Česko stojí před druhými předčasnými volbami, ty první skončily opoziční smlouvou

Praha - Strany mají nyní dva dny na to, aby vybraly kandidáty do letní překlenovací vlády, na jejímž vzniku se včera večer dohodli předsedové parlamentních stran. Pokud bude o čem jednat, další jednání mezi lídry obou hlavních politických stran ODS a ČSSD Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem se uskuteční v pátek poté, co se premiér vrátí ze zasedání G20. Jediné předčasné volby se v Česku konaly v červnu 1998, půl roku po pádu tehdejší vlády Václava Klause. Triumf tehdy slavili sociální demokraté v čele s Milošem Zemanem. Na vládě se nakonec přece jen podílel svým způsobem i Václav Klaus, jehož ODS podepsala s ČSSD opoziční smlouvu.

Předčasnými volbami v roce 1998 vyvrcholila politická krize z konce roku 1997. Tehdy se menší strany vládní koalice postavily proti ODS, která nebyla schopna vysvětlit aféry okolo financování - zejména problémy kolem podezřelých sponzorů. Právě podivné financování ODS se stalo spouštěcím mechanismem krize. Kvůli nim odešli z vlády Václava Klause ministři KDU-ČSL a ODA. Premiér pak nakonec rezignoval a 30. listopadu 1997 podala demisi celá vláda.

Prezident Václav Havel nejprve pověřil jednáním o vládě předsedu lidovců Josefa Luxe a 17. prosince pak jmenoval premiérem guvernéra ČNB Josefa Tošovského. Ten sestavil kabinet z nestraníků, členů KDU-ČSL, ODA a čtyř členů ODS, kteří později přešli k nově vzniklé Unii svobody. ODS se od této vlády distancovala.

Hlavním úkolem Tošovského vlády bylo dovést Česko k předčasným volbám. Názory politiků na způsob, jak k těmto volbám dojít, se ale lišily. Opozice chtěla přijmout zvláštní ústavní zákon o zkrácení volebního období sněmovny, ODS zpočátku dávala přednost spíše některé ze stávajících ústavních cest. Přednost nakonec dostal ústavní zákon, kterým sněmovna omezila své funkční období 30. červnem 1998. Předčasné volby se pak konaly 19. a 20. června.     

Zvítězila v nich podle předpokladů sociální demokracie, na druhém místě skončili občanští demokraté. Do sněmovny se dostali ještě lidovci, Unie svobody a komunisté. Přestože se vítězem voleb stala sociální demokracie, většinu 102 hlasů ve sněmovně získaly ODS, KDU-ČSL a Unie svobody. Dohoda těchto stran se však ukázala jako nereálná, zejména kvůli tzv. sarajevskému atentátu. Jednáním o sestavení vlády prezident Havel pověřil předsedu ČSSD Miloše Zemana. Vstoupit do vlády s ním byli ochotni lidovci, podmiňovali to ale účastí Unie svobody. Ta však odmítla. Nepřehledná situace nakonec vyústila v překvapivé řešení - ČSSD a ODS spolu uzavřely smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí, která se proslavila pod názvem opoziční smlouva. Smlouva umožnila vznik menšinové vlády ČSSD a ODS zaručila místa předsedů obou parlamentních komor. Obě strany se mimo jiné také zavázaly, že žádná z nich nebude hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě.