Příprava na LOH
Mám rád procházky, ale to se myslím změní s návratem domů. Potom už budu používat spojení, měl jsem rád procházky. O tom, jak je to tady všechno obrovské, už bylo napsáno dost, přesto se vám to pokusím přiblížit ještě jednou, tentokrát očima, respektive ploskami mých nohou.
Areál sportovišť je postaven do kruhu, tak aby uprostřed vzniklo náměstí, které diváky shromáždí a posléze rozdělí do jednotlivých arén. Na Staroměstském náměstí jste asi byli všichni a znáte jeho velikost, že? Tak toto naše krásné náměstí by zde nebylo popsáno ani jako kroužek, natož jako kruh. Spíš by bylo nazýváno bodem či tečkou. Nevěříte? Dnes jsem přes něj pochodoval celkem čtyřikrát, neflákal se, nezevloval, a přesto jsem ho ani jednou nedal pod sedm minut.
I proto možná páteční úmysl prohlédnout si všechny haly a k tomu přisedlá sportoviště skončil pětihodinovým tréninkem chůze a později i morálně volních vlastností. Krásné na tom je, že stále máte pocit, jako by haly, ke kterým míříte, byly přímo před vámi. Možná proto, že jsou tak velké a pro oči lehce dosažitelné.
Bohužel oči chodit neumí a zaplať pánbůh, že nohy nevidí. S nachozenými kilometry ovšem vstupuje do hlavy dojem, že každý další stadion je pouhá fata morgána a vy se ženete za obrazem v poušti. Nakonec se nám přeci jen kruh podařilo uzavřít, ale na pocit, že se mi holenní kosti tlačí patami ven, dlouho nezapomenu. Ve chvíli, kdy vás kruh vyplivne ze svého chřtánu, už máte vyhráno, protože do našeho studia to není víc než čtyři kilometry (to jste stále v areálu) a ze studia na hotel pouhopouhých tisíc metrů.
Kdyby trenér chodců potřeboval vyztužit reprezentační kostru, zvýšit konkurenci nebo pomoci s technikou chůze, může mi zhruba za dva týdny zavolat, budu ve formě, budu připraven!
