Praha - Dělníci směřující z vysočanských továren až na pražské Václavské náměstí 27. listopadu 1989 – tentokrát neslaví svátek práce, ale chtějí dát najevo, že pro komunistickou totalitu již v naší zemi není místo. Generální stávka byla zřejmě jeden z rozhodujících důkazů, že československá sametová revoluce, která pokračovala v té době již desátým dnem, má skutečně masovou podporu. Stávka měla nakonec podporu i mezi těmi vrstvami, na které zpočátku tehdejší režim nejvíce spoléhal. S klíčky v rukách nad hlavami tak společně se studenty, herci a dalšími statisíci občanů odcinkali začátek konce „reálného socialismu“ dělníci, a to ve všech koutech vlasti.
„Hlásíme se o slovo, chceme o sobě rozhodovat,“ znělo při generální stávce
Poprvé se v listopadu 1989 o možnosti využít generální stávky jako vrcholného způsobu nátlaku na politickou moc hovořilo na manifestaci na Václavském náměstí v Praze již 21. listopadu. V prohlášení Občanského fóra tehdy zazněly následující požadavky - zahájení celospolečenského dialogu, odstoupení politických představitelů odpovědných za zásah bezpečnostních sil 17. listopadu, ustavení komise k jeho vyšetření, odstoupení politiků odpovědných za dvacetiletou krizi ve společnosti, propuštění politických vězňů a respektování svobody tisku a informací.
I když první krůček ke splnění těchto požadavků – odchod nejvíce zkompromitovaných politiků z vedení KSČ - byl splněn, téměř všechny stávkové výbory v podnicích se pro generální stávku vyslovily. Zvažovala se jen forma, která by nenarušila plynulý chod ekonomiky, zdraví lidí či zásobování. Skutečnost, že vedení KSČ v čele s Milošem Jakešem v noci na 25. listopad rezignovalo a že ve vedení komunistů posléze skončil i Štěpán, Zavadil a Lenárt, občané sice přivítali, ale v žádném případě je to neuspokojilo.
GALERIE
videogallery_00073711
Masy lidí v ulicích chtějí konec vlády jedné strany
Proto v pondělí 27. listopadu vyšly masy lidí do ulic - generální stávka se tak v československé historii konala popáté. Proběhla prakticky po celé republice, byť nejmasovější podobu měla v Praze. Na dvě hodiny - od 12 do 14 hodin - přestala pracovat téměř polovina obyvatel země a další čtvrtina se ke stávce připojila manifestačně. Jen asi desetině občanů nebyla účast umožněna a z vlastní vůle se do stávky nezapojila jen asi necelá pětina pracujících. K účasti se nakonec přihlásilo přes 4000 stávkových výborů z celé republiky.
V tomto „všeobecném referendu“, jak posléze generální stávku média charakterizovala, nešlo již jen o podporu radikálních požadavků studentů a OF, ale o výraz zásadní nespokojenosti občanů s pomalým průběhem politických a hospodářských reforem, o vyjádření vůle po radikálních změnách.
„Hlásíme se o slovo,“ zaznělo z mnoha úst na Václavském náměstí. „Chceme se podílet na správě veřejných věcí, na rozhodování o všem, co se nás bezprostředně týká. I když politika se skutečně nedělá na ulici, musí politici respektovat názory občanů. Změní-li se ulice z pasivní, snadno ovladatelné masy na společenství aktivních lidí, musí k nim odpovídající postoj zaujmout i představitelé strany a státu.“
Generální stávku provázely četné mítinky. Jen na Václavském náměstí v Praze se v poledních hodinách sešlo na čtvrt milionu lidí. Podobná masová shromáždění se konala i na centrálních náměstích většiny ostatních českých, moravských a slovenských měst.
Euforie v Brně byla větší, než když se hraje fotbal
Také v Brně desetitisíce lidí zanechaly práce a vyrazily do ulic. Účastníci největší stávky v českých dějinách dodnes na atmosféru v jihomoravské metropoli vzpomínají. „Euforie to byla taková, že větší už si nelze představit. Myslím, že ani ta nejexponovanější fotbalová utkání se nemohou pochlubit takovou mírou euforie, jaká tady panovala,“ vzpomíná Milan Ohnisko, jeden ze zakladatelů OF v Brně. Kdo se nemohl účastnit přímo, přidal se aspoň symbolicky podpisem společného prohlášení. Jenom asi pětina Brňanů se dobrovolně ke stávce nepřidala.
Národohospodářské škody, na něž před stávkou tehdejší skomírající moc zejména poukazovala, byly minimální. Ve většině podniků, kde se práce zastavila, zaměstnanci ztrátu napracovali. Stávka se nedotkla zdravotnictví, neohrozila ani zásobování potravinami, děti ve školách byly pod dozorem učitelů. To vše jednoznačně potvrdilo, že šlo o stávku manifestační, politickou.
Statisíce lidí odpoledne opět v ulicích
Odpoledne po úspěšné stávce se uskutečnily ve většině měst další manifestace. V Praze se na Václavském náměstí opět sešly statisíce lidí, aby se seznámily s výsledky stávky. Představitelé OF tu navrhli celostátní stávkové hnutí ukončit, neboť původní požadavky byly zčásti plněny. Stávková pohotovost však zůstala zachována. Ve své stávce pak pokračovali dále jen studenti a divadelníci. Stávka divadel skončila 10. prosince, v den jmenování vlády národního porozumění. Studenti přestali stávkovat až 29. prosince 1989, kdy byl československým prezidentem zvolen vedoucí představitel Občanského fóra Václav Havel.
- Listopad 89 v Brně zdroj: www.listopad89vbrne.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1242/124188.jpg
- Generální stávka 27. listopadu 1989 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1257/125615.jpg
- Letáky oholedně stávky v listopadu 1989 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1257/125604.jpg
- Generální stávka 27. listopadu 1989 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1257/125603.jpg