Praha - Právě 26. října 1959 zazněla z rozhlasu téměř neuvěřitelná zpráva – Jaroslav Heyrovský získal jako první Čech Nobelovu cenu za chemii. Konkrétně za objevení polarografie – metody sloužící k určování přítomnosti a koncentrace neznámých látek v roztoku. Heyrovského objev se kromě chemie uplatnil i ve zdravotnictví, potravinářství, ale také při ochraně životního prostředí. I v současné době je v laboratořích po celém světě používána a dále vyvíjena řada počítačově řízených metod odvozených od původní Heyrovského polarografie. Tehdy osmašedesátiletý chemik dostal nejprestižnější vědecké ocenění 35 let poté, co zkonstruoval první polarograf, a to až při čtvrté nominaci na Nobelovu cenu.
Téměř neuvěřitelné – Nobelovka je na konci 50. let v Československu
Cenu pak Heyrovský osobně převzal z rukou švédského krále Gustafa VI. Jeho rodina se ale slavnostního ceremoniálu zúčastnit nemohla, neboť jim komunistický režim nevydal povolení ze strachu z emigrace.
„Nejvíc mě překvapilo, že proti všem dosavadním tradicím byla nakonec přece jen udělena do Československa. Byli tu už rozhodně jiní, kteří si ji zasloužili, kteří udělali víc než já.“
Výročí předání Nobelovy ceny Heyrovskému (zdroj: ČT24)
Základem klasické polarografie je rtuťová kapilára (skleněná trubička vytažená do tenké špičky), která je ponořena do elektrolyzovaného roztoku spolu s další, srovnávací elektrodou. Do okruhu je zařazen citlivý přístroj na měření proudu, galvanometr, měřena je závislost elektrického proudu na napětí, podle níž se určí látka a její koncentrace v roztoku.
Tento zásadní objev publikoval Heyrovský v únoru 1922 v Chemických listech jako první polarografickou práci na světě. Metoda však byla zdlouhavá, neboť bylo nutné každé napětí nastavit ručně, příslušné proudy jednotlivě odečítat a výsledky bod po bodu zanášet do grafu. V roce 1924 sestrojil Heyrovský se svým japonským žákem Masuzem Šikatou první zařízení, které polarografické křivky zaznamenávalo automaticky a které nazval polarograf.
Jaroslav Heyrovský svůj objev též sám úspěšně prezentoval v zahraničí. Například v USA přednášel o polarografii na nejvýznačnějších univerzitách a jako jeden z prvních českých vědců uskutečnil v roce 1934 přednáškové turné v Sovětském svazu. Spolu s dalším vynikajícím chemikem, profesorem Emilem Votočkem, založil už v roce 1929 odborný časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications, který dodnes prezentuje v angličtině vědecké práce českých vědců z chemie a biochemie.
Česko má na svém kontě ještě jednu Nobelovu cenu: za literaturu ji dostal v roce 1984 Jaroslav Seifert. Nominovaných Čechů ale bylo více. Například bývalí prezidenti Tomáš Gariggue Masaryk, Eduard Beneš či Václav Havel byli nominovaní na Nobelovu cenu za mír, Karel Čapek za literaturu nebo Otto Wichterle za chemii.
