Praha – Zakladatel opozičního hnutí České děti v socialistickém Československu Petr Placák patří ke stěžejním představitelům nejmladší generace disentu. V rozhovoru pro ČT24 v rámci seriálu 25 let od sametové revoluce zavzpomínal, jak byl zatčen v začátku Palachova týdne a v cele pak shodou okolností četl noviny a popíjel kávu, zatímco proti lidem zasahovali příslušníci SNB. Dokument režiséra Karla Strachoty o Hnutí České děti můžete zhlédnout zde.
Ve vězení jsem četl noviny u kávy, vzpomíná na Palachův týden Placák
Při vzpomínání na dění především koncem 80. let zmínil Petr Placák svůj dětský zážitek ruských tanků v ulicích Prahy. „Už od dětství člověk věděl, že tuhle zemi okupují Rusáci a že jí vládnou domácí kolaboranti – komunisté. Od začátku tedy bylo jasno,“ říká ke svým pohnutkám působit proti tehdejšímu režimu.
Zadrženy byly i květiny, které jsme pokládali
Zakladatel Českých dětí patřil k hlavním postavám Palachova týdne v lednu 1989 i přesto, že hned v samých začátcích dění skončil Petr Placák v ruzyňské věznici. „Začalo to naprosto fantasmagoricky tím, že jsme jen položili květiny k pomníku svatého Václava, načež jsme byli zatčeni a květiny byly zatčeny také,“ vzpomíná dnes historik. Absurdní zákrok tehdejší národní bezpečnosti odstartoval Palachův týden, který někdy bývá považován za předehru k listopadové sametové revoluci.
Petr Placák o dění v roce 1989 (zdroj: ČT24)
Po svém zadržení se Petr Placák dostal na celu s recidivistou, který už v ní pobýval rok. Ve chvíli, kdy před ním projevil zájem vědět, co se asi odehrává za zdmi věznice, díky osvědčené komunikaci ve věznici mu během deseti minut obstaral Rudé právo. Pak mu dokonce uvařil kávu. „Takže já jsem si četl noviny a pil kávu, zatímco lidé byli venku biti,“ řekl s nadsázkou Petr Placák.
Jan Ruml: Disent v roce 1989 byl spíše váhavý
Hnutí České děti charakterizoval Jan Ruml v pořadu věnovaném 25 letům od událostí roku 1989 jako roajalisticko-anarchistickou skupinu. V květnu roku 1988 vystoupili představitelé hnutí s manifestem Návrat krále. Mezi jejich známější počiny patří uveřejnění článku s názvem Manifest v Rudém právu. Cenzura úmyslně text do tisku propustila. „Estébáci si mysleli, že tím budou opozici difamovat, a ono to mělo zcela opačný efekt jako spousta věcí, když se snažili lidi očernit,“ poznamenal.
Opoziční dění v roce 1989 se podle disidenta a jednoho z aktérů sametové revoluce Jana Rumla rozlišovalo veskrze na ty, kteří nechtěli zbytečně dráždit režim, a ty radikálnější, kteří se stavěli za otevřený střet v ulicích. „Tehdy těch aktivit bylo více a byly političtější, což znamenalo různé zájmy i akcenty,“ řekl k opozičnímu dění v roce 1989 Ruml. Zdůraznil, že disent byl váhavý a rozpačitý i přesto, že v Polsku již vládla Solidarita, v Maďarsku fungovaly kulaté stoly a východní Němci houfně prchali do západního Německa. „Historik Tůma to řekl dobře, že společnost patrně ještě ze zbytku strachu svou šanci promarnila,“ prohlásil Jan Ruml.