Kde jsem:

Tiskové zprávy — Média — Vše o ČT — Česká televize

Tiskový servis pro novináře

Tiskový servis pro novináře

  • Tiskové zprávy, programové plány, fotoservis, pozvánky
  • Zdroj dat sledovanosti:
    ATO – Nielsen Admosphere

10. 7. 2018

Vzpomínky na Olgu Havlovou

Olga Havlová, rozená Šplíchalová (11. července 1933 - 27. ledna 1996)

Obětavá, milující, trpělivá, empatická. Žena se smyslem pro humor, zájmem o literaturu, hudbu a film. Ale i žena tvrdohlavá, neústupná a nekompromisní. To byla Olga Havlová, první dáma České republiky, od jejíhož narození v těchto dnech uplynulo 85 let. Dokument z cyklu Příběhy slavných: Paní Olga režiséra Martina Dolenského uvede Česká televize v neděli 15. 7. v 9:35 na ČT2.

Václav Havel o ní prohlásil: „Jednou mou základní jistotou nedokázalo nic otřást. Tou jistotou byla Olga. Naše povahy byly různé. Já buržoazní dítě a věčně rozpačitý intelektuál, ona proletářské děvče značně samorostlé, nesentimentální, střízlivé, občas dost hubaté a protivné, zkrátka osoba, kterou nelze opít rohlíkem. Nalezl jsem v Olze přesně to, co jsem potřeboval: mentální odpověď na mou mentální roztřesenost, střízlivého korektora mých potrhlých nápadů, soukromou oporu mých veřejných dobrodružství.“

Olga Havlová se narodila v dělnické rodině v Praze na Žižkově. Když jí bylo šest let, rodiče se rozešli. Společně s nimi žila i Olžina starší sestra Jaroslava (matka samoživitelka pěti dětí). Proto bylo samozřejmostí, že Olga své sestře od dětství s péčí o malé neteře a synovce pomáhala. „Vzpomínám si, jak se s Třešňákem dohadovala, kdo z nich měl chudší dětství,“ říká Petruška Šustrová. „Třešňák říkal: ‚V Karlíně jsme byli tak chudí, že jsme si hráli s krysami‘. A Olga na to odpověděla: ‚No jo, vy jste měli krysy... ‘“

Po absolvování měšťanské školy se Olga Havlová vyučila v Baťově továrně, kde rovněž později pracovala. Při práci na stroji přišla o čtyři prsty na levé ruce. Spousta přátel to vůbec nevěděla. Její osobnost zastiňovala vše kolem. „Až po letech jsem si všimla, že má zmrzačenou ruku. Dokázala tak manipulovat s kapesníkem, s rukama, kontrolovat si pohyby, že nikdy tu ruku nepoložila na stůl. Pokud ano, tak držela kapesník nebo ji měla položenou tak, že to nebylo vidět,“ vzpomíná Petruška Šustrová.

S Václavem Havlem se Olga seznámila v první polovině padesátých let minulého století, v roce 1964 se za něho provdala. Byl to vztah pevný, dlouholetý, ale nesentimentální. Každý věděl, že ti dva k sobě patří. „Jednou vyprávěla, Václav u toho seděl a bavil se, jak se hádali a ona v ruce držela sekerku. Aby zdůraznila, co říká, zasekla ji do truhly. Václav tu sekerku vzal, ale protože se taky rozčílil, tak ji taky zasekl do té truhly. To dělali tak dlouho, až tu truhlu rozsekali,“ s úsměvem vzpomíná Jarmila Bělíková.

Václav Havel se netajil tím, že přes rozdílnost povah a rodinného prostředí a přes všechny obvyklé životní problémy a krize pro něj Olga mnoho znamenala. Oceňoval, jak rychle se tato zdánlivě obyčejná žižkovská mladá žena zorientovala v pražském intelektuálním prostředí přelomu 50. a 60. let 20. století, že byla pozornou první čtenářkou a kritičkou jeho esejistických i dramatických děl, velmi platnou oporou a spolupracovnicí v těžkých letech Charty 77 a spolehlivou celoživotní přítelkyní.

Dokument z roku 2006 režiséra Martina Dolenského je kaleidoskopem vzpomínek a charakteristik, které sdělují Vlastimil Třešňák, Ladislav Trojan, Olga Pešková, Milena Černá, Jan Kašpar, Petruška Šustrová, Dana Němcová, Václav Havel a další.