Labyrint II

Historie studia v ukázkách — Historie — Televizní studio Ostrava — Česká televize

Televizní studio Ostrava

Jak jsme začínali

Na samém začátku vysílalo ostravské televizní studio pouze živě, neexistují tedy žádné archivní materiály z té doby. Vzpomínky na televizní „pravěk“ mohou ale předat nám ostatním ti, kteří byli jeho aktivní součástí.

Počátky publicistiky

Na přelomu padesátých a šedesátých let se výrazně profilovala televizní publicistika. Významné místo ve vysílání a zároveň nebývalou popularitu u diváků měly od roku 1962 Ostravské vteřiny. Později také první investigativní cyklus nazvaný Negordické uzly, z něhož pochází ukázka. V letech 1968–1970 na ně navázala série nazvaná Obžalovaná je lhostejnost. Už v té době se hovořilo o „ostravské publicistické škole“, dodnes má žánr publicistiky a dokumentu velmi vysoký kredit.

Lovy beze zbraní

Jednou z vlajkových lodí ostravského studia byl publicistický pořad spojený s besedou ve studiu a s ukázkami prozaické a výtvarné tvorby zaměřený na přírodní tematiku. Vysílal se od roku 1961, s přestávkami a obměnami pak až do osmdesátých let. Pořad je spojen se jménem scenáristy Jaroslava Müllera, spisovatele Jaromíra Tomečka, režiséra Františka Mudry, kameramana Heřmana Ohnheisera a řady dalších. Tváří Lovů beze zbraní se na dlouhá léta stal herec Luděk Eliáš. V letech 1973–74 na ně navázal další podobně zaměřený pořad nazvaný Po loveckých stezkách. Který tentokrát nestavěl na živém dialogu účinkujících, ale více se zaměřoval na obrazové zachycení života v přírodě.

Picassiáda

Zprostředkovat zážitek ze soudobé vážné hudby není pro televizi nikdy úplně snadné. Jeden z dávných tvůrčích počinů ostravských tvůrců je zmiňován dodnes s velkou úctou jako příklad multižánrového propojení výtarné, hudební a taneční tvorby. V roce 1962 byla natočena Picassiáda, pro niž hlavním inspiračním podnětem byly kresby Pabla Picassa, které propojeny s hudbou skladatele Karla Kupky vytvořily rámec pro taneční improvizace v choreografii Pavla Šmoka.

Když opereta na obrazovce kralovala

Ostravské studio Československé televize bylo mezi diváky oblíbené i díky lehkonohému žánru operety. Pořady, ve kterých měl hlavní slovo dirigent Vladimír Brázda a jeho klavírní improvizace, přitahovaly svou bezprostředností, živým zaujetím, bezednými znalostmi hlavního aktéra a zcela určitě také neopakovatelností přímého přenosu. Tehdy se na dlouhá léta jeho parťákem a také režisérem většiny budoucích hudebních pořadů stal Zdeněk Havlíček. S operetní nostalgií připomeňme pořady Skříňka s líčidly (1964–1966), Země úsměvů a snů (1970–1972) nebo Melodie vzpomínek (1973–1975).

Televizní písničky

Když v šedesátých letech vznikaly první televizní písničky, nikdo netušil, že se stanou předvojem budoucích videoklipů. V ostravském televizním (ale i rozhlasovém) studiu získali první ostruhy muzikanti a zpěváci, kteří pak zazářili v žánru populární hudby. Připomeňme si jména Pavel Novák, Hana Zagorová, Marie Rottrová, Věra Špinarová, Petr Němec a další. Jednou z nejstarších písniček je Ostravská ulice v podání Ljuby Hermanové, mezi ty unikátní patří záznam vystoupení Karla Kryla v pořadu Televizní krajánek z r. 1969. Připojujeme ještě také ukázku (dnes už historickou) s Věrou Špinarovou nebo s Vladimírem Mišíkem.

Pořady o zdraví

V sedmdesátých letech se jednou z nejpopulárnějších tváří obrazovky nestal herec nebo zpěvák, ale lékař z Ostravy – byl jím endokrinolog Rajko Doleček. Přišel s novými tématy o zdravém životním stylu, o boji s obezitou, o nebezpečí civilizačních chorob (rakovinu nevyjímaje) a o dalších „moderních“ strašácích. Na jeho pořady navázaly později další a dodnes se problematika komplexního, zdravého a zodpovědného přístupu k vlastnímu životu promítá do magazínů o volném čase, zdravém stravování i bydlení.

Jaroslav Dietl a Ostrava

Dnes bychom řekli, že na obrazovku v rámci původní hrané tvorby patří především televizní seriály. Historie televizního vysílání u nás potvrzuje, že seriál se stával oblíbeným žánrem postupně a že největším průkopníkem v tomto oboru byl Jaroslav Dietl. Poté, co mu normalizační zákazy v Praze znemožnily tvůrčí činnost, etabloval se v Ostravě scénáři k zábavným a soutěžním pořadům a posléze také k seriálům. Největší a dodnes zmiňovanou popularitu sklidil Dispečer a děvčátko z kolonie (1971–72) o svérázném kapelníkovi hornické dechovky a později také Velké sedlo (1978) o výstavbě velkého vodního díla a lidech kolem něj.

Sportovní zpravodajství

V době, kdy má Česká televize svůj vlastní sportovní kanál, je těžko vylíčit, za jak skromných podmínek se na konci padesátých let uplatňovali první sportovní redaktoři. Průkopníkem v tomto ohledu byl první ostravský sporťák Ctirad Fuksík, který nastoupil do zpravodajství v roce 1959. Sport v převážně industriálním regionu sehrával vždy významnou roli a řada zvučných jmen fotbalistů, zápasníků, vzpěračů, tenistů, atletů, lyžařů, hokejistů, gymnastů a dalších zní napříč historií významným tónem i díky těm, které odchovala původní Redakce tělovýchovy a motorismu.

Kdybys tak náhodou měl pocit, že jsi sám…

Svébytný žánr seriálu pro děti a mládež se v ostravské dramaturgii uplatnil v podobě příběhu malého kluka, který se shodou okolností sblíží se zemitým hajným Horynou. Jeho prostřednictvím pak poznává přírodu a seznamuje se s řadou zajímavých lidí i osudů. V hlavních rolích viděli diváci populárního slovenského herce Vlado Müllera a Martina Čížka, který dnes už na své dětské herectví jen s úsměvem vzpomíná. Přátelé zeleného údolí (1981–82) se dodnes reprizují. Předznamenali i jiné televizní seriály, které stejně jako kdysi, oproti původnímu určení pro děti a mládež nakonec sledovaly celé rodiny.

Divadélko pod věží

Přátelská setkání doprovázená dobrou náladou a populární muzikou – to byla v letech 1981–87 základní charakteristika zábavného pořadu, který uváděla Marie Rottrová. Známé kavárně v budově ostravské Nové radnice, kde se natáčel, se podle něj dodnes říká Divadélko pod věží. O tom, že tato noblesní zábava má stále své diváky, svědčí i to, že jej programová dramaturgie čas od času znovu zařazuje do vysílání. Připomeňme si jej ukázkou z dílu, ve kterém se poprvé před kamerou představil Jaromír Nohavica.

Hry a soutěže

Od samého počátku vysílání byly součástí programu také soutěže, které zvaly před kameru hravé diváky. Ze začátku se vysílaly na živo, později se předtáčely. Vylidňovaly ulice a díky konkrétním úkolům (jako bylo například zhasínání světel v bytech v určenou dobu nebo shromáždění co největšího množství papírového sběru ve studiu) často prověřily pohotovost televizní produkce. V letech 1956–58 patřilo k takovým soutěžím Hádej, hádej, hadači.

Soutěžní pořady slavily boom na konci sedmdesátých let. Mezi takové patřila v letech 1979–82 soutěž ANO–NE, která do studia zvala sběratele kuriozit. Na ni v letech 1984–85 navázala jiná, která prověřovala zeměpisné a přírodovědné znalosti a kterou si pamatujeme pod názvem Větrná růžice. Pohotovost a orientovanost ve vlastivědných faktech prověřovala v letech 1985–87 soutěž s názvem Všechno za minutu.

Kavárnička dříve narozených

Za spolupráce dramaturga Karla Spurného s Ondřejem Suchým vznikl pořad Kavárnička dříve narozených. Od roku 1985 se v něm v průběhu následujících deseti let vystřídalo na 200 účinkujících. Byly to většinou hvězdy filmového plátna a hudebních scén, které svým vystoupením i vzpomínkami připomněly dobu starých grotesek, filmů, hudebních divadel i kabaretů. Z celé té dlouhé řádky jmen připomeňme alespoň některá: Ljuba Hermanová, Hana Vítová, Stella Zázvorková, Svatopluk Beneš, Josef Bek, Zdenka Sulanová, Standa Procházka, Jiří Sovák, Raoul Schránil, Marie Rosůlková, Jaroslav Štercl, Antonín „strýček“ Jedlička, Vlasta Fabiánová, Zdeněk Dítě, Karel Effa, František Dibarbora, Stella Májová, Gustav Nezval, Zdeněk Podskalský a další. Kavárničky se dodnes ve vysílání ČT reprizují.

Můj táta byl, Bakaláři a další

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se každou čtvrtou sobotu večer ve 20.00 vysílal padesátiminutový pořad Můj táta byl, který bychom mohli označit za předchůdce dnešních talk-show. Dramaturgem a zároveň moderátorem byl Michal Najbrt, který si do studia zval rodiny, v nichž se z generace na generaci dědí nějaká profese. Atraktivní byli samozřejmě kumštýři – herecké dynastie, muzikanti, zpěváci nebo výtvarníci, o nic méně se ovšem divákům nelíbili i mistři různých řemesel nebo třeba vědci či lékaři. Michal Najbrt byl ale i duší ostravské série Bakalářů, psal scénáře pro televizní soutěže (naposledy to byla Hodina pravdy), dokumenty (Zpráva z černé díry) a hranou tvorbu (dnešní diváci si určitě pamatují např. Konto separato).

Inspirace regionálními spisovateli

Málokterý umělecký žánr v ostravské televizi získal na konci sedmdesátých let a v letech osmdesátých u diváků takovou oblibu jako televizní dramatické seriály. Zásluhu na tom měli dramaturg Karel Wojnar, scenárista Otto Zelenka, kameraman Jaromír Zaoral a režisér Alois Müller. Na ně později navázali dramaturgyně Šárka Kosková a režisér Otakar Kosek. Připomeňme alespoň některé z dodnes reprizovaných titulů: podle Anny Marie Tilschové byly natočeny Haldy (poprvé se vysílal v r. 1978), podle literární předlohy Vojtěcha Martínka vznikl Kamenný řád (1976), Stavy rachotí (1982) a Černá země (1984). Podle románu Karla Houby byla natočena čtyřdílná inscenace Postel s nebesy (1984). Jakkoliv jde o realizaci televizního scénáře Jiřího Křenka, ne o adaptaci literárního díla, zařazujeme mezi tyto seriály i populární sérii Bez ženské a bez tabáku (1980), která je rovněž příkladem typicky ostravské televizní dramatiky své doby.

Bludiště

Odvahu, fantazii, vědomosti, ale i kus štěstí a obchodního talentu vyžaduje od soutěžních družstev napínavá hra. Pro děti, které navštěvují druhý stupeň základních škol, ji vysíláme od roku 1997. V této dynamické, vědomostní a zábavné soutěži, v níž dvě soupeřící soutěžní družstva ve třech kolech prokazují své znalosti, se osvědčí také šikovnost, obratnost a smysl pro humor v recesistických a akčních disciplínách. Cílem je vyluštění tajenky. V prvním kole mohou soutěžící získat nápovědní písmena, ve druhém luští tajenku a ve třetím zápolí o ceny. Moderuje Roman Pastorek..

Stránky pořadu

Medúza

Pořad vznikl v Ostravě už v roce 1992 jako písničkový automat. Poté byl nějakou dobu součástí magazínu Mini-Maxi. V roce 1997 se Medúza stala opět samostatným hudebním magazínem s hitparádou, vůbec prvním v zemi, který se vysílal živě. Od roku 1999 do 2009 prošla Medúza dalšími obsahovými i formálními proměnami, několikrát se změnil i výtvarný design pořadu. Jejími oblíbenými moderátory v té době byli Richard Krajčo a Aleš Juchelka. Dosud poslední proměnu zažila v roce 2010 s příchodem nové moderátorky Kláry Vytiskové. A že to rozhodně není naposled, co se Medúza představila v novém, se brzy sami přesvědčíte.

Stránky pořadu

Na stopě

Ve spolupráci s Policií ČR vzniká pátrací relace Na stopě. Vysíláme ji jedenkrát týdně od roku 2000 dodnes. Po celou dobu je jejím moderátorem Roman Svoboda. Ještě nikdy se nestalo, aby z nějakého důvodu ve studiu chyběl.

Stránky pořadu