Historie

Československá televize

Dějiny televizního vysílání v Československu do roku 1992

Labyrint II

Příprava dalších vysílacích pracovišť — Televize v srpnu 1968 — Období 1968–1969 — Československá televize do roku 1992 — Historie — Vše o ČT — Česká televize

Po vyřazení studiových kapacit Čs. televize a Čs. rozhlasu z provozu a obsazení vysílače Cukrák a Petřín vznikaly další iniciativy směřující k zajištění svobodného televizního a rozhlasového vysílání.

Ve spolupráci s Československou lidovou armádou (ČSLA) měl být výkonný televizní vysílač přemístěn vojenskými vozidly z Tesly Pardubice do vojenského prostoru Jince. Doplněním zařízení obrazové a zvukové techniky ČST mělo být zřízeno další provizorní vysílací pracoviště.

Postup přípravy byl projednáván na schůzce pracovníků ČST za přítomnosti redaktorů Otky Bednářové, Mario Ilka, Olgy Čuříkové, Vladimíra Toska a provozního inženýra L. Drtiny dne 23. 8. v bytě u Vinohradského divadla. Bylo dohodnuto, že do vojenského prostoru na průzkum odjede Vladimír Tosek, byl podrobně diskutován způsob přepravy, protože všechna vozidla na výpadovkách a mostech byla okupanty důkladně prohlížena. Jeden z návrhů převézti V. Toska v rakvi, který se zdál zpočátku bezpečný, byl nakonec odmítnut. Byl totiž znám případ kontroly i pohřebního vozu. Nakonec k převozu vysílače nedošlo, možná již z obav z dalšího vývoje situace na straně ČSLA.

Programoví pracovníci projednávali možnosti svobodného vysílání ČST z Rakouska. Rakouská televize ÖRF nabídla Vladimíru Toskovi, Oldřichovi Čičatkovi a Otto Nutzovi, dříve komentujícím vysílání z Kleti, možnost využití parníku zakotveného na Dunaji s namontovanou obrazovou televizní a vysílací technikou. K realizaci tohoto návrhu vzhledem k návratu naší delegace z Moskvy však nedošlo.

Po rozmístění téměř všech zdrojů obrazového a zvukového signálu přenosové techniky na provizorních vysílacích pracovištích a ztrátě kapacit dvoukamerového přenosového vozu ve spojení s jednokamerovým vozem, přistaveným k vysílači Cukrák se hledaly další možnosti získání zdrojů obrazového a zvukového signálu mimo ČST. Z iniciativy Miloše Hlaváčka bylo uskutečněno jednání s vedoucím studia FAMU, který s využitím zařízení studia pro vysílání ČST souhlasil.

Ve spolupráci s Josefem Peškem, Milošem Hlaváčkem a Františkem Koukolou byla provedena příprava kamery, navazujícího obrazového zařízení, připraven a odzkoušen filmový projektor pro možnost reprodukce filmových materiálů formátu 16 mm. Byl vytvořen hlasatelský kout s pozadím, osvětlením a mikrofony. Takto vytvořené další provizorní vysílací pracoviště však se na vysílání ČST nepodílelo, protože se nepodařilo zajistit další vykrývací vysílač, pracující na 7. kanále I. TV pásma. Od přemístění již nainstalovaného vysílače malého výkonu na střeše podniku JAWA na Pankráci s přihlédnutím ke skutečnosti, že ČST pokračuje ve vysílání z pěti vysílacích pracovišť bylo upuštěno.

V průběhu přípravy a realizace mimořádného televizního vysílání z Tesly Hloubětín byl pracovníky vysílací sekce Tesly navržen postup především na udržení protiokupačního vysílání Čs. rozhlasu. Přítomní pracovníci Výzkumného ústavu rozhlasu a televize VÚRT Ing. V. Kroupa, Ing. F. Kubíček po zvážení možnosti vyřazení základních rozhlasových vysílačů z provozu a obav ze zaměření vysílače v Tesle Hloubětín hledali náhradní řešení. Skutečnost, že Tesla Hloubětín má k dispozici dokončenou soupravu rozhlasového vysílače o výkonu 20 kW přímo nabídla přípravu a jeho uvedení do provozu v budově VÚRT. V ranních hodinách následujícího dne měli za úkol připravit připojení vysílače na elektrickou síť, protože silnoproudý přívod rozvaděče byl pro tento účel ve výzkumném ústavu dostatečně dimenzován. Tento záměr se nepodařilo uskutečnit, protože objekt VÚRT byl již obsazen a hlavně tanků mířily na budovu. Nákladní vůz převážející vysílač na místo určení byl včas vrácen zpět do Tesly Hloubětín, žel na zpáteční cestě havaroval a vysílač byl poškozen.

Z iniciativy Ing. F. Kubíčka byl z ČVUT fakulty elektro od doc. Němečka vypůjčen rozhlasový vysílač o výkonu 5 kW. Po dohodě s panem F. Svejkovským a ve spolupráci s panem Přemyslem Čermákem zajistila ČST převoz vysílače a jeho umístění v dubbingovém studiu na Dobešce. Po námitkách majitelů okolních rodinných domků z možných zásahů dělostřelectva okupantů na vysílající objekt, byl vysílač přemístěn do prostoru skladů na Lhotce.

Na přepravu, instalaci a uvedení vysílače do provozního stavu se významně podíleli pracovníci VÚRT a ČST Ing. Vladimír Kroupa, Ing. Dušan Líška, Jozef Pačaj a Jaroslav Hamerle. Připravený rozhlasový vysílač na Lhotce se stálou pohotovostní službou nebyl v provozu využit, vyhledávání vhodných míst pro umístění vykrývacích vysílačů na vhodných místech v Praze bylo dnem 27. srpna ukončeno.