ČTsport

ČTsport
pondělí 24. července 2017 Kristýna

Jaroslav Holík: Do hokeje se promítá to, jaká je doba

Velikost textu:

Praha – Jaroslav Holík, bývalý vynikající hokejový útočník a trenér, se domnívá, že ústup z čelných pozic, jaký zažívá reprezentační tým, je reálným obrazem stavu českého hokeje. Poměry v něm sám dlouhodobě kritizuje a má velké obavy, že změna k lepšímu je v nedohlednu. Hokej pak dává do úzké spojitosti se současnou dobou; mladí hráči v tuzemsku to podle jeho názoru mají až příliš jednoduché.

Jaroslav Holík
Jaroslav Holík

Jednasedmdesátiletého Holíka neuspokojivý výsledek na hrách nepřekvapil. "Řekl bych, že to odpovídá stavu našeho hokeje, to akorát novináři furt psali, že tam máme super hráče, legendy. Všichni pořád nadávají na (trenéra) Hadamczika, ale ten přece hraje s tím, co má, nezvýší kvalitu hráčů," řekl Holík. Nejvíce se mu zamlouvaly výkony hráčů, kteří by měli reprezentaci v příštích letech táhnout – Davida Krejčího či Jakuba Voráčka. "A také Paláta, když zrovna hrál," dodal Holík.

O možné síle týmu ho neutvrdila ani osmifinálová výhra nad Slovenskem. "To si říkáme my, že jsme porazili silný tým, ale já Slováky za silný tým nepovažuju," zdůraznil Holík. "Porazilo nás Švédsko i Švýcarsko, USA s Kanadou, to už je pak úplně někde jinde," doplnil Holík. Řešením pro něho není ani změna na postu reprezentačního trenéra. "Lojza (Hadamczik) by byl hloupý, kdyby to vzdal sám. Růžička měl tyhle samé hráče k dispozici ve Vancouveru, ale o čtyři roky mladší. A neuhrál taky nic," připomněl Holík.

Vše z jeho pohledu začíná u práce s mládeží. "V ničem jiném to nevidím. Stačí se podívat na Američany, jak tam práci s mladými zlepšili a teď už vyhrávají nebo hrají alespoň finále na všech mládežnických turnajích. My tady ale děláme hokej jinak. Pořád hrozně jemně, s protekcí. Vím, jak se dělá mládež v Americe a jak se dělá tady. Prostě tady jsme měkký," porovnával Holík.

"Tady to řídí rodiče a manažeři oddílů. Je tu často slyšet 'to my nebudeme dělat', protože manažeři a tatínkové to nedopustí. Tady si každej tatínek myslí, že jeho hráč je ten nejlepší a nemusí pro to dál už nic dělat a obětovat. Ale třeba můj vnuk v Americe se dostal na draftu do Red Deeru a musel se tam odstěhovat," porovnal. Připomněl i příklad Tomáše Plekance, jenž na svou šanci v NHL trpělivě čekal tři roky v AHL v Hamiltonu. "Osobně mám Tomáše hrozně rád. A asi není jen tak, když takový hráč řekne, že tím vším si člověk musí projít v zámoří, aby poznal, o čem to doopravdy je," řekl Holík.

"Když hraje junior někde venku, musí k tomu taky pořádně chodit do školy. Jak mi hlásil vnuk; přestože se vrátil ze zápasu ve čtyři ráno, hlídal si, abychom ho v půl osmé vzbudili a byl včas ve škole. Protože jinak by následně dva zápasy nehrál. Tady se k tomu řekne, že to nejde dělat dohromady," vysvětlil Holík. Z jeho pohledu to vše je možné kombinovat i v tuzemsku. "Dobře vím, že byla jiná doba, ale mám tři maturity, vysokou a hrál jsem vynikající hokej. A všechno to šlo," uzavřel.

Zdroj: ČTK

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.