Závěr — Televize v srpnu 1968 — Období 1968–1969 — Československá televize do roku 1992 — Historie — Vše o ČT — Česká televize

Poprvé v historii televizního a rozhlasového vysílání po obsazení studiových a části vysílacích pracovišť okupačními vojsky nebyly umlčeny hlasy televizních a rozhlasových komentátorů. Ve dnech 21. 8. – 27. 8. 1968 bylo pro potřeby zajištění televizního vysílání vybudováno sedm provizorních vysílacích pracovišť, šest z nich v Praze, na vysílači Kojál. Z iniciativy místních techniků v Liberci na vysílači Ještěd bylo zřízeno provizorní vysílací pracoviště – Svobodné studio Liberec.

Na první pohled několikanásobný počet provizorních vysílacích pracovišť byl vybudován proto, aby v případě obsazení některého z nich okupačními vojsky byla zajištěna kontinuita vysílání. Krátká „životnost“ některých pracovišť (vysílač Cukrák, Tesla Hloubětín, vysílač Kojál, studio Liberec) naše předpoklady v plném rozsahu potvrdila.

Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že řídící štáb programových a technických pracovníků připravoval umístění výkonného vysílače ve vojenském prostoru ve spolupráci s ČSLA a projednával s vedením rakouské televize ÖRF vybudování vysílacího pracoviště pro vysílání ČST z území Rakouska. Vyřešení řady nezbytných technicko-provozních problémů trvalo několik dní. Realizace těchto vysílacích pracovišť nebyla návratem čs. delegace z Moskvy realizována.

Málokdo ze „špice“ našich stranických a vládních činitelů v srpnových dnech předpokládal vstup spojeneckých vojsk Varšavského paktu na území Československa. V ČST Praha v té době probíhala rozsáhlá rekonstrukce studia Plodinová burza (studio D) a rekonstrukce zpravodajského studia B v objektu Měšťanská Beseda.

Propaganda ve prospěch okupace ČSSR pracovala na plné obrátky, a tak 22. 8. vydala TASS zprávu o situaci v Československu. Je na místě ocitovat výňatek z této zprávy: „Kontrarevolucionáři uvedli do chodu předem připravené ilegální vysílačky a tiskárny. Pomlouvačné výmysly a falsifikáty vyráběné a šířené touto cestou přebírá imperialistická propaganda, která se snaží je vydávat za výraz oficiálního stanoviska ČSSR a jeho veřejného mínění.“

Ve skutečnosti žádná přípravná opatření neexistovala. Zařízení přenosové techniky bylo v plném rozsahu využito pro zcela jiný účel a přímo v podmínkách bojových, bez jakékoli předchozí přípravy. Technici v součinnosti s pracovníky Spojů a Výzkumných ústavů se postarali o to, že ČST vysílat nepřestala a že známé tváře televizních komentátorů i osobností veřejného života denně promlouvaly ke svým divákům po celou kritickou dobu až do návratu naší delegace z Moskvy.

Organickou (nezbytnou) součástí vysílání byly filmové materiály dokumentující dění v okupované Praze a okolí. Práce kameramanů byla navíc ztížena skutečností, že museli při natáčení unikat pozornosti okupačních vojsk. Filmové materiály dopravené do Rakouska byly sítí Eurovize šířeny do celého světa.

Sama skutečnost, že v okupované zemi vysílá ČST ve ztížených podmínkách z několika pracovišť byla vysoce oceňována zahraničními novináři. Po návštěvě provizorního vysílacího pracoviště na Petřinách, u jehož vstupu byla hlídka VB, podali ve svých zemích svědectví o naši práci.

Nebylo by správné provádět vyhodnocení jednotlivých provizorních vysílacích pracovišť podle míry vlastního výkonu vysílače a tedy pokrytím území televizním signálem. Každá, byť i krátkodobá, činnost vysílacího pracoviště o malém výkonu svůj úkol bezesporu splnila.

Avšak vnitrostátní ohlas na činnost ČST v srpnových dnech z počátku pozitivní se postupně měnil. V nastupujícím procesu normalizace byla řada pracovníků vyslýchána orgány státní bezpečnosti. Na základě cyklu státně-politických prověrek, s přihlédnutím k činnosti v srpnových dnech, byla řada z nás odvolána z řídících postů nebo ze služeb ČST propuštěna.

Nelze opomenout i tu skutečnost, že v procesu normalizace se našli „rychlekvašení“ redaktoři, kteří v rozhlase a tisku vytvářeli důkazové materiály o existenci kontrarevolučních sil v Československu a jejich podvratné činnosti.

Jejich záměr v podpoře oficiální doktriny Sovětů pro nezbytnost vojenského zásahu v ČSSR jen bezděky zvýraznil význam svobodného televizního vysílání v okupované zemi i podílu jejich pracovníků na jeho realizaci.

Doplněk k pořadu „Televize v srpnu 1968“ z roku 1990 je zaměřen především na stručnou rekapitulaci činnosti technicko-provozních úseků ČST Praha, která nemohla být z časových důvodů v pořadu uplatněna. Je připomínkou odhodlaného přístupu a statečné práce pracovníků studiové a přenosové techniky, retranslační a vysílací techniky Spojů, složek rozvoje a výstavby, pracovišť Výzkumného ústavu rozhlasu a televize, Výzkumného ústavu sdělovací techniky a Tesly Hloubětín. Největším zadostiučiněním z výsledků práce všech zúčastněných zůstává nesmazatelně skutečnost, že ČST v kritických srpnových dnech roku 1968 prostřednictvím provizorních vysílacích pracovišť svobodné vysílání nepřerušila.

Autoři by přivítali možnosti doplnění svého příspěvku, který věnují jako svůj vklad do připravovaného sborníku k padesátinám činnosti ČT dalšími pamětníky.