Kde jsem:

Novinky

Maria Procházková — Déčkolegium — Déčko pro rodiče — Česká televize

Fenomén Večerníček versus zábavné vzdělávání

Děti milují opakování a opakováním se rychle učí a zdokonalují. Opakováním pohybů, slov (což bývá fáze náročná zejména pro rodiče: „žá-rov-ka… žá-rov-ka… žá-rov-ka… žá-rov-ka… žá-rov-ka… “), ale také vyžadováním stále dokola opakovaných příběhů, ať už vyprávěných, čtených nebo sledovaných ve filmu či televizi.

V době, kdy byl jediným pravidelným cíleně dětským pořadem v televizi Večerníček, naplňoval (zejména jeho znělka) jejich potřebu opakování, ale zároveň splňoval i funkci denního rituálu. Se svým pevným umístěním v rozvrhu dne se stal plnohodnotným bodem dětského světa, který se rozděloval na před pečerníčkem („do večerníčku si ty kostky ukliď“) a po večerníčku („po večerníčku jdeš do vany“). Fungoval jako orientace v čase („už je dávno po večerníčku, všechny děti už spí“), případně byl zneužíván jako podpora rodičovské autority („nebo nebude večerníček!“). Ale milovaly jej nejen děti, často se u něj sešla celá rodina. Říká se, že když běžel v rámci večerníčku seriál oblíbený i dospělými (třeba Krkonošské pohádky nebo Maxipes Fík), byla větší sledovanost i návazně vysílaných televizních zpráv.

Na večerníčku jsme všichni vyrostli a i díky němu si uvědomujeme, jak jsou spolusdílené zážitky důležité. Vždyť i některé „hlášky“ z večerníčků nás v běžné konverzaci nepřekvapí („Anče, Kubo, hajnej!“, „Vstávat a cvičit!“, „Haló, haló, haló! Proč je koček málo?“). Je tedy skvělé, že v dnešním televizním světě blikajícím reklamami je místo vyhrazené s láskou a péčí právě dětem. Najdou tam nejen Večerníček, ale i spoustu pořadů, které je zábavně a často „nenápadně“ učí. A pokud ještě nevyrostly z opakovací fáze, mohou si je pouštět znovu a znovu na webu Déčka, kde jsou navíc doplněny různými kvízy a hrami. Odchod do postýlek se mírně posunul, zatímco naše generace chodila spát po večerníčku, dnes děti chodí spát „až po ovečkách“.

V současnosti tedy mají děti pro sebe celý jeden televizní program ČT :D (hurá!) a navrch ještě Zprávičky – vlastní zpravodajství určené přímo jim. Situace, kdy dospělý ztišuje dítě slovy „teď neruš, sleduju zprávy“, se tak může snadno obrátit na „vydrž tati, teď se dívám na Zprávičky“.

Maria Procházková

režisérka a scenáristka