Vítkové se zvedlo sebevědomí a bude dál bojovat s čistou hlavou
Soči - Páteční vytrvalostní závod byl pro biatlonistku Veroniku Vítkovou velkým povzbuzením. "Hned se na to lépe dívá," usmála se spokojená Vítková. V této sezoně Světového poháru měla dobré výsledky, vyhrála s kolegy týmovou štafetu, byla druhá ve sprintu a třetí v individuálním závodu. Jenže po příjezdu do Soči se trápila.
"Vůbec mi to neběží," říkala v tréninku i po závodech. Ve sprintu byla šestnáctá, ve stíhacím závodu dojela na 21. místě. "Dneska jsem ale od prvních metrů věděla, že to je dobré," divila se Vítková.
Zpočátku nechtěla přepálit tempo, hlídala se. Jenže na mezičase se k ní donesla informace, že jede stejně jako pozdější vítězka Darja Domračevová z Běloruska. "To jsem si říkala, jestli není něco špatně, jestli jsem nevyjela moc rychle, ale já jsem se fakt cítila mnohem líp než závody předtím," ujistila.
Důvod nezná. Zvykla si na nadmořskou výšku? "Nevím," zněla odpověď. Odpočinula si, aklimatizovala se? "Těžko říct," pokrčila rameny. Ani v tréninku prý nepřišly náznaky, že se forma vrací. "Nemám vysvětlení, snažila jsem se co nejvíc si odpočinout. Sice jsem dva dny sportovala, ale volnější to bylo," popisovala.
Vzhledem ke střelecké formě se pokusí zabojovat v závodě s hromadným startem
Ve sprintu jí došly síly, nyní jela o medaili. V polovině vedla, na poslední střeleckou položku přijela s nulou na kontě. Jenže přišla předposlední rána závodu - a vedle. "Věděla jsem, že jedu o medaili, tak jsem se na poslední položce snažila soustředit na to, abych na to nemyslela. Soustředila jsem se na každý výstřel, hlídala si to, bohužel jsem jednu chybičku udělala," podotkla.
Nadávala si? "Jo," přiznala. "Ta jedna rána zamrzí, mohla to být medaile, ale myslím si, že střeleckou formu tady mám a můžu ještě zabojovat v závodě s hromadným startem," konstatovala a jedním dechem dodala: "Já jsem jela do Soči s tím, že chci skončit do desátého místa, což se mi podařilo. Takže teď mám tak napůl splněno a můžu jít do dalších závodů s čistou hlavou."
