Tiskové zprávy — Televizní studio Brno — Česká televize

Afghánec Safa Hassani žije v České republice už 10 let. Uznávaný lékař sem uprchl poté, co jen zázrakem vyvázl ze zajetí Talibanem. S manželkou, maminkou a čtyřmi dětmi se usadil na Moravě. Jsou praktikující muslimové. Safa pracuje jako dětský psychiatr a přijal nabídku stát se jednou z tváří nového televizního cyklu. Spolu s ním sledovali dokumentaristé Michaela Rozbrojová, Petr Kotrla, Luisa Divišová, Jan Hubáček a Josef Fišer po dobu jednoho roku další tři rodiny ze zcela odlišných kultur vyznávajících kromě islámu buddhismus, křesťanství a hinduismus. Uprchlická krize rozpoutala kromě množství vášní také diskusi o tom, zda a jak jsou Češi tolerantní či xenofobní, a zda je multikulturní společnost požadavkem nebo strašákem dneška. „Našim dokumentem chceme otupit ostří debat o cizincích a přinést individuální pohled na konkrétní lidi, kteří u nás žijí svoje obyčejné životy,“ říká dramaturgyně Martina Burešová. Zdůrazňuje, že autoři chtějí především informovat. „Tolerance bez znalostí totiž bývá slepá a naopak bez pochopení druhého se cesta k jeho odlišnosti hledá těžko,“ dodává dramaturgyně. Kromě Afghánce dále tvůrci cyklu nahlédli do všedních i svátečních dnů zpravidla dvougeneračních rodin Vietnamců, Inda a Angličanky. Sledovali jejich rodinný a společenský život, soužití s přáteli, ať už s cizinci nebo Čechy. Zajímalo je, jak si udržují vlastní identitu, jak se přizpůsobují českému prostředí, jaká rizika s sebou nese integrace do cizí společnosti a nakolik jim víra a odlišný pohled na svět komplikuje sžívání se s jinou kulturou. „Naší snahou je také přimět diváky k zamyšlení se nad vlastními kořeny, hodnotami a tradicemi,“ zamýšlí se autor námětu Josef Fišer a zastává názor, že imigranti naši kulturu často vnímají mnohem intenzivněji než někteří Češi. Hlavní postavy dokumentu: Vivek Ojha - původem Ind z oblasti Rajastánu žije v Česku už téměř čtyřicet let. Kdysi sem přijel studovat jadernou fyziku, našel si zde ženu a rozhodl se zůstat. Jako předseda České hinduistické společnosti dlouhodobě usiluje o vybudování chrámu, který by kromě modliteb mohl sloužit i lidem v nouzi nebo charitativním účelům. I když se živí podnikáním, nezapomíná na svůj brahmánský, tedy kněžský, původ. Věnuje se ajurvédě a józe a samozřejmě svým čtyřem synům. Ailsa Randall - pochází z Anglie, v Česku žije sedmnáct let. Od roku 2008 učí na Katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Vyrůstala v baptistickém sboru v Anglii, v Brně pravidelně navštěvuje mezinárodní křesťanské společenství BICF. S manželem Jiřím mají dvě děti, které vychovávají bilingválně a taky ve víře. Zvyky z rodné země si přinesla s sebou a snaží se je dětem předávat. Zároveň se ale snaží být citlivá vůči naší kultuře. Ve volném čase hraje na klavír a saxofon a snaží se skrz různé charitativní aktivity pomáhat lidem, kteří to potřebují. Phuong Jarda Nguyen - pochází z Vietnamu, v Česku žije dvaadvacet let. Vystudoval zde vysokou školu a se svojí ženou a ročním synem se usadil v Praze. Slaví vietnamský Nový rok a české Vánoce i Velikonoce. Stejně tak vaří jak vietnamská, tak i česká jídla a doma mluví společně oběma jazyky. Během studií se snažil zapojit do aktivit týkajících se integrace Vietnamců do české společnosti. Stejně jako většina Vietnamců mají i oni doma budhistický oltář k uctívání předků. Manh Tuan Nguyen Protože „Jarda“ nemohl z rodinných důvodů v natáčení pokračovat, do svého života nás vpustil Tuan. Narodil se ve Vietnamu a do Česka se přestěhoval po roce 2000 díky tatínkovi, který zde pracoval už před revolucí. Studoval české gymnázium, brněnskou VUT a pak odjel na zkušenou u sushi mistra v Německu. Donedávna žil s rodiči, manželkou a dcerkou v rodinném domku v Břeclavi. Pracoval ve stylové brněnské vietnamské restauraci jako číšník a sushi specialista. Teď ho čeká stěhování do Prahy, kde společně se svou sestrou plánuje otevřít vlastní vietnamskou restauraci. Safa Hassani Pochází z Afghánistánu, kde pracoval jako lékař projektu brněnské neziskovky Podané ruce. Byl uznávaným psychiatrem a majitelem několika soukromých klinik. Po únosu Talibánci a stupňujících se hrozbách, že zabijí jeho i celou rodinu, se rozhodl s pomocí Sdružení Podané ruce v roce 2007 přicestovat s rodinou do České republiky. Pracuje jako dětský psychiatr a jeho děti mluví plynně česky. Jsou praktikující muslimové, pokud to okolnosti umožňují, modlí se v pravidelnou dobu. Nepijí alkohol, nejedí vepřové maso a dodržují Ramadán, ale nebrání se ani českým svátkům a tradicím.