Veřejný statek – například vzduch, sluneční svit, ale třeba i silniční síť či existence policie – je ekonomicky a politicky definován ne jednoduše tím, že jej veřejnost společně užívá, ale spíše tím, že je obtížné zabránit někomu v jeho užívání. Proto jsou veřejným statkem třeba houby a borůvky v lese, i když jde o les, který někomu patří. Jsou země, které se pokoušejí regulovat nepřiměřenou spotřebu lesních plodů nebo třeba čerpání spodní vody ke komerčním účelům. Jiné takovou regulaci vzdaly pro zjevnou marnost i komičnost.
Asi před pěti lety kolovala po internetu historka ze základní školy. Paní učitelka probírala s dětmi Boženu Němcovou. Četla jim ukázky z povídek a vyprávěla o nelehkých životních osudech autorky. Pak jim zadala domácí úkol. Ať si přečtou Divou Báru, napíšou osobní úvahu a pokusí se ji propojit s životopisnými údaji spisovatelky. Příští týden sedm dětí z jednadvaceti odevzdalo naprosto identický referát. Když jim to učitelka vytýkala, děti nechápaly, co jí vadí. Vždyť to tam bylo, namítaly. Tam… na internetu. Ale říkala jsem vám, pokračovala učitelka, že nejnovější bádání prokázala, že Božena Němcová se nevdávala tak mladá, jak se až dosud soudilo. A vy jste všichni opsali ten starý údaj. Vy jste nějaká chytrá… odvětily děti.
Ostrava má, zdá se, novou tradici. Na Černé louce se v půli června konal 2. Letní knižní veletrh. Opravdu jde ale o akci hodnou zopakování?
Katalog obchodního domu Jelmoli z roku 1911 jsem objevil v jednom ostravském antikvariátu. Po takových raritách mlsně skočím a neváhám vypláznout nemalou sumičku. Proto jsem ho taky promptně oskenoval a dal všem k dispozici. Ne jako dokument – je ostatně hodně poničený, chybí mnoho listů. Ale jako memento. Už letmé prolistování nejednomu přivodí šok.
Ostrava je město s polycentrickou strukturou vytvořenou průmyslovým vývojem. O průmyslovém rázu města Ostravy rozhodl nález uhlí v roce 1763, k rozmachu Ostravy došlo v letech 1830 – 1880, kdy proběhla přeměna zemědělských osad v industriální město. Technologické využití uhlí v moderním hutnictví, energetice, chemickém průmyslu, dopravě přineslo rozvoj ekonomiky a podnítilo industrializaci velkého rozsahu. Ta postupovala tak rychle, že se tomuto trendu nemohlo přizpůsobit urbanizační uspořádání opožďující se za průmyslovými zájmy. Rozmach hornictví přinesl sídelní roztříštěnost, která zbrzdila vývoj městotvorných aktivit, což způsobilo rozdělení města do tří center. Spolu s rozmachem průmyslu a těžby se zvyšoval zcela mimořádně i počet obyvatel. Tento jev podnítil rozvoj stavebního podnikání v oblasti bydlení, na kterém se kromě soukromých podnikatelů podíleli i majitelé dolů a hutí, kteří pronajímali dělníkům i úředníkům závodní byty. Tyto historické souvislosti spolu s výstavbou nových obytných sídel pro zaměstnance v průmyslu (Poruba, Hrabůvka, Výškovice, Dubina) ovlivňují dodnes současný charakter města. Bytová a domovní výstavba na území Ostravy se v současnosti soustřeďuje do okrajových venkovských obcí a je zaměřena především na výstavbu nových rodinných domů. Dochází k zahušťování rozvolněné zástavby.
Slezskoostravská galerie uvádí výstavu obrazů, smaltů a fotografií Antonína Gavlase Levitace. Stojí za pár slov. A začneme u autora. Antonín Gavlas je éterická bytost. Už na pohled. Ale kdo ho blíže pozná, musí uznat, že tento člověk stojí nohama pevně na zemi – byť s hlavou v oblacích. Je to, pravda, nevšední kombinace – umělec a manažer, estét a podnikatel. Ale je to tak: Antonín Gavlas dovede jednat s úřady i místními politiky, nebojí se papírování, sám si vede účetnictví, a matematika, pro jiné postrach, je mu koníčkem, na obraz vezme kružítko. A toto jeho založení, spojující vznešené i nízké, projevuje se i v jeho díle – praxe pozemského lidství je extaticky prolamována do transcendující kosmické dimenze.
Vyloučené lokality, nezaměstnanost, vysídlení, to jsou živé pojmy, které drtí obyvatele na Bruntálsku. Není toho už trochu moc? Podobné i jiné otázky se začaly vynořovat při pohledu na zpracování studie rekreačního potenciálu oblasti Nízkého a Hrubého Jeseníku v Moravskoslezském kraji.
