Televizní krize (2000) — Česká televize od roku 1993 — Historie — Vše o ČT — Česká televize

Česká televize od roku 1993

Česká televize od roku 1993

  • ČT v datech
  • Vznik České televize
  • Televizní krize a
    události po ní

Rada ČT se rozhodla rychle jednat a vyhlásila výběrové řízení s pouze týdenní lhůtou pro přihlášení uchazečů o funkci generálního ředitele ČT. Jediný den pak Radě stačil, aby z přihlášených 33 uchazečů zvolila novým generálním ředitelem České televize Jiřího Hodače. Volba proběhla 20. prosince a Jiří Hodač se stal generálním ředitelem s účinností od 22. prosince.

Část veřejnosti i zaměstnanců ČT považovala postup Rady za ukvapený a neodpovědný. V době mezi odvoláním Dušana Chmelíčka a volbou Jiřího Hodače vznikla například občanská iniciativa, která si zvolila jméno shodné s názvem nedávné konference o veřejnoprávní televizi (Česká televize - věc veřejná), a v petici vyzývala mimo jiné k odvolání Rady ČT. Ačkoliv se takovému hodnocení Rada bránila, nebylo její rozhodování prosto politických vlivů, ale v kontrastu s tím hájila Rada svou nezávislost a v podstatě se uzavírala diskusi s odbornou veřejností i zaměstnanci ČT. Česká televize se tak do určité míry stávala obětí křehké vnitropolitické rovnováhy, namísto aby její činnost a potřeby, včetně nominace nejvyššího vedení, byly posuzovány konsensuálně a především z odborných hledisek. V této situaci nominace osobnosti, považované částí veřejnosti i zaměstnanců ČT za příliš politicky profilovanou, do funkce generálního ředitele ČT a chvatnost jeho volby Radou, zapůsobila jako rozbuška a byla bezprostřední příčinou velké krize kolem České televize.

Skutečnost, že po necelém půlroce se měl vrátit do ČT Jiří Hodač, nyní ve funkci generálního ředitele, a především způsob jeho volby vyvolaly uvnitř ČT bouřlivou reakci zejména pracovníků zpravodajství, pro které byl Jiří Hodač nepřijatelný už jako ředitel zpravodajství (o důvodech se píše výše). Již v den volby 20. prosince zformovali Krizový výbor a o svých požadavcích informovali veřejnost ve zpravodajských relacích Večerník a Události.

Překotnost událostí dalších dnů neumožňuje na tomto místě probrat vše podstatné, ale spíše připomenout některé markantní momenty (zájemce o bližší studium věci může jako pramen použít například publikaci ČT "(Prvních) 10 let České televize").

Na půdě samotné České televize obě strany sporu nerespektovaly rámec zákonů. Revolta zaměstnanců, byť motivovaná obhajobou politické nezávislosti ČT, nebyla zřejmě v souladu se zákonem do doby, než získala statut stávky (tj. do1. ledna 2001). Metody, jimiž se Jiří Hodač snažil vynutit si respektování své funkce generálního ředitele a podporu - mezi nimiž bylo i přerušení vysílání ČT téměř na jeden den (27.-28.12.2000), šly rovněž za rámec zákonů. Odborníci se shodují v tom, že jak zpravodajství revoltujících zaměstnanců, tak i zpravodajství týmu Jany Bobošíkové, jmenované do funkce ředitelky zpravodajství Jiřím Hodačem, postrádalo vyváženost. Jako odporující zákonu byl někdy zpochybňován i politický klíč nominace Rady ČT, a odtud pak odvozována také nelegitimnost volby generálního ředitele takovouto Radou. Dodržování nebo nedodržování litery zákonů tou či onou stranou není tím kritériem, které by umožňovalo rozplést gordický uzel televizní krize.

O televizní krizi přelomu roků 2000 a 2001 není přesné hovořit jako o krizi České televize. Desetitisícová, možná stotisícová shromáždění občanů a stovky tisíc podpisů pod peticemi není možné označovat prostě jen za výsledek nějakých mediálních manipulací. Také jednání na parlamentní půdě, kam se řešení situace posléze přeneslo, mělo všechny známky jednání krizového. I když v prvních týdnech roku 2001 akutní stádium televizní krize pominulo a situace se od té doby v mnohém změnila, řada tehdejších problémů v určité podobě trvá, stejně jako křehký poměr sil na vnitropolitické scéně. Hodnocení televizní krize tedy není zatím možné uzavřít.

Generální ředitel Jiří Hodač utrpěl4. ledna 2001 celkový kolaps a k výkonu funkce se již nevrátil. 11. ledna ze zdravotních důvodů na funkci rezignoval. Jedním z výsledků jeho krátkého neúspěšného působení v čele ČT byl také odchod nebo odvolání řady členů vedení ČT. V době nemoci Jiřího Hodače jej zastupovala Věra Valterová - až do potvrzení rezignace generálního ředitele Poslaneckou sněmovnou9. února.

O krizové situaci několikrát mimořádně jednala Poslanecká sněmovna i Senát. Na jednání v noci z 12. na 13. ledna Poslanecká sněmovna odvolala Radu ČT a schválila výrazné změny v zákoně o České televizi. Po nesouhlasu Senátu s většinou ustanovení novely zákona Poslanecká sněmovna její znění znovu projednala 23. ledna a potvrdila ho. V tentýž den zákon podepsal prezident republiky a vydáním ve Sbírce zákonů o dva dny později vstoupil v platnost. Novelizovaný zákon mj. umožnil Poslanecké sněmovně neprodleně zvolit prozatímního ředitele a změnil kritizovanou proceduru volby Rady ČT.