V pondělí 15. června zemřel po dlouhé nemoci ve věku 80 let Josef Topol, jeden z nejvýznamnějších českých dramatiků druhé poloviny 20. století. Otec spisovatele Jáchyma a frontmana kapely Psí vojáci Filipa, který svět opustil před dvěma roky.
Josef Topol už píše divadlo za (nebeskou) branou
Topolovy dramatické texty patří k pilířům současného českého divadla. Jsou společenským podobenstvím a vynikají mimořádnou obrazností. Sám autor říkal, že mu bylo inspirací výtvarné umění, architektura i hudba. „Byl znalcem jazyka, dokázal vystihnout záchvěv duše nejjemnějším způsobem,“ připomíná teatrolog Jan Vedral.
„Nesnesl jsem realismus z televize, lidi u stolu a v manželské posteli, jak si povídají,“ svěřil se Topol před patnácti lety v jednom z dílu pořadu ČT Zblízka.
Do divadelního světa vstoupil rodák z Poříčí nad Sázavou jako dvacetiletý básnickým dramatem Půlnoční vítr, které mu ve svém divadle uvedl E. F. Burian. Proslavil se zejména svými hrami z 60. let, mimo jiné podobenstvím z kolektivizovaného venkova Konec masopustu či existenciální Kočkou na kolejích, kterou zahajovalo Divadlo za branou.
Pro pražskou scénu, již založil v roce 1965 s dramaturgem Karlem Krausem a režisérem Otomarem Krejčou, napsal mimo jiné i hry Slavík k večeři a Hodina lásky. V roce 1972 režim zakázal premiéru jeho hry Dvě noci s dívkou a divadlo zrušil. Popodpisu Charty 77 upadl Josef Topol definitivně v nemilost, pracoval jako dělník a poté odešel do invalidního důchodu. Publikovat mohl jen v samizdatu či pod cizím jménem.
Na divadelní scénu se vrátil těsně před revolucí vinohradskou inscenací hry Hlasy ptáků, která se stala jeho poslední divadelní hrou. V 90. letech měly premiéru jeho starší hry Sbohem, Sokrate! (1976) a Stěhování duší (1986).
Soustrast Topolově rodině a nejbližším přátelům vyjádřil premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). „S velkou lítostí jsem dnes přijal zprávu o úmrtí dramatika, básníka a překladatele Josefa Topola … zůstane navždy zapsán v českých kulturních dějinách 2. poloviny 20. století a jeho otisk přetrvá i v morálně-občanském odkazu Charty 77.“
Ministr kultury Daniel Herman uvedl, že Topola obdivuje „za jeho dílo i statečné, ničím a nikým neotřesitelné životní postoje“. Česká kulturní scéna podle ministra přišla o další ikonu a legendu.
V roce 1997 vyšla Topolova básnická tvorba v souborném vydání s názvem Básně. Loni vydalo nakladatelství Torst jeho eseje, úvahy o divadle, umění a fotografii, vzpomínky a rozhovory v souboru O čem básník ví.
GALERIE
videogallery_540965
Josef Topol je nositelem literární Ceny Karla Čapka a zvláštní ceny Kolegia pro udělování cen Thálie za mimořádný přínos českému divadelnímu umění. V roce 1998 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy.