Labyrint II

Slovníček pojmů

AC-3

Audio Coding 3

Metoda pro kompresi zvukového signálu vyvinutá firmou Dolby Labs., která je základem vícekanálového zvukového systému Dolby Digital (DD), používaného mimo jiné i v digitálním vysílání DVB.

ATRAC

Zvuková perceptuální kompresní metoda, která je základem systému Sony MiniDisc. Modifikovaná verze tohoto algoritmu je použita ve vícekanálovém zvukovém systému SDDS (Sony Digital Dynamic Sound) pro kina.

Proč požaduje Česká televize vlastní programový multiplex — Digitální vysílání DVB obecně — Technika — Vše o ČT — Česká televize

Technika

Technika

  • Na těchto stránkách najdete technické informace o vysílání, šíření a příjmu signálů ČT, dále články o technické stránce vysílání a službách, které s vysíláním souvisí. Užitečné informace můžete najít i ve slovníčku pojmů a v odpovědích na nejčastější dotazy. Nechybí ani informace o technických službách, které ČT poskytuje.

Ti, kdo sledují rozvoj digitálního vysílání mohou nabýt dojmu, že Česká televize, veřejnoprávní vysílatel, usiluje o jakési mimořádné postavení v tomto procesu tím, že od samého počátku deklaruje potřebu vlastního programového multiplexu. Přesněji řečeno, prosazuje potřebu vyčlenit pro plnění veřejné služby digitální distribuční cestu, předpokládající jistý stupeň vzájemné provázanosti programů, které jsou takto šířeny. Nejedná se rozhodně o usilování o dosažení neoprávněných výhod vůči ostatním zájemcům o poskytování televizní služby. Následující objasnění takto vedených snah a náležité vysvětlení uvedeného postoje snad napomůže pochopení představ České televize. Ostatně, je třeba předeslat, že v rámci evropských zvyklostí se ČT chová naprosto standardně a usiluje ve své podstatě o to, co je ve vyspělých zemích zcela obvyklé.

Patrně nejzásadnější názorový rozpor panuje ohledně vytvoření tzv. veřejnoprávního multiplexu. Jinak řečeno, Česká televize by ráda sama hospodařila s prostorem pro několik paralelních televizních kanálů, přičemž naprosto nehodlá omezovat počet dalších multiplexů, ve kterých mohou dle vlastních představ působit komerční společnosti. Řešení, kdy jsou jednotlivé veřejnoprávní kanály rozmístěny do několika samostatných multiplexů je podle názoru České televize řešením v mnoha ohledech nevhodným. Ukažme proč:

  1. Samotný standard DVB-T počítá s jistou provázaností jednotlivých programů v rámci jednoho programového multiplexu. Pokud by k ní nedošlo, důsledkem bude ochuzení některých možností doprovodných služeb. Nalezení společného jazyka a dramaturgie ve smíšeném řešení by bylo přinejmenším problematické.
  2. Elektronický programový průvodce (EPG) má velmi široké možnosti jak divákovi usnadnit orientaci v programové nabídce dle jeho přání a představ. Má mu být dynamickým pomocníkem pro volbu programů, které nejlépe vyhovují jeho představám. Upřímně, je v rámci tohoto poslání reálná představa, že programový průvodce komerční společnosti odkáže diváka se zájmem o určitý programový žánr na konkurenční kanál jenom proto, že na něm právě začíná pořad, o který deklaroval svůj zájem? O co jednodušeji si lze vybavit dokonalou nabídku s širokou vzájemnou provázaností v rámci čtyř či pěti společně distribuovaných pořadů z téže dílny.
  3. Statistický multiplex je vynikající technologie, která nabízí optimální přizpůsobování kvality vysílaného programu jeho potřebám. Jednoduše řečeno, pořad, který momentálně potřebuje, díky složitosti obrazové scény, velké obrazové rozlišení si „půjčí“ potřebnou šíři kanálu od programu jiného, kde jsou momentálně nízké nároky na zpracování obrazu. Statistický multiplex lze uplatnit jedině, a to napovídá sám název této technologie, v rámci jednoho multiplexu. Zkusme si představit, jak „ochotně“ si budou poskytovat svůj prostor dvě společnosti s odlišným zaměřením.
  4. Pro zabezpečení funkcionality digitálního multiplexu se musí nutně jeden z jeho účastníků starat o jeho datovou správu a o dokonalou vazbu na programový obsah. Není to role provozovatele, nýbrž uživatele jeho služby. Lze namítnout, že komerční stanice jsou v konkurenčním vztahu. To bývá sice mnohdy pravda, ale mají zpravidla shodnou představu o rozsahu a typu využívaných služeb, v tom je naopak jejich přirozená soutěživost sjednocuje. Potřeby poskytovatelů veřejné služby budou mít charakter v mnoha ohledech výrazně odlišný.
  5. Každý multiplex musí mít svého provozovatele. Je tím míněna společnost, která se bude zabývat technickým vytvořením multiplexu, jeho distribucí směrem k uživateli a patrně i řadou doprovodných aktivit, které jsou schopny službu zatraktivnit a které dovolí plnit provozovateli vlastní obchodní záměry. Jinými slovy, provozovatel multiplexu je schopen vtisknout svému „zboží“ jistý charakter, muže být ve své činnosti více či méně úspěšný, muže se chovat konzervativně či podstatně dravěji. Jak se názorově shodnou na způsobu poskytování, propagace a zpoplatňování této služby veřejnoprávní a ryze komerční společnosti, když obě tvoří její obsahovou náplň? O co jednodušší by bylo determinovat multiplex jako celek jeho obsahem a především posláním?
  6. Veřejnoprávní multiplex by umožnil České televizi poskytovat programovou službu s vyváženou dramaturgií, odpovídající plně záměrům procesu digitalizace. To vše bez ohledu na to, jak vehementní bude podpora rozvoje DVB-T soukromým sektorem. Divák by dostával v souvislosti s rozvojem digitálního vysílání radikálně novou nabídku, totiž nové programy s promyšlenou programovou koncepcí, maximálně odpovídající široké paletě úkolů veřejného sektoru.
  7. Nakonec zopakujme to, co již bylo naznačeno. Naprostá většina evropských zemí ustavuje jeden či více veřejnoprávních multiplexů a oba typy služeb nekombinuje. Nikoliv jako klíčový, ale rozhodně jako zajímavý argument uvádějí, že veřejnoprávní média mají za úkol přednostně aplikovat nové služby bez ohledu na jejich komerční úspěšnost. Všechny systémy jako Teletext, EPG, VPS, RDS, Videotext, ale i duální zvuk, Popis obrazové scény pro nevidomé, skryté podtitulky, tlumočení do znakové řeči atd., to vše přivedly na obrazovku či do rozhlasových přijímačů stanice veřejné služby. Takovou roli již dlouhou řadu let hrají a nesou přitom i rizika případného neúspěchu či rozpačité odezvy (Pal Plus, DAB). Teprve po praktickém ověření nové služby a divákově přívětivé reakci případně přejímají takové novinky stanice komerční. Vlastní multiplex s exaktně definovanými technickými vlastnostmi je důležitou podmínkou pro ověření a rozvoj nových technologií.

DVB-T nabízí dosud nezmapované možnosti jak vysílání pro diváka zatraktivnit. Ponechme proto veřejnoprávnímu sektoru dostatek prostoru pro tento vývoj, dejme mu možnost experimentovat nejen v rámci programu, ale i celého multiplexu. Profitovat nakonec bude nejen divák, ale rovněž oblast soukromých vysílatelů, protože, jak minulost ukazuje, ověřené služby a postupy jsou z veřejné sféry do komerční přebírány volně, bez předchozího licenčního zajištění. I v této zásadě je skryt předpoklad, že veřejný sektor „objevuje“ ve veřejném zájmu. Nechť mu k tomu jsou poskytovány co nejlepší podmínky.