Pevnosti nejsou jen zdi

Tábor – Třináct lokalit na území Čech, Moravy a Slezska, které v minulosti sloužily jako pevnosti, představí nový cyklus České televize. Od 4. července zavede diváky, vždy v pondělí ve 20:55 na ČT2, do Tábora, Brna, Chebu, Prahy, Terezína, Josefova, Olomouce či Slavonic. „Ze začátku mi téma připadalo docela nevizuální, pevnosti pro mě byly vlastně jen zdi a beton. Ale na konci se ukázalo, že je to velmi vizuální cyklus a že se divák má na co těšit i po obrazové stránce,“ zve ke sledování scenárista a režisér Pavel Jurda. V pořadu vystupují i historici, architekti a příznivci vojenské historie, kteří jednotlivé pevnosti přibližují i prostřednictvím hraných scén.

„Lokality jsme vybírali podle toho, jak ilustrují vývoj pevnostního stavitelství od 17. do 20. století a jaký je jejich současný stav,“ prozradil dramaturg pořadu Viktor Sliva. „Někde je původní využití zřejmé dodnes, což platí především pro objekty meziválečného pohraničního opevnění, ale i pro barokní pevnosti Terezín či Josefov. V mnoha dalších případech však pevnostní charakter měst setřel čas, a to v různé míře,“ upozornil.

Nepřistupovali jsme…

… k tématu přísně historicky, v 17 minutách nemáme ani možnost jít do hloubky. Díky spolupráci s řadou klubů vojenské historie a díky průvodci Petru Jeništovi, který má specifický smysl pro humor, se i divák, který se o vojenskou historii nezajímá, má na co těšit." /režisér Pavel Jurda/

Pevnosti (zdroj: ČT24)

Zatímco například v Praze zůstal spolu s vyšehradskou citadelou zachován i souvislý pás bastionů na Strahově, v Hradci Králové či Chebu lze najít jen zlomky někdejších mohutných hradeb. V Brně byly pevnostní stavby chránící kdysi centrum města dokonce zcela odstraněny.

Lokality jsou v rámci cyklu uspořádány tak, aby bylo možné představit jednotlivé obranné prvky, které používali stavitelé pevností, inspirovaní především francouzskými a italskými vzory. „Začínáme Táborem, což ještě není pevnost v pravém slova smyslu, ale je zajímavá pro historii pevnostního stavitelství. Na svou dobu to byla velmi moderní stavba, husité zde použili poprvé některé opevňovací prvky, mezi nimi i prvek, s nímž pak pracujeme v takřka celém cyklu – bastion,“ vysvětlil režisér Pavel Jurda.

V Táboře je tedy vysvětlen vznik bastionu, hlavního a charakteristického prvku barokního opevnění, jehož vývoj vyvrcholil výstavbou fortového věnce kolem Olomouce. Následují betonové pevnosti budované mezi světovými válkami a cyklus končí v protiatomovém velícím centru v nitru jeskyně Výpustek v Moravském krasu. „Ústředním tématem jsou barokní pevnosti, věnuje se jim téměř polovina cyklu,“ dodává Jurda.

Pokračování za hranicemi?

Jednotlivé díly zpestřují hrané scény, natočené s příznivci vojenské historie v dobových kostýmech a s dobovými zbraněmi. Především jde o dělostřelce, husitské bojovníky, pruské a rakouské pěšáky, vojáky československé armády i wehrmachtu.

Jeden z dílů štáb natáčel během rozsáhlé rekonstrukce obléhání pevnosti Stříbrná Hora. „Stříbrná Hora je jediný objekt cyklu mimo území České republiky – je v Polsku. Tento díl by mohl být vodítkem, kam bychom chtěli směřovat,“ nevyloučil režisér možnost, že nezůstane jen u třinácti dílů a jen u českých pevností.