Smutný 28. říjen na československých ambasádách

Slovenská strana například poslala na vídeňskou ambasádu své diplomaty, aby hlídali společný majetek. Ve Vídni se dokonce ukázal i nový slovenský ministr zahraničí Jozef Moravčík, který, jak uvedla Vašáryová, přijel především proto, aby rozdělil federální majetek.

Ve Francii byla tehdy taková tradice, že 28. října velvyslanectví pořádalo přátelskou oslavu státního svátku. Tentokrát se ale moc neslavilo - stále častěji zaznívaly otázky na to, jak se bude dělit federace. Ne náhodou tehdy zavítal do Francie v té době již bývalý československý prezident Václav Havel. Sice přijel jako soukromá osoba, nicméně přesto se ho ujal jeho osobní přítel, tehdejší francouzský prezident François Mitterrand. Právě Mitterrand byl u zrodu politických změn v Československu, v prosinci 1988 se setkal s disidenty v čele s Václavem Havlem na historické snídani a tehdejší komunistická moc jen přihlížela. Mitterrand tak sdílel s Havlem smutek nad rozpadem státu, u jehož demokratické obrody tak trochu asistoval.

Havla uvítali ve Francii i na akademické půdě, kde ho vyzdvihli zejména jako nositele morálních hodnot, které umožnily národům jeho země vzdorovat celá desetiletí komunistické totalitě a nakonec utlačovatelský režim svrhnout.

Dlouhotrvajícím potleskem odměnili přítomní akademičtí hodnostáři a celé publikum projev Václava Havla, neboť nešlo o klasické poděkování za přiznanou poctu, ale o filozofickou úvahu. Havel se v ní jako člověk přicházející „ze země, která dlouhá léta čekala na svobodu“, jak uvedl své vystoupení, zamyslel nad „fenoménem čekání“. Havel se nicméně nevyhnul ani ožehavému tématu rozdělení federace a on jako odpůrce rozpadu státu musel v den státního svátku vzniku Československa konstatovat, že „nynější proces je zřejmě nezvratný a že od Nového roku nahradí federaci dva samostatné státy“.