Tiskové zprávy, archiv novinek — Televizní studio Ostrava — Česká televize

První řada projektu Dovolená ve starých časech vynesla režisérce a scénáristce Zoře Cejnkové prestižní ocenění Eurovision Creative Forum Berlin za druhý nejlepší TV formát Evropy. Nyní na ČT1 můžete každou středu večer po deváté hodině sledovat sérii druhou s názvem Dovolená v éře páry. Tentokrát se účastníci přenesli do období na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Ve fiktivní parní manufaktuře Kohoutek osm týdnů pracovali, prožívali veškeré životní strasti továrních dělníků z doby krátce před vznikem samostatného Československa.

První řada projektu se odehrávala v protektorátu, proč jste tentokrát vybrali období 19. století, čím je pro vás zajímavé?

Období průmyslové revoluce mě fascinuje. Obrovské stroje, architektura, pozitivismus doby – lidé věřili, že technika zmůže všechno, že na přelomu tisíciletí už nebude co objevovat, vše bude vynalezeno. Obdivuji Julie Verna, vyrůstala jsem na filmech Karla Zemana. Navíc přelom 19. a 20. století byl pro náš národ hodně důležitý, zhruba v těchto letech Češi tzv. „dospěli“. Konečně jsme byli připraveni převzít odpovědnost sami za sebe, což se nakonec v roce 1918 stalo. Hlavně jsem ale chtěla natočit něco hodně odlišného od doby protektorátu, abychom divákovi ukázali rozdílnou morálku, jiné vnímání světa.

V čem bylo podle vás 19. století nejtěžší?

Málokdo z našeho století si ho dovede představit. Vznikají sice filmy znázorňující reálný život té doby, ale většina z nich ukazuje krásně vypadající život průmyslníků, bohatých šlechticů, králů a královen. Vedle nich ale existoval i svět obyčejných pracujících. Hodně lidí se v té době stěhovalo za prací právě do fabrik. Jejich život byl náročný, nuzný, bez jakýchkoliv „záchranných sítí“, na které jsme dnes zvyklí – nebyly sociální dávky, podpora v nezaměstnanosti, podpora na stáří. Život byl v tomto směru opravdu ostrý.

Jak jste vybírali účastníky?

Castingem, který trval asi půl roku. Účastníkům jsem na něm zdůrazňovala, že to bude úplně jiné než Dovolená v protektorátu - nesmírně náročné jak psychicky, tak i fyzicky.

Dovolené v protektorátu se účastnila jedna rodina, proč jste se tentokrát rozhodli pro tři pětičlenné skupiny?

U protektorátu bylo principem sledovat, jak odlišně budou vnímat danou dobu různé generace. Tady nám šlo o něco jiného – snažili jsme se postihnout rozdílnost tehdejších životních možností. Na přelomu 19. a 20. století byla společnost rozdělena do mnoha různých vrstev, které se mezi sebou nemíchaly. To platilo i o dělnících – byli nejlepší (elita), pak běžní a nakonec pomocní. Mezi ně patřily i nejhůře placené skupiny: ženy a děti. Nestejnost příjmů jednotlivých tříd obyvatelstva jsme zakomponovali i do Dovolené v éře páry, dělníkům jsme dávali různě vysokou výplatu dle jejich výkonnosti. Proto tři družstva – tři pohledy na svět – tři výdělky. Navíc každá skupina pocházela z jiné části republiky, odlišné sociální vrstvy. Byli to lidé s různou zkušeností, psychikou a přístupem k životu. Nikdo z nich ale nebyl zvyklý na těžkou práci v kovovýrobě.

Splnili nakonec tito lidé vaše tvůrčí očekávání?

Oni ho nejen splnili, ale předčili. Byli moc šikovní! Když jsme společně s mistry připravovali pro účastníky pracovní úkoly, nevěděli jsme, co vše si můžeme dovolit – jak moc složité mají úkoly být. Odhadovat, zda budou vybraní lidé zruční, nešlo. Nakonec byli obratní všichni. Moc se toho naučili. V osmém díle mistři dokonce s nadsázkou říkají, že kdyby v továrně zůstali ještě další dva měsíce, mohli by dát většině z nich výuční list.

Jak moc podle vás účastníci ztratili kontakt se současností a vžili se do 19. století?

Samozřejmě vnímali, že jsou současní lidé zasazeni do minulosti. Své jméno a historii nezapomněli. Jakmile ale začali řešit problémy tehdejší doby – peníze, jídlo, práci – napojili se přirozeně na uvažování našich předků. Začali jednat stejně, jako oni.

Překvapily vás nějaké situace?

Velkým překvapením pro mě bylo, jak citlivě a vážně brali otázku volebního práva. První všeobecné volby proběhly v roce 1897, volit však směli pouze muži nad 24 let. Byla to tehdy obrovská přelomová věc. V Dovolené v éře páry proběhnou volby v díle šestém a naši protagonisté se doslova „poperou“ o to, kdo by měl být jejich vítězem. Proti sobě se totiž postaví dvě postavy, které účastníci moc dobře znají. Rovněž mě ale ohromilo, jak intenzivně aktéři chápali problémy spojené s češstvím v rámci Rakousko-Uherska. Velice osobně například vnímali, že čeština nebyla rovnoprávná úřední řeč.

Jak často jste museli se štábem improvizovat a reagovat na nenadálé události?

Každý druhý den. Existoval sice přesně daný scénář, ale pro dělníky neplatil, ti na jednotlivé události reagovali aktuálně, dle svého rozumu. Z minuty na minutu jsme pak se štábem museli vymýšlet, co uděláme.

Co kromě množství a náročnosti manuální práce bylo pro účastníky obtížné?

Zejména ženy se zpočátku nemohly vyrovnat s oblečením. Musely totiž pracovat v dlouhé sukni, navíc neměly dnešní spodní prádlo, ani podprsenky. Všem ale jednoznačně vadila ztráta soukromí a nedostatek volného času.

Jak dlouho jste druhou řadu připravovala?

Něco přes dva roky. Hodně času zabralo hledání lokace. Projeli jsme celou republiku, abychom našli vhodnou fabričku, která nebyla zrenovovaná a která se nacházela mimo městskou aglomeraci. Nakonec jsme objevili udržovanou továrnu v Žamberku - Muzeum starých strojů a technologií. Velký dík patří jejím zaměstnancům, kteří přišli na způsob, jak lokaci adaptovat pro naše potřeby. Zprovoznili celou řadu unikátních strojů, na kterých naši účastníci pracovali. Po skončení natáčení jsem věděla, že mě čeká obrovská práce ve střižně, což se potvrdilo, jelikož střih nakonec trval bezmála celý rok.

Dovolenou v éře páry můžete sledovat každou středu večer po deváté hodině na ČT1. Pořad připravila TPS Lenky Polákové.