ÚS překreslil část reformních zákonů, jako celek je nechal v platnosti

Brno - Ústavní soud překreslil část Nečasových reformních zákonů. Zrušil ustanovení v zákonu o zaměstnanosti a ustanovení v zákonech o zdravotních službách, vyškrtnul mj. povinnou veřejnou službu. Částečně tak vyhověl stížnosti opozičních poslanců. Ti s odkazem na omezené možnosti projednávání žádali vyškrtnutí konkrétních paragrafů, případně zrušení všech 14 reformních zákonů, které Nečasův kabinet prohasoval ve Sněmovně loni v listopadu. Argumentovali tím, že ohnutím jednacího řádu byly zákony přijaty protiústavně. Tuto myšlenku ovšem soudci odmítli a zákony jako celek nechali v platnosti.

„Způsob přijetí napadených zákonů byl v souladu s Ústavou,“ konstatoval předseda soudu Pavel Rychetský. „K přijetí a vydání napadených zákonů došlo v mezích Ústavou předepsané kompetence a ústavně předepsaným způsobem.“

Zásah první: Zákon o zaměstnanosti

Novela zákona o zaměstnanosti počítala s tím, že uchazeči o práci by měli od třetího měsíce pobírání podpory vykonávat povinnou veřejnou službu, pokud jim ji úřad práce nabídne, a to v rozsahu až poloviny týdenní pracovní doby (až 20 hodin týdně). Podle Ústavního soudu je ale veřejná služba pro nezaměstnané v rozporu se zákazem nucené práce i některými základními právy. Dříve bývala veřejná služba určena jen pro lidi v hmotné nouzi, jimž umožňovala zvýšit si příspěvek na živobytí. Reforma poslala do veřejné služby i uchazeče o zaměstnání po dvou měsících v evidenci.

„Veřejná služba je v případě uchazečů o zaměstnání vykonávána nedobrovolně pod pohrůžkou trestu spočívajícího ve vyřazení z evidence a ztrátě zabezpečení v nezaměstnanosti,“ uvedl generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek. Z rozhodnutí soudu lidé, kteří od nynějška odepřou odpracovat 20 hodin týdně ve veřejné službě, o podporu v nezaměstnanosti nepřijdou.Ústavní soud shledal totiž podle jeho předsedy Rychetského hned několik důvodů protiústavnosti.

Protiústavnost povinné veřejné služby

  1. Porušení principu rovnosti a porušení principu zákazu libovůle: „Je zcela k dispozici kteréhokoli úředníka úřadu práce, komu povolávací rozkaz k nástupu veřejné služby pošle.“
  2. Povinná práce je nucená: „Není výsledkem svobodné vůle a svobodného rozhodnutí, neboť nepřijetí nabídky znamená ztrátu podpory v nezaměstnanosti.“
  3. Ohrožení práva na lidskou důstojnost: „Veřejná služba se má vykonávat tím způsobem, že je člověk označen, má na sobě jakousi vestu a je pod dohledem. Stejným způsobem se vykonává trest obecně prospěšných prací.“
  4. Bezplatnost: "Listina práv a svobod explicitně říká, že za každou práci musí být právo na odměnu. Napadený zákon naopak stanovil, že se veřejná služba musí vykonávat bezplatně.

Zásah druhý: Zákon o zdravotních službách

Ze zákona o zdravotních službách vypadly některé věty, jež se týkají povinnosti přeregistrace provozovatelů nestátních zdravotnických zařízení. Nová registrace podle ÚS nesleduje žádný objektivně zjistitelný účel. Soud škrtl také časové omezení takzvaného dříve vysloveného přání, jež může pacient učinit pro případ, že v budoucnu nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotní péče. Zákon platnost přání limitoval pětiletou lhůtou.

Další změna se týká Národního registru zdravotnických pracovníků. Podle ústavních soudců byl rozsah povinně sdělovaných a zveřejňovaných údajů o zdravotnických pracovnících příliš široký. Souvisejícím Národním zdravotnickým informačním systémem se Ústavní soud z procesních důvodů detailně nezabýval. Vyzval však zákonodárce, aby normu revidovali a odstranili případné nedostatky, jež by mohly vést k porušování práv pacientů i zdravotnických pracovníků.

Opozici vadil legislativní kvapík

Dnešní jednání Ústavního soudu se týkalo návrhu sociálních demokratů na zrušení 14 zákonů, které loni v listopadu prosadila Nečasova vláda. Většina sporných norem je součástí sociální, zdravotní nebo důchodové reformy, v „balíčku“ je ale i zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů nebo změna dolní sazby DPH z deseti na 14 procent.

ČSSD se nelíbila hlavně procedura, díky které nakonec zákony ve sněmovně prošly. Celý reformní balíček poslanci schválili v neděli 6. listopadu 2011 krátce před půlnocí, když ho předtím zamítl Senát. Podle sociálních demokratů ale vládní koalice postupovala protiústavně. Ve snaze omezit obstrukce totiž koalice schválila možnost hlasování i v noci nebo o víkendu, každý poslanec mohl vystoupit maximálně dvakrát po dobu deseti minut a rozpravy ke všem zákonům se sloučily do jedné.

Ústavní soud v odůvodnění svého verdiktu připustil, že došlo k porušení jednacího řádu sněmovny (v případě slučování diskuse nebo omezování délky diskusních příspěvků), a shledal tak námitky opozičních poslanců jako oprávněné. „Sloučení rozpravy ke dvěma nebo více bodům pořadu předpokládá jejich věcnou souvislost,“ konstatoval soud.  O porušení ústavních práv opozičních zákonodárců se ale podle něj přesto nejednalo, mj. proto, že první dvě čtení zákonů proběhla standardně, a přijaté zákony proto Ústavní soud plošně neodmítl.

Soudci nebyli při rozhodování jednotní. S výrokem o veřejné službě nesouhlasili soudci Stanislav Balík, Ivana Janů a Vladimír Kůrka. Podle Balíka je veřejná služba racionální opatření s legitimním cílem. ÚS podle Balíka dnešním nálezem vyslal signál „lehkoživkům“, jimž měla veřejná služba zabránit ve „vysávání veřejných finančních zdrojů“. ÚS jim podle Balíka vzkázal, že mohou vstávat před polednem, v klidu popíjet pivo u televize a čekat na zavolání kamarádů, kteří jim nabídnou finančně zajímavou „fušku“.

Vydáno pod