ČTsport

ČTsport
pondělí 23. října 2017 Teodor

Má být slopestyle olympijský?

Velikost textu:

Už v roce 1998, když se poprvé objevil v programu zimních olympijských her snowboarding, řešila se z mnoha stran otázka, zda vůbec může fungovat spojení olympijského tradicionalismu se snowboardovou volností. Proti byli nejenom zasloužilí členové FIS, ale i některé velké osobnosti snowboardové komunity. Uběhlo 16 let a do olympijského programu vstoupila i disciplína, která má snad nejblíž k základům snowboardové zábavy – slopestyle.

Michal Dusík
Michal Dusík

Motivace Mezinárodního olympijského výboru byla jasná, zatímco v létě je program přeplněný a omezuje se počet účastníků, zimní vydání her mělo stále v programu dost místa. Přitom pravidla hovoří jasně, na zimních hrách smějí být pouze sporty, které přímo souvisejí se sněhem či ledem. Snowboarding společně s lyžařským freestylem nabízí atraktivní disciplíny, které navíc dokáží přitáhnout i podstatně mladší publikum než třeba rozhodně zajímavý a náročný, ale přeci jen méně akční curling.

Po dvou snowboardových závodech už je jasné, že olympijský program obohatil vizuálně atraktivní a nesmírně fotogenický sport. Navíc snad i největší škarohlíd pochopil, že tohle nejsou triky, které se dají skočit jen tak bez důkladné a komplexní sportovní přípravy a zároveň přežít. Chování závodníků, jejich vzájemné hecování a povzbuzování je přímým odrazem Coubertinových ideálů olympijského sportovního ducha.

Zároveň však závody odhalily největší slabinu. O medailích rozhodují pouze a jenom subjektivní názory rozhodčích. To je vždycky problém. A nezmiňuji se o tom jenom kvůli Šárce Pančochové, kterou rozhodčí odsunuli na 5. místo, i když zasloužila medaili nejenom podle mé české a nezkušené optiky, ale i podle názorů cizích trenérů, jezdců a komentátorů. Podobné debaty vyvolal i závod mužů a budu hodně překvapen, pokud bychom se něčeho podobného nedočkali i v lyžařských disciplínách. Mělo by to snad slopestyle a jemu podobné bodované sporty diskvalifikovat z olympijského programu?

Pokud by měla být jediným měřítkem olympijských her bitva o medaile, pak ano a ať s sebou vezme i krasobruslení, skoky na lyžích a také letní estetické sporty. Prostě vše, kde hrají známky rozhodčích nějakou roli. Pokud se ale chceme na olympijských hrách bavit, užívat si jejich rozmanitost a neopakovatelnou atmosféru, pak by měl slopestyle najít pevné místo v jejich programu. Ať zkusí rozhodčí vymyslet konzistentnější způsob hodnocení. Ale zase ať se slopestyle nezvrhne v přehlídku rotací a salt podle principu čím víc stupňů tím větší body a ponechá si i estetickou stránku.

Mimochodem vůbec si nemyslím, že chtěli Šárku úmyslně poškodit, jenom jela v první jízdě brzy, tak ji bodovali níž, aby měli rezervu, a správně pak podle toho ocenili i další první jízdy, jenomže před druhou se někteří lekli toho, že by mohl vyhrát někdo s méně než 90 body a svou hranici posunuli o zhruba 5 bodů nahoru. Pamatuji, jak mi zkušení rozhodčí v hokeji říkali: "Je na tobě, kde nastavíš hranici pro posuzování faulů, ale hlavně to neměň v průběhu zápasu."

My pak budeme dál sledovat úžasné kousky vysoko na obloze, budeme dál fandit a věřit, že se všechny pády obejdou jenom s rozbitým vybavením a úsměvem do kamery. A možná aby Šárka Pančochová mohla trochu zahnat smutek ze ztráty medaile. Přímý přenos finále ženského slopestylu sledovalo více než milion televizních diváků v České republice a v některých momentech ještě o polovinu víc. A věřím, že mnozí viděli slopestyle poprvé v životě. Více než desetina státu u televize? Tohle je, Šárko, tvůj obrovský úspěch!


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.