Aleppo – Občanská válka v Sýrii dopadá nejhůř na děti. Podle opoziční organizace sídlící v Londýně jich zahynulo už přes tři a půl tisíce. Statisíce dalších žijí na povstalecké straně fronty ve strachu, zimě a hladu. Štáb ČT natáčel přímo ve zničeném Aleppu.
Kamery ČT svědky utrpení syrských dětí
Místo školy a hraní prohrabávají odpadky, shánějí dřevo na topení, stojí fronty na humanitární pomoc, mrznou v uprchlických táborech. Pro tisíce aleppských dětí znamená válka každodenní dřinu a nebezpečí. „Kamaráda Alího zranil výbuch na hlavě. Pak umřel. Zabilo to i jeho tatínka,“ popisuje osmiletý Hammad.
„Při bombardování se musí utíkat rychle domů. Když je to daleko, musíte se schovat někde na ulici,“ radí osmiletá Šahída. Zkušeností s bombardováním už nasbírala víc než dost.
Někteří žáci z Aleppa se mohli vrátit do školy
Škola Al Walíd dostala přímý zásah, když vládní pilot zaútočil na nedalekou základnu Svobodné syrské armády. Naštěstí se to stalo o víkendu, kdy tam nebyli žáci. Ale v okolních domech zemřelo nejméně dvacet lidí.
Shořely učebnice, lavice i tabule. Učitelé se už do poničené budovy nevrátili. Přesto je škola zase otevřená. Díky 24letému právníkovi, který se – přes probíhající válku – snaží spolu s dobrovolníky vrátit do života dětí alespoň náznak normálnosti. Kvůli obavám o svou bezpečnost nechce ukázat tvář. „Povstalecká základna je pryč. Takže už není tak nebezpečné, že je tolik dětí na jednom místě,“ říká vedoucí školy.
GALERIE
Děti ve zničených ulicích Aleppa zdroj: ČT24
Ze sedmi tisíc dětí v jedné z aleppských čtvrtí je ale ve dvou fungujících školách místo jen pro dvanáct set. Těm ostatním nezbývá než se učit na ulici – například kam utéct před bombardérem, jak podle hlasitosti poznat, jak daleko dopadl granát, a jak se orientovat v setmělém městě. „Když se střílí daleko, dá se koukat z balkonu. Když je to blízko, musíme se schovat,“ vypráví žák Muhammad.
Vůbec nejhůř jsou na tom kojenci a batolata. Trpí zimou, nedostatečnou hygienou, nedostupnou lékařskou péčí a hlavně špatnou výživou. Každé větší shromáždění znamená velké bezpečnostní riziko. Potřeba chleba a hlavně umělého dětského mléka je ale silnější než strach z bombardování.
Reportáž Jakuba Szántó (zdroj: ČT24)
Všichni doufají v brzký konec války, včetně matky šesti dětí Mariam Žedídové: „Přeji si, aby už byl mír. Aby se na tváře mých dětí vrátil úsměv.“ To ale může trvat ještě hodně dlouho. I pokud se fronta vzdálí, hrozí dětem vážné psychické potíže. Tak jako v jiných válkách - i roky po posledním výstřelu.