Praha – Dítě mohlo začít chodit do první třídy, složit přijímací zkoušky na gymnázium, odmaturovat a začít navštěvovat vysokoškolské posluchárny, aniž by se za celou dobu změnil portrét prezidenta republiky na stěně za katedrou. Časy Gustáva Husáka se tak zákonitě zdají být nekonečné, a hlavní československý normalizátor si i kvůli tomu vysloužil přídomek prezident zapomnění – ačkoli i během jeho pobytu před zlatými hodinami hradní pracovny se normálně vyučovaly množiny a zlomky.
Husák nad katedrou a seriály školou povinné
Tematika školství má v české televizní a filmové kultuře dlouhou a silnou tradici, již zahájily už Fričovy prvorepublikové veselohry Škola základ života! nebo Cesta do hlubin študákovy duše, a v televizní produkci se na školu logicky dostane ve většině seriálů o dětech nebo pro děti. Vzpomeňme např. bláznivou učitelku hudby ze seriálu Arabela v podání Ivy Janžurové nebo Jaroslava Satoranského jako pedagoga z Tajemství proutěného košíku.
Seriálů, které by si jako hlavní prostor pro rozehrání příběhu vybraly školní prostředí, ovšem v dobových televizních programech mnoho nenajdeme. I pro děti totiž tento druh pořadů představuje divácký únik a častokrát také cestu za dobrodružstvím – ať už na ostrov Labuan (Sandokan) nebo do ucha inženýra Křečka (Křeček v noční košili). Příběhy od katedry, před kterou tráví pět dní v týdnu (plus pracovní soboty), nejsou ve srovnání s dobrodružnou tematikou atraktivní.
Svou roli hraje i fakt, že na scénáři pracují autoři, kteří školním škamnám už dávno odrostli a jejich zážitky jsou odlišné od toho, čím žijí doboví školáci. Většina scenáristů se tak shoduje na tom, že je nebývale těžké věrohodně zobrazit dění ve školní třídě. Vliv tu navíc má i ideologie. Postavy školních seriálů sice mohou o sto šest kreslit voskovkami křižník Aurora, skládat jiskerský slib nebo pořádat sběr kaštanů, papíru, pomerančových slupek (…) pod hlavičkou SSM. V takovém případě ale hrozí, že by se na pořad pro jeho přílišné zatížení politickými tématy nikdo nedíval.
K realizaci školních seriálů televize přistupuje až počátkem 80. let, snad aby ukázala výchovu oné silné generace Husákových dětí, jež se v Československu rodila celou předchozí dekádu. Příznačné je, že první seriál tohoto druhu je také (až na pár výjimek) o ideologický balast zcela oproštěný.
Scenárista Jiří Bednář: „Cenzura tady byla a možná že ji člověk úplně necítil, protože ji bral jako samozřejmost. Jaksi jsem s ní počítal, takže když se přišlo s tím, že tam musí být schůze SSM, tak tam byla.“
1980: Zkoušky z dospělosti
Gustáv Husák visel nad katedrou pět let, když Československá televize 8. března 1980 premiérově odvysílala první díl Zkoušek z dospělosti. Natáčelo se v Chrudimi, příběh sledoval osudy několika maturantů během jejich posledního roku na střední škole a nabídl výjimečnou hereckou příležitost tehdejším studentům pražské konzervatoře. V hlavních rolích se objevili mj. dnešní matadoři televizních seriálů Jan Čenský a Ljuba Krbová, třídní učitelku ztvárnila Eliška Balzerová, v roli matikáře se objevil Jiří Bartoška.
Seriál natáčel Jiří Adamec a jednalo se pro něj o první režisérskou zkušenost s tímto žánrem. „Dnes je tam (ve Zkouškách z dospělosti) spousta věcí, které bych natočil úplně jinak. Jsou tam věci, kterým jsem se smál a vyplývaly z tehdejšího času – nejenom společenského a politického, ale také technického a technologického. Takový seriál už by prakticky nešel natočit,“ uvedl před časem ke svému seriálovému debutu Adamec.
Ve své době však příběhy maturantů zaznamenaly výrazný divácký úspěch; po delší době se totiž jednalo o seriál, který nebyl zatížen neustálými schůzemi nebo defilé stranických úředníků (jako Inženýrská odysea nebo Okres na severu), zároveň přinášel neokoukané tváře konzervatoristů doplněné populárními herci (rodiče hráli mj. Menšík s Hlaváčovou).
Úspěch seriálu přinesla i úvodní a závěrečná píseň od Ladislava Štaidla Miluji tě a Jsou dny, kdy svítá o něco dřív. „Ty dvě písně znamenaly možnost, jak vstoupit do diváckého povědomí i přes rádia,“ dodává Adamec, který tento model ostatně používá po celou svou kariéru; hlavní píseň k Sanitce nazpívala trojice Zagorová-Hložek-Kotvald, v písni k Pojišťovně štěstí zazní hlas Petra Koláře, duet k Cestám domů zpívají Lucie Bílá a Pepa Vojtek.
1984: My všichni školou povinní
Gustáv Husák visel nad katedrou devátým rokem a ČST nabídla divákům další příběh ze školního prostředí, tentokrát v režii Ludvíka Ráži. Scénář seriálu My všichni školou povinní napsala spisovatelka Markéta Zinnerová, která měla v té době za sebou už práce na Tajemství proutěného košíku, a zaměřila se na osudy postav spjaté s jednou základní školou na Liberecku (byť vlastní budova školy dodnes stojí v Praze na Petřinách).
Podobně jako Jaroslav Dietl v Nemocnici na kraji města zvolila i Zinnerová praktický způsob, jak diváka přirozeným způsobem seznámit s velkým množstvím postav – zatímco do Nemocnice přichází mladá Alžběta Čeňková, v My všichni školou povinní jde o učitele Michala Karfíka (Miroslav Vladyka), kterému žáci přezdívají Karfiol, a mladou pionýrskou vedoucí Janu (Veronika Žilková).
Markéta Zinnerová v Týdeníku ČST: „Už název napovídá, že školou povinní jsou vlastně všichni. Děti, rodiče a učitelé, a že se mi tudíž do třinácti příběhu vejde všechno, co život obnáší. Vazby dětí a učitelů, rodičů a dětí, školy a rodičů a podobně. A tak jsem zvolila široký, mnohostranný, mnohovrstevný záběr, řadu různých postav a osudů, abych se pokusila na tomto půdorysu ukázat obecnosti i jedinečnost. Netušila jsem, kolik práce dá provést všechny hrdiny mých příběhů třinácti hodinovými pokračování seriálu.“
V následujících dílech se rozehrávají osudy učitelského sboru a rodičů dětí z prvních a posledních ročníků. I v tomto seriálu si zahrálo velké spektrum výrazných hereckých tváří od Jiřího Sováka v roli doyena učitelského sboru Lamače přes Jiřinu Bohdalovou po Janu Šulcovou a Jiřího Bartošku jako rodiče sourozenců Olivových. Zřejmě nejvýraznější postavou však dodnes zůstává třídní učitelka Hajská (Gabriela Vránová), která v sobě zosobňuje řadu negativních rysů školství, je neurotická a pedantská, přesto ale zůstává její jednání pochopitelné.
„Nejvíce mě zaujala možnost natočit rozsáhle koncipovaný příběh pro celé spektrum diváků. Jsem přesvědčen, že bude sledován ve všech rodinách, všemi generacemi a že se o něm bude diskutovat i na školách,“ uvedl v době premiéry Ráža. O seriálu se ale nakonec diskutovalo i v ústředí KSČ, a to kvůli milostné scéně učitele Karfíka a pionýrské vedoucí Jany.
1985: Třetí patro
Gustáv Husák visel nad katedrou deset let a po příbězích z gymnázia a základní školy dala televizní redakce pro děti a mládež prostor také učilištím. Režisér Karel Smyzcek natočil seriál Třetí patro, s převážně mužským obsazením, a do hlavní role mladého mistra Martina Brázdy obsadil hvězdu 80. let Lukáše Vaculíka. V rolích učňů se pak objevili tehdy začínající herci z konzervatoře a DAMU jako Jiří Langmajer, Michal Suchánek nebo Michal Dlouhý, svou na dlouhou dobu poslední roli zde zahrál Jan Antonín Duchoslav známý především jako Viky Cabadaj ze Sněženek a machrů.
- Třetí patro (Jan Antonín Duchoslav) zdroj: Screenshot Youtube http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3064/306315.jpg
- Třetí patro (Lukáš Vaculík) zdroj: Screenshot Youtube http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3064/306318.jpg
- Třetí patro (Lukáš Vaculík) zdroj: Screenshot Youtube http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3064/306317.jpg
- My všichni školou povinní zdroj: Týdeník ČST http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3053/305257.jpg
- My všichni školou povinní zdroj: Týdeník ČST http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3053/305258.jpg
- Zkoušky z dospělosti (Eliška Balzerová) zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3064/306320.jpg
- Zkoušky z dospělosti zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3064/306321.jpg
1986: Bylo nás šest
Gustáv Husák visel nad katedrou již jedenáctým rokem a dětem z populačně nejsilnějšího ročníku 1974 bylo dvanáct let, když se Jiří Adamec pro úspěch Zkoušek z dospělosti vrátil ke školní tematice a podle scénáře Jiřího Bednáře a Karla Štorkána (oba napsali i výše zmíněný abiturientský seriál) natočil Bylo nás šest. Příběh se tentokrát zaměřil na studenty prvních ročníků vysokých škol, někdejší spolužáky ze střední školy, a jejich první akademický rok.
Na rozdíl od zkoušek z dospělosti ale příběh vysokoškoláků nezaznamenal výrazný divácký úspěch, mj. proto, že ho televize uvedla v době, kdy se hrálo mistrovství světa ve fotbale. Plán autorského týmu natočit pokračování s názvem Bude nás sedm, které mělo zachytit nástupy vysokoškolských absolventů do pracovního procesu, tak nakonec nikdy nebyl realizován.
S premiérou Bylo nás šest nicméně televizní produkce zmapovala celý školský systém od základních škol po univerzity. V seriálu navíc zazněl zřejmě nejznámější hit Dalibora Jandy Oheň, voda, vítr (rovněž od Ladislava Štaidla).