla.
  • 00:01:44 A tam byl takovej dědek o holi.
  • 00:01:47 A furt takhle tou holí bouchal
    o zem. Takhle furt.
  • 00:01:51 A nějaká bába už to nevydržela,
    nerudná. A tak mu řekla: "Pane,
  • 00:01:55 prosím vás nebouchejte furt
    tou holí." A on ji říkal:
  • 00:01:59 "Paní, já tou holí bubnuju, abych
    nezapomněl, že jedu do Bubenče."
  • 00:02:07 A ona mu říkala: "Heleďte se,
    já jedu na Malou Stranu
  • 00:02:11 a taky kvůli tomu neučůrávám."
  • 00:02:22 To by člověk nevymyslel.
    Proč o tom mluvím.
  • 00:02:27 Ne v souvislosti s tou tramvají,
    ale s cestovatelstvím.
  • 00:02:31 Protože naším dnešním prvním hostem
    je mladá cestovatelka.
  • 00:02:35 Lucie Radová!
  • 00:02:40 -Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:02:47 Já vás tady vítám.
    Musím říct, že shodou okolností
  • 00:02:50 minule jsme tady měli taky
    cestovatele.
  • 00:02:53 To je ovšem výhradní mořeplavec.
    Ten cestuje tedy jenom po moři.
  • 00:02:59 A ten už toho tedy projel hodně.
    Jako objel myslím.
  • 00:03:06 Víte.
    -Já ho znám.
  • 00:03:08 -Znáte ho?
    -Ne osobně.
  • 00:03:10 -Ano. Ano.
    Ale to mu je nějak přes 70.
  • 00:03:13 Čili to je jasný,
    že už toho hodně procestoval.
  • 00:03:16 Vy jste samozřejmě mladá,
    vy jste toho tolik nemohla.
  • 00:03:20 Nebo kolik jste už toho, nebudu
    říkat projela, procestovala?
  • 00:03:25 -Já mám takovou skvělou aplikaci
    ve svém chytrém telefonu
  • 00:03:29 a ta mi říká 40 zemí.
    Takže není toho tolik, ale...
  • 00:03:32 -Počkejte jak chytrou aplikaci?
    Ta vám to počítá? Ty cesty?
  • 00:03:35 -Já mám ráda dělání si těch seznamů
    a odškrtávání si věcí a tak.
  • 00:03:40 Tak vždycky, když se vrátím
    z nějaké cesty, tak...
  • 00:03:42 -40 zemí máte za sebou?
    -Jo.
  • 00:03:45 -A říká vám aplikace, kolik jich
    vám ještě zbývá?
  • 00:03:48 Co?
    -Ano říká. A říká i procenta.
  • 00:03:51 -I procenta?
    -No.
  • 00:03:53 -Procenta čeho?
    -Toho zemského povrchu, který...
  • 00:03:56 -Kde jste ještě nebyla.
    -Ještě jsem nebyla.
  • 00:03:59 -Prosím vás?!
  • 00:04:01 A kolik procent zemského povrchu
    ještě máte před sebou?
  • 00:04:04 -Asi tak 90.
    -90.
  • 00:04:07 Chytrá aplikace jste říkala.
    Chytrej telefon.
  • 00:04:11 A řekněte mi, to cestujete sama,
    že se vracím k tomu mořeplavci.
  • 00:04:14 Ten to má teda zvláštní.
    Vy říkáte, že ho znáte.
  • 00:04:18 Krauschneider se jmenuje. Že jo?
    -Ano.
  • 00:04:22 -A on si staví lodě.
    Někdy se plaví sám.
  • 00:04:25 Svěřil se tady, že někdy přibere
    i mladé děvče do lodi,
  • 00:04:28 když je cesta dlouhá.
  • 00:04:31 Jak to máte vy?
    Vy cestujete sama?
  • 00:04:34 -Občas cestuju sama, občas
    s kameramanem, občas s manželem.
  • 00:04:39 A teď jsem byla na té poslední
    cestě sama.
  • 00:04:42 Já jsem se naštvala na manžela.
    -Na manžela jste se naštvala?
  • 00:04:45 Vy jste se pohádali?
    -On mi zrušil plány na Silvestra
  • 00:04:50 a nabídl mi jiný a já jsem s tím
    nesouhlasila a já jsem si říkala,
  • 00:04:55 že ho musím nějak potrestat za to,
    že mi to zrušil.
  • 00:04:59 Aby se to neopakovalo.
    A tak jsem přemýšlela,
  • 00:05:02 co by ho bavilo nejvíc a to udělám
    a on to nebude moc dělat.
  • 00:05:05 Tím ho potrestám vlastně.
  • 00:05:08 -Čím jste ho potrestala?
    -Tak jsem šla sama 250 km sama
  • 00:05:11 v hrozným dešti
    do Santiaga de Compostela.
  • 00:05:14 -A mrzelo ho to?
    -Jo. Říkal, že mi to bude závidět.
  • 00:05:18 Tak jsem si říkala: "Dobrý."
    -A 250 km v dešti?
  • 00:05:20 -Zrovna byly povodně.
    To jsme si nezjistila předtím
  • 00:05:23 než jsem si koupila tu letenku.
    -To musel být naštvanej, že tam...
  • 00:05:28 Že tam s vámi není.
    Tak to je hezká metoda.
  • 00:05:32 A máte už tu zkušenost.
    Co je lepší sama nebo s někým?
  • 00:05:36 Neříkám zrovna s manželem.
    To jste čerstvě nějak vdaná, ne?
  • 00:05:39 -Ano.
    -Jo?
  • 00:05:41 -Hm. Mě to baví oboje.
    -Pardon.
  • 00:05:43 To jste si vzala cestovatele?
    -Ne.
  • 00:05:46 -Ne. Někoho jinýho.
  • 00:05:48 -On taky už docela rád cestuje.
    -Jo?
  • 00:05:50 Že jste ho to...
    -Ano.
  • 00:05:52 -Není náhodou pan manžel tady?
    -Ano, je.
  • 00:05:56 Je tady.
    -Ano.
  • 00:06:01 -Ale on to ví, s tím potrestáním.
    To je v pořádku.
  • 00:06:03 -Neřekli jsme něco,
    co nechce slyšet? Dobře.
  • 00:06:06 No a tak když sama.
    To je první, to se vás každý ptá.
  • 00:06:09 A není to o strach?
  • 00:06:11 -Jo. Strašně se bojím.
    Úplně strašně.
  • 00:06:14 Když jsem, a to je Porto.
    A Portugalsko je bezpečný...
  • 00:06:17 Já, když jsem tam přiletěla
    první noc a měla jsem ráno vyjít,
  • 00:06:21 tak jsem skoro celou noc nespala.
  • 00:06:23 Bolela mě nejdřív hlava, pak ruce,
    pak žaludek, to šlo do zad.
  • 00:06:27 Úplně jsem měla z toho...
    -Kde jste spala?
  • 00:06:30 -Normálně v posteli,
    v jednom hostelu.
  • 00:06:33 -V posteli, to je mi jasný.
  • 00:06:36 Cestovatelka může spát taky pod
    širákem nebo tak.
  • 00:06:38 -Tu první noc jsem vyšla z města.
    -Bála jste se, když jste vylezla?
  • 00:06:42 -Ano, bála jsem se.
    Bála jsem se hodně.
  • 00:06:44 -A bylo někdy, že opravdu jste se
    bála důvodně?
  • 00:06:47 -Ne, na té cestě nikdy.
    Ale já jsem...
  • 00:06:50 -Já nemluvím o tom Portugalsku.
    Tak jste byla taky někde jinde.
  • 00:06:52 Ještě 10% zeměkoule jste projela.
  • 00:06:56 -Nikdy jsem se nebála o život.
  • 00:06:58 Jenom jednou jsem se bála hrozně
    na Madagaskaru.
  • 00:07:01 Tam jsem byla teda taky sama.
    -Ano.
  • 00:07:03 -A tam jsme jeli z hlavního města
    Morondavy do Antananariva.
  • 00:07:08 To je takový přístavní město
    na druhé straně Madagaskaru.
  • 00:07:11 -Nebyl jsem.
    -Nebyl jste.
  • 00:07:13 -A tam co?
  • 00:07:16 -A tam právě... Madagaskar je hodně
    rozvojová země a hodně chudá země.
  • 00:07:19 A já jsem se rozhodla, že přejedu
    takový přejezd 15 hodinový, v noci,
  • 00:07:23 v takovým minivanu.
    Pro místňáky.
  • 00:07:26 A do takového minivanu, který je
    normálně...
  • 00:07:29 Oni to kupují v Evropě nebo různě,
    z Ameriky to přivezou.
  • 00:07:32 -To je jako auto, minivan?
    -No, to je takový minibus
  • 00:07:36 a vždycky tam máte napsáno, třeba,
    že se tam vejde, já nevím,
  • 00:07:39 8 sedících lidí a 2 stojící.
    A většinou vás tam jede třeba 20.
  • 00:07:43 Oni vás tam prostě nacpou.
    -Na tom Madagaskaru?
  • 00:07:46 -No. Ale i v Latinské Americe se
    takhle cestuje. A tak.
  • 00:07:49 -Jo. A tam jste se bála?
    -Tam jsem se bála, protože...
  • 00:07:51 -V tom autě?
    -No, ale ne toho auta
  • 00:07:54 nebo těch lidí, ale protože jsme
    jeli v noci a měli jsme už vyjet
  • 00:07:57 asi v pět odpoledne. A bylo už půl
    šestý a já jsem furt říkala:
  • 00:08:00 "Proč nevyjíždíme." A ten černoch
    vedle říká: "No, my čekáme
  • 00:08:04 na ostatní." To bylo takový
    obrovský autobusový nádraží.
  • 00:08:07 A já říkám: "Proč na ně čekáme.
    Vždyť jsme hotoví, zabalený."
  • 00:08:09 Teď já tam úplně jako žížala jsem
    tam byla namačkaná a on: "No oni
  • 00:08:12 totiž v prostředku cesty tam jsou
    Dahalové. Což jsou místní piráti.
  • 00:08:18 A oni přepadávaj tahle auta
    a když nás jede víc,
  • 00:08:21 tak se ubráníme."
    A já: "Hm, dobře. Tak jo."
  • 00:08:26 A on pak říká: "Ale neboj se,
    oni berou jenom džíny a krávy."
  • 00:08:32 Džíny jsem neměla.
  • 00:08:38 -Ale to jste tam byla v nějaký
    partě.
  • 00:08:40 Čili tak jako jste mladé a půvabné
    děvče.
  • 00:08:47 A tak jako v noci, třeba, sama.
    Jako máte třeba nějakej fígl,
  • 00:08:52 jak odradit nějakýho...?
    Rozumíte?
  • 00:08:54 Já myslím, že stačí třeba
    předstírat demenci a že...
  • 00:08:58 Že už si netroufnou.
    -Máte pravdu.
  • 00:09:01 Někdo to taky takhle dělá.
    -Dělají to takhle?
  • 00:09:03 -Ale já dělám, že jsem mnohem
    vyšší, a že přesně vím, kam jdu.
  • 00:09:06 Většinou nevím.
    A jako jdu hrozně rázně.
  • 00:09:09 A pouštím ze sebe zlost.
    Dělám zlost.
  • 00:09:12 -No dobře. V noci není vidět,
    co pouštíte.
  • 00:09:15 Znáte to, někde v těch asijských
    zemích, v noci.
  • 00:09:20 -Tak v noci... Kromě tady toho,
    to je moje taktika.
  • 00:09:24 A jinak buď v noci se snažím úplně
    nechodit.
  • 00:09:28 -Jo.
    -Nebo takhle, ono to je strašně
  • 00:09:31 bezpečný ty země, já si myslím,
    že ta země je mnohem bezpečnější
  • 00:09:35 než si myslíme. Až na takový
    ty opravdu kritický státy.
  • 00:09:40 Možná Irák, Afghánistán.
    Já jsem nebyla, takže nemůžu říct,
  • 00:09:44 jak to tam teď vypadá.
    -Zatím tam nejezděte.
  • 00:09:48 -Ale myslím si, že je to doopravdy
    bezpečné.
  • 00:09:50 Já jsem se potom už nikdy nebála
    nebo neměla jsem problém.
  • 00:09:54 -Jasně.
  • 00:09:55 A říkala jste, že nějaký fígle
    existují.
  • 00:09:59 A to vy víte?
    To si vy jako cestovatelky
  • 00:10:01 řeknete mezi sebou?
    Co se používá za fígle?
  • 00:10:04 -Já si myslím, že je strašně
    důležitý být asertivní,
  • 00:10:07 vědět, co děláte.
    Nevypadat ztraceně.-Ano.
  • 00:10:11 -Já jsem většinou byla ztracená,
    takže tohle umím hrát perfektně,
  • 00:10:13 nebýt ztracená.
    -Že jako víte, kam jdete.
  • 00:10:17 -Pak se třeba vrátím a dělám,
    že vím, kam jdu.
  • 00:10:19 To se mi stává často.
    -Tak chodíte sem tam, ale rázně.
  • 00:10:24 To je taková vaše obrana proti
    znásilnění, třeba, nedejbože.
  • 00:10:30 Furt chodit tam a zpátky.
    On už si řekne: "To je nějakej
  • 00:10:34 pošuk." A jde dál, že jo.
  • 00:10:37 No ale máte aspoň nějakej
  • 00:10:40 "vepřovej" sprej, pepřovej.
    Pardon, pepřovej sprej jsem...
  • 00:10:45 -Ten mám.
    -Máte?
  • 00:10:47 Nosíte u sebe.
    -Občas ho nosím i u sebe.
  • 00:10:51 Většinou ho mám v batohu. To si
    vždycky vzpomenu hrozně pozdě.
  • 00:10:53 -No, to by trvalo.
    -A pak mám takovej malej
  • 00:10:56 kapesní nožík, kterým, jsem
    přesvědčená, že bych se ubránila.
  • 00:10:59 Já myslím, že to je hodně v hlavě.
    Že jako doopravdy, když jste
  • 00:11:02 přesvědčen, že vám to půjde,
    že se vám nic nestane, tak...
  • 00:11:06 -Tak, že to vyzařujete?
    -Nevím. Možná to je nějaká...
  • 00:11:09 Že to tak funguje.
    Prostě já to mám tak nastavený.
  • 00:11:11 -Jak jezdíte?
    Jezdíte i po těch zemích stopem?
  • 00:11:14 Nebo těma minivanama nebo taxíkama?
    -Jezdím lokální dopravou.
  • 00:11:18 -Takže stopem nejezdíte?
    -Ne, já jsem totiž jednou měla
  • 00:11:21 špatnou zkušenost stopem
    a už od té doby...
  • 00:11:24 -Nepříjemnou vzpomínku.
    -No.
  • 00:11:26 -Tak to necháme.
    -No, to nebudeme.
  • 00:11:28 -A co se stalo?
    To jenom naznačte, když tak.
  • 00:11:32 A to tady u nás?
    -To bylo na Korsice.
  • 00:11:37 -Na Korsice. Tam bych stopem nejel.
    Korsika. No a?
  • 00:11:43 -To jsem stopovala s kamarádkou
    a my jsme měly takový fígl.
  • 00:11:46 -Ještě s kamarádkou.
    Dvě holky.
  • 00:11:49 -No. Dvě hezký holky.
    To bylo před 10 lety.
  • 00:11:52 -Samozřejmě.
    -A měly jsme fígl, že budeme
  • 00:11:55 nastupovat jenom, když nám ten
    člověk bude oboum sympatický.
  • 00:11:58 A když ne, tak jedna řekne:
    "Ne, nenastoupíme."
  • 00:12:01 Tak tady ten pán nás vzal do auta.
    -Kolik mu asi bylo?
  • 00:12:05 -Mladej. Tak kolem 50, mladej byl.
    -Korsičan.
  • 00:12:15 -Korsičan.
  • 00:12:18 -Takže on zastavil
    a vy jste si ho začaly prohlížet.
  • 00:12:21 -My jsme byly nadšený, že nám někdo
    zastavil, tak jsme tam hned hupsly.
  • 00:12:25 -Vy jste tam hupsly, aha.
    -No. To byla chyba.
  • 00:12:28 A tak jsme jely.
    A teď já vždycky jsem taková...
  • 00:12:31 Já jsem hrozně podezřívavá.
    Pro mě je hned každý špatnej.
  • 00:12:34 Takže já jsem přemýšlela,
    protože na Korsice, tam jsou
  • 00:12:37 asi tak 3 silnice a my jsme jeli
    tou prostřední
  • 00:12:41 a ta měla zatáčet doprava.
    Doopravdy, přes celý ostrov
  • 00:12:43 jedna silnice, a ta měla zatáčet
    doprava k moři, kam jsme my chtěly.
  • 00:12:46 No, ale on zatočil doleva.
    A to už mi připadalo
  • 00:12:48 dost podezřelý.
  • 00:12:51 -Přece jste mu řekly,
    že chcete doprava, ne?
  • 00:12:53 -No, my jsme mu to řekly,
    ale on říkal, že to je v pohodě,
  • 00:12:55 že nám něco ukáže.
    No, já to zkrátím.
  • 00:12:59 Prostě nám to nebylo příjemný,
    tak jsme rychle vystoupily
  • 00:13:01 za takových trošku dramatičtějších
    podmínek.
  • 00:13:06 -Začal ukazovat?
    -Ne, nestihl naštěstí.
  • 00:13:09 A...
  • 00:13:12 -To vy jste poznaly, že se chytá.
    -Jo.
  • 00:13:15 -Co?
    -Jo. Byla to hloupost.
  • 00:13:19 -Tak ufuněnej padesátník nějakej.
    Co?
  • 00:13:23 Začal funět, tak jste za jízdy
    vyskočily? Co?
  • 00:13:35 Já si to tak představuju,
    na Korsice. Co jste mohly čekat?
  • 00:13:39 -Hm.
    -Tak od té doby stopem ne?
  • 00:13:42 -My jsme se musely vrátit,
    tak jsme jely stopem ještě zpátky.
  • 00:13:46 -Ještě zpátky jste jely?
  • 00:13:48 Čekaly jste, až pojede nějaká
    ženská? Co?
  • 00:13:51 -Ne, no...
    -Zase něco?
  • 00:13:54 -Ne. Nic se nestalo.
    -Jo takhle.
  • 00:13:57 -Dva chlapi, a vzali nás,
    tak jsme dojely.
  • 00:13:59 -A schylovalo? Povídejte.
    Schylovalo se zase?
  • 00:14:03 No, na Korsice.
    -Ne, v žádném případě.
  • 00:14:05 -Zpáteční cesta byla v pohodě.
    No, dobře.
  • 00:14:08 A teďka, když jezdíte sama.
    To jako musíte navazovat
  • 00:14:12 nějaký kontakty. Přeci nechcete to
    jenom vidět a vyfotit,
  • 00:14:15 ale tak jako kontaktujete
    to místní obyvatelstvo.
  • 00:14:18 Na tohle to máte nějaký fígl?
    Že se ptáte na cestu nebo řeknete,
  • 00:14:22 že máte hlad?
    Jak navazujete ty kontakty?
  • 00:14:25 -Já přijdu a začnu se s nimi
    většinou bavit.
  • 00:14:27 -A jako to si vyhlídnete někoho
    na ulici nebo do baráku jdete
  • 00:14:30 rovnou nějakýho?
    -Občas i do baráku, když to jde.
  • 00:14:32 -Jo?-Když jsou otevřený dveře,
    tak zaklepu.
  • 00:14:35 -Zaklepete, vejdete a řeknete něco?
    -Jo. Řeknu...
  • 00:14:40 Většinou takhle.
    To vzniklo vlastně tak,
  • 00:14:44 já jsem tohle začala dělat
    a lidem to přišlo samozřejmě divný,
  • 00:14:48 že je takhle kontaktuju. A tak jsem
    začala říkat, že jsem novinář.
  • 00:14:52 -Dalo by se říct, že jste
    profesionální cestovatelka?
  • 00:14:54 -Už jo.
    -Už teďka jste?
  • 00:14:56 Jo. Nebyla jste a už jste?
    -Tak já myslím, že teď,
  • 00:14:58 když už mi to vydělává peníze,
    tak jo.
  • 00:15:01 -Jo. Takže vy to nějak popíšete,
    ty zážitky, reportáže?
  • 00:15:05 Nebo knížky píšete?
    -Knížky ne, ale natáčím
  • 00:15:08 pro Objektiv České televize,
    takže do nich dáváme...
  • 00:15:11 -Jo, pro ten pořad?
    -Ano, pro pořad.
  • 00:15:14 -Takže s sebou nějaký objektiv
    máte, kamerku. Jo?
  • 00:15:16 -Hm.
    -Chystáte se teďka
  • 00:15:19 v nejbližší době?
    Máte v plánu nějakou cestu?
  • 00:15:21 Kam se chystáte?
  • 00:15:23 -Teďka do Kyrgyzstánu se chystáme,
    s manželem teda.
  • 00:15:26 -A co vás tak jako láká
    na tom Kyrgyzstánu?
  • 00:15:29 -Právě tím, že já natáčím,
    takže jako práce.
  • 00:15:33 A manžel teďka, aby mohl být
    víc se mnou, a začalo ho to
  • 00:15:37 taky bavit, tak vlastně tím,
    že ke své práci potřebuje jenom
  • 00:15:41 počítač a internet, tak můžeme
    cestovat všude možně spolu.
  • 00:15:45 Protože já mám ráda střední Asii
    a máme rádi hory,
  • 00:15:48 tak jsme si řekli, že pojedeme...
    -Tak jste si řekli: Kyrgyzstán.
  • 00:15:52 -Že pojedeme do Kyrgyzstánu.
    -To vám ještě aplikace...
  • 00:15:54 -To tam nemám.
    -To tam nemáte, takže to přibude.
  • 00:15:57 A pak to bude třeba v Objektivu.
    To diváci České televize uvidí?
  • 00:16:01 -Doufám, že ano.
    -A kdy že vyrazíte?
  • 00:16:03 -Kirgistán - v květnu.
    -V květnu vyrazíte.
  • 00:16:05 -Hm.
    -Tak ať se vám cesta vydaří.
  • 00:16:08 -Děkuji.
    -Lucie Radová!
  • 00:16:10 -Děkuju.
  • 00:16:18 -Přátelé, naším dalším dnešním
    hostem je muzikant.
  • 00:16:21 Je to zároveň i textař a je
    prakticky zakladatelem jedné,
  • 00:16:26 řekl bych významné, dalo by se říct
    přední české kapely,
  • 00:16:31 která se jmenuje Tata Bojs.
  • 00:16:34 On si říká Mardoša!
  • 00:16:39 Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:16:41 -Měl jste pozdravit...
    -Pardon.
  • 00:16:43 -Ne, v pohodě.
    Uklidněte se.
  • 00:16:45 Sedněte si.
    -Tady?
  • 00:16:48 -To je moje.
    Tak.
  • 00:16:51 Já vím, že vy si říkáte Mardoša.
    Ale předpokládám asi správně,
  • 00:16:54 že v občance to nemáte, Mardoša.
    Tam máte svoje občanské jméno.
  • 00:16:59 Že jo?
    -Jo. Já mám teď novou občanku.
  • 00:17:02 -Cože máte?
    -Novou občanku.
  • 00:17:04 -Novou občanku máte.
    -Ale jméno mám furt starý.
  • 00:17:06 Marek Huňát.
    -Jakže?
  • 00:17:08 -Marek Huňát.
    -Marek Huňát se jmenujete.
  • 00:17:11 Aha.
    -A to je jakoby přezdívka.
  • 00:17:13 -Marek Huňát je přezdívka?
    -To Mardoša je přezdívka.
  • 00:17:17 A je to přezdívka z dětství,
    která v podstatě je takový teď moje
  • 00:17:23 umělecký jméno. Takový srandovní,
    ale já jsem na to zvyklej.
  • 00:17:27 -Ale všude vás uvádí, jako kdyby
    každý měl vědět, co je Mardoša.
  • 00:17:30 -Nevím, jestli by to každý měl
    vědět, ale tak od roku 1983, asi.
  • 00:17:36 82, možná 82. Nevím jistě.
    -Jo?
  • 00:17:38 A to jste si sám vymyslel,
    tohle to?
  • 00:17:40 -To my vymyslel Bublajs.
  • 00:17:44 -Nevím, co je Bublajs.
    -Milan Cais, kolega z kapely.
  • 00:17:51 -Milan Cais a ten si zase říká
    Bublajs.
  • 00:17:55 -To je složitější.
    Ty přezdívky se vlastně
  • 00:17:57 hodně ujaly, jak jsme chodili
    do turisťáku.
  • 00:18:00 Tak tam každý měl nějakou
    přezdívku.-Ano.
  • 00:18:02 -Buď už s ní přišel,
    nebo se mu tam vytvořila.
  • 00:18:06 A já jsem s ní přišel, protože...
    -Třeba Bublajs?
  • 00:18:10 -A ten vlastně, když tam přišel,
    protože ten přišel pozdějc.
  • 00:18:13 Přivedli ho jeho spolužáci,
    jeho kamarádi.
  • 00:18:15 A oni se ho rovnou ptali, Milana,
    jestli má nějakou přezdívku.
  • 00:18:19 A on říkal: "No, ségra někdy,
    když..."
  • 00:18:22 To neměl moc rád. "Že mi říká
    Mydlina." Jakože Milan Mydlina.
  • 00:18:27 A že to nemá moc rád.
  • 00:18:29 Oni ho špatně slyšeli,
    tak napsali Bublina.
  • 00:18:32 Takže... Ale nějakým způsobem...
    A pak jsme to ještě
  • 00:18:35 přetransformovali letama
    na Bublajs.
  • 00:18:37 Takže někdy používá Bublajs
    někdy občanský jméno.-Ano.
  • 00:18:39 Je třeba říct, já nevím,
    jestli všichni vědí, že ta vaše
  • 00:18:43 kapela vznikla
    snad ještě na základní škole.
  • 00:18:47 Že jo? Vy jste se s Bublajsem
    založili...
  • 00:18:49 -Je to pravda.
  • 00:18:51 My se známe sice od školky, ale tam
    jsme ještě nezakládali kapelu.
  • 00:18:55 -Vy spolu s Bublajsem se znáte
    od školky?-Jo.
  • 00:18:57 Na Červeném vrchu v 79., ale tam
    jsme se ještě tolik nekamarádili.
  • 00:19:01 On byl v takový ostřejší partičce.
    A já jsem byl spíš
  • 00:19:04 takovej ušláplej.
    -Otloukánek.
  • 00:19:07 -Mně nikdo neubližoval, ale já jsem
    se trápil i bez toho, takže...
  • 00:19:21 -Ale znali jste se?
    -Znali jsme se.
  • 00:19:23 -Ve školce. A pak jste šli
    na stejnou základku.
  • 00:19:26 -My jsme šli na stejnou základku
    a tam jsme se více začali kamarádit.
  • 00:19:31 Taky právě, že jsme se znali
    od vidění z té školky.
  • 00:19:34 A pak nás spojil zájem právě
    o hudbu.
  • 00:19:37 Takže pak už jsme od té
    třetí třídy, že založíme kapelu.
  • 00:19:40 Neměli jsme žádný nástroje
    ani jsme na nic neuměli.
  • 00:19:43 Už jsme si to vymejšleli.
  • 00:19:44 -Už ve třetí třídě?
    Vy jste ještě na nic nehráli?
  • 00:19:47 -Na nic nehráli.
    -Ale že budete mít kapelu.
  • 00:19:49 -Že budeme mít kapelu.
    I jsme si vybrali ty nástroje.
  • 00:19:52 Jemu se rovnou líbily bicí.
    Protože myslím, že jeho ségra,
  • 00:19:55 on má starší sestru, já mám mladší.
    Takže jeho sestra starší chodila,
  • 00:19:59 myslím v té době, s nějakým
    bubeníkem, tak mu imponovalo,
  • 00:20:02 že má prostě ty paličky
    a dělá s tím rambajs.
  • 00:20:05 Já jsem se zase tak díval
    na různé nástroje.
  • 00:20:08 Tak mi přišlo, že sólová kytara,
    to už mi znělo moc složitě.
  • 00:20:11 -Tam je moc strun.
    -Doprovodná, to mně zase znělo,
  • 00:20:15 doprovodná - jestli je tam vůbec
    potřeba, když je doprovodná.
  • 00:20:17 A ta basa mě nějak zaujala,
    má míň strun.
  • 00:20:20 Je to takovej pěknej nástroj.
    -Já jsem taky na nic jinýho nehrál.
  • 00:20:23 Jasně.
    To je nástroj pro machry.
  • 00:20:26 Takže jste si vybral baskytaru.
  • 00:20:28 Na tý základce už jste tu kapelu
    dali nějak dohromady?
  • 00:20:31 Nějakej koncert jste první
    museli mít?
  • 00:20:34 -Pak to začalo být takový vážnější
    v 7. třídě.
  • 00:20:37 Tam jsem dostal k Vánocům 1987 první
    opravdickou baskytaru.
  • 00:20:42 Já jsem od těch 10 chodil na kytaru
    jakoby klasickou.
  • 00:20:45 To už jsem se trošku jako tak učil.
    -Ano.
  • 00:20:48 -Ale pak jsem dostal jako fakt
    tu basu elektrickou.
  • 00:20:51 Basa 4, stará česká basa,
    kterou mám dodneška.
  • 00:20:53 Nechal jsem si ji nedávno
    repasovat.
  • 00:20:55 To byl velký posun, že už to byl
    fakt nějaký nástroj.-Ano.
  • 00:20:58 -Už jsem ji zapojoval přes kazeťák
    a už to hrálo elektricky.
  • 00:21:02 -Jako že jste šňůru strčil
    do kazeťáku?
  • 00:21:04 -Musel jsme dát, jakože nahrávám.
    -Cože?
  • 00:21:06 -Musel jsme dát jakoby nahrávání,
    record. Musel jsem dát prst dozadu.
  • 00:21:10 Tam bylo nahoře na kazetách takový,
    co se vyňouplo,
  • 00:21:14 když člověk nechtěl,
    aby ji přehrál.
  • 00:21:16 Takže tam v tom kazeťáku byl
    takovej...
  • 00:21:18 Já vím, že tyhle výklady se
    pak asi vystřihujou,
  • 00:21:23 ale že pak je tam takovej jako...
    Takovej ťuflíček, který zabraňuje
  • 00:21:31 tomu nehrávání.
    Ale, když jsem ho podržel rukou,
  • 00:21:34 tak mně to nezabránilo zapnout to
    nahrávání
  • 00:21:37 a tím pádem jsem pak šel do beden.
  • 00:21:40 -A ten první koncert školní
    vaší kapely, na to si vzpomínáte?
  • 00:21:43 -To si vzpomínám.
    -To byla nějaká vánoční besídka?
  • 00:21:46 -Právě, že jsme si to
    zorganizovali sami,
  • 00:21:48 předposlední den základní školy.
    Takže ještě na základce
  • 00:21:51 v osmičce, 29. června 1988,
  • 00:21:56 jsme si v tělocvičně
    zorganizovali...
  • 00:21:58 My jsme vylepili plakáty -
    Hanspaulský festival
  • 00:22:01 a že hledáme diváky a kapely.
    Teprve jsme to vymejšleli,
  • 00:22:04 ale už jsme to inzerovali
    a ozvali se nám...
  • 00:22:06 -To jste někde inzerovali?
    -Pár plakátků jsme na stanici
  • 00:22:10 vylepili a tak.
    Přihlásili se nám...
  • 00:22:13 Dokonce se nám přihlásila kapela
    OTK, která dodneška hraje.
  • 00:22:16 Jsou to naši souputníci.
    Takže jsme měli společný
  • 00:22:18 první koncert. Plus oni ještě měli
    nějaký kamarády.
  • 00:22:21 Takže jsme dali dohromady už
    4 kapely.
  • 00:22:23 Už to byl festival.
    -Ano.
  • 00:22:25 -Všechny takhle začínající.
    A když jsme to zorganizovali
  • 00:22:27 v té školní tělocvičně
    a proběhlo to.-Jo.
  • 00:22:30 -Teď v červnu to bude vlastně
    28 let.
  • 00:22:32 -Já nevím, jestli to děláte.
    Vy hodně na tom jevišti
  • 00:22:35 se pohybujete? Skáčete a to.
    A to je spontánní
  • 00:22:38 nebo vědomě děláte show?
    Protože ostatní, co jsme viděl,
  • 00:22:44 tak stojí víceméně zapíchnutý.
    A vy to tam jediný rozpohybujete.
  • 00:22:49 To musí být i fyzicky náročný,
    že jo?
  • 00:22:52 -Je to fyzicky náročný,
    ale pro mě to je takový přirozený.
  • 00:22:57 Mě to baví.
    -Jo takhle.
  • 00:22:59 -Mě baví hudba a mě baví i ta naše.
    A že mě baví nějakým způsobem
  • 00:23:05 fyzicky to tak prožívat.
    Přitom jsem spíš
  • 00:23:09 stydlivý člověk, ale vlastně
    mě to i částečně vlastně i pomáhá
  • 00:23:14 spalovat takovou tu nervozitu,
    ten adrenalin.
  • 00:23:16 A to že to je "show",
    to je druhotně, ale není to tak,
  • 00:23:23 že bychom si museli vymýšlet něco,
    co by jako zaujalo.
  • 00:23:26 Ono to stejně nefunguje, když to
    člověka nebaví, tak je to divný.
  • 00:23:31 -Jasně.
    Já třeba jako žasnu,
  • 00:23:33 že při tom vehementním pohybu,
    že trefujete struny.
  • 00:23:38 To já bych už netrefoval.
    -Na té base jsou tlustší a jej jich
  • 00:23:43 tam míň, tak vždycky nějakou
    trefím.
  • 00:23:56 -Teďka musím říct, že oceňuju,
    a vy tuhle tu odbornou otázku
  • 00:23:59 oceníte taky, že vy hrajete
    trsátkem. Že jo?
  • 00:24:05 Já jsem taky trsátkovej,
    ale tenkrát se ani jinak nehrálo.
  • 00:24:09 Dneska ti frajeři hrajou těma
    prstama, já vůbec nevím jak.
  • 00:24:13 Kdybyste hrál prsty,
    tak to trefíte, ale tím...
  • 00:24:17 Já jsem hrál podle Pavla Chrastiny.
    Znáte to jméno?
  • 00:24:20 -Ten hrál s Olympicem?
    -S Olympicem, no jasně.
  • 00:24:22 To jste ještě nebyl na světě.
    A já už koukal na Chrastinu
  • 00:24:25 a on hrál s velkým rozmachem.
    Takhle. Jakoby pádloval.
  • 00:24:28 A já jsem to kopíroval.
    Takže já jsem nemohl skákat.
  • 00:24:31 Já už bych při druhém skoku
    netrefil, ale jsem taky trsátkovej.
  • 00:24:37 A to vám zůstalo?
    Vy jste nikdy nepřešel...
  • 00:24:40 Promiňte, že máme odbornou debatu.
  • 00:24:44 Ale když se dva potkají,
    ze stejného nástroje, to víte.
  • 00:24:49 Neříkejte, že s vámi někdo takhle
    odborně mluvil, ty rozhovory?
  • 00:24:52 Že ne? Že jsem první?
    -Ještě nikdy.
  • 00:24:55 -Ještě nikdy!
    -Ne.
  • 00:25:03 -Já jsem rád, že vás potkávám.
  • 00:25:05 Protože ještě jednu věc máme tak
    trochu společnou.
  • 00:25:07 Všechno, o čem já mluvím,
    tak jsem dělal v pravěku,
  • 00:25:10 ale taky jsem napsal pár textů
    a vy jste textař.
  • 00:25:15 To mě velmi potěšilo, že jste
    baskytarista a píšete texty.
  • 00:25:19 A to mě zajímá,
    jako jak vy na to jdete?
  • 00:25:23 Jestli na začátku je nějaký slogan,
    to tak někdy bývá,
  • 00:25:26 a od toho to odvodíte nebo tu
    inspiraci čerpáte z něčeho jinýho?
  • 00:25:31 Rovnu vás pochválím za jeden moc
    hezkej slogan, kterej máte.
  • 00:25:36 A říkám si, to byl asi zárodeční
    verš vaší písničky.
  • 00:25:39 "Mám pocit, že nežiji
    ve své vlastní režii".
  • 00:25:44 To se mi strašně líbí.
  • 00:25:45 Já vám za to tleskám.
    Tedy, to je krásný.
  • 00:25:49 Mám pocit, že nežiji...
    Napsal jste to doufám vy?
  • 00:25:53 Abych nechválil někoho jiného.
    -Já bych to případně vyřídil.
  • 00:25:58 Tenhle text - Filmařská,
    tenhle text jsem napsal já.
  • 00:26:02 -Píseň se jmenuje Filmařská?
    -Píseň se jmenuje Filmařská
  • 00:26:05 a tenhle text je z ní.
  • 00:26:07 Vlastně ten způsob toho psaní
    je různej.
  • 00:26:10 Vlastně nepíšu texty jen tak.
    Vlastně vždycky... Mám takový údobí,
  • 00:26:16 kdy víc hrajeme a pak máme údobí,
    kdy víc tvoříme
  • 00:26:19 a chystáme třeba další desku.
    -Ano.
  • 00:26:22 -A v těch mezidobích, kdy vyloženě
    netvoříme písničky, tak mám jenom,
  • 00:26:26 že si zachytávám nápady,
    něco mě něco napadne...
  • 00:26:28 -A někam si to značíte?
    -Zapisuju si to a někdy...
  • 00:26:31 Míval jsem diktafon
    třeba i u postele, protože někdy má
  • 00:26:34 člověk takový nápady, když usíná.
    Třeba zajímavý. Nebo v tu chvíli
  • 00:26:38 mu přijdou zajímavý.
  • 00:26:41 Protože ty myšlenky
    si tak jako usedávaj.
  • 00:26:45 Svým způsobem, něco tam vyplave.
    Měl jsem různé metody.
  • 00:26:48 Nebo jsem měl zápisníček,
    ale zase jsem, když jsem
  • 00:26:50 rozsvítil lampičku,
    tak mě to moc probudilo.
  • 00:26:52 Když jsem nerozsvítil,
    tak se to nedalo přečíst.
  • 00:26:55 To bylo ještě horší než ten zvuk
    toho rozespalýho zápisníku.
  • 00:26:58 -To jsou tvůrčí problémy.
    Teda co?
  • 00:27:03 -Jednu dobu jsem třeba zkoušel,
    jak mám pantofle u postele,
  • 00:27:06 si dát do tvaru písmene od kterého
    to začínalo, ten nápad.
  • 00:27:19 -Čili, co to bylo za písmeno?
    -Ale moc to nefungovalo.
  • 00:27:22 -Co to bylo za písmeno?
    -"T" jsem mohl dát,
  • 00:27:27 když mě napadlo něco od T.
    Ale vlastně I, tu druhou dát
  • 00:27:30 stranou, že jenom I.
    A vlastně, já sám už ani nevím,
  • 00:27:34 možná v tom rozespání jsem myslel,
    že to je dobrá metoda,
  • 00:27:37 ale moc dlouho jsem ji nepoužíval.
  • 00:27:41 -No, musím říct, že vím,
    že jenom nepíšete texty a hrajete
  • 00:27:46 v Tata bojs na baskytaru. Ale vy
    jste teda napsal i nějaký knížky.
  • 00:27:51 Přiznám se, že jsem ani jednu
    z těch dvou nečetl.
  • 00:27:56 Jsou dvě, že jo?
    -Jsou dvě.
  • 00:27:58 Ta první se jmenuje - Cool v plotě.
  • 00:28:01 -Jak?
    -Cool v plotě.
  • 00:28:03 Ale je to psaný jako
    cool-anglicky.
  • 00:28:05 Jako, že je to prostě cool.
    -Slovní hříčka.
  • 00:28:09 -Ano. A ta je z roku 1995.
    A jsou tam zápisky
  • 00:28:13 a to je ze dvou částí.
    První část jsou takový minipovídky
  • 00:28:17 nebo prostě něco. A druhá část jsou
    takový ty zápisky. Jednovětý třeba.
  • 00:28:22 Ty hříčky, já nevím co všechno.
    -A co třeba?
  • 00:28:26 -Třeba je tam - "Utři nádobí".
    Ale je to tam...
  • 00:28:35 -To je všechno?
    -Tam je ten vtip, že je tam U a 3.
  • 00:28:40 Takže jsou tam takový různý
    jakoby...
  • 00:28:45 -U3 nádobí, Cool v plotě.
    Ano, ano. Tyhle hesla jsou tam?
  • 00:28:50 -V tý druhý půlce.
    -V tý druhý půlce.
  • 00:28:52 -A v tý první takový
    jakoby minipovídky
  • 00:28:54 nebo prostě krátký příběhy,
    který většinou jsem psal jako
  • 00:28:57 slohový úkol na angličtinu.
    A pak jsem je přeložil do češtiny.
  • 00:29:01 Je to dost legrační.
    -Jo?
  • 00:29:04 -Nevím, jestli je to vtipný,
    ale úsměvný, řekl bych.
  • 00:29:08 -A co je to?
    Prodává se to ještě?
  • 00:29:11 -To je nesehnatelná už záležitost.
    -To je nesehnatelná...
  • 00:29:15 Tenhle Cool v plotě je
    nesehnatelnej?
  • 00:29:18 -Vlastně první náklad byl 200 kusů,
    pak byl dotisk 500 kusů
  • 00:29:21 a pak byl dotisk ještě 500 kusů.
    -No to se rozjelo nakladatelství.
  • 00:29:26 -Takže od roku 97 je to
    nesehnatelná rarita.-Ano.
  • 00:29:30 -A pak vlastně je ta druhá knížka.
    Ta se jmenuje Nanobook.
  • 00:29:34 Book jako kniha
    a nano jako zmenšenina.
  • 00:29:37 A to je zase takovej koncept,
    že jsme měli v té době desku,
  • 00:29:40 s Tata bojs, která se jmenovala
    Nanoalbum.
  • 00:29:43 A vlastně to byl takový pokus
    o koncepční album, který vyprávělo
  • 00:29:46 v těch písničkách příběh,
    jako se dělaly alba v 70. letech,
  • 00:29:49 od začátku do konce s postavama.
    A vlastně já jsem potom ten příběh
  • 00:29:54 té desky ztvárnil jakoby v knížečce
    a Bublajs dělal ilustrace,
  • 00:29:58 protože je vystudovaný výtvarník.
    Takže se ještě ty naše jakoby
  • 00:30:03 jiný způsoby tvorby potkaly ještě
    jinde než v Tata bojs.
  • 00:30:07 Což bylo na tom taky zajímavé.
  • 00:30:09 -Ony jsou nějaký nano technologie,
    že jo?
  • 00:30:11 Já vůbec nevím, nano, to je asi
    něco mrňavýho, nebo co?
  • 00:30:14 -Je to právě...
    To jsme vlastně tam vymysleli.
  • 00:30:18 Nanogamie jsme vymysleli.
    Takovej termín.
  • 00:30:24 -Jako je monogamie.
    -To je zajímavý.
  • 00:30:27 To s tím vůbec nesouvisí.
    -Nesouvisí.
  • 00:30:30 -To je jakoby od slova game.
    Ta druhá část je jako game.
  • 00:30:36 A vlastně šlo o to...
    -O co?
  • 00:30:38 -My jsme si přečetli nějakej
    vědecko-fantastickej časopis.
  • 00:30:41 Nebo spíš byl
    vědecko-naučně-populární nebo něco.
  • 00:30:44 A tam bylo, že v budoucnosti,
    v takové budoucnosti,
  • 00:30:47 která vlastně už je teď.
    Že můžou být tzv. nanoboti.
  • 00:30:51 To jsme si nevymysleli,
    to jsme se tam dočetli.
  • 00:30:54 -Nanoboti?
    -Nanobot, to je taková
  • 00:30:57 v rozlišení nano, což je malý,
    nějaká částečka, která může putovat
  • 00:31:01 v organismu a může něco v těle
    spravit.
  • 00:31:04 A může tam s nějakým úkolem
    třeba...
  • 00:31:08 -To je nějaká vědecká vize?
    -To už nějakým způsobem funguje.
  • 00:31:11 -To už funguje?
    -Nevím jak moc v praxi.
  • 00:31:13 -Že si něco píchnete?
    -Nevím, jestli až takhle.
  • 00:31:15 Ale to je reálný.
  • 00:31:17 -Chce to taky zasvěcence
    asi nějakýho?
  • 00:31:19 -Já třeba technologii,
    tomu nerozumím.
  • 00:31:22 Já jsem spíš používal
    jakoby fantazii.
  • 00:31:25 Spíš je to fantastická než vědecká
    knížka.-Ano.
  • 00:31:27 -Takže vlastně... To bylo zajímavý,
    že nás pak s Bublajsem pozvali
  • 00:31:31 na půdu akademie kvůli tomu.
    Protože byli rádi, že my to
  • 00:31:36 svým způsobem popularizujeme.
    -Tu nano.
  • 00:31:40 -To jsem si říkal - kdyby to viděl
    můj fyzikář.
  • 00:31:42 Já jsem sotva prolejzal. A teď jsme
    tam seděli s těma kapacitama.
  • 00:31:49 -Vy jste přednášel!
    -Nebylo to vyloženě,
  • 00:31:55 že bychom přednášeli.
    Spíš taková rarita, ale říkali,
  • 00:32:02 že to opravdu popularizujeme.
    -Tak to je zajímavý.
  • 00:32:04 Máte něco v hlavě, tak nějako...
    Tak jsou zatím dvě.
  • 00:32:07 -Od roku 99 píšu různý sloupky.
    Teď taky píšu někam.
  • 00:32:11 To nemusím říkat.
    -Ne. To už neříkejte.
  • 00:32:14 -Já bych to... To bych nikdy
    neřekl.
  • 00:32:18 Takže uvažuju s kamarádem Matějem,
    který by mi dokázal
  • 00:32:23 něco zredigovat, že bychom z toho
    něco možná vybrali.
  • 00:32:26 Protože už tam mám nashromážděno
    spoustu materiálu.
  • 00:32:29 -Že by se z toho něco dalo knižně.
    -Něco mohlo dát dohromady.
  • 00:32:32 Tak to uvidíme.
    -Možná i v tomto roce?
  • 00:32:36 -2016? Možná, že jo.
    -No, vidíte.
  • 00:32:39 -Já nevím, kdy to bude vysílaný.
    -Teďko už.
  • 00:32:50 Tak to jste teďka trošku
    nalákal čtenáře.
  • 00:32:53 Ale teďka vaše příznivce,
    teďka myslím Tata bojs.
  • 00:32:56 Chystáte teďka v tomhle tom,
    jsme 2016.
  • 00:33:00 Chystáte něco mimořádného
    pro své příznivce?
  • 00:33:04 Vetší koncert, narozeninový?
    Víte, co myslím,
  • 00:33:08 takovou mimořádnější událost
    než je normální řadový koncert.
  • 00:33:11 -Nedávno jsme vlastně měli schůzku
    a říkali jsme si, že by to chtělo
  • 00:33:14 udělat něco zase mimořádnýho.
  • 00:33:15 Ale ještě jsme to pořádně
    nevymysleli.
  • 00:33:18 My jsme měli hodně pilný loňský
    rok, že jsme vydali novou desku.
  • 00:33:21 -Ano.
    -My jak hrajeme dlouho,
  • 00:33:23 tak ty desky nesekáme kdovíjak
    rychle, tak pro nás je to vždycky
  • 00:33:27 velká událost.
    -Kolik jich máte?
  • 00:33:29 -9 řadových a pak je tam pár
    takových - občas živá deska a něco.
  • 00:33:33 Ale 9 takových jako...
    -A teďka máte čerstvou z loňska.
  • 00:33:37 -A loni na podzim jsme vydali tu 9.
    Takže jsme loni dodělávali, vydali,
  • 00:33:42 pak jsme měli turné.
  • 00:33:44 -Ona se to nejmenuje Devátá?
    -Byl to jeden z původních názvů.
  • 00:33:47 Že by se jmenovala Devátá.
    -Jo?
  • 00:33:50 -Ale nakonec jsme ji pojmenovali
    A/B.
  • 00:33:52 -Jak?
    -A/B.
  • 00:33:54 -To jsou ty vaše názvy.
    -Je to zajímavý, že je to název
  • 00:33:58 prostředku naší kapely, protože my
    to někdy píšeme s lomítkem.
  • 00:34:01 Takakovej grafickej vtípek,
    takže to Tata bojs - A/B
  • 00:34:05 dělá ten název, ale jako graficky
    jsme ztvárnili
  • 00:34:10 po třech písmenkách,
    jakoby to bylo na rubikovce.
  • 00:34:13 Že T A T A/B právě, O Y S.
    Protože na tý desce je ještě
  • 00:34:19 písnička Rubik a Kubrick,
    takže tam je trošku napojení
  • 00:34:24 na Rubikovu kostku.
  • 00:34:27 -Myslím, že s tímhle vás pozvou
    zase na mat-fyz.
  • 00:34:32 Kapela s lomítkama.
  • 00:34:41 Čili nemáte ještě vyšpekulovanej
    koncert,
  • 00:34:44 tu mimořádnější záležitost?
  • 00:34:46 Ještě ne?
    -Ještě ne.
  • 00:34:48 Ale něco se rýsuje, ale to je ještě
    moc brzo něco říkat,
  • 00:34:51 protože jsme to ještě nevymysleli
    přesně.-Ano.
  • 00:34:53 -Každopádně teď ten začátek roku
    je takovej - moc nehrajeme.
  • 00:34:56 Přes léto budeme mít
    festivalovou sezónu,
  • 00:34:58 to docela bývá plný.
    Nebo alespoň ty víkendy.
  • 00:35:01 A potom na podzim bychom chtěli
    něco speciálního udělat,
  • 00:35:03 ale to je dál.
    -Dobře.
  • 00:35:05 Tak vaši příznivci jsou určitě...
    budou se už od teďka těšit.
  • 00:35:09 Mardoša!
  • 00:35:19 -Pardon.
    Jo, takhle.
  • 00:35:29 -Naším dalším dnešním...
    Dobrý, dobrý.
  • 00:35:35 Naším dalším dnešním hostem je
    herec a u něj se velmi často
  • 00:35:39 zdůrazňuje, že i dabér.
  • 00:35:43 Michal Pavlata!
  • 00:35:49 Ahoj.
    -Dobrý.
  • 00:35:52 Seďte, miláčku!
    Seďte.
  • 00:35:54 Vstávejte, až budu profesorem,
    což nehrozí.
  • 00:35:58 -Posaď se u nás.
    -Děkuju.
  • 00:36:01 -Jenom jsi promluvil...
    Já musím začít tím,
  • 00:36:05 někde jsem se dočetl,
    že ty jsi nedávno sklízel vavříny,
  • 00:36:09 v takový, já nevím,
    jestli to je anketa.
  • 00:36:12 -To je anketa, ano.
    -Neviditelný herec.
  • 00:36:16 Já nevím, jestli to je
    zrovna dobrý název.
  • 00:36:18 -Člověče, je.
    -Je?
  • 00:36:20 Ono to vypadá,
    že je to anketa herců,
  • 00:36:24 kteří zrovna nehrajou.
    Ale není to tak.
  • 00:36:26 Neviditelný herec je rozhlasový
    herec, já bych to spíš nazval.
  • 00:36:29 Nejlepší rozhlasový herci.
    Neviditelný.
  • 00:36:32 -No a já jsem byl druhej.
    -Otoč se trošku, prosím tě.
  • 00:36:34 -Já jsem byl druhej.
  • 00:36:36 -Tys byl druhej?
    -Vyhrál to Luděk Munzar.
  • 00:36:39 -Ano.
  • 00:36:41 -Třetí byl Olda Kaiser.
    Bylo to mimochodem
  • 00:36:43 za skvělou knížku,
    kterou všem doporučuji.
  • 00:36:45 Kterou já jsem načetl do rádia
  • 00:36:48 a jmenuje se: Stoletý stařík
    vykročil z okna a zmizel.
  • 00:36:51 -Tak tvůj hlas, to je...
    Není ti to trošku líto, že vlastně,
  • 00:36:56 především, když padne tvoje jméno,
    že si v první řadě lidi představí
  • 00:37:00 ten tvůj hlas, anebo i herce,
    který ty jsi daboval.
  • 00:37:04 Máš nějaký svý, přidělený,
    který ty jsi daboval?
  • 00:37:06 -Nemám, Karle.
  • 00:37:08 A když padne moje jméno, nikdo si
    nepředstaví nic. To zaprvé.
  • 00:37:12 Zadruhé, já jezdím na zájezdy
    s tím Činoherákem,
  • 00:37:16 který je samá hvězda.
    A my jedeme v sestavě Polívka,
  • 00:37:22 Ivana Chýlková, Ondra Vetchý,
    Lála Dulava a já.
  • 00:37:27 A teď se zastavíme u nějakého
    motorestu.
  • 00:37:30 Já, protože nepiju, si dám kafe.
  • 00:37:33 Oni si říkají:
    "To bude asi jejich šofér."
  • 00:37:36 A teď já řeknu: "Dal byste mi
    prosím vás cukr?"
  • 00:37:42 Ten personál zpozorní
    a říkají: "Vy dabujete filmy."
  • 00:37:50 Ale podezíravě.
    Jako - ty darebáku.
  • 00:37:53 Pak se mě ptají,
    kterýho jsem dělal.
  • 00:37:56 Já jsem neměl nikdy zvláštní
    figuru, ale ono to pak pokračuje...
  • 00:38:01 Mám krásný hlas...
  • 00:38:04 Můj kamarád říkal: "Máš
    krásný hlas, až je to k poblití.
  • 00:38:08 Šíleně to vyrušuje." Já říkám:
    "Proč?" To je kluk z Kroměříže,
  • 00:38:12 my jsme tam hráli na zájezdě
    v týhle tý partě. Teď já vlezu
  • 00:38:16 na jeviště a tam začnou ty lidi
    šustět tím programem: "Tenhle dělal
  • 00:38:20 v tom Magnum."
    "Ne, ten dělal toho v Čelisti."
  • 00:38:27 Tak se dlouho dohadujou
    a vlastně vyrušujou ty diváky.
  • 00:38:31 -Jo takhle.
  • 00:38:33 S čím jsi spojen nebo s kým si
    spojí ten tvůj hlas.
  • 00:38:36 Ještě bych rád řekl.
    Rozhlasový herec, jako takový,
  • 00:38:40 to není jenom četba na pokračování.
    To jsou i hry.-No.
  • 00:38:44 -A tam se dá hrát leccos.
    Já nevím, jestli to je pravda,
  • 00:38:47 ale někde jsem se snad dočetl,
    že jsi v rozhlasový hře
  • 00:38:51 dokonce hrál tužku s gumou.
  • 00:38:53 Je to možný?
    -Tužku s gumou, ano.
  • 00:38:56 -Jak se dá herecky ztvárnit
    tužka s gumou, to mi teda řekni?
  • 00:39:00 -To je úplně jedno v rádiu.
    Já jsem měl takovej vyšší hlásek.
  • 00:39:04 Poněvadž ta tužka byla dlouhá
    a měla tu gumu.
  • 00:39:07 -Na konci.
    -A já jsem jednou,
  • 00:39:10 když jsem byl ještě na DAMU
    v té době, to byl tak 65. rok,
  • 00:39:14 tak jsem volal domů, do Zásady
    u Jablonce nad Nisou,
  • 00:39:17 do Podkrkonoší.
    A já jsem začínal věcma.
  • 00:39:22 -Že jsi hrál věci?
    -Nejdřív věci.
  • 00:39:25 A potom zvířata.
    A teprve potom lidi.
  • 00:39:29 A nestorem české pohádky
    je Karel Weinlich.
  • 00:39:32 -Ano.
  • 00:39:33 -A já, když jsem byl v tom
    druhém ročníku, tak jsem jednu
  • 00:39:35 rozhlasovou pohádku nastudoval
    a taky se vysílala.
  • 00:39:40 Tak jsem rychle volal domů.
  • 00:39:42 Měli jsme v té době už telefon -
    7423.
  • 00:39:44 To si do dneška pamatuju,
    jablonecká síť.
  • 00:39:47 Tak jsem jako... A říkám: "Dneska
    ve 13:30 budu v tom, v rádiu."
  • 00:39:53 Tak si celá rodina sedla.
    -Po obědě, v neděli.
  • 00:39:56 -Po obědě.
    A teď tam bylo ohlášení.
  • 00:39:59 Tak ta pohádka proběhla,
    tam byl takovej tajemnej spíkr,
  • 00:40:03 který říkal: "Slyšeli jste pohádku
    V zelinářské zahradě.
  • 00:40:06 Osoby a jejich představitelé:
    brukev - Alfréd Strejček,
  • 00:40:12 mrkev - Konzola Morávková,
    zelí - Oldřich Janovský,
  • 00:40:18 zlá ředkvička - Michal Pavlata.
  • 00:40:31 -Tak to je pohádka,
    tam je možný všechno.
  • 00:40:33 -To bylo úžasný.
  • 00:40:35 -Pak jsi se propracoval.
    -Pak jsem se propracoval k lidem.
  • 00:40:37 A taky jednou se mi přihodilo,
    to bylo úžasný,
  • 00:40:39 protože, já se přitom asi
    rozkašlu, protože už to moc neumím.
  • 00:40:42 Já jsem šel okolo studia,
    kde jim nepřišel nějaký herec.
  • 00:40:46 A oni říkali: "Musíme to natočit.
    Je to pohádka, hraješ v tom koníka.
  • 00:40:50 Tak prosím tě, ani to nečti,
    vždyť je to jedna stránka.
  • 00:40:53 Koník prostě."
    Tak proti mně stál Jirka Prager.
  • 00:40:56 Hrál Žabáka a já Koníka.
  • 00:41:01 A teď on říká: "Koníku, pojď.
    Poběžíme tady po louce.
  • 00:41:04 Kva, kva, kva. A zase si přeskočíme
    palouček, kva, kva, kva."
  • 00:41:08 Jsem si říkal: "Hergot, ten to
    hezky charakterizuje, toho žabáka."
  • 00:41:11 Víš, jako že tam dává ty zvuky.
  • 00:41:13 Tak jsem říkal: "To víš, že jo.
    Poběžíme, hííí, híííííí."
  • 00:41:18 A ten režisér řekl: "Stop!
    Dočti si to do konce.
  • 00:41:23 To je luční koník."
  • 00:41:36 -Tak to jsme, kde používáš hlas,
  • 00:41:38 jak tě tady slyšeli tady,
    jak jsi přišel,
  • 00:41:42 určitě si říkali:
    "Ten hlas, to je..."
  • 00:41:45 Ale hrál jsi samozřejmě
    v mnoha filmech,
  • 00:41:47 ale nikdy jsem se tě na to neptal.
    Protože se známe nějakej pátek.
  • 00:41:50 Jen nevím, jestli to byla tvoje
    jediná hlavní role.
  • 00:41:53 A sice ve filmu,
    kde jsi hrál zpěváka...
  • 00:41:57 -Vaška Neckáře.
    -Vaška Neckáře, zpěváka pop music.
  • 00:42:01 -Jakoby, jakoby.
    -To tenkrát ale byla velká sláva.
  • 00:42:04 -Byla, jenomže krátká.
    Protože tam taky vystupovala
  • 00:42:07 Marta Kubišová, která v tom
    zpívala, nějaký záběry z Lucerny.
  • 00:42:11 Ten film šel rychle do stoupy.
    Ale pozor, v době, kdy se tohle
  • 00:42:16 natočilo, tenhle biják,
    tak to bylo v době těch
  • 00:42:21 tří největších českých nových
    filmařských vln.
  • 00:42:25 Čili tam točil Jireš, Schorm,
    Menzel, Chytilová, tyhle ty.
  • 00:42:31 Starý Voloďa Čech udělal tenhle ten
    pokus o hudební komedii.
  • 00:42:36 -On teda nebyl žádná nová vlna,
    Voloďa Čech?
  • 00:42:39 -On byl stará vlna.
    Dokonce rudá.
  • 00:42:42 -Ano.
  • 00:42:46 Jak se ten film... Jak se jmenoval?
    -Bylo čtvrt a bude půl.
  • 00:42:50 -No to vy nemůžete ani pamatovat.
    -Kameramani, bacha.
  • 00:42:54 -Co?
    -Kameramani, bacha, vstávám.
  • 00:42:56 Bylo to takhle:
    Bylo čtvrt a bude půl...
  • 00:42:59 Víš, toho Vaška, jak jsem tam...
  • 00:43:02 Taky ty skoky.
    Na dva, seskok a tohle...
  • 00:43:06 -Počkej, já si to nepamatuju.
  • 00:43:08 Ty jsi hrál konkrétně, jmenovitě
    Vaška Neckáře?
  • 00:43:09 -Ne. To byl původně Vaškův scénář,
    který on převyprávěl Dietlovi.
  • 00:43:13 Dietl mu řekl, že to je blbost
    a napsal to sám.
  • 00:43:15 -Ano.
    -Já jsem to potom hrál.
  • 00:43:19 Protože... Nevím, proč to nedali
    tomu Vaškovi.
  • 00:43:24 Mohl to dělat klidně i on.
    -A ty jsi to i zpíval?
  • 00:43:26 -Ne. To dělal Angelo Michajlov,
    muziku k tomu.
  • 00:43:29 Který mi řekl: "Dědku, ty bys
    to mohl zpívat,
  • 00:43:31 ale já bych to nikdy neprodal."
  • 00:43:34 -To byl Bulhar, Angelo Michajlov.
    Čili to zpíval ten Vašek?
  • 00:43:39 -To zpíval všechno Vašek.
    -To zpíval všechno Vašek.
  • 00:43:41 -Playback, já tam mám jenom...
    Samozřejmě to je dneska
  • 00:43:43 zanedbatelný biják.
    -V kterým roce to bylo?
  • 00:43:45 -Tak 67 nebo tak nějak.
    -67.
  • 00:43:47 -To jste ještě byli na houbách.
  • 00:43:49 -Možná babička byla fanynka
    Michala Pavlaty?
  • 00:43:52 -Určitě.
    -Babička určitě četla i tu kritiku,
  • 00:43:54 kterou na to jeden kritik napsal.
    On napsal,
  • 00:43:56 já si to pamatuju dodneška,
    poněvadž to je dlouhá věta:
  • 00:44:00 "Michalu Pavlatovi se podařilo
    vytvořit z hlavní postavy typ
  • 00:44:02 nesympatického nadutce,
    s kterým mohou ostatní postavy
  • 00:44:07 příběhu hovořit snad jedině proto,
    že si to přeje režisér
  • 00:44:11 Vladimír Čech.
    -Já si to pamatuju tak jako matně.
  • 00:44:17 -Tam byl takovej pokus,
    že tam ta muzika jako šla.
  • 00:44:20 -Takovýho frajera jsi hrál.
  • 00:44:22 -No, frajírka, tam hrála skupina
    Juventus.
  • 00:44:24 Karel Černoch, tehdy ještě
    rekvizitář na Barrandově,
  • 00:44:27 s tím Juventusem tam zpíval.
  • 00:44:29 -Já nevím, že dokonce v nějakém
    divadle vymysleli,
  • 00:44:32 ty jsi byl tak populární
    díky tomuto filmu,
  • 00:44:35 že někdo vymyslel slogan:
    Holky bušej na vrata...
  • 00:44:41 -Holky bušej na vrata,
    hraje Míša Pavlata.
  • 00:44:44 -To se opravdu asi fanynky
    dobejvaly do divadla, kde jsi hrál.
  • 00:44:47 To jsi zažil teda hvězdnou...
    -Asi tak roční.
  • 00:44:51 -Roční.
    -Potom to zase nějak potemnělo.
  • 00:44:54 -Potom jsi hrál něco jinýho?
    -Pak už jsem nehrál skoro nic.
  • 00:44:57 Moje filmografie je samozřejmě
    velice ubohá.
  • 00:45:00 Ale já myslím, že český film
    o nic nepřišel.
  • 00:45:03 -Ale hlavní roli, pak už jsi
    v ničem...
  • 00:45:05 -Ale jo. Zlá noc se to jmenovalo.
    Detektivka.
  • 00:45:08 To byl takový příběh vraha.
    -Neznám.
  • 00:45:11 Příběh vraha?
    -Příběh vraha, domnělého.
  • 00:45:13 On si myslí, že zabil
    a přitom vlastně to není on.
  • 00:45:15 Pak jsem ještě dělal Svatbu
    bez prstýnků, což je Otčenášek.
  • 00:45:18 Takovej přepis. S Janou Preissovou,
    krásnou.
  • 00:45:20 Pak jsem točil v Žertu.
    To bylo bezvadný, to mě bavilo.
  • 00:45:23 -Ano.
    A to už nebyly hlavní figury?
  • 00:45:26 -Ne, ne.
  • 00:45:28 -Možná bych rád zmínil, že ty jsi
    neustále... no tak neustále.
  • 00:45:31 Jsi dlouholetým členem
    Činoherního klubu.
  • 00:45:35 Několikrát jsem tě tam viděl.
    To je tvoje domovský divadlo
  • 00:45:38 už mnoho let.
    -Přes 20 let.
  • 00:45:41 -To se možná ví.
    Ale možná se tak úplně neví,
  • 00:45:44 že ty jsi taky, Mardoša říkal,
    že je sloupkař, že píše sloupky.
  • 00:45:49 Ale ty jsi takovej,
    jak bych to řekl, latentní novinář.
  • 00:45:52 Taky píšeš.
    -Já jsem pokus o fejetonistu.
  • 00:45:55 Spisovatel 40řádkových textů,
    pane kolego.
  • 00:46:00 -To je limit. To ti řeknou?
    -No, to ti řeknou.
  • 00:46:02 -Napiš 40 řádků?
    -Ne. Já to dřív počítal jako blbec
  • 00:46:06 na ty řádky,
    tam na tom počítači.
  • 00:46:09 Já potřebuju napsat 3000 úderů
    včetně mezer.-Jo?
  • 00:46:14 -No. To tam je, člověče.
    A já vůl vždycky to počítal
  • 00:46:18 včetně mezer a přitom tam
    takhle cvakneš a ono ti tam
  • 00:46:21 vyběhne - 2983, což je akorát,
    že jo.
  • 00:46:25 -A píšeš.
    -A píšeš.
  • 00:46:27 -A jako těch tvých profesí je víc.
    Já nemůžu nezmínit, že,
  • 00:46:32 a nevím kolik let, učíš
    také mladé herce na DAMU.
  • 00:46:35 -Hm. To je hodně velká troufalost,
    ano.
  • 00:46:38 Ne od tebe, ale ode mě.
  • 00:46:41 Protože teď zrovna skončilo
    zkouškové období.
  • 00:46:44 Ty jsi tady měl nedávno
    docentku Salzmannovou, že jo?
  • 00:46:47 -Ano.
    No, tak ty učíš mladé herce a ptal
  • 00:46:50 jsem se na to i paní docentky.
  • 00:46:53 Jedeš podle nějakých osnov?
    Nebo máš svoje vlastní metody,
  • 00:46:56 jak ty herce...
    Tak já jako jsem se jí poptával
  • 00:46:59 na ty etudy, mně to nikdy moc...
  • 00:47:02 To nechápu - hrát pohozenou židli
    na smetišti.
  • 00:47:06 -Dlažební kostku.
    -Máš svoje vlastní osnovy?
  • 00:47:09 -Ony na to nejsou žádný skripta,
    ani osnovy na to nejsou.
  • 00:47:13 Salzmannka je má, protože je
    zkušený pedagog a umí s těma dětma
  • 00:47:17 opravdu výborně zacházet.
  • 00:47:19 To je jeden z nejlepších pedagogů
    na tý DAMU.
  • 00:47:22 -Ale ptám se na tebe.
    -Já mám jednu velkou kliku,
  • 00:47:25 teď se dostáváme ke mně.
    Moje akademická funkce je
  • 00:47:27 odborný asistent, ale někteří ti
    žáci mi říkají pane profesore.
  • 00:47:33 Oni jsou z konzervatoře,
    jsou na to zvyklí.
  • 00:47:36 Já se vždycky ohlížím, koho myslí.
    A já mám jednu velkou kliku,
  • 00:47:40 že když od 10:00 do 14:00
    v Činoherním klubu trénuje Smoček,
  • 00:47:46 tak já to od těch 14:00 do 15:00,
    než dojdu na tu divadelní fakultu,
  • 00:47:49 nezapomenu a chci po těch dětech to
    samé, co on po mně.
  • 00:47:55 Takže to se nemůžu splést.
  • 00:47:57 -Tví žáci nevědí, že nejsi profesor
    a říkají ti tak?
  • 00:47:59 -Oni mi tak říkají ze zvyku,
    z té střední školy.
  • 00:48:02 -No, pozor jako, nebuď skromnej.
    Protože to i já vím,
  • 00:48:05 že jedním z tvých žáků je mimo jiné
    i Tomáš Klus.
  • 00:48:10 -No, tak toho jsem nenaučil
    vůbec nic.
  • 00:48:14 -No - prince hraje.
  • 00:48:17 -Jasně, ale on to všechno uměl
    už tohle to.
  • 00:48:19 -Jo takhle to chceš říct.
    -Takhle to chci říct.
  • 00:48:22 -Že on přišel na DAMU
    a všechno už uměl.
  • 00:48:24 -Oni ho chtěli furt vyhodit.
    -Že hodně zpíval.
  • 00:48:27 -Že je to nepoužitelný, že to je
    k ničemu.
  • 00:48:30 A my jsme s Mirkou Pleštilovou,
    což je kolegyně,
  • 00:48:33 s kterou tam učíme, říkali pořád
    Jarce Adamový, což byla naše taková
  • 00:48:37 šéfová učitelka.
  • 00:48:40 Už je na pravdě boží.
    Dej jí pámbů věčnou slávu.-Ano.
  • 00:48:43 -Tak jsme jí říkali: "Jarunko,
    nech ho, nech ho.
  • 00:48:47 Na toho kluka budou stát fronty.
    Holky, budou prostě na něj stát
  • 00:48:50 fronty. Nechte ho vystudovat."
  • 00:48:53 No tak potom nakonec jako to
    dopadlo.
  • 00:48:55 A Tomáš Klus je úžasněj chlap.
    To je docela dobrý.
  • 00:48:57 -No, tak ale učil jsi ho.
    -Učil a jsme spolu kamarádi.
  • 00:49:00 -Nebuď skromnej.
    -No to ale není moje zásluha.
  • 00:49:03 My máme tady kliku,
    protože já jsem tam 10 let.
  • 00:49:06 Čili jsme vychovali dva ročníky.
    No vychovali,
  • 00:49:09 dovedli k tomu magisterskému
    titulu.
  • 00:49:13 A vlastně skoro všichni se chytili
    v angažmá. Což je dneska zázrak.
  • 00:49:17 -A učit se dá donekonečna,
    anebo to je limitovaný třeba věkem?
  • 00:49:23 -Člověče, dokud tam dolezu,
    dokud mě tam pustěj,
  • 00:49:27 tak tam asi budu chodit.
  • 00:49:29 -Budeš učit?
    -Protože mně to hrozně pomohlo
  • 00:49:33 v určitý fázi mého života,
    kdy jsem osiřel a ovdověl.
  • 00:49:36 Mohl jsem chodit prostě do té školy
    k těm dětem a strašně mě to tam
  • 00:49:41 jako lidsky láká, protože já se
    u nich tak trošku ohřeju.-Ano.
  • 00:49:45 A ty teďka žiješ život
    jako osamoceného barda?
  • 00:49:49 -No, já bych to viděl takhle.
    Já si nechci dělat žádné inzeráty,
  • 00:49:52 ale já jsem dobře situovaný
    důchodce s dvěma pracovními poměry.
  • 00:50:05 -Nebudu se tě teďka ptát, i když to
    je moje taková obligátní otázka.
  • 00:50:09 Ptám se herců, v čem tě
    v nejbližší době můžou vidět.
  • 00:50:12 Tebe se i zeptám, kde tě
    můžou slyšet v nejbližší době?
  • 00:50:17 Jako ten tvůj nosný hlas?
    Na čem teďka pracuješ?
  • 00:50:20 Nebo nějaká premiéra se chystá?
    -Já se dostávám teďka do situace
  • 00:50:23 Oldřicha Nového, u kterého jsem
    kdysi hrál.-Ano.
  • 00:50:27 -A ty, jako člověk,
    který jsi začínal v operetě,
  • 00:50:29 jestli se nepletu, v Ostravě.
    -Jako dítě, ano.
  • 00:50:32 -Jako dítě. Tak já jako mladý
    chlapec jsem hrál Oldřicha Nového.
  • 00:50:36 -Ano.
  • 00:50:37 -A jednou jsem mu položil otázku -
    co chystá a co bude dělat?
  • 00:50:42 Říkal jsem mu: "Mistře, já končím
    divadelní fakultu, kdybyste náhodou
  • 00:50:46 zakládal nějakou hudební komedii,
    já bych o to měl velký zájem."
  • 00:50:51 A on mi řekl: "Milý příteli,
    já už nebudu zakládat nic.
  • 00:50:56 Jedině požár.
  • 00:51:01 Bouřlivý rok 1948 přerval veškeré
    moje, a tedy i vaše naděje."
  • 00:51:16 Takže tím jsem vlastně, Karle,
    odpověděl, že nebudu dělat
  • 00:51:19 už vůbec nic.
    -Ano.
  • 00:51:21 -Jedině požár.
    -Michal Pavlata!
  • 00:51:32 Můžeš si zase sednout.
    -Já si sednu.
  • 00:51:35 Mně se blbě sedá.
    -Jen si sedni.
  • 00:51:40 Přátele, samozřejmě pro dnešek
    je to všechno.
  • 00:51:43 Takže já vám už jenom na závěr
    děkuju za vaši pozornost
  • 00:51:47 a samozřejmě především
    chci poděkovat dnešním hostům,
  • 00:51:51 kterými byli:
    Lucie Radová,
  • 00:51:58 Mardoša
    a Michal Pavlata.
  • 00:52:02 Na shledanou.
  • 00:52:04 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2016

Související