Výroční zpráva 2014 — Výroční zprávy — Svobodný přístup k informacím — Vše o ČT — Česká televize

Poskytování informací podle zákona č. 106/1999 sb., o svobodném přístupu k informacím

Česká televize jakožto povinný subjekt podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zajišťovala během kalendářního roku 2014 přístup veřejnosti k informacím vztahujícím se k její působnosti, a to prostřednictvím webových stránek https://www.ceskatelevize.cz/, písemně, elektronicky, telefonicky a osobně.

Česká televize zveřejňuje v souladu s ust. § 18 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, tuto zprávu o své činnosti v oblasti poskytování informací za rok 2014:

Počet vyřizovaných žádostí o poskytnutí informace	63
z toho obdržených v roce 2014	57
Počet vydaných rozhodnutí o odmítnutí žádosti	15
z toho rozhodnutí o odmítnutí části žádosti	4
Počet podaných odvolání proti rozhodnutí	6
Celková výše výdajů vynaložených v souvislosti se soudními řízeními o právech a povinnostech podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, včetně nákladů na zaměstnance České televize a nákladů na právní zastoupení	0 Kč
Výčet poskytnutých výhradních licencí	0
Počet stížností podaných podle ust. § 16a zák. č. 106/1999 Sb.	0

V roce 2014 se Česká televize zabývala celkem 63 žádostmi o poskytnutí informace, z toho 57 žádostí bylo České televizi doručeno v roce 2014. Z celkového počtu žádostí vyřizovalo jednu TS Ostrava, TS Brno žádnou. Právnické osoby podaly v tomto roce celkem 18 nových žádostí o poskytnutí informace, 39 žádostí obdržela Česká televize od fyzických osob.

V roce 2014 se však podstatně zvýšil počet žádostí tzv. opakovaných žadatelů (tj. osob, které v daném kalendářním roce podaly více než jednu žádost o poskytnutí informace). Na 57 nově doručených žádostí tak připadalo pouze 33 žadatelů, z toho v šesti případech šlo o opakované žadatele. Ti v roce 2014 stáli za více než 30 žádostmi. Mezi opakovanými žadateli nicméně existují co do počtu žádostí značné rozdíly. Česká televize např. eviduje od jedné fyzické osoby celkem šest žádostí, od jedné právnické osoby dokonce 13 žádostí. Ostatní opakovaní žadatelé podali po dvou až čtyřech žádostech. Zatímco podíl opakovaných žadatelů na celkovém počtu žadatelů oproti roku 2013 nijak výrazně nestoupl, markantně vzrostl počet žádostí, které tito žadatelé podávají: v roce 2013 se žádosti opakovaných žadatelů podílely na celkovém počtu žádostí pouze 29 %, v roce 2014 tvořily tyto žádosti více než 53 %.

Procentuální podíl opakovaných žadatelů na celkovém počtu žadatelů v letech 2013 a 2014:

Procentuální podíl opakovaných žadatelů na celkovém počtu žádostí v letech 2013 a 2014:

Žádosti se týkaly různých oblastí činnosti České televize. Nejčastěji se žadatelé ptali na otázky související s předvolebními průzkumy a se zpravodajstvím České televize. Žadatele zajímaly ale také další skutečnosti: výběr televizních poplatků, náklady vynaložené na výrobu konkrétních pořadů, platy a odměny zaměstnanců České televize nebo pravidla České televize pro nakládání s nemovitostmi. Objevily se rovněž dotazy související s novými médii a informačními systémy používanými v České televizi.

Předmět žádostí o poskytnutí informace v roce 2014:

V roce 2014 rozhodoval generální ředitel České televize celkem o šesti odvoláních proti rozhodnutí České televize. V pěti případech generální ředitel rozhodnutí České televize potvrdil a odvolání zamítl, v jednom případě rozhodl tak, že část rozhodnutí České televize zrušil a věc vrátil České televizi k novému projednání, ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil. V roce 2014 nebyla České televizi účinně doručena žádná stížnost podle ust. § 16a InfZ. Česká televize nicméně obdržela několik podání takto označených, které však nesplňovaly náležitosti stanovené ust. § 37 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V jednom případě bylo podání posouzeno a vyřizováno jako nová žádost, v ostatních případech nebylo k těmto podáním v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu přihlíženo.

Česká televize v roce 2014 pokračovala také ve zveřejňování informací poskytnutých na základě individuálních žádostí na svých webových stránkách a ve vedení evidence obdržených žádostí.

Co se týká soudních sporů, evidovala Česká televize ke dni 31. 12. 2014 čtyři probíhající soudní řízení ve věci přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. Dvě žaloby byly podány již v roce 2012, v roce 2014 došlo k zahájení řízení pouze ve dvou případech. V průběhu roku 2014 došlo u těchto řízení k následujícím změnám:

1. v dubnu 2014 se uskutečnilo ústní jednání ve věci žaloby fyzické osoby proti rozhodnutí generálního ředitele ze dne 11. 9. 2012. Městský soud rozhodl usnesením tak, že se řízení přerušuje do doby, než bude známo rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 55/2012 – zda v případě kolize práva žadatele na informace s právem jiného subjektu na ochranu soukromí je nutno tato vzájemně si konkurující práva poměřit pomocí testu proporcionality.
2. dne 20. května 2014 obdržela Česká televize rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 11 A 97/2012 ze dne 19. května 2014 ve věci žaloby fyzické osoby proti rozhodnutí generálního ředitele České televize ze dne 23. 3. 2012. Žadatel žádal o poskytnutí informace, jakou finanční částku Česká televize vynaložila v období od 4. 1. 2009 do 4. 1. 2010 v souladu s ust. § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. (v platném znění), na podporu evropské nezávislé a současné tvorby, a to v rozsahu: údaj o počtu a délce odvysílaných děl, údaj o nákupu evropských děl, vyrobených nezávislými výrobci, včetně seznamu, obsahujícího název díla, jeho tvůrce (resp. prodejce) a výši kupní ceny pro každou z položek.

Městský soud žalobu zamítl s tímto odůvodněním: „…pouze pokud plní provozovatel vysílání povinnost dle ustanovení odst. 2, vzniká mu povinnost stanovená v § 47 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání, tedy povinnost předložit Radě pro rozhlasové a televizní vysílání doklady, které prokazují, že vynaložil nejméně 10 % svého programového rozpočtu na výrobu nebo nákup evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, včetně identifikace výrobců těchto děl. Pokud tedy žalobce plní povinnost dle odstavce 1, nevzniká mu povinnost předkládat doklady o výši vynaložených finančních prostředků na podporu evropské nezávislé a současné tvorby. Tuto skutečnost žalovaný v rozhodnutí dle soudu řádně odůvodnil. Z uvedeného je totiž patrné, že žalobci povinnost vést databázi ohledně vynaložených finančních prostředků za jednotlivá díla tak, jak ji požaduje žalobce, ze zákona nevznikla.

V daném případě má soud za to, že na projednávanou věc dopadá závěr Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku ze dne 9. 2. 2012, čj. 1 As 141/2011-67, který uvedl, že odmítnout žádost o informace s tím, že by bylo nutné vytvořit nové informace, lze pouze v případě, že povinný subjekt nemá povinnost předmětnými informacemi disponovat.

Jak soud již shora uvedl, žalovanému nevznikla povinnost disponovat informacemi o výši finančních částek vynakládaných za uvedené období na podporu evropské nezávislé a současné tvorby, konkrétně informace o výši kupní ceny pro každou z položek uvedených v žádosti. Aby mohl žádosti žalobce vyhovět, musel by vytvořit informaci zcela novou, a proto mu dle § 2 odst. 4 zákona o informacích povinnost požadovanou informaci poskytnout nevznikla.“

Žadatel nicméně podal proti výše uvedenému rozsudku kasační stížnost a v současné době je věc předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.

V roce 2014 se také ustálil počet doručených žádostí. Oproti roku 2012, kdy došlo meziročně k velkému nárůstu žádostí, byl v roce 2014 počet nově obdržených žádostí přibližně stejný jako v roce 2013. Česká televize se i nadále snažila o maximální otevřenost vůči veřejnosti a přistupovala k omezení práva žadatelů na informace pouze v případech, kdy to bylo podle zák. č. 106/1999 Sb. nezbytné. O tom svědčí také počet žádostí, kterým bylo alespoň z části vyhověno. Pokud se žadatelé domáhali poskytnutí informací, které již byly zveřejněny na webových stránkách České televize nebo ve výroční zprávě, zaslala Česká televize žadatelům odkaz, na němž bylo možné požadovanou informaci najít, popř. odkázala na konkrétní pasáž výroční zprávy.

Poskytování informací v letech 2012–2014: