Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 26. května 2022

Jana: „Zajímá mě, jak muze odolnost dítěte ovlivnit blizko narozený (jen o něco málo starsi) sourozenec - teď v malem věku (2 roky a 10 měsíců) - přijde mi, ze obě děti mě potrebuji, často zaroven… řešíme občas situace, kdy jeden zkratka musí počkat (a miminko casto mezitím place, vnitřně mě to drasa)… muze je takovéto občasné čekání i nějak “zodolnit”? Jak to zaridit, aby je to posílilo? (Někdy je to proste nevyhnutelné, ze se nemuzu věnovat oběma nebo dělat činnost s oběma - od vaření, přes vymenu plínky, oblékání při odchodu ven a vůbec odchod ven… ) říkám jim, co budeme dělat, proč teď nemuzu být najednou u obou, snazim se jim dat najevo, ze se vrátím, budu se věnovat i druhému… mámu mají a i spolu dohromady už ledacos zvladneme. Jen tohle mě trápí a chtěla bych, aby jsme z toho odešli odolnější vsichni… Dekuji“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, vidím, že váš to velmi trápí. Klíčové je, abyste vy byla v pohodě - což je těžké, když svou spokojenost máma odvíjí od toho, že jsou spokojené její děti :-) Vaše situace je daná - děti máte brzy po sobě - a v budoucnu to pro ně bude moc fajn, protože budou parťáci, kteří si mohou spolu hrát a v dospělosti se o sebe opřít. V tomto útlém věku zatím nedokáží přítomnost sourozence ocenit, protože oba potřebují vaši pozornost - do roka si dítě vytváří tzv. "citové pouto" a potřebuje, aby mu byl rodič k dispozici. Nefunguje, že budeme dítě "otužovat" tím, že ho necháme "vyřvat. Na druhou stranu když bude chvíli plakat a pak ho půjdete utěšit a ucítí z vás bezpodmínečnou lásku, tak je to v pořádku. U toho staršího je to jiné - to už si citové pouto vytvořilo a je naopak ve fázi odpojování od vás - objevování svého Já. Prožívá protichůdné pocity- chce se osamostatnit (separace a individuace), ale taky nechce s vámi ztratit pouto. Proto je důležité na různé projevy vzteku reagovat citlivě - mluvily jsme o tom tady v sama doma cca o měsíc zpátky. Více si o vývoji batolat přečtete v článku na www.teorietypu.cz - "Období vzdoru". Když budete tam uvedená doporučení respektovat, dítě se bude cítit přijímané, i když věnujete paralelně hodně času jeho mladšímu sourozenci. Držím palce, Šárka“

Jana: „Dítě (2,5 let) je svědkem toho, ze kricim (na muze hlavně) a někdy už proste nemuzu. Říká: maminka zlobí. (Mysli maminka se zlobí). Jak přistoupit k nějakému vysvětlení situace? Mrzí mě to, nechci, aby toho bylo dítě svědkem, zatím to za sebe neumím jinak. Když už důrazně (protože jasný, laskavý způsob nepomáhá) rikame, ze se něco nedělá nebo ze si neprejeme, aby to dítě dělalo (přiklad -neplive se na koberec, na zem) zvysujeme hlas, hádáme se/dohadujeme se, tak se směje nebo se nám “směje do očí”= přijde mi, ze si je vědomo toho, ze se to nedělá, nebo ze se děje něco, co by se dít nemělo. Jak ho toto muze v odolnosti ovlivnit - být přítomny dohadům a hadkam rodičů, zvyšování hlasu… ? Děkuji.“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, nevadí, že je dítě svědkem vašich nezvládnutých emocí - pokud ví, že to není "jeho problém". On to skutečně jeho problém není, za to, že rodič nezvládá své emoce, dítě nemůže :-) I v situacích, kdy potřebujete dítě korigovat, by bylo ideální zůstat "nad věcí". Nezhoršovat situaci svými emocemi.Je samozřejmě nutné dítěti nastavit hranici a dát mu najevo, co se nesmí. Ale je potřeba to udělat v klidu, důrazně, bez vlastního vzteku. Přijít k dítěti, snížit se na jeho úroveň, podívat se mu do očí, chytit ho za ruku a říct "tohle u nás doma neděláme". Vedle toho je ale potřeba dostatečně naplňovat přirozené potřeby batolecího období - aby dítě nereagovalo vzdorem proto, že mu neumožňujeme uplatňovat jeho rozvíjející se Já. Více si o tom můžete přečíst na www.teorietypu.cz - "Období vzdoru". Držím palce, Šárka“

Jana: „Dobrý den, zajímá mě, jak udrzet nějaké hranice chování (laskavě) a možná i jak je nastavit. Chtit je udrzet i v případě, ze dítě má mladšího sourozence a opakuje po něm? (Toto období už trvá déle a je čím dal intenzivnější). A ještě jedna otázka - někdy mi přijde, ze narozením mladšího sourozence se ten starsi sourozenec stal o moc větším a zapominam, ze jsou mu teprve dva a kus. Jak toto muze ovlivnit jeho odolnost? Na co si dat pozor? Dekuji, krásný den :)“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, především je potřeba mít jasně vymezené své vlastní hranice a naplněné své vlastní potřeby. Mnoho maminek se snaží naplňovat potřeby svých dětí, ale zapomínají na ty své. Někteří rodiče nechají děti si "skákat po hlavě", aby neomezovaly vývoj jejich osobnosti. A pak se diví, když chtějí dítě nějak korigovat - ono ale nemá zkušenost, kde je hranice jeho a kde hranice druhých lidí. V batolecím období je samozřejmě nutné dítě "zastavovat" častěji než dřív, protože dítě víc objevuje samo sebe a snaží se své já prosadit. Pokud ale respektujeme to, co je pro toto období důležité, dítě získá jistotu, že takové, jaké je, je v pořádku, i když nemůže vždycky dostat to, co chce, i když zažívá frustraci - v takové situaci je potřeba dítěti dávat najevo, že jeho potřeby a záměry chápeme, ale nemůžeme je aktuálně naplnit. Více na www.teorietypu.cz - článek "Období vzdoru". Měj se hezky, Šárka“

Marcela: „Dobrý den, dceři bylo pět let a vždy ráda chodila do školky. Měli jsme to nastavený trochu jinak, než ostatní rodiče, školka byla za odměnu. Teď ale nevím vůbec proč,tam nechce chodit a chce být s námi doma. Má dvouletou sestru-jakoby jí až teď došlo, že její sestra je doma. Nevím co dělat aby zas chtěla chodit do školky. (Ještě jim tam teda změnili kuchařku a asi jí nechutná tolik co jako dřív..... )“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, problém je možná právě v tom, že to dřív bylo za odměnu. jestli teď chcete, aby chodila pravidelně, může na ni dolehnout tíha toho, že už je to "napořád". A to, že sestra je doma, určitě hraje roli. Zároveň ale může hrát roli i to, co se ve školce děje, jak se k ní učitelky chovají. Pokud jí tam nechutná, nenutila bych ji a případně jí dávala jídlo s sebou (a domluvila se s učitelkami, aby to nevmínaly negativně, nenutily ji apod.). Může jít ale také o to, že dítě se rozvinulo více do své osobnosti a může cítit, že učitelky neberou její osobnost dostatečně vážně. K tomu byste ale musela vědět, "Jaké dítě doma máte" :-) Doporučuji na webu www.teorietypu.cz přečíst články s názvem "5 rad pro výchovu... NT, SJ, SP, NF.. dětí" Tam můžete získat první orientaci v typech osobnosti a pokračovat mou knihou Nejsou stejné. Pak pro vás bude jednodušší rozumět tomu, proč do školky nechce chodit a co by jí pomohlo. Držím palce, Šárka“

Lenka: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, mám dvě holky mezi kterými je věkový rozdíl 6let a 7mesicu. Nyní když má mladší dcera 22mesicu dává ta starší dcera najevo velkou žárlivost i když se jí snažíme s manželem věnovat naplno. Asi na dceru kladu velký důraz aby se snažila být více samostatna atd.“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, jedna věc je věnovat se dítěti naplno, druhá věnovat se mu v souladu s jeho vrozenými potřebami. Doporučuji pátrat po tom, jaký typ osobnosti vaše dcera je. Můžete začít články na www.teorietypu.cz - "5 rad pro výchovu - NT.. SJ..SP..NF dětí". Tam získáte první orientaci a pak můžete pokračovat mou knihou Nejsou stejné. Hezký den, Šárka“

Petra: „Dobry den, zaujal me prave Vas rozhovor a rada bych se zeptala, zda delate i online poradenstvi?Jiz nejakou dobu nezvladam svuj i manzelsky zivot a prenasim to i ny rodicovstvi. Predem dekuji ta Vasi odpoved. Hezky den“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, nejsem psychoterapeut, ale nabízím lidem, aby pochopili svůj typ osobnosti a na základě toho zjistili, co a proč jim ve vztazích nefunguje. To je možné skrze seminář "Teorie typu pro každého" (najdete na www.teorietypu.cz - nejbližší termín je příští pátek a sobotu v Praze). Nebo pak skrze knihu Ani mámy nejsou stejné. To je nutný začátek - znát svůj typ osobnosti. Teprve pak má smysl se domluvit na individuální konzultaci - pokud bych ale vyhodnotila, že vám mohu pomoct a není to spíš na psychoterapii. Hezký den, Šárka“

Zuzana: „Dobrý den, Syn (3,5let) se po narození sourozence (1m) začal stavět do opozice manželovi a nemá ke vzteku daleko. Na každodenním pořádku jsou rozpravy, které vrcholí sporem. Se mnou funguje dobře.Od malička byl citlivější povahy a byl bojácný. Na nové věci si zvykal delší dobu. Je to celé výrazem nové rodinné situace ? Doufáme, že se to uklidní. Snažíme se nejprve vysvětlovat, ale poslední dobou ztrácíme nervy. Děkuji.“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, ve 3,5 letech je vztek a vzdor úplně normální. Pravděpodobně ho tatínek něčím "dráždí" - reaguje na něj způsobem, které jdou proti synovu vrozenému nastavení mozku. Stálo by za to začít přemýšlet, jaké dítě doma máte. Ve 3,5 letech je ještě brzo to s jistotou odhalit, ale můžete si začít dělat představu, v čem se od sebe děti liší a co potřebují. Koukněte na www.teorietypu.cz - články "5 rad pro výchovu NT..SP..SJ..NF.. dětí" Hezký den, Šárka Miková“

Kateřina: „Dobrý den, prosím o radu, jak mohu pomoct dceři 16,5 let , která se mi svěřila, že v noci dost často brečí a nechce se jí žít, ale zabít se nechce, příjde si úplně hrozná, zbytečná, demotivovaná,jak moc vážné to je a jak ji mohu pomoct ať tyto stavy nemá? je dobré se i ptát jestli v noci zase nebrečela, co s tím dělat , z pohledu rodiče, odbornou pomoc již vyhledala , ale nedostala žádnou radu jen si jí paní doktorka vyslechla...co by jste jí mohla prosím poradit? děkuji Kateřina“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, moc důležité je, že se vám dcera svěřila. Že ve vás má důvěru. Dospívající to mají v dnešní době mnohem složitější než měla generace jejich rodičů. Nemyslím ale kvůli covidu, myslím celkově v důsledku technologií, sociálních sítí atd. Podívejte se na www.teorietypu.cz - jsou tam tři články o pubertě. Jinak těžko radit, vaši dceru neznám a nevím, jaká je osobnost, abych mohla své rady konkretizovat. Šárka Miková“

Dana: „Dobry den, dcera po rozvodu zije s muzem, ktery ma ve stridave peci syna(6 let), ona ma dceru o rok mladsi, než je chlapec. I on mi říká babičko a ja se snažím rozdíly nedělat. Navrhla jsem vnučce, že půjdeme do cirkusu a vezmeme i chlapce. Ona to razně odmítla. Jak se zachovat? Děkuji Dana“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, to je těžké - nejen pro vás, ale především pro ni. Možná časem se to zlepší, ale rozhodně bych ji zatím nenutila a brala ji samotnou. Šárka“

Kamila: „Dobrý den, paní magistro, moc prosím o radu, syn nám právě sdělil, že již vic jak 3 roky kouří , denně kolem 5 cigaret, a nemůže přestat, co prosím jak se zachovat a jak správně reagovat, jak namotivovat, vše jsme zkoušeli, co by měl v tuto chvíli jako rodič dělat?“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, to je těžké. Nevím tedy, kolik synovi je. Určitě je důležité, že se vám svěřil, takže ve vás má důvěru a cítí, že ho můžete pochopit, popř. mu pomoct. Pokud je dospělý, tak můžete jen říkat, že se vám to nelíbí (ze zdravotních a jiných důvodů), ale bohužel už je dítě odpovědné samo za sebe. Je-li mladší, mluvila bych s ním o tom, co mu kouření přináší - jestli je to způsob, jak zapadnout mezi kamarády, nebo je to způsob, jak se zbavuje napětí a stresu.. a co by mohl dělat jiného, aby to nahradil. Rozhodně bych na to nešla silou, tlakem, ale spíš bych k tomu přistupovala podobně jako k nemocnému, který potřebuje pomoct. Já ale nejsem na závislosti dětí odborník tak zkuste ještě zapátrat na internetu. Šárka“

Petra: „Dobrý den, dceři je 3,5 a ještě máme syna 1,5 roku. Manžel je téměř pořád pryč, vidí se s dětmi jen chvíli před spaním. Nekoupe, neuspava, protože je prý neuspi. Dcerka to nese špatně, často pláče, že chce tatínka, ať mu třeba zavolám, ať přijde. Ale když pak přijde domů, říká zase, že ho nechce a on si to bere osobne a když pak přijde za ním, řekne ji, že teď zas nechce on“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, to není problém dcerky, ale manžela. On by měl "být nad věcí" a nebrat si to osobně, on je dospělý. Když ona říká, že ho nechce, tak by měl říct: "Moc jsem se na tebe těšil, moc bych si chtěl s tebou hrát/povídat, ale chápu, že se ti teď nechce. Ale budu moc rád, když přijdeš, až budeš chtít." Prostě vyjádřit potřebu s dítětem být, dávat najevo, jak moc mi na něm záleží, ale nedělat uraženého. Šárka“

Denisa: „Dobrý den, Jak pomoci synovi 23 let , u něhož se projevují známky slabé sebehodnoty? -příliš výbušné reakce již při sebemenší kritice -nedůvěra v sebe projevující se okázalým,,sebevědomím ,, -podrážděnost -příliš hlasitá mluva Jinak velice hodný syn, empatický, hodný, spolehlivý, přátelský, většinu času pozitivně naladěn . Ve 14 letech mu tragicky zemřel otec. Vzápětí jsem porodila druhého syna. Pomáhal mi, podporoval vše… Jakým způsobem se dá řešit tato situace?“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, když je mu 23 let, tak to už je těžké ho výchovou nějak ovlivnit. Vypadá to, že sám se sebou není vnitřně v souladu, což se může klukovi, který je svou podstatou citlivý, empatický atd., snadno stát, protože se očekává, že chlapci budou "drsní", odolní, racionální atd. Může tedy cítit, že není "dost chlap". Ale to si jenom domýšlím, moc málo toho vím. Samozřejmě s ním zatřásla i tragická událost s tatínkem a to, že vám pomáhal, na něj mohl být velký nárok. Je ještě otázka, jestli on sám sebe chce řešit nebo tu potřebu nemá a máte ji vy. Pokud by to řešit chtěl, pomohlo by mu rozumět tomu, jaká je osobnost. Například by to mohl zjistit na mém semináři "Teorie typů pro každého" (www.teorietypu.cz) Pravděpodobně by se mu dost ulevilo... ale to by musel sám chtít. Hezký den, Šárka“

DAYD: „Jak se připravit na výchovu odolného dítěte?“

Mgr. Šárka Míková: „Především se srovnat sám se sebou. Uvědomit si, jakou mám sebehodnotu - jestli je "zdravá" - uvědomuju si své silné stránky a dobře je využívám, ale znám taky své slabiny, na kterých průběžně pracuji, ale nesrážejí mě. Neúspěch mě neodradí, mám ochotu a sílu překonávat překážky. Pokud mám sebehodnotu narušenou, tak mám problém - potřebuji si neustále dokazovat, že jsem dost dobrý - tím, že na sebe tlačím, soupeřím s ostatními nebo se snažím mít nad druhými moc. Nebo obráceně - člověk s narušenou sebehodnotou může být velmi závislý na mínění druhých a mít malou sebedůvěru. To všechno brání tomu, aby byl člověk "odolným" rodičem, který může vychovat odolné dítě.“

Radka: „Dobrý den, v kolika letech dítěte je již možné poznat typ jeho osobnosti? Děkuji“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, dítě v batolecím období (ve věku cca 2- 3 let) teprve objevuje svoje Já - do té doby si myslelo, že ono a máma jsou jedno :-) Proto v tomto věku vidíme často potřebu dítěte prosadit svoje zájmy a potřeby. I dál se ale dítě teprve učí "být samo sebou", tedy postupně jsou projevy jeho osobnosti zřetelnější.Zároveň ale dítě napodobuje své rodiče a určité chování nemusí být "jeho". Rozhodně není určení typu osobnosti rychlé a snadné - to by bylo zjednodušující a škatulkující. Pomáhají k tomu články na mém webu www.teorietypu.cz, moje knihy i Klub Teorie typů, kde se postupně objevují rozhovory o všech typech osobnosti (je jich celkem 16). :-) Mějte se hezky, Šárka“