Produkce CDT 2002–2009 — Centrum dramatické tvorby — Televizní studio Ostrava — Vývoj programu a programových formátů — Lidé — Vše o ČT — Česká televize

Dramatickou tvorbu ostravského studia vedla do roku 2001 dramaturgyně Marča Arichteva. Právě v její tvůrčí skupině vzniklo na počátku prvního desetiletí nového století několik úspěšných filmových projektů, jako např. Trosečníci, Báječná show, pohádka O králi Ječmínkovi, dvoudílná Kobova garáž a distribuční film Pramen života, ale i první díly seriálu Strážce duší.

V roce 2005 se premiérově objevila na obrazovkách série hraných dobrodružných, až kriminálních, a tajuplných příběhů nazvaná Strážce duší. I přes velkou dávku historického poučení autoři v tomto seriálu diváka především pobavili a poskytli mu vzrušující dramatickou podívanou, v níž kromě jiného ožila magická atmosféra starých evropských měst, středověkých hradů a alchymistických dílen. Jednotlivé epizody vznikly podle scénářů záhadologa a velkého cestovatele Arnošta Vašíčka a průvodcem v nich byla sympatická dvojice – spisovatel Armín (Lukáš Vaculík) a studentka Nelserová (Zuzana Norisová), kteří pátrali po tajemných záhadách a otaznících minulosti. V jejich činnosti sehrávala významnou roli tajemná bytost z neznáma – tzv. Strážce duší.

Režisér Milan Cieslar, který už v ČT Ostrava natočil v roce 2000 distribuční snímek Pramen života, realizoval pro ostravské Centrum dramatické tvorby pohádku O Ječmínkovi (2003) na motivy známé hanácké pověsti. Kmenový režisér ostravského studia Jindřich Procházka debutoval v celovečerní hrané tvorbě dvoudílným televizním filmem Kobova garáž (2003). Adaptace stejnojmenného románu spisovatele a scenáristy Zdeňka Zapletala vypráví příběh novináře, který sbírá materiál pro reportáž z výchovného ústavu v období sametově-revolučního roku 1989. Dlouhometrážní hranou prvotinou jsou také Útěky (2003) režiséra Romana Motyčky. Intimní drama ze současnosti pojednává o třicetileté Barboře, která objevuje pravdu o svém otci a zároveň je nucena řešit svůj soukromý život.

O svéráznou televizní podobu fejetonů Ludvíka Vaculíka se v cyklu Ilustrované fejetony (2003) pokusil režisér Břetislav Rychlík.

Na počátku roku 2005 měl v českých kinech premiéru celovečerní hraný film režiséra Jiřího Svobody – Sametoví vrazi. Snímek vychází volně z nejznámějšího případu násilné trestné činnosti tzv. Orlických vražd. Jednalo se o sérii vražd z let 1991 až 1993, jejichž oběti byly nalezeny na dně přehrady Orlík. Orlické vraždy svého času vyvolaly řetězce mediálních reakcí a poukázaly na odvrácenou stranu společenského vývoje, od něhož někteří očekávali snadnou cestu k bohatství bez respektu k zákonům a morálce. Režisér Jiří Svoboda se volně inspiroval právě tímto skutečným případem a napsal příběh, který ve své filmové podobě rozkrývá motivace aktérů rozsáhlé trestné činnosti, jejich soukromí a provázanost se společenskými strukturami. V další linii vyprávění se odehrává policejní vyšetřování až směrem k zadržení všech pachatelů. Svobodův scénář se dočkal také stejnojmenného knižního vydání.

Během jara 2005 měl v Čechách a na Slovensku premiéru rovněž další distribuční snímek, na kterém se podílelo ostravské Centrum dramatické tvorby, a to celovečerní hraný film režiséra Martina Šulíka s názvem Sluneční stát. Koprodukční projekt se společností První veřejnoprávní (producent Čestmír Kopecký) se natáčel na podzim roku 2004 v Ostravě a zachycuje příběh několika typických současných postav z periférie města, v němž je snadné přijít o práci ve fabrice a obtížné naplnit alespoň částečně představu o výhodném výdělku a slušné životní úrovni. Tento snímek získal hlavní cenu na soutěžní přehlídce národní kinematografie Finále Plzeň 2005 – Zlatého ledňáčka jako nejlepší český film.

V průběhu roku 2005 se na televizních obrazovkách objevila také televizní filmová retrokomedie v režii Ivo Macharáčka nazvaná Podvraťáci, natočená podle povídky Pavla Škopa Náhradní řešení, ve které Radoslav Brzobohatý a Luboš Kostelný rozdávají to jediné, čeho mají dost – letité zkušenosti a mladistvou naivitu. A taky ještě další televizní film v režii Romana Motyčky s titulem Každý den karneval, natočený pro změnu podle románu Jana Padycha Bouře ve sklenici piva. Pavel Zedníček zde vytvořil hlavní postavu pojišťovacího agenta, který ve snaze zajistit svoji novou rodinu podnikne efektivní zátah na klienty, netuší však, že se na jiných místech na něj šije bouda a zdánlivě spokojený život se mu náhle fatálně zvrtne. Na Vánoce 2005 byla uvedena v hlavním vysílacím čase na Štědrý večer pohádka podle scénáře Romana Ludvy Království potoků, kterou režíroval Pavel Jandourek. Původní výpravný pohádkový příběh byl oceněn na 37. dětském filmovém a televizním festivalu Oty Hofmana a vypráví o zkoušené lásce, záhadě medailonů, tajemné princezně a dvou čtverácích, kteří hodně pomohou i popletou.

S velkým úspěchem se setkal u diváků při svém uvedení v prosinci roku 2006 rovněž televizní snímek scenáristy Zdeňka Zapletala a režiséra Václava Křístka Comeback, s písněmi Vlasty Redla. Richard Krajčo v něm ztvárnil svérázného rockera, frontmana populární kapely, kterého mlýn popularity semlel a on se po určité odmlce, způsobené odvykací léčbou, snaží nejen najít sebe sama, ale i cestu zpátky na hudební výsluní i k vlastní rodině.

Režisér Václav Křístek je také podepsán pod pohádkou uvedenou na první svátek vánoční na sklonku roku 2006 s názvem Tajemství Lesní země. Opět ve výpravném zpracování jsme se stali svědky souboje správce romantické, ale nevyzpytatelné Lesní země, Pavučince, který chce získat moc pomocí lsti a sňatku s vyvolenou Klárou prince Jaroslava.

V roce 2006 začala taky realizace desetidílného seriálu Proč bychom se netopili, volně inspirovaného stejnojmennou knižní předlohou spisovatele Zdeňka Šmída. Náročné natáčení příběhů vodácké party, situované převážně na řeku Lužnici pod vedením režiséra Petra Nikolaeva a hlavního kameramana Martina Duby, mělo své pokračování ještě v létě 2007.

Volným doplněním hraného seriálu byla v roce 2007 Vodácká putování. Spolu s průvodcem Lukášem Pollertem jsme se vypravili na nejkrásnější a nejzajímavější české řeky, abychom znovu v divácích probudili chuť nejen k vodáckému sportu třeba i v jeho rekreační podobě.

V roce 2007 se na obrazovkách objevil cyklus Denik Ostravaka. Volná adaptace populárních blogových fejetonů je postavena nejen na částečné inscenaci, ale zejména na četbě historek populárními interprety.

Z televizních filmů byl v roce 2007 realizován Hypermarket – přepis divadelní hry slovenského autora Viliama Klimáčka v režii Janusze Klimszi. V druhé polovině roku 2007 se začaly natáčet další díly úspěšné série Strážce duší. Realizovala se i soutěžní hra Světáci, která je založena na principu konfrontací soutěžících s často méně známou etiketou společenských pravidel.

Ostravské centrum dramatické tvorby se od roku 2006 podílí rovněž na výrobě několika dílů magazínu Filmopolis, který mapuje především současnou situaci světové kinematografie na prestižních mezinárodních filmových festivalech.

V roce 2008 jsme nabídli televizním divákům film režiséra Jiřího Svobody podle literární předlohy Jaroslava Durycha Boží duha. Vrací se jím do česko-německého pohraničí na konci války a přibližuje příběh stárnoucího muže a jeho sblížení s mladou německou ženou.

Podle předlohy Vladimíra Körnera, který se svým scénářem poprvé dotýká současnosti, jsme natočili další televizní film. Lovec vodního ticha je thrillerem, v němž je hlavní postavou muž ve zralém věku, kterého společnost uznává jako hrdinu. V profesi záchranáře za povodní zachránil před utonutím dívku. Jeho koníčkem jsou zvuky ptáků, které nahrává nejraději v blízkosti vodní hladiny. Tento lovec beze zbraní ovšem jednou zachytí nejen komunikaci v ptačí říši, do jeho nahrávek se vloudí společnost, která se baví na břehu. Ze záznamu je patrné, že plánují zločin. A v tu chvíli jde o život, pochopitelně i jeho vlastní…

Centrum dramatické tvorby také natočilo pohádku Ztracený princ. Šťastný konec pohádky je nejen o vítězství lásky a dobra, ale i o zmoudření a zralých rozhodnutích.

Centrum dramatické tvorby každoročně vyrábí i několik televizních filmů pro nedělní večery na ČT1.

V roce 2009 jsme uvedli premiéru filmu Skrývačky. Na pozadí rozdílného životního stylu, generačního zařazení a odlišného postoje k rodinné historii hledají dvě hlavní hrdinky záchytné body pro sesterskou vzájemnost i naplnění představ o vlastním soukromí.

Bez tváře – psychologický příběh milostného lichoběžníku mezi dvěma kamarády, kteří usilují o jedinou ženu, a americké lektorky, která se posléze připlete do osudového soukolí soucitné lásky, vášnivé nevěry i kruté pomsty.

Dvoudílný televizní film Na vlky železa (2010) je napínavým detektivním příběhem ze současnosti vyprávěným s notnou dávkou sarkasmu a hořké ironie. Hlavní postava, lékař, se účastní výběrového řízení na privatizaci okresní nemocnice. Objektivita rozhodování je zpochybněna pokusem diskreditovat jej před veřejností. On sám pak pátrá po okolnostech a vyprovokuje zásah ministerské inspekce. Vypukne válka policajtů, která obnažuje zákulisí veřejné správy i vazby do nejvyšších míst.

V listopadu 2009 jsme nabídli film Nepolepšitelný. Dívka na prahu dospívání se pokusí o sebevraždu. Lékař v nemocnici objeví neklamné známky násilí a zneužívání. Pokusí se vymanit tuto malou princeznu z jejího rodinného prostředí a chystá se vzít ji s sebou na dalekou cestu. Profesní diskriminaci, které je sám vystaven, a dívčin únik z těžkých poměrů chce řešit společným odchodem do emigrace. Riskantní a tak trochu romantický krok by možná mohl vyjít, kdyby se tento příběh neodehrával v kulisách normalizace a kdyby do něj v rozhodném okamžiku nevstoupila smrt…

Televizní studio Ostrava se jako koproducent podílelo na natáčení filmu s názvem Pouta – psychologické drama s prvky thrilleru se odehrává v Praze na počátku osmdesátých let, kdy vrcholila takzvaná akce Asanace, v jejímž rámci komunistická tajná policie prostřednictvím psychického a fyzického nátlaku a dalších forem systematické šikany nutila odpůrce režimu k vystěhování. Přestože politické okolnosti významným způsobem předurčují možnosti volby protagonistů, nejsou Pouta politický film nebo film o politice – politika v něm jen vyhrocuje dilemata, která hrdinové musejí řešit, dilemata, která zdaleka nemusejí být svázána s dobou a místem příběhu. Všechny jeho hrdiny – Antonína, Pavla, Tomáše a Kláru – sužuje touha vymknout se z vlastního života, uniknout z pasti vlastní hlavy. Ta touha je však paradoxně nutí, aby do toho, před čím prchají, zabředávali čím dál hloub, zrazovali to, co milují, milovali to, co zrazují a s bezděčnou neúprosností poháněli mechanismus vlastního zničení…

Film Nespavost (2010) v hlavní roli s Hanou Maciuchovou je zase hořká komedie o tom, jak bývá těžké odpustit rodičům.

Mezi stabilní projekty patří realizace pravidelného ostravského vydání kulturní revue ze severní Moravy a Slezska, které se od roku 2005 vysílá pod názvem Kultura.cz. Ostravské Centrum dramatické tvorby se podílí rovněž na výrobě několika dílů magazínu Filmopolis. Jiří Šlupka-Svěrák je průvodcem ostravského vydání pořadu Divadlo žije!, který 1× měsíčně informuje o nových premiérách severomoravských a slezských divadel.

Minimálně dvakrát ročně pořizuje centrum záznamy divadelních představení regionálních scén. V roce 2009 to byla původní dramatizace románu ve verších A. S. Puškina v Divadelní společnosti Petra Bezruče, oceněná Českým literárním fondem, Evžen Oněgin. Z repertoáru Divadla loutek Ostrava byl pořízen záznam úspěšného představení Z Deniku Ostravaka. Nejzávažnější komedie Georga Taboriho v inscenaci Komorní scény Aréna v Ostravě Goldbergovské variace je třetím záznamem divadelního představení pro rok 2009.