Historie archivu — Archiv a programové fondy ČT — Vše o ČT — Česká televize

Archiv a programové fondy ČT

APF ČT

  • pracoviště archivu
  • archivní fondy
  • historie a projekty archivu
  • badatelský řád

Historie archivu

Ačkoli některé audiovizuální pořady a záznamy a spisové materiály byly v Československé televizi ukládány už od okamžiku jejího formálního oddělení od Československého rozhlasu, televizní archiv vznikl teprve v průběhu první poloviny 60. let. Podle rozhodnutí ústředního ředitele Československé televize platného od července 1962 byl náměstku pro ekonomiku a správu podřízen odbor „archivy a dokumentace“, jehož součástí byl filmový archiv, obrazový archiv, archiv programových textů, zvukový archiv, vnitropodnikový archiv, studijní knihovna a dokumentace. Coby samostatná instituce byl archiv založen teprve reorganizací v dubnu 1965. V té době měl ve své správě některé programové fondy (scénáře, noty, fotografie a negativy, scénografické materiály a technické fondy související s výstavbou televizních studií). V červenci 1968 byl odbor APF opět rozdělen na ústřední archiv a programové fondy, v dubnu 1971 byla tato oddělení znovu spojena do jednoho útvaru.

Odbor APF na počátku 70. let sestával z oddělení filmotéky, fonotéky a později také videotéky, dále informačního střediska a fotodokumentace (vedoucím informačního střediska byl Dr. František Lukeš) a Ústředního archivu (de facto podnikového spisového archivu). Úkolem Ústředního archivu bylo shromažďovat, zpracovávat a postupně zpřístupňovat soubory písemností z činnosti ČST, tedy agendu ústředního ředitele a řídících složek, redakcí a odborných oddělení a také správních, hospodářských a technických složek. Teprve na přelomu 60. a 70. vznikly první celkové inventáře tehdejšího spisového fondu. Filmotéka v rámci odboru APF spadala do oddělení programových materiálů ČST, které vytvářelo systematický katalog audiovizuálních sbírek.

Ačkoli archivní zákon č. 97/1974 ustanovil archiv ČST archivem zvláštního významu, v praxi se archiv i nadále potýkal s objemově i technicky nevyhovujícími depozitáři. V 60. a 70. letech byly archivní fondy umístěny na asi více než deseti různých místech, mezi nimiž nechyběl například bývalý vojenský objekt v Pařezí u Cerhonic, zámeček v Církvicích, sklep domu ve Vinohradské ulici, sál hostince v Dolních Počernicích nebo evangelický kostel v obci Kšely. V září 1977 byl archiv ČST přestěhován z Lhoty u Kamenných Žehrovic do depozitáře v někdejším mlýně v Hrádku u Vlašimi. Práci archivářů rovněž komplikovala skutečnost, že až do 70. let v ČST nebyl zaveden spisový řád a nebyl tedy zajištěn systém pořádání písemností u původců, ani jejich předávání do spisovny.

Podle analýzy zpracované v roce 1983 bylo součástí ÚAPF vedle programově provozního referátu, odbavovacího štábu, informačního střediska, videotéky, filmotéky, fonotéky, Ústředního archivu také samostatné oddělení pro počítačové zpracování programových fondů.

Od 90. let využíval archiv v rostoucí míře informačních technologií, zejména pak počítačových databází ISIS a ArchivRZ, v současné době pak především systémů PROVYS, Ardome a dalších. V 90. letech byly všechny archiválie spisového archivu Televizního studia Praha konečně soustředěny v depozitářích objektu na Kavčích horách.

Podle zákona 499/2004 Sb. je archiv České televize zařazen mezi specializované archivy. Je organizační součástí všech tří studií – TS Praha, Brno a Ostrava. Po povodni, která v roce 1997 vážně poškodila archiválie v depozitáři APF Ostrava v Přívoze, byly zachráněné ostravské filmové materiály přemístěny do filmových skladů na Kavčích horách. Zde je také umístěna podstatná část brněnských filmových pásů. Součástí APF se v roce 2013 po mnoha letech opět stal Fotoarchiv.

APF v současné době primárně zajišťuje správu všech audiovizuálních záznamů včetně jejich technické přípravy a distribuce na záznamová, střihací, digitalizační a vysílací pracoviště. Současně dokumentuje část starších audiovizuálních pořadů a záznamů a zvukových snímků a přejímá a katalogizuje písemnosti. Archiv poskytuje rešerše a informační servis široké škále uživatelů – od režisérů, scenáristů, dramaturgů a produkčních, kteří se podílejí na vlastní výrobě České televize, až po externí badatele, kteří do televize přicházejí studovat na základě archivního zákona. Hlavní výzvu pro dnešní televizní archiváře představuje proces digitalizace, který už je denní realitou u audiovizuálních, obrazových i zvukových záznamů, který se však bude muset rozšířit také do oblasti archivace písemností (ať už spisů digitálně vzniklých, nebo archiválií převedených do elektronické podoby).

Ředitelé archivu

Funkce faktického vedoucího archivu se v organizační struktuře Československé/České televize několikrát měnila a přejmenovávala. Vedoucím oddělení programových fondů byl v období 60. let Josef Zavřel. Od druhé poloviny 60. let do roku 1974 zastával funkci vedoucího odboru APF prof. Bohumil Kut. (Vedoucím Archivu a dokumentace Slovenské televize byl v té době Ferdinand Brehovský.) Od roku 1974 byla zřízena funkce vedoucího Ústředního archivu a programových fondů (ÚAPF), do níž byl jmenován Karel Kohout (bývalý ústřední ředitel Československé televize v letech 1953–1958 a na přelomu 60. a 70. náměstek ústředního ředitele ČST). Bohumil Kut v té době působil jako jeho zástupce. V letech 1983–1985 byl vedoucím ÚAPF Jan Šumavský, bývalý pracovník Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda. Od poloviny 80. let do roku 1990 působil ve funkci vedoucího ÚAPF scénárista a bývalý zpravodaj ČST ve Francii Karel Valtera. V letech 1990–2013 byl vedoucím APF Vít Charous, který předtím během 80. let vedl Ústřední archiv (součást ÚAPF). Od 1. 6. 2013 stojí v čele Archivu a programových fondů ČT Irena Wintrová, která je současně projektovou manažerkou digitalizace APF.