Janet Prokešová a Pavol Seriš o hře My Dva

"Máme rádi zapovězená, mluvící a inspirativní místa. Obvykle jsme označováni jako osoby, které nemají takové vlastní místo, či si jej nenajímají nebo nežijí v takovém místě u osoby důvěrně blízké, či toto místo nemohou nebo z vážných důvodů nechtějí užívat, anebo takové místo užívají protiprávně. Přicházíme, obydlujeme a opouštíme."

Čím jsou charakteristická vaše "kavárenská" představení?

Janet: Snažíme se respektovat prostor kavárny, jde nám o to, aby to tu kavárnu "rozžilo". A nechceme moc používat slova, protože přeci jenom u kávy se ti lidi třeba i baví, takže spíš se snažíme udělat to divadlo tak, aby je to dobře naladilo.

Pavol: Tady na Brněnském lunaparku jsme působili už loni a udělali jsme pro něj představení, které se nazývalo "Seď, tady budeš!" Hráli jsme tam stejně jako teď my dva a bylo to také tanečně-pantomimicko-pohybové. Hráli jsme to pak také na Divadelním světě v Brně a na Týdnu kávy. Tentokrát nás organizátoři oslovili znovu, takže jsme udělali něco na podobný styl, ale snažili jsme se to přenést trochu jakoby do filmového světa. Jsou tam televizní znělky a písničky známé z různých kultovních filmů. Převážně je to nonverbální.

Jaký příběh stojí v pozadí hry My dva?

Pavol: Bylo to o takových dvou zvláštních lidech, kteří mají na začátku nějaký handicap. Ona neuměla pořádně používat nohy, on zase ruce, takže se doplňovali tak, že jeden byl nohama a druhý rukama. A postupně každý prožívá své snové úlety mimo realitu, které jim pomohly ten handicap potom i odbourat. Všechno to gradovalo a zápletkou bylo, že jsme se snažili nalézt tajemný elixír.

Janet: Elixír, který nás osvobodí a pustí dál do světa.

Při představení tady v kavárně jste hodně chodili mezi publikum. Jakou atmosféru se tím snažíte navodit?

Pavol: Ono v divadle to není tak snadné, protože tam je to publikum jasně oddělené od pódia, zatímco když hrajeme takto v kavárně mezi lidmi, tak si říkáme, že by bylo fajn je občas také zapojit. V této hře jsme je vzali do tance. Jsme rádi, že ti lidé s námi spolupracují, že se můžeme dotýkat, že je tam takováto komunikace a ten zažitý vztah mezi performerem a divákem se tam stírá. Snažíme se to takto spojit, aby si i oni vyzkoušeli ten pocit stát před lidmi.

Janet: Jde také o setkání. Specifikum té kavárny je přijít a setkat se s dalšími návštěvníky. My se s nimi taky chceme potkat.

Kdo z vás přišel s tímto námětem?

Janet: My dva! (směje se)

Jak často spolu vy dva spolupracujete? Dá se říct, že jste už herecká, respektive autorská dvojice?

Pavol: Toto je naše druhé představení. A uvidíme, možná ještě budou nějaké další.

Kdybyste svůj styl hraní měli někam zařadit, v čem si myslíte, že jste výjimeční?

Pavol: Asi před rokem jsme si řekli, že se budeme snažit dělat něco do hudby. Máme pocit, že ta hudba a pohyb fungují v kavárně lépe než mluvené slovo, což je věc, co dělá právě většina divadel.