Tiskové zprávy, archiv novinek — Televizní studio Ostrava — Česká televize

Zachránil více lidí než sir Nicolas Winton a přibližně tolik, co Oskar Schindler. Přesto ho takřka nikdo nezná. Neuvěřitelný a přitom skutečný příběh Antonína Kaliny, kterému za svůj život vděčí přes tisíc vězňů koncentračního pekla zvaného Buchenwald, odkrývá novinář a spisovatel Stanislav Motl v novém dokumentu České televize. Děti Antonína Kaliny v režii Pavla Dražana připravila Tvůrčí producentská skupina Lenky Polákové.

V mrazivém větru a v minus dvaceti pochodoval tři dny. Pak nastoupil do vlaku. Ve vagonu bylo metr sněhu a tolik lidí, že se dalo stěží stát. Do Buchenwaldu dorazil tehdy dvanáctiletý Naftali Duro Fürst vyčerpaný a nemocný. Další pochod by znamenal jistou smrt. Z jejího chřtánu ho vytrhl Antonín Kalina. „Řekl, pojď s námi a já zařídím, že i bratr přejde k nám do bloku,“ vzpomíná v dokumentu Naftali Duro Fürst.

Antonín Kalina všechny děti ukrýval v bloku č. 66. Jejich židovská jména měnil na árijská. Před kontrolními návštěvami Němců je chránil nápis „tyfus“ na dveřích a před vyhladověním dospělí zajatci, kteří se s nimi dělili o jídlo. Rafinovaných úskoků a lstí vůči věznitelům používal Kalina nepřeberně. „Ani Schindler, ani Winton na rozdíl od Kaliny nenasazovali při zachraňování dětí svůj život. Antonín Kalina chodil s kůží na trh každý den. Sám byl vězněm. Navíc v koncentračním táboře, kde měl každý co dělat, aby zachránil sám sebe, natož někoho druhého. Navzdory tomu zařídil, aby přežila tisícovka dětí,“ říká kreativní producentka Lenka Poláková.

Antonín Kalina se narodil v chudinské čtvrti Třebíče, měl dalších devět sourozenců a odjakživa pro strach uděláno. Byl nepřehlédnutelný živel a rebel. Slyšet o něm bylo už na sklonku 30. let. „Jenom v roce 1935 bylo na Antonína Kalinu podáno na 38 žalob. Hlavně za svolávání nepovolených shromáždění. Několikrát se ocitl ve vězení,“ zjistil o něm Stanislav Motl. Jako politický vězeň se tak do koncentračního táboru dostal jako jeden z prvních, už v roce 1939. „Když začaly přicházet transporty z východu, Antonín Kalina si všiml, že v každém z vlaků je vždy dvacet až padesát dětí. Zkušený vězeň dobře věděl, že pokud děti zůstanou bez pomoci – nemají žádnou šanci,“ Stanislav Motl dodává.

Většina z těchto dětí viděla umírat své rodiče. Všechny působily staře a tvářily se pořád vážně, smát se totiž už zapomněly. Když dospěly, samy na Antonína Kalinu upozornily. „Ti, co za svůj život vděčí Antonínu Kalinovi, jsou dnes roztroušeni po celém světě. A jsou mezi nimi skutečně významné osobnosti, dokonce dva nositelé Nobelovy ceny: Elie Wiesel za mír a Imre Kertész za literaturu,“ říká dramaturg Martin Červenka. Možná to bylo jeho nebývalou skromností, možná dobou, v každém případě se Kalinovi zaslouženého uznání dostalo až posmrtně. Státní vyznamenání v podobě Medaile za zásluhy a titul Spravedlivý mezi národy náležející lidem nežidovského původu, kteří chránili Židy během druhé světové války. O třebíčském rodáku vydal v roce 2013 publicista Stanislav Motl knihu, vypátral jak zachráněné lidi, tak i jeho příbuzné. Spolu s nimi na dokumentárním snímku spolupracoval. Natáčelo se u nás, na Slovensku, v Německu i v Izraeli.

S Antonínem Kalinou existuje videozáznam, který s ním v roce 1988 pořídily dvě americké publicistky. Díky filmu Děti Antonína Kaliny teď není třeba jet ho zhlédnout až do Muzea Holocaustu ve Washingtonu, stačí si v úterý 24. 1. ve 20:55 naladit program ČT2.