iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
2. 3. 2010
20:10 na ČT1

1 2 3 4 5

107 hlasů
70160
zhlédnutí

Všechnopárty

Vojtěch Kotek — Tomáš Řehořek — Jakub Klecker

42 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Všechnopárty

  • 00:00:28 Dobrý večer.
  • 00:00:33 Děkuji, dobrý večer. Dobrý večer.
  • 00:00:36 Zdravím samozřejmě
    i naše televizní diváky.
  • 00:00:40 Pokud se na nás díváte,
    tak možná víte,
  • 00:00:42 že pravidelně ve stejný den
    a ve stejnou hodinu
  • 00:00:44 se vám hlásíme odtud,
    tedy z pražského divadla Semafor.
  • 00:00:48 Pojďme si rovnou říct,
  • 00:00:49 co dneska spojuje
    všechny naše hosty.
  • 00:00:52 Naše dnešní hosty spojuje fenomén
    a sice fenomén mládí.
  • 00:00:57 To samo o sobě není žádná přednost.
    To víme.
  • 00:01:00 To si vzpomínám, kdysi říkával
    Jan Werich,
  • 00:01:04 že mládí není žádná výsada.
  • 00:01:06 Protože každej mladej blbec
    stejně jednou bude starej blbec!
  • 00:01:10 Ale naší dnešní hosté mají
    i to společné,
  • 00:01:12 že to jejich mládí je podložené
    už určitým úspěchem.
  • 00:01:17 V oboru, kterému se
    ten, který věnuje.
  • 00:01:21 Já osobně nemám moc rád
    takový to dělení mládí - stáří.
  • 00:01:24 Já osobně, jestli můžu říct
    za sebe, vlastně rozlišuju
  • 00:01:28 schopnost toho, kterého stavu,
    mládí nebo stáří,
  • 00:01:31 schopnost uchovat si
    určitej smysl pro humor.
  • 00:01:33 Tam potom si myslím,
    že ty věkový rozdíly se stírají.
  • 00:01:38 Uvedu 2 příklady. A sice:
    vtipné stáří a vtipné mládí.
  • 00:01:43 Začnu vtipným stářím.
    K tomu mám samozřejmě blíž.
  • 00:01:48 V nacvakaný tramvaji,
  • 00:01:50 lidi jsou jak sardinky
    v pražský tramvaji
  • 00:01:52 namačkaný na sobě a 1 mladík,
    tak to prostě vyšlo,
  • 00:01:57 je namačknutej
    na takovou stařenku vlídnou.
  • 00:02:01 A ta stařenka drží v ruce
    proutěnej košík.
  • 00:02:04 Když tak chvíli jedou,
    tak ta stařenka usměvavá
  • 00:02:07 říká tomu mladíkovi.
  • 00:02:08 Mladíku, pozor na vejce.
  • 00:02:11 A on říká,
    vy v tom košíku máte vejce?
  • 00:02:14 Ona říká, ne, hřebíky.
  • 00:02:25 A jak jsem slíbil, ještě vám řeknu
    vtipné mládí.
  • 00:02:31 Někde u nějakýho baru mladík
    vidí sedět,
  • 00:02:33 ale opravdu krasavici,
    na tý barový židli.
  • 00:02:35 Tak se osmělí a jde k ní a víceméně
    polohlasem jí pošeptá:
  • 00:02:39 Slečno, moh bych vás pozvat
    na drink?
  • 00:02:43 A ona na celej ten lokál
    nahlas zařve:
  • 00:02:46 Cože?! Na hotel, s váma?!
  • 00:02:50 On úplně vyděšenej šeptá:
    Vy jste mi asi nerozuměla.
  • 00:02:54 Já jsem vás chtěl pozvat
    jen na drink.
  • 00:02:56 A ona zase zahuláká,
    lidi už se otáčej, co se děje.
  • 00:02:59 Zase zahuláká: Vy mě chcete
    odtáhnout na hotel?!
  • 00:03:03 On je úplně konsternovanej z toho,
  • 00:03:04 tak toho nechá,
    červenej celej odchází pryč.
  • 00:03:07 Slečna ho doběhne v půli cesty
    a polohlasem mu říká:
  • 00:03:11 Nezlobte se, já se vám
    velice omlouvám,
  • 00:03:13 co jsem ztropila předtím,
    ale já jsem studentka psychologie
  • 00:03:17 a já v tý psychologii
  • 00:03:18 zkoumám reakce lidí
    v neobvyklých situacích.
  • 00:03:21 A ten mladík na celej lokál zařve:
    Cože?! Za 100 euro?!
  • 00:03:35 Přátelé, já teď pozvu 1. hosta.
  • 00:03:38 Tím hostem je mladý
  • 00:03:41 a řekl bych, řadu let
    nadějný a talentovaný herec!
  • 00:03:44 Vojta Kotek!
  • 00:03:56 -Tobě je, můžu říct, nějakejch 22.
    -22, ano!
  • 00:04:01 22. Čili, ty jsi v široký povědomí
    vstoupil,
  • 00:04:05 když jsi hrál ty role puberťáků!
  • 00:04:08 -To ty fanynky asi běsnily.
    -To jo! To jo, no. To běsnily.
  • 00:04:13 -Ale už to taky...
    -Už to pominulo?
  • 00:04:16 No, no. Právě teď mě tady
    sl. asistentka prosila,
  • 00:04:18 jestli jsem náhodou nepřinesl
    nějaký podpisový kartičky.
  • 00:04:22 Já jsem říkal, cože?!
    To ještě chcete?
  • 00:04:25 To se mi strašně dlouho nestalo,
  • 00:04:26 že by někdo po mně chtěl
    nějakou podpisovou kartičku.
  • 00:04:29 Když jsem právě byl na tý vlně
    největší popularity,
  • 00:04:32 tak jsem byl hodně prozíravej
  • 00:04:35 a těch kartiček jsem si udělal
    strašně moc.
  • 00:04:37 Takže teď jich doma mám
    opravdu hodně.
  • 00:04:39 Takže kdybyste náhodou, diváci,
    chtěli...
  • 00:04:42 Já se toho potřebuju zbavit!
  • 00:04:44 Ale tam jseš mladej hodně
    na těch fotkách!
  • 00:04:45 Tam jsem mladej.
  • 00:04:46 Tohle už je přece jen
    vyzrálej obličej.
  • 00:04:49 Jak se to vůbec projevovalo,
    taková ta přízeň?
  • 00:04:53 Oni jsou někdy ty holky
    docela oprsklý!
  • 00:04:55 Nemají zábrany žádný!
  • 00:04:57 A jak jsi tomu čelil?
    To by mě zajímalo.
  • 00:04:59 No, projevovalo se to různě!
  • 00:05:02 Ale my jsme měli ten problém,
    s Jirkou,
  • 00:05:04 že nás milovaly holky ve věku
    těch 12 - 15.
  • 00:05:11 -To byla výhoda, myslíš?
    -Víc už ne!
  • 00:05:14 Nebyla to moc výhoda.
  • 00:05:17 -Oni jsou přece jenom...
    -Co?
  • 00:05:23 -Oni jsou víc jako...
    -Který?
  • 00:05:25 -Takhle!
    -Který?
  • 00:05:27 Ty malý. Že nemají zábrany.
    Že za tím jdou úplně natvrdo.
  • 00:05:32 -Jo?
    -No, no, no.
  • 00:05:33 A jak? Řekni mi jak?
  • 00:05:35 Já jsem v životě neměl
    natvrdo 12tiletou holku!
  • 00:05:41 Co jako? Vlezla ti do bytu oknem?
    Nebo jak?
  • 00:05:44 Zvoněj pořád, neustále dole.
  • 00:05:48 Když jsi jim dal předtím adresu,
    tak se nediv, že na tebe zvoněj!
  • 00:05:51 -To oni si najdou, normálně!
    -Si zjistěj! Aha!
  • 00:05:53 Ježíšikriste!
  • 00:05:54 Ale zažívali jsme takový věci,
    třeba na autogramiádách,
  • 00:05:56 že nás málem utlačily stolem!
  • 00:05:59 A takový věci, který byly místy
    až trošku nepříjemný.
  • 00:06:04 A takový, že se někdy
    těžko setřásávaly?
  • 00:06:06 No, no. Já navíc jako
    moc nerad běhám.
  • 00:06:10 A oni ty malý holky
    mají spoustu energie!
  • 00:06:15 Nota bene nosím blbý boty,
    většinou těžký,
  • 00:06:18 takže se těžko tahá.
  • 00:06:20 Těžko utíkalo!
  • 00:06:21 -A starší? Nějaká 16tiletá?
    -Ne, tak strašně málo.
  • 00:06:26 -To už bys neutíkal teda!
    -To už bych neutíkal.
  • 00:06:29 -Tak taky nějaký takový se našly.
    -Povídej! Času je dost!
  • 00:06:34 -Pár jich bylo!
    -Fanynky? Fanynky!
  • 00:06:39 Já jsem spíš ten typ,
  • 00:06:40 že jakmile ta fanynka nějakým
    způsobem zaútočila,
  • 00:06:43 milostně, nebo takhle,
    tak jsem bral kramle!
  • 00:06:46 Protože já potřebuju,
  • 00:06:47 já jsem to nedávno
    někomu vysvětloval!
  • 00:06:49 -Jestli jste byl někdy na rybách?
    -Já?
  • 00:06:52 No. Tak taky, nahodíte, že jo?
  • 00:06:55 Čekáte nějakou dobu,
  • 00:06:57 jak ten splávek tam hezky plápolá
    na tý vodě, pak to ťukne!
  • 00:07:02 Zatáhne, zaškubne! A vy se musíte
    namáhat, abyste tu rybu dostal ven!
  • 00:07:06 A to je ono.
  • 00:07:07 To je princip
    tvýho seznamování, jo?
  • 00:07:10 Nahodím!
  • 00:07:12 Čekáš a pak to hážeš
    zpátky do vody!
  • 00:07:15 -To rybáři dělaj!
    -Někdy plněj i 3 přání.
  • 00:07:19 To rybáři dělaj. Ty už jseš z toho
    pubertálního věku teď venku.
  • 00:07:25 -I sám jsi se zklidnil, myslíš?
    -Jo, jo.
  • 00:07:30 Přeci jen si myslím, že už jsem
    malinko klidnější.
  • 00:07:34 A teď jsem třeba strašně dlouho
    už jako sám.
  • 00:07:36 To je dobrý říct do televize!
    Teď už jsem strašně dlouho sám.
  • 00:07:41 -Teď náhodou.
    -Už mě začíná otravovat ta samota.
  • 00:07:47 -Jak to, že jseš sám?
    -Mě to baví.
  • 00:07:49 -Co tě baví?
    -Bejt sám.
  • 00:07:51 Protože mám čas na svoje věci,
    na svoji práci,
  • 00:07:53 čas si srovnat co potřebuju
    a nemusím řešit nějaký kraviny!
  • 00:07:57 Jestli budeme u tebe nebo u mě!
  • 00:08:02 Ale přece jenom, když už máš
    všechno hotovo a uděláno.
  • 00:08:07 Po těch večerech je to takový
    trošku tužší, to je fakt.
  • 00:08:12 Počkej, chceš říct, že jseš
    bez stálejšího vztahu?
  • 00:08:15 -Nebo vůbec bez vztahu?
    -Proč já jsem se do toho pouštěl?!
  • 00:08:19 Já bych tě k tomu stejně přived!
  • 00:08:25 Taky jsem tuhle mluvil s tátou,
    že prej ses odstěhoval od rodičů?
  • 00:08:27 -No, no.
    -To co? Neklapalo to?
  • 00:08:30 -Tak je to těžký!
    -Lezli ti do soukromí?
  • 00:08:33 Přesně! Máte jen samotnej
    malinkej pokojíček!
  • 00:08:38 Otec někde na pohovce chrápe!
  • 00:08:43 To se nedá vydržet dlouho,
    takovýhle věci!
  • 00:08:46 Pak tam máte eventuelně
    nějakou slečnu.
  • 00:08:49 Co to za dědka tady u tebe chrápe?!
  • 00:08:52 Celou dobu v hospodě na ni hrajete,
  • 00:08:53 že máte velkej bejvák
    na Vinohradech!
  • 00:08:57 -Nájemníky tam nějaký!
    -A pak tam chrápe starej Kotek!
  • 00:09:01 No to je šílený, ano. To je šílený.
  • 00:09:06 On má ještě navíc tendence
    usínat s cukrovím,
  • 00:09:08 třeba o Vánocích!
  • 00:09:09 Nedávno usnul
    s čokoládovým zajíčkem.
  • 00:09:15 -Já jsem ho ráno budil.
    -V pusince?
  • 00:09:18 Ne v puse! Přišel jsem k otci,
  • 00:09:20 on měl půlku hlavy
    takovou nafialovělou!
  • 00:09:25 Já, ježíšmarjá! On má nějakou
    rakovinu nebo co! Tati, proboha!
  • 00:09:31 A za chvilku on se začal budit,
    co je, co je?
  • 00:09:34 A jak se budil, tak se rochnil
  • 00:09:36 a zpoza tý hlavy
    začal vylejzat ten celofán
  • 00:09:40 od toho zajíčka velikonočního.
  • 00:09:44 -To je lepší se tohohle zbavit.
    -Přesně.
  • 00:09:46 To je pro vostudu se starejma.
  • 00:09:49 A říkal mně, že byl taky
    na návštěvě u tebe.
  • 00:09:50 -Bydlíš nějak sám.
    -No, no.
  • 00:09:52 Akorát mně říkal, že neví,
    kdo ti tam uklízí. Že ty asi ne.
  • 00:09:55 -Ne. Já moc ne!
    -Říkal tatínek něco takovýho.
  • 00:10:00 Ale abychom se vrátili
    k těm tvejm rolím.
  • 00:10:03 Ti puberťáci, to asi skončilo.
  • 00:10:06 Ty jsi se už přešaltoval
    na jinej obor?
  • 00:10:09 Že hraješ ty zralejší kluky?
  • 00:10:11 S čím za tebou choděj režiséři?
    S jakejma nabídkama?
  • 00:10:14 Filmoví režiséři většinou
  • 00:10:15 za mnou choděj
    s podobnejma nabídkama,
  • 00:10:17 jaký už jsem dostal.
  • 00:10:19 Což je taky důvod,
  • 00:10:20 proč jsem se delší dobu
    neobjevil na plátně kin,
  • 00:10:25 protože nechci dělat tyhlety
    úplně stejný věci.
  • 00:10:28 Nemám pro to takovej důvod.
    Studuju filmovou režii.
  • 00:10:31 Takže se začínám věnovat spíš
    tomu dění za kamerou.
  • 00:10:34 A snažím se i profesně,
    v tom profesionálním životě
  • 00:10:38 se tam spíš dostat, za tu kameru.
  • 00:10:40 A co se týče herectví,
    jsem teď začal hrozně divadelničit.
  • 00:10:44 Nevím, kde se to ve mně vzalo.
    Ale teď hraju asi ve 4 divadlech.
  • 00:10:50 A furt dostávám hlavně
    divadelní nabídky
  • 00:10:52 na zajímavý, velký, hezký role.
  • 00:10:55 Co třeba? Jakej obor?
    Řekni co teď hraješ?
  • 00:10:57 Co je úplně proti tomu,
    jak tě lidi znaj?
  • 00:11:01 Ve Stavovským divadle hraju
    v Kupci benátským v Shakespearovi.
  • 00:11:06 Což je úplně jiná poloha,
    dá se říct!
  • 00:11:08 -Nebo v Činoherním klubu...
    -Ale co tam hraješ? Zase puberťáka?
  • 00:11:13 Hraju člověka mého věku.
    Jmenuje se Salerio.
  • 00:11:16 Je to takovej, jsou to takoví
    vejškrabci, takový nejcyničtější.
  • 00:11:19 -Takže vejškrabky hraješ teďka!
    -Takový vejškrabky, no, no.
  • 00:11:23 To je hezký!
    Z puberťáků na vejškrabky.
  • 00:11:26 Tys to teď zmínil,
    že studuješ režii, filmovou režii.
  • 00:11:31 -Ta škola je, myslím v Písku.
    -V Písku.
  • 00:11:33 Tzn., že chceš bejt režisér
  • 00:11:35 a to herectví
    chceš pověsit na hřebík?
  • 00:11:36 To tak úplně se říct nedá.
  • 00:11:38 Já si myslím, že tyhle 2 obory
    jsou si hodně blízko.
  • 00:11:41 Pro mě třeba je super, že vím,
    jak to je před tou kamerou.
  • 00:11:45 Že potom, když režíruju
    nějakýho herce,
  • 00:11:47 tak mu můžu mnohem líp říct
    co přesně od něj potřebuju,
  • 00:11:50 protože to i sám trošičku
    za tou kamerou zase vidím.
  • 00:11:53 A chtěl bych to pořád
    nějak takhle přiživovat,
  • 00:11:57 ale spíš se věnovat tý režii
  • 00:11:59 a to herectví mít
    jako takovej koníček.
  • 00:12:01 Protože je to přece jen povolání,
    kde člověk čeká na telefonu,
  • 00:12:04 co mu nabídnou, co mu nenabídnou.
  • 00:12:06 Že bych si pak bral,
    co bych opravdu chtěl dělat.
  • 00:12:09 Co už jsi natočil?
    Už nějaký ty školní práce?
  • 00:12:12 Natočil jsem pár svejch věcí.
  • 00:12:13 Teď u posledního filmu,
    to jsem už někde i pouštěl.
  • 00:12:17 Už jsem si za tím trošku víc
    dokázal stát. A mám z něj radost.
  • 00:12:20 -Co to je?
    -Jmenuje se to Controll emotion.
  • 00:12:22 -Jak?
    -Controll emotion.
  • 00:12:24 Takovej mladej název.
    No to je jedno.
  • 00:12:29 Nám, starejm,
    to můžeš přeložit nějak!
  • 00:12:32 -No, jako kontrola emocí.
    -Kontrola emocí. Co?
  • 00:12:36 Jde o to, že to je film
    o rozhodnutích.
  • 00:12:39 Je to o milostným trojúhelníku
  • 00:12:42 a divák má možnost vidět do hlavy
    každýmu z tý postavy.
  • 00:12:46 A v tý hlavě, si představte
    1 velkou, bílou místnost.
  • 00:12:50 A v tý bílý místnosti
    sedím jednou já, jako černej
  • 00:12:54 a podruhý já, jako bílej.
  • 00:12:56 A sedíme u počítače
  • 00:12:58 a hádáme se o to,
    co má ten náš, 1 člověk,
  • 00:13:01 kterýho my 2 přes počítač ovládáme,
  • 00:13:03 co má udělat
    v těch danejch situacích.
  • 00:13:06 To si tam hraješ
    jen sám v tom filmu?
  • 00:13:08 Ne, v tom hrál Mádl.
  • 00:13:11 Teď jsi říkal, sedím tam já,
    jako černej.
  • 00:13:13 To jsem říkal jako příklad!
  • 00:13:15 Sedí tam Mádl, jako černej!
    A sedí tam bílej Mádl!
  • 00:13:20 Jo takhle! Že Mádl ti hrál
    v tvým filmu!
  • 00:13:23 Já jsem věděl,
    že to nikdo jinej nezhraje.
  • 00:13:25 -Jak to?
    -Protože já jsem nemoh!
  • 00:13:31 A široko daleko lepší herec? Ne!
  • 00:13:35 A to on udělal
    z kamarádství pro tebe?
  • 00:13:36 No, no, z kamaradství.
    On je kamarád. On je hodný.
  • 00:13:40 Tak chtěl něco na pivo, ne?
    Nebo úplně zadarmo?!
  • 00:13:43 Úplně zadarmo.
  • 00:13:45 Upřímně řečeno, my jsme se o tom
    vůbec nebavili!
  • 00:13:47 Já myslel, že to je samozřejmost!
    To byl 20timinutovej školní film!
  • 00:13:53 Jestli chce prachy, tak to teda
    zas takovej kamarád není!
  • 00:13:57 Asi nemá agenta žádnýho.
    Agent by věděl.
  • 00:14:00 Má maminku.
  • 00:14:01 -Když to je školní film...
    -Za to se peníze nedávaj.
  • 00:14:05 Tam i opravdoví herci
    choděj zadarmo?
  • 00:14:07 -Do těch školních filmů?
    -Opravdoví herci i Mádl tam chodí.
  • 00:14:11 Ty se ale taky často objevuješ
    jako režisér dabingu!
  • 00:14:14 Ty jsi i jako dítě daboval.
    To bysme měli říct.
  • 00:14:17 Tím jsem vlastně začínal.
  • 00:14:19 Co jsou takový slavný figury,
    kterým jsi propůjčil hlas?
  • 00:14:23 -Nejznámější je asi Harry Potter.
    -Tys mluvil Harry Pottera?
  • 00:14:27 No, no. Ještě pořád mluvím!
    To se ještě pořád točí.
  • 00:14:31 On vlastně taky roste a dospívá.
    Už to není ten puberťák!
  • 00:14:35 Přesně. Já jsem s ním
    i odmutoval tenkrát.
  • 00:14:42 Nám tam skáče hlas.
  • 00:14:44 Takže ty čekáš,
  • 00:14:45 co ta paní Rowllingová
    napíše dalšího.
  • 00:14:48 -Taky režíruješ ten dabing?
    -Taky teď režíruju dabing.
  • 00:14:52 Co se dá na dabingu režírovat?
  • 00:14:53 To už je přeci hotový,
    daný, natočený.
  • 00:14:55 Nemůžeš vylepšit nic už na tom!
  • 00:14:57 No, vylepšit, samozřejmě,
    velmi těžko.
  • 00:15:01 Ale je to hlavně o tom,
  • 00:15:02 že se musí udělat
    co nejpřesnější ta kopie.
  • 00:15:05 A to je velmi složitý.
  • 00:15:06 Kdyby se naskytl jakýkoliv
    jiný člověk,
  • 00:15:08 který by měl po vás dělat
    tady ten pořad,
  • 00:15:11 s tím, že vy už jste natočenej
    a měl by dělat jen váš hlas...
  • 00:15:14 -To by nešlo!
    -To by nešlo! Přesně tak.
  • 00:15:17 A já musím najít herce,
    který by odpovídali tý předloze
  • 00:15:20 a zároveň ještě dostat trošičku...
  • 00:15:22 Protože oni nemají svobodu!
  • 00:15:24 Každej herec, když má svobodu,
    hraje přirozeně a je to super
  • 00:15:26 a je to dobrý.
  • 00:15:27 Ale když má tu předlohu,
  • 00:15:29 tak já ho musím k tomu
    trošičku dotlačit, nafackovat,
  • 00:15:31 trošičku ho tady někde
    podusat a tak.
  • 00:15:34 Aby se to dostalo co nejblíž
    k tomu, co to je v tom originále.
  • 00:15:37 Jenom režisérem dabingu,
    to bys asi nechtěl bejt, ne?
  • 00:15:40 Já bych chtěl režírovat i normálně.
  • 00:15:42 -Jenom dabing?
    -Ne, ne. Normální film, samozřejmě.
  • 00:15:44 Nosíš v hlavě,
    ty tomu říkaš projekt.
  • 00:15:48 Nějakej projekt, co opravdu biják
    by sis chtěl natočit
  • 00:15:51 až doděláš školu?
  • 00:15:53 A seženeš na to peníze.
    Protože to jsou peníze!
  • 00:15:55 No ježíšmarjá! To je nejhorší!
  • 00:15:57 Ale mám 2 takový projekty,
    který mám vysněný,
  • 00:15:59 který bych určitě chtěl udělat.
  • 00:16:01 Co jsou jakoby příběhy
    z naší rodiny,
  • 00:16:03 který skutečně se staly.
  • 00:16:05 S tvým tatínkem, takže tam bude
    ten zajíček!
  • 00:16:07 Ten tam nebude! Zajíček ne!
    Zajíčka mám jen do pořadů!
  • 00:16:15 -Něco vážnýho z vaší rodiny?
    -No, takový zajímavý příběhy.
  • 00:16:18 Mejch pratet a babiček, kde to jde
    všema obdobíma, co tady byly.
  • 00:16:24 To sis nechal vyprávět
    někde o Vánocích?
  • 00:16:26 To si nechávám vyprávět,
    tak si to sbírám
  • 00:16:28 a tak si to jako nějak rovnám.
  • 00:16:30 Ale na to mám čas ještě.
  • 00:16:31 To až budu tomu všemu
    trošičku víc rozumět.
  • 00:16:34 Jak už znám název tvýho filmu,
  • 00:16:35 tak se to asi bude jmenovat
    Story my family.
  • 00:16:38 Ale ne!
  • 00:16:42 No jo, víš co, ten anglickej název
    taky trošku prodává!
  • 00:16:45 Já to mám hrozně těžký tím,
  • 00:16:46 že moje maminka,
    když mě na ten nápad přivedla,
  • 00:16:51 tak řekla, že tu tetičku musí hrát
    Nicole Kidman.
  • 00:16:53 -Že to jinak nejde.
    -Tetičku.
  • 00:16:55 A tebe bude hrát kdo? Mádl!
  • 00:17:00 Mě bude hrát Mádlovo dítě možná.
    To bude hrozný!
  • 00:17:07 Ten by tě zahrál dobře!
    Zná tě jak starý ponožky, ne?
  • 00:17:11 -Ten mě umí krásně.
    -Umí tě krásně? Už teďka!
  • 00:17:14 -Ty tam budeš jako figurka?
    -Tam budu takhle malinkej.
  • 00:17:18 Jako dítě!
  • 00:17:19 Vojta Kotek!
  • 00:17:31 Další mladá naděje, která přijala
    pozvání do našeho pořadu,
  • 00:17:36 to je člověk, kterej už je
    o krůček dál,
  • 00:17:38 než je právě Vojta Kotek.
  • 00:17:39 Protože on je,
    a já si myslím, že to nevyvrátí,
  • 00:17:43 já jsem si to dokonce
    i někde přečetl,
  • 00:17:45 nejmladší filmovej režisér u nás!
  • 00:17:48 Jmenuje se Tomáš Řehořek!
  • 00:17:57 Tomáši, je to pravda?
  • 00:17:59 Jste vy nejmladší filmovej režisér,
    co natočil hranej film?
  • 00:18:02 -Takhle to myslím! Jste asi!
    -Vypadá to tak.
  • 00:18:04 Jak se to stalo?
    Takovej skok jste udělal!
  • 00:18:07 Ani jste nikomu neasistoval!
  • 00:18:08 Ani jste nikde neočumoval
    jak se dělá hranej film!
  • 00:18:11 A rovnou jste si natočil film?
  • 00:18:13 Já, když jsem po gymnáziu
    šel na filmovou školu,
  • 00:18:16 já jsem si říkal, že nic jiného
    dělat nemůžu,
  • 00:18:17 protože mě nic jiného nebaví.
  • 00:18:20 Tak jsem šel na školu
    a tam jsem si řekl,
  • 00:18:21 že když člověk je na filmové škole,
  • 00:18:24 dělá studentské filmy,
    tak je to super.
  • 00:18:26 Ale po té škole
    je to složitější a těžší.
  • 00:18:29 A já jsem takový typ člověka,
  • 00:18:30 možná je to špatná
    nebo dobrá vlastnost,
  • 00:18:32 že jsem schopnej dělat jen věci,
    které mě baví.
  • 00:18:34 A zároveň potřebuju
    nějakou jistotu.
  • 00:18:36 To tenhle obor je docela problém.
  • 00:18:40 Takže jsem si řekl,
  • 00:18:41 že asi bude lepší udělat
    celovečerní film.
  • 00:18:44 Člověk skončí školu,
    tak už má celovečerní film.
  • 00:18:47 -Váš 1. film se teda jmenuje jak?
    -Proměny.
  • 00:18:51 Čili jste ho natočil na škole!
    Takovej film stojí nějaký peníze!
  • 00:18:54 Ty jste na škole sháněl jak?
  • 00:18:56 Dopadlo to tak, že já jsem nejdřív
    napsal scénář,
  • 00:18:58 za velmi krátkou dobu.
  • 00:19:00 To bylo na konci 1. ročníku,
    ve Zlíně na škole.
  • 00:19:03 A tam jsme měli takovou možnost,
    byla tam taková situace,
  • 00:19:06 že jsme si mohli půjčit techniku,
    jakou jsme chtěli.
  • 00:19:09 Měl jsem úzký kruh spolužáků,
    kteří byli nadšení stejně jako já
  • 00:19:13 a chtěli do toho filmu
    jít se mnou společně,
  • 00:19:15 takže jsme sebrali síly,
    půjčili jsme si techniku.
  • 00:19:18 A i ti herci, díky bohu,
    co jsme oslovili,
  • 00:19:21 byli ochotní nám pomoct.
  • 00:19:23 To je zvláštní!
  • 00:19:24 Vy jste v 1. ročníku
    a všichni vám jdou na ruku!
  • 00:19:26 Ale vy jste ten film
    nejen režíroval.
  • 00:19:28 -Vy jste byl i kameramanem.
    -Ano, ano.
  • 00:19:30 Čili vy jste si všechno
    dělal sám?
  • 00:19:33 Je to tak. Ale to nebylo vše.
  • 00:19:37 -Takhle se dneska točej filmy.
    -Koukám.
  • 00:19:40 A ne černej, bílej.
    Šíbovat s Mádlem zleva doprava!
  • 00:19:45 Sám si všechno dělat!
  • 00:19:46 A ještě se můžeš učit tady,
    od mladýho kluka!
  • 00:19:50 To bylo tak, že tím, že jsme měli
    hrozně málo času...
  • 00:19:53 Na škole máte dost času.
  • 00:19:55 I tak, každý ten den, když lidi
    neberou za to honorář,
  • 00:20:00 tak potřebujou něco jíst.
  • 00:20:01 Musí se někde spát, je třeba
    platit ten benzín a přejezdy.
  • 00:20:04 -To vám lezlo do peněz? Benzín?
    -No, takže to bylo docela drahé.
  • 00:20:07 Pro nás, protože jsme fakt neměli
    vůbec nic na to.
  • 00:20:12 A to byla součást i té kamery
    a toho střihu...
  • 00:20:15 Jasně! Ale, Tomáši,
    školní filmy se točej!
  • 00:20:18 To my víme! To i Vojta něco!
    Ale ten váš film šel do distribuce!
  • 00:20:21 Čili se promítal v kinech!
    To je na tom to zvláštní!
  • 00:20:24 Proto jste se rázem stal nejmladším
    českým filmovým režisérem!
  • 00:20:27 Protože váš film
    se promítal v kinech!
  • 00:20:31 A jak se to stalo, že školní film
    se dostane do distribuce?
  • 00:20:35 Ta cesta byla dlouhá.
  • 00:20:36 Ono to začlo tím,
  • 00:20:38 že jsme úspěšně dotočili ten film
    po těch 10, 12 dnech.
  • 00:20:41 A potom přes prázdniny ten materiál
    ležel ladem u mě doma pod postelí,
  • 00:20:45 protože jsem neměl techniku,
    jak ten materiál postříhat.
  • 00:20:49 Což se potom změnilo na začátku
    školního roku, v druháku.
  • 00:20:52 Měnili se kantoři na té škole,
    přišli noví z Prahy.
  • 00:20:56 Já jsem měl to štěstí,
  • 00:20:57 že jsem potkal
    paní Nelly Jenčíkovou,
  • 00:20:59 to je filmová producentka z Prahy,
  • 00:21:01 která přijela do Zlína
    učit produkci.
  • 00:21:03 -Tý to nějak padlo do oka?
    -Jsem pouštěl nějaké záběry.
  • 00:21:06 My jsme měli takovou akci,
    to se jmenuje pitching.
  • 00:21:08 -Jak se to jmenuje?
    -Pitching se to jmenuje.
  • 00:21:12 -Taky máte v Písku pitching?
    -V Písku je spoustu pitchingu.
  • 00:21:18 To je jenom o pitchingu!
  • 00:21:20 V postatě jde o to,
  • 00:21:21 že všichni studenti toho ročníku
    předstoupí před porotu
  • 00:21:23 a prezentují svůj projekt
    absolventský, na příští rok.
  • 00:21:26 A my jsme měli už takovou výhodu,
  • 00:21:28 že jsme mohli prezentovat
    už natočený materiál,
  • 00:21:31 s tím, že jsem žádali o to,
  • 00:21:32 abychom ten materiál
    mohli dokončit.
  • 00:21:34 Abychom ten film mohli dotáhnout.
  • 00:21:35 Proč se takhle
    ta prezentace jmenuje?
  • 00:21:37 To není žádný český slovo?
  • 00:21:40 My jsme o tom taky dost přemýšleli.
    A nevymysleli jsme.
  • 00:21:44 Nevymysleli!
  • 00:21:46 Nám přišlo, že je to ideální název.
  • 00:21:48 Ideální název?!
  • 00:21:49 Protože mnohdy, když člověk
    prezentuje ten projekt,
  • 00:21:53 tak si připadá jako...
  • 00:21:55 To jsem až takhle nemyslel!
  • 00:21:59 Jsem vám chtěl nahrát,
    že asi to je z nějaký angličtiny!
  • 00:22:02 -Ano, ano!
    -Já nejsem angličtinář!
  • 00:22:05 Slovo pitch je v podstatě
    jako výběr, nebo něco v tom smyslu.
  • 00:22:09 Doufám, že to říkám správně.
  • 00:22:10 A my jsme tam odprezentovali
  • 00:22:12 už takový střihák krátký
    toho filmu.
  • 00:22:14 Paní producentka Jenčíková
    to viděla, líbilo se jí to.
  • 00:22:16 Takže chtěla vidět
    všechen materiál,
  • 00:22:17 ten jsme jí odprezentovali,
    ten se jí líbil ještě víc
  • 00:22:20 a rozhodla se, že tomu filmu pomůže
    společně se školou.
  • 00:22:22 Do distribuce!
  • 00:22:24 Nejdřív ho dodělat,
    jak by bylo vhodné.
  • 00:22:27 Samozřejmě od začátku
  • 00:22:28 tam byla ta touha
    jít s tím do distribuce.
  • 00:22:30 Žádali jsme o grant
    na min. kultury,
  • 00:22:32 ten nám byl přidělen,
    takže postupně se to vrstvilo.
  • 00:22:35 -Dostali jste grant?
    -Dostali jsme grant.
  • 00:22:36 Byl nám přidělen.
    Byl to takový efekt sněhové koule.
  • 00:22:38 Kdy se to začlo nabalovat.
  • 00:22:41 A díky tomu jsme mohli dělat
    tu postprodukci i mimo.
  • 00:22:44 Třeba obrazovou postprodukci
    jsme dělali v Římě,
  • 00:22:46 ve studiích Cinecitta, tam dělal
    i Fellini kdysi svoje filmy.
  • 00:22:49 Jak je to možný?
    Do Říma jet dělat postprodukci?
  • 00:22:53 Někoho znala ta paní vaše, hodná!
    Někoho znala v Římě?
  • 00:22:56 Nebo točila s Fellinim?
  • 00:22:58 Ne, samozřejmě,
    ten filmový producent,
  • 00:23:00 doufám, že to tak je,
    má ty konexe.
  • 00:23:04 Paní Jenčíková dělala
    nějaký projekt v Itálii dříve.
  • 00:23:08 -Měla kontakty.
    -Přesně tak.
  • 00:23:10 Ukázala jim materiál,
    jim se to líbilo.
  • 00:23:11 -Italům se to líbilo!
    -Ano. A nabídli koprodukci.
  • 00:23:14 Tzn., že nás nechali
    v jejich studiích v Římě
  • 00:23:16 udělat barevné korekce obrazu
    a nějaké trikové záběry.
  • 00:23:22 A tam byla taková situace,
    že hudbu dělal Dejam Pejovič,
  • 00:23:25 to je srbský skladatel hudební.
  • 00:23:26 -Jak se jmenuje?
    -Dejam Pejovič.
  • 00:23:28 -Pejovič.
    -A je ze Srbska, z Bělehradu.
  • 00:23:31 Já jsem vlastně ten měsíc lítal
    z Říma do Bělehradu kontrolovat.
  • 00:23:36 A já mám hroznou fóbii z lítání.
    Já to nesnáším.
  • 00:23:40 A paní skladatelová,
    Darja Pejovič,
  • 00:23:42 mi doporučila nějakej prášek.
  • 00:23:45 dala mi rovnou 2, říkala,
    to si dej ráno a bude to v pohodě.
  • 00:23:49 -Na lítání?
    -Že mi to bude jedno.
  • 00:23:51 -Co?
    -To lítání.
  • 00:23:54 A já jsem se ráno vzbudil
    na hotelu, jsem byl vystresovaný,
  • 00:23:57 jsem měl hlad, takže na lačno
    jsem si dal 1 a v taxíku 2.
  • 00:24:00 A to je to poslední,
    co si pamatuju.
  • 00:24:04 Na další týden mám jen 2 útržky.
  • 00:24:08 1. útržek je v Římě,
  • 00:24:10 když nás odváželi tím autobusem
    z toho letadla.
  • 00:24:14 Nějak se tomu říká,
    když vás odvážejí.
  • 00:24:16 Tak jako stojím, držím se tyče
    a kolem je prázdno
  • 00:24:19 a ti lidi jsou tak natlačeni
    na krajích toho autobusu.
  • 00:24:22 Nevěděl jste proč!
  • 00:24:24 Jenom jsem držel v ruce
    ten pytlík, co se v tom letadle...
  • 00:24:29 -Z toho letadla.
    -Nevím, co v něm bylo.
  • 00:24:32 Ty lidi to věděli moc dobře právě.
    Víte?
  • 00:24:36 A 2. taková vzpomínka
    je potom v Římě,
  • 00:24:39 netuším vůbec,
    jak jsem se jako...
  • 00:24:42 Českej režisér přiletěl k nám!
    Udělejte místo! Pan režisér...
  • 00:24:49 -To je hezký! Ano!
    -To bylo vzápětí.
  • 00:24:52 Vůbec si nepamatuju,
    jak jsem se dostal do taxíku.
  • 00:24:54 Vůbec netuším.
  • 00:24:55 A byl moment, jak ležím
    někde v Římě na zemi,
  • 00:24:58 u patníku na zemi a za náma
    stojí další taxík.
  • 00:25:01 A ti taxikáři se mi snaží
    vysvětlit, že mě odveze ten 2.
  • 00:25:05 Ale vůbec nevím, jak jsem jim řekl
    kam mě má odvézt.
  • 00:25:07 Ale co je zajímavé, další 3 dny
    si nepamatuju vůbec nic.
  • 00:25:09 Já jsem nějak fungoval,
  • 00:25:10 takže jsem z hotelu
    vždycky přijížděl do studia.
  • 00:25:12 Tam jsme barvili
    a dělali ty korekce a zase zpátky.
  • 00:25:15 A pak jsem se vrátil do Prahy.
    1. věc si pamatuju až v Praze.
  • 00:25:18 A nechal jste si od někoho vyprávět
    co jste celej ten tejden dělal?
  • 00:25:21 Ví to někdo? Je to zmapovaný?
  • 00:25:23 Údajně mi volalo
    dosti lidí na mobil.
  • 00:25:26 -Vám volalo.
    -Což já vůbec nevím.
  • 00:25:29 No dobře, ale ty fyzicky,
    co vás viděli! Z toho letadla!
  • 00:25:33 Vás někdo doprovázel, ne?
  • 00:25:34 Já jsem měl to štěstí,
  • 00:25:36 že jsem mohl měsíc barvit
    s takovou sympatickou koloristkou.
  • 00:25:39 A tak jsme tam barvili ten film.
  • 00:25:41 A právě paní Jenčíková
    mi vyprávěla,
  • 00:25:45 právě tato koloristka
    jí volala několikrát denně,
  • 00:25:47 že tam ležím na gauči,
    že vůbec neví, co to se mnou je.
  • 00:25:51 Že 1 x za 2 hod. se zvednu,
    jdu se podívat na ten záběr,
  • 00:25:54 řeknu jo a jdu si lehnout zpátky.
  • 00:25:57 -A tak jsem fungoval 3 dny.
    -Že vám to bylo jedno.
  • 00:25:59 Ten prášek asi takhle funguje.
    Že vám je to všecko jedno.
  • 00:26:03 To jste říkal!
  • 00:26:04 Že ten prášek je na to,
    kdyby letadlo hořelo,
  • 00:26:07 vám je to jedno!
  • 00:26:08 -Přesně tak.
    -Jo?
  • 00:26:09 Naštěstí ten film už byl obarvený
    z velké části,
  • 00:26:11 takže tam šlo jen doladit
    některé věci.
  • 00:26:14 Nemáte tam někde útržky,
    že by se mohlo, tahle situace,
  • 00:26:18 že někdo je tejden mimo smysly
    po nějakejch práškách na lítání,
  • 00:26:24 v nějakým filmu
    by se to mohlo objevit!
  • 00:26:25 To je originální situace!
  • 00:26:27 Tak já myslím, že tohle řeší
    asi spousta lidí.
  • 00:26:30 Ale většinou nějakýho panáčka,
    z člověka to tak jako spadne.
  • 00:26:33 Že jsou takovýhle nějaký prášky,
    to já jsem nevěděl!
  • 00:26:36 Já taky ne!
  • 00:26:37 Já jsem potom letěl na dovolenou,
    tak už jsem to řešil jinak.
  • 00:26:39 -Bez prášku.
    -Bez prášku.
  • 00:26:41 Tam jsem to pak řešil 1 panáčkem
    anebo i 5.
  • 00:26:46 Je to lepší.
  • 00:26:48 Mimochodem, šel jste se někdy
    do kina,
  • 00:26:50 když to bylo v distribuci,
    pořád o tom mluvíme,
  • 00:26:52 šel jste se někdy inkognito
    podívat co diváci?
  • 00:26:57 A třeba vyptával jste se
    po promítání, jak se jim to líbilo?
  • 00:27:00 Vás asi neznají takhle vizuelně.
    Že jste moh. Jako řadovej divák.
  • 00:27:03 Dělal jste si takovýhle ohlasy
    na ten svůj film?
  • 00:27:06 My jsme měli to štěstí,
  • 00:27:07 že film byl přijat na několik
    festivalů v Evropě a po světě.
  • 00:27:10 Takže já jsem měl tu možnost
  • 00:27:11 v Evropě se účastnit
    těch festivalů.
  • 00:27:13 A člověk už ten film,
  • 00:27:14 když mu projde každý záběr rukama
    x krát,
  • 00:27:17 při střihu, při zvuku, při hudbě,
  • 00:27:18 tak už moc se na to nemůžu
    objektivně dívat.
  • 00:27:20 Takže já jsem třeba přijel
    na festival někam,
  • 00:27:23 seděl jsem v tom sále 10 min.,
    viděl jsem začátek,
  • 00:27:25 pak jsem se začal potit
  • 00:27:26 a už jsem nebyl schopný
    tam vydržet dýl!
  • 00:27:28 Udělalo se vám špatně.
  • 00:27:30 Samozřejmě potom následovala
    nějaká diskuse,
  • 00:27:32 takže člověk potom má tu reflexi.
  • 00:27:33 -Ty názory.
    -Ano, přesně.
  • 00:27:35 Kritiky na svůj film
    jste si přečet?
  • 00:27:37 To bylo tak 60 : 40.
    60 jich bylo dobrých...
  • 00:27:39 -40 bylo?
    -60 bylo velmi dobrých.
  • 00:27:42 A 40, řekl bych, velmi špatných.
    Bylo to jako napůl.
  • 00:27:46 Žádnej průměr!
    Buď hodně dobrý, nebo...
  • 00:27:50 Když ten film zanikne
    v nějaký šedi,
  • 00:27:51 je to vždycky horší,
    než když ty ohlasy jsou takové.
  • 00:27:54 Z těch negativních,
    vzal jste si něco?
  • 00:27:57 Určitě! Ty pozitivní,
    člověka to hřeje,
  • 00:28:00 ale ty negativní, zase je problém
    rozlišovat, protože jsou negativní,
  • 00:28:03 negativní neobjektivní,
    když člověk to čte,
  • 00:28:05 tak má pocit, že ten člověk je
    jakoby zapšklý proti tomu.
  • 00:28:09 Z nějakého důvodu. Mám pocit,
    že mnohdy ten film ani neviděl!
  • 00:28:12 Protože tam uvádí věci,
    které se tam neobjevují.
  • 00:28:14 Ale pak jsou ty dobré
    negativní kritiky,
  • 00:28:16 když už člověk má tu reflexi,
    nemůže být objektivní, čte si to
  • 00:28:18 a zjišťuje, že je to vlastně pravda
    a i to je ta zkušenost.
  • 00:28:22 Zkušenost toho názoru.
  • 00:28:25 Vy už ten film, ten odezněl,
    čili vy školu už jste dodělal?
  • 00:28:29 Ano, ano.
  • 00:28:30 Aco teď jste?
    Režisér na volný noze?
  • 00:28:33 Chystáte se něco točit?
    V jakým stádiu se teď nacházíte?
  • 00:28:37 Poslední půlrok, nebo 3/4 rok,
  • 00:28:39 od té doby co šel film Proměny
    do kin,
  • 00:28:41 tak pracuju v reklamě,
    točím reklamy.
  • 00:28:43 A v průběhu té práce připravuju
    další 2 projekty větší celovečerní.
  • 00:28:48 2.
  • 00:28:49 Ale je to tak, že já jsem teď
    hodně pověrčivý.
  • 00:28:52 Většinou nerad říkám co připravuju.
    Radši přijdu s tím hotovým filmem.
  • 00:28:56 1 film, je celovečerní, hraný,
    měl by se točit v srpnu.
  • 00:29:00 -Doufám teda!
    -Ten už máte hotovej, napsanej?
  • 00:29:02 Ten jsem nepsal já.
    Scénář napsal Marek Epstein.
  • 00:29:06 A je to nádherný scénář,
    tak doufám, že se to podaří.
  • 00:29:09 A 2. film začínáme točit v květnu,
    to je dokumentární drama.
  • 00:29:13 Takový nezvyklý žánr tady u nás,
  • 00:29:14 takže taky doufám,
    že to dopadne dobře.
  • 00:29:17 -To je práce, která je před váma!
    -Ano.
  • 00:29:19 Tak ať vám to vyjde!
  • 00:29:20 Tomáš Řehořek!
  • 00:29:34 Naším 3. hostem je 1 z nejmladších
    českých dirigentů!
  • 00:29:40 Jmenuje se Jakub Klecker!
  • 00:29:54 Jste mu podal ruku,
    jak 1. houslistovi! Že jo?
  • 00:29:58 Odjakživa, už jako dítě jste toužil
    být dirigentem?
  • 00:30:01 No, bylo samozřejmě na výběr
    více povolání,
  • 00:30:04 od popelářů až přes tramvajáky,
    výpravčí
  • 00:30:08 a takové ty klukovské různorodosti,
  • 00:30:12 ale potom samozřejmě
    mě k tomu vedla i celá rodina.
  • 00:30:16 -Jste z hudební rodiny?
    -Ano. Rodiče jsou zpěváci.
  • 00:30:19 Takže tam vlastně doma,
    vždycky večer nebo odpoledne,
  • 00:30:23 po škole, když se přišlo,
    tak jely gramofonové desky oper
  • 00:30:27 a různých koncertů
    a dalších skladeb.
  • 00:30:31 Já bych pochopil, že třeba klavír,
    nebo co je váš nástroj?
  • 00:30:34 -Klavír. Od 5 let.
    -A že dirigovat?
  • 00:30:37 -Kolik vám je?
    -28 mi bude.
  • 00:30:40 28! A už jste dirigentem!
    Mladý nebejvaj hned dirigenty!
  • 00:30:44 Ono se nedá říct, samozřejmě,
    jsem dirigentem svým statutem,
  • 00:30:48 ale člověk se vyvíjí,
    protože ta práce dirigentská,
  • 00:30:51 samozřejmě v těchto letech
    je na jiné úrovni,
  • 00:30:53 než třeba za 20 let!
  • 00:30:55 Protože ten člověk je zralejší
  • 00:30:57 a potom taky si dovolí
    dirigovat skladby,
  • 00:30:59 které by si třeba úplně
    nedovolil teď!
  • 00:31:02 Má před nimi jakýsi respekt!
  • 00:31:04 Má to nějaký výhody
    anebo i nevýhody?
  • 00:31:06 Bejt mladej dirigent?
  • 00:31:08 Předstoupíte před orchestr,
  • 00:31:09 teď tam jsou starý kozáci,
    samozřejmě,
  • 00:31:11 který už, já nevím, hráli
    pod Karajanem, já nevím pod kým!
  • 00:31:15 A teď přijde jim třeba neznámej
    Jakub Klecker!
  • 00:31:18 Možná si taky něco říkaj.
  • 00:31:21 Musíte si zjednávat
    nějak specielně respekt?
  • 00:31:23 -Určitě.
    -Jak?
  • 00:31:24 Dirigent je psycholog
    a měl by prostě mít to fluidum
  • 00:31:27 už v podstatě, když tam předstoupí
    před ten orchestr.
  • 00:31:31 Jak jste říkal, ti staří kozáci
    mnohdy brblají,
  • 00:31:35 povídají si co jim roste
    na zahrádce
  • 00:31:37 a co manželka uvařila na oběd.
  • 00:31:39 Já je samozřejmě nechci shazovat.
  • 00:31:41 Uprostřed hraní? Ne! Během zkoušky!
  • 00:31:44 Kolují tyto fóry mezi hudebníky.
  • 00:31:47 Když ten dirigent
    k tomu nepřistoupí zábavně
  • 00:31:50 a nezaujme svou prací,
    tak se to může stát během zkoušky.
  • 00:31:54 -Vám se tohle stalo?
    -Mnohdy třeba ani neslyšíte...
  • 00:31:59 Jak si zjednáváte respekt?
    Musíte mít nějakou metodu!
  • 00:32:01 Jako mladej dirigent
  • 00:32:03 vidíte ty unavený obličeje
    těch houslistů, co jim je přes 60,
  • 00:32:06 čili dědci, teďka vy co?
  • 00:32:09 Zaťukáte! Mně se líbí,
    dirigenti ťukaj tou...
  • 00:32:13 Ťukáte.
  • 00:32:16 Já teda radši někdy zvednu ruce,
    když chci zastavit tu skladbu,
  • 00:32:18 když chci něco říci,
    nějakou poznámku.
  • 00:32:21 -Tak uděláte tohle!
    -A je reakce.
  • 00:32:24 Zvýšíte hlas, nebo jste vlídnej,
    laskavě přísnej, nebo řvete?
  • 00:32:28 Přirozený. A je potřeba si sjednat
    jakousi nápravu, jakýsi pořádek.
  • 00:32:33 A především do nich vložit energii,
  • 00:32:36 protože ono to zkoušení
    každý den s jiným dirigentem
  • 00:32:39 je trošičku na hlavu.
  • 00:32:41 Ono to leze na mozek, dá se říci,
  • 00:32:43 když tam člověk hraje už x let
    v tom jediném orchestru.
  • 00:32:46 My to máme trošku pestřejší,
  • 00:32:48 protože střídáme ty filharmonie
    a ty orchestry,
  • 00:32:51 dá se říci, po týdnu.
  • 00:32:53 Hulákáte na ně vůbec někdy?
    Na ty hudebníky?
  • 00:32:57 Spíše si sjednám opravdu
    ten hlas respektem,
  • 00:33:01 ale hulákat, dělat ze sebe herce!
  • 00:33:03 Samozřejmě, byli herci - dirigenti
    významní!
  • 00:33:05 Kdy opravdu lámali taktovku
    a házeli po nich třeba noty!
  • 00:33:12 -Po těch hráčích.
    -To vy ne.
  • 00:33:15 -Myslím si, že není důvod.
    -Starý cholerici!
  • 00:33:17 Taky jste mladej.
  • 00:33:18 Lepší je třeba domluvit si to
    potom s tím hráčem.
  • 00:33:20 Neztrapňovat ho
    před celým orchestrem,
  • 00:33:22 protože si myslím,
    že třeba drobnost se dá vysvětlit.
  • 00:33:26 -Potom.
    -Potom.
  • 00:33:27 Teď se může stát, že vy jedete
    Mou vlast třeba.
  • 00:33:33 -Jel jste už někdy Mou vlast?
    -Ještě jsem neměl to štěstí.
  • 00:33:35 Ale třeba Novosvětskou jsem dělal
    v Japonsku už několikrát.
  • 00:33:39 -V Japonsku?
    -No.
  • 00:33:40 Tak jedete Novosvětskou
    a teď vy slyšíte,
  • 00:33:44 že tam něco se ozve,
    co tam bejt nemá.
  • 00:33:46 -To vy to slyšíte, že jo?
    -Ano.
  • 00:33:48 Dáte to najevo?
    Může dirigent dát...
  • 00:33:51 -Musí!
    -Anebo musí jet dál s úsměvem?
  • 00:33:55 Na to není čas vyčinit!
    Možná levou rukou.
  • 00:33:57 Protože ta pravá pořád taktuje.
  • 00:34:00 -A tohleto znamená co?
    -Pozor! Něco se stalo!
  • 00:34:03 -A to on už ví, ten co to zvoral?
    -No.
  • 00:34:06 -Takže zaleze pod pultík, jo?
    -Oni někdy i ti dirigenti zalezou!
  • 00:34:10 -Šlehnete očima třeba?
    -No musí! Pohled!
  • 00:34:14 Nehezkej pohled hodím.
  • 00:34:16 A když je to ve skupině celé,
    třeba 4 horny neladí spolu,
  • 00:34:21 tak to zastavím.
  • 00:34:22 -Při koncertě?
    -No při koncertě ne!
  • 00:34:26 Když tam sedí Japonci fajnšmekři,
    slyšej, ty horny hrajou!
  • 00:34:30 Japonský publikum,
    já se k tomu chci dostat,
  • 00:34:34 protože jsem měl možnost
  • 00:34:35 tam být 2 x
    s Brněnskou filharmonií.
  • 00:34:37 S domácím orchestrem, dá se říci,
    protože pocházím z Brna.
  • 00:34:41 Tam to publikum ocení už jen to,
    že tam vlezete na to pódium.
  • 00:34:47 Tady třeba, když to srovnám
    s evropskými diváky.
  • 00:34:51 A oni mají zkušenost,
    že jsou dirigenti,
  • 00:34:52 který tam ani nevlezou?
  • 00:34:54 Nebo jak? Proč oceněj to,
    že tam vůbec vlezete?
  • 00:34:56 Já to musím teda
    více ještě přiblížit.
  • 00:34:59 Mají tu úctu k tomu umělci takovou,
  • 00:35:03 že aniž by cokoliv zadirigoval
    neb zahrál, tak už je získá
  • 00:35:07 a už prostě jsou mu nakloněni.
  • 00:35:10 A když posadí orchestr,
    vždycky ten orchestr
  • 00:35:12 na začátku koncertu si stoupne
    na příchod dirigenta.
  • 00:35:16 Já potom je posadím a ti divácí
    tleskají, tleskají
  • 00:35:21 a úplně ztichnou, jak myšky
    a je tam hrobový ticho v tom sále.
  • 00:35:24 To je úžasný pocit.
  • 00:35:25 To je pro vás nejlepší publikum
    co jste zažil, jsou Japonci?
  • 00:35:29 Opravdu.
  • 00:35:30 A taky tomu rozuměj, že jo?
    Poslouchaj!
  • 00:35:31 Hlavně třeba ta Novosvětská
    se učí už na lidových školách,
  • 00:35:36 nebo jak se tomu říká teď,
    základních uměleckých školách,
  • 00:35:39 už se učí houslisti mladí,
    třeba 5tiletí, hrát Novosvětskou!
  • 00:35:45 A vy taky děláte s nějakým sborem,
    jste říkal.
  • 00:35:47 Já dělám s Kantilénou,
    to je sbor dětí a mládeže,
  • 00:35:49 právě při Brněnské filharmonii.
  • 00:35:51 -Zpíváte nebo dirigujete?
    -Já vedu vlastně jako sbormistr.
  • 00:35:54 -Jako sbormistr!
    -Já jsem z tohoto sboru vzešel.
  • 00:35:57 Jako dítě! Tam jste se seznámil
    s manželkou, že jo?
  • 00:36:01 Stalo se vám někdy třeba
    při koncertě,
  • 00:36:02 mě furt zajímají takový
    mimořádný situace!
  • 00:36:05 Třeba dirigoval jste někdy
    venku v přírodě?
  • 00:36:07 No určitě! Já jsem si právě
    tady tuto situaci připravil,
  • 00:36:10 protože jsem věděl,
    že se na to zeptáte.
  • 00:36:12 Nevím proč, teda!
  • 00:36:13 Jak vás to mohlo napadnout?
    Mě to napadlo až teďka!
  • 00:36:15 Vás znám!
  • 00:36:17 Vy jste si připravil situaci
    nečekanou, která se vám stala?
  • 00:36:20 Třeba se to týká těch not.
    To se jmenuje partitura.
  • 00:36:26 Až takhle mě považujete za...
  • 00:36:30 Mně říkáte, že co tam
    na tom pultíku maj,
  • 00:36:32 to je partitura, pane!
  • 00:36:35 A ty černý ďubky, to jsou noty!
    Co tam je napsáno!
  • 00:36:38 -A ty linky víte?
    -Linky? Notový linky?
  • 00:36:42 Notová osnova.
  • 00:36:43 Dobře, ale dostaňme se teď
    k tomu problému, který nastal.
  • 00:36:47 -Někde jste dirigoval v přírodě.
    -No venku, dá se říci.
  • 00:36:51 Venku, to bejvá v přírodě! Ano.
  • 00:36:53 -Nebylo to v lese.
    -Někde venku. Amfik!
  • 00:36:58 A přenášela to televize i.
  • 00:37:01 Sál bez střechy
    se jmenuje amfiteátr!
  • 00:37:08 Ale možná v tom amfiku
    se někdy hraje i divadlo, že jo?
  • 00:37:12 -Samozřejmě! No.
    -Ale to jsem chtěl říct!
  • 00:37:15 Vždycky, když se diriguje venku
    a hraje,
  • 00:37:18 tak se musí vzít sebou
    kolíky na prádlo.
  • 00:37:21 -Ano.
    -A víte proč?
  • 00:37:22 -Se zpotíte, tak pak věšíte...
    -Né! Ne.
  • 00:37:25 Hlavně vevnitř se člověk zpotí.
    Venku to hezky plyne.
  • 00:37:29 Vítr, vítr! Aby nelítaly!
    Aby nelítala partitura!
  • 00:37:33 Zakolíkovat a dirigent to má
    o to horší,
  • 00:37:36 že musí dost často otáčet
    tu partituru.
  • 00:37:39 Takže on si musí zakolíkovat
    jen ty stránky,
  • 00:37:42 který jsou potřeba,
    aby je mohl otáčet v průběhu.
  • 00:37:46 A tu skladbu musí tak umět,
  • 00:37:47 aby otočil třeba
    jen na ta těžká místa.
  • 00:37:50 On to nečte za běhu, ty noty!
    On to musí mít v hlavě!
  • 00:37:54 Některý čtou, ale!
  • 00:37:56 Tak samozřejmě, když tam má
    nějaký těžký nástup,
  • 00:37:58 tak musí se podívat.
  • 00:37:59 Ale většinou?
  • 00:38:00 Měli by to mít připravené,
    dá se říci, téměř zpaměti.
  • 00:38:04 Ti hráči taky, že jo,
  • 00:38:06 ale tam vždycky má možnost
    otočit ten 2.!
  • 00:38:09 A překolíkovat ty noty!
  • 00:38:12 Ale já jsem na to sám!
    Já tam nikoho pod pultem nemám!
  • 00:38:15 To je spletitá situace!
  • 00:38:16 To mi řekněte,
    jak to řešíte, Jakube, teda?
  • 00:38:20 Třeba někdy jsem kolíky zapomněl
  • 00:38:22 a teď furt ta 1 strana
    se mně otáčela!
  • 00:38:25 Takže já jsem držel takhle noty
    a 1 rukou jsem mával furt.
  • 00:38:29 Teda, dirigoval, pardon!
    Musím odborně trochu.
  • 00:38:33 A byla to velmi nepříjemná situace!
  • 00:38:35 A jednou, to se mi stalo
    v divadle v Brně, v opeře,
  • 00:38:38 u opery Braniboři v Čechách,
    kdy jsem otočil omylem,
  • 00:38:42 protože v opeře se obvykle
    dělají škrty.
  • 00:38:45 Tzn., když se třeba vyhodí,
    režisér nechce nějaký výstup,
  • 00:38:48 tak to vyhodí,
    že se mu to nehodí režijně.
  • 00:38:50 To se děje i ve filmech, že jo?
  • 00:38:54 A otočil jsem omylem o 5 stran víc.
    Ve mně zatrnulo.
  • 00:38:59 Copak ve vás!
    Ale co v tom orchestru!
  • 00:39:02 Ten to nesmí poznat!
  • 00:39:05 Tzn., vy jste jel tzv. z koule?
    Z koule?
  • 00:39:08 -Z koule, tak.
    -Opravdu?
  • 00:39:10 No jasně.
  • 00:39:11 Čili vy popaměti a současně
    jste hledal tu správnou stránku?
  • 00:39:14 Zpotil jsem se tak,
    že bych ty kolíky využil hned teda!
  • 00:39:17 Na to věšení toho prádla.
  • 00:39:19 A co, kdybyste nevěděl?
  • 00:39:21 Řekněte mi, co by se stalo?
    Oni by čuměli, zůstali by takhle!
  • 00:39:28 Vy byste přestal?
  • 00:39:29 Hlavně, kdyby se tam třeba
    střídaly takty! Jo?
  • 00:39:33 Třeba těžké takty na 7, na 10,
    na 15, na 5!
  • 00:39:38 Tady to bylo naštěstí místo,
  • 00:39:39 kdy člověk dirigoval pořád
    4dobé schéma.
  • 00:39:42 -Jo takhle!
    -No ne takhle! 4 dobé!
  • 00:39:48 4 dobý umím i já!
    Já jsem odkoukal od Karla Vlacha!
  • 00:39:53 Takhle dirigoval Karel Vlach!
    Na 4 doby tam bylo všecko!
  • 00:39:57 Takže ono to svým způsobem,
    trošku jsem se z toho vylhal, jo?
  • 00:40:00 Tady v tom místě!
  • 00:40:01 Dejme tomu operní pěvci,
    zpěváci vážné hudby!
  • 00:40:05 Mají takovou nejvyšší metu
    třeba v La Scale si zazpívat!
  • 00:40:07 Má dirigent nějakou takovou
    nejvyšší metu, kde,
  • 00:40:11 já nevím, Metropolitní dirigovat?
  • 00:40:14 -Určitě.
    -Máte vy něco takovýho?
  • 00:40:17 Kde by se chtěl ukázat,
    nebo co by chtěl dirigovat?
  • 00:40:19 -Koho dirigovat?
    -Určitě.
  • 00:40:21 Třeba ta Metropolitní,
    to jste mi teď nahrál!
  • 00:40:25 To je prostě Mekka operní!
  • 00:40:28 Tam se to podaří málokterému
    českému dirigentu!
  • 00:40:31 Co je k tomu zapotřebí?
  • 00:40:33 Jiří Belohlávek, můj profesor,
  • 00:40:34 se tam teď objevil v posledních
    5 letech několikrát!
  • 00:40:38 Vlastně tam debutoval ve svých,
    nevím kolika, přes 60, že jo, už!
  • 00:40:43 Nějakým způsobem se tam dostal,
    když mu bylo přes 60.
  • 00:40:46 A čekal na to celej život.
  • 00:40:48 Čili ta Metropolitní,
    já jsem vám tak napověděl...
  • 00:40:51 Určitě La Scala třeba v Itálii!
  • 00:40:55 -To by se vám líbilo!
    -Určitě!
  • 00:40:56 To by se splnil váš sen,
  • 00:40:58 kdybyste si stoupnul za pultík
    někde v takovýmhle auditoriu?
  • 00:41:01 Ne. Já jsem šťastnej, když opravdu
  • 00:41:03 můžu přinášet těm lidem
    tu radost, svoji vnitřní
  • 00:41:05 a oni potom teda zase opětují
    tu radost jejich, že je to baví.
  • 00:41:09 A si tak společně notujeme
    u té skladby a vymýšlíme.
  • 00:41:16 Dáváme tomu ten ksicht,
    jak se říká lidově!
  • 00:41:20 Ať se vám to, Jakube,
    daří i nadále!
  • 00:41:22 Jakub Klecker!
  • 00:41:31 Přátelé, to je pro dnešek všechno,
    já vám děkuju za vaši pozornost
  • 00:41:35 a budu rád, když dejme tomu
    i po dnešním večeru se objeví
  • 00:41:39 nějaké další, tzv. mladé naděje,
  • 00:41:43 které to slibné,
    co do nich my vkládáme,
  • 00:41:45 skutečně naplněj!
  • 00:41:46 Uvidíme, třeba se příště
    objeví i tady u nás!
  • 00:41:49 Mějte se hezky a na shledanou!
  • 00:41:52 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související