ČTsport

ČTsport
neděle 17. prosince 2017 Daniel

Kdo zapálí oheň? Ani děti nic nevěděly, prozradil Treťjak. Podlehl jen manželce

Velikost textu:

Soči – Byla to obrovská pocta. Ale o tom, že si ji legendární hokejový brankář zasloužil, nikdo nepochyboval. Olympijský oheň v Soči zažehl Vladislav Treťjak společně s krasobruslařkou Irinou Rodninovou. A přiznal, že si celou absolvovanou trasu předem šestkrát cvičně proběhl a dokonce nanečisto zapaloval oheň. Vše držel před samotným ceremoniálem v tajnosti. Jedinou výjimkou byla jeho žena.

Vladislav Treťjak
Vladislav Treťjak

"Jsem velmi rád, že jsem mohl jako reprezentant ledního hokeje zapálit olympijský oheň," řekl trojnásobný olympijský vítěz Treťjak. "Těší mě, že jsem mohl zastoupit a představit výborné hráče své generace. Z období, ve kterém jsme vyhráli osmkrát olympijské hry. Pro mě to byla velká čest. Hodně jsem se na to připravoval. Trasu jsem si šestkrát proběhl, zkusil jsem si oheň nanečisto zapálit. Byla to velká zodpovědnost, tak trochu za celý tým."

Tajemství o tom, kdo ponese olympijskou pochodeň jako poslední, neudržel pouze před jediným člověkem. "Moje žena to věděla. Já jsem jí to nechtěl říct, ale ona na mě tlačila: 'Tak my spolu žijeme čtyřicet let a ty máš přede mnou tajnosti?' A já na to: 'Ale oni mně nařídili nic neříkat!' Ale nakonec jsem jí to prozradil. 'Jen to neříkej dětem,' povídám jí, 'to by se rozneslo raz, dva,'" smál se.

Treťjak však není pouze "tím, kdo zapálil olympijský oheň", přestože těsně po aktu byl ve velké permanenci. "Hned po ceremoniálu chtěl každý autogram, fotku. Nemohl jsem udělat krok stranou, protože všichni kolem mě se se mnou chtěli pozdravit," popisuje. Treťjak je však zejména obrovskou osobností sovětského i světového hokeje. A jako taková osobnost se během své aktivní kariéry několikrát postavil výběru Československa.

Nejtěžší zápas? V Innsbrucku proti Československu

Sovětská sborná byla častokrát katem československé reprezentace. Treťjak nejvíce vzpomíná na olympijské finále Her v roce 1976. "V Innsbrucku jsme hráli o zlato a mužstvo Československa vedlo po první třetině 2:0. Do toho jsme hráli oslabení ve třech, kdyby tenkrát dali ještě jeden gól, tak jsme ten zápas asi prohráli. Ale vyhráli jsme 4:3 a byl to ten nejtěžší zápas, který jsem na olympiádě chytal."

Českou reprezentaci však pozoroval i po skončení aktivní hráčské kariéry. "Český tým je vždy silný. Vzpomínám si na Nagano, kde jste vyhráli zlaté medaile. Na mistrovství v Německu tým vyhrál i přesto, že turnaj rozehrál velice špatně. Pak porazil na nájezdy Finy, poté opět na nájezdy Švédy. A finále nad námi jste vyhráli 2:1, přestože jsme tenkrát měli silnější mužstvo. Podle mě ukážete dobrý hokej," odhaduje před olympiádou.

V Rusku se nicméně logicky soustředí hlavně na domácí tým. "Na jednu stranu je příjemné hrát doma. Máte své publikum, které vás žene kupředu. Na druhou stranu nebudou promíjet naše chyby. Všichni chtějí vítězství, naši trenéři teď musí být psychologové, aby dokázali říct: 'Stop, musí se hrát v obraně.' Hlavní je, aby se hráči mohli po konci turnaje podívat fanouškům beze studu do očí s tím, že udělali všechno, co mohli. Ale sport je sport," ví Treťjak.

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.